35 cm

[konec zvonec]

Moc pěkný, Gaia šíří meditaci a lásku, tudíž se to uvolňování děje v jeho přítomnosti samo, je to bezúsilné.

Láska v srdci udržuje pozornost v Já, aniž by k tomu bylo potřeba vyvíjet nějaké úsilí.

takze co s 35cm ... to neni tak daleko, ze?

[konec zvonec]

Řekla bych, že být uvězněn v hlavě je tvrdej trest.

Být v srdci plném lásky je osvobozující nádhera.

A teď jak těch 35 cm urazit.

Připadá mi to, jako když se v té hlavě najednou všeho pustíš, všechno hodíš za hlavu, nemáš žádný mentální opěrný bod a propadneš se do srdce, kde je spojení s tou největší láskou, jaká existuje, s Bohem.

[konec zvonec]

takze dobre chapu ... ze su nekde na patre ... visim tam ... a jak se pustim ... tak bezvladne padnu dolu do srdce?
cestou se rozpadnu na kusy, takze nakonec zustane jenom srdce?

z toho mi pak plyne ...
... že srdce ma svoji vlastni gravitaci, ktera pritahuje vsechno kolem.
... odporem proti gravitaci vznika napeti v miste kde se drzim.
... udrzet se da dlouho, ale ne navzdy ... nakonec se vsichni pusti.
... casu mam dost ... protoze srdce nikam nechodi ... ani na zachod si neodskoci.

[konec zvonec]

Čím větší láska, tím silnější gravitace, tím rychlejší a jednodušší osvobození.

moje laska?
takze moje laska k srdci ... me priblizuje k srdci ... a tak stoupa gravitace ... az se neda udrzet??

[konec zvonec]

s dovolenim to sem pridam ...

Přenes pozornost do středu hrudníku, tak jak je to na těch obrázcích .
Zůstaň v tom tichu, užívej si s vděkem to bezstarostné ticho, ono se to začne probouzet samo.

[konec zvonec]

... tak jak pustit neco ceho se drzim?

To není tak velkej problém,
když dosáneš jednobodovosti mysli s velkou přesností,
tak se to samo pustí

Mnohem horší je, že tímto svým cíleným zaměřením jsi spontánní průběh realizace poněkud zdeformoval,
proto budeš mít problémy s rozpouštěním vasán,

I tvrzení, že s postupujícím uvědoměním si uvědomuješ i jiné aspekty skutečnosti
bych bral přece jen poněkud s větší rezervou,
vždyt téměř nikdo nehovoří o uvědomění nek. prostoru Univerzálního Vědomí,
které je tím tvůrcem projeveného světa i ega
a vše je v jeho kompeteci

Když tak se pak o tom hovoří jako víceméně o nějakém závěrečném poznání, turjatitou nad čtvrtým stavem turijou,
ale většinou se toho ani nedosáhne

Když se něco omezí, tak to bude prostě omezené a bude to působit omezeně...

Zaměření pozornosti nějakým směrem je prostě omezení ...

[konec zvonec]

Pokud si dáš dejme tomu na pět minut relax a dovolíš si nic zásadního neřešit, nic nevědět, tak ta pozornost může sklouznout do ticha v srdci.

No když to má někdo naučený, tak mu to tam sklouzne nebo mu to sklouzne někam jinak kam se to naučil

Když nic naučeného nemáš, nic nikam nesklouzne,
zůstane zde jen práznota a skrze tuto prázdnotu začne působit Uni. Vědomí jako prázdnota nek. prostoru v. s. b.

Prostě mysl začátečníka...

Já nejsem ničím....