bytismartou.blog.cz - Jak se odlepit ...

[konec zvonec]

Naučit se následovat nejvyšší Pravdu, nikoli osobní touhy a následné tlaky, a jedno od druhého umět rozlišovat,
to je smyslem naší duchovní cesty.

Rozhovor s Martou

24. března 2012 v 11:43

Přidávám odpovědi Marty na některé problémy, týkající se jádrového ztotožňování a možností 'jak se odlepit' v souvisloti s 'akty' přijetí a odevzdání; dotazy jsou mírně nadsazené aby celou věc více osvětlili, nicméně vycházejí ze skutečných pocitů, které si mnoho z nás, tu a tam, možná klade.

Považuji se stále za hledajícího, občas za nacházejícího, má mysl dovede vytvářet docela půvabné alternativy, k tomu, co je, ale vzhledem ke své hyperaktivitě u toho nikdy dlouho nevydrží. Jakoby toužila stále po poryvech konceptuálního větru a vlnobití citu. Souvisí to asi i se sebe-přijímáním vůbec. Říkají mi, že se mám mít víc rád, tolik nepracovat, důvěřovat ve vyšší vedení. Přijde mi ale, že jakýkoli umělý obrat a záměrně vyvolaný pohyb v mysli, nutně musí pramenit z volního ego-komplexu já. Můžeš mě nějak naučit, jak lépe přijímat denní dění, a sebe sama? Jak nechat život snáze proudit, bez palčivého pocitu konatelství?
Děkuji moc

http://bytismartou.blog.cz/1203/rozhovor-s-martou
My máme představu, že někde tady probíhá ten náš normální lidský život a my tento život nějakým způsobem žijeme, prostě jak se dá a tak jak se nám zadaří, nebo taky ne a pak je tady taky nějaké to duchovno, pro ty kteří se o něj zajímají.

Bohužel mají lidé úplně jiný pohled na realitu, úplně jiný úhel, a tento úhel se samozřejmě mění, čím více jsi uvědomělý. Je třeba pochopit, že tato planeta byla vytvořena nato, abychom tady všichni prošli našimi vnitřními procesy. Kazdy den, opravdu každá situace, ve které se nacházíme, každé setkáni s lidmi, prostě všechno, co si vůbec dovedeš představit je tady na to, aby jsi se z toho něco naučil.

Příroda pracuje tak, že k tvým procesům, kterými musíš projít, které jsou pro tvůj vývoj důležité, vytváří potřebné životní situace. V podstatě nejde ani o tyto životní situace, jde o to, co tato situace přináší pro tvůj vývoj, co s tebou emočně dělá a jak ty na toto všechno reaguješ. Na této planetě nejde tedy vůbec o ten vnější život, ale o naopak o život vnitřní.
Porozumění našim životním situacím a problémům je velmi důležité. Cely tvůj život, jak ho dneska žiješ je perfektní kreace universa, která byla vytvořena k tomu, aby tě přivedla ke tvé svobodě. Otázka je, zdali o tom víš a zdali jsi na to připraven. Připraven na to, aby jsi byl čím dál tím víc očištěn a sám sebe stále více vědom, aby jsi se dostal z mentálního intelektuálního stavu, který je stav koně s klapkami na očích, ze své intelektuální vrstvy přes všechny citové vrstvy až do stavu čistého bytí.

Toto je třeba si uvědomit a pochopit, o co vlastně v lidském životě jde. Tento lidský život ti dláždí cestu k tvému vývoji ke tvé vnitřní svobodě. Tobě, jako každému jinému. Problém je v tom, že lidé již dávno ztratili rozlišovací schopnost, na to, aby si toho mohli být vědomi. Člověk v dnešní době se podobá stroji/systému, jehož motor neustále jede, mnohdy od nevidím do nevidím, ale vlastně neví ani kam, protože nemá žádný směr.

Dvě věci jsou zásadně důležité. Ta první věc je, naučit se rozlišovat, co je tento stroj, mašina nebo systém a poznat jeho reakce, a poznat co je tvé bytí, tvé vlastní jádro, ten pravý člověk. Reakce stroje, kterými jsou kondice a mentální vzorky jsou založeny na nuceném chovaní (nutkání), cele toto chování reprezentuje jedna základní myšlenka a to je boj o přežití. Toto můžeš pozorovat, pokud jsi bdělý, musíš to prozkoumat, to je něco jako vědecká práce.
Když začneš vyvíjet pozorovací schopnost, tak začne docházet automaticky k odlepování od ztotožňování. Proto Buddha říká, že bdělost je jediná ctnost. Pokud k bdělosti přidáš i Sebedotazování, tak to celou věc ještě více podpoří.

Druhá věc, která je důležitá, je naučit se přijímat a nevyjadřovat negativní emoce. To je jediná možnost, jak tyto negativní reakce v sobě ztransformovat a jediný způsob, jak opakující se negativní situace ve svém životě změnit. V případě oddání ti určité věci pak přestanou vadit a po té rozpustí universum v budoucnu tyto situace samo od sebe.

Nevyjadřování negativních emocí tě automaticky povede ke stavu přijímání a oddání. Naučit se oddání, znamená dosáhnout schopnosti sloužit. Toto jsou v podstatě nejdůležitější lekce tvého života, chceš-li dosáhnout absolutní svobody. Pokud nenecháš svoji iluzorní osobnost zlomit, pokud se naprosto neodevzdáš, není možno dosáhnout seberealizace. Je možné, ze dosáhneš poznání, ale bez naprostého oddáni se Nejvyššímu, není možné žit seberealizovaný život. Seberealizace je jediná svoboda, která existuje. Ale není-li člověk ochoten přijímat, nemá pak šanci dojit k cíli, pokud se naprosto neoddá, nedojde ke konečnému osvobození.

Konečné osvobození znamená, naprosté vymazání osobnosti, stmelení s nejvyšší vůlí. Žádná "vlastní vůle", žádné představy, žádná přání a touhy, jenom - om namah shivaya - staň se vůle tvá. Poté, co je všechno osobní vymazáno, zbude pouze božská bytost. Předpokladem k tomu je naprosté odevzdání všeho, veškeré osobnosti. Potom člověk žije bez jakýchkoliv přání, jen v oddanosti Boží vůli.

Co se týče "přijímáni sama sebe" asi máš na mysli přijímání vlastních kondicí, v Bytí se toto téma již neklade. Myšlenky, emoce, jednání přicházejí a odcházejí a ty o nich nesoudíš, prostě se objevuji v TOM. Já jdu ještě o krok dále, já vím, že je to rigorózní, možná pro někoho až děsivé, ale podle toho na jakém stupni vývoje se nacházíš, nejde už o přijímání sama sebe, nebo o nesouzení, jde o to, aby jsi jasně poznal, že osobnost, kterou chceš přijímat nebo o které nesoudíš, je iluzorní a tedy nepravá/falešná. Ve tvém případe by to znamenalo, že se chceš naučit přijímat něco, co iluzorně pokládáš za sebe, ale co ty po pravdě vlastně vůbec nejsi.

Na duchovní cestě jde o to, abys, to, co je nepravé/falešné v sobě rozbil. Je potřeba dostat se k tvému jádru, chceš-li dojít ke svobodě. Každý z nás má v sobě toto jádro, my jsme tímto jádrem, to je naše vlastní Bytí, naše esence. My nejsme tou osobností, za kterou se pokládáme, to je jen zdání, které nás i druhé zvenčí klame.

Když začneš sledovat, to, co je v tobě falešné/nepravé tato pozice Tě připoutá k tvému jádru. Rozhodni se vědomě pro toto jádro, byt jádrem, stát se vědomě jádrem, jdi za tím, BÝT tím, čím doopravdy jsi. Rozhodni se žít svoji vlastní esenci.

U mě je život v plném oddání se mému Bytí, mé esenci. Toto Bytí jako nejvyšší moc a inteligence rozhoduje o všem, co se v mém životě děje. Z mého pohledu není nic v mém nynějším životě, co by mělo být jinak než je.
Pokud žiješ v souladu s Bytím, tak není žádné diskrepance (rozdílu). Všude, kam se podíváš se všechno děje z Vůle Boží tak, jak se má dít. Proto všechno zásadně nejprve přijímám, i když vidím nesmírnou spoustu věcí, které nejsou v souladu s přírodním zákonem. Ale pokud víš, o co tady jde, na této planetě, a proč jsme vlastně tady, tak to v podstatě už nehraje vůbec žádnou roli.

Abych navázal, na předchozí dotaz, z pozice hledajícího musím být chycen v čase a stávání se, něčím, co má kauzální odůvodnění, logiku minulosti-přítomnosti-budoucnosti; něčím, co lze analyzovat, kategorizovat a zpětně syntetizovat, abych mohl v kontinuitě na příběh vzpomínat. Fascinace prožíváním je někdy, ach Bože, tak přesvědčivá, že se v prožívaní zcela ztrácím a nastává dezorientace, pocit beze-středu, vede ke stavu rozplizlé nediferencované beztíže, která jen matně hledá zemitou gravitaci, např. v opětovném ulpění na konkrétní předmětné věci, na snovém přeludu. Můžu však vůbec něco 'udělat', abych se odlepil od identifikací a přitom neztrácel kontakt se zemí (s tělem) a přitom zcela neulítával do slepé duchovní rezignace, popř. fantazijní imaginace?

Co se týče ještě ztotožňování respektive odlepení se od ztotožňování, existuje ještě další metoda, o které jsem doposud nemluvila. Jde o rozlišování toho, co se objevuje, ve stavu bdělosti. To znamená, že pozoruješ a rozlišuješ, co je Tady a Teď. V podstatě rozlišuješ tři věci, myšlenky, city a pocity. Když něco z mysli vyvstane, tak to pozoruješ a kategorizuješ, zda-li je to myšlenka nebo něco jiného. V tom momentě, kdy si uvědomíš, že se jedná o myšlenku či o cit atd., se dostáváš do pozice pozorovatele a následkem toho, že věc identifikuješ se pak vracíš do Bytí. V momentě posouzeni toho, co je Tady a Teď dochází k odpojeni od ztotožnění.

Děkuji Ti za odpovědi - jsou velmi inspirující a dodávají člověku víru, či snad lépe - důvěru, ze která se záhy stává zakotvující odevzdání. Víš, zapůsobila jsi na mne kdysi tak silně a náhle, a ve mně se najednou cosi otevřelo, jakobych skrze naše napojení vnímal v srdci vše více spjaté... Neb zkušenost zosobňující fascinace snem je mnohdy velmi působivá.

Předpokladem k trvalému míru je oddání a transformace našich negativních emocí, které vyvstávají a vytvářejí zdánlivou lidskou osobnost. Veškeré negativní emoce maji své kořeny v lidských představách, přáních a iluzích a vyvstávají jako reakce na tyto nesplněné ideály. Tato přeměna nám umožní vrátit se a nasměřovat k Bytí, k našemu vlastnímu
jádru.

Žijíc v Bytí, nemám žádná přání, zájmy nebo naděje, já nepožaduji od života nic.
Bytí v Boží lásce a čistotě, která je důsledkem veškerých procesů, je tak naprosto naplňující, že toto pak přesahuje všechno, co si kdy člověk mohl přát.

Děkuji za odpovědi

Rádo se stalo.
Marta