31. května 2013 v 13:14 | Sy_ | Původní články
M: A ty jsi našel sám sebe ? Víš, kdo jsi ? ;-)
Sy_:
Vítej.
Vím, že se zdá, že pokládáš zásadní a úplně nejzákladnější otázku, která existuje - "kdo jsem?", ale není tomu tak. Zapřaháváš povoz před koně, a i když tahle cesta taky eventuálně vede na stejné místo, je to jen zbytečná, šíleně dlouhá zacházka.
Samotná otázka je špatně položená, protože v jejím jádru je hned několik nezpochybněných domněnek, což jak víš z filozofie a logiky nutně vede k chybnému závěru - tedy že aby existovalo "bytí":
1) je třeba nějakého "já"
a nenápadně implikuje, že:
2) skutečně existuje
3) ho navíc lze najít
Descartes to tehdá holt se svým cogitem trochu posral
A tak můžeš hledáním sebe, zlepšováním sebe, děláním se více duchovním, více klidným díky meditacím, žijícím v přítomném okamžiku, strávit celý život, aniž by sis položila tu skutečně prvotní otázku - existuje nějaké "já", které lze najít, lze ho vylepšit, zduchovnit, vyklidnit, zpřítomnit, udělat šťastnějším? Nějaké "já", které žije tenhle život?
Chápu, že ti to nedává smysl, pokud jsi na to narazila poprvé v životě. To je v pořádku. Vypadá to jako holý nesmysl, jsem si toho dobře vědom. "Co tím myslí, jestli já existuje? Samozřejmě že jo."
Jenže... jsi si opravdu jistá? Vážně sis tuhle otázku někdy položila? Dej tomu čas a přemýšlej o tom chvíli. Neptej se "Kdo jsem já?", ptej se: "Co je já?"
Není to jen tak, je k tomu potřeba odvaha.
Odvaha zahodit naprosto všechno, co víš od ostatních, vzdát se všech autorit, co uznáváš, všech filozofů a mistrů, všech filozofií a všech učení - zapomenout na všechno, co si myslíš, že víš o duši, reinkarnaci, bytostech, o tom jaká bys měla být, jak by ses měla chovat a co bys měla dělat - vzít si papír, tužku, sednout si a začít na tom skutečně pracovat.
Začni psát: napiš něco, čím si jsi naprosto jistá, v tomhle případě nejspíše že "já" existuje a jakou má formu, a potom se to snaž ze všech stran napadnout, zpochybnit, najít v tom chybu. Bez tužky, papíru a upřímnosti tohle dělat nejde, musí se to zhmotnit, protože tvoje hlava není ideální místo k takovým úvahám.
Pokud to OPRAVDU uděláš, neočekávej jiný výsledek, než že se všechno, co jsi považovala za samozřejmé, začne hroutit jako domeček z karet. Uděláš za hodinu více "reálné filozofie", než většina tvých profesorů za celý svůj život. Bude to bolet a bude to pravda.
A té upřímnosti se nejspíš budeš muset naučit a to chvíli potrvá, protože ta hromada konceptů, kterou považuješ za své "já", si s upřímností moc dobře nerozumí.
Co tím myslím je to, že jsi vlastně ve skutečnosti ještě nikdy opravdu nepřemýšlela. Jenom jsi žonglovala s tím, co sis kde přečetla a co řekli ostatní, a při přebírání toho, co by mohlo být skutečné a co nikoliv, ses řídila jen svými pocity - v první řadě strachem.
Neboj se, že bys v tom byla sama, většina lidí přemýšlet nezačne za celý život, především většina lidí, kteří se považují za duchovní. Pravděpodobně ani většina čtenářů tohoto blogu.
Když se nad tím zamyslíš, je to strašně absurdní. Všechno, co skutečně potřebuješ, je tužka, papír, odvaha a upřímnost. Je to zadarmo a přináší to relativně rychlé výsledky, ve srovnání s alternativou. Kolik peněz lidé vyhodí za přednášky, knihy, kolik času ze svého krátkého života zahodí tím, že si myslí, že je třeba někam dojít, dosáhnout vyššího duchovního stupně, místo aby opravdu žili naplno a život si užívali?
Oni se sice tváří, jak jsou šťastní, ale ve skutečnosti žijí v mizérii. Je to past. Upřímnost je u nich tak zakrnělá, že si to ani nepřipustí. Je to ta nejvtipnější a zároveň ta nejsmutnější věc, co znám.
Nejdřív zjisti, co je pravda, a potom se můžeš oddávat všem meditacím, učením, zpřítomňováním a vylepšováním.
Jen takové malé varování na závěr: pokud jsou tyhle věci něčím, čemu chceš zasvětit svůj život - jestli tě jednoduše láká být duchovním člověkem, nebo alespoň duchovnějším než tvůj soused, a že na tom není nic špatného, pokud to chceš - rovnou na tohle zapomeň, protože když zjistíš, co je pravda, nebude tě už nic z toho pravděpodobně zajímat.
Pravda z tebe neudělá nadčlověka. Budeš, poprvé v životě, obyčejnou lidskou bytostí - nevinná a zranitelná jako dítě, hravá a divoká jako zvíře. Budeš i nadále žít ve společnosti bláznů, pro které něco takového nezní ani trochu lákavě a svou hodnotu odvozují podle množství odmeditovaných let a vymyšlených konspiračních teorií, případně od množství financí na kontě a aut v garáži. Mezi těmito skupinami není žádný zásadní rozdíl - snad jen že lidi, co jsou na prachy, si ten život užijou o něco víc ;-).
Lidé se spiritualitou většinou začali v naději, že se díky tomu doberou pravdě a zbaví se strachu, ale cestou se ztratili. Ty už ji budeš znát a nebudeš se bát, a tak ti tyhle duchovní věci nebudou mít co nabídnout, kromě občasné příjemné kratochvíle.
Budeš si naprosto zřetelně uvědomovat, že v nich nemůžeš najít spásu, nebudeš ji potřebovat a tudíž ani vyhledávat.
Káva, dortík a porno budou pro tvou "duchovní cestu" stejně přínosné, jako meditace, třicetidenní půst a čtení Bible.
http://konechledani.blog.cz/1305/ty-vis-kdo-jsi
