Sy_ píše:Já ti radím, abys už nečetl ani řádek a nenechal si od nikoho radit
Čus
diky ... to zni rozumne.
Moderátor: konec zvonec
Sy_ píše:Já ti radím, abys už nečetl ani řádek a nenechal si od nikoho radit
Čus
Jana píše:Udělat nemůže nic, ale existuje cesta suchopáru, pekla, kdy se mysl vyprázdní, všechno se pustí, ale neobjeví se uvědomění spojení s existencí, ze Životem, Kristem. Pak je život živořením, peklem a nebere to konce. Pořád to není celé.
Pak existuje cesta spojení s Bohem, probuzení Kristova Vědomí, poznání Božího království, štěstí pravého Já.
Návštěvník píše:To, co popisuje irulan, může být i forma úniku do relativismu - smích, vše je jen hra, popř. láska, popř. na hovno.
Osoba (zase) utekla.
Jediná cesta je cesta dovnitř..., ne ven...
irulan píše:Návštěvník píše:To, co popisuje irulan, může být i forma úniku do relativismu - smích, vše je jen hra, popř. láska, popř. na hovno.
Osoba (zase) utekla.
Jediná cesta je cesta dovnitř..., ne ven...
Nemyslela jsem to jako únik. Proste se na sebe podívám nějak jakoby zvenku, a koukám co to děláš? O co ti tady jako jde? Byt lepší, vypadat lepší, vidět moudřeji a klidněji a vyrovnaně atd.. A najednou jsou mi ty moje vlastni snahy k smíchu. Jsem tak jak jsem, tak co muzu měnit..
vostalpetr píše:Taky si můžeš neuvědomovat,
....
vostalpetr píše:cesta dovnitř je obrácení pozornosti od projevů osoby, od osoby do jejího nitra, k její podstatě.
A toto dělá kdo, duch svatej nebo santa Klaus ?
Kdo tu pozornost někam obrací ???
Návštěvník píše:irulan píše:Návštěvník píše:To, co popisuje irulan, může být i forma úniku do relativismu - smích, vše je jen hra, popř. láska, popř. na hovno.
Osoba (zase) utekla.
Jediná cesta je cesta dovnitř..., ne ven...
Nemyslela jsem to jako únik. Proste se na sebe podívám nějak jakoby zvenku, a koukám co to děláš? O co ti tady jako jde? Byt lepší, vypadat lepší, vidět moudřeji a klidněji a vyrovnaně atd.. A najednou jsou mi ty moje vlastni snahy k smíchu. Jsem tak jak jsem, tak co muzu měnit..
I toto je cesta ven - do projevu..., všímá se projevů a uteklo se zase jen do projevu - smích, nemohu nic měnit - vše toto jsou jen projevy osoby..., cesta dovnitř je obrácení pozornosti od projevů osoby, od osoby do jejího nitra, k její podstatě..., voda se zavřela, pohltila vše.... kruhy ustaly a všude vládne smíření... a klid.
Tvůj popis je popisem přístupu osoby k viděným jejím snahám, kteréžto končí jejím smíchem a afirmací: co mohu měnit? Nic:-) Zůstává se dál v osobě, coby středu.
A v tom je rozdíl mezi jedním a druhým.
vostalpetr píše:to jo, to většině z nás potíže nedělá akorát ty stavy potom ... ty stavy utrpení
Koukám,
že to znáš
A čím jsi pak trpěl ?
vostalpetr píše:Vědomí. Přitahováno silou setrvačnosti k sobě samému.
Jedině tak setrvačností úsilí, které jsi do toho vložil...
irulan píše:Jo smích je asi vnější projev na to viděni. Výsledek toho je pusteni toho "problému", proste uz není problémem. To je moje zkušenost.
Jaka je tvá? Jak můžeš popsat tu cestu dovnitř? Ze svého pohledu, zajímá me to..
Ja osobně nevím jak to ma byt a jak to funguje jinde, ale paradoxně se vidím jakoby zvenku...
Návštěvník píše:vostalpetr píše:Vědomí. Přitahováno silou setrvačnosti k sobě samému.
Jedině tak setrvačností úsilí, které jsi do toho vložil...
Ne. Setrvačnosti Vědomí samotného. Úsilí vždy přináleží osobě, osobnímu vědomí, osobní mysli.
Je to podobné, jako když vypínáš na noc čudlíkem mobil. Zmáčkneš čudlík, chvilinku držíš (zastavení) a pak pustíš (vše odevzdáš).
Nic se vrací k nic. Do stavu prapostaty.
To je odpověď i pro irulan. Mobil, čudlík, osoba co mačká, mačkání jsou svou podstatou neexistující, protože jsou to formy pomíjivé. I samotná osoba (co vidí samotnou osobu z venku - zaměřením pozornosti Vědomí - vidí zase jen pomíjivou formu).
Jediné, co je skutečné, je samo Vědomí. Je to, co Je. Nepomíjivé a věčné...
vostalpetr píše:jo znám to dobře
depresema a frustrací z toho, že to není tak jak to chci mít
No a to jsi měl z uvolnění ?
Spíše z chtění, ne...
irulan: Vis co, tohle je strašně obecný povídání, a jsem asi natvdla, ale nepochopila jsem z toho princip toho procesu obrácení se do sebe. Kdo se kam obrací a co to je podle tebe ta setrvačnost? Na rovinu, nemlžit..
Vědomí nemá žádnou setrvačnost
vostalpetr: Vědomí nemá žádnou setrvačnost,
ten směr pozornosti sis tam nastavil sám,
jako jsem si já nastavil svoje kouření,
které se mně tak zautomatizovalo, že kdykoliv pocítím nervozitu, jdu si šluknout
Kdybys vůbec nazasahoval, tak by to bylo jinak,
jiným způsobem
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník