Tak tady je : ))
Čeho se bojím? Bojím se, že bych mohl přijít o své lidské touhy, které jsou jedinečné pro každého jedince. Každý má nějaké a kolem nich krouží celý život.
Touhy jsou stále přítomné, pokračují dál.
Také se bojím že bych mohl přijít o své přirozené volby které jsou v harmunii s mým srdcem, předpoklady, postoji, nadání, schopnostmi........
Jsou stále přítomné, nově za nimi stojí něco velkého, živého, láskyplného, zářícího.
Bojím se že bych mohl přijít o svůj jedinečný smyslyplný život.
Naopak se tím jenom posílil.
Největší strach mám z toho, že bych ztratit touhu po partnerském vztahu.
To je pravda a i ne.
Nepotřebuji lásku/přítomnost druhého abych byl šťastný, láskyplný.
Moje srdce je plné lásky a jsem jí nasycený.
Ovšem některé věci chci sdílet/dělat s někým druhým.
Může to být taková Pandořina skříňka, která zničí život.
Je to pro mě teď Sophiina volba. Těžké rozhodování.
Život to jen obrovsky obohatilo. Vztah mezi mnou a tím být v srdci spojený s tím nepopsatelným je to to nejdůležitejší co mám a o co se starám.
Život se nezměnil nějak že bych žil nábožensky nebo jako mnich či něco podobného.
Prostě jen srdce hoří láskou a vybírám si v životě to co mě baví a je pro mě naplňující (práce, domov, koníčky, životní tempo, klid, ...)
Je tu vděčnost, radostivost, že je to to nepopsatelné přítomné, nebo že jen existuje.
Mé srdce se k tomu otáčí. Jako pozemní satelit k družici.
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ČÁST PRAXE PRO MĚ JE:
udržování hořícího srdce
