Popisuji jak cítím bytí

Moderátor: Andrew

Popisuji jak cítím bytí

Nový příspěvekod Andrew » úte 15. říj 2013 14:58:35

Bytí začíná víc a víc být přítomné v mém životě. Popíšu zde co se mění, jak to cítím.


Uvolňování cílů/pocitu který nutí se někam hnát a zároveň se cítit nedokonalý/nehodný (zpráva"není to ono")
Začíná být přítomný pocit, vystupující z hrudi, taková enegie, která přináší pocit, který je prostě fajn. Je to naplňující, vpohodě.
Naprosto odchází myšlenky jako nespokojenost s tím kde jsem, co bych chtěl a proč to tu sakra ještě není.
To naplnění co přináší ta energie je taková volnost.
Šestileté dítě se nikam nehoní. Je spokojené. Svobodné. Jeho životní náplní je si hrát, bavit se, smát se, být, sdílet lásku.

A přesně na toto se teď přelaďuji a tyto kvality/frekvence ožívají

Nahlížení za ego
Představte si oblahu, která je pořád zatažená, mraky už dvacet let (u vás třeba víc)... že se už i snad zapomělo že kdysi tam bývalo něco jiného... ne mraky... ale jen si vzpomenout co to bylo.
Když se zastavím a mám volno...
Začnu nahlížet za mysl. Myšlenky už nejsou tak ohrožující, totální, a mocné jako dřív. Je to jako jim svázat ruce, nohy provazem, posadit je, být si jich vědom (hlídat je) a mít možnost se dívat na oblohu, která je už bez mraků.

Podívat se tam, na ty místa, za myšlenky, do toho co je za nimi, do něčeho co je snad pravá podstata... podstata, která tu byla před myšlenkami... a je tu přítomná i dnes. Jen mraky myšlenek zakrývají obyčejně nebe a nejde na to pořádně vidět.
Stačí si sednout pod tohle nebe jako za jasné noci když se pozorují hvězdy, a pozorně vnímat, začít si uvědomovat (vnitřně) a prozkoumávat (vnitřně) co to vlastně je... na co se právě dívám

Konec totality myšlenek
Myšlenky se objevují dál, ale přestávají být vážné, důležité.
Je fakt možné je pustit a nevěnovat se jim.

Zůstat zaměřený v bytí and jsi v bezpečí

Důvěra v celistvost
Jana mi mockrát opakovala, že není čeho víc dosáhnout, že bytí je to hlavní.
Já ho vnímám jako přítomné, celistvé.

To co mysl dřív říkala, jako "nejsi dostatečný" "hele - musíš ještě mít tohle a dosáhnout onohle!" "jej co si oni pomyslí" "no ty seš ale vůl" apod...
Přestalo být platné.

DOCHÁZÍ K PŘESUNU VNÍMÁNÍ SEBE SAMA Z MYSLI - JAKO OSOBNOSTI, ZCELA MIMO MYSL

PŘESOUVÁ SE TO DO POLE BYTÍ

Nesnaž si jej uvědomit myslí!!! Jde jenom cítit. Já když soustředím pozornost do středu hrudníku tak z tama začne vystupovat... a po chvíle soustředění se začíná rozpínat. A rozpínat, pak ho cítím všude v těle i kolem sebe.

Něvěřím už mysli, ale tomu bytí.
Je snadné tomu začít důvěřovat, je to něco jako sluneční paprsky když vám začnou ohřívat kůži. Je to něco co nepochází z mysli. A co si budeme nalhávat... běžná mysl je plná píč*vin... kravin... nesmyslů... které dělají ze života peklo.
Uživatelský avatar
Andrew
 
Příspěvky: 197
Registrován: ned 04. zář 2011 23:32:46
Bydliště: ^ ^

Re: Popisuji jak cítím bytí

Nový příspěvekod Andrew » čtv 17. říj 2013 12:56:22

To po čem toužím prochází skrze mne do tohoto světa, namísto hledání toho ve vnějším světě

Toto je pro mě velká změna, proto ji chci věnovat velkou pozornost.

Dřív jsem hledal něco co by mě dělalo šťastným ve vnějším světě.
Cokoliv co rozehřívalo mé srdce.
Sbíral jsem tyto střípky.
Byli to takové vzácné střípky. Když jsem je hledal ve vnějším světě moc jsem jich nenacházel. Určitě jich byl nedostatek a o to víc byli vzácnější.
Musel jsem se spokojit s těmi co jsem našel.

Teď se to mění.
Začal jsem dělat pokusy založené na doměnce, že jsem nějak propojený s tím po čem toužím, a že způsob jak to přivést k životu, je chovat se jako by to tady bylo, procházelo to rovnou mnou do tohoto světa, naplňovalo to mě, můj život, mé pole bytí, můj domov.

Funguje to.

To po čem toužím prochází mnou, naplňuje mne, můj život, mé bytí,...
Je to kreativní zdroj, který tvoří láskou.

Láska není myšlenka, je to jako živá energie. A tato energie prochází mnou, dává mi to po čem mé srdce touží.
Když něco kreslím, kreslím pouze s tou láskou, doslova jsem v jejím proudu, na vlně.

Není to mechanické kreslení, že něco musím nakreslit, nebo kreslit jen abych něco nakreslil.
Nestojí za tím ego, které by chtělo něco dokázat, něco mít, něčeho dosáhnout.

Může za tím stát touha. Ta touha je ale láskyplná. Pravdivá. Nechce nikomu nic dokázat, porovnávat se, snažit se, ...
Je to jako hra. Jde to samo, je to příjemné, volné svobodné, dynamické...
Nevíte co bude v dalším momentu, vůbec nemyslíte na budoucnost... jste přítomní.

Prostě děláte jen to co máte rádi... a o vše ostatní je postaráno.

Poklad leží ve vás, ne ve vnějším světě
Uživatelský avatar
Andrew
 
Příspěvky: 197
Registrován: ned 04. zář 2011 23:32:46
Bydliště: ^ ^

Re: Popisuji jak cítím bytí

Nový příspěvekod Andrew » ned 20. říj 2013 4:57:01

Láska/radost ve svém základu není ztotožněna s tím co ji vyvolává, cítím ji jako univerzální

Pociťuji novou hloubku úrovně vnímání lásky, kde cítím jako by se zpřetrhávalo propojení mezi myšlenkou charakterizující "zdravý rozum", který tvrdí "cítíš lásku protože tohle a onohle tě dělá šťastným" nebo "cítíš lásku, radost, díky myšlence "X" a "Y", které věříš že jsou pravdou, držíš se jich, jsou součástí tvé identity osobnosti".

Když bych odsunul "těžkou" mysl, která potřebuji i dneska všemu rozumět, mít pod kontrolou... na stranu a dovolím si "nevědět" (prostě složím těžký raneček myšlení ze zad, vedle sebe na zem... Uvolní se celé tělo, když už se sundal tenhle 30kg náklad z beder)
... vnímám že láska/radost, která je přítomná ve svém základu není ničím zbarvena, má stejnou "chuť", je univerzální.

Zkrátka je to jako ochutnávat lásku... novou cestou, doposud neznámou... jakou cestou? Bez myšlení, bez potřeby všechno vědět, poutat se k myšlenkám, naprosto pustit veškeré myšlení, starosti... osobní důležitost... všechno co člověk ví... prostě zůstat jako by měl čistou mysl, mít v ní prázdno a světlo...
A pak už jenom cítit tu lásku, která je tam dole přítomná.

Prožívání lásky bez zapojení mysli do toho je čisté, má lepší chuť, a je to také mnohem jednodušší. (nemusí se u toho myslet)


Potřeba být nějaký, vědět kdo jsem

Tohle jsem si právě uvědomil, v návaznosti na pošlení větu z předchozího bodu.

Mysl má snahu "vědět jak na tom právě jsem". Buď jsem třeba hloupý, nebo jindy chytrý, něco vím nebo nevím.
I tyto nálepky se zpřetrhávají. Snaha všechno vědět, prosazovat osobní důležitost, myšlenky, přidávat hodnotu, váhu... tomu co vím - co je v mysli... tohle odchází.

Je to velká, blažená úleva.

Mysl si klidně může šílet... může v ní probíhat právě třeba i ozbrojené povstání... nebo nějaká jiná nebezpečná šílenost... a já jsem v klidu. V bytí. Které je přítomné, vyždy přítomné, stále, neměnné, kde není žádný tvar ani myšlenka... prostě jako sedět na louce a jen vnímat jak pokožku ohřívá teplo ze slunce.

Nejsem to co říká mysl. Očištění od toho je v bytí.

Cítím, že dříve nebo později dojde i u mě k uvědomění si pravdy, uvědomění si pravé identity, vystupující z bytí. Ale nespěchám na ni ani si ji nepřeji. Ono to příjde dřív nebo později samo a takovou cestou, že i já to budu schopen poznat.
Uživatelský avatar
Andrew
 
Příspěvky: 197
Registrován: ned 04. zář 2011 23:32:46
Bydliště: ^ ^

Re: Popisuji jak cítím bytí

Nový příspěvekod Andrew » pon 11. lis 2013 5:17:56

V posledních dnech mi přišla celá řada "instrukcí", odpovědí, upřesnění.

Jsem těď hodně v souladu s mou podstatou. Poznávám ji tak, že mé srdce hoří láskou.
Dlouhodobě odstavuji z mysli další a další překážky, které zabraňují prožívání skutečné autentické přirozenosti, kterou každý v sobě má.
V konvenční výchově dětí, ale vůbec chybí pomoc a povzbuzování, aby našly svou přirozenost, poznali se, akceptovali se, a žili autentický život.
Objevit pravou, hlubokou podstatu nemůže udělat někdo druhý, ale pouze jedinec sám u sebe.
Konvenční výchova je vyloženě k ničemu. Primárně posiluje a podporuje ego. Život bez hloubky, moudrosti, spojení se životem, smysluplností, skutečnou láskou.
Byl to dřív tak... dysfunkční život co jsem žil. Bez lásky, spokojenosti, naplněnosti. Nebylo vyloženě pro co žít.

Má přirozenost je velmi mladá, dětská.
Vychází z doby kdy je "mládě" jednoduše šťastné, láskyplné, hravé, zdravé jak fyzicky tak i psychycky, žije láskou a život je hrou.

Zdravý psychycký stav dítětě je pro mě velkou inspirací.
Můžete si všimnout
že se vůbec nebojí o budoucnost
není v takových psychyckých problémech jako každý dospělý na egu
jak neustále září
je plné života, optimismu.
Je velmi povznášející/nabíjející jen chvíli pozorovat tohle chování.

Jsem v posledních dnech hodně vděčný za sílení toho co přichází.
Nemůžu říct co to přesně je. Přichází vnímání existence, bytí. Ale nemá to žádnou formu. Spíš energie. Něco co se mi myslí nedaří zachytávat.
Je k tomu trošku nedůvěra, jelikož přesně jakoby nemůžu zahlédnout/zjistit co se děje. Prohlídnout si to.
Přítomnost toho, je tedy taková nejistá. Přesně nevím co to je. Jak to funguje. Přítomnost toho je spíše náhodná - zatím nevím co přesně způsobuje že to tu někdy je, někdy není. Ale většinou když jsem ponořený v sobě nebo kreativitě tak to je.
Projevuji tomu vděčnost. I slovně, ale hlavně vnitřně. Představte si, že by jste měli štěně, a to štěně prostě hladili, hráli si s ním... nedělali by jste to z povinnosti, ale z lásky, jakoby to byl přirozený instinkt, láska, zábava.

A přesně v tomhle stavu mi přišla i zpráva "Dovol existenci/Bohu se odevzdat. existence ti pomáhá, nese tě, přináší ti co máš rád".
Blížím se k bodu, kdy budu schopen odevzdat budoucnost. Přestat se s ní donekonečna trápit.
Začínám se zabydlovat v současnosti a v ní stále více a více jsou okénka v nichž žiji v přítomnosti.
Uživatelský avatar
Andrew
 
Příspěvky: 197
Registrován: ned 04. zář 2011 23:32:46
Bydliště: ^ ^

Re: Popisuji jak cítím bytí

Nový příspěvekod Andrew » úte 12. lis 2013 17:08:05

Další dobré zprávy: Transformace

S radostí jsem včera přijal objednanou knihu Láska Duše channelovanu Sanayou Roman od Orina. Kniha je dostupná i volně online, ale tištěná kniha je tištěná kniha. Bylo problém ji ještě nedávno sehnat. Letos byl vydaný dotisk.

Kniha obsahuje spoustu technik pro práci s láskou uvnitř.
Kniha mi velice sedla, je napsaný jazykem kterému přímo rozumím. Také v ní nacházím spoustu věcí, o kterých mi vyprávěla Jana.

Informace které jsou v knížce... kdekoliv se mi knížka náhodně otevře... jsou velice zajímavé. Mé srdce teď i prvních úryvcích hezky hoří a hřeje ^ ^

Včera jsem se dozvěděl třeba tuhle báječnou věc" (Kdyby to měla být jen jediná věc co bych si z knihy odnesl... stálo by to za to. Tohle je pro mě naprostá revoluce. Obrovský dar. Který mimo jiné nesežete ikdyž procestujete všechny obchody světa.)

Začněte rozpouštět překážky na cestě k lásce tí, že budete prociťovat jak vaše duše miluje vás. Odpusťte si a dejte lásku sami sobě tak, že objevíte a uvolníte ze své energie jakékoliv nelaskavé myšlenky či pocity, které vůči sobě nebo v sobě máte.

Toto mě přímo hodilo do moře lásky. Teď jsem plný lásky, vděčnosti, hloubky, že stačí jenom sedět a cítím hlubokou přítomnost lásky. Ikdyž jakoby se ve mě hromadila a znikal jakýsi přetlak jako v papinovém hrnci.

Osobní vědomí a ztotožnění s ním je už dlohodobě poškozené. Snad díky tomu a informacím, kterým mě Jana celé roky připravovala je tohle možné. Věřím, že pro člověka silně ponořeného do mysli/ega, je toto snůška nesmyslů a absurdit.

Odevzdávám se a zůstávám v té láskyplné náruči jako to malé dítě. Ta láska mě přijímá, září, naplňuje. Jsem doma.


Také to odpouštění/uvolnění staré negetivní energie tou láskou... je jako jít do sprchy, dát si na vlasy oblíbený meruňkový (nebo obroskvový?) šapón, rozetřít, promasírovat hlavu, spánky,... a pak se osprchovat. Nechat tu starou tíživou negativní enegii ze sebe smýt... z být zase fresh a čistý jako čistá mysl dítěte.


Posledních asi pět dní se tu také velmi silně projevuje "asistent", přichází cela řada uvědomění vedoucí mě k sebe-lásce, sebe-přijetí, sebe-respektu, sebe-sblížení.
Je to jako moudré vedení, které se mi nedostalo jako dítěti, když jsem byl ponechán napospal klasické egoistické výchově..., si to teď vynahrazuje, přichází za mnou a učí mne. Dochází tedy k přeučení dysfukčních drajvů za funkční, moudré, láskyplné. ^ ^

Jsem za to upřímně vděčný. Děkuji za každou pomoc ^ ^ )))
Uživatelský avatar
Andrew
 
Příspěvky: 197
Registrován: ned 04. zář 2011 23:32:46
Bydliště: ^ ^

Re: Popisuji jak cítím bytí

Nový příspěvekod Andrew » čtv 14. lis 2013 20:38:35

Naplněnost, klid, hojnost
Pociťování naplněnosti, spokojenosti, klidu, hojnosti, láskyplnosti, laskavosti, bytí.

Tohle všechno jsou kvality existence, které teď běžně pociťuji.

Teprve teď jsem jistým textem byl na to upozorněn. Vůbec jsem si ani té velké změny nevšiml. Vše se to děje postupně a klidně, že si toho člověk ani nevšimne.

Když vzpomínám jak těžce žalostné bylo mé myšlení dřív... v jakém stavu... a v jakém je to dnes.

Znám jednu osobu, které mi dělá zrcadlo. Je snad ještě v horším psychyckém stavu, než já jsem byl v nejhorším období.
Když srovnám takovýto stav vnitřního žalu v mysli... a vedle toho postavím to co teď zažívám...
Střetávají se tady dva úplně rozdílené stavy.

Láska u mě stále pracuje. Uzdravuje úplně kouzelně. Spousta těžkých myšlenek se může teď zdvihnout a odejít.
Tyto temné myšlenky ztrácejí na síle, kácí se důvěra v ně, uvolňují se do takové míry, že třeba už za pár týdnů už opravdu budou tak slabé, naprosto bezvýznamné.

Poznávám že láska je hojnost, nadbytek, přebytek. Láska je štědrá, činí mě štědrým. Zároveň mě jakoby vtahuje do sebe. Jakobych se stával integrální součástí lásky. Apoň tak to pociťuji. To i navzdory tomu že nevím co láska je, nedokáži do slov přenést zkušenost jejího zažívání. Je tu spíš ochota uvolnění mysli - nevědět a oddat se spojení v srdci lásky.

Práce s láskou je bezpochyby pro mě to největší potěšení co jsem kdy v tomhle životě dělal. Pokud tohle má být duchovní praxe... je to úplně něco jiného něž jsem si kdy pod tím pojmem představoval.
Ani bych to nenazval duchovní praxí. Hluboce naplněný a smysluplný život. Ta hloubka je ohromující. Spojující se vším.
Uživatelský avatar
Andrew
 
Příspěvky: 197
Registrován: ned 04. zář 2011 23:32:46
Bydliště: ^ ^

Re: Popisuji jak cítím bytí

Nový příspěvekod Andrew » sob 16. lis 2013 15:38:23

Uvolnění postoje "moje"

V současnosti se ve mě uvolňuje postoj/zvyk vlastnictví.
Malé ego, které chce být v bezpečí se snaží zuby nechty něčeho dosáhnout, něco vytvořit, za něčím mít "své jméno" (jejej jak tyhle stavy mi už nic neříkají hehe), mít základnu majetku a financí...

: )))

Teď na to pojďme z láskyplného hlediska celistvosti existence : )))
Základní pravdy, které mi Jana opakovala už roky jsou - celá existence je láskou, je celistvá, v podstatě jsi už šťastný, to co jsi nemůže zemřít, existuje stále, prožití jednoho života je jako krátké bliknutí. Jsi láskou, nic se ti nemůže stát, o nic skutečného nemůžeš přijít, již teď jsi kompletní.
Nic tě němůže zranit, je to jako když se v kině díváš na film. Život je tím co se promítá na plátně.

Sílí ve mě hřejívé láskyplné světlo. Je to jak v bavlnce.

Co s tím vlastnictvím? Touhou něčím se stát, něco velkého udělat, atd... ?

Pomáhá mi si uvědomovat jednak to co mi Jana už tolikrát říkala. Dále mi pomáhá si uvědomit, že mi nic vlastně nepatří - žádná věc. Opravdu. Kdybych zítra zemřel, tak ta věc zůstane tady. Já zažívám pouze zkušenosti/zážitky.
Toto mi pohámá uvolňovat lpění na věcech. Ego pouští sevření a pouští to.
Opět vzpomínám na malé děti jak si dovedou hrát, mysl nedrží křečovitě obavy o budoucnost, o to nečím se stát, něčeho dosáhnout. Tuto "zábavu dospělých" se začnou učit později.

Odevzdávám jednání do návratu do jednoty s existencí. Ne tedy z potřeb a jednání odděleného jednotlivce, ale do pole ne-osobnosti. Osvobozená od toho "někým se stát" "očekávat pochvalu/oddměnu" "sobecké jednání" "jednání založené na nedostatku" "předsudky". Je to místo, jak říká Jana, kde si o ničem a nikom nic nemyslíš.

Tam je místo a prostor setkání se se zdrojem života/lásky, požádat ho upřímě o život, který je v souladu s mým hlubokou vnitřní přirozeností.
Nemyslím jeden cíl kam bych se chtěl jednou dostat. Ale život. Život je děj, je přítomný, je živý, děje se.

Právě tady se dostávám do přímé přítomnosti existence/života/lásky. Ze srdce v upřímnosti se odevzdávám, ať mě vede v lásce mé přirozenosti.
Dochází k odevzdávání se, cítím jak přestupuje energie, jakoby probíhala výměna enegie. Něco těžkého a starého odevzdávám (strach, obavy) do láskyplného zdroje světla lásky, a něco nového vstupuje do mě. (nevím přesně co, ale je to uzdravující)
Cítím že tohle není jednorázové, a bude trvat nějakou dobu. Stejně jako když se natírá barvou dřevěná lavička... prvně pořádně natřít... schnutí... nějakou dobu to trvá.

Je tu důvěra v tu lásku/existenci. Jakoby pro mě měla připravený ten pravý život, který je se mnou v souladu.
A já tomu otevírám široce své srdce.

_______________

Původní uvažování a strachy "něčím/někým se stát" "ukrojit si kousek pro sebe" "svět je místo soupeření a boje s ostatními o trochu"...
Všechno tohle pozbývá na významu. Je to něčím co už neplatí. Jsou to už zbytečné myšlenky a slova.

Existence má pro mě mnohem lepší "plán" než co by odpojená mysl dokázala udělat.

To slovo odpojená je báječné označení. Mám pocit jakobych se zapojoval zpět do celistvosti jednoty. Je láskyplná, sídlí v ní život a kreativita. Vše co mám rád.
Svítím jak jedna žárovka na řetězu na vánočním stromku. V celistvosti vánočního řetězu. Je nádherný pohled na osvětlený vánoční stromek, všechny ty odlesky, třpyt, ...


_______________

Vše patří existenci, není to tvoje, si tady aby jsi si s tím hrál
Proto můžeš odevzdat svou kreativitu a nechat lásku skze sebe tvořit
Uživatelský avatar
Andrew
 
Příspěvky: 197
Registrován: ned 04. zář 2011 23:32:46
Bydliště: ^ ^

Re: Popisuji jak cítím bytí

Nový příspěvekod Andrew » ned 02. úno 2014 0:37:42

Práce s láskou (průběžné výsledky praxe)

Před asi šesti lety jsem poprvé četl Ruizovu knihu Lásky, vztahy a přátelství (in English is the title "The Mastery of Love).

Ruiz tam mluvil o něčem velice zajímavém, nicméně pro mě to bylo celé roky jen teorií.
Ruiz mluvil o tom, že ve svém srdci máme k dispozici tolik lásky kolik jen chceme. Že si můžeme z tama vzít kolik lásky chceme.
A jak? Že jí budeme dávat.

Nicméně celé roky jsem byl byl lásky, neměl jsem ani lásku na dávání. Necítil jsem se láskyplný a neměl jsem se rád, neměl rád druhé lidi, svět atd. Byl jsem ponořený v mysli a negativitě.

Asi před několika měsíci jsem začal praxi, ve které jsem začal odkládat soudy co je dobré a co špatné...
Miluji kreslení. Kreslím jen to pro co mé srdce hoří. Nicméně na mě působilo x soudů o tom co je ok kreslit a co ne...
Odložil jsem všechny soudy stranou... a kreslil jsem si bez omezení jen tak pro zábavu sám pro sebe, tak jak toužilo srdce.

Čím víc jsem se točil kolem toho co mé srdce miluje a nepřeklážel tomu myslí - láska se začala v mém srdci volně vytvářet spolu s tím jak jsem lásku dával... tím že jsem kreslil to po čem mé srdce touží. A že to má sílu

Je to asi měsíc, měsíc a půl... co jsem začal tuto praxi, a byla to báječná změna.
V srdci se tvoří tolik lásky kolik jen chci.

Sleduji ale něco mnohem ještě víc zajímavějšího.

Začínám si hrávat s tou láskou, že začínávám prostě zůstávat v láskyplnosti samotné. Je blažená, naplňující.
Nikdy předtím se mi nedařilo, zůstávat v lásce samotné.
Jana mě povzbuzovala k tomuto už před lety, ale prostě to dřív nešlo. Teď si na to zvykám, osahávám si jak to funguje.

Vystupuji již hodně z mysli. Víc jsem tím bytím, a podníkám další praxi pro osvobození se z myšlenek/struktury ega.
Bytí je tiché, živé, nic se v něm neděje a přece je v něm život. A klid. Pohoda. Lze to jen zažít. Ne pochopit myslí.

Začal jsem další praxi - zvykání si na lásku samotnou, která již není podložená vnějšími podmínkami které vznikají v mysli.
Je to pro mě velký krok.
Je to vzdání se v mysli, to chtít pochopit, porozumět tomu, mít to pod kontrolou... ale prostě odevzdat se tomu. Odevzdat se lásce, být. (jen nad tím nepřemýšlejte, tudy to nepůjde)

To odevzdání je s klidem, důvěrou, láskyplností. Nemělo by to vůbec smysl se to snažit pochopit myslí.


Po asi dvou letech jsem teď poslouchal některé Ruizovy a Tolleho knihy v audiu... to o čem ve svých knihách psali - já to před lety bral jako přísliby co by teoreticky bylo možné...
A teď jsem jen přikyvoval a usmíval se s vděčností, jelikož ty "přísliby" se staly v mém životě skutečností.
(podotýkám že jsem ale nikdy nedělal Ruizovy praxi čtyř dohod... z Tolla jsem si něco vybíral... a jinak mě především vede Jana a v poslední době hlavně vnitřní navigace)
Uživatelský avatar
Andrew
 
Příspěvky: 197
Registrován: ned 04. zář 2011 23:32:46
Bydliště: ^ ^

Re: Popisuji jak cítím bytí

Nový příspěvekod Andrew » čtv 20. úno 2014 23:35:46

Lásky-plný život

Žiji měsíc a půl v láskyplnosti.
Musím říct, že je to nejpěknější co mě potkalo od dob konce mého dětství.
Právě v dětství jsem takovou láskyplností žil.

Spokojenost, naplněnost, láskyplnost, ponořování se do hloubky existence bytí,...


Před pár dny jsem našel můj fax co jsem posílal Matce Meeře před třemi měsíci. Už jsem na to úplně zapoměl.
Žádal jsem jí o pomoc.
Psal jsem, že ještě pořád jsem sebe nepřijal, že nesu stud a soudy, které mě znemožňují sebepřijetí. Postoj, že bych vnímal život láskyplně, přátelsky. Sice už jsem rok nebyl nešťastný... ale šťastný jsem ještě nebyl.

A tohle byla pro mě ještě do nedávna realita.




Jsem plný vděčnosti, že se probudila ve mě láskyplnost. Teď je život opravdu naplněný, smysluplný.

Stále více se mi otevírá přístup k lásce do níž cítím že se stále více ponořuji, a budu tam v blízké době připravený i ponořit mou mysl.

Jáčko stále existuje, ale od té doby co jsem v láskyplnosti, neohrožuje mě. Nijak tvrdě. Psychycká nestabilita, která mě pronásledovala celé ty roky, už je tak slabá, že snad v tom moři lásky se rozpustila.

Ta láska je teď natolik silná, že s její pomocí jsem schopný se s ní spojit a poslat lásku tam kde ještě přežívá nějaká nejistota, špatný názor, strach...

Hodně posiluji nový zvyk, nepřemýšlení, ale zůstávání v lásce. Jinými slovy kašlu na to být v hlavě, ale jdu do lásky.
Tam je klid i láska.

Pravidelně teď každý večer za vše děkuji existenci/universu. Gratitude teď jede naplno.
Uživatelský avatar
Andrew
 
Příspěvky: 197
Registrován: ned 04. zář 2011 23:32:46
Bydliště: ^ ^

Re: Popisuji jak cítím bytí

Nový příspěvekod Andrew » pon 26. kvě 2014 1:23:00

STRACH BÝT BEZPODMÍNĚČNĚ ŠŤASTNÝ
Někdy letos v březnu jsem při studii zážiktů blízkých smrti (klinická smrt) a zamýšlení se a meditování na tyto stavy... otevřel se mi zážitek, ve kterém jsem zažil následující:
- Běží vědomí - přirovnal bych to jako by existovala vedle individální maličké a odpojené mysli jednotlive, jedna obrovská, velmi obrovská živá a láskyplná obrovská velká mysl. S ní přišel takový pocit jako že je na všechno odpověď. Vše jsem jakoby věděl.
- Boží vůle - byl to pocit, že existuje pro mě ta nejlepší cesta, že je již připravená, že je bez rizika, je naplňující a naplněná, živá, vpohodě garantovaná, hotová věc. Boží vůle byla pro mě láskyplná a velmi přátelská.
- Energie ještě nevytvořených věcí - další věc kterou jsem si tehdá všimnul byli vlny, které jsem vnímal na energetické úrovni... cítíl jsem že to jsou ještě nevytvořené (nemanifestované) věci v našem světě, tedy nápady, a věci, které se teprve jednou stanou.

Zažil jsem ještě i další nějaké maličkosti, ale teď si nedovedu přesně vzpomenout co.

Stojí za zmínku, že do toho stavu jsem se dostal přes srdce, to bylo bránou. Vydechnul jsem vzduch z plic a vstupoval.

Když jsem dostal okusit zážitek Božího vědomí, trvalo mi dvě sekudny si uvědomit, že okamžitě jsem se rozhodnul odložit mou malou odpojenou individuální mysl a přijmout tu velkou láskyplnou, živou Boží. Také jsem měl pocit, jako by má mysl měla tak do kapacity a schopností 2% té velké Boží.

Celá zkušenost s tímto stavem byla velmi pozitivní. Stav byl velmi láskyplný, byl jsem silně vpohodě. Respektive já mizelo, rozplývalo se a zůstával jen ten stav.



STRACH BÝT BEZPODMÍNĚČNĚ ŠŤASTNÝ

Už asi týden stojím před dilematem, zdali se rozhodnout přijmout Boží vědomí, Boží vůli. Spojit se s ní přes srdce a žít život skrze ní.

V jednom z pědchozích zážitků co jsem zažil v loni v dubnu, přišel jiný zážitek kdy mě začala tak silně vtahovat přítomnost do sebe, že zmizeli všechny lidské touhy, všední starosti,... tehdá mě jen zachválit pocit úplnosti, láskyplnosti, totální pohody. Nebylo co dělat, vše bylo fajn. Tehdá má nejsilnější touha po partnerském vztahu... i tahle touha se tehdá naprosto rozplynula.
Jak tento stav odezněl... tak asi do jednoho dne se vše vrátilo.

Ať v tom zážitku Božího vědomí/vůle z letošního března tak i z toho předchozího zážitku stavu štěstí v prázdnotě/plnosti (zároveň)... tak v obou případech, jsem tyto stavy hodnotil jednoznačne pozitivně a i dnes je považuji za dva nejsilnější a nejpříjemnější zážitky co jsem v životě zažil.

Na druhou stranu - ve obyčejném každodenním stavu vědomí... oba zážitky hodnotím jako riziko.

V jednom svěděctví ženy, která prošla klinickou smrtí, uváděla, že vše co chtěla, bylo zůstat tam na druhém břehu. Že jí tam bylo tak dobře. Přitom tady měla malé děti a manžela. (předpokládám že je milovala) Ale zkrátka to na tom druhém břehu je tak osvobozující, že ty klasické lidské touhy a vazby co máme tady ve světě najednou nejsou důležité, zmizí a je tu jen touha zůstat v té blaženosti. A podobné zkušenosti referují lidé co prošli těmi zážitky běžně.
A já jsem sám zažil v meditativním stavu.

ČEHO SE BOJÍM
Čeho se bojím? Bojím se, že bych mohl přijít o své lidské touhy, které jsou jedinečné pro každého jedince. Každý má nějaké a kolem nich krouží celý život.
Také se bojím že bych mohl přijít o své přirozené volby které jsou v harmunii s mým srdcem, předpoklady, postoji, nadání, schopnostmi........

Bojím se že bych mohl přijít o svůj jedinečný smyslyplný život.

Největší strach mám z toho, že bych ztratit touhu po partnerském vztahu.



Eckhart Tolle po svém probuzení byl šťastný pořád bez příčiny. Dva roky strávil na lavičkách v parku jako bezdomovec v blaženosti.

Osvícení lidé také referují o nepotřebě partnera.


Zkušenosti které jsem sám zažil mi dali malé ochutnávky.
Moc se ale bojím je realizovat, protože se bojím že příjdu o svůj život. Že věci které dnes pro mě mají význam, mě už zajímat nebudou.
Může to být taková Pandořina skříňka, která zničí život.


Je to pro mě teď Sophiina volba. Těžké rozhodování.
Uživatelský avatar
Andrew
 
Příspěvky: 197
Registrován: ned 04. zář 2011 23:32:46
Bydliště: ^ ^

Re: Popisuji jak cítím bytí

Nový příspěvekod Andrew » stř 19. dub 2017 12:12:50

Byl jsem požádán o update po dvou, vlastně třech letech.

Tak tady je : ))


Čeho se bojím? Bojím se, že bych mohl přijít o své lidské touhy, které jsou jedinečné pro každého jedince. Každý má nějaké a kolem nich krouží celý život.

Touhy jsou stále přítomné, pokračují dál.

Také se bojím že bych mohl přijít o své přirozené volby které jsou v harmunii s mým srdcem, předpoklady, postoji, nadání, schopnostmi........

Jsou stále přítomné, nově za nimi stojí něco velkého, živého, láskyplného, zářícího.

Bojím se že bych mohl přijít o svůj jedinečný smyslyplný život.

Naopak se tím jenom posílil.

Největší strach mám z toho, že bych ztratit touhu po partnerském vztahu.

To je pravda a i ne.
Nepotřebuji lásku/přítomnost druhého abych byl šťastný, láskyplný.
Moje srdce je plné lásky a jsem jí nasycený.
Ovšem některé věci chci sdílet/dělat s někým druhým.


Může to být taková Pandořina skříňka, která zničí život.


Je to pro mě teď Sophiina volba. Těžké rozhodování.

Život to jen obrovsky obohatilo. Vztah mezi mnou a tím být v srdci spojený s tím nepopsatelným je to to nejdůležitejší co mám a o co se starám.

Život se nezměnil nějak že bych žil nábožensky nebo jako mnich či něco podobného.
Prostě jen srdce hoří láskou a vybírám si v životě to co mě baví a je pro mě naplňující (práce, domov, koníčky, životní tempo, klid, ...)

Je tu vděčnost, radostivost, že je to to nepopsatelné přítomné, nebo že jen existuje.
Mé srdce se k tomu otáčí. Jako pozemní satelit k družici.



NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ČÁST PRAXE PRO MĚ JE:
udržování hořícího srdce
Obrázek
Přílohy
jesus_heart.jpg
Uživatelský avatar
Andrew
 
Příspěvky: 197
Registrován: ned 04. zář 2011 23:32:46
Bydliště: ^ ^


Zpět na Andrew

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník