Bytí začíná víc a víc být přítomné v mém životě. Popíšu zde co se mění, jak to cítím.
Uvolňování cílů/pocitu který nutí se někam hnát a zároveň se cítit nedokonalý/nehodný (zpráva"není to ono")
Začíná být přítomný pocit, vystupující z hrudi, taková enegie, která přináší pocit, který je prostě fajn. Je to naplňující, vpohodě.
Naprosto odchází myšlenky jako nespokojenost s tím kde jsem, co bych chtěl a proč to tu sakra ještě není.
To naplnění co přináší ta energie je taková volnost.
Šestileté dítě se nikam nehoní. Je spokojené. Svobodné. Jeho životní náplní je si hrát, bavit se, smát se, být, sdílet lásku.
A přesně na toto se teď přelaďuji a tyto kvality/frekvence ožívají
Nahlížení za ego
Představte si oblahu, která je pořád zatažená, mraky už dvacet let (u vás třeba víc)... že se už i snad zapomělo že kdysi tam bývalo něco jiného... ne mraky... ale jen si vzpomenout co to bylo.
Když se zastavím a mám volno...
Začnu nahlížet za mysl. Myšlenky už nejsou tak ohrožující, totální, a mocné jako dřív. Je to jako jim svázat ruce, nohy provazem, posadit je, být si jich vědom (hlídat je) a mít možnost se dívat na oblohu, která je už bez mraků.
Podívat se tam, na ty místa, za myšlenky, do toho co je za nimi, do něčeho co je snad pravá podstata... podstata, která tu byla před myšlenkami... a je tu přítomná i dnes. Jen mraky myšlenek zakrývají obyčejně nebe a nejde na to pořádně vidět.
Stačí si sednout pod tohle nebe jako za jasné noci když se pozorují hvězdy, a pozorně vnímat, začít si uvědomovat (vnitřně) a prozkoumávat (vnitřně) co to vlastně je... na co se právě dívám
Konec totality myšlenek
Myšlenky se objevují dál, ale přestávají být vážné, důležité.
Je fakt možné je pustit a nevěnovat se jim.
Zůstat zaměřený v bytí and jsi v bezpečí
Důvěra v celistvost
Jana mi mockrát opakovala, že není čeho víc dosáhnout, že bytí je to hlavní.
Já ho vnímám jako přítomné, celistvé.
To co mysl dřív říkala, jako "nejsi dostatečný" "hele - musíš ještě mít tohle a dosáhnout onohle!" "jej co si oni pomyslí" "no ty seš ale vůl" apod...
Přestalo být platné.
DOCHÁZÍ K PŘESUNU VNÍMÁNÍ SEBE SAMA Z MYSLI - JAKO OSOBNOSTI, ZCELA MIMO MYSL
PŘESOUVÁ SE TO DO POLE BYTÍ
Nesnaž si jej uvědomit myslí!!! Jde jenom cítit. Já když soustředím pozornost do středu hrudníku tak z tama začne vystupovat... a po chvíle soustředění se začíná rozpínat. A rozpínat, pak ho cítím všude v těle i kolem sebe.
Něvěřím už mysli, ale tomu bytí.
Je snadné tomu začít důvěřovat, je to něco jako sluneční paprsky když vám začnou ohřívat kůži. Je to něco co nepochází z mysli. A co si budeme nalhávat... běžná mysl je plná píč*vin... kravin... nesmyslů... které dělají ze života peklo.