Procitni a chechtej se

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 26. zář 2019 16:51:01

Jak jej uchovat?

Je to drahokam. Když jej máte, máte vše. Jak byste jej mohl ztratit? Ztratíte jej jen tehdy, když se budete bát, že jej ztratíte a budete ho chtít podržet.

Vy jste ho však neztratil. Jak byste mohl ztratit tento drahokam, který je - zářící - skryt ve vás?

Září svým vlastním třpytem. Protože je vaše pozornost upoutána jinde, odráží se na předmětech a tento odraz na předmětech vás přitahuje. Toto přitahování není moudrostí.

Zjistěte místo toho, odkud tato krása, tento třpyt, tento odraz přichází. Proč tam nejít? Odvrátíte svou tvář od předmětu, který odraz zachytil a ukázal. Půjdete na druhý břeh, z nějž tento třpyt vychází. Tam uvidíte, že tato záře tu vždy byla a že je vaše. Jste to vy sám. Jak byste to mohl ztratit?

Vnořte se do světla, a jste světlem. Jste drahokamem. Jak byste mohl ztratit své vlastní Já?

Všechno - království, světy, příbuzenství - lze ztratit a také to bude ztraceno. Jednoho dne ztratíte i své tělo. Na co se můžete spolehnout, když to nemůže být vaše tělo ani mysl?

Proto si trpělivě a moudře dopřejte čas a uvažujte o tom. "Daly mi věci, které dosud vlastním, všechen můj majetek a všechny vztahy mír mysli?" Myslím, že nikdo nemůže říci, že ano.

Všichni ztrácejí každý okamžik. Stále umírají miliony lidí a miliony přijímají zrod. To pokračuje každou minutu. Dnes jsem tu, ale zítra tu být nemusím. Náš dech nás může každým okamžikem opustit.

Opravdovou moudrostí je proto touha najít drahokam a prohlásit: "Najdu jej dnes a bez prodlení!" Pak uvidíte, že jej ani hledat nemusíte. Má svůj vlastní třpyt a vy si na to nemusíte brát lampu. Září svým vlastním světlem. Musíte k němu jen obrátit tvář, pozornost.

Jas tu je, ale vaše oči nejsou čisté. Nemůžete ho zde, ve vodě řečiště vidět. Nemůžete ho vidět, protože máte v očích prach. Tím prachem je touha.

Odstraňte prach, touhu, prahnutí, odstraňte toto očekávání. Co spatříte, když prach touhy a očekávání odstraníte?

Prázdnotu.

Prázdnotu! (Směje se.) Tam, kde je prach, je projev, nekončící zármutek a utrpení. Okamžitě odstraňte ten prach a pět minut se dívejte.

Učiňte toto rozhodnutí: "V průběhu tohoto celého cyklu života věnuji pět minut na to, abych ze svých očí odstranil prach." A pak se dívejte! Spatříte před sebou svou vlastní tvář! Svarúpa. To se jmenuje daršana. Vaše vlastní svarúpa.

Nikdo nevidí. Všichni spatřují jiné tváře, ne své vlastní! S prachem v očích uvidíte jen odlišnost. Žádný prach, žádná odlišnost. Jen vaše vlastní Já, váš vlastní odraz. Nikdo jiný. Žádný cizinec.

Tomu se říká odstranění prachu. Za prvé: "Já jsem toto a on je tamto." To je prach. Když je prach odstraněn, neexistuje žádné vy, ani já, ani ona. Zbavte se prahnutí, očekávání a touhy. Nic neztratíte. Jděte hned a spatřete své Já. Spatřete svobodu, vědomí. Později se uvidí, co jsme udělali. Jděte hned teď a pohleďte na své Já.

Jestli potom budete potřebovat nějaké cvičení, provádějte je. Jestliže jste předtím, než jste uviděl, upadl do pasti nějakého cvičení, potom Já neuvidíte. Místo toho zůstanete zde a budete tak přitahován k tomu, co děláte, že řeknete: "To je všechno", a zapomenete dál hledat své vlastní Já.

Zapomeňte na všechno! Zapomeňte na všechny souvislosti. Zapomeňte na svobodu i na pouta. Mezi vámi a vědomím není žádná zeď. Je to jen vaše hra, protože vy nechcete pokročit dál.

Přišel jste si sem pro svobodu a pro nic jiného. Mějte svobodu stále na mysli.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 27. zář 2019 13:57:26

Neměl bych se vzdát žen a být volný?

Byla to žena, kdo vám dal zrod. Vaše vlastní matka. Rodinný život nemá se svobodou nic společného. Je to úplně jiná záležitost. Pokud jsem zjistil, neprospěl nikomu ani odchod do kláštera.

Já se však miluji s jinými ženami, ne s manželkou.

Pak jste její problém. Jestliže vyhledáváte jinou ženu a pro vaši manželku to problém není a jestliže ona dělá totéž a není to problém pro vás... když jste tak dohodnuti, není to problém.

Dobře, ale ona s tím nesouhlasí.

To je to, co říkám. Vy jste její problém. Říkáte, že jste svámí. Co to znamená? Svámí je ten, kdo se vzdal všech tužeb zde i jinde to velmi důstojné jméno. Jestliže jste svámí, měl byste se náležitě chovat.

Štěstím není splňování touhy po nějaké věci, jako je například sex. Štěstí existuje jen tehdy, když tato touha pomine. Oproštění se od tužeb vám dá štěstí. Kdykoli vznikne touha, podívejte se dovnitř, odkud pramení. Když touha zmizí, zažijete bezmezné štěstí.

Jakmile však jednou předmět své touhy získáte, objeví se touha jiná. Jedna je splněna a jiná čeká. Ani králové nejsou šťastni. Absolutním blahem je "žádná touha". A jste-li blažený, máte mír. Tam, kde je mír, je i ticho mysli. Kde je ticho mysli, tam je svoboda. Uspokojování tužeb nikdy nekončí. Těla pominou. Odešly miliony těl, a přece není žízeň po potěšení ukojena. Proto přecházíme z inkarnace do inkarnace. Čiňte tedy, jak myslíte.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 28. zář 2019 17:12:04

Kdybyste nešťastnou náhodou hořel a chtěl skočit do řeky, co byste udělal, kdyby šel kolem vás přítel a zval vás do restaurace na zmrzlinu? Taková musí být touha po svobodě. Nesmíte se na cestě zastavit, abyste nabral další touhu.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 28. zář 2019 18:10:56

Zvuk, pohled, pach, chuť a dotyk: těmito pěti smysly jste obklopen tam, kudy vstupuje oheň. A co je to oheň? Touha. Hoří a vy spíte. Probuďte se! Tady a teď!

Jste obklopen těmito pěti okny, kterými do vašeho domu vstupuje oheň. A vy spíte. Co je ten oheň a co jsou tato okna? Jsou to vaše touhy.

Lidské zrození je svrchovaný nástroj pro získání svobody. To, čím se lišíte od jiných živočichů je, že máte šanci dosáhnout svobody. Tak se tedy dívejte, kudy přichází oheň! Zvukem, pohledem, pachem, chutí a dotykem je pět ohňů. Musíte se svých přání zbavit.

Všechny ostatní živočichy stráví jediný oheň. Pohled můry je přitahován světlem svíce. Touha po potěšení ze světla je její svrchovanou touhou, která ji přivede do plamenů, v nichž zanikne.

Jen jediné pochutnání, a ryba je chycena na háčku. Jeleni jsou přitahování zvukem a pak polapeni.

Způsob, jak chytat slony, je vykopat hlubokou jámu. Na ni se rozprostře klestí a napodobí se hlas slonice, jako by z vycházel z tohoto klestí. Slon přijde a upadne do zajetí.

Včela usedá na květinu, pro její vůni. Některé květiny však loví včely jako potravu.

Všichni tito živočichové zanikají jen jediným ohněm, a vám jich hrozí pět. Musíte být velmi opatrný. Zbavte se svých tužeb a budete bezpečně upevněn v Já prostřednictvím Já. Toho lze dosáhnout v tomto okamžiku.

Je třeba jen velmi pevného rozhodnutí: "Chci svobodu." To stačí. Všechny ostatní touhy... ani bohové se jich nedovedou zbavit, co potom my lidé.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 29. zář 2019 6:33:51

Žil jednou jeden rši. Jeho manželka byla nekrásnější ženou na světě a velmi ho milovala. Žili spolu v lese. Zprávy o její kráse se však rozšířily i ve světě bohů.

Tři bohové, Brahma, Višnu a Mahéš zatoužili její krásu spatřit, a tak se rozhodli vzít na sebe podobu sanjásinů. Když totiž sanjásin stane u dveří, musí být vpuštěn před všemi ostatními jako první. Hostitel se vždy musí přijít zeptat, co si přeje.

V oné chvíli byla žena v lázni. Bohové si tento okamžik zvolili proto, že chvíle, kdy je v koupelně a musí ihned vyjít, je tím nejlepším okamžikem, kdy mohou její krásu spatřit. Jejich záměrem bylo nedopřát jí ani dost času, aby se oblékla.

Když se žena koupala, uslyšela venku hlasy. Musela spěchat, aby tři sanjásiny uvítala. Brahma, Višnu a Mahéš toužili spatřit nahou ženu. Stvořitel, Uchovávatel a Ničitel v přestrojení za sanjásiny.

Silou svého tapasu proměnila žena tři přítomné bohy v šestiměsíční děti. Zanesla je do domu, položila do kolébky a začala je kolébat.

Bohové svým manželkám neřekli, za jakým účelem odcházejí. I když byly jejich ženy krásné, zatoužili sestoupit na zem.

Kamila, Uma a Rámanidž hledaly své manžely všude. Odebraly se k slavnému siddhovi, který pomocí své jógové síly bohy spatřil a sdělil jejich manželkám, kde jsou.

Ženy odešly za ršiovou ženou a řekly: "Slyšely jsme, že naši manželé jsou ve vašem ášramu."

"Ano, pojďte se na ně podívat."

Manželky přišly ke svým mužům, proměněným v děcka, která si cucala palečky. Všechny bohyně padly před touto ženou do prachu. Bohové pak přijali svou původní dospělou podobu a políbili její nohy. Taková je síla tapas.

Tuto sílu máte vy všichni, když zavřete okna před vstupujícím ohněm. Oheň vstoupí, jen když toužíte. Ohněm je tato touha. Zbavte se tužeb. Miliony let jste hledali naplnění tužeb, inkarnaci za inkarnací.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 30. zář 2019 12:12:29

Když jste nasyceni, zahoříte touhou přestat a hledat něco nepoznaného. Abyste byli volní, získali osvícení a osvobí, musíte učinit velmi pevné rozhodnutí.

Učiňte je s Já, prostřednictvím Já a uvnitř Já, teď v tomto okamžiku. Já není daleko. Odklad je jen další touhou. Zřekněte se všech přání a budete nejšťastnější osobou na této planetě a pomůžete možná i bytostem na jiných planetách. Nejprve však pomozte sobě. Nejdřív sám poznejte, kdo jste, a pak už nebudou žádné ohně. Nebudou žádná přání.

Jediná touha, která stojí za splnění, je touha po svobodě. Všechny ostatní jsou k ničemu. Nedají vám žádné štěstí ani mír. Všechno je to zlo. Všechno hoří. Hoří všechny tři světy. Hoří nebesa i bohové. I ti sestoupili na zem, aby spatřili krásnou ženu. A zatím byla její skutečná krása vnitřní čistotou Já.

Všechno závisí na vás. Jestli svou možnost chcete odložit, odložte ji na více nebo méně let či inkarnací, ale není to cesta moudrého člověka. Moudrý člověk příležitost nepropase. Nedá se oklamat nevědomostí. Svoboda je nyní a zde, právě v tomto okamžiku. Jediné, co máte udělat, je přestat svou mysl spojovat s uplynulým nebo budoucím okamžikem. Žádné spojení s minulostí, žádné spojení s budoucností. Mluvím o okamžicích, tedy o nejmenší míře času. Nedovolte, aby vznikala minulost nebo budoucnost.

Dívejte se právě na tento okamžik. Minulost i budoucnost jsou jen myslí, která vás klamala. Mysl je duch, je to jen jméno. Existuje-li mysl, objeví se s jedinou myšlenkou celý tento projev. Když jste usídlen v tomto okamžiku, když neexistuje minulost, nazývá se to ne-myslí.

Včera se někdo ptal, jak by mohl pokračovat ve svém každodenním životě, kdyby netoužil. Zde je znovu odpověď. Tento okamžik je ne-myslí, která má stejné kvality jako prázdnota. Ne-mysl je samotné Vědomí, samotné Já. Tato ne-mysl je velmi sattvická. Aby se stala ne-myslí, musela překročit minulost, přítomnost i budoucnost. Ne-mysl je vědomí. Nyní tu už žádná mysl není. Čistá mysl je vědomí.

Co znamená očištění mysli? Nepřítomnost myšlenek. Mysl bez myšlenek, sattvická mysl, ne-mysl může být nazvána samotným Vědomím. Samotným já. Usaďte se pevně v této podstatě. Nežádáte už ani svobodu, protože tato touha je jen v mysli unavené utrpením a spoutaností.

Proto vás má sama mysl k tomu, abyste šli na satsang. Nejste-li spojeni s minulostí a budoucností, mysl vůbec neexistuje a vy jste doma. Podívejte se do Já pomocí Já.

Všechno ostatní se týká těla a mysli a pramení to z mentální nebo fyzické úrovně. Ptejte se sám své mysli: "Kdo jsi?" Touto otázkou mysl vymizí a bude svým rozpuštěním velmi šťastná. Bude velmi vděčna za to, že má mír. Mysl poskakovala z větve na větev jako opice. Ani ona, ani vy jste nebyli v klidu. Svoboda je tady a teď.

Vaší podstatou je čistá svoboda. Jste svobodni od samého počátku. Jak vstoupila do vaší mysli představa, že jste spoutáni? Kde jsou ty řetězy? Jak jste je uviděli?

Prostě se sami sebe ptejte: "Kdo jsem já?" To je prám, na kterém přeplujete oceán sansáry. Je to bezpečný prám, kterého se smrt nedotkne. Všechno ostatní je mysl. "Udělám toto", "chci toto", "co bych měl dělat?", "mám toto", "chtěl bych mít toto". Zastavte na chvilku všechny tyto pocity a záměry. Není potřeba mnoho času.

Dosud jste tomu nevěnovali pozornost. Když se ve vaší mysli objeví myšlenka, zastavte ji. Buďte bdělí! Zachovejte bdělost při vznikání myšlenky.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 01. říj 2019 4:33:07

Jakou cestu potřebujete, když zůstáváte doma?

Důvodem, proč se objevuje cesta, která vás má vést pryč z domova, je touha. Touha nebo cokoli, co není trvalé, je zloděj, jenž vás okrádá o mír a štěstí. Musíte-li nějakou touhu mít, pak si přejte poznat, kdo jste.

Sanjása znamená nepřipoutanost, nepřítomnost touhy po čemkoli, co není trvalé. Sanjása může nastat, když jste uspokojen, když vám žádné touhy a zažívání smyslových objektů nepřinesou žádný prospěch, žádný mír ani lásku.

Sanjása je odmítnutí všech přání. Nejde o převlékání kabátu. Nejde o změnu prostředí. Tím se mysl stále ještě nezmění. Přejít z místa na místo, z jedné země do druhé, není sanjása.

Sanjása je odstranění všech tužeb. To zastaví koloběh životů a smrtí, to vám dá mír.

Když se přestane pohybovat píst, kola se zastaví. Co je píst? Mysl. Jak zastavit mysl? Dotazováním "kdo jsem já?".

Když řeknete "co je tohle?" nebo "kdo jste?", dostanete nějakou odpověď a mysl ulpí na daném smyslovém předmětu.

Klaďte si otázku "kdo jsem já?".

Lidé se místo toho ptají: „Jak mám plnit své každodenní povinnosti a činnosti?"

Jste spoután i tím, že hledáte venku. Hleďte tedy dovnitř. Toto dotazování nemá nic společného s žádnou myšlenkou na minulost ani budoucnost. Nedovolit, aby vznikla nějaká myšlenka, je sanjása.

Když si obarvím oblek nebo půjdu do Púny, půjde mysl se mnou. Mysl musí přijmout sanjásu tím, že se vzdá všech tužeb po smyslových objektech a obrátí se do nitra ke svému zdroji. Můžete pobláznit lidi barvou svého oděvu nebo růžovým věncem kolem krku, ale mysl zůstane nezměněna. Nechte mysl, aby přijala sanjásu. Tažte se jí: "Kdo jsi? Kdo mne to trápil po celé miliony let?"
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 01. říj 2019 17:23:02

Abyste byli štastni, v míru, v lásce a kráse, nepotřebujete nikoho jiného. Aby to bylo jinak, potřebujete nějakou myšlenku, představu nebo osobu, která by vám způsobila neštěstí. Zdrojem neštěstí musí být něco konkrétního -nějaká osoba, nějaká představa nebo nějaká věc.

Štěstí od vás nic nežádá. Abyste však trpěli, musíte vynaložit nějaké úsilí nebo vytvořit nějaké vztahy. Pak se stanete nešťastnými proto, že něco potřebujete. Být šťastnými je vaše základní podstata. Není k tomu nic potřeba. Abyste byli šťastni, nepotřebujete žádnou pomoc. K utrpení je zapotřebí vztahů. A kde jsou na světě jaké vztahy, aby vám nepřinášely utrpení?

Já nevím.

Třeba jste tedy o tom slyšel od některého ze svých rodičů? (Smích)
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 02. říj 2019 5:41:39

Se vším jsem přestal a nyní cítím, jako bych byl ztratil svou vitalitu.

Zastavení tužeb je vaší přirozeností. Nemít touhy je vaše podstata. To není ztráta. Po čem jste toužil první hodinu po svém zrození?

Toužil jsem dýchat.

Dobře, dýchat. To dýchání teď máte. Nezískal jste ho na základě své snahy. Řekněte mi, kolik dechů absolvujete za jeden den nebo za jednu minutu?

Nevím.

Nevíte to, protože se o to nesnažíte. Jde to samo. Vzduch zvnějšku vstupuje dovnitř. Dostává se do našeho nosu a my jej nazýváme pránou, jako by nám patřil. Týž vzduch, ať jej vdechujeme nebo vydechujeme. Tato životní síla jste vy! Zjistěte, zda tu životní sílu ovládáte? Nebo ovládá životní síla vás?

Životní síla ovládá mne.

Ano, životní síla ovládá vás. Dýcháte. Umění dýchat nevyžaduje úsilí. Snažte se nedýchat a pozorujte výsledek. Ve stavu smrti si ani bohatý člověk nemůže koupit jediný dech navíc. Žádný lékař vám nedá navíc ani jeden dech. Kdo to uvnitř vás dýchá? Kdo nasává vzduch zvenku dovnitř?

Jakmile tělo jednou nadechne, mysl, mozek a smysly pracují. Pracují, zprostředkovávají záležitosti mezi subjektem a objektem a mají potěšení. Zjistěte, kdo je za to odpovědný a najdete odpověď na svou otázku.

Kdo je ten, kdo je neznám a skryt v jeskyni vašeho srdce? Je to vaše skutečná tvář, váš nejintimnější přítel a je věčný. Nikdo se na něj nedívá.

"Dělám toto", "udělal jsem tamto" a "udělám toto". Tomu se říká život a nikdo není šťasten a spokojen s tím, co udělal. Každý chce udělat něco navíc. Chce dosáhnout dílčího štěstí, a když je má, chce něco jiného. Je to nekonečný proces. Tak jej zastavte, povídám. Není vaší přirozeností.

Problém nějak vytvořila mysl... tak se ptejte mysli. Zkusil jste všechno na světě, a přece nejste spokojený. Ptejte se své mysli, a dostanete odpověď. Vaše mysl je vaše a je to velmi obtížný zloděj. Viděl jste jej. Všude vás kousal a působil potíže.

Začněte tedy nyní dialog mezi sebou a svou myslí. Co chcete? Mysl se stane vaším přítelem. Ukáže vám cestu. Chceme, aby byly splněny naše touhy a když nejsou, viníme z toho mysl. Kde je mysl? Kdo ji viděl? Je to duch a tímto duchem je touha. Zastavte ji tedy na chvilku. Prostě ji zastavte a hleďte na sebe.

Nežádám, abyste cokoli potlačoval. Nechci, abyste opustil svůj každodenní život. Dejme tomu, že přistoupíte na dvě stě procent svých každodenních činností.

Když budete statečný, nebudu vás žádat ani o okamžik, ani o vteřinu, jen o čtyřicet pět tisícin vteřiny. Můžete mi tolik času věnovat? Pohleďte na svou tvář... vše bude naplněno. Váš poklad je ukryt uvnitř a vy od něj utíkáte ven. Slunce, které označuje váš denní čas, východ slunce i jeho západ, vychází z bezčasovosti. To vše vzniká ve vás.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 02. říj 2019 13:16:49

Byl jednou jeden král. Jmenoval se Vadžravalkhja. Jednoho dne k sobě povolal obě své manželky, z nichž jedna byla velmi stará a druhá byla teprve mladým, asi dvacetiletým děvčetem.

Řekl jim, že chce mezi ně rovným dílem rozdělit své království. "Jste dobré královny," pravil, "a tak bude všechno rozděleno na polovinu. Klenoty, sloni, palác a všechno se rozdělí napůl, protože já vás opouštím."

Mladá královna řekla: "Ty jsi říkal, že jsem světlem tvého života, že? Neříkal jsi, že jsem nejkrásnější žena království a že jsem tě učinila šťastným? Dobře vím, že jsi moudrý muž. Jestliže se všeho vzdáváš, musí to být pro něco, co je lepší než toto. Tak tedy můžeš dát moji polovinu své druhé královně. Já půjdu s tebou tam, kam půjdeš ty."

Vadžravalkhja ji varoval, že to bude těžké, že si s sebou bere jen jediný oděv. Královna sňala své klenoty, odevzdala je druhé manželce a řekla svému muži: "Jedno sárí stačí. Chtěla bych jít s tebou a sloužit ti."

Odešli tedy spolu do lesa, aby prováděli sebekázeň a věnovali se satsangu. Byli velmi šťastni a dosáhli svobody.

Otče, když král opouští svou královnu, opouští své tužby. Může se fyzicky vrátit ke své královně, když je opustí doopravdy?

Ano, oni tak žili.

A je to správné?

Ano, oni to tak udělali. Ale bláhové smyslové touhy to nejsou. Je to láska. Vracíte se z pravého míru. Bude tu vše, manželka, manžel, budou tu i přátelé, ale vaše představa teď bude jiná. Bude tu jen láska a žádný strach z oddělení, protože pak budete ve spojení s Já, se svým vlastním Já. Já je vždy vaše vlastní Já. Koho byste mohl nenávidět?

Všude krása.

Ano, všude. Ať jste kdekoli, vidíte v každém Já svou vlastní tvář. Kam půjdete? Co je tu, abyste se toho odřekl a co byste mohl opustit? To je zde, ať jste kdekoli.

Najděte svůj vlastní mír nejprve v sobě, potom ve mně a pak všude. Dívejte se dovnitř. Já není daleko. Já je tady a teď! Jak daleko od vás je Já umístěno?

Je se mnou totožné.

Totožné! Nic není třeba hledat. Jen nehledejte jiné věci. Co budete, když se vzdáte hledání všeho ostatního? Vzdejte se sám sebe. Odhalení nastane samo, uvnitř vašeho Já!

Jediná námaha, kterou musíte vyvinout, je zbavit se snah, které jste na sebe naložil. K tomu může být námahy zapotřebí. Nevyvíjejte však úsilí směrem k svému vlastnímu Já. Pak nastane toto odhalení. Máte hromadu věcí, které jste s námahou nashromáždil. Vyviňte tedy opačnou snahu, abyste svou námahu odstranil. Nesnažte se však být tím, čím jste.

Je to opětné poznání. Odhalí se vám Samo, pomocí Sebe Sama, a to i tehdy, když to nechcete.

Odhoďte spoutané věci, které vás věznily. Odhoďte svá pouta. Skončete se všemi svými pouty. Neusilujte. To je odhalení samo. Je zde, že? Jen se dívejte do svého nitra, jen nastolte ve své mysli pevné přesvědčení.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 02. říj 2019 17:11:34

Osho řekl, že v životě litoval jen jedné věci: že nepotkal Ramanu Maháršiho, než opustil své tělo.

Nemyslím, že to promeškal. To je velice dobrá touha. I po smrti bude touha, aby Já potkalo Já, splněna. To není jako jiná přání typu "chci toto a chci ono". Taková přání vás přivedou do potíží a vytoužené předměty se projeví ve vaší příští inkarnaci. Jakákoli touha, která se týká Já, je splněna. Tělo nemá s touhou nic společného. Tělo buď zůstane, nebo nezůstane. Tato touha je věčná.

Vidéhamukti, džívanmukti existuje i tehdy, když tu tělo je. Osvobození může být dosaženo před koncem těla a také přetrvá jeho konec.

Můžete nosit tento fyzický oděv nebo jej odhodit nehraje roli - ale touha po osvobození musí trvat celý život i po jeho skončení, protože to je touha po samotné Pravdě. Ta se musí odhalit Sama prostřednictvím Sebe Samé a pro Sebe Samu.

Pravda nemůže být odhalena tělu, protože tělo není trvalé. Nemůže obstát při daršanu božství. Odvrhněte tedy představu těla a budete přímo vnímat své vlastní Já.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. říj 2019 5:32:25

Pochopení nevyžaduje slova. Nechte tedy má slova klesnout do toho, co je konečné. Když jdete spát, dáváte svým přátelům, těm, kteří s vámi žijí po celý bdělý čas, dobrou noc. Dáváte dobrou noc všemu. Do spánku si s sebou nemůžete nic vzít. Musíte všechno opustit.

Víte, kdo další spí s vámi, když sám spíte? Všechno necháte odejít. Proč dobrou noc? Proč jej nebo ji nevezmete s sebou do následujícího stavu? Žádné jméno a žádný tvar, žádné příbuzenství... a jste šťasten.

Řeknu vám jednoduchý trik. Kdykoli se něčeho zbavíte, jste šťasten. Nevlastněte nic. Dejme tomu, že váš soused má poslední model mercedesu a vaše žena nebo manžel na vás naléhají. Pomyslíte si, že ten poslední model musíte koupit.

Vypůjčíte si nějak peníze z banky nebo si je vyzvednete a vůz stojí před domem. Jste šťasten, že?

Musíte být šťasten. Je šťastna vaše žena, vaše děti i přátelé. Je šťasten i ten, kdo se auta zbavil. (Smích)

A vy jste šťasten, že je máte. Kde je tedy štěstí? Trápila vás touha "chci mít vůz". Tím, že jste vůz získal, vás touha opustila. Když auto máte, netoužíte po něm, a tak jste dosáhl štěstí. Tak jako při všech touhách, jste šťasten, když zmizí touha, a ne tehdy, když jste získal nějakou věc.

Auto je vyrobeno z oceli a gumy a je poháněno benzínem. Žádná z těchto věcí vás šťastným nečiní.

Sedíte v prázdné místnosti a díky stěnám, které jsou kolem vás, si myslíte, že jste jejím vlastníkem. Jste stále v prázdnotě. Všude tam, kde je prázdnota, jste šťasten. To je jednoduchý trik.

Zapomínáte na své tělo a když jste oproštěn od těla, zbaven vztahů a přátel, vklouznete do spánku a jste šťasten. To, co běžně zakoušíte, je takzvaný bdělý stav, ale je také nevědomý. Tento stav nevědomého bdění je rovněž stavem spánku.

Spíte, proto se obíráte touhami. Zůstaňte tichý a uvidíte, že dosud spíte.

Když se probudíte, nevědomost spánku zmizí. Nevědomost je způsobena iluzí. Zbavte se iluze poznáním. Když poznání přeludu zničí jeho kouzlo, ptejte se "kdo jsem já?". Pak se pomalu vrátíte domů.

Konečně! Zbavte se navždy všech těchto iluzí!

Každá touha poskytuje určité potěšení bez ohledu na to, jak je malé nebo pomíjivé. Je tedy těžké se tužeb vzdát. Proto je to těžké.

Můj drahý chlapče; pro vás svoboda není. Počkejte třeba na další cyklus. Vyžaduje to inkarnaci snad v 8,4 milionech druhů, než vynikne touha po svobodě. Časová rozmezí jsou různá. Některé inkarnace trvají dny, jiné minuty, některé hodiny a jiné zase mnoho let. Než nastane nový cyklus, nový koloběh.

Není to žádný problém. Svoboda pro vás není. Jste na špatném místě. Toto není rybí trh, milý hochu. Dám vám radu: jděte na rybí trh a nakupte ryby. To je místo, které je pro vás opravdu vhodné.

Tady jde o velmi vážné věci. Musíte být opravdový. Jednoho dne budete připraven, ať v tomto nebo jiném koloběhu. Není v tom problém. Až budete velmi opravdově hořet pro svobodu, pak ke mně přijďte. Přijďte ke mně, až budete chtít svobodu. Žízníte-li po něčem jiném, nemohu vám pomoci.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. říj 2019 11:07:30

Běhání za smyslovými potěšeními bývá obvykle označováno za bdělý stav. Stejně tak se bdělým stavem nazývá jednání mezi objektem a subjektem. Když si je člověk představuje, nazývá se to stavem snovým. Tam, kde je prázdnota, kde není nic, ani dotazování, je údajně stav tupého ega, stav nevědomého spánku.

Když říkáte "chci být svobodný", není to bdění ani spánek. Je to přechodný stav, který přichází odnikud.

Máte-li nesplněné touhy, budete znovuzrozen v novém lůně. Tento ranec nesplněných přání bude vaší tváří. Budou tu pro ni vhodní rodiče i podmínky.

Splňte proto všechna svá přání v jediném okamžiku. Jedině touha po osvícení je plamenem. Jakmile jste jednou osvícen, změní se vaše touhy v prach - a již nikdy se nevrátíte do žádného lůna. Jinak budete stále těkat od místa k místu.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. říj 2019 17:06:42

Tam, kde jsou cesty, tam musí být ovce. Cesty jsou pro ovce. Vídáte snad po cestách chodit lvy? A tam, kde jsou ovce, jsou i pastýři. Když jdete k pastýři, stanete se ovcí a budou vás hnát v houfu, kam budou chtít.

Když přišlo světlo, nešel jste ke svíci, ale ven, za předmětem, na nějž světlo svítilo. Ten plamen je váš učitel. Uctívejte jej. Hledejte jej. Nemyslete na minulost, přítomnost ani budoucnost. Tento okamžik počkejte! Zastavte se! Nikam se nedívejte! A možná, že všechno bude odhaleno. Když hledáte metodu nebo techniku, odkládáte to. Jestliže to odkládáte, pak jste byl oklamán svým blízkým přítelem - myslí.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 04. říj 2019 6:45:05

Dotazování a oddanost

Má mysl stále běží, přelstívá mě. Co si mám s aktivní myslí počít?

Existují dvě cesty: jednou je vičára neboli dotazování, druhou oddanost.

Dotazování spočívá v kladení otázky "kdo jsem já?", která vás vede k odhalení Pravdy. Když se takto ptáte, nemáte jiné myšlenky. V jednu chvíli můžete mít jen jednu myšlenku a vy se držíte otázky "kdo jsem já?". Když je mysl touto otázkou zaměstnána, pevně a naprosto bděle ji udržujte. Věnujte plnou pozornost nalezení odpovědi. Jiná myšlenka se nedostaví, protože jste plně zaměstnán dotazováním. Začněte egem. Ego chce vědět, "kdo jsem já?", že? Myšlenka je ego.

Ego je do toho ještě zahrnuto?

Ovšem. Kdo jiný hledá? Nejprve jste cítil, že jste oddělen. Chtěl jste se tedy vrátit ke své původní podstatě, a proto provádíte dotazování.

Zapomněl jste sám na sebe a uvěřil v oddělenost. Tuto oddělenost musíte překonat. To a otázka, kdo jste, vás přivede k vašemu původu.

Kde vzniká já? Ponořte se tam. Neznáte nic, co je za já. To místo nezná nikdo. Vnořte se tam a dívejte se. To je dotazování. Ponořte se hluboko do neznáma. Potom přestane ego existovat.

To je vhodné pro velmi bystré, inteligentní lidi. Vy již jste svobodný, tak neprahněte po dosažení čehokoli. Žádný zisk ani ztráta nejsou navěky, a tudíž nemají cenu. Každý zisk bude ztracen. Nic, co není tady a teď, není k užitku. Musíte odhalit, co tady a teď už je. Je to vaše vlastní přítomnost, vaše vlastní prázdnota. Musíte se tedy vrátit ke své původní podstatě a nic nežádat.

Absolutno povznáší svatého člověka. Musíte se dostat do absolutní, neposkvrněné mysli. Bohu má být nabídnuta květina, ke které nikdo nevoněl.

Nemusíte číst knihy ani cvičit. Je to začátek a konec současně. Získáte to okamžitě.

Ve vaší přítomnosti, v tomto okamžiku. Já to cítím.

Toto já je ego. Ego se ničí ve svých vlastních kořenech. Když se obrátí zpět a spatří svou matku, rozplyne se studem. Ego se totiž stále vychloubalo: ,Já jsem vytvořilo celý vesmír. Já udělám toto. Já vykonám ono. To patří mně."

Vičára je metoda plného důkazu. Žádná jiná cesta vás k osvícení nedovede, všechny jsou zmatené. Toto je svrchovaná cesta.

Druhá cesta, stejně dobrá - i pták potřebuje k létání dvě křídla odevzdanost. Já vycházím z oddanosti...

Skutečně? To je zvláštní. Právě jsem hovořil s jedním sv, který také říká, že jde cestou oddanosti. Otevřel se lásce Rámakršny, Ježíše a Buddhy a touto láskou se očistil.

V oddanosti není nic takového zapotřebí.

Jak tedy oddanost funguje?

V oddanosti věnujete sám sebe Svrchovanému. Vy sám neděláte nic, ale podrobíte se Svrchovanému, který se o všechno postará, on to ostatně dělá i teď.

To, jak mluvíte o Bohu, vyvolává velkou radost.

Ano. (Začíná plakat.) Ať mluvíte o čemkoli, je tu mysl. Mluvíte o růži a mysl jde za ní. Takto. (Pláče.) To je důvod, proč při satsangu jen zřídka užívám slova oddanost.

Proč ne?

Kdybych slyšel o oddanosti, bylo by po satsangu. To slovo vás tam unáší, jak jste řekl.

Nejprve tu musí být sebeodevzdání a pak To o vás pečuje. "Buď vůle Tvá, já vůli nemám", to bude váš způsob mluvy.

Nemohu se ustálit. Můžete mi pomoci? Zůstat v oné přítomnosti je mé největší přání.

Když se odevzdáte, žádné přání neexistuje, je to jako když můra spatří plamen. Můra plamen miluje, je jím přitahována a chce jej zlíbat. Tato touha ji do plamene strhne. To je vše a není návratu. Podobně když se podrobíte, převezme o všechno péči samotný Bůh. Ve skutečnosti to tak již je, ale my to neuznáváme. Jsme tak nadutí, že říkáme: "To jsem udělal já."

Nemáte žádnou záruku ani pro příští minutu. Všichni se vychloubají, že "toto jsem udělal" nebo "udělám to zítra". Kdo kdy viděl zítřek? Odevzdejte se Bohu a nechte všechno na něm. To je okamžitá svoboda.

Když jste svou mysl prodal někomu jinému, nemáte, co byste Bohu nabídl. Když nabídnete Bohu své srdce, je vám Boží království otevřeno, ať chcete nebo ne.

Kterou z cest jste si vybral vy?

I podrobení se nakonec vede k dotazování. Nejprve to vypadá, jako by tu byl oddaný, oddanost a Bůh.

V podrobenosti se oddaný noří do samotného Božství a pak už neexistuje ani oddanost. Vrací se do stejného zdroje, ze kterého vyšel.

Existují i vnější projevy oddanosti - slzy a chvějící se hlas. Když jste Božstvím přijat, dostaví se tyto symptomy. Jste přijat. To je krásné.

Šílel jsem po Božství. Lidé to nazvali bláznovstvím. Tolik božské extáze. Kdo o tom může mluvit? Proto nemohu o tomto satsangu hovořit. Dusím se a nemohu mluvit.

Cítíte se v této lásce svobodným?

Podrobenost je svobodou. Nezůstává ŽÁDNÁ MYSL. Nezůstává žádná oddělenost. Láska k Bohu je svobodou. Stačí jen jméno Boží. Mezi Božím jménem a Bohem není rozdílu. Vědomí, prázdnota, osvícení, Bůh vše je totéž.

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 04. říj 2019 12:28:48

V očích džívanmukti není minulosti. Neexistuje minulost, přítomnost ani budoucnost. Jen věci tak jak jsou. Není čas, slunce, neexistuje měsíc ani hvězdy. Jen nezměrný mír.

Bude to tak, jak si pomyslíte. To je krása vědomí.

Je to vědomí. Nepotřebuje si odnikud půjčovat materiál. "Nechť existuje projev" - a projev je tu. Ať pomyslíte na cokoli, je to okamžitě zde, uvnitř vědomí. Vědomí toužící po čemkoli je uvnitř vědomí.

Nikdy se nic nestalo. Nic se ani nestane. To je svrchovaná pravda. Všechno ostatní je bída mysli.

Když vznikne mysl, vzniká nepokoj. Musíte mysl zastavit v okamžiku, kdy vzniká. Zůstaňte tam, kde vzniká. Mysl je myšlenka. Vzniká já a všechno ostatní. Lidé říkají, že před vznikem já neviděli nic, a to je mír, krása, láska.

Když dovolíte, aby poté, co jste spatřil svůj vlastní zdroj, vlastní mír, vznikla jediná myšlenka, vznikne okamžitě i most, budoucnost a přítomnost. Když sníte, uvidíte v okamžiku hory nebo slona, protože vše je vědomí. I když nevíte, jste si vědom nevědění. Řeknete-li: ,Já trpím", jste si vědom utrpení.

Jediný způsob, jak se utrpení zbavit, je dotazování. Toto dotazování, neboli vičára, je vor k přeplutí oceánu sansáry a k dosažení nirvány. Tento vor jste kdekoli... ať jíte, spíte nebo chodíte velmi bezpečný. Nic se vás nemůže dotknout. Dotazování vás vyvede ven z mysli. Zůstaňte jen tichý a vězte, že se vás od tohoto okamžiku žádná myšlenka nedotýká.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 05. říj 2019 7:39:25

Jak mám vstoupit dovnitř?

Musíte nechat všechno za sebou. Abyste vstoupil dovnitř, musíte za sebou zanechat mysl, ego, tělo, smysly i projev. V onom okamžiku vcházení dovnitř nic z toho neexistuje. Neexistuje ani já.

To je správné.

Já znamená mysl. Mysl znamená ego, ego znamená smysly a smysly znamenají projev. Dotazování tedy probíhá u kořene ega a vy říkáte, že jste to provedl.

Ano, ale jen na okamžik.

Správně! Učiňte tedy krok z této přítomnosti a položte někam nohu. Kam ji položíte?

Musím se snažit, abych na to nemyslel.

Můžete myslet, dělejte cokoli. Přistál jste v oceánu. Děle co chcete, myslete, mluvte, plavte.

Ale jak mám jít dovnitř?

Říkal jste, že jste to udělal!

Na nezměřitelně krátký okamžik.

Správně! Nyní chcete přejít od této bezčasovosti do času.

Ne, nechci. Chci abych, mohl jít.

Čas je mysl a čas je minulost.

Já vím.

Řekl jste, že jste v tomto bezčasovém okamžiku chtěl vyjít ven z času. Nyní chci, abyste vyšel z bezčasovosti!

Ach!

Teď nemáte nic na práci. Ano, to je ono, našel jste to. Nemyslete na to, ani nevyvíjejte žádné úsilí, a vždy tu jste. Budete vždy zde a vždy jste zde byl, ale byl jste zaměstnán jinde. (Směje se.) Minulost je hřbitov. Všechny vaše slzy a utrpení musí pocházet z minulosti. Když budete bez přestání zkoumat, kdo jste, nebude mít minulost prostor, aby vstoupila do vašeho vědomí. Jste již zaměstnán. Místo pro minulost tu není.

Nejprve zmizte, pak se ponoříte do oceánu ambrózie. Ať pak budete mluvit o čemkoli, bude to poezie. Potom už nemluví nikdo.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 05. říj 2019 11:49:07

Když chci jít dovnitř, cítím, že mé srdce bije silněji.

Nevšímejte si toho! Vaše skutečné srdce není uvnitř ani venku. Soustřeďte se na To. Kde se budete soustřeďovat?

Vaším opravdovým srdcem je skutečnost. Je to podklad světa. Nedotčená Skutečnost. Když máte mír, máte s tímto srdcem přímé spojení. Když jste ve spojení s tímto srdcem, které není uvnitř ani vně, nebo když se na ně soustředujete, jste v míru. To není stav bdění, snění ani spánku. Je to stav vašeho vlastního Bytí. Je to transcendentální stav. Když tohoto stavu dosáhnete, stane se vám vlastní a povede vás ke svobodě. A budete mít mír.

Když realizujete svůj vlastní stav, je právě zde. Všechen tento projev je kosmickým parketem a vy tanečníkem. Zde není přijímání ani odmítání. To je svoboda, osvícení. Je již tady, ale vy jste zaměstnán jinak.

Nadhodil jste problém činnosti - "dělám toto", "udělám ono" - na základě nečinnosti. Existuje něco, co je nečinné, co vůbec nepracuje. Z toho vzniká představa činnosti a vy se v ní angažujete. Jakmile pak dosáhnete jistých věcí, jste ztracen.

Když víte, z čeho činnost pramení, když víte, že vzniká z ne-činnosti, z toho, co je nečinné, realizujete svobodu. Činnost potom ve vaší paměti neutkví, a proto nebude existovat karma. Bez karmy jsou všechny představy o světovém cyklu pryč.

Když se soustřeďujete a přitom nevyvíjíte úsilí, ukáže se to samo. Ruší vás vaše myšlenky. Vaší podstatou je mír. Jen zůstaňte tichý a uvidíte, že žádná myšlenka nevzniká. A když nevzniká žádná myšlenka, je to mír. Myšlenka jde vždy do minulosti nebo přítomnosti, což se nazývá světovým cyklem a utrpením. Nedělejte nic a dívejte se, jak k vám přichází mír.

Myšlenka jen ruší klid oceánu.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 05. říj 2019 16:44:18

Po pravdě je všechno zahrnuto v lásce. Nic není na vás - ani myšlení. V odevzdanosti není myšlení. Nemůžete vyžat nebo poroučet. Řeka se v oceánu ztrácí beze stop. Toto je podobné. Musíme svou lásku věnovat Bohu a nikomu jinému. Musíme milovat věčného přítele a nikoli věci, které přicházejí a odcházejí.

Co jste získal setkáním s Ramanou Maháršim, když už jste byl naplněn láskou k Bohu?

Vičáru (sebedotazování). To jsem nikdy neznal. Nyní o ní mluvím proto, že jsem realizoval. Můj mistr o tom mluvíval a díky jeho milosti jsem získal zkušenost. Tuto zkušenost mi předal můj mistr.

Byl jsem podroben, ale něco chybělo. Ještě stále existovala nesnesitelná oddělenost. Tančíval jsem s Kršnou, ale ne čtyřiadvacet hodin denně. Občas tu byla oddělenost a to moc bolelo. Chtěl jsem, aby byl můj stav stabilizován po celých čtyřiadvacet hodin denně. Do té doby jsem učitele neměl.

Když jsem hledal gurua, prošel jsem celou Indii. Ptával, jsem se: "Viděl jste Boha? A jestliže ano, umožníte to i mně? Jaké jsou vaše požadavky? Budu vám sloužit celý zbytek tohoto života." Každý odpověděl: "Musíte cvičit."

Já jsem to však odmítl. Řekl jsem, že když půjdu na trh, uvidím, co chci, a zaplatím za to. Tak by to mělo být. Jsem ochoten platit, ale dáte vy mně to, co chci? Proč bych měl cvičit?

Říkali, že jsem blázen. Žáci těchto guruů vstávali a říkali: "Jsme tu už čtyřicet let. Narostly nám šedé brady, a přece jsme ještě nenašli cestu. Tak tu zůstaň a cvič."

Ale proto já nepřišel. Když guru spatřil Boha, proč by mi ho nemohl ukázat? Všude jsem chodil a hledal bez úspěchu. Tak jsem se zklamaný vrátil domů. Můj otec byl celý pryč z toho, že jsem nepracoval. Jednoho dne, když jsem seděl v domě, přišel ke mně jeden sádhu pro almužnu.

Řekl jsem: "Svámídží, můžete se se mnou naobědvat. Cestoval jste po celé Indii, můžete mi říci o někom, kdo viděl Boha?"

"Ó ano," odpověděl, "znám takového člověka." A dal mi adresu Ramany Maháršiho, který žil v Tiruvannamalai, jižně od Madrásu. Vydal jsem se za ním. Neměl jsem peníze a otec mi žádné nedal, protože se už staral o mou rodinu, manželku a děti. Půjčovat si peníze jsem se moc styděl. Pomáhal jsem lidem, ale od nikoho jsem si peníze nevzal.

Měl jsem přítele, který obchodoval s cukrovím. V dětství jsme spolu pěstovali gymnastiku. Ten mne pozval, abych si přišel pro mléko. Na jeho stole ležely staré noviny a já se zadíval na inzertní sloupek.

Uviděl jsem inzerát, který hledal pro práci v Madrásu důstojníka na odpočinku. Hned jsem odpověděl, dostal peníze i jízdenku a měsíc času na to, abych se dostavil.

Odjel jsem z Paňdžábu do Madrásu a pak do Ramanášrámu. Slezl jsem z volského potahu, byl jsem přivítán a bylo mi řečeno, že světec je v hale. Šel jsem tam a uviděl, že to je týž sádhu, který mi dal adresu.

Moc jsem se rozzlobil a ani jsem nevešel do haly. Myslel jsem, že je to ten člověk, který sám sebe vychvaloval. Chtěl jsem jít zpět na stanici.

Venku za mnou přišel člověk, který v ášramu žil a zeptal se: "Nejste ze severu? Proč tu nějaký čas nezůstanete, když jste absolvoval takovou cestu?"

Odpověděl jsem: "Ne. Ten člověk je podvodník. Dal mi svou vlastní adresu, a proto ho nechci ani vidět, ani zde zůstat."

Ten muž mi řekl: "Ne, to se mýlíte. Nehnul se odsud padesát let. Přišel sem jako chlapec. Musel se vám zjevil pomocí svých zvláštních sil."

Ačkoliv jsem nesouhlasil, trval na svém, vzal má zavazadla a přidělil mi pokoj. Vtom zazněl zvon svolávající k obědu. Mahárši obědval v jídelně a já jasně viděl, že to je táž osoba, se kterou jsem se setkal v Paňdžábu. Rozhodl jsem se, že s ním promluvím.

Po obědě všichni odešli a on se vrátil zpět do haly. Nevěděl jsem, že k němu po obědě nikdo nechodí. Šel jsem za ním, ale služba mne zastavila, protože to byl čas, kdy Mahárši odpočíval. Mahárši mne však uviděl a pokynul mi, abych přišel.

Zeptal jsem se ho, zda to nebyl on, kdo mne před patnácti dny v Paňdžábu navštívil, Mahárši však zůstal tichý.

Řekl jsem: "Nerozumím tichu, mluvte, prosím." Nepromluvil, ale ani pak jsem s ním nebyl šťasten. Nebyl jsem šťasten v tomto tichu, které jsem nikdy dřív neslyšel.

Pomyslel jsem si však, že to je pěkné místo. Velmi přitažlivé, velmi svaté. Když už jsem zde, půjdu se podívat na druhou stranu hory. Plahočil jsem se čtyři míle od ášramu a hledal svého Kršnu.

Pak přišel čas, abych se vrátil do Madrásu a věnoval se své práci. Šel jsem se rozloučit s Maháršim. Řekl mi: "Vy jste nepřišel, abyste mne navštívil."

"Ne," odpověděl jsem, "byl jsem na druhé straně hory a teď odcházím do Madrásu."

"Co jste dělal?" zeptal se.

Odpověděl jsem pyšně: "Hrál jsem si se svým Kršnou."

"Velmi dobře," řekl, "a viděl jste Kršnu?"

"Ano," řekl jsem nadutě.

"Vidíte jej nyní?"

"Ne, teď ne. Viděl jsem ho, když jsem měl vizi. Nyní ne."

Mahárši pokračoval: "Tak Kršna se objevoval a mizel? To, co se objevilo, zmizelo. Vidoucí je stále tady. To, co se objevuje a mizí, nemůže být Bůh. Zjistěte, kdo je vidoucí."

Poprvé jsem uslyšel: "Zjistěte, kdo je vidoucí."

Díky mistrovi jsem získal zkušenost. Zkušenost, která tu již byla. Když milujeme Boha, považujeme ho za objekt. On je však subjektem. Musíte se tedy odevzdat subjektu. Objektem je ego.

Vnořte se do subjektu tak, že žádný objekt nezbude. Bůh bude mluvit, Bůh bude chodit, Bůh bude hledět. Spatřil jsem vidoucího. Realizoval jsem vidoucího díky svému mistrovi a padl jsem před ním do prachu.

Vrátil jsem se do Madrásu, abych se ujal svých povinností. O všech svátcích, sobotách a nedělích jsem se vracel do Tiruvannamalai, abych byl s ním. Bylo to tak blízko, jen čtyři hodiny. Všechno bylo skvělé - v ášramu stejně jako v úřadě. Poznání a oddanost pak pracovaly společně.

Když budete vědět, budete Boha milovat. Jestliže Boha milujete, jenom tehdy budete vědět.

Vičára a bhakti jsou tedy jedno a totéž.

Nemluvím o bhakti proto, že na to lidé nejsou připraveni. V egu je srdce prodáno někomu jinému. Co se tedy má odevzdat? Co dát? Čím máte milovat, když je srdce prodáno někomu jinému?
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 06. říj 2019 12:17:20

Svámí mi vypravoval o různých stavech samádhi a já nevěděl, co jste měl na mysli. Říkal, že nejvyšší je stav sahadža samádhi.

Nejvyšším stavem je ne-stav.

Je to to, v čem prodléváte?

(Púndža se směje a kulí oči.) Co se na to dá říct? Nejvyšším stavem je ne-stav. Kdo dal tomuto nejvyššímu stavu jméno? Aby dal někdo někomu jméno, musí být vyšší než nejvyšší stav. Dětem dávají jména rodiče, protože se narodili dříve než ony. Aby bylo možno dát jméno nejvyššímu stavu, musel by tu být někdo vyšší než tento stav a já nevím, kdo by to mohl být.

Je to všechno výtvor mysli. Když neexistuje mysl, neexistuje žádný stav. Odstraňte všechny představy, a to bude váš vlastní stav, ať chodíte, mluvíte, jíte nebo spíte.

Odmítá nebo přijímá něco vítr, když vane rybím trhem, hřbitovem nebo zahradou? Tento stav beze stavu je něco podobného.

Na straně spoutanosti mohou stavy existovat. Vinou vazby není mysl otevřena vašemu vlastnímu Já. Mysl není plně podrobena Svrchované Síle. Potom mohou existovat stavy a stupně nevědomosti nebo spoutanosti, nikoli moudrost.

Když zemře někdo, koho milujete, pociťujete smutek? Máte v tomto ne-stavu emoce?

Ano, když někdo pláče pro odešlou duši, pláčete s ním. Když lidé tančí na svatbě, tančíte s nimi. Odsud můžete dělat cokoli, protože znáte skutečnost. Jste na jevišti a dostal jste tuto roli. Jednou jste králem a jindy otrokem. Když víte, že jste zdrojem, můžete hrát roli a nebýt do ní vtažen.

Když si tedy právě vzpomenete, kdo jste. ..

Ne, žádné vzpomínání. Vzpomínání závisí na paměti. To není ono. Lidská bytost si nemusí pamatovat, že je lidskou bytostí. Neplete si sebe samu s oslem. Velmi dobře ví, že je lidskou bytostí, aniž by si to pamatovala. Přiveďte sám sebe k sobě samému a pamatování nebude zapotřebí.

Nemůžete-li to udělat sám, jděte se vší pokorou k někomu jinému, služte mu a ptejte se ho, jak se osvobodit od utrpení.
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Poonja (Púndža, Papadží)

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník