od Návštěvník » ned 15. zář 2019 10:03:12
Když medituji, přicházejí myšlenky, aby mne rušily. Co mám dělat ?
Dejme tomu, že teď meditujete. Sdělte mi svou myšlenku.
Byl to obraz.
Obraz je myšlenka. O čem jste přemýšlel?
Myslel jsem na svého mistra.
Myslete na svého mistra dál. Nyní tuto myšlenku nahraďte jinou. Podívejte se, co je za myšlenku, která přišla.
Myslel jsem na své rodiče.
Dobře. A co jste udělal s myšlenkou na svého mistra?
Je stále ještě někde v mé mysli.
Ne někde. Mysl je myšlenka. Není v tom rozdíl. Když zmizela myšlenka na mistra, objevila se myšlenka na rodiče. Podržte myšlenku na své rodiče. Držte ji pevně. Hledejte další, důležitější myšlenku, dominantní myšlenku. Mistr odešel. Dobře. Nyní odstraňte rodiče. Co tam je?
Má sestra.
Dobře. Ulpěte pevně na myšlence na svou sestru a řekněte mi další myšlenku.
Dítě mé sestry.
O.K., podívejte se. Mistra jste odmítl. Ať jde do pekla, o nic nejde. Pak rodiče... odmítnuti. Stále udržujete v mysli to nejlepší, to, co nejvíc milujete. Rodiče nahradili mistra. Jsou vám dražší než on.
Když uzavřete sňatek, zapomenete na své rodiče. Zapomenete všechno pro lásku ke svému partnerovi.
V mysli může být vždy jen jedna myšlenka. Naše myšlenky se vždy týkají toho, co nejvíc milujeme.
Jak jste ztratil myšlenku na svého mistra? Mistr musí být někdo, kdo vám dá mír mysli, osvobození od pout, kdo vám poskytne úlevu ve vašem trápení. Když jste se vzdal myšlenky na rodiče, pak na sestru a potom na dítě, je to rozrušování mysli. Než se stanete lidskou bytostí, musíte nejprve projít miliony druhů. Máme možnost volby, kterou snad ostatní druhy nemají. Je to volba mezi dovršením a odmítnutím. To je volba, kterou jste učinil, když jste šel ke svému mistrovi. Šel jste si k němu pro svobodu. Jak jste toto mohl odmítnout kvůli svým rodičům a sestře?
Nešel jsem si k mistrovi pro svobodu.
Pro co tedy, pro hudbu? Jestliže jste si nepřišel pro svobodu, zamítl jste svého mistra právě z toho důvodu.
Co míníte slovem mistr a jaké je tedy vaše přání ?
Chci osvícení. Chci být blíže Bohu.
Když budete blíž Bohu, bude to oproštění se od utrpení, osvobození od běhu světa. Přišel jste k mistrovi, aby vás naučil být blíže Bohu, že ano ?
Ano
Nu, to je velmi dobrá myšlenka. S touto myšlenkou odmítněte všechny ostatní myšlenky a vztahy. Přicházíte k učiteli, aby vám řekl, jak se dostat blíže k Bohu. Nyní jste našel učitele, který vás Bohu představí. Místo, abyste se držel této myšlenky, nahradil jste myšlenku na mistra, který vám umožní dostat se blíže k Bohu, myšlenkou nadřazenou.
Nadřazenou?
Ovšem. Jen tak může být předchozí myšlenka nahrazena. Vybral jste si myslet na nadřazenou, pro vás přitažlivější věc.
Žádná nadřazená myšlenka neexistuje.
Pak se tedy držte této myšlenky. Nyní, když ji držíte, hledejte jinou, kterou byste ji nahradil. Buďte opatrný. Je to velmi důležitá myšlenka. To je důvod, proč jste sem přišel. Když ji nahradíte jinou, odcházíte od Boha. Žádná další možnost tu není. Volte tedy.
Nemohu myslet jinou myšlenku.
Velmi dobře. Nemůžete. Jestliže existuje něco, co je této myšlence nadřazeno, nechte ji odejít. Když tuto příležitost promeškáte, promeškáte tu nejdůležitější myšlenku tohoto lidského života. Požehnaný člověk, který dal této myšlence vzniknout. Jiné myšlenky se vás nemohou dotknout.
(Dlouhé ticho) O.K. Uplynulo deset minut. Našel jste nějakou jinou, důležitější myšlenku, kterou byste mohl tuto myšlenku nahradit?
Ne.
Dokud se této myšlenky nevzdáte, nemůže jiná přijít. Nic se nemůže dotknout pravdivé myšlenky "chci být volný". Jinak začnete myslet na rodiče... i krávy mají rodiče, sestry a děti.
Jak tedy dosáhnout úspěchu? Jdete snad do karbanického brlohu, když chcete studovat medicínu? Můžete se takovýmto způsobem stát doktorem? Pečlivě zjistěte, co chcete a zůstaňte u toho.
Já jsem odmítl své rodiče. Odmítl jsem svou rodinu. Šel jsem k svému mistrovi. Nic nemohlo překonat myšlenku "chci být volný". Nic mne nemohlo odtrhnout od mého mistra. Myšlenku na Boha jsem měl v hlavě čtyřiadvacet hodin denně.
Abyste našel trvalou radost, musíte hledat správným směrem. Nenajdete ji v žádném vnějším objektu. Každý předmět vzniká, trvá a pomíjí. Trvalou, věčnou radost musíte hledat někde jinde. Nepřisuzujte radost něčemu jinému, ať je to člověk, slunce, měsíc nebo hvězdy.
Zastavte svou tendenci vybíhat za vnějšími objekty, ať jsou jakékoli. Zabraňte své mysli stáčet se směrem ven. Potom se musíte vrátit ke své vnitřní kráse. To je vaše skutečná podstata: věčné blaho, jaké jste dosud nepocítil.
Můžete mít potěšení, můžete se dívat ven; ale nemyslete si, že přilnutím k vnější kráse nebo vnějšímu štěstí byl někdy někdo uspokojen.
Nemařte tedy svůj život vnějšími věcmi. Zastavte svou mysl a zabraňte jí v její tendenci stáčet se ven, která trvala miliony let.
A nyní je čas. Jste zde. Musíte zastavit všechny minulé tendence mysli vyplouvat ven. Pak ji nasměrujte na své Já. Musí existovat Já, které slunci, hvězdám a celému světu přisuzuje krásu. Zjistěte, kdo je toto Já, které je nekonečným rezervoárem krásy, lásky a štěstí, jejž jste tak dlouho postrádal.
Mysl vždy běží za okamžitými potěšeními a bez konce přeskakuje stále za dalšími. Chcete-li to vůbec jednou ukončit, pak ji zastavte a nasměrujte do jejího zdroje. Pak poznáte krásu této nádrže. Pak se do ní vaše mysl ponoří a rozpustí se jednou provždy.
Mysl je tak zrádná a vy jste jí nechal příliš dlouhý provaz. Není to tedy její vina. Jednoho dne se budete muset rozhodnut, a ten čas nyní nastal. Jste tu kvůli satsangu. Musíte najít věčný mír. K tomu není třeba usilovného cvičení. Musí to být to, co tu na vás v tomto okamžiku již čeká. Tento okamžik stačí.
Byl jsem tu tří týdny a vy jste mne osvobodil od bídy mé nadutosti. Pak jsem šel do Púnu a pět neděl prováděl tantry. Nyní jsem zmatený. Velmi často jsem se hněval, ubližoval, žárlil, zuřil a byl připoután k nadějím týkajícím se mé přítelkyně. Tyto naděje se však ani zdaleka nesplnily. Nyní se cítím být otřesen.
Takže? Co chcete?
Co mám dělat s emocemi, když přijdou? Něco ve mně chce bojovat. Jak to mám zastavit ? Jen dotazovánírn "kdo jsem já?"
Jak to máte zastavit? Přišel jste sem proto, abyste to zastavil. Tady neexistuje žádné léčení. Každý, kdo říká "dělejte to nebo ono", je řezník, ne vůdce. Žádný skutečný učitel vám neřekne "dělejte to nebo ono". Chápete?
Osoba, která vám říká [b"]dost, už jste toho udělal dost, nyní buďte tichý"[/b], to je osoba, která s vámi zůstává jen chvilku. Ostatně do léčby je zahrnut každý, a to je vaše karma.
Proč nejste tichý? Léčba se provádí myslí, že ano? Tělo, pocity a mysl. Můžete provádět nějakou léčbu bez mysli a bez těla?
Tady nepotřebujete ani jedno. Aspoň jedinou minutu nepoužívejte svou mysl nebo tělo a zažijete věčný mír. Zůstaňte na okamžik tichý a uvidíte, co nastane.
Zdá se mi, že jsem Bytí zažíval víc se zavřenýma očima. Jsem zvědavý na doporučované meditační techniky.
Mluvíte o Bytí a mluvíte o technikách. Jeden plave v řece a druhý je ve vašem pokoji s knihou, která poučuje o plavání. Ležet v posteli a číst si o tom, jak se máte potápět v řece, to je technika Bytí.
Ano, ale existují různé způsoby, jak do řeky vstoupit: po hlavě, po nohou, nebo do ní skočit.
Skočit do ní, to je to, o čem mluvím. Skočit do ní, to znamená přímo se obrátit k sobě. Knížku zahoďte! V řece nepotřebujete číst žádnou knížku. Máte-li se naučit plavat, vstupte do řeky. Neležte v posteli. Tam řeku nenajdete. Dokud k ní nepřijdete, technika vás plavat nenaučí. Vstupte do řeky. Vstupte do samotného Bytí a vzdejte se všech technik.
Zdá se však, že záleží na tom, zda mám oči otevřené, nebo zavřené.
Záleží slunci na tom, zda je použito stínidlo? Slepci mají oči zavřené neustále. A dívají se dovnitř? Oči s tím nemají nic společného. Oči jsou určeny k vidění, a ne k Bytí. Nepotřete žádné oči, uši, jazyk, nos ani dotek. Vy už jste TO.
Mysl vás těmito okny vytáhla ven. Ale vy jste samotné TO, a tak se tedy nemusíte starat o to, zda jsou okna otevřená nebo zavřená. Odstraňte ze svých očí prach, a jestli pak budou otevřené nebo zavřené, je úplně jedno. Nejdřív však odstraňte prach. Co je to, ten prach v očích, přes který není Bytí vidět? Tím prachem je myšlenka. Zabraňte, aby vznikla. Když vznikne, je na očích, uších, v nose... a vy neslyšíte hudbu, necítíte vůni. Nevidíte své vlastní vnitřní světlo.
A když své vlastní světlo nevidíte, spatříte jiné věci: odrazy. Neslyšíte-li svou vlastní hudbu, jste přitahován k vnějším zvukům. Proč nečicháte svou vlastní vůni? Cítil jste vůni svého vlastního lotosu? Když přestanete cítit balast myšlenek, budete přitahován svým vlastním tisíciplátkovým lotosem. Je v nitru všech.
Když vidíte své vlastní Bytí, spatřujete krásu, lásku a neposkvrněnou věčnost. Neopustíte ji. Neopustíte Bytí. Myšlenky vás nutí stávat se: Jsem to či ono. Když se všeho toho prachu zbavíte, budou vaše oči velmi jasné. Vaše uši uslyší hudbu.
Vaše mysl bude krásná jako nejdůvěrnější přítel.Vezme vás tam, odkud sama přichází a uvede vás do té slávy. Musíte své mysli využít co nejlépe. Čistá mysl však není zaprášená. Prachem mysli jsou touhy. Když udržíte touhy vně mysli, nebude rozdíl mezi ní, átmanem, Já nebo vědomím. Taková mysl je ne-mysl.
Mysl poskvrňuje jen touha. Zbavte se tužeb a aspoň pár okamžiků se dívejte, co to je. Svlékněte ze sebe všechny touhy a ponořte se do věčné Gangy. Vykoupejte se v čistotě, zcela zbaven oděvu tužeb a potom vyjděte, oblékněte se a svobodně choďte v tomto projevení. Dělejte, co je vám libo. Žádné násilí. Musíte se rozhodnout, co chcete: štěstí, nebo utrpení. Volte. Věčnost, nebo zničení. Nenávist, nebo lásku. Volte. O.K.?
Je osvobození od myšlenek skutečně osvobozením od ega?
Ano! Ego neexistuje. Je to jen představa, kterou jste přejal od někoho jiného. Když se narodí dítě, žádné ego nemá. Je velmi šťastné a na každého se směje. Ego je představa minulosti.
Je v ne-myšlence ego latentní? V okamžiku, když nastane ne-myšlení, přichází blaho a pak ego znovu vzniká. Ego je tedy latentní.
V tom zvláštním případě, když vstupujete do stavu bez myšlenek (z ega do stavu bez ega), vyvíjíte úsilí. Abyste dosáhl stavu bez ega, přivázal jste se svým úsilím k provazu, k egu. Tento provaz, ego, vás potáhne zpět.
Nevažte se tedy. Žádné úsilí a žádný provaz. Pak vstupte do této bezúsilnosti. Je už tady! Není vstupování ani vychýlení! Vcházení a vycházení je minulost a budoucnost. Proto vám říkám, abyste zlomili toto pouto mezi minulostí a budoucností. A jak vyjdete ven? Všechno je Pravda. Kdo vás zavolá zpět?
Žádné ego neexistuje. Ego na vás uvalil někdo jiný. Vaši rodiče, společnost, církev. To je vše. Žádné ego neexistuje. Volnost od ega, svoboda je vaším rodným právem. Je to vaše dědictví. Proto je hledáte. Vše, co děláte, děláte kvůli svému štěstí, klidu mysli a lásce.
A především, kde jste tuto představu vůbec vzal? Jednou jste ochutnal štěstí a chcete je znovu. Hledáte je však tam, kde není: v předmětech, ve smyslových potěšeních.
Provádím jógu a kontrolu dechu spolu s meditací, abych dosáhl prázdnoty, ale vždy se vracím.
Když člověk vstupuje do meditace, vždycky nejdřív uváže provaz "budu hodinu sedět a meditovat a pak půjdu do kanceláře". Takový člověk hledí na čas. Meditace je dhjána a dhjána nastává tehdy, neexistuje-li mysl. To je meditace. Když meditujete, neměl by existovat meditující ani nic, o čem by meditoval. To je meditace.
Potom však neexistuje vědomí těla.
Potom neexistuje ego. Stav bez ega je vaše podstata. Je tam všechno, je tam vesmír a vy jste dokonalý. Nic nepotřete. Je to bez hranic. Nemůžete přejít žádnou hranici do cizí země. Kamkoli jdete, je před vámi, za vámi i po stranách prázdnota. To je moudrost.
Jestliže ego uváže provaz a já připustím "ano, provaz je uvázán `; není k jeho odvázání třeba nějakého úsilí?
I sedět znamená vyvíjet úsilí. Stát představuje také úsilí.
Nějaké úsilí je tu tedy vždy.
Nějaké úsilí je tu vždy. Když se ovšem s těmito takzvanými úsilími nespojíte, neulpíte na nich, dospějete k něčemu, co je odhaleno bezúsilností. Úsilí, to jsou jen představy a vjemy.