Procitni a chechtej se

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 13. zář 2019 18:06:24

Při své buddhistické meditační praxi jsem dvacet let zkoumal sebe sama.

To je zkoumání, které právě provádíme. Zkoumejte. Jděte do nitra!

Co jste těch dvacet let dělal?

Hleděl jsem dovnitř a viděl jsem. prázdnotu "já" a jevů. Mám pocit, že jsem mnoho získal. Ne "já“; ale mám pocit, jako by došlo k pochopení.

To pochopení bylo vypůjčené. Slovo prázdnota, které používáte, je plné egoismu, není skutečnou prázdnotou. Je to jen vypůjčený pojem. Prázdnota, o které mluvíme my, není prázdnotou. Prázdnota s tím nemá nic společného. Nechte slovo prázdnota být. Kde jste se mu naučil? Někde jste je slyšel. Patří minulosti a nemá nic společného s tím, o čem mluvíme.

Slovo prázdnota poukazuje na něco jiného, tak jako prst ukazující k měsíci. Abyste viděl měsíc, musíte odmítnout prst. Odmítněte slovo prázdnota, chcete-li se dostat za ni. Je to prst, ukazující na něco, čemu nedávám žádné jméno.

To jsem tedy těch dvacet let ztratil, že?

Těch dvacet let vás přivedlo sem. Nejen dvacet let, ale třicet pět milionů let.

Ve skutečnosti však čas neexistuje, nikdy neexistoval. To je zkušenost. To je nejzazší zkušenost. Čas je podvod mysli. Dotknete se slova "já" a čas vznikne: minulost, přítomnost a budoucnost. Tato Pravda je nevyslovitelná.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 14. zář 2019 6:34:01

Když medituji, cítím potřebu kontaktu s lidmi. Co bych měl dělat?

Když meditujete, tak meditujte. Když jste mezi lidmi, tak buďte s nimi.

Ne. Když medituji, nejde mi to, protože se bojím, že budu sám.

Tato osamělost je začátkem meditace. Před osamělostí meditace neexistuje, protože se držíte něčeho jiného. Vaše meditace začne, až když nebude nic jiného existovat.

Abyste měl strach, musí tu být idea něčeho jiného. Strach přichází až tehdy, kdy se objeví něco druhého, nikoli pře. Můžete mít strach, než začnete s meditací. Strach z toho, že opouštíte všechno ostatní nebo strach z nepoznaného, které je před vámi. Ještě nikdy jste tímto způsobem do meditace nevstoupil.

Meditace je láska k vašemu vlastnímu Já. K nikomu jinému.

Co je to meditace?

Meditace je soustředění na samotné vědomí, které tu vždy bylo. Nejste snad vědomý, když meditujete? Když jste ve své duši, musíte být vědomý. Být si vědom tohoto vědomí je meditace. Toto uvědomění vám odhalí pravdu. Buďte stále vědomý a Vědomí samo vám odhalí pravdu. Tomu se říká meditace. Čeho byste se bál?

Uvědomování je meditací o Pravdě.

Meditací je uvědomělé meditování o Sobě samém, a ne o nějakém předmětu.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 15. zář 2019 9:03:12

Když medituji, přicházejí myšlenky, aby mne rušily. Co mám dělat ?

Dejme tomu, že teď meditujete. Sdělte mi svou myšlenku.

Byl to obraz.

Obraz je myšlenka. O čem jste přemýšlel?

Myslel jsem na svého mistra.

Myslete na svého mistra dál. Nyní tuto myšlenku nahraďte jinou. Podívejte se, co je za myšlenku, která přišla.

Myslel jsem na své rodiče.

Dobře. A co jste udělal s myšlenkou na svého mistra?

Je stále ještě někde v mé mysli.

Ne někde. Mysl je myšlenka. Není v tom rozdíl. Když zmizela myšlenka na mistra, objevila se myšlenka na rodiče. Podržte myšlenku na své rodiče. Držte ji pevně. Hledejte další, důležitější myšlenku, dominantní myšlenku. Mistr odešel. Dobře. Nyní odstraňte rodiče. Co tam je?

Má sestra.

Dobře. Ulpěte pevně na myšlence na svou sestru a řekněte mi další myšlenku.

Dítě mé sestry.

O.K., podívejte se. Mistra jste odmítl. Ať jde do pekla, o nic nejde. Pak rodiče... odmítnuti. Stále udržujete v mysli to nejlepší, to, co nejvíc milujete. Rodiče nahradili mistra. Jsou vám dražší než on.

Když uzavřete sňatek, zapomenete na své rodiče. Zapomenete všechno pro lásku ke svému partnerovi.

V mysli může být vždy jen jedna myšlenka. Naše myšlenky se vždy týkají toho, co nejvíc milujeme.

Jak jste ztratil myšlenku na svého mistra? Mistr musí být někdo, kdo vám dá mír mysli, osvobození od pout, kdo vám poskytne úlevu ve vašem trápení. Když jste se vzdal myšlenky na rodiče, pak na sestru a potom na dítě, je to rozrušování mysli. Než se stanete lidskou bytostí, musíte nejprve projít miliony druhů. Máme možnost volby, kterou snad ostatní druhy nemají. Je to volba mezi dovršením a odmítnutím. To je volba, kterou jste učinil, když jste šel ke svému mistrovi. Šel jste si k němu pro svobodu. Jak jste toto mohl odmítnout kvůli svým rodičům a sestře?

Nešel jsem si k mistrovi pro svobodu.

Pro co tedy, pro hudbu? Jestliže jste si nepřišel pro svobodu, zamítl jste svého mistra právě z toho důvodu.

Co míníte slovem mistr a jaké je tedy vaše přání ?

Chci osvícení. Chci být blíže Bohu.

Když budete blíž Bohu, bude to oproštění se od utrpení, osvobození od běhu světa. Přišel jste k mistrovi, aby vás naučil být blíže Bohu, že ano ?

Ano

Nu, to je velmi dobrá myšlenka. S touto myšlenkou odmítněte všechny ostatní myšlenky a vztahy. Přicházíte k učiteli, aby vám řekl, jak se dostat blíže k Bohu. Nyní jste našel učitele, který vás Bohu představí. Místo, abyste se držel této myšlenky, nahradil jste myšlenku na mistra, který vám umožní dostat se blíže k Bohu, myšlenkou nadřazenou.

Nadřazenou?

Ovšem. Jen tak může být předchozí myšlenka nahrazena. Vybral jste si myslet na nadřazenou, pro vás přitažlivější věc.

Žádná nadřazená myšlenka neexistuje.

Pak se tedy držte této myšlenky. Nyní, když ji držíte, hledejte jinou, kterou byste ji nahradil. Buďte opatrný. Je to velmi důležitá myšlenka. To je důvod, proč jste sem přišel. Když ji nahradíte jinou, odcházíte od Boha. Žádná další možnost tu není. Volte tedy.

Nemohu myslet jinou myšlenku.

Velmi dobře. Nemůžete. Jestliže existuje něco, co je této myšlence nadřazeno, nechte ji odejít. Když tuto příležitost promeškáte, promeškáte tu nejdůležitější myšlenku tohoto lidského života. Požehnaný člověk, který dal této myšlence vzniknout. Jiné myšlenky se vás nemohou dotknout.

(Dlouhé ticho) O.K. Uplynulo deset minut. Našel jste nějakou jinou, důležitější myšlenku, kterou byste mohl tuto myšlenku nahradit?

Ne.

Dokud se této myšlenky nevzdáte, nemůže jiná přijít. Nic se nemůže dotknout pravdivé myšlenky "chci být volný". Jinak začnete myslet na rodiče... i krávy mají rodiče, sestry a děti.

Jak tedy dosáhnout úspěchu? Jdete snad do karbanického brlohu, když chcete studovat medicínu? Můžete se takovýmto způsobem stát doktorem? Pečlivě zjistěte, co chcete a zůstaňte u toho.

Já jsem odmítl své rodiče. Odmítl jsem svou rodinu. Šel jsem k svému mistrovi. Nic nemohlo překonat myšlenku "chci být volný". Nic mne nemohlo odtrhnout od mého mistra. Myšlenku na Boha jsem měl v hlavě čtyřiadvacet hodin denně.

Abyste našel trvalou radost, musíte hledat správným směrem. Nenajdete ji v žádném vnějším objektu. Každý předmět vzniká, trvá a pomíjí. Trvalou, věčnou radost musíte hledat někde jinde. Nepřisuzujte radost něčemu jinému, ať je to člověk, slunce, měsíc nebo hvězdy.

Zastavte svou tendenci vybíhat za vnějšími objekty, ať jsou jakékoli. Zabraňte své mysli stáčet se směrem ven. Potom se musíte vrátit ke své vnitřní kráse. To je vaše skutečná podstata: věčné blaho, jaké jste dosud nepocítil.

Můžete mít potěšení, můžete se dívat ven; ale nemyslete si, že přilnutím k vnější kráse nebo vnějšímu štěstí byl někdy někdo uspokojen.

Nemařte tedy svůj život vnějšími věcmi. Zastavte svou mysl a zabraňte jí v její tendenci stáčet se ven, která trvala miliony let.

A nyní je čas. Jste zde. Musíte zastavit všechny minulé tendence mysli vyplouvat ven. Pak ji nasměrujte na své Já. Musí existovat Já, které slunci, hvězdám a celému světu přisuzuje krásu. Zjistěte, kdo je toto Já, které je nekonečným rezervoárem krásy, lásky a štěstí, jejž jste tak dlouho postrádal.

Mysl vždy běží za okamžitými potěšeními a bez konce přeskakuje stále za dalšími. Chcete-li to vůbec jednou ukončit, pak ji zastavte a nasměrujte do jejího zdroje. Pak poznáte krásu této nádrže. Pak se do ní vaše mysl ponoří a rozpustí se jednou provždy.

Mysl je tak zrádná a vy jste jí nechal příliš dlouhý provaz. Není to tedy její vina. Jednoho dne se budete muset rozhodnut, a ten čas nyní nastal. Jste tu kvůli satsangu. Musíte najít věčný mír. K tomu není třeba usilovného cvičení. Musí to být to, co tu na vás v tomto okamžiku již čeká. Tento okamžik stačí.

Byl jsem tu tří týdny a vy jste mne osvobodil od bídy mé nadutosti. Pak jsem šel do Púnu a pět neděl prováděl tantry. Nyní jsem zmatený. Velmi často jsem se hněval, ubližoval, žárlil, zuřil a byl připoután k nadějím týkajícím se mé přítelkyně. Tyto naděje se však ani zdaleka nesplnily. Nyní se cítím být otřesen.

Takže? Co chcete?

Co mám dělat s emocemi, když přijdou? Něco ve mně chce bojovat. Jak to mám zastavit ? Jen dotazovánírn "kdo jsem já?"

Jak to máte zastavit? Přišel jste sem proto, abyste to zastavil. Tady neexistuje žádné léčení. Každý, kdo říká "dělejte to nebo ono", je řezník, ne vůdce. Žádný skutečný učitel vám neřekne "dělejte to nebo ono". Chápete?

Osoba, která vám říká [b"]dost, už jste toho udělal dost, nyní buďte tichý"[/b], to je osoba, která s vámi zůstává jen chvilku. Ostatně do léčby je zahrnut každý, a to je vaše karma.

Proč nejste tichý? Léčba se provádí myslí, že ano? Tělo, pocity a mysl. Můžete provádět nějakou léčbu bez mysli a bez těla?

Tady nepotřebujete ani jedno. Aspoň jedinou minutu nepoužívejte svou mysl nebo tělo a zažijete věčný mír. Zůstaňte na okamžik tichý a uvidíte, co nastane.

Zdá se mi, že jsem Bytí zažíval víc se zavřenýma očima. Jsem zvědavý na doporučované meditační techniky.

Mluvíte o Bytí a mluvíte o technikách. Jeden plave v řece a druhý je ve vašem pokoji s knihou, která poučuje o plavání. Ležet v posteli a číst si o tom, jak se máte potápět v řece, to je technika Bytí.

Ano, ale existují různé způsoby, jak do řeky vstoupit: po hlavě, po nohou, nebo do ní skočit.

Skočit do ní, to je to, o čem mluvím. Skočit do ní, to znamená přímo se obrátit k sobě. Knížku zahoďte! V řece nepotřebujete číst žádnou knížku. Máte-li se naučit plavat, vstupte do řeky. Neležte v posteli. Tam řeku nenajdete. Dokud k ní nepřijdete, technika vás plavat nenaučí. Vstupte do řeky. Vstupte do samotného Bytí a vzdejte se všech technik.

Zdá se však, že záleží na tom, zda mám oči otevřené, nebo zavřené.

Záleží slunci na tom, zda je použito stínidlo? Slepci mají oči zavřené neustále. A dívají se dovnitř? Oči s tím nemají nic společného. Oči jsou určeny k vidění, a ne k Bytí. Nepotřete žádné oči, uši, jazyk, nos ani dotek. Vy už jste TO.

Mysl vás těmito okny vytáhla ven. Ale vy jste samotné TO, a tak se tedy nemusíte starat o to, zda jsou okna otevřená nebo zavřená. Odstraňte ze svých očí prach, a jestli pak budou otevřené nebo zavřené, je úplně jedno. Nejdřív však odstraňte prach. Co je to, ten prach v očích, přes který není Bytí vidět? Tím prachem je myšlenka. Zabraňte, aby vznikla. Když vznikne, je na očích, uších, v nose... a vy neslyšíte hudbu, necítíte vůni. Nevidíte své vlastní vnitřní světlo.

A když své vlastní světlo nevidíte, spatříte jiné věci: odrazy. Neslyšíte-li svou vlastní hudbu, jste přitahován k vnějším zvukům. Proč nečicháte svou vlastní vůni? Cítil jste vůni svého vlastního lotosu? Když přestanete cítit balast myšlenek, budete přitahován svým vlastním tisíciplátkovým lotosem. Je v nitru všech.

Když vidíte své vlastní Bytí, spatřujete krásu, lásku a neposkvrněnou věčnost. Neopustíte ji. Neopustíte Bytí. Myšlenky vás nutí stávat se: Jsem to či ono. Když se všeho toho prachu zbavíte, budou vaše oči velmi jasné. Vaše uši uslyší hudbu.

Vaše mysl bude krásná jako nejdůvěrnější přítel.Vezme vás tam, odkud sama přichází a uvede vás do té slávy. Musíte své mysli využít co nejlépe. Čistá mysl však není zaprášená. Prachem mysli jsou touhy. Když udržíte touhy vně mysli, nebude rozdíl mezi ní, átmanem, Já nebo vědomím. Taková mysl je ne-mysl.

Mysl poskvrňuje jen touha. Zbavte se tužeb a aspoň pár okamžiků se dívejte, co to je. Svlékněte ze sebe všechny touhy a ponořte se do věčné Gangy. Vykoupejte se v čistotě, zcela zbaven oděvu tužeb a potom vyjděte, oblékněte se a svobodně choďte v tomto projevení. Dělejte, co je vám libo. Žádné násilí. Musíte se rozhodnout, co chcete: štěstí, nebo utrpení. Volte. Věčnost, nebo zničení. Nenávist, nebo lásku. Volte. O.K.?

Je osvobození od myšlenek skutečně osvobozením od ega?

Ano! Ego neexistuje. Je to jen představa, kterou jste přejal od někoho jiného. Když se narodí dítě, žádné ego nemá. Je velmi šťastné a na každého se směje. Ego je představa minulosti.

Je v ne-myšlence ego latentní? V okamžiku, když nastane ne-myšlení, přichází blaho a pak ego znovu vzniká. Ego je tedy latentní.

V tom zvláštním případě, když vstupujete do stavu bez myšlenek (z ega do stavu bez ega), vyvíjíte úsilí. Abyste dosáhl stavu bez ega, přivázal jste se svým úsilím k provazu, k egu. Tento provaz, ego, vás potáhne zpět.

Nevažte se tedy. Žádné úsilí a žádný provaz. Pak vstupte do této bezúsilnosti. Je už tady! Není vstupování ani vychýlení! Vcházení a vycházení je minulost a budoucnost. Proto vám říkám, abyste zlomili toto pouto mezi minulostí a budoucností. A jak vyjdete ven? Všechno je Pravda. Kdo vás zavolá zpět?

Žádné ego neexistuje. Ego na vás uvalil někdo jiný. Vaši rodiče, společnost, církev. To je vše. Žádné ego neexistuje. Volnost od ega, svoboda je vaším rodným právem. Je to vaše dědictví. Proto je hledáte. Vše, co děláte, děláte kvůli svému štěstí, klidu mysli a lásce.

A především, kde jste tuto představu vůbec vzal? Jednou jste ochutnal štěstí a chcete je znovu. Hledáte je však tam, kde není: v předmětech, ve smyslových potěšeních.

Provádím jógu a kontrolu dechu spolu s meditací, abych dosáhl prázdnoty, ale vždy se vracím.

Když člověk vstupuje do meditace, vždycky nejdřív uváže provaz "budu hodinu sedět a meditovat a pak půjdu do kanceláře". Takový člověk hledí na čas. Meditace je dhjána a dhjána nastává tehdy, neexistuje-li mysl. To je meditace. Když meditujete, neměl by existovat meditující ani nic, o čem by meditoval. To je meditace.

Potom však neexistuje vědomí těla.

Potom neexistuje ego. Stav bez ega je vaše podstata. Je tam všechno, je tam vesmír a vy jste dokonalý. Nic nepotřete. Je to bez hranic. Nemůžete přejít žádnou hranici do cizí země. Kamkoli jdete, je před vámi, za vámi i po stranách prázdnota. To je moudrost.

Jestliže ego uváže provaz a já připustím "ano, provaz je uvázán `; není k jeho odvázání třeba nějakého úsilí?

I sedět znamená vyvíjet úsilí. Stát představuje také úsilí.

Nějaké úsilí je tu tedy vždy.

Nějaké úsilí je tu vždy. Když se ovšem s těmito takzvanými úsilími nespojíte, neulpíte na nich, dospějete k něčemu, co je odhaleno bezúsilností. Úsilí, to jsou jen představy a vjemy.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 16. zář 2019 11:45:34

Může mít ze sádhany prospěch každý?

Sádhana nevede ke svobodě, ale odstraňuje vaše staré zvyky. Když provádíte svou sádhanu, stojí svoboda před vámi a směje se vám. Staré tendence, které jste nasbíral, jsou imaginární zdí. Tou zdí je myšlenka "jsem spoutaný a trpím".
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 17. zář 2019 17:06:08

Každý, koho znám, se zabývá nějakým druhem duchovního cvičení, ať už je to vipašjarza nebo zen nebo psychoterapie, aby se přiblížil probuzení. Má to nějakou cenu?

Žádnou. Ti lidé maří čas, protože nemají nic jiného na práci. Nechali se vtáhnout do sebeklamu.

Ale tolik náboženství, tolik učení a cvičení, tak mnoho cest. . .

To vše je destruktivní. Jaký je výsledek? Co je prvním výsledkem náboženství ? Destrukce na základě náboženství. Taková destrukce, že se počet zabitých lidí rovná světové populaci, a ono stále trvá. A koho osvítilo nějaké cvičení ? To bych rád věděl!

No, je to vzácné...

Jmenujte mi kohokoli. Když jste tu otázku položil, tedy mi řekněte: existuje někdo, kdo byl cvičením osvobozen?

Znám pár lidí, kteří prostřednictvím cvičení dosáhli určité úrovně probuzení.

Jmenujte kohokoli od počátku této planety.

Buddha.

Ano. Chodil od učitele k učiteli a nikde nebyl uspokojen.

Poté, co se setkal s mnoha sektami a učiteli, řekl: "To není ono, a proto to provedu sám."

Pak se posadil sám. Seděl sám v meditaci pod stromem Bódhi. Něco se stalo.

Nikdo neví, co to bylo. Ánanda byl první člověk, který přišel do jeho blízkosti. "Co se stalo, mistře? Co jste zažil, co cítíte?"

Kdyby byl něco dostal, mohlo se stát, že by všechno opustil, aby dosáhl svobody. Svoboda nemůže být výsledkem nějakého úsilí, protože by pak závisela na něčem jiném, a to není pravda. Pravda září sama o Sobě. Nepotřebuje nic jiného k tomu, aby byla poznána. Diamant nepotřebuje k tomu, aby byl diamantem, nikoho jiného. Něco se stane pouze tehdy, když se zbavíte tohoto úsilí.

Ano, ale diamant je hrubý a aby byl krásný, musí být opracován. O duchovní praxi se dá říci, že hrubou lidskou bytost zjemňuje do té míry, že jí projde zářící světlo. Buddha meditoval a také lidé sedí a meditují, aby byli osvíceni.

On realizoval své Já. Svobodou je realizace, a ta je již zde. Kdyby prováděl nějaká cvičení, bylo by to zamítání představy úsilí, představy, že pro osvobození je úsilí zapotřebí.

Osho řekl, že cvičil a cvičil a pak toho nechal. Nebylo tam žádné úsilí.

Cvičením je odstraňování zvyku cvičit a potom lze realizovat, že svoboda už tu je. To, co tu právě teď je, nevyžaduje cvičení. Jen se podívejte, co je tu za překážky. Co je to, ta zeď ? Je to vaše představa, že nejste svobodný. Když vyvinete snahu, abyste se osvobodil, uznáváte tím, že svobodný nejste a odtud začínáte. Co se stane, když se představy "nejsem svobodný" zbavíte? Tato představa je vaším vlastním výtvorem.

Kde se bere samotný záměr "chci být svobodný"? Nedělejte nic, jen se dívejte, kde tento záměr vzniká. Přichází odtud, kde se vás snaží zmocnit? Kde vzniká představa "jsem spoutaný"?

Z vědomí.

Ano, velmi dobře. Z vědomí. Nyní vzniká myšlenka "chci být volný" a někdo navrhne nějaké cvičení. Kam vás dovedlo, když bylo úspěšné? Čím toto cvičení konči ?

Svobodou.

Jaký je tedy rozdíl mezi vědomím, které existovalo před vyvinutím úsilí a svobodou po cvičení?

Je to totéž.

Takže jde o vzdálenost mezi dvěma stejnými věcmi. Jak daleko musíte cestovat?

Je to cvičení, které vede k návratu na totéž místo.

Takže, kdybyste to věděl dřív?
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. zář 2019 6:36:33

Postata mysli a vásan

Existuje jenom vědomí. Když se toto chápání snaží samo sebe pochopit, stává se myslí. Mezi chápáním a myslí není rozdíl. Mysl znamená činnost. Jaká je vaše mysl, taková je vaše činnost. Jaké je vaše chápání, taková je vaše mysl. Jaká je vaše mysl, taková je vaše činnost.

Tato činnost vytváří pět smyslů. Jsou tvořeny předměty a ty se nazývají vesmírem. Vesmír je výsledkem chápání, které kdysi vzniklo, aby pochopilo vědomí. Vědomí, které nemůže být objektivizováno, se stává objektem. Mysl se stává subjektem, který objekty vnímá.

Cokoli vidíme, cokoli chápeme, je jenom nevědomost. Protože toto chápání vzniká, vytváří mysl a mysl se stává Já jsem. Já jsem musí něco chápat a konat. Činnost pramenící z Já jsem je nepochopením, protože vědomí nemůže být pochopeno, vnímáno nebo vymyšleno. Nemá nikoho dalšího jako pozorovatele. Je samozářící, vždy přítomné, vševědoucí. Kdo by mohl být jeho pozorovatelem?

Chápání je objektivizovalo a ono se samo stalo subjektem. Každý subjekt vyžaduje tvorbu. Taková tvorba je výsledkem nevědomosti. Cokoli v této nevědomosti pochopíte, víte nebo vnímáte, je nevědomost.

Tvorba zmizí okamžitě - stejně jako vznikla. "" je mysl a předměty jsou vesmír. Vyslovte "já", a je tu vesmír - minulost, přítomnost a budoucnost - a jejich nekonečné opakování. To je sansára.

Zaměňujete provaz za hada. Když jste poznal provaz, had zmizel. Proč? Protože jste ho pokládal za hada omylem. Rozpoznání provazu způsobilo, že had okamžitě zmizel.

Vznik "já" je od počátku první nevědomostí. Odvraťte se od sansáry, odvraťte se od předmětů, činnosti, mysli a smyslů. Vraťte se k "já", k první činnosti chápání.

Samotné vědomí chtělo pochopit a vzniklo jako vlna na oceánu. Tato vlna, tato sansára zanikne, když proces tohoto chápání zastavíme. Současně s tímto rozhodnutím skončit opusťte i první pochopení toho, odkud vzniká "já jsem", jež je myslí, egem, předměty a sansárou.

Už nic nechápejte. Jak? Zůstaňte tichý. Zůstat tichý znamená zůstat bez činnosti. To je vaše přirozenost. Tato cesta není žádnou cestou! Činnost je způsobena neklidem mysli. Není-li mysl rozrušena, není oceán zčeřen. Není na něm ani vlnka. Vědomí je jen vědomí. Je absolutní, dokonalou bezmezností. Nemůžete to pochopit ani popsat. Je to vědomí, Existence, Blaho. Je již zde. Co je vidět, je vidět díky tomuto světlu, této kráse. Slunce svítí díky tomuto světlu. Když se od jediné svíce zapálí sto dalších, pak svíce sice mohou být různé, ale světlo zůstává totéž. Jak se liší plamen první svíčky od plamene té poslední? Většina z vás však naneštěstí nehledí na plamen, místo toho počítáme svíčky. Vidíte tolik jednotlivých věcí a nevidíte plamen.

Vědomí je prvotním plamenem. Prostřednictvím vědomí vidíte všechno jako v zrcadle. I malé zrcadlo může odrážet hory, lesy a oblohu. Hledíte-li do zrcadla, které je ve vás, můžete vidět cokoli.

Všechno, co vidíte, je vaše snová projekce. Kdykoli něco spatřujete, sníte! Bdíte tehdy, když nevidíte nic.

Mnohost je sen. Můžete se probudit okamžitě. Jak? Nečeřte svou mysl. Nedovolte, aby vznikla vlna "já jsem". Tak jak vznikla, může i zmizet.

Nyní jste v zajetí tohoto dlouhého snu, který je příčinou utrpení a napětí. Sem tam se někdo rozhodne: "Dost!" A zde začíná touha: "Chci být volný". Tato touha se neliší od samotného vědomí nebo svobody. "Já jsem" se znovu rozpouští do svobody, ze které vzešlo.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. zář 2019 14:57:43

Vytržení mysli začíná tehdy, když nevzniká myšlenka. Potom tato myšlenka vzniká. Proto musí nastat nevznikání. Čím byla vlna, dokud byla skryta v oceánu?

Hleďte proto na vlnu, která nevznikla. Na prostor bez vln. Dívejte se na ni, než vznikne, a uštípněte samotné její poupě. Chci na vás, abyste vlně nedovolil vzniknout. Než vlna vznikne, je to myšlenka, která nevznikla. Myšlenka musí vznikat... potom vzniká... a pak přijde trápení, je to tak? Zmizí a po ní přijde jiná. To je proces života. Když toto realizujete, zastavíte vzruchy mysli.

Nyní prostě přivítejte myšlenku, která nevznikla. Znamená to koukat se na peleš, ze které vycházejí loupežníci, aby se vloupali do vašeho domu a kradli v něm. Vyvolejte novou myšlenku, pozvěte myšlenku, která nevznikla.

(Ticho)

Nyní pozvěte myšlenku. Nechte ji přijít. To je zastavení vlaku mysli. To je bdění. To je pozornost. Musí se to stát vaším zvykem. Tento zvyk je přirozený. Je to také přirozené blaho. Nic vás to nestojí.

Jakmile dovolíte, aby vznikla myšlenka, máte problémy. Potom je tento koloběh problémů nekonečný. Nejste-li bdělý myšlenka vznikne a tento vznik se nazývá sansárou. Chápete?

A když myšlenku hledáte? Nirvána. Je to prosté. Hledejte ji - a kde je sansára? (Smích) Kde je sansára, když tohle víte? Nevíte-li to, je tu nekonečná sansára.

Když se jí chcete zbavit, chcete svobodu. Udělejte to. Je v tom určité tajemství. Když to uděláte, poznáte je. A až je poznáte, pak budeme jeden druhého učit. Sdělím-li vám je dřív, než je odhalíte sám, nebudete možná souhlasit.

Nejprve to udělejte a sdělte mi tajemství. Zůstávejte ponořen v myšlenkách, které nevznikly a pozorujte, co se děje.

Jsem v lupičském doupěti. Je to samé světlo a činnost.

Ano, dobře. Jděte tedy dál. Jděte dál dovnitř Je to skutečně překrásný tanec. Je to báseň. Mluvím o blahu. Vše je propojeno - bytí, poznání, blaho, vědomí - tančí pospolu. Prostě to udělejte a dívejte se kolem.

Doupě se stalo vlnou.

Velmi dobře. Velmi dobře. Jděte dál. Ještě dál.

Tam nic není !

To je ono. Nyní jste to našel. Zůstaňte tu.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 19. zář 2019 11:57:20

Cítím se tak nehodný jako lhář, protože jsem měl tolik zkušeností a moje mysl se stále vrací.

Viděl jste mysl, skutečně? Je to duch. Ve skutečnosti neexistuje. Jakmile po něčem zatoužíte, začne vás tento duch mysli sužovat. Kde je mysl, když se zbavíte touhy?

Kde je touha, tam je i trápení. Bez mysli můžete žít docela dobře. Bez mysli jste moudrý, s myslí hloupý. Nemějte touhu po ničem a stanete se vládcem tohoto království. Vy jste mír, krása a láska. Odmítněte na chvíli mysl a dívejte se.

Když vyjdete večer na silnici a spatříte hada, dostanete strach. Vezmete klacek a uhodíte ho. Nehýbá se a vy vidíte, že je to provaz. Strach je pryč a klacek zahodíte.

Položíte-li mysli otázku "kdo jsi?", zmizí. Hleďte na hada mysli a zjistěte, zda je živý. Myšlenky vám překážejí, abyste viděl svou vlastní tvář. Nedovolte vzniknout žádné myšlence a odhalte, kdo jste.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 19. zář 2019 18:00:36

Několik posledních dnů se mi stále vracel sen o pádu. Padám z velké výšky, padám do moře a s hrůzou se probouzím. Souvisí to s tím, co se tu odehrává?

To jsou snové vásany, touhy a tendence podvědomé mysli. Meditace, pochopení nebo sebedotazování je rozvíří. Na dně jezera je kal, a přece vypadá jako čisté. Co se stane, když kal zvíříte? Má jej zvířit toto sebedotazování. Když je kal rozvířen, objeví se a potom zmizí. Aby mohl zmizet, musí se nejprve objevit.

Zjistíte tedy, že tu je něco, o čem jste nevěděl. Když meditujete, víří se snová nečistota, která ležela ve vašem podvědomí. Nikdy dřív jste si jí nebyl vědom. Ležela tam a čekala, aby se později, pomalu a až nastane čas, stala vaším novým vtělením.

Nyní je rozrušena meditací, tichem mysli a objevuje se. To, co se objevuje, musí také zmizet. Nyní můžete nečistotu spatřit. Zbavte se jí.

Jinak se chováte tak jako všichni ostatní. Nikdo se o to nestará. Jmenuje se to cyklus zrodů a smrtí. Když nebudete tyto snové tendence (vásany) vířit, dovolíte jim, aby se usadily na dně. Pak budete dál a dál hromadit nové tužby. Tento cyklus pak bude nekonečný.

V příštím životě se nejprve objeví touhy uložené na dně. U dna se pak budou ukládat touhy nové. To je koloběh životů a smrtí.

Musíte se tázat "kdo jsem?" a toto dotazování stráví a spálí vše, co mu leží v cestě.

Díky čistotě mysli budoucnost nepřijde, neboť zde není zakalené dno. Vše bylo rozvířeno a spáleno. Potrvá přítomnost. Pokud víte, kdo jste, nejste v přítomnosti konatelem. Proto nezanechá působení činnosti žádné stopy. Co spatříte mezi minulostí a budoucností bez vazeb s nimi?

Nyní.

Ano. Mysl vás vždy vede k minulosti, minulým potěšením a zvyklostem, a tak přežvykujete staré zvyky. Najít svou tvář nyní je to jediné, co je nové. Je to odvaha. Zůstanete-li zde, překročil jste oceán. Vaše práce je skončena.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 20. zář 2019 11:53:51

Minulý týden byl velmi těžký. Byl jsem zkoušen a nebylo to snadné.

Ano, velmi dobře. Miliony let jste spal a byl jste olupován. Nestěžoval jste si, že je to zlé, tak jako si nestěžuje opilec ležící v příkopu. Když však jste obklopen čistotou, všimnete si každé skvrny a nelíbí se vám to. Opilec leží kdekoli a je spokojen.

Objevují se všechny sny, pohřbené v mysli. Objevují se všechny tendence, aby vás opustily. Jinak jen přidáváte prach k prachu. Donekonečna sbíráte tužby.

Nyní jste s touhami skoncoval. Když to dovolí okolnosti, musí se objevit naplněné skladiště. Tendence se objevují, aby zmizely, protože jim nedáváte možnost hrát nějakou roli. Už jste zadán někde jinde. To je ta "obtížná doba", o které mluvíte.

Když nebudete toužit po svobodě, žádné těžké časy nepřijdou. Budete žít tak, jak žije skoro šest miliard lidí. Jeden člověk si však vybral těžký život. Byl to princ a žil před 2 000 lety. Co mu doopravdy prospělo, těžký život nebo život snadný? On snadný život opustil. Obrátil se zády k rodině i ke svému království a odešel vstříc těžkému živ Vzal do ruky žebráckou hůl, svlékl své královské roucho a zvolil si těžký život. Jeden z miliard je stále v lidské paměti... a vy si stěžujete po jediném týdnu.

Hleďte k Já, k átmanu, a jste v bezpečí. Dívejte se zpět a je po vás. Kdo vás může zlomit, hledíte-li k Já? Čiňte to bez přestání čtyřiadvacet hodin denně. Jestliže milujete, musí to trvat čtyřiadvacet hodin denně. Neřeknete přece: "Třicet hodin denně tě budu milovat a na jednu hodinu půjdu do vykřičené čtvrti."

Když mluvíte o těžké době, musel jste se obrátit zády a jít někam jinam. To je váš domov. Jak se můžete mít doma zle? Kdo by nebyl doma šťastný?
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 20. zář 2019 17:06:10

Mluvili jsme o extázi, míru, lásce a štěstí. Nenajdete je nikde na celé tváři země. Můžete konat poutě, chodit do chrámů, navštěvovat údolí nebo vystupovat na hory. Mír nemají ani bohové. Hledají jej na špatném místě. Hledají v betonových cihlách! Ať půjdete jakýmkoli směrem, nikde nespatříte mír, štěstí ani lásku. Přestaňte s tím! Nemařte čas! Zůstaňte, kde jste! To je dharma, která vám pomůže. Všechno ostatní je adharma, smysly a těla. Zůstaňte, kde jste a vypátrejte, kde je mír! Je ze všeho nejblíže. Blíž než vaše vlastní oko. Pětatřicet milionů let vás mysl klamala, mé drahé děti. Byli jste šizeni. Teď to skončete! Dívejte se a poznejte, kdo jste. Okamžitě naleznete svobodu a toto utrpení klopýtání od lůna k lůnu okamžitě ustane. Jedinou cestou je hledět dovnitř. Prožitky jste prožili a mír vám nedaly. Nikde, kde není ten, kdo prožívá, nejsou prožitky. Proto zmizte! Prožívané, prožitek, prožívající... nechte je, ať zmizí teď hned. Došli jste k tomu, co nelze poznat smysly. Nyní musíte oklamat samotnou mysl, která tolik let klamala vás. Nyní přišel váš čas.

Ptejte se mysli: "Kdo jsi ? Ty jsi mne klamala. Nyní jsem rozeznal toho zloděje očima, ušima, nosem, jazykem a hm. Nyní jsem poznal, kdo je ten, který způsobuje utrpení. Nyní tě už nebudu poslouchat. Udělám to sám."

Zrušte vztahy s myslí a potom zůstanete sám. Vaše mysl vás obtěžovala. Obtěžovali vás vaši kněží. Znepokojovala vás vaše církev a společnost. Řekněte si: dost! Nyní zůstaňte sám a hledejte. Dívejte se kolem. Po nějakou dobu se nedotýkejte nikoho a ničeho, co jste znal, viděl, slyšel nebo čeho jste se dotýkal.

Klamala vás většina náboženství. Většina náboženství ubohé lidi klame. "Dělej toto, a já tě pošlu do nebe." Neposlouchejte nikoho z těchto lidí. Zjistěte, kde je nebe. Nebe přijde k vám dolů.

Zůstaňte sám. Nedovolte, aby se vás kdokoli dotkl. Budete-li mysl ignorovat, opustí vás. Odejdou vaše žádosti, opustí vás vaše pocity, vaše touhy, vaše představy. Všechno odejde.

A co se stane? Je-li odmítnuto vše, co je známo, je před vámi neznámé. Jestliže se vzdáte žádostí a tužeb po známém, bude to, co zbude, neznámé. Stal jste se neznámým a noříte se do neznáma, protože oba jste totéž.

Doposud vás trápilo vaše ztotožnění se se známým. "Toto jsem já a toto je mé." Možná, že z neznámého vstoupíte do prázdnoty a z prázdnoty uvidíte, že celá tato projekce je vaším hřištěm.

K nikomu nebudete cítit zášť. Je to království lásky. Ať se podíváte na cokoli, spatříte lásku. Dřív jste lidi znal, nyní je budete milovat. Budete milovat jejich Já a oni budou milovat vás. To je zvláštnost života. Budete se z tohoto života radovat. Tato planeta se stane nebem. Všechno, co uvidíte, bude krása. Uslyšíte hudbu svého vlastního Já. Ať uslyšíte cokoli, bude to hudba vašeho vlastního Já, vašeho vnitřního světla. Ať budete hovořit o čemkoli, budete vyslovovat sútry, moudrost. To se musí stát právě v tomto okamžiku. Vůbec o tom nepochybujte. Pochybnost by vám nepomohla.

Je to báseň vašeho vlastního Já. Není tu nikdo, kdo by vás klamal nebo na kom byste závisel. Miloval jste tedy pomíjivé věci. Každý je pomíjivý a každý čelí smrti. Jak můžete milovat tělo? Jak můžete milovat něco, co není věčné, trvalé, co není láskou, přebýváním, trvalostí, samotnou věčností?

Zjistěte, kdo je váš přítel. Co je vám blíž než věčnost? Je to vaše vlastní podstata. Je to vaše vlastní matka. Když na ni zapomínáte, jdete společně s ostatními. Jdete si někam pro kopanec.

Proto s tím na jediný okamžik přestaňte a všechno vám bude dáno. Když se vrátíte do své země, je vaší povinností všem pomáhat. Jakmile jste jednou něco dostal, víte, že máte lásku: viděl jste pravdu tváří v tvář. Buďte zobrazením pravdy, ne reprezentantem člověka pro člověka. Lidem poslouží jen pravda. Jděte od dveří ke dveřím a dávejte lidem lásku. Řekněte jim, že jste šťasten, plný míru a lásky. Jsou to všechno vaši příbuzní, vaše vlastní Já.

A nejenom lidské bytosti. Ve zvířatech a stromech i ve skalách spatříte tentýž život. Můžete ke skalám i mluvit. Kamkoli pohlédnete, hleďte s láskou a skály, stromy, zvířata i lidské bytosti vám odpoví.

Nejdříve se rozplyňte ve skutečnosti, v pravdě. Stanete se pak přitažlivým a každý k vám bude váben. Budete tak krásný, protože nebudete nic žádat. Krása po ničem netouží. Vnitřní světlo se rozzáří a vykoná svou práci. Nejste to vy, kdo koná a není to ani nikdo jiný.

Vede vás vnitřní světlo, vnitřní moudrost. Vy toto světlo nevidíte, a tak mu nevěříte. Stane-li se něco velkého nebo něco dobrého, řeknete: "To jsem udělal já!" A když jdou věci špatně, viníte Boha. To je pýcha.

Je to velmi jednoduchá záležitost. Neodkládejte ji. Můžete to udělat teď a tady.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 21. zář 2019 7:40:53

Něčemu nerozumím. Obvykle mám v životě spoustu energie k tomu, abych tvořil a konal věci. Nyní už je to podruhé, co jsem sem přišel. Je to, jako bych vzal drogu - je to hezké, ale celý den jsem unaven. Je všechna moje energie a tvořivost jen myslí?

Ano! (Bouřlivý smích)

Ale já nemohu celý den ležet v posteli !

Přivedla vás sem vaše energie a když jste se sem dostal, je tatáž energie v klidu.

Ale jak mám něco dělat?

Budete konat obdivuhodně, aniž byste něco dělal! Prostě zůstaňte tichý. Péči o vás převezme něco jiného. Jenom pozorujte, co se děje a zůstaňte tichý.

Vy nejste v klidu, a proto máte potíže. A tak jenom zůstaňte v klidu a dovolte, aby z vašeho nitra něco vzešlo - takový mír jste nikdy předtím nezažil. Zůstaňte nějaký čas tichý, a ono se to samo objeví. To je má rada.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 21. zář 2019 18:23:43

Kršna v Bhagavadgítě říká, že k tomu, aby se člověk pohnul, je třeba určitého úsilí - i k tomu, aby jedl.

To, co měl Kršna na mysli, je obecně špatně chápáno. K jedení je třeba úsilí a k pozorování také. Ale to říká Kršna. Veškeré úsilí je vynakládáno skrze Kršnu. Jíte, pohybujete rukama, pohybuje se jazyk, žvýkáte, probíhá trávení. Co to je za sílu, která pohybuje rukou, čelistmi a tak dále?

Chápu. Takže to všechno dělá Kršna. Mám tedy rozvázat provaz a nechat konat Kršnu ...

I Kršna je provazem! (Smích)

Provazem je každé jméno a tvar. Co je to, co provazem není. Musí to být vaše vlastní vědomí. Vy tyto provazy nepotřebujete a Kršna to velmi dobře věděl.

Kršna měl na mysli nedotčenost. Každý je nedotčený. Dejme tomu, že se vám zdá sen, ve kterém se zamilujete do dívky. Slavíte svatbu, sezvete přátele a pak se probudíte. Sen se vás nedotkl. Nemáte s těmi oslavami nic společného. Všechno to byl jen sen. Tak se tedy probuďte, probuďte se! Váš dům hoří ze všech stran! Nespěte! Vzbuďte se!

Co to je to probuzení ? Je to upevnění se v Já prostřednictvím Já s Já pro Já. Já je nedotčeno. Absolutně nedotčeno. Tento projev je vaše líla - tento Brahma, Višnu, Mahéš (Šiva), to jsou vaše líla.

Dokud se neprobudíte, stále s sebou ponesete nesplněná přání. Dokud se neprobudíte, ponesete tato břemena, náklad nesplněných přání, a abyste je splnil, zvolíte znovu lůno.

Co tedy dělat s nesplněnými přáními? Někteří učitelé je doporučují splnit. Vezměte tedy jedno přání, splňte je a díky příbuzenství s ním se vynoří sta dalších. Ta budou taky čekat na svá splnění!

Jste-li na nějaké přání a jeho objekt vázán, vznikají ve vás nová a nová přání, která by měla být splněna. Nemůžete vzít jedno přání a splnit je. Znásobilo by se v milion jiných tužeb, které by rovněž čekaly na své naplnění. Nikdo se nikdy nevzdal žádných přání tím, že by je splnil.

Tedy odříkání?

Co vlastníte, že se toho chcete odřeknout? Co vám náleží, abyste se toho mohl zříci?

Všechna ta přání.

Jistě. Ta přání ovšem nejsou vaší podstatou. Ta vám nepatří.

Ale jsou tady.

Jestliže tu jsou, tak je splňte jedno po druhém, nebo se jich zbavte. Zjistěte, co z toho vám víc prospěje.

Viděl jste někoho mezi šesti miliardami lidí, kdo by měl všechna svá přání splněna? Potkal jste někdy člověka, který by řekl, že je spokojený, že už nemá žádná přání, ať to byl král nebo sedlák ?

Co tedy dělat ?

Moudrý muž si uvědomuje, že splněním tužeb je jejich zničení. Když jste zvolil touhu a splnil ji, trvalé štěstí vám to nepřineslo. Zvolte tedy jinou touhu, a opět vám nedá štěstí.

Abyste si splnil přání, potřebujete k tomu štěstí. Lásku a štěstí. Odmítněte - pro tuto chvíli představu, že vás splnění tužeb učiní šťastným. Nechte je čekat. Odmítněte všechna přání a kam se v příštím okamžiku dostanete ? Je to utrpení nebo štěstí ?

(Mlčení)

Mluvíte o odříkání. Odříkáte se v současné době, právě v tomto okamžiku. Své zavazadlo můžete zvednout později, to nehraje roli. Věnujte v tomto okamžiku čas sobě. Když vám to nebude vhod, jděte zase zpět! Jen na chvíli nemějte nic společného se všemi těmi zástupy tužeb.

Je-li řada tužeb přerušena, je přerušena i budoucnost, protože budoucnost je samotnou minulostí. Dokud se nepohybujete v minulosti, nemůžete myslet na budoucnost. Nemějte tedy s minulostí nic společného. Alespoň na okamžik. Právě v tomto momentu! Jedinou vteřinu z vašeho čtyřicetiletého života! Spotřebujte jen jedinou vteřinu a podívejte se, jaký to má výsledek. Dívejte se sám.

V tomto okamžiku tu nic není.

Dobře, tedy jste to udělal. Jsem velmi šťastný. Teď, když jste to udělal, mohu k vám hovořit.

Tento moment nemá vztah k předchozím okamžikům. Říkáte, že tu v tomto okamžiku nic není. Jestliže tu nic není, kde je pak utrpení ? Trápení existuje tehdy, když jste s někým jiným, když tu je někdo druhý. Jen tehdy tady může být, protože jen tehdy je tu také strach z odloučení. Když potkáte člověka, když jste dva, je tu strach a utrpení. Z čeho? Z odloučení.

Když říkáte: "Nyní zde nic není", setrvejte v tomto okamžiku! Podívejte se kolem a řekněte mi - je to okamžik míru, lásky a krásy, nebo není?

Všechno je tiché. Ale já stále cítím v pozadí strach, že se staré touhy vrátí.

To znamená, že budete mít něco lepšího než tento okamžik, co vám může dát mír.

Lepšího?

Přijde něco jiného a vy vyskočíte z tohoto míru a skočíte zpět do něčeho jiného, co se již tlačí do mysli a co jste předtím odmítl, protože vám to mír nedalo. Budete snad tak bláhový, abyste se vzdal této lásky, tohoto míru pro něco jiného? Dokonce i králové odmítli pro mír své královny, své poklady a svá království, můj drahý. Odešli do lesa. Proč?

Jak můžete říci, že v této chvíli zažíváte mír a ticho, a pak chtít odejít zpět na smetiště ?

Já nevím.

Jestli nevíte, nedotkl jste se Toho. Nedotkl jste se onoho okamžiku, o kterém jsem hovořil. Nemějte žádné spojení s minulostí ani s budoucností a hleďte na sebe mezi nimi.

Vy jste to pochopil intelektuálně. To není k pochopení, je třeba se do toho ponořit.

Kvůli svým přáním potřebujete své tělo a potřebujete i ostatní těla. Sedíte na hořícím stromě. Když strom hoří, žádný pták na něm nesetrvá a odlétne. Proč stále sedíte, když všude kolem vás hoří? Vy spíte. Probuďte se!

Chtíč, hněv a lačnost jsou ohněm. Unikl někdo ohni?
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 22. zář 2019 17:50:21

Mám rád prázdnotu, do které nás při tomto satsangu vedete, ale to nemůže být konec. Buddha a Osho říkali, že toho je víc.

Existuje-li možnost dojít dál, pak to není konečné. To nejzazší je zde. Neexistuje cesta, místo ani určení. Toto je konečná pravda.

Nemusíte cestovat, nemusíte nikam chodit. Nic se nikdy nestalo. Nic se nestane, ani se nic neděje. To je svrchovaná pravda.

Kdyby tu byla nějaká cesta, musela by existovat i představa. Místo a určení jsou představy. Buddha je představa. Abyste je vytvořil, musíte nejprve vytvořit své tělo. Pak stvoříte všechny ty osobnosti, o kterých mluvíte. Nejprve tu je vytvoření vašeho těla a potom všech těl ostatních.

Kde je tedy mysl? Touto otázkou se všechno hroutí. Žádné bytosti, žádné utrpení, žádné vazby, žádné osvícení ani cvičení, kterým se ho má dosáhnout.

Mluví-li někdo o vazbách a cestách vedoucích k osvícení, já o tom nic nevím. Po pravdě tu nesmí být žádná představa těla ani jakékoli bytosti.

Všechno vzniká, když vznikne mysl. Vzniká Buddha, vyrůstá strom Bódhi i osvícení. Zjistěte, kdo Buddha je.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 23. zář 2019 14:58:45

Jaké faktory směřují do svrchovaného příbytku Bytí, vědomí a Blaha?


Těmito faktory jsou mysl, dech a intelekt. To je vše, co máte. Každý moudrý člověk ví, že mu tyto faktory poskytují mír, nebo utrpení.

Jsou-li nasměrovány k něčemu neskutečnému - předměty jsou pomíjivé, neskutečné, netrvalé - přijde utrpení. Ať jsou však namířeny jakýmkoli směrem, nacházejí nakonec jen Bytí, Vědomí a Blaho.

Jste-li přitahován k nějakému vnějšímu objektu, také hle blaho nebo mír. Nenajdete je však, protože je tento objekt stvořením, odrazem vaší vlastní mysli. Ve skutečnosti neexistuje.

Představte si, že vidíte svůj vlastní stín a zamilujete se do něho. To vám nepomůže. Musíte najít skutečnou Bytost a nasměrovat ji k jejímu vlastnímu zdroji. Pak nastane mír.

Tak jako vám sluce nakreslené na zdi nedá světlo, tak vám nedají mír ani odrazy vaší vlastní mysli. Světlo musíte hledat u jeho zdroje, a ne u namalovaného obrazu slunce nebo svíčky.

Mysl, dech a intelekt musí být nasměrovány ke svému zdroji. Jen tam je mír a spočinutí.

Bytí, vědomí a Blaho pak na sebe vezmou podobu gurua, učitele, mistra, který vás může naučit znát Já. Nemůže existovat učitel odlišný od Bytí, vědomí a Blaha.

Pokud toto nasměrování ztratíte, hromadíte objekty. Jejich prostřednictvím nezískáte ani mír, ani lásku, ani svobodu. Jak to udělat? Musíte se obrátit směrem ke zdroji: tam, kde je blaho, svoboda a bytí. Musíte se odvrátit od svých odražených obrazů.

Jak to provést? Zůstat tichý. Očištěný intelekt. Ryzí intelekt. Očištěná mysl bude schopna se vrátit do svého zdroje. Jste-li zaměstnán předměty "chci toto a toto ", vede vás to od zdroje pryč.

To, co ve skutečnosti chcete, je mír a láska. Vrátíte se tam, odkud jste přišel a kde nyní jste.

Trápí vás jen vaše bláhová mysl, nečistý intelekt a vásany. Musíte zůstat tichý a setrvat v satsangu svého vlastního Já. Utište mysl a udržujte ostrý intelekt. Poskvrněný intelekt nikdy nemůže pochopit.

Nemyslete - a váš vlastní átman, paramátman, bude působit jako váš guru, vy od něj nejste odlišný. Vy si to jen myslíte vinou miliony let starého klamu, letitého zvyku hrát roli. Nyní je konec! Vraťme se domů.

Když slyším, jak říkáte: "Opusťte všechna jména a tvary“ zmocňuje se mne panika.

Proč panika?

Protože se snažím je podržet. Myslím, že bych měl.

Ne, ne. Panika je dvojího druhu. Za prvé máte bolest, protože ztrácíte jméno a tvar, ačkoli byste chtěl obojí podržet. Zmocňuje se vás panika z toho, že byste nezachoval jméno a tvar.

Jiný druh paniky může vzniknout, když slyšíte, že nejste ani jménem, ani tvarem. O co jde? Bojíte se toho, že jste beztvarý?

Jo. Myslím, že se bojím, že umřu v tomto ...

Dobře. Už je to jasné. Bojíte se, že když nebudete mít jméno a tvar, zemřete. To tedy je panika.

Když jdete večer spát, máte strach z toho, že opouštíte jméno a tvar? Řekněme, že jdete spát v 11 hodin večer. Jste ještě v 10 hodin 59 minut a 59 vteřin v pořádku? Nemáte strach?

Můžete být ve společnosti příjemných a drahých přátel, v prostředí nádherné přírody, vodopádů a lesů. Můžete být ve stejné posteli, ale nyní se oddělíte. Ne od přátel a těla, ale ode všech jmen a tvarů.

Proč chodíte spát? Protože vám to poskytuje odpočinek, dává to klid vaší mysli. Kdybyste několik nocí po sobě neodpočíval, byl byste někde jinde, ale ne na satsangu. Kdybyste nespal, kdybyste několik dní nevyužíval tohoto stavu bez tvaru, byla by vaše mysl velmi pobouřena. Proto musíte spát. To znamená, že musíte zapomenout jméno a tvar. Ráno můžete říci: "Dobře jsem spal. Nezdál se mi ani jeden sen. Na nic se nepamatuji." Kdo si to byl vědom nepřítomnosti jména a tvaru a je přesto šťasten? Kdo se to radoval ze stavu bez jména a tvaru? Říkáte, že jste nebyl během spánku vědomý. Kdo si byl vědom spánku? Zjistěte to nyní.

Dovolte mi, abych vám řekl, co postrádáte. Nechal jste se vždycky slepě okrádat. Kdybyste ustavičně myslel, zbláznil byste se. Víte to? Šílení lidé, paranoici, schizofrenici, myslí neustále.

I mezi dvěma myšlenkami je mezera, která vám skýtá odpočinek. Co to je ten odpočinek mezi dvěma myšlenkami nebo dvěma dechy? Příroda vás stále vede zpět k odpočinku, doporučuje vám, abyste odpočíval, ale vy o tom nevíte. Neslyšíte radu Svrchované Matky. Odpočinek je velmi přirozený a vy na to neberete zřetel.

Uvedu vám tři body: spánek a stav mezi spánkem a probuzením, vzdálenost mezi myšlenkou a myšlenkou a vzdálenost mezi dechem a dechem. Nuže, vdechujte, ustaňte a dívejte se. Vdechování ustalo. V tomto okamžiku mi řekněte, kdo jste. Kdo je ona osoba, jež si je tohoto bodu vědoma?

V tomto okamžiku odmítáte vše, abyste poznal své . Od svého zrození až do smrti žijete pro druhé. Dokonce už před vaším zrozením vás vaši rodiče očekávali. Jakmile jste se narodil, již jste jim patřil.

Mohl byste nyní vyšetřit alespoň pár okamžiků výhradně pro sebe? Nechte být všechny definice. Ihned po narození jste byl vlastněn. Potom přišel nějaký kněz, aby vás zasvětil do své církve nebo sekty. A pak jste patřil onomu náboženství.

Ve skutečnosti jste nejen Božím synem, ale samotným Bohem. Kdo však zná toto náboženství? Vy opravdu nemáte o náboženství představu. Jste čisté, neposkvrněné, vědomé Já. Jste svoboda sama.

Kdosi na vás uvalil náboženství a vy jste to docela dobře přijal. Říkáte: "Jsem takový a takový a patřím k této církvi." Svou podstatou jste věčně svobodný. Nemáte vůbec žádnou církev ani sektu.

Pak se ale stanete studentem, manželem, otcem dětí. Přichází podvečer života. Když onemocníte, lékař řekne: "Vy jste můj pacient."

Smrt. A potom i postoj truchlících: "To je můj zemřelý." Není to legrační ?

Potom je tu hrob. V žádné z těchto epizod vám nebyl ponechán jediný okamžik času jen pro vás. Jak můžete být šťasten? Je tu tedy sansára a bude trvat. Tak skutečná jako nic jiného! Protože - uvědomte si to - je to vaše vlastní projekce. Je to vaše vlastní strašidlo. Strašidlo je velmi skutečné pro dítě, ale ne pro moudrého člověka. Strašidlo sansáry je pro vás skutečné. Utrpení rovněž.

Nakonec musíte učinit rozhodnutí. Toto lidské zrození je velmi šťastná doba. Kolík existuje mravenců? A kolik ryb nebo moskytů? Celých šest miliard lidských bytostí. Jen málo z těchto šesti miliard touží po svobodě. Ostatní jsou ztraceni.

Těch pár, kteří touží po svobodě, přichází na satsang. Pak se někteří z nich rozhodnou: "Proč si cestou nezatančit?" Tak znovu ztratí sílu své mysli. Ztratí tuto hru, protože jejich rozhodnutí nebylo správné. Jejich volba nebyla dobrou volbou. Nebyla dost silná. Musí to být velmi silné rozhodnutí: "Tady a teď dosáhnu svobody."

Neukládám vám žádnou těžkou práci. Neukládám vám sádhanu ani cvičení. Nedávám vám k naučení žádné knihy. Jenom zůstaňte tiší. To je vše. A jestli nedosáhnete svobody, pak si stěžujte. Přijďte ke mně a řekněte: "Byl jsem tichý a k ničemu to nevedlo", ano?
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 24. zář 2019 6:30:14

Kdykoli začínáte něco dělat, musí být ve vaší mysli skryta nějaká touha.

Vidím, jak v prádelnách perou prádlo. Jak mohu očistit svou mysl ?

Chcete pro svou mysl nějakou pračku?

Ano.

Touto pračkou je satsang. Smyslem satsangu je spálit všechny zbytky vaší karmy, které vás donekonečna vtahují zpět do koloběhu zrození a smrtí.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 24. zář 2019 16:39:34

Když je toto provedeno, stále ještě existuje cosi, co pozoruje. Nějaké strašidlo, které je třeba odstranit.

Z nitra vědomí přichází představa „jsem podmíněný". Podmíněná a nepodmíněná bezmeznost. I v hlubinách musíte sestoupit hlouběji. Být oproštěn od fantomů znamená, že se musíte nořit stále dál. Když odstraníte vše, shledáte, že tu je jakýsi původní bod.

Kdysi, před dávnými časy,byla mysl nepodmíněným vědomím. Podmíněné vědomí je stále ještě vědomí. Mysl a vědomí mají tutéž barvu. Jak tedy odstranit podmíněnost? Ať jste kdekoli, bude tam nějaká podmíněnost. Ať dosáhnete jakékoli hloubky, stále zde ještě bude nějaká podmíněnost. Jaká podmíněnost? Musíte pokračovat dále. Projdete mnoha jemnými stádii. Fyzickým, vitálním, jemným, atd...
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Tara » úte 24. zář 2019 16:51:24

cha cha cha cha
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 24. zář 2019 17:38:45

Jak najdu intuici?

Pro intuici se ponořte do svého nitra. Ponořte se nyní dovnitř. Pak dovolte, aby intuice pracovala místo mysli. Mysl potřebuje výuku a učitele. Proto když směrujete svou mysl k jejímu zdroji a nemyslíte, objeví se intuice, pradžňa, a bude pracovat daleko lépe než myšlení. Převezme činnost vaší mysli, intelektu, smyslů, předmětů i každodenní rutiny.

Nejdřív se musíte vrátit. Nasměrujte svou mysl k jejímu zdroji a nemyslete. To je předpis na moudrost, na intuici.

"Chci udělat to nebo ono", "rozhodl jsem takto" - to je mentální gymnastika, která vede k utrpení. Vyzkoušejte si obě cesty. Nejprve zkuste "budu konat". Potom nechte Svrchovanou Sílu, která je odpovědná za veškerý projev a která poskytuje světlo slunci a sílu zemi plodit potravu, nechte tuto sílu, ať se o vás postará. Myšlenka "mohu toto udělat" je opovážlivostí a pýchou. Nevrátíte-li se zpět ke Svrchované Matce, která vás sem z nějakého důvodu poslala, ztratil jste směr. Nevadí, ještě je čas. Ještě to můžete udělat.

Vaše svrchovaná touha vrátit se domů, je jediným požadavkem, který musí být splněn. To se odhalí samo, okamžitě, tehdy a tam. Děti si staví na pláži hrady z písku. Jsou zabrány do své hry a nechtějí slyšet o návratu domů. Ale jejich rodiče řeknou: "Je večer. Pojďme domů."

Rodiče děti napomenou a ony své domy z písku rozboří. Radují se stejně, když je boří, jako když je stavěly. Odcházejí domů bez jakéhokoli pocitu ztráty nebo utrpení.

Přichází noc. Nemůžete setrvat ve svém domě z písku. Nemůžete tam zůstat, protože v noci bude silný příliv, který smete všechny vaše plány i domy.

Je tedy lepší se před přílivem vrátit na bezpečné místo.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 25. zář 2019 11:49:29

Past, kterou kladou smysly

Každý chce být svobodný. Co je jedinou překážkou mezi vámi a svobodou? Toužení. Touha nebo očekávání něčeho, co je pomíjivé.

Vy máte toto toužení rád. Máte tedy rád tento projev a jeho konstrukce. Avšak toužení po tom, co není trvalé, vede k utrpení, stáří a smrti.

Na toužení po smyslových potěšeních se podílí každý, nikomu nedají pokoj. Nikdo, ať je to král, příslušník střední vrstvy nebo chudák, není šťasten. Všichni se štvou za tím, co se objevuje a zase mizí.

Toužení po neskutečném vás odvádí od věčné skutečnosti. Bohové mají vše, a přece nejsou šťastní.

Vždy jste měl své vnitřní světlo, ale neobrátil jste se k němu. Místo toho jste hleděl na světla zářící na vnějších objektech. Když jste hledal světlo, honil jste se za těmito objekty. Ve skutečnosti ale spatřujete jen reflexe vnitřního světla. Hledáte uspokojení u předmětů, jež zachytily odlesk vašeho vnitřního světla.

Lovíte venku. Tomu se říká toužení.

Když učiníte rozhodnutí: "Dost! Musím být volný", pak přestanou tendence mysli stáčet se ven a upínat se při hledání štěstí na předměty. Stane se ne-myslí. Mysl je myslí jen když plní svá přání. Když po něčem toužíte, když po něčem prahnete, když cosi očekáváte, pak existuje mysl a plní svoji funkci.

Zastavte to, a je klid a ticho. V této tichosti ji nemůžete nazvat myslí. Tak jako když přehradíte plynoucí řeku. Energie pak nebude zmařena. Jakmile postavíte hráz, tok se zastaví. Mysl je pak tichá. V tomto tichu nebude řeka řekou. Už ji nemůžete nazývat řekou, je to nádrž.

Tato nezčeřená nádrž je totožná s vaším vlastním světlem. To světlo je uvnitř vaší mysli.

Mysl teď není myslí. Žádná mysl, žádné prahnutí, žádné očekávání, touhy, dojmy ani ideje.

Je dobré ji zastavit. Pak uvidíte, že jste našel drahokam, který jste hledal. Budete tím plně uspokojen. Nic víc nebe očekávat, protože to je čitdharma, naplnění všech tužeb. Čitdharma znamená, že sotvaže na něco pomyslíte, stane se to. Čitdharma je drahokam, který září svým vlastním třpytem.
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Poonja (Púndža, Papadží)

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků