Kdo jsi

Kdo jsi

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. čer 2015 22:53:09

Kdo jsi?

Odkud jsi přišel(a)?

Mnohokrát jsi přišel(a) a mnohokrát ses vrátil(a).

Nikdy jsi se nepokusil(a) zjistit kdo jsi.

Kdybys to udělal(a), nikdy by ses nevrátil(a) do bídy této sansáry. Když poznáš kdo jsi, karma přestane tvořit, sansára existovat.

Vrátíš se do svého původního stavu — k Bytí, Existenci, Štěstí. To je to čím jsi. To je to čím se staneš.

Takže takto to uděláš — je to snadné. Dovol mi představit ti o co jde.

Nejprve zjisti kdo se dívá.

Zeptej se sebe: "Kdo se dívá?" Zjisti co vidíš.

To co vidíš je objektem a ten(ta) kdo se dívá subjektem.

Pozorovatel — subjekt — musí být od objektu oddělený.

Je tím kdo objekt vidí.

Objektem je to na co se díváš.

Pozorovatel pozoruje objekt — není objektem. Můžeš vidět cokoli: koně, krávu, auto, budovu nebo cokoli. Nejsi tím. Díváš se.

Když pocítíš vlastní tělo, můžeš si pomyslet, že jsi tělem, ale ty jím nejsi.

Uvědom si: "Vidím tělo", takže jsi tím kdo je vidí.


Tady děláváš chybu: staneš se tělem a zapomeneš na to, že jsi pozorovatelem. Staneš se objektem. Když řekneš "Konám. Vidím. Ochutnávám. Dotýkám se. Cítím. Slyším.", ztrácíš orientaci a stáváš se tělem — pozorovatel již od něj není více oddělený. Cokoli lze spatřit je objektem, takže když položíš své tělo za objekt, kdo jej vidí? Když vidíš tělo, stane se objektem. Cokoli lze vidět je objektem. Když vidíš své oči (v zrcadle), jsou objektem, když vidíš své ruce, jsou objekty. A co mysl? Velmi dobře víš, že když tvá mysl trpí, není v míru. Znáš aktivity mysli. Víš, že "Nyní přemýšlím nebo nepřemýšlím". To znamená, že jsi si rovněž vědom(a) aktivit své mysli. Jsi něčím jiným než je mysl. Nejsi myslí. Nejsi ani tělem ani myslí. To samé platí o fungování smyslů. Když pracuješ, jdeš nebo mluvíš, víš velmi dobře: "Pracuji, mé ruce pracují". Velmi dobře víš, že nejsi rukama, něco je pohání k práci. Jsi něčím odlišným od pohybu těla. Nejsi ani tím. Nyní posuď intelekt. Rozhodneš se: "Musím něco dělat. Musím jet do Lucknow." Rozhodl(a) ses a teď jsi tady. Vedl(a) jsi intelekt k rozhodnutí: "Pojedu do Lucknow", tak následuješ intelekt. Takže používáš také intelekt a velmi dobře víš, že ani intelektem nejsi. Zjisti kdo jsi — tady a teď. Nejsi myslí. Nejsi ani pránou — dýcháním. Víš velmi dobře, že dýcháš dovnitř a ven, nádech s vydechováním. Můžeš cítit: "Nadechuji se a vydechuji". Také tu aktivitu znáš. Kdo sleduje dýchání — nádech a vydechování? To vše patří tělu. Takže kdo jsi? Nejsi žádnou z těchto funkcí. Budeš se muset zeptat sebe sama "Kdo jsem já?" To je proč jsem se tu sešli, abychom to pochopili, nikdy předtím jsme to neudělali. Tuto otázku je třeba zodpovědět, ale my jsme jí zatím jen odkládali. Každý ji odkládal milióny let. My ji zde neodložíme. Není na to metoda či praxe. Jen zjisti: "Kdo jsem já?" To není metoda, praxe ani sádhana. Je možné to udělat jen zde a nyní — v této chvíli — protože je tu Já.

Osvícení znají své Já — vědí "Kdo jsem já". To je osvícení. To je moudrost. To je štěstí. To je existence. To je život. To je pravda. Tato pravda není nijak daleko — je tvým vlastním Já skrze které hledáš pravdu a svobodu. Není odsud nijak vzdálena. Je uvnitř tebe, blíže než tvůj dech. Je za sítnicí tvých očí, ji neuvidíš. Nemusíš se dívat ven. Je za sítnicí, je tím přes co oči vidí. Nemusíš vynaložit úsilí.
Když zanecháš všech svých aktivit, bez jakéhokoli přičinění, bez přemýšlení o čemkoli — když nepohneš jedinou myšlenkou z myšlenkové základny, v ne-pohybu, bez pohnutí myslí, bez nastartování jediné myšlenky — jsi ihned svobodná(ý). Když dáš vzniknout sádhaně nebo praxi, když půjdeš do jakéhokoli centra nebo ášramu, k jakémukoli učiteli, na libovolnou duchovní pouť nebo kamkoli do kostela, když se pomodlíš jakoukoli modlitbu, tak to odložíš. To už jsi dělal(a). Buď volná(ý) od všech těchto aktivit právě nyní. Protože: volná(ý) jsi vždy byl(a), jsi volná(ý). Nemůžeš dosáhnout ničeho jiného než toho čím už jsi. Cokoli nově dosaženého nebo poprvé získaného — cokoli co je pro tebe nové — jistě ztratíš, protože to zde dříve nebylo. Vše co je pro tebe přirozené je zde již teď. Nechtěj získat nic nového, nebo získat něco co tu již není. To není správným přáním. Lidé si myslí: "Na konci sádhany budu svobodná(ý)". Ale tak to není. Hledal(a) jsi něco jiného, ne svobodu. Svoboda je tu stále. Když vyvineš úsilí k praktikování sádhany, zamaskuješ, zahalíš pravdu. Budeš muset odkrýt toto zahalení, protože jsi to byl(a) ty kdo je použil. Toto zahalení odkryješ jen s úsilím. A když všechno úsilí pomine — když všechny pokusy, všechny druhy záměrů, myšlenek a dojmů opadnou — zeptej se sám(a) sebe: "Kdo jsem já?" Určitě najdeš odpověď.
To je jak se dosahuje svobody: Jsi již svobodná(ý). Jen jednou jak to od učitele uslyšíš, budeš svobodná(ý). Když ti to nikdy neříká, cvič. Když můžeš slyšet učitele, který není lhářem, který mluví pravdu a když skutečně hoříš pro svobodu, stačí to slyšet jednou a být svobodná(ý). Pokud nejsi opravdová(ý) a učitel autentický, nebude to fungovat. Budeš muset cvičit, pokud je někde něco špatně. Jaké cvičení? Vždy, při všech činnostech, chůzi, ve spánku, při snění, bdění, stání, sezení, ležení, budeš opakovat mantru. Mantry můžu také doporučit, jako druhé nejlepší. Pokud budeš tuto mantru opakovat od nyní po okamžik svého posledního vydechnutí, zaručuji ti, že se znovu nenarodíš. Neupadneš do žádné hrobky. Co je to za mantru? "Jsem svobodná(ý)!" Cvič jí pokud mi nevěříš.
Pokud máš uši, pokud toužíš po svobodě a cítíš, že jsem důvěryhodný, když ti říkám, ze jsi svobodná(ý), tak to přijmi! Slyš to jen jednou v životě a buď svobodná(ý). Pokud nepřijmeš co říkám, dám ti druhé nejlepší cvičení. Budeš muset cvičit s každým dechem — s každým dechem bdělého stavu, snění a spánku do posledního vydechnutí. Pak ti zaručuji, že se znovu nenarodíš do této bolestné sansáry.
Slyšet to jednou postačí. Není problém být ve světě svobodná(ý). Žil(a) jsi milióny let v různých živočišných formách. Tak se rozhodni, že se už nevrátíš.
Ti kdo jsou tady representují 6 biliónů lidí dnešního světa, nepočítám-li v to zvířata, ptáky, plazy a červi. Z 6ti biliónů je nás tu sotva hrstka. Téměř nikde na světě ti ani nedovolí říci: "Chci být svobodná(ý)". Když řekneš "Jsem volná(ý)" nebo "Jsem Bohem", dají tě do vězení nebo ukamenují. Těch málo co si řekli: "Jsem svobodná(ý)", bylo ukamenováno nebo skočilo na kříži. Jsem rád že máte svobodu vyjadřování! Jste šťastní. Narodili jste se ve šťastné rodině, štastné zemi která vám dovolila přijít do jiné země hledat svobodu. Jste dvakrát šťastní. A já věříím, že se domů nevrátíte stejní, jako jste odešli. Mám dobré výsledky. Je to poprvé v historii. Každý den ke mně chodí lidé a říkají "Jsem volná(ý), jsem volná(ý)". Přichází ze všech míst na zemi a říkají mi: "Jsem v míru. Viděl jsem mír. Jsem velice šťastná(ý)!". Vyjadřují to mnohými způsoby.
To se ještě nestalo. V dávných staletích cvičili lidé mantry (tapas) nepřetržitě po tisíce let, ale máme velmi málo příkladů osvícení — jen co lze na prstech jedné ruky spočítat. Museli bychom jít o tisíce let zpátky, abychom našli nějakého světce, o kterém bychom řekli, že mluvil o svobodě, jako Džagnavalku (Jagnavalka), Vašištu (Vaishista) nebo Budhu (Buddha). Ale nyní, jsem tolik šťastný, že vidím se tu objevovat tolik budhů. Bez sezení pod stromem bódhi se stávají buddhy. To se děje v tomto století, protože není čas jít do jeskyní. Hory jsou znečištěny. V Kašmíru, ve 22,000 stopách stojí armády se zbraněmi připravenými k zabíjení. Jak bys meditoval(a) mezi dvěma armádami?
Je to ze všech časů nejlepší čas, i ve tvém vlastním příbytku — zavři jen oči a medituj. Hledej uvnitř sebe. Není proč chodit někam ven, protože Mír nikde nenajdeš. Vše je znečištěno — nemáme ani čerstvý vzduch. Oceán je znečištěn, řeky jsou znečištěny, hory znečištěny, jídlo je znečištěno. Co se s tím dá dělat? Není možné ani cvičit jógu. K józe potřebuješ velmi sattvické jídlo, které není dostupné. Délka života se zkracuje, tak je si třeba pospíšit! Nikdo ještě neviděl zítřek. Dnes je nejlepší den. Lze vyhrát svobodu právě nyní. Nedoporučuji žádnou praxi. Nedoporučuji cvičit ani jedinou minutu. Jen nyní, v této sekundě, polovině sekundy, polovina poloviny sekundy postačí. Kdykoli dnes — ale dnes, nyní — buď svobodná(ý).
Jen mi naslouchej. Jen věř tomu co ti říkám, když říkám, že jsi svobodná(ý). Nepochybuj o tom. Pokud chceš pochybovat, budeš potřebovat praxi. Je to na tobě.
http://zivotni-energie.cz/papaji-sri-h-w-l-poonja.html
Návštěvník
 

Re: Kdo jsi

Nový příspěvekod .Petra » sob 27. čer 2015 7:06:07

Stezka H.W.L. Púndži

Papadži podle vlastních slov prováděl 25 let nepřetržitě den za dnem bhaktickou, uctívatelskou sádhanu. Opakoval až 25.000 krát za den Krišnovo jméno. Dosáhl toho, že měl opakované vize Krišny a mohl s ním dokonce rozmlouvat. Přesně jako Faustyna Kowalská, které se tak zjevoval Ježíš. Takové vize mají někteří význační bhaktové všech náboženství.

Nebyl však spokojen a stále hledal někoho, kdo by mu, jak doslova říkal „ukázal Boha“. Přes svou nesmírně cennou lásku ke Krišnovi mu chybělo zásadní a základní poučení, které nalezneme i v bibli: „Bůh je Duch a Boha nikdo neviděl“. Zřejmě nestudoval ani základní poučení o džňáně, že Bůh není předmět, ale Duch a absolutní subjekt, který je i naším pravým Já.

Pro svou upřímnou lásku k Bohu a jako výsledek jeho úsilí jej v severní Indii, kde žil, navštívil osobně neznámý sádhu. Řekl mu: „Jeď k Mahárišimu na Arunáčalu. On ti ukáže Boha“.

Tak jel. Ale jaké rozčarování! Hned při vstupu v Mahárišim poznal sadhua, který jej navštívil. Pomyslel si něco o podvodníkovi a chtěl obratem odjet. Odjezd mu překazilo zjištění, že Maháriši za celý život neopustil Arunáčalu. Byl zmaten a stále nedůvěřivý.

Začal Mahárišiho zkoušet: „Viděl Boha? Může mu jej ukázat?“

„Ne“, zněla Mahárišiho odpověď“. „Bůh není objekt, který by mohl být viděn. Je subjektem. Je pozorovatelem. Vy jste Bůh. Nalezněte pozorovatele“. Současně mu Maháriši pohledem udělil zkušenost prožitku duchovního Srdce.

Mahárišiho vysvětlení a pobídka k átmavičáře soustředěním na pozorovatele jej neuspokojila. Ani zkušenost Srdce jej nepřesvědčila. Chtěl od Boha zůstat oddělen a užívat si blaženost ve spojení s ním. „Nechci být čokoládou“, řekl si. „Chci si užívat čokolády“.

Vysvětlování správného názoru druhými návštěvníky jej jen dráždilo. Pozorování Mahárišiho chování z pohledu zarytého krišnovského bhakty jej také neuspokojovalo: „Jen tiše sedí a ani neopakuje boží jméno“. Podlehl nechuti k Mahárišimu i jeho uctívatelům a uchýlil se na druhou stranu Arunáčaly, kde asi týden prováděl svou bhaktickou sádhanu.

Po týdnu se vrátil do ášramu, aby se rozloučil a řekl Mahárišimu, že jeho pomoc nepotřebuje. Má svého Krišnu, který se mu zjevuje a se kterým rozmlouvá.

Maháriši mu řekl: „To je skutečně dobré. A vidíte jej právě teď´?“ Púndža stále ještě velmi hrdý na své vize, které Maháriši nemá, musel připustit, že nikoliv.

„Tak Krišna přichází a hraje si s vámi, a pak zmizí“, pokračoval Maháriši. „Jakou cenu má Bůh, který se objevuje a mizí? Je-li pravým Bohem, musí být s vámi stále“.

Mahárišiho nezájem o jeho Bohu více Papadžiho poněkud schladily, ale jeho poučení nebyl schopen stále přijmout. Celoživotní uctívání Krišny jej učinilo neschopným pochopit duchovní stezku jinak než jako hledání osobního Boha.

Proto se vrátil do zaměstnání v Madrasu. Krátce poté měl vizi Rámy a nebyl schopen provádět jakoukoliv sádhanu. Další vize, tentokrát Ramana Mahárišiho, jej donutila vrátit se do Ramanašramu.

Usedl před Mahárišiho a vyprávěl mu, jak 25 let prováděl sádhanu, většinou opakoval mantru Krišna, četl duchovní literaturu, měl řadu vizí. Pak si ztěžoval: „Teď nemohu pokračovat v žádné praxi. Nemohu opakovat žádné boží jméno, číst knihy, meditovat. Cítím vnitřní klid, ale nemám přání se soustřeďovat na Boha. Ani se o to nejsem schopen pokoušet. Moje mysl toto vše odmítá. Co se mně stalo, co mám dělat?“

Maháriši jej poučil: „Vaše sádhana, džapa, meditace, čtení vás přivedly k vašemu duchovnímu cíli. Vaše praxe vás opustila, protože ji již nepotřebujete. Splnila svůj účel“.

Tím Maháriši neříká, že Púndža dosáhl cíle stezky, poznání, ale že jej dlouhá praxe připravila na poznání Já, jak vyplývá z toho, co následovalo.

Pak se na něho Maháriši soustředěně podíval. Říká: „Cítil jsem, že celé mé tělo a mysl jsou omývány vlnami čistoty. Byly čištěny jeho pohledem. Díval se upřeně do mého Srdce. Tímto čarovným pohledem byl očištěn každý atom mého těla. Bylo to jako by se pro mne stvořilo nové tělo. Probíhala jeho proměna. Staré tělo atom po atomu umíralo a nové tělo nastoupilo na jeho místo. Náhle jsem porozuměl. Věděl jsem, že tento člověk, který ke mně mluvil, byl ve skutečnosti to, co jsem již byl, co jsem vždy byl. Náhle svitlo poznání, že jsem si uvědomil Já. Záměrně užívám slovo „rozpoznání“, protože jakmile se zkušenost dostavila, viděl jsem neomylně, že je to týž stav klidu, míru a štěstí, do kterého jsem se nořil jako osmiletý v Lahoze. Tichý pohled Mahárišiho ve mně tento prvotní stav znovu nastolil, ale tentokrát natrvalo. Já (tj. ego), které tak dlouho hledalo Boha mimo sebe, protože se chtělo navrátit zpět do prvotního dětského stavu, zaniklo v přímém poznání a zkušenosti Já, kterou mně Maháriši odhalil. Nemohu přesně popsat, co tato zkušenost byla nebo je, protože písma mají pravdu, když tvrdí, že je slovy nevyjádřitelná. Mohu mluvit pouze o průvodních jevech. Mohu říci, že každá buňka, každý atom mého těla byly v pozoru, jelikož všechny poznávaly a zakoušely Já, které je oživovalo a vyživovalo. Samu zkušenost popsat neumím. Vím, že mé duchovní hledání určitě skončilo, ale zdroj tohoto poznání stále zůstává nepopsatelný“. Potud Púndža v „Prvých setkáních“.

http://www.pratelejirihovacka.cz/clanky ... undzi.html
.Petra
 

Re: Kdo jsi

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 30. čer 2015 20:57:35

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Kdo jsi

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. pro 2015 17:18:50

Nejprve se zeptám: Kdo jste? Jsem Tím odkud ty, já, ona, on a vše ostatní přichází. Tím jsem. Co vidíte když se na mně díváte? Pozorovatele. Papadží, jak probuzená bytost jako vy vnímá svět? Jako své vlastní Já. Když vidíte své ruce, nohy, tělo, mysl, smysly, intelekt, víte, že jsou vaší součástí. Řeknete: mé "já" to vše obsahuje. A naprosto stejně je třeba vidět svět jako sama sebe, že se od vás neliší. Hned teď si přiznejte, že se od vás vaše dlaně, chodidla, nehty ani vlasy neliší. Svět spatřujte stejně. Říkáte, že neexistuje místo ve kterém "já" končí a "ty" začíná? Existuje. Beru vás na toto místo. Tatínku, mluvíte o svobodě. Co je svoboda? Svoboda je pastí! Muž vězněný ve vězení chce být svobodný, je to tak? Je chycen ve vězení a ví, že lidé venku jsou svobodní. Všichni jste ve vězení a slyšeli jste o tom co je venku od rodičů, kněží, kazatelů, učitelů. "Pojď s námi", říkají, "a my ti dáme svobodu. Přijď k nám a poznáš Mír." To je ale slib, který je jen další pastí. Jednou jak mu uvěříte, jste chyceni v pasti volání po svobodě. Měli byste být vně obou pastí — spoutaní i svobody — protože jsou jen koncepty. Nesvoboda byla konceptem který dal vzniknout konceptu osvobození. Odmítněte obojí, a kde jste? Zde. Ano, tady. "Zde" není pastí svobody ani spoutání. Není to "tam". Vlastně ani "tady".. Slova jsou, zdá se mi velkou pastí. V době, kdy jsem tu byl, nemohla vyjádřit stav probuzení který se tu odehrával. Nemohou vyjádřit ani, proč jsou neadekvátní. Musel bych je porovnat s tím co je adekvátní a to nemůžu udělat slovy. Ale jedno slovo, které se točí na západě i východě již velmi dlouho je "osvícení". Co povíte o osvícení? Osvícením je samo poznání, ne poznání osoby, myšlenky nebo věci. Jen samotné poznání. Osvícení je tu když tu není žádná představa z minulosti, do budoucnosti, dokonce ani představa o přítomnosti. Nemůžu si představit stav bez představování si. To je to čemu říkáme spoutání. Tomu se říká utrpení. Říká se tomu samsára. Řeknu ti, "Nic si nepředstavuj. V tomto okamžiku neměj žádné představy." Když si budeš něco představovat, vytvoříš si představy a všechny představy náleží minulosti. Nepřipomínej si minulost ani se nepřipravuj na budoucnost. Pak tě představy opustí. Nebudou již déle v mysli. Všechno v mysli pramení v minulosti. Když mi říkáte, abych na nic nemyslel, je to jako kdybyste mi řekl abych nemyslel na hippopotamus. První co mně napadne, je samozřejmě hippopotamus (hroch). Nežádám tě, abyste na nic nemyslel. Co říkám je, "Nepředstavuj si nic co patří k minulosti, přítomnosti ani budoucnosti." Když jsi prostý představování si, jsi zároveň osvobozený od času, neboť ti každá představa připomene čas a podrží tě v jeho působnosti. V tomto bdělém stavu vidíš představy (obrazy) osob, věcí, myšlenek. Když usneš, všechny se rozplynou. Co se s nimi stalo když spíš? Kde jsou všichni ty lidé? Kde jsou ty předměty? Ve spánku jsou ty věci na svém místě. Nikam neodejdou když usínám. Popisuješ snový stav, ale já mluvím o spánku. Pomůžu ti. V kolik hodin chodíš spát? Asi v 11.30 v noci. Pomysli na poslední sekundu, na tu po 11.29 a 59 vteřinách. Co se stane v té poslední sekundě? Náleží šedesátá vteřina bdění nebo spánku? Je místem mezi, ani tam ani tady. Nyní mluvme o vteřině po ní. Šedesátá vteřina již pominula, a ty jsi mluvil o "tam" a "tady". Kde je "tady" a "tam" v prvním okamžiku spánku? V tom okamžiku, kdy odmítneš všechny představy (obrazy), věci, osoby a vztahy? Všechny myšlenky jsou pryč v okamžiku kdy upadáš do spánku. Po té šedesáté vteřině neexistuje čas, prostor ani místo. Teď mluvíme o spánku. Nyní, po tom co jsi se probudil mi popiš, co se stalo když jsi spal. Snil jsem. Nesnil, mluvím o spaní. Snění je stavem jaký vidíš teď před sebou. Ve snění, vidíš-li že tě zloděj okrádá nebo tygr napadá, máš stejný strach jako ve bdělém stavu. Co vidíš když spíš? Nic. To je správná odpověď. Nyní mi řekni, proč jsi opustil všechny ty věci světa, věci které tolik miluješ, abys ses ponořil do stavu prázdnoty? Usínám protože jsem unavený. K obnově energie si jdeš do reservoáru vitality, do stavu nicoty. Pokud by ses nedotkl tohoto reservoáru, co by se ti stalo, co by nastalo? Šílenství! Ano, zešílel bys.
Návštěvník
 

Re: Kdo jsi

Nový příspěvekod Jana » pon 21. bře 2016 23:19:03

Nyní ti povím jak zůstat ve stavu spánku, prázdnoty i při bdění.

Rovněž ti povím, jak zůstat bdělý když tvé tělo spí.



To bude dobré, nemyslíš? Pojďme si promluvit o konci té poslední vteřiny před probuzením ze spánku. Bdění se ještě nedostavilo a spánek právě skončí. Jaká je nyní tvá zkušenost v tomto zcela prvním okamžiku probuzení? Smysly mě volají zpět do světa. OK. Nyní mi pověz co se stalo se zkušeností radosti kterou jsi prožíval ve spánku? Co tě přivedlo z hodin nicoty?

Je po všem. Jsem osvěžený, relaxovaný.

Takže upřednostňuješ napětí bdělého stavu před uvolněním spánku? Zeptal bych se na to později... Pokud rozumíš, co se ti snažím naznačit, již by ses mně pravděpodobně nezeptal. Představ si, že právě vycházíš z kina po shlédnutí představení trvajícího od 10 do 5. Dojdeš domů a přátelé se tě zeptají, "tak jaké to bylo?". Co jim odpovíš? "Bylo to překrásné." Můžeš jim zprostředkovat zážitek z představení, ale ne ze spánku. Kdo se probudil? Kdo se probral ze stavu potěšení?

Byl jsi šťastný když jsi spal. Kdyby to nebyl šťastný stav, nikdo by neříkal "Dobrou noc" svým milovaným každý večer před usnutím.

Ať už jsou ti jakkoli blízcí, řekneš pokaždé "Dobrou noc, jdu spát." Je něco nadřazené, něco vyššího, krásnějšího na tom být sám.

Polož si otázku "Když se probudím, kdo se probudí?" Probudíš-li se, nepřineseš si nic z radosti kterou jsi prožíval po 6 nebo 7 hodin bezesného spánku.

Přinést si s sebou můžeš jen dojem z tance, který jsi ve snu spatřoval. Musíš si osvojit nový zvyk a ten lze získat jen na satsangu. Jako malý chlapec jsi byl přiváděn do divadla rodiči. Skrze tyto cesty ses naučil popisovat dojmy z toho co tvé smysly cítili a také ses naučil jak si jich užívat. Ale rodiče ti neřeknou nic o tom jak být od smyslů volný. To se můžeš dozvědět jen na satsangu a to je proč jsi tady. Takže se tě znovu zeptám, když se probouzíš, kdo se probudí?

Jsem to "já" kdo se probudí.

OK. "Já" se probudí. Když se "já" probudí, minulost, současnost i budoucnost se probudí. To znamená, že se čas i prostor probudí. A s časem a prostorem se probudí slunce, měsíc, hvězdy, hory, řeky, lesy, lidé, ptáci a zvířata. Když se probudí "já", probudí se vše ostatní. Když toto "já" spalo během spánku, bylo vše tiché.

Nedotkneš-li se "já", které se probudilo, prožiješ stejnou radost jako ve spánku i při bdění.

Udělej to jen na sekundu. Nedotýkej se "já".

"Já" je něčím, bez čeho se dobře obejdeš.

Nedotýkej se "já" a řekni mi jestli spíš. Je to tak! V tomto okamžiku je všechno jako sen. Tomu se říká bdění ve spaní a spaní při snění.

Jsi zde navždy v radosti, vždy probuzený.

Tomuto probuzení se říká Poznání, Svoboda, Pravda. Nedotýkej se jmen ani myšlenek.

Zapomeň všechna slova která jsi dosud odkudkoli slyšel a poznáš kdo skutečně jsi.

[Ticho.]

Nyní nespi!

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/kdo-jsi-papadzi/
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10232
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Kdo jsi

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. pro 2016 7:43:04

„Já je to čím jsi, ty jsi tím nezměněným, ve kterém se zkušenosti nachází. Já je okamžikem, který nepřišel a neodchází. Je srdcem, Átmanem, prázdnotou. Osvětluje samo sebe, sebou, v sobě. Nemusíš je hledat, je zde. Jsi tím, skrze co bys hledal. Jsi tím co hledáš! A to je vše co je, jen já je.“
Návštěvník
 

Re: Kdo jsi

Nový příspěvekod Jana » sob 06. led 2018 18:38:22



PAPAJI - Nebuď žebrákem
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10232
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09


Zpět na Poonja (Púndža, Papadží)

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron