Skryté tajemnství - Púndža

Skryté tajemnství - Púndža

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 12. kvě 2014 16:37:41

Nazývají to mírem. Nazývají to štěstím, láskou a krásou. A přece To je nedotčeno. Je to úplně mimo toto vše. Každý, kdo sem přišel, se do Toho ponořil. Žádná komunikace. Žádná mysl, intelekt ani smysly. A to je štěstí. Tvář štěstí uzříte, jen když tyto věci skončí.

T: Osho mi říkal, že láska je Bůh. Jsem však překvapen, protože láska tu je jen tehdy, když se objeví Já.

P: Ano! Tak to je! To je skutečně ono. (Smích)

Když zmizíte, je láska tu. Jinak místo Boha lásky panuje Bůh vásan, Bůh tužeb a chtíče.

Když zmizí mysl a intelekt, existuje věčná láska. Není tu milovaný ani milující. Je to mír, Šánti, Bytí, Vědomí. Říká se tomu láska, krása, blaho.

Není větší radosti než radost Sebe Sama. Není, kdo by se radoval a není nic, z čeho by se radoval. Je to radost bez jakékoli příčiny.

Zmizte na jedinou vteřinu a dívejte se, co se stane. Jen na jedinou vteřinu zmizte a podívejte se, co to je.

Pak se poprvé za třicet pět milionů let zamilujete do svého vlastního Já.

T: Když jsem v přírodě nebo s podobně smýšlejícími lidmi, je mi dobře. Bojím se však, že až odsud odejdu, vrátím se ke starým zvykům mysli.

Musíte stále soustřeďovat svou pozornost na střed svého srdce. Pak nebude mít každodenní činnost s vaším vnitřním dotazováním nic společného. Tak jako nemocný tubeózou, který jde s přítelem na oběd nebo do biografu, přitom nikdy nezapomíná, že má tuberkulózu. Zaměstnejte svou mysl stále svobodou. To musí být náplň celého vašeho života. Nestačí sedět hodinu v meditaci.

T:Co ostatních třiadvacet hodin?

P: Musí to být čtyřiadvacet hodin uvědomění. Při jídle, spánku či chůzi. To je romance s vaším vlastním Já.

T:Já ji cítím.

P: Nikdy svého milovaného nezraďte, nebo to nebude pravá láska.

Byl jednou jeden princ, který všude viděl svého milovaného. Líbal stromy nebo psa a miloval ptáky a lidi, až nakonec na milovaného zapomněl a sám se stal milovaným. To je láska.

V pravé lásce neexistuje milující ani milovaný, jen láska. Žádný subjekt ani objekt. Jen a jen láska.

To je milování.

T:Rozhodl jsem se ponořit do moře vědomí.

P: Je to jako když ryba v moři řekne: "Mám žízeň." Jakmile to jednou ochutnáte, jakmile to jedinkrát zahlédnete, již jste v Tom. Tak se toto vědomí stává hřištěm. Vše projevené a neprojevené. Vaším hřištěm budou miliony planet. Touha ponořit se do moře vědomí je tancem od planety k planetě. Ať tato touha trvá. Mně to nevadí, vidíte, že je to tanec. Nikdy neztratíte krok.

Mluvíme-li o vědomí, jste v něm okamžitě. Není tu oddělenosti. Potom je ta touha věčným tancem. A tento hlad po dalším zkoumání nezbadatelného vědomí není touhou. Je to něco jiného. Čím víc po něm toužíte, tím víc tu je, protože je nekonečné.

Tento hlad nespadá do kategorie tužeb po předmětech. Je to touha velmi, velmi důvěrná jako mezi blízkými přáteli. Jako mezi milujícím a milovaným. Nikdo nemůže zakusit nebo si představit, co se děje mezi vědomím a jeho milencem. Je to kosmický tanec.

Mějte dál tuto touhu a nebudou žádné problémy. Je to mezi vámi a Ním. Nikdy nekončící touha. Ve všech jiných sférách touha skončí a vy se upnete k něčemu jinému. V tomto případě ne. Toto může být touha přicházející z druhé strany a vy můžete být přitahován v odezvě na ni.

T:Cítím takové silné horko. Silný, plápolající oheň. Co to je?

P: Přiložil jste k zásobám, které jste s velkou péčí a starostltí nahromadil, zápalku a zapálil je.

Tento oheň spálí všechnu karmu, takže se už v tomto utrpení nemusíte objevit. Viděl jste svou vlastní kremaci. Veškerá karma skončila. Tento požár je ohněm Poznání. Ego, mysl, smysly a potěšení jsou spáleny a pryč. Všechno je pryč. Tomu se říká oheň.

Ten, kdo zaživa spatří svou vlastní kremaci, je šťastný člověk. A sám přidává do ohně palivo, dokud není mrtvola docela spálena. A pak bude tančit. Říká se tomu Šivův tanec. Zvítězil a vše je skončeno. Už ani stopa po myšlence nebo touze. Vše skončilo v ohni. A teď přijde štěstí a vy budete tančit věčný tanec.

Lásce nemůžete uniknout. Jakmile jste se jí dotkli, jste ztraceni. Nikdy nebylo nic, co by jí uniklo. O vše se stará To a všechno se Tím stává. Když se řeka vlije do oceánu, není pro ni návratu.

Řeka, jež vstoupila do moře, se ptá: "Budu vždy taková?" Jak je to směšné.

Vlna se bojí. Chce navždy zůstat vlnou. Bojí se, že bude ztracena. Kam půjde? I když bude ztracena, kam by mohla jít a čím se stát?

Když je ztracena vlna tvaru, vrací se do svého zdroje. Byla, je a bude oceánem. Není tu představa času. Čas je jen v mysli nevědomého člověka. Ve světle a v moudrosti nstuje představa "jsem oddělený".

Vše je jednota, láska a krása. Nevědomost zmizela. Odtud není úniku.

Je to věčný život, je to nektar.

I když se stanete Tím, pracuje ještě jakýsi spodní proud, který se snaží pohybovat blíž a blíž k lásce. To nemohu popsat někomu, kdo tuto zkušenost nemá a kdo se mnou nebude souhlasit v tom, že to nemá konce. Je-li to nezmě je nezměrný i tento proces lásky. Nikdy neskončí. Stále poroste, tak jako spodní proud, jako řeka vtékající do oceánu.

Někdo řekne: "Je po všem. Nic víc nemusíte dělat." A žádná další zkušenost nenastane.

Já však cítím, že tu ještě je pohyb, protože to je nezměrné, nezměrné.

Ten, kdo někdy vešel do království, ten se nevrátil, ani aby odeslal fax. Žádný návrat, žádná informace ani popis. Rozpustíte se, vstoupíte do království a bude jen věčná láska, Bytí, vědomí, Blaho. Kdo o tom může něco říci?

Bytí znamená, že rozpustíte každý pojem nebo představu, kterou o království máte. Ať máte jakoukoli představu, bude rozpuštěna. To je vaše království, odkud není návratu.

Žádné slunce tam nikdy nesvítilo, ani měsíc, hvězdy nebo oheň... takové je to království. Takové je to místo. To místo je cílem pro každého. A to místo je zde a nyní.

Samotný vznik vaší touhy po svobodě je pro vaši zemi i rodinu požehnáním. Vy máte být požehnán svým vlastním Já, a to lze provést okamžitě. Nepoddávejte se žádnému strachu. Jen tiše seďte a tichý zůstaňte. Tato tichost je vaší podstatou a přivede vás domů. Jen prostě zůstaňte tichý. Jak je to těžké zůstat tichý? Nesmíte dovolit, aby vznikla jakákoli touha po čemkoli.

Učitel vám předá jen takovou nauku, kterou můžete přijmout, a pak vás pošle pryč a bude se dívat, co se stane. Opusťte tělo, mysl, ego, smysly a intelekt a mějte pevné přesvědčení: "Jsem Bytí, vědomí, Blaho." Nevypočítávejte to. O to jste se snažil už dřív a víte, že to nemělo úspěch.

Musíte se ponořit do existence a sjednotit se s ní. A pak se ponoříte do blaha.

Až sem vás může přivést učitel. Každý, kdo se sem dostane, je spokojen. Je toho ale víc. Existuje další část učení, jež je tak posvátná, tak tajemná, tak posvátně tajná. Kdo má klíč k tomuto tajemství? Nikdo neví.

Mohu vám však nakonec říci, že tu je ještě jedno tajemství. Nikdo se na ně neptal. Nikdy jsem neslyšel o nikom, kdo by se Tam dostal a ptal se.

Zde ta záležitost končí. Ve skutečnosti tu žádný konec není. Je to nezměrné a nikdo nikdy nezměřil hloubku. Byla změřena hloubka oceánů, oblohy, planet, hranice sluneční soustavy. Toto však dosud změřeno nebylo.

Čím dál jdete, tím raději to poznáváte.

Lidé říkají, že tuto transcendentální zkušenost nelze popsat. To však je to, co chci slyšet. Hovor z druhého břehu, popis nepopsatelného. Chci slyšet z ticha nějaké slovo, které ještě nebylo vyřčeno.

Lidé říkají, že to je mimo dosah slov. Já však popis miluji. Až dosud se mi nepodařil, ale vy jste mladí, můžete mi pomoci.

Z knihy: Procitni a chechtej se, H. W. L. Púndža
Návštěvník
 

Re: Skryté tajemnství - Púndža

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. pro 2015 13:33:59

RS: Mám zde dotaz čtenáře, který předávám: „Papadží říká, že jedinou věcí,
kterou je třeba učinit, je zastavit veškeré usilování. Když se tak stane, nastává ticho
a vědomí bez ega. Ale v tomto stavu je stále možné se ptát „Kdo jsem?“ a najít
pozorovatele, jehož zdroj je třeba nalézt. Jinými slovy, zdá se, že v tomto stavu je
sebedotazování stále nezbytné. Znamená to, že Papadží učí něco jiného než
Ramana Maháriši? Jaká je souvislost mezi tímto stavem bez usilování a stavem
trvalého přebývání v srdci?“

DG: Když Papadží řekl při satsangu: „Neusilujte se o nic“, pokoušel se dostat člověka
před sebou do stavu bez mysli, kde žádné usilování není nezbytné či možné, protože
„já“ dočasně zmizelo. Nepokoušel se postavit člověka někam do půli cesty, kde je třeba
dalšího usilování.
Zde je ten paradox. Ramana Maháriši si uvědomil Já bez úsilí, aniž by se o ně vůbec
zajímal, a bez jakékoliv praxe, a potom strávil zbytek svého života učením, že lidé
musejí neustále usilovat až do okamžiku osvícení. Papadží strávil čtvrt století
praktikováním džapy a meditací před svými vrcholnými setkáními s Ramanou, ale když
začal učit, vždycky trval na tom, že pro uvědomění si Já není žádné úsilí nutné.
Papadžího stanovisko k sebedotazování bylo: „Udělejte to jednou a pořádně.“
Kdežto Ramanovo bylo: „Dělejte to intenzívně a neustále, dokud nenastane
uvědomění.“ Ačkoliv Papadží nikdy nepřiznal, že mezi jeho učením a učením jeho
gurua jsou rozdíly, v otázkách úsilí se jasně rozcházejí.
S odvoláním na otázku rozdílu mezi stavem bez úsilí a stavem setrvávání v Srdci
bych se odvolal na Lakšmanu svámího. Ten souhlasí s Ramanou, že až do okamžiku
uvědomění je nezbytné tvrdé a soustavné úsilí. Také říká, že úsilím může mysl
dosáhnout bezusilovného, bezmyšlenkového stavu, ale ne dále. Je-li tohoto stavu
dosaženo a má-li člověk to štěstí pobývat s realizovaným guruem, potom síla Já stáhne
mysl do Srdce a zničí ji. Ve stavu bez úsilí je mysl stále zde, ale dosáhne-li Srdce, zmizí.
Papadži připouštěl, že meditace a úsilí mají omezené použití. Občas říkával, že
intenzivní meditace přináší punyas čili duchovní zásluhy, které jsou nezbytné pro
získání příležitosti stýkat se s osobou, která si uvědomila Já. Když k tomu již došlo, není
další úsilí nezbytné. Ve skutečnosti si to navzájem odporuje. Potká-li člověk gurua, síla
Já, která je přítomna v osvícené bytosti, jej přemůže a přináší výsledky a zkušenosti, na
které je jeho mysl připravena.
Tohle všechno se pravděpodobně zdá být matoucí a protichůdné. Učitelé, o kterých
jsem psal, se zásadně rozcházejí v otázce úsilí a jeho roli v uvědomění si Já, ale všichni
se shodují v tom, že pobývat v přítomnosti bytosti, která se uvědomila, je tou největší
pomocí na cestě k osvícení. Ze své vlastní zkušenosti mohu říci, že když se člověk
nachází v přítomnosti takovýchto bytostí, mysl dobrovolně vymizí sama od sebe.
http://davidgodman.org/interviews/Rozho ... 0Sacks.pdf
Návštěvník
 

Re: Skryté tajemnství - Púndža

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 09. bře 2017 10:59:38

Srdce které tančí - Papadží

Obrázek

Jsi láskou tančící v Prázdnotě.


Před počátkem jsi čistým Vědomím.

Jsi Úplností Lásky v Lásce a Prázdnotou Uvědomování.

Jsi sama Existence a Mír za mírem.

Jsi tou obrazovkou na které se vše promítá.

Jsi Světlem Poznání, to Jediné které zadalo koncept stvoření stvořiteli.

Zapomeň vše, co může být zapomenuto a poznej se jako to, co nelze zapomenout.

Jsi tím na čem se vše pohybuje, jen ať se to hýbe.

Jsi Toto Teď, jsi tím Nyní! Jaké ‚já‘ by mohlo být z toho co je vyňato?

Jsi Pravdou a jen Pravda Je.



Jsi nehybností.

Aktivita tě zpodobňuje, je tvojí hrou, tvým světem.

Slunce je nečinné, jeho paprsky žijí.



Jsi sám tento vzácný Moment, sama Přítomnost

a vánek, který se tě dotkne požehná i démonům.



Jsi to Jediné, které si je vědomé

uvědomování si objektů a idejí.

Jsi Tišší nežli všímání si,

Život, který předchází chápání života.

Tvojí přirozeností je Ticho a to nelze popsat slovy.

Stále jen je.



‚Prostor‘ je tvým prvním dojmem

a Sat Čit Ánanda první formou.

Svět je tvojí myslí

a spolu vyvěrají ze Srdce.

Tady a Teď, to je tvé Srdce.

Jako Láska se objevuješ v jeskyni svého Srdce

odkud přišlo vše: prostor i čas.

Jsi to Vnitřní které není uvnitř ani venku.

Mysl odpočívající Nikde je Uvnitř, Uvnitř jsi bez hranic.

Jsi existencí v každé buňce,

toto Poznání tě požehná.



Jsi Prázdnotou, posledním Jádrem:

po odstranění Prázdnoty z Prázdnoty

zůstane jen Prázdnota, protože za ní již nic není.

Vše z ní vychází, tančí v ní - kolem ní a vrátí se jen k ní.

Jako když oceán tančí ve vlnách..

jsi sama tato tančící Prázdnota.



Nic nestojí mimo Prázdnotu a proto je Úplná.

Prázdnota je ‚mezi‘: je i není.

K Osvobození potřebuješ mít křišťálovou jistotu

že jsi tento Základ-Mír-Prázdnota.



Vše co je se děje v Tobě.

Co se stane musí se stát a proto zůstaň nezasažená-ý a klidná-ý.

Buď mírumilovná-ý a tento Mír se rozšíří.

Co vzniká z Míru je mírné,

co z neklidu je neklidné.

A proto zůstávej klidná-ý a věnuj toto vesmíru,

to je vše, co můžeš udělat.

I jen pomyslet na mír jitří Mír,

tak jen buď Tiše, buď jaká-ý jsi.



Jsi - ne ‚byl-a jsem' a ne ‚budu':

jsi Bytost, ‚Bytí‘.



Jsi to Bezčasé kam nemůže smrt přijít.

Pro to, pro co neexistuje čas není ani smrt.

Tato ‚Bezčasovost‘ je Nyní, a to je Bytí.



Život vždy září, ‚Já jsem‘ je tímto Světlem.

Tento diamant se neschová a nemůže být skryt.

Když neexistuje mysl, září tvář čistotou a nevinností.

Jednoduše buď Tiše, buď jaká-ý jsi.



Jsi Místem, které se nehýbe a necestuje, nikdy.

Vnitřní a vnější svět existuje jen díky jménu a formě.

Odstraň tedy různost z mysli odstraněním náklonnosti

k objektům, myšlenkám a činům.



Jsi zahradou radosti.

Nepotřebuješ nikoho proto abys byl-a šťastná-ý.

Jsi v zahradě radosti,

ale když si vzpomeneš na staré věci, tak tě to bolí.

Tato Radost, tento Moment rozbije mysl a utrpení,

protože Nyní je radostí.

Takže, nechoď si k minulosti pro trápení.



Po ničem netoužící Vědomí je radostí

a tichem bez otázek ‚kdy a kde..?‘ Právě Nyní!

Obklopí-li Štěstí myšlenky, stane se myslí.

Dokonce i ‚já‘ jako první myšlenka je smítkem v Radosti.

Jen díky touze a nadějím ega není nikdo šťastný.

A proto nepřemýšlej a poznáš Štěstí, jinak necháš vykvést touze,

prostě jen zůstávej Tichá-ý, protože myšlení vše pohřbí.



Abys byl-a šťastná-ý, neměl-a by jsi nic skladovat, nic mít,

nebo bude ze tvých kapes cítit leklá ryba.

Můj drahý příteli - má drahá přítelkyně,

Radost není žádná zkušenost, je to tvá přirozenost

a proto pro ni nemusíš nic udělat.

Jen Sebepoznání přináší Štěstí,

protože Štěstí je přirozeností Já.



Tady, ..Tady je víno, které nikdo nezná.

Všechno je Zde: ve Vědomí.

Vědomí je základem všeho ve Vesmíru.

To ono - ty sídlí-š v každém atomu každé molekuly a

prostor i čas z něj odvozují svou existenci.

Kdo poznává, že máš tělo a mysl a že

se pohyb mezi narozením a smrtí děje stejnému Vědomí?

Jsi To: vše konající i nekonající,

celá ta rozmanitost, celý ten soulad tkví ve Vědomí.

Popírat To je spoutání, znát Osvobození.

To jsi ty - jsi to ty!



Vědomí.



Smysly je nepocítí a mysl mu neporozumí.

Samo o sobě je všude a jako ‚já‘ vychází ze tvého nitra.

Stejné je v paprscích Slunce a obíhající Zemi.

Je za prostorem i časem: nabývají v něm na skutečnosti.

Mysl je neumí najít, dotknout se jej:

mine se cílem když se o to pokouší.

Takové pokusy jen ukrývají Stálost.

Samo se Sobě odhalí když je mysl nehybná.

Zkoumej pohyb své mysli jen pouhou chvíli,

ve vteřině zastav všechny své myšlenky a touhy,

zvláště pak první myšlenku na ‚já‘ a v okamžiku

jsi mimo běh zrození a smrti - navždy!

Tento pohyb je sansára, tvou vlastní imaginací.



Nemá to začátek a jen Sebepoznání to skončí.

Otázka ‚Kdo jsem já?‘ to skončí.

Tak se pevně rozhodni, ‚musím to udělat Hned.‘

Toto lidské narození je vzácné požehnání, nepromarni je!

Odkládání je sansára, opakované utrpení.

Kdykoli jsi v nesnázích, zeptej se, ‚sním?‘

To je ‚kdo jsem já?‘ a to tě probudí

a uvrhne do lásky se svým Já.

Pak budeš vědět ‚i vše ostatní‘

a poneseš si tuto svíci ať půjdeš kamkoli!



Zůstaň tichá-ý, nemysli a nesnaž se.

Vynaložit úsilí musíš ke spoutání, ne pro Osvobození.

Mír je za přemyšlením i úsilím.

Nepřemýšlej a nesnaž se, protože

jen úsilí To zakrývá a nikdy neodhalí.

To je proč je Tichost klíčem

ke skladišti Míru a Lásky.



Tato Tichost je ne-myslí, toto ne-myšlení je Svoboda.



Ztotožni se s Tichou Bezobsažností

a dávej pozor, abys To neměl-a za jednu ze zkušeností,

protože to je způsob, jakým tě mysl vtahuje

do pasti duality, pasti diváka a představení.



Bytí je Bytí, není tu nikdo, kdo se dívá a nic na co se dívá.

Vidíš-li něco, je to stejné jako myslet si ‚jsem svobodná-ý‘,

a naprosto stejné jako naříkat ‚jsem spoutaná-ý.‘

Až odejdou objekty,

neotálej ani u subjektu.

Nech je jít, buď Tichá-ý.

<ÓM>

Smyslem života je žít v Míru,

milovat všechny bytosti a vědět, kdo jsi.

Znej sebe sama a víš vše.



Tato neznečištěná Znalost stojí sama,

Prázdnota je sama o sobě.

Jak můžeš opustit Prázdnotu,

když je bez omezení?

Objevení se projeveného

není nic jiného než líla, hrou Prázdnoty.

Znej se Tady a Teď

prostou Tichostí.



Jsi tento vzácný Moment, představ se mu,

neslučuj svoji mysl v žádném směru:

se sádhanou, minulostí, budoucností,

dokonce ani s prázdnotou srdce a prostorem - s obsažností.

Osvobození ti poskytne vždy jen přítomný Okamžik.



Tento Moment je vždy stejný a nikdy se nemění!

Je to Svoboda, svoboda od mysli a konceptů,

tvé nejvlastnější právo po narození.

Nejlepším použitím Přítomnosti je utopit se v ní.

A proto zůstávej Tichá-ý a jsi v nitru nitra,

nevěnuj se ničemu, nevyvíjej úsilí.

Koncept snažení a cvičení tě uvězní.

Jen dli v Tichosti. Ať jsi kdekoli, zůstávej Tichá-ý.



Jména a tvary ukrývají Skutečnost: to je celé Poznání.

Pojmenovávání a sledování tvarů je na překážku Svobodě

protože pak nevidíme základ, Vědomí.

Říkej tomu socha koně a žula bude skryta,

pozoruj prsten a zlato nespatříš.

Jména a tvary se z Vědomí nikdy neosamostatní,

jako nemůže prsten opustit zlato.

I prostor je obsažen Zde: ve Vědomí,

protože jen Já je.



Než se objeví vlna je Oceánem,

než se pohne touha je Prázdnotou.

Znič chuť na otroctví pochopením, že jsi

za prožíváním, ne prožívané; jsi Viděním, ne ‚ten‘ kdo se dívá.

Jsi Vědomí, ne někdo, kdo si je něčeho vědomý.

Abys byl-a svobodná-ý, musíš být jako Svoboda a ta je v ne-toužení.



Vše je a je známé jen díky nepřítomnosti přání.

Nechceš-li nic mít, odstraň své kapsy - dualitu!

Minulost minula a tak si ji s sebou netahej po kapsách.

Proč chtít chodit na hřbitov, když jsi živá-ý?

Vše co je dočasné musí odejít a proto se

drž jen svého trvalého Já.



Vše co máš rád-a, vše co miluješ,

vše co znáš, jednou zmizí.



Když to chápeš a víš, že svět je myslí,

kterou jsi si sám-a vytvořil-a, ve které si hraješ a trpíš kvůli ní,

je to známé jako rozlišování.



Rozlišuj mezi Skutečným a neskutečným.

Poznání je neskutečné: přišlo a odejde

a proto zůstaň s neznámou Pravdou která se nemění.



Vše co se objeví tě opustí, je neskutečné

a žádný nektar z toho neplyne, tak to nevyhledávej

a když to jednou necháš jít, nevracej se k tomu.

Zůstaň věčností ve svém vlastním Bytí.



Vzdej se Prostoru

nebo ego rozpusť Poznáním.

S láskou se zamilovaně

ponoř do svého Já v touze po shledání.

Toto tázání se po Zdroji rozpustí všechny touhy.

Nejde o nalezení něčeho, co se stalo a ztratilo v minulosti,

ale jednoduše o uvědomování si přítomnosti, která je Nyní.

Jdi dovnitř tak tiše, že i myšlenka je příliš hlučná.



Zůstaň tichá-ý

s pochopením, že nejsi ego, které by mělo být Tiché.

Tato tichost, toto Ticho

nemá co do činění s mluvením ani mlčením,

protože i když nemluvíš,

tvá mysl se nepřetržitě ubírá různými směry.

Když v mysli nevznikne myšlenka, je to Ticho.

Není to vědomí objektů.

Ten kdo si uvědomuje uvědomování, ten To je!



Odevzdání znamená vzdát se konceptu oddělenosti, svého ega.

Odevzdání je podstoupením své hlouposti a podlosti

touze po existenci. To je celé.

Musíš se odevzdat jako se řeka rozplývá v Oceánu.

Odevzdání znamená rozpustit řeku izolace

v oceánu Života, znamená to přijít o svá omezení

a umožnit stát se tomu, co se stane.



Prozkoumej své dojmy a pochopení dotazováním

‚co je to za proud mysli?‘

Lidé si pletou sebedotazování s jógou a meditací.

Jóga je jednota se subjektem uvnitř.

Meditace je koncentrací na objekt venku.

Sebedotazování nemá nic společného s ničím uvnitř

ani venku.



Nemůžeš najít mysl a zabít jí, je to desetihlavý démon.

Usekni jí jednu hlavu a jiná vyroste, protože

‚jsem spoutaná-ý' a ‚jsem svobodná-ý' je naprosto jedna a táž past.

Takže jen touha po svobodě pomáhá,

protože jsi co si myslíš.

Mysli na zničení mysli a mysl bude ničit, ne zničená.

Vzpomínej jen na Svobodu a budeš Svobodná-ý.

Tak neodbytně, jako když tě bolí zuby, ‚mysli‘ vždy na Já,

protože pokračuje-li touha po Svobodě,

všechno ostatní: zvyky i rozptýlení zmizí.
Návštěvník
 

Re: Skryté tajemnství - Púndža

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 10. srp 2017 18:46:02

Jeff Greenwald: Nejprve se zeptám: Kdo jste?

Papaji: Jsem Tím odkud ty, já, ona, on a vše ostatní přichází. Tím jsem. Co vidíte když se na mně díváte? Pozorovatele.


J: Papadží, jak probuzená bytost jako vy vnímá svět?

P:Jako své vlastní Já. Když vidíte své ruce, nohy, tělo, mysl, smysly, intelekt, víte, že jsou vaší součástí.
Řeknete: mé "já" to vše obsahuje. A naprosto stejně je třeba vidět svět jako sama sebe, že se od vás neliší. Hned teď si přiznejte, že se od vás vaše dlaně, chodidla, nehty ani vlasy neliší. Svět spatřujte stejně.

J: Říkáte, že neexistuje místo ve kterém "já" končí a "ty" začíná?

P: Existuje. Beru vás na toto místo.

J: Papadží, mluvíte o svobodě. Co je svoboda?

P: Svoboda je pastí! Muž vězněný ve vězení chce být svobodný, je to tak? Je chycen ve vězení a ví, že lidé venku jsou svobodní. Všichni jste ve vězení a slyšeli jste o tom co je venku od rodičů, kněží, kazatelů, učitelů. "Pojď s námi", říkají, "a my ti dáme svobodu. Přijď k nám a poznáš Mír." To je ale slib, který je jen další pastí. Jednou jak mu uvěříte, jste chyceni v pasti volání po svobodě. Měli byste být vně obou pastí — spoutaní i svobody — protože jsou jen koncepty. Nesvoboda byla konceptem který dal vzniknout konceptu osvobození. Odmítněte obojí, a kde jste?

J: Zde.

P: Ano, tady. "Zde" není pastí svobody ani spoutání. Není to "tam". Vlastně ani "tady"..

J: Slova jsou, zdá se mi velkou pastí. V době, kdy jsem tu byl, nemohla vyjádřit stav probuzení který se tu odehrával. Nemohou vyjádřit ani, proč jsou neadekvátní. Musel bych je porovnat s tím co je adekvátní a to nemůžu udělat slovy. Ale jedno slovo, které se točí na západě i východě již velmi dlouho je "osvícení". Co povíte o osvícení?

P: Osvícením je samo poznání, ne poznání osoby, myšlenky nebo věci. Jen samotné poznání. Osvícení je tu když tu není žádná představa z minulosti, do budoucnosti, dokonce ani představa o přítomnosti. Nemůžu si představit stav bez představování si. To je to čemu říkáme spoutání. Tomu se říká utrpení. Říká se tomu samsára. Řeknu ti, "Nic si nepředstavuj. V tomto okamžiku neměj žádné představy." Když si budeš něco představovat, vytvoříš si představy a všechny představy náleží minulosti. Nepřipomínej si minulost ani se nepřipravuj na budoucnost. Pak tě představy opustí. Nebudou již déle v mysli. Všechno v mysli pramení v minulosti.

J: Když mi říkáte, abych na nic nemyslel, je to jako kdybyste mi řekl abych nemyslel na hrocha. První co mně napadne, je samozřejmě hroch.

P: Nežádám tě, abyste na nic nemyslel. Co říkám je, "Nepředstavuj si nic co patří k minulosti, přítomnosti ani budoucnosti." Když jsi prostý představování si, jsi zároveň osvobozený od času, neboť ti každá představa připomene čas a podrží tě v jeho působnosti. V tomto bdělém stavu vidíš představy (obrazy) osob, věcí, myšlenek. Když usneš, všechny se rozplynou. Co se s nimi stalo když spíš? Kde jsou všichni ty lidé? Kde jsou ty předměty? Ve spánku jsou ty věci na svém místě. Nikam neodejdou když usínám. Popisuješ snový stav, ale já mluvím o spánku. Pomůžu ti. V kolik hodin chodíš spát?

J: Asi v 11.30 v noci.

P: Pomysli na poslední sekundu, na tu po 11.29 a 59 vteřinách. Co se stane v té poslední sekundě? Náleží šedesátá vteřina bdění nebo spánku? Je místem mezi, ani tam ani tady. Nyní mluvme o vteřině po ní. Šedesátá vteřina již pominula, a ty jsi mluvil o "tam" a "tady". Kde je "tady" a "tam" v prvním okamžiku spánku? V tom okamžiku, kdy odmítneš všechny představy (obrazy), věci, osoby a vztahy? Všechny myšlenky jsou pryč v okamžiku kdy upadáš do spánku. Po té šedesáté vteřině neexistuje čas, prostor ani místo. Teď mluvíme o spánku. Nyní, po tom co jsi se probudil mi popiš, co se stalo když jsi spal.

J: Snil jsem.

P: Nesnil, mluvím o spaní. Snění je stavem jaký vidíš teď před sebou. Ve snění, vidíš-li že tě zloděj okrádá nebo tygr napadá, máš stejný strach jako ve bdělém stavu. Co vidíš když spíš?

J: Nic.

P: To je správná odpověď. Nyní mi řekni, proč jsi opustil všechny ty věci světa, věci které tolik miluješ, abys ses ponořil do stavu prázdnoty?

J: Usínám protože jsem unavený.

P: K obnově energie si jdeš do reservoáru vitality, do stavu nicoty. Pokud by ses nedotkl tohoto reservoáru, co by se ti stalo, co by nastalo?

J: Šílenství!

P: Ano, zešílel bys. Nyní ti povím jak zůstat ve stavu spánku, prázdnoty i při bdění. Rovněž ti povím, jak zůstat bdělý když tvé tělo spí. To bude dobré, nemyslíš? Pojďme si promluvit o konci té poslední vteřiny před probuzením ze spánku. Bdění se ještě nedostavilo a spánek právě skončí. Jaká je nyní tvá zkušenost v tomto zcela prvním okamžiku probuzení?

J: Smysly mě volají zpět do světa.

P: OK. Nyní mi pověz co se stalo se zkušeností radosti kterou jsi prožíval ve spánku? Co tě přivedlo z hodin nicoty?

J: Je po všem. Jsem osvěžený, relaxovaný.

P: Takže upřednostňuješ napětí bdělého stavu před uvolněním spánku? Zeptal bych se na to později... Pokud rozumíš, co se ti snažím naznačit, již by ses mně pravděpodobně nezeptal. Představ si, že právě vycházíš z kina po shlédnutí představení trvajícího od 10 do 5. Dojdeš domů a přátelé se tě zeptají, "tak jaké to bylo?". Co jim odpovíš?

J: "Bylo to překrásné."

P: Můžeš jim zprostředkovat zážitek z představení, ale ne ze spánku. Kdo se probudil? Kdo se probral ze stavu potěšení? Byl jsi šťastný když jsi spal. Kdyby to nebyl šťastný stav, nikdo by neříkal "Dobrou noc" svým milovaným každý večer před usnutím. Ať už jsou ti jakkoli blízcí, řekneš pokaždé "Dobrou noc, jdu spát." Je něco nadřazené, něco vyššího, krásnějšího na tom být sám. Polož si otázku "Když se probudím, kdo se probudí?" Probudíš-li se, nepřineseš si nic z radosti kterou jsi prožíval po 6 nebo 7 hodin bezesného spánku. Přinést si s sebou můžeš jen dojem z tance, který jsi ve snu spatřoval. Musíš si osvojit nový zvyk a ten lze získat jen na satsangu. Jako malý chlapec jsi byl přiváděn do divadla rodiči. Skrze tyto cesty ses naučil popisovat dojmy z toho co tvé smysly cítili a také ses naučil jak si jich užívat. Ale rodiče ti neřeknou nic o tom jak být od smyslů volný. To se můžeš dozvědět jen na satsangu a to je proč jsi tady. Takže se tě znovu zeptám, když se probouzíš, kdo se probudí?

J: Jsem to "já" kdo se probudí.

P: OK. "Já" se probudí. Když se "já" probudí, minulost, současnost i budoucnost se probudí. To znamená, že se čas i prostor probudí. A s časem a prostorem se probudí slunce, měsíc, hvězdy, hory, řeky, lesy, lidé, ptáci a zvířata. Když se probudí "já", probudí se vše ostatní. Když toto "já" spalo během spánku, bylo vše tiché. Nedotkneš-li se "já", které se probudilo, prožiješ stejnou radost jako ve spánku i při bdění. Udělej to jen na sekundu. Nedotýkej se "já". "Já" je něčím, bez čeho se dobře obejdeš. Nedotýkej se "já" a řekni mi jestli spíš. Je to tak! V tomto okamžiku je všechno jako sen. Tomu se říká bdění ve spaní a spaní při snění. Jsi zde navždy v radosti, vždy probuzený. Tomuto probuzení se říká Poznání, Svoboda, Pravda. Nedotýkej se jmen ani myšlenek. Zapomeň všechna slova která jsi dosud odkudkoli slyšel a poznáš kdo skutečně jsi.

[Ticho.]

P: Nyní nespi!

J: Papadží, žiju naproti opravně aut u tvého domu. Někdy cítím, že jediným zlepšením v mém duchovním vývoji je zvuk mechanika bušícího tam klíčem do aut.. Jak můžeme zůstat tiší když se smysly stále topí v okolním prostředí?

P: Vždyť je to jejich práce. Když se učí dítě chodit, rodiče mu pomáhají. Když povyroste a naučí se chodit samostatně, chce je odstrčit. Takže, cítíš-li zpočátku že tě prostředí ruší v meditaci, bude lepší změnit prostředí. Dám ti následující doporučení. Když si vybíráš dům nebo místo ve kterém budeš žít, podívej se nejprve po okolí. Je plné odpadků a prasat? Hlučných lidí? Blízko rybího trhu? Supermarketu? Tomu se musíš na počátku vyhnout. Můžeš jít nejdříve do lesa. Pak, když se naučíš umění meditace, můžeš sedět uprostřed rybího trhu, na rušné křižovatce (Shalimar Crossing) nebo v Hazrat Ganj. Jednou jak zvládneš umění meditace, neuslyšíš ani pípnutí. Nic neuslyšíš. Když skutečně medituješ, jsi ve stejném stavu jako ve spánku. Ale jsi přitom vzhůru. Tomu se říká spát při bdění. Dokud to neumíš, je lepší se vyhýbat nepřátelskému prostředí.
Návštěvník
 

Re: Skryté tajemnství - Púndža

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 10. srp 2017 19:05:46

P: Prohlédni si okolí do kterého přicházíš. Musí být dobré. Tvé prostředí je důležitější dokonce i než vybavení bytu. Najdi lidi žijící stejně jako žiješ ty sám. Učitelé jsou rádi s učiteli, filozofové s filozofy, pracující s pracovníky. Ti všichni chtějí být spolu. Ale jednou jak ses naučil umění skutečné meditace, můžeš dělat cokoli se ti líbí a kdykoli chceš. Co je pro vás meditací? Cvičí se mnoho meditací. V mnohých z nich se sleduje dýchání, nebo myšlenky, jak přichází a odchází. Nemluvíš o meditaci, mluvíš o koncentracích. Meditace se děje jen když se nesoustředíš na žádný objekt. Umíš-li si zařídit neupnout se na žádný minulý objekt, je to meditací. Nepoužívej svou mysl — to je meditace. Používáš-li mysl k meditaci, není to meditace ale koncentrace. Mysl umí přilnout jen na nějaký objekt z minulosti. Řekl ti už někdy někdo, abys meditoval bez použití mysli?

J: Těžko říct. Nejčastěji jsem meditoval na pozorování přicházejích myšlenek. Ale umění skutečné meditace je zdá se myšlenek prostým stavem, když žádná nevzniká.

P: Ano, tomu se říká meditace. Když myšlenky nevznikají, je to meditace. Ale myšlenky přichází bez pozvání. Co s nimi dělat když se objeví? Řeknu ti jak s nimi naložit. Myslím, že tomu můžeš věnovat asi tolik času jako zabere lusknutí prsty. To je čas který potřebuješ k zastavení přemýšlení. Co je myšlenka? Co je to mysl? Mezi myšlenkami a myslí není rozdíl. Myšlenky se objevují z mysli a mysl je řadou myšlenek. Bez myšlenek není mysli. Co je to mysl? "Já" je myslí. Mysl je minulostí, tíhne k minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Upíná se k mysli i k objektům. Tomu se říká mysl. Nyní, odkud tato mysl přichází? Když se objeví "já", mysl se objeví, spolu se smysly a celým světem. Nyní zjisti odkud "já" přichází a pak mi řekni, jestli stále nejsi tichý. No tak, okomentuj k čemu přitom dochází.

J: Slyším vás mluvit.

P: A pak? Došli jsme k tomu, že je "já" myslí a že mysl přichází s "já". Když se "já" objeví, objeví se mysl. To je co se stane při probuzení ze spánku. Nyní najdi ten reservoár, to místo odkud "já"přichází. Odkud pochází?

J: "Já" je jménem..

P: Počkej, počkej. Nesleduješ co ti říkám. Znovu to zopakuji. Pokud existuje kanál, kterým z reservoáru "já" vytéká, můžeš tento kanál sledovat zpátky ke zdroji. Radím ti, sleduj touto cestou myšlenku "já". Odkud přichází? Povím ti jak to udělat, jak najít odpověď. Nemusíš kvůli tomu boxovat jako Muhammad Ali. Je to snadné. Znát sebe je stejně snadné jako mít plátek růže v prstech ruky. Není to vůbec obtížné. Potíže vznikají jen když se o něco snažíš. Takže se musíš přestat snažit dostat se do reservoáru který je zdrojem pocitu "já". Nijak se o to nesnaž a o ničem nepřemýšlej. Odmítni úsilí i myšlenky. Když říkám nemysli, znamená to nech myšlenku "já" a jakoukoli snahu odejít.

J: Je (úsilí) jako kometa která prolétá atmosférou. Na chvíli zazáří a pak se rozplyne v prostoru. Je jako momentální záblesk světla následovaný temntotou mého "já".. Již ne více.

P: Pro opakování si musíš jít k minulosti. Opakuje se jen minulost. Říkám ti, abys zapomenul na toto "já". Nijak se o to nesnaž a nemysli na jednu jedinou vteřinu. I jen půl nebo čtvrt sekundy postačí! Můj milý mladý Jeffe, nevěnoval sis tolik času během celých 35 miliónů let. Teď a tady je čas to udělat.

J: Je nemožné se přestat snažit. Je tu vždy nějaké snažení. Vždy je tu nějaké očekávání, dotek pokusu, vždy.

P: Všemu tomu "konání" tě učili rodiče, učitelé, mistři. Nyní se ale na okamžik zastav a na čtvrt sekundy zůstaň tichý.. a sleduj co se stane. Vše sis vypůjčil od rodičů: "dělej to a ono". Přišel jsi za duchovním a ten ti řekl: "dělej to a nedělej ono". Slyšeli to od společnosti, odevšad. Já ti radím, abys na to vše "musíš a nesmíš" zapomněl. Když si připomeneš konání, jsi zpátky ve světě svých rodičů. Poprvě ses mu učil od matky. Když jsi správně nedržel a nepoužíval lžíci, udeřila tě u stolu při večeři a řekla: "Nedělej to!". Dělej a nedělej přichází poprvé od matky. A pak od kněze: "Musíš chodit do kostela. Ne nikam jinam. Budeš-li to dělat, přijdeš do nebe. Jinak půjdeš do pekla. Jako nuzák.." A já říkám: "Odmítni obojí, konání i ne-konání". Alespoň to ochutnej. Už jsi ochutnal konání. Je 6 biliónů lidí, kteří ochutnávají konání. Řekni mi, k čemu je to vše dobré? Nedávno jsme toho viděli výsledek v Gulfském zálivu. Také jsme viděli 3 války. Výsledkem tohoto konání je boj muže s mužem a mnoho zabíjení. Pojďme raději zkusit co lze dokázat nekonáním. V nekonání najdeš lásku, ne ubližování. Ať tato láska vyroste jako za času Buddhy a Ašóky.

J: Papadží, nyní říkám "Papadží", dávám si tě do otcovské role. Je to trošku neohrabané.

P: Tento rodič ti říká: "Nesnaž se." Věř tomuto tatínkovi, jedinému jeho slovu. Nebudeš -li mu naslouchat, budeš mít mnoho jiných rodičů po dalších 35 milionů let!

J: Jsem spisovatelem a shledávám velmi přirozeným psát.

P: Lidé za mnou obvykle chodí a ptají se jak mají psát a já jim říkám: "Dělejte to přirozeně. Jen pište jako byste mluvili. Není nic snazšího." Ale oni to nedokáží. Musí vynaložit nějaké úsilí.

J: Papadží, ty jsi se probudil spontánně a zcela přirozeně ve věku 8 let. Jak si můžeš být tak jistý, že to bude stejně snadné i pro ostatní? Strávili jsme 35 miliónů let neúspěšnými pokusy.

P: Já jsem to musel zkoušet stejně dlouho. Vím to, protože jsem spatřil mnoho ze svých minulých životů. Buddha také řekl, že prožil mnoho, mnoho inkaznací pokoušeje se probudit. Také je znal velmi dobře. Velmi jasně si pamatoval drobnou chybu kterou udělal před 253 inkarnacemi. Také se snažil, zkoušel to. Položil jsi mi přímou otázku. Nevím co způsobilo mé probuzení. Bylo to velmi spontánní. Neměl jsem žádné pozadí, nedělal jsem žádnou meditaci. Nepřečetl jsem jedinou knihu o Osvícení. Žil jsem v Pákistánu, kde tyto knihy nebyly dostupné. Jsou psané převážně sanskritem. Studoval jsem jen perštinu. Přišlo to ke mně, ani nevím jak. Možná si mne to vybralo. Pravda se zjevuje svatému člověku. Neměl jsem žádnou kvalifikaci. Nebyl jsem nijak vzdělán. Bylo mi jen 8 let, byl jsem v druhém ročníku. Co jsem spatřil vidím neustále.
Co je to? Co je to? Co je to? Každým okamžikem to více a více miluji.

J: Celý život mne zajímalo jaké by bylo žít za času Buddhy a sedět u jeho nohou. A nyní, s vámi, cítím že znám odpověď na tuto otázku.

P: Byl jsi s ním, musel jsi s ním být. Jinak by jsi nepokládal tyto otázky, nikdy by jsi sem nepřišel. Ale co těch 6 miliónů ostatních lidí? Proč nepřijdou na satsang? Tví sousedé, tví rodiče, tvá společnost? Proč jen ty? Byl jsi vybrán, byl jsi k tomu zvolen. Jakmile to víš, víš to v jediném Okamžiku. V tomto Okamžiku si uvědomíš, že se ti nikdy předtím nic nestalo a nikdy v budoucnosti že se nic nestane. V jediném okamžiku sis myslel, že jsi spoutaný. Ve stejném okamžiku poznáš že jsi svobodný. V tom okamžiku probuzení uvidíš, že neexistuje svoboda ani spoutání. Poznáš "Jsem jaký jsem".
Návštěvník
 

Re: Skryté tajemnství - Púndža

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 10. srp 2017 19:27:04

J: Papadží, může mysl asistovat v hledání svobody?

P: Ano, může. Mysl je ti nepřítelem i přítelem. Když se upíná na objekty je tvým nepřítelem. Ale když by ráda šla na satsang, je ti prospěšná. Přinese ti svobodu.

J: To je veliká úleva. Když mluvíme o realizovaní svobody, kdo ji získává?

P: To toto "kdo?" ji získává. "Kdo" které pokládá otázku je stejným "kdo" které cítí, že je "někdo" spoutaný. Jakmile to víš, poznáš jednotu věcí. "Pohleď na mně, Jeffe", řekne ti, "jsem stejným "já" které tě sem přivedlo!" Byl to svatý František kdo řekl, "Chceš najít co hledá".

J: Ano, ano.

P: Když řekneš "kdo?", K-D-O, kde TO nalezneš, řekni mi? Kde? Musíš něco přidat. Jen tak nalezneš odpověď. Kdo jsi? Řekneš-li prostě "Kdo?", kdo se objeví? Jednoduše si řekni "Kdo? Kdo? Kdo?"

J: Asi začnu za chvíli znít jako sýček. Říkáš, že síla která nás sem přivádí, která nás přivedla na satsang se o nás postará. Co je to za sílu?

P: Ta síla která tě sem přivedla, ta která mluví tvá slova, která pokládá otázky: je jedna a ta samá. Nyní se stala tázáním. Stejná síla se tázá. A stejná síla ti odpoví "Buď tichý". [Potřásá hlavou.]

J: Po tobě Papadží, budu moci zpovídat každého.

P: Z určitého pohledu je vše co získáme, od jablka k čisté milosti výsledkem nervových signálů a chemickým procesem. Z pohledu biologie má zázrak vědomí přímou fyzickou příčinu. Jak si můžeme být jisti, že vědomí, uvědomění, pozornost není jen chemickou reakcí a že realizace prázdnoty není jen pouhým "utišením" našich mozkových buněk? Věda odvedla dobrou práci ve svých výzkumech. Nejsem s ní ve sporu. Žijeme ve dvacátém století a máme veliké štěstí, že můžeme užívat výsledků jejích výzkumů. Nemůžu popřít vědecká tvrzení. Bez nich bys sem z Kalifornie nepřijel za 20 hodin. Takže je třeba je akceptovat. Ale odkud pochází intelekt, který je objevil? Objevy uskutečnila přirozená povaha mozkových buněk. Ale odkud tyto buňky čerpají svou energii, to ještě nikdo nezodpověděl. Doufám, že na to někdo jednou odpoví. Je to prázdnota sama která pohání tyto buňky. Ony pak tělem pošlou signály biliónům a triliónům buněk těla, které rozpohybují myšlenky, paže, smysly, mysl a tak podobně. To je stvoření. Na počátku je prázdnota. Prázdnota pohybuje buňkami a buňky umožňují intelektu a mysli pracovat. Pak, jak je tu jednou mysl, tělo, smysly a objekty vnímání povstanou. Celé to vnímání zaznamenají buňky. Každá buňka ti dá novou inkarnaci. Každá. Protože vše po čem toužíš přejde přímo do buněk a zůstane v nich skryto. Tyto touhy se z buněk ve vhodném momentu vynoří a reinkarnují do nových buněk. Jsou to buňky které se rozmnožily a staly myslí. Tvojí otázkou bylo, jestli není prázdnota jen něčím co se uděje mozku. Ale kdo si je vědomý tohoto chemického dění? Nějaká vyšší síla, síla která je jemnější než buňky si je vědomá toho co se děje buňkám. Je si vědomá.

J: Co je to za sílu? Je milostí, je to átman. Širší kontext ve kterém existujeme ve všech podobách. Než položím tuto otázku, chci vás i každého v této místnosti Papadží ujistit, že cítím milost vaší přítomnosti. Nesnažím se to popřít, chci tomu jen rozumět a odstranit své pochyby. Takže bych se rád zeptal na "milost". Zdá se mi, že musí vše přesahovat, více než přesahovat. Přesahovat všechno. Ale zároveň mi zní, jako by byla něčím čemu je třeba věřit, něco v co MUSÍM důvěřovat. Je víra v nejvyšší vnitřní Sílu podmínkou svobody? Vyžaduje to co dáváš důvěru?

P: Slovo "víra" používají zakladatelé náboženství. Když vyslovíš "víra", putuješ zpět k zakladateli řady domněnek. Věřit pak znamená následovat někoho z minulosti. Když vyslovíš "víra", musíš cítit, že se mysl stáčí k minulosti. Uveď mi jediný příklad, ve kterém víra nevede k minulosti.

J: Pro mne je víra spojena s náboženstvími, mrtvými náboženstvími.

P: Toto slovo tě vede k představě o minulosti. "Důvěřuj tomu nebo tomuto Bohu, této nebo té soše." Nežádám žádné z dětí zde v místnosti, aby věřili něčemu z minulosti. Takové víře neučím. Učím Poznání. Poznání nemá s vírou nic společného. Víra tě svádí k minulosti, Poznání k přítomnosti. Mezi átmanem a milostí není rozdílu. Když použiješ slovo átman, mysl se neuchytí na žádné osobě, věci či konceptu. Když říkáš "milost", neměl by sis myslet, že přitéká od té či oné bytosti, obrazu nebo věci. Milost je větší než prostor, převyšuje jej, je daleko jemnější, nadřazená i prostoru. Odkud celý prostor přichází? To je: Díky čí milosti slunce svítí? Svit slunce je manifestací milosti. Měsíc za noci, tvrdost kamene, jemnost květiny, tok řeky, pohyb vzduchu a vlny na oceánu. Co pohybuje vzduchem? Ne pohyb sám, ne samotný pohyb vln na hladině oceánu. Mluvím o té nejzazší síle která je zdrojem pohybu, o Ní.

J: Je to velikým tajemstvím.

P: Říkej tomu jakkoli. Toto tajemství je nazýváno milostí. Není v nich rozdíl. Je tajemstvím a navždy zůstane tajemstvím. Toto tajemství, toto veliké tajemství je tak posvátné, že mi o něm nic nepovíš. Když tě na to místo vezmu, nebudeš mi o něm moci povědět. Kdyby nebylo tajemstvím, již bys mi o tom jistě pověděl, protože mně znáš. Já tě neshodím. Neřekl jsi mi o tomto Okamžiku, protože jsi nemohl. Je to tak tajné, že zde dva neprojdou. Ani jeden. Tělo, mysl ani smysly ani rozlišující intelekt. Je to To. Snažil jsem se šedesát let, ale toto tajemství jsem nerozluštil. Nikdy jsem nebyl schopen toto tajemství rozluštit. Jsem starý muž. Ty jsi mladý, prosím mluv ke mně. Chci toto tajemství spatřit, chci být tváří v tvář tomuto Tajemství. Chci je políbit, protože jsem podobnou krásu neviděl nikde na planetě. Jsem s někým v lásce, ale Milované jsem nespatřil.

J: Jak můžu od vás odejít? Jaký zázrak mne sem přivedl?

P: Zavolal jsi. To je pozvání.

J: Papadží, doporučuješ nám abychom nečetli knihy o probuzení protože to jen vytváří představy a očekávání o tom, jaké to bude, co přijde. Jaký tedy má smysl mluvit o něm v interview?

P: Nedoporučuji číst žádné knihy o světcích nebo o učení. Když čteš duchovní knihu, budeš mít pravděpodobně rád nějakou její část. Čteš-li si jí a máš ji rád, uložíš si ji do paměti. Později, když sedíš v meditaci se snažíš osvobodit. Chceš být svobodný a máš koncept o svobodě ze čtení svých knih. Jak medituješ, objeví se tato představa a ty jí prožiješ. A zapomeneš, že prožíváš něco uloženého v paměti. Co dostaneš je minulou zkušeností, ne Osvícením. Skutečná zkušenost není zkušeností pocházející z paměti. Mysl tě při meditaci podvádí. Bude tě vždy podvádět a klamat, tak na ní nezávis. Chce-li mysl něco, neposlouchej jí. Ať si přeje cokoli, nedávej jí to. Paměť je minulostí. Medituješ-li, snažíš se uskutečnit plán uložený v paměti: "Musím se dostat na místo o kterém jsem četl". Tvá příští zkušenost bude naplánovaná a ty ji dostaneš, protože cokoli mysl pomyslí se uskuteční. Pomyslíš-li na sansáru, objeví se stvoření. Je to tvou myšlenkou, tvým přáním. Zdá se to být natolik skutečné, protože této realitě důvěřuješ. Jednou ale jak zakusíš, že Realita je někde jinde, okamžitě odmítneš sansáru. Budeš mít velmi novou, velmi čerstvou zkušenost. Každý moment bude nový. Nebudeš jej prožívat myslí. Pak tu bude ne-mysl a ty budeš kompletní. Tomu a jen tomu se říká poznání. Nepoužiju již více slova zkušenost, protože všechny zkušenosti patří minulosti. Nepůjde o žádnou zkušenost, půjde o zcela přímé setkání. Poprvé TO potkáš. Poznáš to po odmítnutí mysli, po odmítnutí jejích konceptů. Musíš sem přijít nahý. Ze všeho se svlékni. Buď nahý. Svlékni se i z nahoty. Rozumíš? Komnata této Lásky je tak posvátná, že je to jedinou cestou vstoupení. Chceš-li potkat svého Milovaného, vejdi sem. Kdo tě může zastavit? Udělej to nyní. Je to tak snadné. Oblékání zabírá čas, ale svléknutí se je mnohem snazší.
Návštěvník
 

Re: Skryté tajemnství - Púndža

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 10. srp 2017 20:01:17

J: Včera jste vyprávěl příběh o Mistru který byl tak hluboce ponořen v meditaci, že se nestaral ani o svého nemocného syna. Někdo se vás pak zeptal na zodpovědnost. Také vám chci položit tuto otázku: je svoboda rovněž svobodou od odpovědnosti?

P: Muž který mi tuto otázku položil ke mně potom přišel. Řekl jsem mu, že tento příběh vypráví o světci, jeho ženě a synu. Řekl jsem mu: "Nenáležíš žádnému z těch tří, ani synu, ani ženě, ani manželovi. Je to příběh světce a jeho ženy. Musel by ses stát rovněž světcem nebo jeho ženou, abys pochopil. Nebo alespoň jejich synem." Pak zůstal tichý a řekl že je spokojený. Odpovědnosti tu byly nějaký čas. Tvá mysl a ego říká, "To náleží mně a to jemu". Odsud pramení odpovědnost. Kdo je otcem celého stvoření? Před tvým narozením tu tato sansára, toto stvoření již bylo. Bylo zde milióny let. Kdo se o ně staral po celý ten čas? Zajímal jsi se o své zodpovědnosti, o své povinnosti asi tak 30 let. Za 70 let se již o ně nebudeš starat. Tvé odpovědnosti a povinnosti, tvá zdejší dharma nemůže trvat déle než 100 let. Ale co ty milióny let předtím? Kdo je zodpovědný za bilióny akcí uskutečněných před tvým narozením? Vezmeš-li na sebe zodpovědnost za svou rodinu, za svého syna, svou ženu, svou společnost, svou zemi a všechny ostatní na světě, budeš muset pohnout myslí, tělem a intelektem, není-liž pravda? Ke splnění těchto povinností potřebuješ tři věci: dobré zdraví, což znamená dobré tělo, dobrou mysl, což znamená dobré zájmy a soucit. Odkud ty věci získáš? Kde sebereš energii k pohnutí tělem, abys pomohl druhým fyzicky? Kde načerpáš energii k pohnutí myslí ze soucitu k ostatním? Kde najdeš energii k činění?

J: Načerpám ji z milosti.

P: Víš-li, že načerpáš energii z milosti, jak by se mohli věci stát tvou zodpovědností? Tato žárovka svítí, světlo je zde. Může ta lampa říci, "Jsem jasná. Kvůli mně můžeš vidět."? To by byl omyl. Ona neví. Odkud to světlo pochází? Odkud přitéká energie? Byl tu vrchní inženýr, když tu pracoval, zeptal jsem se jej: Co je elektřina? Poškodí-li se dráty kterými elektřina přichází, nic neuvidím." Odpověděl: "Ještě nevíme. Nějak to funguje. Elektřinu generujeme, ale odkud přichází nevíme. Nevíme co je původním zdrojem síly, která protéká dráty." Když je ti 5 let, rodiče se o tebe starají. Když povyrosteš a pocítíš, že se můžeš postarat sám o sebe, opustíš své rodiče a pracuješ sám na sebe. Tví rodiče jsou šťastní, že jsi již nezávislý. Máš-li potíže, můžeš se na ně vždy obrátit o pomoc a poučení, a vždy jsi vítán. Proč ti to říkám? Je zde energie, milost, která tě vede (chrání) a stará se o tebe. Můžeš se na ní kdykoli obrátit. Tento reservoár je zdrojem vší energie. Je zdrojem jak elektřiny tak i tvé energie. Nezapomeň, že všechna tvá energie, energie skrze kterou pracuješ pramení v átmanu, v milosti. Když se do toho zdroje ponoříš, budeš mít o 200% více energie než nyní. Vrať se domů a uvidíš. Když dovolíš této energii vést tvůj život, pochopíš: "Toto přichází z milosti. Je štěstím že ji vidím pracovat. Skrze ní mi byla dána příležitost starat se o své děti, o ženu, naše vztahy, mou společnost a zemi." Když funguješ z tohoto místa, budeš mít nový život. Mnoho lidí kteří odsud odešli mi psalo: "Odkud tato energie přichází? Byli jsme zaneprázdnění, ale nyní máme další práci a nemůžeme se unavit. Cítíme se nyní velmi mladí. Je to jako by nám bylo o 30 let méně než když jsme přišli do Lucknow."

J: To by mně bylo 8. Správný čas k probuzení!

P: Ano, ano. Jinak bys byl příliš starý. Je třeba to udělat v dětství nebo mládí. Ve stáří je mnoho zodpovědností. Děti tě zlobí, společnost rozrušuje, nemoci vyčerpávají. Samo tělo je nemocí. Je plné komplikací. Když jsi starý, tvá mysl se upne k potížím. Nebude možné se koncentrovat. Budou tu mentální poruchy, fyzické potíže, vztahy — tolik věcí. Tak to musíš udělat brzy, v dětství. Dětství je nejlepší, ale mládí je také dobré. Někteří staří lidé za mnou také přichází. Již budou v pořádku.

J: Včera přišla nějaká žena aby tě viděla. Byla o něco starší než já a zdálo se že měla s tebou krásné setkání. Když jsem ji uviděl, bylo mi velmi dobře, protože jsem si pomyslel: "Ještě mám čas."

P: Proč čas. K čemu? Zde na čas zapomeň. Proč se trápit časem? Čas je minulostí. Až odsud odejdeš, zapomeň na čas. Čas nepotřebuješ. To už se tu stalo. Muž ve věku asi 50 let sem přijel z L.A., protože nechtěl aby tu jeho syn stále byl. Byl to bohatý muž a chtěl si vzít svého syna zpět a nechat jej pracovat ve svém obchodě. Přivezl si stovky otázek a chtěl se mnou bojovat. Chtěl vědět, proč jsem mu ukradl syna. Měli tři pokoje v Clarks hotelu, kde strávili noc předtím než za mnou přišli. Příštího rána mně jej jeho syn představil. Posadil se přede mnou na zem v mém domě. Otec řekl: "Přišel jsi ke mně včera v noci. Sedl jste si na okraj mé postele v Clarks hotelu a zodpověděl všechny mé otázky. Již nemám nač se ptát." Měl na zápěstí hodinky a ty položil přede mně se slovy: "Již je nepotřebuji." Zůstal tu 20 dnů. Viděli jste někdy američana bez hodinek? I když jdou spát, mají je pod polštářem. I když se jdou koupat. Jsou tak opatrní, důslední, i v koupelně. Když odcházel, řekl jsem mu: "Kolik je hodin? Když nebudete mít hodinky, budete se muset ptát druhých." A on odpověděl: "Ne, je to stejné. Vstávání i spaní — nyní je vše stejné. Zapomněl jsem na čas. Už je nepotřebuji." Řekl jsem, "Ne, vezměte si mé" a upevnil jsem mu je na zápěstí. Když máte čas, mysl a všechny ty starosti, musíte se o ně starat sami. Ale když znáte krásu ne-mysli a ne-času, kdo se o vás stará? Necháte-li vše na nejvyšší síle, stará se o vás velice dobře.

J: Papadží, téměř všichni z nás jsou zaopatření lidé ze svobodných zemí. Navštívit vás v Lucknow je privilegiem, které si můžeme dovolit. Pro mnoho lidí ale svoboda znamená osvobození se z politického útlaku, uvěznění nebo sociálního postavení. Je vnější spoutání na překážku vnitřní svobodě, a je-li, vidíte smysl politického angažování se ve světě?

P: Vnější okolnosti nejsou na překážku. Překáží ego. Překážky jsou stvořené egem. "To musím udělat, to dělat nesmím.": tato idea, že něco děláte je překážkou. Když konáte bez toho že jste konatelem, nejsou zde žádné překážky. To svrchovaná síla skrz vás pracuje. Povede vás, když se okolnosti objeví.

J: Strávil jsem nějaká čas prací pro lidská práva. Lidé v jiných zemích, jako Barmě nebo Tibetu byly strašně potlačeni. Jsou zabíjeni nebo zraňováni lidmi, kteří jim vládnou. Říkáte, že samo tělo je nemocí a že někdy, ve stáří, je sužuje velká bolest která činí probuzení téměř nemožným. Jsou místa, kde vás mohou zabít jen pro to, že jdete na satsang. Někde jsou setkání jako toto trestána. Na těchto místech vás vládní agenti zastřelí když se pokusíte o satsang. Tyto vnější okolnosti přece jsou překážkou. A jsou-li, způsobují potřebu postavit se agresorům. Sám jste to udělal, ve dvacátých letech, jestli váš životopis nelže. Jak se tomuto jednání postavit?

P: Svět se ubírá do katastrofy. Směřuje ke zničení lidské rasy. Atomové a chemické zbraně nás tam dovedou. To není cesta kterou jít. Pojďme zkusit namísto toho lásku a soucit se všemi živými bytostmi. Zde, na satsangu to zkoušíme. Rozšiřujeme poselství míru a lásky. Doufám že se toto poselství rozšíří. Všichni kdo tu jsou jsou zástupci svých zemí. Předají poselství lásky svým rodičům a lidem ve své zemi. Oheň se rozšíří. Jednoho dne uvidíte výsledky. Vrátíte se domů. Budete mluvit k přátelům, známým a oni poznají o co jde. Uvidíte velkou změnu. Jsem si tím jistý. Tyto časy nadchází. Musíme se poučit z lekcí které přineslo ničení. Ještě jsme nazapomněli na Hirošimu v Japonsku. Lidé tam stále trpí. Nemůžeme zapomenout. Musíme přijmout lekci a rozšířit poselství lásky jako za času Ašóky, kdy všude vládl mír. Nebyly tehdy žádné války. Poslal svého vlastního syna a dceru na Srí Lanku, do Číny a východních zemí. To je jak se zpráva šířila. Tuto zprávu míru napsal jeden muž sedící pod stromem probuzení. Plamen lásky je velmi mocný. Jednou jak zahoří, začne požár který nelze zastavit, ani chemickými zbraněmi. Prostě jen meditujte v osamění. To můžete dělat kdekoli, i u sebe doma. A uvidíte výsledky. Buďte tiše a posílejte poselství míru: "Ať je mír a láska na celém světě", "ať žijí všechny bytosti šťastně a v míru". Tato vlna se rozšíří..

J: Doufejme.

P: Ne doufejme. Doufání nevěřím. To náleží budoucnosti. Věřme nejvyšší síle. O celý tento svět se postará. Může přiněst okamžitou změnu. Modlete se k nejvyšší síle: "Prosím pomož nám být v míru se všemi bytostmi. Prosím, uč nás." Je snadné učit ostatní, dávat ponaučení. Pomožte nejdřív sami sobě. Najděte pro sebe co je mír. Nezatěžujte se pomáháním ostatním dokud jste sami nepoznali co mír je.

J: Co jste se naučil za léta kdy tady učíte?

P: Nejsem učitelem. Kdo ti řekl že učím? Učitelé učí jen (z) minulosti. Učitelem je ten, kdo říká ať se dělá to a ono a když to dělat nebudete, přijdete do pekla. To je učitel. Neučím, nejsem kazatelem. Změním svojí otázku: Čemu jste se naučil z sezení zde na satsangu během těch let? Lásce, lásce, jen lásce. Miluji je [dělá gesto na ostatní].

J: Proč je, Papá, copak mně nemilujete?

P: Tebe do toho nezahrnuji, protože jsi Milovaným. Je miluji, ale ty jsi mým Milovaným.

J: Co to znamená?

P: Protože jsi mým Milovaným, sedíš naproti mně. [dále Papadží vysvětluje co se děje na satsangu, jak absorbuje lidi a dává jim "sedadlo" ve svém srdci, jako milenec když uvolňuje místo Milované-mu ve svém srdci.] Všichni jste v mém srdci.

J: Děkuji, Papadží.

P: Děkuji že jste přišli. Z celého srdce vám děkuji a děkuji i za mé děti. Jsem šťastný z vašich otázek. Všichni jsme jimi získali. Vibrace tohoto satsangu není uzavřena v této místnosti. Již byla doručena celému světu. Uvidíte.

J: Papadží, máš velmi široké vlny. Jakékoli ryby signál zachytí.

P: Bez ryb a signálů! Nepotřebujeme žádné signály. K signalizování jsou třeba dva — jeden posílající a druhý co přijímá.

J: Samozřejmě. Kdy se konečně poučím? [Ticho.] [Směje se.]

P: Právě mi odpovídáte. Ptal jste se tolika otázkami. A já vám položil jedinou, a toto je odpovědí. Zde je signál bez signalizování. Překrásné. Co je to? Můžeš mi to povědět? Je po interview. Co je to? [Ticho.] Co je to? Co se to uvnitř děje? Co je to za krásu? Cítíš ji. Všechny buňky ji užívají. Už to vidíš? Pijí nektar. [Zvedá papír s otázkami.] To si vezmu sebou.

J: K mému překvapení, Papadží, jsi je všechny zodpověděl. Myslel jsem že nějaké budou záludné, ale ty jsi měl na všechny odpověď. . Témata tohoto článku: kdo jsem já?, Papadží
Návštěvník
 

Re: Skryté tajemnství - Púndža

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 07. pro 2017 12:32:18



PAPAJI - Je to snadné být svobodný
Návštěvník
 


Zpět na Poonja (Púndža, Papadží)

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník