Guru: Co chceš? Žena: Chci sebepoznání… Chci sebe. Já. Guru: Jak to poznáš? Žena: Nevím. Guru: Kde je to já? Kde je cokoliv co chceš? Žena si ukáže na srdce. Guru: V srdci. Ano. Tak tam jdi. Jdi dovnitř, když je to místo uvnitř. Jdi ven, když je to místo venku. Řeklas uvnitř… tak jdi dovnitř… (po chvíli) …Už jsi dorazila? Žena: Ne (uchechtne se). Guru: Kde tedy jsi? Žena: Nevím. Guru: A to je kde? Kolik kilometrů to je odsud dovnitř?… Řekla jsi, že tam ještě nejsi. Chceš se tam dostat autem, letadlem, lodí? Žena se opět jen uchechtne. Guru: Jak se tedy chceš dostat dovnitř? Chceš snad letět? Žena: Ne. Guru: Tak jdi pěšky. Tak se cestuje z místa na místo. Čemu dáš přednost na cestě dovnitř? Žena: Nemůžu tam takto cestovat… Guru: Nepotřebuješ auto? Loď? Žena: Ne. Ne. Guru: Proč? Žena: Protože tam neexistuje vzdálenost. Guru: Není tam vzdálenost? Tak se nehýbej… Jak jsi řekla. Není tam žádná vzdálenost. Tak se nepohybuj. Nepohybuj se… a nezačínej mluvit, protože to je také pohyb. Neaktivuj mysl, protože to je také pohyb. Dovol mysli zastavit se. Nehýbat se. Zanech svůj intelekt na vteřinu v nehybnosti. A řekni: kde jsi? Žena: Tady. Guru: Výborně. Dobře. Zůstaň tady… To je blaženost, štěstí, svoboda, osvícení (usmívá se). Žena se začíná nekontrolovatelně smát. Guru: Hm, vidím, že už se znáš…