Re: Jak pečujete o své zdraví

Zdraví je náš přirozený stav a vyléčit se je náš přirozený sklon.
Být nemocný vyžaduje větší úsilí, než uzdravit se.

Moderátor: Luck

Re: Jak pečujete o své zdraví

Nový příspěvekod nop » čtv 13. úno 2014 13:11:09

jaosiva1 píše:Na vice vlaknech tady zazniva,ze trochu vic mohu s vecma( tedy napr I se zdravim) pohnout,kdyz trochu vic poznam sam sebe...
Clovek vicemene ma k dispozici svou mysl-sve telo-okolni svet-a kontakt na sve vyssi ridici urovne.....
Je trochu smutne,ze se psychosomatika nazvala CELOSTNI medicinou..a bez uzardeni......

Byl bych rád za to, že se pohnula medicína a udělala druhý krok. Na poznání dalších úrovní si počkáme, až se druhý krok úplně vžije (uznání duševní stránky bytí).
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2487
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Jak pečujete o své zdraví

Nový příspěvekod nop » čtv 13. úno 2014 17:14:46

nop píše:
jaosiva1 píše:Na vice vlaknech tady zazniva,ze trochu vic mohu s vecma( tedy napr I se zdravim) pohnout,kdyz trochu vic poznam sam sebe...
Clovek vicemene ma k dispozici svou mysl-sve telo-okolni svet-a kontakt na sve vyssi ridici urovne.....
Je trochu smutne,ze se psychosomatika nazvala CELOSTNI medicinou..a bez uzardeni......

Byl bych rád za to, že se pohnula medicína a udělala druhý krok. Na poznání dalších úrovní si počkáme, až se druhý krok úplně vžije (uznání duševní stránky bytí).

Řekla bych, že naprosto neúčinné je, chodit v mrazech s rozepatým kabátem, odhaleným krkem, svalovat vinu za choroby horních cest dýchacích na něco jiného a žádat pokrok od medicíny.

Vidím, že jsi si vzpomenula na setkání čtenářů v prosinci v Praze, kdy jsem odmítal nosit šál, vymlouval se na to, že u bundy nejde zapnout zip, a nechal si to zapnout od Rošády. Kašel tam byl už předtím a naopak čerstvý vzduch ničí virusy.
Jeden lesník mi kdysi řekl, že otužilost se cvičí včas, je dobré už od září chodit s rozhalenkou a vydrží to až do listopadu. U mne to šlo i v prosinci.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2487
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Jak pečujete o své zdraví

Nový příspěvekod irulan » čtv 13. úno 2014 17:49:03

Můj názor je zlata střední cesta. Nic se nemá přehánět. Ani ta péče ani ta nepéče. A jako zdravotnik mam taky dostatek "materialu" k odpozorovani, ze kdyz je ta péče přehnaná, člověk si ani ten život a risk neuzije, akorát se porad pozoruje a řeší kdeco. Kdyz se na to zase úplne kašle, nedají se čekat zázraky zvnějšku. Telo je naši součástí, kdyz ho popirame nebo se jim moc zabyvame, asi nám bude představovat nejaky problem.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 1132
Registrován: ned 10. čer 2012 17:38:29

Re: Jak pečujete o své zdraví

Nový příspěvekod nop » čtv 13. úno 2014 19:08:18

nop píše: Vidím, že jsi si vzpomenula na setkání čtenářů v prosinci v Praze, kdy jsem odmítal nosit šál, vymlouval se na to, že u bundy nejde zapnout zip, .... Kašel tam byl už předtím a naopak čerstvý vzduch ničí virusy..

Pokud vím, tak kašel byl i potom a navíc i viróza.
To, jestli se otužuješ, nebo jen nerozumně hazarduješ se svým zdravím poznáš podle toho, jestli se Tvé zdraví utužuje a nebo jestli je pak tělo víc nemocné.

Abych to dokončil: v těch dnech setkání okolo 7. prosince jsem přecházel chřipku, aniž bych To tušil. Pochopil jsem to až dva dny po skončení virozy. Ale byl jsem nesoustředěný a s nikým jsem nemluvil (alespoň jsem na nikoho nedýchal).
A byl jsem i drsný. V čajovně při příchodě mne Michal a Jana laskavě upozornili, že od vedle si mohu přinést židli, kdybych při sezení na zemi nebo těch malých polštářích měl problémy. A já jsem jim zpupně odpověděl: "duchovní člověk nemá problémy." Potom jsem nakonec přenesl stoličku od vedle.
Později se Jana prý vyjádřila, že Nop je obtížně rozlousknutelný ořech.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2487
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Jak pečujete o své zdraví

Nový příspěvekod jaosiva1 » čtv 13. úno 2014 19:16:14

Lidske telo-nase pomucka k experimentovani-bylo koncipovano-aby bylo zdrave nebo se pociytalo s nemocema?
Zivit,napajet,dbat,aby bylo v teple,dychat,spat,primerena aktivita a material k premysleni,socialni potreby a kdo vi,co jeste...
A k tomu jeste pecovat o zdravi-aby neonemocnelo a nezranilo se--proc tolik potreb?
Vzdyt clovek 95% sveho bio-zivota venuje na jejich zabezpecovani---kde je ostatni--potreba stesti a duchovni cesty?

A presto cim dal vic lidi do toho de a zkouma sama sebe---portreba POZNAT MOUDROST zacina nabyvat vrchu--poznej nejprv Kralovstvi nebeske a ostatni potreby budou uspokojeny--mozna,budes-li je jeste vubec chtit uspokojit

Poznavat a moudret--tomu ja rikam ZDRAVY zivotwni styl,a klidne pri tom clovek muze byt I nemocny...
...
jaosiva1
 
Příspěvky: 349
Registrován: úte 14. led 2014 22:55:05

Re: Jak pečujete o své zdraví

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 13. úno 2014 19:18:00

nop píše: A já jsem jim zpupně odpověděl: "duchovní člověk nemá problémy." Potom jsem nakonec přenesl stoličku od vedle.

:)
Návštěvník
 

Re: Jak pečujete o své zdraví

Nový příspěvekod quarnum » pát 14. úno 2014 1:21:23

irulan píše:Můj názor je zlata střední cesta. Nic se nemá přehánět. Ani ta péče ani ta nepéče. A jako zdravotnik mam taky dostatek "materialu" k odpozorovani, ze kdyz je ta péče přehnaná, člověk si ani ten život a risk neuzije, akorát se porad pozoruje a řeší kdeco. Kdyz se na to zase úplne kašle, nedají se čekat zázraky zvnějšku. Telo je naši součástí, kdyz ho popirame nebo se jim moc zabyvame, asi nám bude představovat nejaky problem.

Smírné řešení je také řešení
Uživatelský avatar
quarnum
 
Příspěvky: 31
Registrován: ned 04. zář 2011 23:58:24

Re: Jak pečujete o své zdraví

Nový příspěvekod nop » pát 14. úno 2014 3:22:38

Na návštěvu divadla si beru kravatu, na hory rozhalenku když moc nefouká.
Přílohy
Lucenec,2014,02,02 -a.jpg
jezírko v parku s vodním ptactvem
DSC09703 -2.JPG
koňská cesta na svážení dřeva
DSC09702 - 2.JPG
Slovenské Rudohorie 3.února 2014
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2487
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Jak pečujete o své zdraví

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 12. led 2018 17:24:03

Klíčem ke zdraví je pocit štěstí, odhaluje unikátní studie

Chcete se dožít požehnaného věku a úspěšně se vyhýbat nemocem? Představte si, že můžete. Stačí jen pěstovat mezilidské vztahy, být se svými blízkými „zadobře“ a vést spokojený život. Takhle jednoduché to je! Tedy alespoň podle vědců…

Obrázek

Český básník Adolf Heyduk kdysi v jedné ze svých básní uvedl, že „štěstí je muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá“. Kdyby tento mistr psaného slova tehdy věděl, že štěstí má přímo léčivou moc, možná by znění oné básně ještě o něco upravil. Podle tvrzení odborníků je totiž pocit blaženosti nedílnou součástí nezlomného zdraví. Znamená to tedy, že kdo je v životě spokojený, ten nepotřebuje doktora? Prý ano!

Všechno je to v hlavě

Výzkumníci působící na americké Harvardově univerzitě učinili nebývalý objev. Na základě jejich studie, která je považována za jedinou svého druhu, jelikož doba trvání se „protáhla“ na necelých 80 let, naznačují, že jedinci, kteří denně zažívají pocity štěstí, jsou mnohem zdravější, čímž se také dožívají delšího věku. Pochopitelně v porovnání s těmi, kteří jsou nespokojení, ustavičně si na něco stěžují a patří do kategorie zapřisáhlých pesimistů. Přijde vám to jako hloupost? Ještě zadržte, ono to celé má vlastně logiku. Však uvidíte sami…

Sonda do hlubin štěstí, která nemá obdoby

Odborníci k tomuto fascinujícímu závěru došli po mnohaletém monitorování třech stovek dobrovolníků, přičemž sledovali všechny faktory v jejich životě – konzumací alkoholu počínaje, finanční stabilitou a mezilidskými vztahy konče. Tento unikátní náhled do soukromí, bankovního účtu i běžných návyků respondentů přinesl zajímavé závěry.

Peníze? Na těch zase tolik nesejde

„Při analýze získaných dat jsme byli nejvíce překvapení z toho, že naše vztahy a hlavně štěstí, které v nich prožíváme, je pro naše zdraví naprosto zásadní. Ti lidé, kteří během našeho výzkumu uváděli silné mezilidské vztahy, byli ti, kteří byli nejzdravější a nejšťastnější. Naopak účastníci studie, jež neměli silné sociální vazby a trpěli jistou izolací, vykazovali pokles fyzického a duševního zdraví. A to i v případě, že měli dostatek finančních prostředků a vysoké postavení,“ přibližuje spoluautor studie a zároveň profesor psychiatrie na Harvardské lékařské fakultě Robert Waldinger. Odborník tak nepřímo naznačuje, že na bohatství zase tolik nezáleží. Ten největší poklad, který přispívá k dlouhověkosti a předchází nemocem, jsou vlastně vaši blízcí, kteří vás dělají šťastné.

Autor: Shutterstock
Návštěvník
 

Re: Jak pečujete o své zdraví

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 28. led 2018 22:45:10

MUDr. Jan Hnízdil

Dvacet let strávil jako internista a rehabilitační doktor v bílém plášti a předepisoval pilulky. Pak zjistil, že přes veškerou snahu klasické medicíny se u mnohých pacientů léčebný efekt ne a ne dostavit. Nemocnici opustil a vydal se cestou komplexní psychosomatické medicíny, která neléčí symptomy, ale hledá příčinu onemocnění v životě nemocného a snaží se s ní aktivně pracovat. Jana Hnízdila vyhledávají především pacienti, kteří už nevědí, kudy kam. Mají za sebou kolečko nejrůznějších vyšetření, trápí je chronické problémy, léky berou po hrstech, a přesto se jejich stav nelepší. Jan Hnízdil tvrdí, že zdraví má každý ve vlastních rukách a vyléčení závisí také na ochotě něco udělat se sebou a se svým životem. Založil Hnízdo zdraví, v němž nabízí komplexní pohled na nemoci a uzdravení. Mezi vědci získal nálepku kontroverzního léčitele, spolek Sisyfos mu v roce 2015 dokonce udělil anticenu Bludný balvan, vrásky si z toho ale nedělá. Naopak, od té doby je hrdým nositelem titulu MUDr. Jan Hnízdil, Bl.b.

Z rozhovoru s MUDr. Janem Hnízdilem:

Píší vám lidé dotazy ke svému zdraví? Chtějí, abyste je diagnostikoval na dálku?
Jistě, ale radit na dálku je nesmysl. Medicína musí být založená na osobním vztahu, na tom, že se s pacientem potkám, vyslechnu ho, zjistím, jakou má povahu, chování...“

Když se dneska objednám, kdy se na mě dostane?
Čekací doby jsou osm měsíců. Denně mám šest nových pacientů, na každého hodinu a to je hučák. Mám toho plnou hlavu, protože lidé jsou často zoufalí, pacienti s depresí, onkologickými nebo různými autoimunitními onemocněními.

Komplexní medicína je založená na vztahu, to znamená, že s nimi vztah musím navázat, vlastně se na ně napojit. A představte si, že se za den napojíte na čtyři, pět lidí s depresemi a úzkostmi. To je obrovský výdej energie.

Jak se to dá zvládnout?
Jakmile skončím, okamžitě se musím zase odpojit. Neexistuje, abych si práci nesl domů, takže se to snažím z hlavy okamžitě vymazat. Když si mě večer zeptáte, kdo u mě byl přes den v ordinaci, tak vám to neřeknu. Pacienty mám v počítači, ale nemám je v hlavě. Kdybych to nosil v hlavě, tak jsem dávno v Bohnicích.

Máte nějakou metodu, jak práci ventilovat z hlavy?
Naštěstí mám špičkového „psíchologa“ (ukazuje na svého psa Skipa, který během rozhovoru pobíhá kolem nás v parku na Břevnově). To je úžasná posila. Je strašně hodný, laskavý, citlivý. A po každém pacientovi se na mě podívá a jdeme se vyvenčit. V poledne mám hodinovou pauzu, to se vždycky jdeme projít.

Kolik let jste strávil v bílém plášti jako internista a rehabilitační lékař?
Dvacet let, prakticky do revoluce. Na klinice, v bílém plášti. Pak jsem zjistil, že je mi těsná jak medicína, tak ten plášť. A tak jsem to vzal z jiného konce, pacientům nabízím lidovou medicínu v rodinném prostředí. Žádné oficiality, bavíme se o životních starostech, a zdravotních potížích a jak to spolu souvisí.

Když jste byl klasický lékař, hlodalo vám v hlavě, že by se dalo léčit jinak?
Trápilo mě, že jsem nemocem svých pacientů nerozuměl. Chodili ke mně, měli různé choroby, posílal jsem je na vyšetření, psal neschopenky, indikoval operace, léčil, předepisoval prášky, ale oni se mi neuzdravovali a pořád se vraceli. Potom jsem potkal kolegu Jiřího Šavlíka, psychosomatika, který mi vysvětlil úplně jednoduchou věc, že nemoc je informace. Informace o tom, jaký člověk je, jakou má povahu, jakým způsobem a v jakých podmínkách – rodinných, partnerských, společenských – žije. Informace o tom, že v životě dělá nějakou chybu. Mně se to hrozně zalíbilo, začali jsme s Jirkou Šavlíkem spolupracovat.

Začal jsem se zajímat nejen o objektivní nálezy, které jsou důležité, ale také o pacienta jako člověka, o jeho životní situaci...Postupně jsem se naučil tu chybu v životě pacienta najít

Dá se ta chyba najít během hodinového povídání s pacientem?
To se dá zvládnout za dvacet minut. Je to skutečně tak jednoduché.

Jedna věc je chybu najít. Vy jim třeba řeknete, že žijí ve stresu, manželství se jim hroutí, nemají na sebe čas, dusí se v práci, tak ať s tím něco udělají. Jenže to nejsou jednoduché životní změny, to nejde ze dne na den.
To je jasné. Ale je potřeba, aby pacient porozuměl tomu, co mu jeho tělo nemocí říká. To je první krok. Základem psychosomatiky je slovo somatizace, což znamená ztělesňování složité neřešené životní situace. Člověk má nějaké životní starosti, je ve stresu, bezradný, a to, co není schopen ve svém životě změnit vědomě, tak postupem času začne tělo na nevědomé úrovni dělat za něj. Dostane třeba bolesti hlavy, závratě, točí se mu hlava, pálí ho žáha, má vysoký tlak, úzkosti, deprese… Všechno jsou to jasně čitelné signály. Já lidem jen vysvětluji, kde dělají chybu a potom společně hledáme možnosti, co je v jejich silách, aby změnili a uzdravili se. Když ale zjistím, že je člověk úplně na dně, že vlastními silami to zvládnout nemůže, tak mu samozřejmě doporučím léky: antibiotika, antidepresiva, kortikoidy… Snažím se je ale ordinovat jen dočasně. Tak, aby mu pomohly se odrazit ode dna, aby využil jejich efektu k životní změně. To už je zase otázka vůle a možností pacienta.

Kdo ve spektru vašich pacientů převládá?
Beru děti od šesti let, kdy už se s nimi dá rozumně komunikovat, do nekonečna. Od pupínku na nose po onkologické pacienty, poruchy autoimunity, deprese, zkrátka všechno. Nerozlišuji pohlaví, věk, víru ani diagnózu. Vysvětlení nemoci se vždycky najde v životním příběhu. Poslední léta ke mně chodí lidé už poučení, kteří jsou ochotní a schopní za sebe převzít zodpovědnost a jdou se poradit, jak na to. Když jsem byl ještě na klinice, tak za mnou chodili, že mají bolesti, závratě a divili se, když jsem jim nedal prášky. Teď je zakázka opačná. Pacienti mi říkají, že berou spousty prášků, stále mají zdravotní potíže, tak co mají udělat, aby se uzdravili, kde dělají chybu. Teď mám tisíc sedm set čekatelů, nával je obrovský. Čím dál tím víc lidí chce svým nemocem rozumět a pracovat na uzdravení.

V nejnovější knížce Příběhy obyčejného uzdravení https://www.google.cz/search?source=hp& ... 2A64Eh41CA líčíte případy svých pacientů, kterým se to povedlo, udělali aktivní krok, změnili život. Přemýšlela jsem o tom, kolik lidí na to má sílu a kolik zůstane zabředlých ve své realitě, která jim škodí.
Celou knížku jsem poskládal z příběhů pacientů, kteří ke mně přišli s nemocí, brali léky, já jim vysvětlil, kde dělají chybu, oni ji odstranili, uzdravili se, léky neberou. Někteří z nich svůj příběh v rámci terapie sepsali sami. Jako návod a naději pro ostatní pacienty. Prostřednictvím knihy chci lidi inspirovat, že mohou zvládnout i zdánlivě nezvladatelnou situaci, rakovinu, roztroušenou sklerózu, depresi. Další výhodou je, že když se najdou v některém z příběhů a pochopí svoji nemoc, tak už za mnou nemusejí chodit. Takže se vlastně uzdraví na dálku.

Onkologickým pacientům snad nezakazujete léky?
Samozřejmě že ne. I když to někteří chtějí. Nedávno u mne byl asi čtyřicetiletý muž s nádorem lopaty kosti kyčelní. Onkology doporučenou operaci a radioterapii odmítl. Přišel za mnou, že se nechce nechat řezat a ozařovat, ale léčit alternativně. Během hodinové konzultace jsem mu vysvětlil, že jeho onemocnění je tak závažné, že by ho vlastními silami nezvládl. Přesvědčil ho, ať neztrácí ani den a využije možností moderní onkologie. Od alternativního lékaře s titulem Bl.b. to vzal.

Chodí za vámi hodně pacientů, kteří vás vnímají jako poslední instanci?
Když ke mně přijde pacient a začne mi říkat, jak jsem úžasný, jak přečetl všechny moje články a že jsem jeho poslední naděje, tak se mi okamžitě rozsvítí červená kontrolka. Je mi jasné, že na mě ten člověk hodlá naložit něco, co nemohu unést, že jeho očekávání je naprosto nereálné. Řeknu mu, že se musí obrátit k nejvyššímu, že je tady špatně.

Já nejsem spasitel. Nic neslibuji, zázraky nedělám, jen obracím pacienty k sobě samým, aby chybu i nápravu hledali v sobě, nespoléhali se jen na západní medicínu, ale ani na čínskou medicínu a další alternativní směry. Zkrátka aby byli nezávislí a používali selský rozum. Závislost může být jak na lécích, tak na léčitelích. To je pak ode zdi ke zdi.

Stává se, že pacienti sami vědí, co mají změnit, jen to potřebují slyšet od vás, potřebují potvrzení od lékařské autority?
Lidé si obecně rádi vyslechnou diagnózu od nějaké autority, nejlépe ověnčené tituly. Ve chvíli, kdy dám člověku diagnózu, tak z něj udělám pacienta a on se mi odevzdá. Chce ode mne, abych ho uzdravil. Předá zodpovědnost na moji stranu. Proto diagnózy záměrně nedávám, ze mě je nedostanou. Najdu a popíšu jejich životní problém a ten začneme společně řešit. Třeba dneska jsem tady měl dvě maminky s chronicky nemocnými dětmi. V obou případech byli problémem rodiče. Jedné jsem řekl, že přeci nebudeme léčit osmiletého kluka s migrénami. Je nesmírně citlivý, starostlivý. Nikdo na něm nic nenašel, neurologie, ORL, oční… Nechal jsem si ho v ordinaci samotného a zeptal se ho, co mu dělá starosti. Okamžitě se rozbrečel a spustil: rodiče se rozvádí, oba je má rád. Ani nemohl mluvit, tak mu to stahovalo hrdlo. Doma byly hádky, maminka zažádala o rozvod a klukovi se to somatizovalo v migrénách.

A místo toho, aby ho rodiče uklidnili, tak ho posílali na neurologická vyšetření?
Přesně tak. Tady se pořád hledá a vylučuje objektivní příčina, přitom stačí se pacienta zeptat, co ho trápí, jaké má starosti, čeho má plnou hlavu. To ale neznamená, že jsou veškerá vyšetření zbytečná. Jestliže mám u pacienta sebemenší pochybnost, na cétéčko nebo rezonanci ho také pošlu.

Jsou rodiče vůbec schopni přijmout, že je problém na jejich straně?
Já jim jen povím, co mi v jejich nepřítomnosti dítě řeklo, co ho trápí. Protože to rodičům nedokáže říct přímo, tělo to dělá za něj, nemocí. Já to rodičům přetlumočím. Pak už je to na nich. Dokud se rodinné klima nezmění, tak jim nepomůže žádný doktor. Při práci s pacienty vlastně supluji rodinného doktora. Podle mě základem medicíny není špičková klinika s nejmodernějším vybavením, ale praktický doktor, který zná rodinu, děti, rodiče, babičky, dědečky, ví, jak to v rodině chodí. Oni k němu mají důvěru, a když k němu přijdou s nějakým problémem, dokáže ho velice rychle zasadit do souvislostí života rodiny. Snažím se to dělat podobně. Zjišťuji, jaký ten člověk je, jakou má povahu, co v práci, co děti, co manželka.

Komplexní medicína není nic revolučního, nic objevného. Je to návrat k tradici, zkušenosti a moudrosti rodinných doktorů, dnes navíc vybavených špičkovou technikou a léky.

Kdyby tohle fungovalo, tak odpadne obrovská spousta úplně zbytečných vyšetření, léků a operací. Jenže představte si, že by lidi najednou začali rozumět svým nemocem, měnili své chování a byli zdraví. To nemůžeme dopustit, co by najednou dělaly pojišťovny, ministerstvo, farmaceutické firmy?

... ... ...

https://patalie.cz/jan-hnizdil-vystoupi ... ho-proudu/

Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Zdraví

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron