od Luck » pon 24. bře 2014 14:04:21
Tara tady na Poradně vytvořila vlákno s prosbou o pomoc, kterou tady kopíruji, protože ne její vlákno psát nemohu.
A že jsem to přidal zrovna k informacím o lněném oleji a paní Johaně Budwig není náhoda.
Na dole uvedený účet jsem poslal nějakou drobnost, nicméně ve vyprávění Alenky Suderové kterou tímhle zdravím,
jsem se pozastavil u následující poznámky:
"Příspěvek na péči odejde pečovatelce a masérce, které ke mně 2x týdně chodí."
Nemohla by ta masérka také něco slevit z požadavků na svůj honorář, eventuálně masírovat zadarmo, když zná situaci své klientky?
zdravím paní Suderovou, přeju jí uzdravení a přikládám zajímavé video.
http://www.youtube.com/watch?v=TTCK7T8dNdw
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tara na svém vláknu píše:
---------------------------------
Když jsem zakládala facebookovou stránku Cesta k sobě, netušila jsem, co všechno mi přinese. Stalo se ale více, než bych si kdy byla vysnila. Vstoupili mi do cesty úžasní lidé, krásné a čisté duše.
Zcela mimořádnou se ale pro mne stala jedna z nich - Alenka Suderová - anděl se srdcem na dlani a velkou chutí žít. Chvíli jsem nevěděla, kým je a co prožívá, ale netrvalo dlouho a vše vyplulo na povrch. Ta krásná a všemi milovaná žena je již sedmým rokem zcela odkázána na pomoc druhých. Zasáhla ji nemoc, jež vyžaduje velmi nákladnou léčbu. A já vás prosím za ni, pomozte, jak jen budete moci. Je maminkou, milovanou a milující manželkou i babičkou. A hlavně skvělým člověkem, který rozdává i při svém omezení tolik lásky a podpory druhým. Rosteme vedle ní a jsme pyšní na to, že ji známe a že nám bylo umožněno ji potkat.
Zde je její příběh…
Narodila jsem se v neděli a maminka mi vždy říkala: „Lidé, které Bůh poslal na Zemi v neděli, jsou jeho vyvolení." A to jsem si s velkým respektem uvědomila nyní, kdy už jsem šestým rokem vlivem nevyléčitelné nemoci stále mezi vámi, navzdory všem lékařským prognózám. Nepohyblivá a odkázána na péči manžela a blízkých. Sama se neumyji, neobléknu, nenajím. Ale žiji a miluji vše a také vše přijímám. Jak to vše začalo?
Krátce před mými 50. narozeninami jsem začala pociťovat zvýšenou únavu, bolely mě svaly, chytaly křeče, téměř denně bolela hlava. Přičítala jsem tyto symptomy velkému pracovnímu vytížení. Podnikání mé a manžela, čerstvě narozený vnouček, s kterým jsem chtěla být co nejvíc.
Začala jsem to řešit, tak jako většina, prášky. Ty růžové bonbónky se staly nepostradatelné v mé kabelce, zrovna tak jako rtěnka nebo hřeben. Vždy na chvíli ulevily od bolesti, ale v čím kratších intervalech, takže za čas už nepomáhal 1-2, ale 3-4 !! Ráno jsem nebyla schopna vylézt z postele a pak musela vypít dávku kafe jak pro pět lidí, abych začala fungovat. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že bych mohla být nemocná. Já, která byla vždy zdravá a doktora navštívila, jen abych měla odškrtnutou prezenci. „Dovolená mě znovu postaví na nohy,“ řekla jsem si a šla do cestovky koupit zájezd k moři. A tam to začalo…
Poslední den před odletem jsem šla koupit ještě nějaké suvenýry a na rovině upadla, jako kdyby mi někdo podseknul kolena. „Jsem já to nemehlo,“ pomyslela jsem si a sedřená až do krve se vrátila do hotelu. Vysvětlovat manželovi, co se mi stalo, se mi nechtělo, prostě jsem zakopla. Ráno jsme odletěli domů. Příhodu mi připomínalo už jen pár strupů, které hyzdily jinak krásně opálené tělo. Cítila jsem se odpočatá a naskočila jsem znova do rozjetého vlaku. Asi za čtrnáct dní po dovolené jsem byla vyřizovat něco ve městě a vracela se k autu na parkoviště a na přechodu se to stalo znovu, šla jsem k zemi jako pytel. Naštěstí nejelo žádné auto.
A tak začala má nemoc, tři zlověstná písmenka, která mi změnila život tak, že sedm let po báječné dovolené sedím v invalidním vozíku a bez pomoci manžela a rodiny se ani nenajím. Ale pochopila jsem díky tomu, že život je stejně krásný a umět žít je studium jediné velké UNIVERSITY. Víra a láska jsou hlavními předměty v každičké vteřině života. Proto věřím, že se zase jednou podívám na svět vzpřímená.
Má nemoc má tři písmena, jsou to počáteční písmena mého jména ALena Suderová=ALS. Jak symbolické že?
„Musíte být statečná,“ řekl mi lékař a držel mě za ruku. A já pochopila, že mi neumí pomoci. Neznají příčinu ani lék na ALS (Amytrofická laterální sklerosa), která znamená odumírání nervových buněk vedoucí ke svalům, čímž dochází k rychlému ochrnutí celého těla. Pacienti umírají do 5 let, většinou se udusí. S tím se nemohu ztotožnit. JÁ NE.
A tak jsem nastoupila cestu plnou naděje a víry, že já budu ta lvice, která byla kolikrát v boji zraněná, ale i když chromá, tak živá...
Dnes vím, že jsem dostala přes prsty, a místo sebelitování jsem začala hledat příčinu uvnitř sebe. Bylo to velmi bolestné, duševně, ale i fyzicky. Nekončící dny, týdny, měsíce a dva roky lidského utrpení. Až jednoho dne jsem procitla a vrátila se k sobě, k mému Já, a pochopila jsem, proč se mi to vše děje. Pochopila, poděkovala a přijala
A začaly se dít věci. Díky internetu jsem "náhodou" narazila na článek o výzkumu kmenových buněk profesorky Evy Sykové a zjistila jsem, že provádí lékařskou studii právě u nemoci ALS. Napsala jsem jí email, už druhý den jsem dostala odpověď, že si na mě udělá čas, abych za ní přijela. Byl listopad 2013 a já dostala druhou šanci. Pak už vše nabralo rychlý spád.
Týden před Vánocemi jsem poznala "malou - velkou" ženu, profesorku Evu Sykovou, MUDr., Csc, ředitelku Akademie věd ČR a zakladatelku Nadace Buněčná terapie. Ale hlavně člověka s velkým srdcem a touhou pomáhat. Bohužel stálá finanční krize ve výzkumu jí neumožňuje pomáhat lidem zdarma. Je to velmi nákladné a státem zatím nepodporované. Takže pacient si musí hradit vše sám. Byla ještě možnost zařadit mne do výzkumné studie, která je dotována částečně z grantů, ale tam jsem se podle kritérií nedostala. Byla jsem diagnostikována déle než rok!! A můj zdravotní stav už je kontraindikací k podání kmenových buněk.
„Pokud si uhradíte zákrok, uděláme to,“ tak znělo rozhodnutí tříčlenného konsilia v prosinci. 16. ledna 2014 mi byla odebrána kostní dřen a 19. února 2014 mi byly do páteřního kanálu vpraveny čisté kmenové buňky. Sečteno a zaplaceno 150 tisíc Kč + náklady na dopravu (sanitky), ubytování… Aby to mělo efekt, doporučila mi profesorka ještě dvě aplikace v tomto roce. To znamená dalších 300 tisíc. Měli jsme nějaké úspory, ale manžel musel omezit práci, aby se mi mohl věnovat, a tak bohužel příjem klesl. Žijeme z mého invalidního a manželova důchodu. Příspěvek na péči odejde pečovatelce a masérce, které ke mně 2x týdně chodí. Dcera se zetěm mi přispěli, ale také mají omezené zdroje. A tak se má naděje rozplývá, ale i tak děkuji všem, kdo mě podpoří a přispějí.
S láskou a nadějí Alena
Přátelé, prosím vás za Alenku o poslání jakékoli částky na účet uvedený níže. Vše, co dnes uděláme pro ni, děláme i pro sebe. Vždyť jsme jedna velká vesmírná rodina.
Děkujeme. Vše co, vysíláme, se nám vrací. Jistě to pocítíte i vy, pokud se od naší prosby neodvrátíte zády.
č.ú. 159290556 / 0600 GE Money bank
v.s. 2014