Život rostlin

[Návštěvník]

"Rostliny, které pohladíte a zahynou

Koho by napadlo, že pouhým dotykem své ruky můžeme zahubit nevinnou rostlinu? Veškeré stromy, květin, ale třeba i trávu vnímáme jako samozřejmou součást našeho světa a nepřipisujeme jim žádné zvláštní vlastnosti. Většina z nás nedokáže připustit, že tyto „neživé předměty“ mohou mít emoce. Při hlubším zkoumání vzájemného vztahu mezi člověkem a rostlinnou říší však vědci zjistili šokující skutečnosti.

Biolog profesor doktor James Cahill z Pensylvánské univerzity ve Spojených státech amerických se zabýval výzkumem a pozorováním rostlin v přírodě. Při svém studiu si náhodou povšiml velmi neočekávaných jevů. Některé květiny na jeho častou přítomnost reagovaly uhynutím. Tímto zjištěním byl znepokojen, protože nedělal nic, čím by jim vědomě škodil. Když se pak svěřil svým kolegům, s překvapením zjistil, že není sám, kdo se s něčím podobným setkal.
Nepříjemná zkušenost jej nakonec přiměla, aby našel odpověď na otázku, proč k záhadným uhynutím rostlin dochází, když přece pouze měřil jejich růst. Vytvořil proto se svými spolupracovníky jeden tým a společně začali tento fenomén zkoumat. Nakonec dospěli k ohromujícím výsledkům, které zveřejnili v časopisu Ecology.

Zkázonosné doteky

Biologové zkoumali šest odlišných druhů rostlin na 23 různých úsecích předem vybraného pozemku. Polovinu z nich ponechali bez jakéhokoli ošetření jako kontrolní vzorek, zatímco druhou polovinu bylin jednou týdně po dobu dvou měsíců velmi šetrně prohlédli.

„Neudělali jsme nic, co by jim mohlo nějak dramaticky uškodit,“ říká Cahill. Vyšetření každé rostliny obnášelo pouze opatrné „pohlazení“ od kořenů po špičku při měření růstu, což je standardní praxe při výzkumu v terénu. Nikdo z nás neočekával, že by tyto dotyky mohly mít nějaký devastující vliv. Na konci projektu však hmyz zcela zničil jeden z ošetřovaných druhů – takzvané indiánské konopí (Apocynum cannabinum). Některé exempláře měly okousány všechny listy a byly velmi poškozené nebo již uhynulé. Naproti tomu rostlinky indiánského konopí, kterých se nikdo nedotkl, byly zdravé.

Dalším překvapujícím zjištěním bylo, že jiným zkoumaným druhům lidské dotyky spíše prospěly. Například listy mochny přímé (Pontille recta) vypadaly lépe v ošetřované skupině než v kontrolní. Na ostatních sledovaných druzích nebyly patrné žádné zásadní změny. Jak si vysvětlit dosažené výsledky – může dotyk ruky rostlinu skutečně zabít, nebo jí naopak pomoci? Jedná se o nějakou chemickou reakci, nebo je tomu úplně jinak?

Badatelé přišli s celou řadou možných vysvětlení, ale ani jedno z nich nebylo stoprocentně průkazné. Možná už jen časté chození kolem ošetřovaných vzorků mohlo být příčinou jejich zkázy. Ušlapané okolí způsobilo větší přísun slunečního světla a mohlo také více rozvířit mikroskopické škůdce a hmyz. Ale to by se přece projevilo i u ostatních druhů, z nichž některým se dařilo naopak lépe! Jako pravděpodobnější se proto jeví teorie, podle níž manipulace s rostlinami spustila v jejich organismu určité vnitřní biologické procesy, které měly být obranou před nežádoucími doteky. Rostliny přitom vypouštěly chemické látky, které přitahovaly či naopak odpuzovaly hmyz.

Neviditelné záření

Cahillův experiment je dalším významným krokem k hlubšímu poznání zemské flóry. Zkoumání vědců ukázalo, že je třeba změnit naše chápání rostlinné říše jako organismů bez duše. Botanici sice zatím neobjevili nic, co by se podobalo nervům živočichů, ale vše nasvědčuje tomu, že i květiny a stromy mají nějaké vědomí. Dokonce badatelé provedli pokusy, kdy se někdo stará o dvě květiny, které mají naprosto stejné pěstitelské podmínky. Na jednu z nich však člověk myslí s láskou a starostlivostí, ke druhé chová nenávist. Asi si dokážete představit, jak takový pokus dopadne. Květině, o které se přemýšlí v dobrém, se daří skvěle, ta druhá usychá.

Někteří vědci dokonce tvrdí, že veškeré živé bytosti včetně rostlin jsou obklopeny neviditelným zářením, které může šířit i přijímat nejrůznější emoce. Určité organismy jsou na toto „bio záření“ citlivější, jiné na ně jednoduše nereagují.

Nelze tedy vyloučit, že indiánské konopí patří mezi ty citlivější byliny, na které přítomnost člověka a jeho „energie“ působí zhoubně. Kdo ví. Je také možné, že tým Jamese Cahilla, který se stále zabývá hlubším zkoumáním záhadného úhynu některých rostlin, „přijde“ s nějakým jiným, zcela jednoduchým vysvětlením.
(tot)"

http://magazin2000.cz/index.php?option= ... &Itemid=17

[Návštěvník]

[ak už poznamenal PanBů rostliny nemají nervovou soustavu. Takže můžou těžko "cítit" nebo dokonce "žárlit". To můžou pouze opravdu, ale opravdu živí tvorové (teď jsem trochu napodobil Klause ).

Takže rostliny jsou neživé?
Od kdy?

[Návštěvník]

"...jednotlivá rostlina necítí bolest v tom smyslu jak ji známe u lidí nebo u zvířat. Tudíž náš květák při vaření v hrnci zcela jistě nekřičí bolestí. Ale rozhodně si zaslouží naši vděčnost za to, že jej můžeme sníst."

Asi tak.

"Vzklíčený ječmen „zaječel', když laborantka ponořila jeho kořen do horké vody. Nebylo ovšem slyšet žádné zvuky, ale „křik' rostliny zachytil a zaznamenal na široký pruh papíru citlivý elektrický přístroj. Pouhým okem jsme přitom na rostlině nepozorovali žádné vnější znaky utrpení. Stéblo ječmene vypadalo „zdravě', lístky nepovadly a zelenaly se dále."




je to marný, jsme součástí přírody kde jeden neustále požírá druhého a tvrdit, že rostlina není živá a nevnímá a necítí mi přijde absurdní ... vnímá samozřejmě jinou formou než zvíře nebo člověk

souhlasím s izrealským biologem "že rostliny se od zvířat neliší zdaleka tolik, jak nás dosavadní vědecké poznání světa informuje."

a docela chápu, že uvědomit si to může být šokující

[Návštěvník]

Rostlinná neurobiologie

František Baluška z univerzity v německém Bonnu o rostlinné inteligenci vůbec nepochybuje. Jeho přesvědčení ho přivedlo dokonce až ke spoluzaložení nového oboru - rostlinné neurobiologie. Při jeho pojmenování vyšel ze staré řečtiny, v níž slovo neuron neoznačovalo ještě specializovanou nervovou buňku (se kterou se u rostlin nesetkáme), ale rostlinné vlákno. A novou disciplínou navázal na více než stoletou tradici:

„Kořeny jsou dost hluboké. Začalo to už v roce 1880, když Charles Darwin se svým synem Francisem načrtli rostliny jako organismy, které nejsou pasivní, ale jsou schopny aktivních pohybů a určitého chování,“ upřesnil Baluška.

Klasičtí botanikové vědí, proč jsou k rostlinné neurobiologii skeptičtí. Pokud totiž přiznáme rostlinám pocity, zážitky, paměť a inteligenci, neměli bychom se k nim chovat podobně jako ke zvířatům? Neměli bychom jim třeba přiznat jistá práva a dobře zvážit jejich zařazování na jídelníček? Fatima Cvrčková to tak vyhroceně nevidí:

„Někdo to může interpretovat, že to je ale průšvih, my a rostliny jedno jsme, když jíme salát, tak ho to bolí. A druhý to může interpretovat: No ano, co je na tom překvapujícího? Máme-li společné předky, což věříme, že máme, že se osvědčená technická řešení opakovaně používají v různých kontextech, což je můj pohled. Je to asi tak jako, co má společného řekněme nadzvukové letadlo, kosmická stanice a traktor? Pravděpodobně ve všech těchto objektech se najdou nějaké metrické šrouby a matky.“

[luckykubrt]

Takže rostliny jsou neživé?
Od kdy?

Jak jsem dopsal: Jsou živé, ale jinak. Může mi někdo vysvětlit k čemu ty rostliny potřebují "cítit bolest" ? Bůh je dal přece člověku k jídlu, ne ? A to je nechá takhle se trápit ? Od teď asi začnu jíst pouze syntetickou stravu. Jen jestli v nich taky není život i když jsou neživé ?

[Návštěvník]

"Rostliny jsou sice němé a nepohyblivé, přesto bychom je neměli podceňovat. Vnímají nespočet podnětů, umějí na ně strategicky zareagovat a dokážou si třeba ochočit i některého živočicha. Vzpomeňme třeba jen závislost kuřáků na tabáku. Neměli bychom proto rostliny považovat za inteligentní organismy a chovat se k nim podobně jako ke zvířatům?

Že se slunečnice otáčejí za sluncem a že třeba masožravé rostliny zavírají své listy přesně ve chvíli, kdy na ně usedne moucha, překvapí asi málokoho. Rostliny jsou ale daleko vnímavější.

Například cizopasná kokotice dá při výběru hostitele s téměř stoprocentní neomylností přednost rostlině tmavě zelené před světle zelenou. A semena některých asijských rostlin dokážou naplánovat své vyklíčení přesně na začátek monzunových dešťů. Vycítí totiž požár, který si racionálně zdůvodní asi takto: někde hořelo, což se stává nejčastěji v předmonuznovém období, bylo by tedy vhodné nastartovat klíčení a zakořenit v době přicházející vláhy.

Pokud tedy rostliny dokážou rozlišovat mezi barvami, rozpoznají dotek nebo vycítí kouřové signály, můžeme u nich mluvit o smyslovém vnímání?

„Smysl by pravděpodobně měl mít orgán, který začíná systémem receptorů, které signál přijímají, pak ho dávají dál, pak ten signál je zpracováván a pak se ho možná ujme něco jako vědomí, pokud si připustíme, že rostliny nějaké vědomí mají. Když si vezmeme to, co známe jako základní stupnici smyslu u člověka, počínaje zrakem přes sluch, čich, chuť a mezismysly jako hmat a vnímání něčeho zvláštního, tak si do jisté můžeme říci, že u rostlin všechny tyto kategorie najdeme. Je otázka, jestli je najdeme v takové podobě, jako je tomu u člověka,“ odpověděl pro magazín Klik-a profesor Zdeněk Opatrný z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Rostlina vnímá specializovanými smyslovými „orgány“ a každá buňka rostliny je nadána kouskem takového smyslu.

„Když to hodně přeženu, když budu mít izolovanou rostlinnou buňku, tak se odvažuji tvrdit, že ona sama bude vnímat tlak nebo dotyk, bude vnímat to, čemu bychom my mohli říct chuť, jaké látky k ní z vnějšku proudí,“ dodal Opatrný.

Auxin nebo nervy

Na podněty zvenčí, ať už ve formě elektromagnetického vlnění nebo třeba těkavých látek, dokáže zareagovat téměř každá rostlinná buňka. Ale nejen to. O svém zážitku dokáže navíc zpravit i všechny ostatní, takže se jeden stonek rostliny velmi záhy dozví, co se přihodilo na stonku druhém jinému. Může za to auxin.

„Auxin jakožto signální molekula, která je produkována některými pletivy, je transportována po rostlině. Ale abychom si to nepředstavovali jako naše nervové buňky, tam nejde primárně o přenos elektrických signálů po membránách, ale jde tam opravdu o přenos látkového signálu, něčeho, co si můžeme představit jako třeba hormon,“ vysvětlila Fatima Cvrčková z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Přenos signálů ať už pomocí auxinu bv rostlinách nebo nervů u zvířat souvisí s pohybem membránových váčků v buňce:

„Rostliny si na rozdíl od nás nemohou dovolit být centralizované. Rostlina si nemůže dovolit mít hlavičku, protože nemá nožičky, aby mohla utéct před tím, když jí někdo tu hlavičku chce uhryznout. Rostlina je distribuovaná, decentralizovaná. Nemožnost ochránit si jeden centralizovaný orgán se obvykle u rostlin řeší zálohováním, zálohováním, zálohováním.“

Paměť a zkušenosti

Lidé a zvířata jsou s to si takovéto události zapamatovat. A pokud se jim v životě přihodí opakovaně, reagují na ně právě na základě svých dřívějších zkušeností. Jak je tomu u rostlin? Jsou i ony schopné ukládat si podobné zážitky do jakési paměti?

„Mají paměť na věci, které je užitečné si pamatovat. Mají paměť například na to, jestli se den prodlužuje, nebo zkracuje, mají paměť na to, jestli zima už byla, nebo ještě nebyla,“ uvedla bioložka Cvrčková.

Rostliny jsou tedy schopné jakéhosi smyslového vnímání i ukládání zkušeností do paměti. K tomu, abychom u nich mohli mluvit o inteligenci, to ale podle Opatrného nestačí:

„Ten třetí prvek je aktivní práce s daty, jejich kombinatorika, schopnost se učit, ne jenom si to dávat do paměti a schopnost dál tvůrčím způsobem poznatky nějak využívat,“

Jiní botanikové, jako třeba Fatima Cvrčková, ale rostlinám jistou inteligenci neupírají:

„I ta nejhloupější rostlina je chytřejší než tzv. inteligentní mobil. Tím směřuji k tomu, že inteligenci lze chápat různými způsoby. Pakliže jsme pustili to slovo do mobilů, ledniček, fabrik a jízdních řádů, tak tím pádem se nám ta inteligence definitivně odpoutala od nějaké spojitosti s myslí nebo dokonce vědomím, a tím pádem je to pro ty kytky už v pořádku.“

Cvrčková doplnila, že pokud rostlina žije ve stínu, pozná, jestli je to stín neživého objektu, nebo další rostliny:

„Když je to rostlinou, tak to je vrcholný poplach, protože to je konkurence, které je třeba urůst. Rostlina se začne třeba vytahovat, začne odnožovat, začne aktivně unikat tomu stínu.“

[Návštěvník]

"Rostlinná neurobiologie

František Baluška z univerzity v německém Bonnu o rostlinné inteligenci vůbec nepochybuje. Jeho přesvědčení ho přivedlo dokonce až ke spoluzaložení nového oboru - rostlinné neurobiologie. Při jeho pojmenování vyšel ze staré řečtiny, v níž slovo neuron neoznačovalo ještě specializovanou nervovou buňku (se kterou se u rostlin nesetkáme), ale rostlinné vlákno. A novou disciplínou navázal na více než stoletou tradici:

„Kořeny jsou dost hluboké. Začalo to už v roce 1880, když Charles Darwin se svým synem Francisem načrtli rostliny jako organismy, které nejsou pasivní, ale jsou schopny aktivních pohybů a určitého chování,“ upřesnil Baluška.

Klasičtí botanikové vědí, proč jsou k rostlinné neurobiologii skeptičtí. Pokud totiž přiznáme rostlinám pocity, zážitky, paměť a inteligenci, neměli bychom se k nim chovat podobně jako ke zvířatům? Neměli bychom jim třeba přiznat jistá práva a dobře zvážit jejich zařazování na jídelníček? Fatima Cvrčková to tak vyhroceně nevidí:

„Někdo to může interpretovat, že to je ale průšvih, my a rostliny jedno jsme, když jíme salát, tak ho to bolí. A druhý to může interpretovat: No ano, co je na tom překvapujícího? Máme-li společné předky, což věříme, že máme, že se osvědčená technická řešení opakovaně používají v různých kontextech, což je můj pohled. Je to asi tak jako, co má společného řekněme nadzvukové letadlo, kosmická stanice a traktor? Pravděpodobně ve všech těchto objektech se najdou nějaké metrické šrouby a matky.“

[Návštěvník]

Může mi někdo vysvětlit k čemu ty rostliny potřebují "cítit bolest" ? Bůh je dal přece člověku k jídlu, ne ? A to je nechá takhle se trápit ?

to je jakoby jsi se ptal k čemu je králíkovi cítit bolest, když je potravou pro další ?

vnímání a cítění je projev života ...

[Návštěvník]

Od teď asi začnu jíst pouze syntetickou stravu.

jestli spíš není od věci, skutečně za všechno co jíme a pijeme v tichosti PODĚKOVAT a zbytečně ničím neplýtvat, tedy rozumně hospodařit s přírodními zdroji co máme k dispozici a nad ničím se neofrňovat

[Návštěvník]

Od teď asi začnu jíst pouze syntetickou stravu.

jestli spíš není od věci, skutečně za všechno co jíme a pijeme v tichosti PODĚKOVAT a zbytečně ničím neplýtvat, tedy rozumně hospodařit s přírodními zdroji co máme k dispozici a nad ničím se neofrňovat

neb jak je v bibli psáno "...jestliže jdete do nějaké země a putujete krajinou a přijímají vás, tak jezte, co vám předkládají a uzdravujte nemocné mezi nimi. Neboť to, co vchází do vašich úst, vás neposkvrní. Avšak to, co z vašich úst vychází, to je to, co vás špiní."

[Návštěvník]

neb jak je v bibli psáno "...jestliže jdete do nějaké země a putujete krajinou a přijímají vás, tak jezte, co vám předkládají a uzdravujte nemocné mezi nimi. Neboť to, co vchází do vašich úst, vás neposkvrní. Avšak to, co z vašich úst vychází, to je to, co vás špiní."

takže když půjdu na návštěvu ke svědkům jehovovým nebudu vyžadovat krvavou tláču, stejně jako u židů a u muslimů nebo vegetariánů či veganů a vezmu s vděkem to co mi předloží, u masajů si loknu i krve s mlékem

ale nebudu si přitom nalhávat, že například rostliny necítí

[Návštěvník]

neb jak je v bibli psáno "...jestliže jdete do nějaké země a putujete krajinou a přijímají vás, tak jezte, co vám předkládají a uzdravujte nemocné mezi nimi. Neboť to, co vchází do vašich úst, vás neposkvrní. Avšak to, co z vašich úst vychází, to je to, co vás špiní."

takže když půjdu na návštěvu ke svědkům jehovovým nebudu vyžadovat krvavou tláču, stejně jako u židů a u muslimů nebo vegetariánů či veganů a vezmu s vděkem to co mi předloží, u masajů si loknu i krve s mlékem

ale nebudu si přitom nalhávat, že například rostliny necítí

nebo že jsem lepší, protože nejím například maso atd atd atd, protože pak to moje přesvědčení o mé nadřazenosti mne "poskvrní" daleko více než to krvavý jelito

[Návštěvník]

nebo se budu sám před sebou ospravedlňovat, že nejsem o nic horší než vegetariáni, když se kvůli mé potřebě jíst maso musejí zabíjet živočichové s rozvinutou nervovou soustavou a jí odpovídajícím vnímáním bolesti.