Život rostlin

Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 8:47:48

Rostliny vše cítí

Mají paměť a žárlí

Stromy i květiny mají daleko složitější vnitřní život, než se dosud soudilo. Zní to možná neuvěřitelně, ale skutečně vnímají bolest, mají paměť a dovedou mezi sebou komunikovat.

Přišel na to náhodou americký kriminalista a odborník na detektory lží Cleve Backter. Aby zjistil, jak rychle stoupá voda do vrchních listů právě zalité květiny v květináči, upevnil na její listy elektrody svého přístroje, který reaguje na změny vlhkosti. Tyto elektrody se normálně připevňují na ruce vyslýchané osoby a podle změny vodivosti kůže se pak usuzuje na emociální reakce člověka, jako jsou například vzrušení nebo strach. Backter očekával, že u rostlin změří jen postupný nárůst vlhkosti listů, ale zažil velké překvapení. Diagram vypadal přesně jako u člověka, který je trochu rozčílen. Backter se rozhodl podrobit rostlinu dalším zkouškám. Jak bude reagovat na silnější podněty? Co se stane, když rostlině připálí list zapalovačem? Dříve, než se jí ohněm dotkl, ručička přístroje se prudce vychýlila, jakoby rostlina jeho úmysl uhodla. Backter si začal uvědomovat, že objevil něco mimořádného a dosud neznámého. Rostliny možná cítí a vnímají jako všichni ostatní živí tvorové - zvířata i lidé. Ohromen tímto zjištěním se pustil do dalších pokusů. Poslal třeba šest mužů po sobě do místnosti se dvěma rostlinami v květináčích. Jeden z nich vyrval jednu rostlinu z květináče, roztrhal ji a rozdupal na podlaze. Backter vešel do místnosti poslední, takže pachatele neznal. Napojil detektor lží na nedotčenou rostlinu a znovu nechal procházet místností postupně všech šest mužů. Jakmile vešel ~vrah~, projevila rostlina okamžitě prudkou reakci. Pokus mnohokrát opakoval a vždy se stejným výsledkem. Rostlina si pachatele pamatovala a měla z něho strach. I když většina vědců Backterovy pokusy přehlížela, někteří badatelé se přece jen nechali inspirovat a došli ke stejným výsledkům. ~Zelená hlávka přímo křičela, když jsme její košťál ponořili do vařící vody,~ vyprávěl prof. Gunar z moskevského ústavu fyziologie rostlin o svých pokusech. Samozřejmě, že navenek nic slyšet nebylo, ale citlivá elektronika zaznamenala agónii této zeleniny. Překvapující byly i poznatky o paměti rostlin a jejich citlivosti na psychický stav člověka, který je s nimi v úzkém kontaktu. Potvrdilo se, že pokojové květiny jsou vnímavé na nemoc svého ošetřovatele, na jeho slova i na změny jeho nálady. Zdá se, že dovedou na svého pána i žárlit. Tvrdí to alespoň jeden pěstitel, který žil samotářským životem, obklopen svými oblíbenými květinami. Pečlivě se o ně staral, a když je zaléval, láskyplně k nim promlouval. Jednou si do pokoje přivedl cizí ženu. Dvořil se jí podobnými slovy, jakými mluvil ke svým milovaným květinám, až nakonec žena jeho svodům podlehla a milovala se s ním na koberci, přímo mezi květináči. Příští den měly rostliny smutně svěšené listy a uzavřené květy. T rvalo pár dní, než svému pánovi ~nevěru~ odpustily a opět se plně rozvinuly. V rostlinách se tedy děje mnohé, čemu ještě nerozumíme. Nebrali jsme je jako skutečně živé bytosti, a tak jsme si jejich neuvěřitelných reakcí vůbec nevšímali.

Archiv článků, dnes již neexistujícího deníku Super
Návštěvník
 

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 11:43:15

Cítí rostliny bolest?

"Čas od času se v různých internetových diskusích týkajících se vegetariánství či veganství dostane na přetřes otázka zda rostliny cítí bolest. Obvykle se tam objeví někdo, kdo začne argumentovat, že podle posledních výzkumů i rostliny cítí bolest. Občas se dokonce diskutující dočkají srdceryvných argumentů typu "kdyby jste jen věděli, jak květák řve bolestí, když ho vaříte". Takové příspěvky pak samozřejmě směřují k žádoucímu závěru, že vlastně i vegetariáni způsobují veliké utrpení rostlinám, tudíž proč by se pak masožravci měli trápit kvůli utrpení zvířat.

Ponechme stranou emocionalitu a zkusme se podívat na tuto otázku z různých stran, protože si to rozhodně zaslouží. Především je potřeba si trochu osvětlit historii – kdy a jak to všechno vzniklo. Na začátku všeho zřejmě byla kniha "The Secret Life of Plants," kterou napsali Peter Tompkins a Christopher Bird. Kniha vyšla poprvé v r. 1973 a nastínila do té doby nemyslitelné otázky – zda rostliny mají nějakou formu vědomí, zda reagují na podněty z okolí, zda mají nějakou formu komunikace apod. Autoři na všechny tyto otázky odpovídali kladně a dokládali to řadou pokusů. Tehdejší věda závěry autorů samozřejmě odmítla a rozcupovala, protože rostliny byly v té době považovány za zcela "bezduché" (podobně jako v hlubší minulosti zvířata). Ale postupně se začalo ukazovat, že na závěrech autorů knihy přeci jen něco bude.

A co na to tedy dnešní věda? Už se na to dívá trochu jinak, ale otázka vnímání bolesti u rostlin pro ni samozřejmě není tím hlavním. Daleko více výzkumníky zajímají reakce rostlin na stresové podněty z okolí, tj. rozdíly teplot, nedostatek či nadbytek vláhy, vliv chemických látek apod. Takové výzkumy se dělají všude ve světě kvůli zdokonalení zemědělské produkce. Na otázku vnímání bolesti u rostlin odpovídají vědci spíše opatrně, protože tato otázka poněkud zavání esoterikou a tudíž snaha odpovědět na ni představuje pro vědce potenciální riziko zesměšnění u kolegů či poklesu důvěryhodnosti. Obvykle najdeme pouze všeobecné úvahy o tom, že pro vnímání bolesti by rostlina musela mít nějakou formu nervové soustavy, ale nic takového zatím nebylo u rostlin spolehlivě prokázáno.

Věda nám tedy jednoznačnou odpověď v současné době nedává. Skalní příznivci konzumace masa jsou však i tak dostatečně spokojeni již se samotnou možností, že by rostliny mohly něco cítit a jako argument proti vegetariánům jim to bohatě stačí.

Ale co na to samotní vegetariáni a vegani? Inu, někteří to prostě neřeší, jiní se na problém dívají poněkud antropocentricky v duchu citátu z Bible, kde Bůh dává lidem ke konzumaci všechny rostliny a plody stromů. Jsou i tací, kteří se pro jistotu omlouvají i zelenině, za to, že ji chtějí sníst.

Jenže tyto postoje neřeší samotnou otázku, zda rostliny něco vnímají nebo ne, či zda mohou cítit bolest či nikoliv. Když neví věda, zkusme hledat odpověď v duchovní sféře. Ne kvůli vědcům nebo přesvědčeným masožravcům – ti se podobným argumentům jen zasmějí. Hledejme odpověď kvůli sobě, kvůli těm z nás, kteří by rádi měli v této otázce jasno a hlavně chtějí mít čisté svědomí i v tomto směru.

Novodobá moudrost říká, že vše se najde na internetu, jen musí člověk znát nějaký ten cizí jazyk a vybavit se notnou dávkou trpělivosti, protože ne každá nalezená stránka obsahuje to co hledáme. Autor tohoto textu se nadšeně pustil do cesty po spletitých zákoutích světového internetu, díky čemuž nasbíral množství materiálu, několikrát se při tom dobře zasmál a ještě vícekrát nadával a vztekal se, protože posléze zjistil, že některé materiály jsou hoax – tedy podvrh pro důvěřivé. Musel se pak chudák uklidňovat konzumací křupavého salátu a přitom se stále v hloubi duše trápit otázkou, zda ho teď ten salát náhodou neproklíná a nekřičí bolestí. Ale dosti autorových sebestředných tlachů a pojďme se podívat na to, co říkají esoterní texty ohledně rostlin a jejich vědomí.

Esoterikové se obvykle shodují v tom, že rostliny nejsou bezduché, že mají své vědomí. Některá náboženství, která sdílí ideu reinkarnace, tvrdí, že duše se nejprve rodí do rostlin, potom do zvířat a posléze do lidí. Existují i nauky, které připouští možnost, že se duše člověka může znovu zrodit do rostliny nebo zvířete, kvůli tomu aby odčinila svá provinění a odstranila nepochopení. Asi tedy není od věci poděkovat zelenině za to, že ji můžeme sníst, nebo alespoň poděkovat "tam nahoru" za tuto zeleninu. Jistě to patří k dobrému esoternímu vychování.

Se samotnou otázkou zda rostliny cítí bolest to už ale tak jednoduché není. Autor objevil celé spektrum postojů a odpovědí a nezbylo mu tedy než si z nich vybrat a poskládat takovou, která mu podle jeho nátury připadala nejlepší – tj. jak nejlogičtější tak zároveň nejsoucitnější.

Někteří esoterikové tvrdí, že rostliny se nevnímají jako omezené jednotlivé osobnosti, ale sdílejí společné vědomí daného druhu. Říkají, že když se zaměří svým citovým vnímáním na záhon salátů, nevnímají na něm např. 30 oddělených vědomí jednotlivých salátů, ale jedno společné velké vědomí všech salátů, které se manifestuje v každém jednotlivém salátu. Je-li na zahradě více záhonů, pak toto společné vědomí údajně sdílí všechny saláty. Dá se tedy předpokládat, že když je to tak v rámci jedné zahrady, pak nejspíše všechny saláty na celé planetě sdílí jedno společné vědomí všech salátů. Toto vědomí je složeno z vědomí jednotlivých duší salátů, ale tyto duše se ještě necítí být individualitami, cítí se být malou součástí společného vědomí. A údajně pro ně není velkým rozdílem, zda jsou vtělené v rostlině či zda jejich rostlina již "zemřela". Mezi oběma břehy přecházejí velice snadno, proto také není problém množit většinu rostlin vegetativními řízky. Volná rostlinná duše se vždy snadno připojí.

Když pak jeden jednotlivý salát utrhneme a zkonzumujeme, tak samozřejmě jeho duše odejde do nevtěleného stavu, ale z hlediska společného vědomí všech salátů se jedná o pranepatrnou změnu. Neustále někde na planetě nové saláty klíčí a neustále jsou jinde další saláty sklízeny a konzumovány. Duše a vědomí se mezi těmito rostlinami přelévají bez problémů.

Toto společné vědomí pak snadno vysvětluje jevy, které zjistili autoři knihy "The Secret Life of Plants" při svých pokusech. Jako např. fakt, že všechny rostliny v místnosti reagovaly vzruchy na to, když jednu z nich při pokusu pálili nebo na to aspoň mysleli.

Toto společné vědomí rostlin se samozřejmě postupně vyvíjí směrem k většímu osamostatnění jednotlivých duší. Proto např. stromy mohou mít jasně odlišnou vlastní duši, kterou citlivé osoby vnímají jako jedinečnou. Kupodivu ale ne všechny stromy jsou takové, může se prý např. stát, že v lese nebo v sadu je jen několik takových výrazných stromových osobností, kdežto ostatní stromy jsou stále vnímány jen jako částka společného vědomí stromů. Snad zde závisí na počtu zrodů a tudíž i vyspělosti jednotlivých stromových duší.

Další vývoj ve zvířatech pak směřuje ke stále většímu osamostatňování vědomí jednotlivých duší, až posléze v člověku je duše již tolik vyspělá a zároveň tolik osamostatněná, že musí svou cestu zpět ke společnému vědomí svého druhu a všeho okolo něj vědomě hledat, vědomě o ni usilovat.

Pokud by se tedy věci měly takto, pak by to znamenalo, že rostlina opravdu vnímá, ale protože je pro její duši rozdíl mezi vtěleným a nevtěleným stavem ještě velmi malý, pak přechodem mezi nimi nijak netrpí, protože se cítí být součástí velkého společného vědomí. V takovém případě si můžeme pro sebe udělat duchovní závěr, že jednotlivá rostlina necítí bolest v tom smyslu jak ji známe u lidí nebo u zvířat. Tudíž náš květák při vaření v hrnci zcela jistě nekřičí bolestí. Ale rozhodně si zaslouží naši vděčnost za to, že jej můžeme sníst."

http://www.vegetarian.cz/ostatni/rosbol.html
Návštěvník
 

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod luckykubrt » úte 26. úno 2013 12:47:12

Návštěvník píše:Rostliny vše cítí

Mají paměť a žárlí

Stromy i květiny mají daleko složitější vnitřní život, než se dosud soudilo. Zní to možná neuvěřitelně, ale skutečně vnímají bolest, mají paměť a dovedou mezi sebou komunikovat.
...

Tomu se dá jen těžko věřit. Připadá mi to jako článek vydaný na apríla nebo z Hromu. Obrázek V tom případě prosím ani mrkev nedusit. ObrázekObrázekObrázek
Myslím, tedy jsem. ;)Obrázek
Uživatelský avatar
luckykubrt
 
Příspěvky: 125
Registrován: sob 02. úno 2013 13:12:53

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 14:41:15

luckykubrt píše:
Návštěvník píše:Rostliny vše cítí

Mají paměť a žárlí

Stromy i květiny mají daleko složitější vnitřní život, než se dosud soudilo. Zní to možná neuvěřitelně, ale skutečně vnímají bolest, mají paměť a dovedou mezi sebou komunikovat.
...

Tomu se dá jen těžko věřit. Připadá mi to jako článek vydaný na apríla nebo z Hromu.


http://kvetiny.tobudetecubr.net/clanek. ... eruv-efekt

Backsterův efekt

"Stalo se to v New Yorku na Manhattnu v laboratoři, která ještě vlastně ani laboratoří nebyla. Byla to místnost, kde se rozhodl provádět školení v používání polygrafu. Do této místnosti pořídila sekretářka dračinec a fíkus. Měl za úkol tyto rostliny občas zalít. Jednou dračinec strčil pod kohoutek a pořádně ho prolil vodou. Zajímalo ho, za jak dlouho se vláha dostane skrz dlouhý kmínek až do konečků listů. Princip pokusu spočíval v měření odporu na konci listů – změna v odporu by ukazovala, že vláha dorazila mezi elektrody. Připevnil tedy k listům příslušnou část polygrafu.
Backster očekával určitý průběh čáry zaznamenané na polygrafu. Místo toho dostal odpověď jakoby od člověka testovaného na detektoru lži, situaci kdy subjekt lže a bojí se, že tato lež bude objevena (to se projeví fyziologickou reakcí na jeho kůži, což zaznamená polygraf). Stroj tedy vlastně zaznamenává strach, proto Backster chtěl rostlinu nějak ohrozit.

Nejprve zkusil ponořit jeden list do horké kávy. Rostlina měla reakci, která by se u člověka dala vyložit jako nuda. Ale pak ve 13. minutě a 55. sekundě měření Backstera napadlo list, který byl připojen k polygrafu, zapálit. Pouhá tato myšlenka vyvolala v rostlině silnou reakci. Zapálil tedy sirku a přiblížil se k jejím listům. Uvědomil si ale, že silnější reakce už nedosáhne, tak učinil pravý opak: sirku zhasl a zápalky odnesl do vedlejší místnosti. Rostlina se ihned uklidnila.

Backster pro tuto reakci zavedl pojem základní vnímání (primary perception), vědecká obec ho však začala označovat jako Backsterův efekt. Název základní vnímání zvolil proto, že soudil, že tyto reakce vycházejí z mnohem nižší, nejzákladnější úrovně organismu. Pro bližší zkoumání tohoto jevu Backster navrhl následující experiment. V jedné části laboratoře jsou do vařící vody házeny v náhodných intervalech krevety, v druhé části jsou měřeny reakce rostlin. Avšak vzniká zde problém, jak zajistit, aby rostliny reagovaly skutečně na smrt krevet a ne na experimentátora. Protože rostliny se již při několikahodinovém kontaktu s člověkem na něj naladí a „doprovází“ ho i na velké vzdálenosti. Nepomohlo, když s kolegou odcházeli do jeden blok vzdáleného baru. Uvědomili si, že rostliny vůbec nereagují na průběh experimentu, ale na emoce v jejich rozhovoru. Nakonec to vyřešili tak, že rostliny pořídil a aparaturu nainstaloval někdo zcela cizí v cizím prostředí, kde se nezdržovali. Tak mohly rostliny reagovat jedině na krevety.

Backster poté pozoroval reakce různých živých organismů při mnoha různých situacích, uvádím některé z nich:

- měl dva vzorky jogurtu, do jednoho dál elektrody pro měření reakce, do druhého vzorku dal antibiotika, první vzorek vykázal silnou reakci na smrt „kolegy“
- měl vzorek jogurtu a kousek pečeného kuřete, které již bylo delší dobu v ledničce, takže se v něm začaly bujně množit bakterie, když kuře ohříval, jogurt vykázal silnou reakci
- rostlina vykázala silnou reakci při rozbití vajíčka
- vzorek spermatu vykázal silnou reakci, když dárce vzdálený několik pokojů rozmělňoval amylnitrit (používá se k rozšíření cév, zamezuje mrtvici), a když jej dárce inhaloval, sperma zcela zdivočelo.

Z jeho výzkumů tedy vyplývá, že živé organismy – rostliny, bakterie, buněčné organismy apod. – jsou navzájem na sebe napojeny, naladěny. Když to tak vezmeme, na určité úrovni jsou si blíže než my, lidé."
Návštěvník
 

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod PánBů » úte 26. úno 2013 14:42:28

Poslední dobou se hodně stýkám s vegany tak zkusím trochu osvětlit jak jsem etickou stránku jezení pochopil já.

Rostliny sice žijí ale nemají nervovou soustavu takže je furt lepší sníst rostlinu než živočicha. Někteří vegetariáni jedí třeba červavý třešně protože prostě červík je nižší živočich a nemá tak propracovanou nervovou soutavu takže to pro něj neni takový utrpení naproti tomu kůň klidně pasoucí se v ohradě rve některým veganům srdce rptože je ve vězení. Vyšší živočichové když mají jít na porážku cítí stres a vylučují stresové hormony které začnou otravovat maso daného živočicha.

Dál přidam i veganské fruitariánské hledisko kdy list trávy nebo stromu po utrhnutí doroste takže jste nezabili celou rostlinu. Kdežto po vytržení mrkve už nová nenaroste. Neljepší je ovoce kde člověk nebo jiný frugivor :D sní sladkou dužinu a seminka pohodí či vykadí dál než by se třeba samotné jablíčko dokutálelo. Napomámáhá tak rozmnožování stromu kterej nemá nožičky :)

Co se týče konzumace krve tak je často v různých ďábelských rituálech, černé magii, i jako součást reptiliánského jídelníčku v v moderní new age esoterice takže to má hodně lidí za velmi negativní čin. Ale slyšel jsem i o kmeni Masajů v africe kteří běžně pijou krev dobytka s mlékem a jako ďábly je nikdo neoznačuje.
PánBů
 
Příspěvky: 130
Registrován: sob 17. zář 2011 16:40:42

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 14:59:40

http://www.national-geographic.cz/detai ... vat-22331/

Rostliny vidí, slyší a cítí…

Lidé a rostliny mají mnohem víc společného, než si myslíme,“ tvrdí ve své nové knize Daniel Chamovitz, izraelský biolog a ředitel Manna Center for Plant Biosciences na univerzitě v Tel Avivu. Rostliny podle něj vidí, cítí a reagují.

Čím se tedy vlastně liší od zvířat?

Chamovitz se začal o inteligenci rostlin zajímat, když ještě jako student řešil otázky spojené s fotosyntézou. Už řadu let se ví, že rostlinám slouží nejen jako zdroj energie, ale také jako signál, který mění, jak rychle rostliny rostou. Právě tehdy narazil na skupinu genů, jež jsou pro rostliny unikátní a ovlivňují jejich citlivost na světlo. Až jako dospělý výzkumník však na stejné geny narazil také u člověka. A to ho vedlo k otázce – co tam dělají?

Odpověď pak už našel snadno: rostliny se podle jeho výzkumů od zvířat neliší zdaleka tolik, jak nás dosavadní vědecké poznání světa informuje. Chamovitz ve své nové knize What a plant knows nachází mezi zvířaty, lidmi a rostlinami spoustu podobných znaků. Lidé zapomínají, že rostliny jsou komplexní organismy, které žijí vlastními životy a musí také řešit problémy světa kolem sebe. Problém je ve vnímání rostlin spíše jako věcí – biolog to dokládá na příkladu plastových vánočních stromků nebo umělých růží, které už vlastně ani nerozlišujeme od těch opravdových.
To hlavní, čím se rostliny od lidí liší, je jejich neschopnost pohybovat se. Z toho vychází všechno ostatní: nemohou před nebezpečím uprchnout, nemohou se přesunout ke zdroji živin, který je od nich jen několik metrů. Nemohou se ukrýt před horkem ani vedrem a když se potřebují pářit, nezbývá jim nic jiného než čekat… A přestože se tyto vlastnosti zdají zcela nevhodné pro to, aby vůbec existovaly, rostliny se zabydlely na většině povrchu Země a nevypadá to, že by je živočichové v dohledné době vyhladili.

Co si povídají rajčata?

"Už zraješ? Tak si pospěš!" - tak by mohl vypadat dialog dvou rajčat...

Rostliny si totiž vyvinuly důmyslné vlastnosti, díky nimž jsou schopné přizpůsobit se dynamickým změnám, které se dějí v jejich okolí. A od toho si rostliny vyvinuly velmi citlivé smysly. Chamovitz vysvětluje, že rostliny slyší, vidí i cítí. Vnímání vůní je vlastně jen zachytávání chemikálií ve vzduchu a pak vyhodnocování toho, do jaké kategorie tyto látky patří. I to vědec ukazuje na známém příkladu: když dáte do tašky zralé a nezralé ovoce, tak to nezralé dozraje výrazně rychleji, než kdyby bylo samotné.

Je to tím, že zralé ovoce uvolňuje feromon – nezralé ho cítí a reaguje na to tím, že samo začne rychle zrát. V přírodě se díky tomu synchronizuje doba zrání plodů; když jsou hotové všechny ve stejnou dobu, je větší šance, že alespoň některé přežijí útoky zvířat. Jiným příkladem je kokotice, popínavá parazitická rostlina, která nevyužívá fotosyntézu. Zato umí ze vzduchu zachycovat i drobné množství chemikálií, které vydávají jiné rostliny. Kokotice dokáže podle vůně rozeznávat různé druhy rostlin; během jednoho pokusu vědci dokázali, že upřednostňuje vůni rajčat. A pak, že jsou rostliny hloupé…

Co se týká sluchu, každý si asi vzpomene na klasickou českou pohádku Pyšná princezna, kde zpět pomůže květině vykvést. Tak jednoduché to samozřejmě v přírodě není, ale rostliny opravdu vnímají zvukové vlnění. A to přesto, že to evolučně úplně nepotřebují – u zvířat zvuk varuje před blížícím se predátorem. A tomu by rostlina stejně neutekla… Přesto nové studie Monicy Gaglianové naznačuje, že rostliny zvuk vnímají. Možná se ještě jednou ukáže, že se jim opravdu lépe daří v místnostech, kde hraje hudba. M.j. tento rozšířený poznatek zatím nebyl žádnou vědeckou studií doložen.

Jazyk rostlin?

Podle Chamovitze i dalších biologů není sporu, že spolu rostliny komunikují – tedy vyměňují si informace. Je už několika studiemi doložené, že dokonce spolupracují. Například javor, je-li napaden hmyzem, vyšle do vzduchu feromon. Ten ve vedlejších nich spustí reakci, která začne vyrábět obranné látky, jež hmyz odeženou. Tohle už zní podezřele jako altruismus!

Tomuto pojmu se však Chamovitz brání, nejsou pro to zatím důkazy. Podle vědce je spíš pravděpodobné, že jedna větev takto varuje jinou větev – jde tedy o pomoc v rámci jednoho organismu. O tom, že si stromy pomáhají navzájem, se podařilo získat důkaz až v nedávné minulosti. Jedna studie dokázala, že stromy ohrožené suchem si toto varování vyměňují pomoci signálů kořeny. Vědci to ví díky tomu, že když byly rostliny vedle sebe, ale v oddělených květináčích, se informace nepřenášely.

Paměť jako řepa

Co je překvapivé, je fakt, že rostliny mají i něco jako paměť, dokonce několik druhů paměti – stejně jako lidé. Chamovitz u rostlin rozlišuje paměť krátkodobou, imunitní a generační. V knize to opět dokládá na konkrétním případě. Masožravá květina mucholapka podivná loví hmyz tak, že ho lapí do rafinované pasti. Aby past spustila, musí se hmyz dotknout dvou vláken. Když je podrážděné jen jedno, tak se nic neděje, masožravka se jen připraví scvaknout „čelisti“. Ale květina si informaci o podráždění vlákna pamatuje jen asi 20 sekund, pak ji zapomene.

Že rostliny sdílejí paměť napříč generacemi zase ukazuje fakt, že některé rostliny lépe reagují na stres, který zažily jejich předchozí generace. Zatímco krátkodobá paměť mucholapky funguje na principu elektrických impulzů, dlouhodobější druhy vzpomínek jsou genetické. Změny se zapisují do DNA, a tím se vzpomínky přenášejí na další generace.

Myslí rostliny?

Na otázku položenou v titulku článku odpovídá biolog jednoznačně: „Nemyslím si to.“ Rostliny nemají neurony, takže nemohou myslet způsobem, jaký známe. Přesto ukazují pozoruhodnou míru komunikace, a to jak mezi sebou navzájem, tak i v rámci jednotlivé rostliny."
Návštěvník
 

Re:Život rostlin

Nový příspěvekod luckykubrt » úte 26. úno 2013 15:14:05

Návštěvník píše:Backsterův efekt
...


Jak už poznamenal PanBů rostliny nemají nervovou soustavu. Takže můžou těžko "cítit" nebo dokonce "žárlit". To můžou pouze opravdu, ale opravdu živí tvorové (teď jsem trochu napodobil Klause :) ). Pravdou taky je, že Bůh Jehova jíst maso nezakazuje. Tedy jak se říká: "...mrtvému už život nevrátíš." Vzhledem k tomu, že v ráji má být dokonalý mír mezi lidmi a zvířaty však k tomu stejně jednou dojde, kdy se člověk spokojí pouze s rostlinnou stravou. ;) A všechny rostliny se nadále budou třást strachy... Obrázek To mi připomíná vtip o kudlance a trávě, kterou se chystá sníst. Pomodlí se a ptá se trávy: "A co ty, ty se nemodlíš ?" A tráva říká: "Ne prosím, já nechci být spasena." ObrázekObrázekObrázek

Závěr: Rostliny jsou sice živé, ale jinak než živočichové. Nemají nervovou, krevní ani trávící soustavu přesto jako "plíce" jim slouží listy. Jejich krví je míza (takže se doporučuje pořádně rostlinu odmizovat Obrázek).
Myslím, tedy jsem. ;)Obrázek
Uživatelský avatar
luckykubrt
 
Příspěvky: 125
Registrován: sob 02. úno 2013 13:12:53

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 15:18:29

Návštěvník
 

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 15:23:58

luckykubrt píše:
Návštěvník píše:Backsterův efekt
...


Jak už poznamenal PanBů rostliny nemají nervovou soustavu. Takže můžou těžko "cítit" nebo dokonce "žárlit". To můžou pouze opravdu, ale opravdu živí tvorové


"Rostliny cítí a mluví

Naši zelení přátelé, které jsme vždy považovali za němé, mohou nejen „mluvit', ale přímo „křičet'. Snadno se o tom přesvědčíme v laboratoři profesura Ivana Gunara, vedoucího katedry fyziologie rostlin na Moskevské zemědělské akademii Klementa Timirjazeva.


Vzklíčený ječmen „zaječel', když laborantka ponořila jeho kořen do horké vody. Nebylo ovšem slyšet žádné zvuky, ale „křik' rostliny zachytil a zaznamenal na široký pruh papíru citlivý elektrický přístroj. Pouhým okem jsme přitom na rostlině nepozorovali žádné vnější znaky utrpení. Stéblo ječmene vypadalo „zdravě', lístky nepovadly a zelenaly se dále.

Mladý vědec Vitalij Gorčakov ze stonku tykve vypreparoval vodivá vlákna a napojil na ně mikroelektrody. Pak různými způsoby dráždil kořen rostliny, například jej nařízl. Ve vzdálenosti 30—10 cm od místa dráždění se v několika sekundách objevil elektrický impuls, který se projevil na obrazovce oscilografu.

Soudí se, že rostliny nemají nervovou soustavu a smysly. Jak tedy reagují na vnější prostředí? Jak na ně působí fyzikální dráždění?

Na tyto otázky se pokouší odpovědět elektrofyziologie, která studuje elektrické procesy v živých organismech. V odpověď na dráždění zvnějška vznikají v nervových buňkách elektrické signály, které se pak dostávají do mozku. Moderní přístroje umožnily nejen změřit elektrické pole mozku a srdce zvířat a člověka, ale objevit i „elektrický svět' silových polí, který vytváří veškerá živá příroda.

Vysoce citlivý přístroj - sondující zesilovač — umožnil zjistit elektrické „hlasy' rostlin -stromů a keřů. Stovky pokusů potvrdily, že v rostlinách vznikají elektrické impulsy podobné nervovým impulsům zvířat a člověka.
Přitom koordinace vnitřních procesů a jejich rovnováhy s prostředím se dociluje složitým dráždivým systémem, pod jehož kontrolou je veškerá životní činnost rostliny.

Na Kazašské státní universitě se zjistilo, že rostliny mění své elektrické parametry dokonce i podle toho, jaký je psychicky stav člověka, který stojí u nich. Domácí rostliny citlivě reagují na nemoc „svého pána', na změnu jeho nálady. Je to doloženo četnými pokusy.


Už dříve bylo známo, že prodlouží-li se světelný den příliš, rostlina se „unaví', že tedy má jako zvířata přesný životní rytmus. Poslední výzkumy to nejen potvrdily, ale také ukázaly, že kořen rostliny ve funkčním smyslu připomíná srdeční sval: stahuje se, mění se v něm fáze podráždění a útlumu. Rostliny vnímají světlo tak dobře, že mohou sloužit jako jakési živé relé - zapojovat a vy po jo vat elektřinu ve skleníku. Ale nejpřekvapivější je snad to, že rostliny mají prvky paměti, a to jak dlouhodobé, tak i krátkodobé. Když byl kořen fazole po nulové teplotě ponořen do vody o pokojové teplotě, kolísání ručičky zapisujícího přístroje se neuklidnilo rázem — rostlina si ještě „pamatovala' j chlad a chovala se opatrně, i Ukázalo se také, že okurky, fazole, pšenice, brambory si velmi dobře zapamatují frekvenci záření xenovodíkové lampy. Po zvláštní „výuce' v podobě série světelných impulsů reprodukovaly rostliny daný rytmus mimořádně přesně. Shledalo se, že každý druh rostliny má různě dlouhou paměť. Například pryskyřičník si „pamatoval' světelný rytmus 18 hodin.

Když to vše vědci zjistili, pokusili se vytvořit podmíněné reflexy rostlin.

Poblíž filodendronu umístili nějaký nerost a „trestali' rostlinu úderem elektrického proudu. Pak kámen odklidili a nějakou dobu měla rostlina klid. Pak se lekce opakovala. Zakrátko se začal filodendron „trápit', jakmile se nerost octl v jeho blízkosti, i když přitom k elektrickému úderu nedošlo.

Podaří-li se nám rozluštit mechanismus činnosti „nervové soustavy' rostlin, dokážeme snad i uměle řídit jejich růst a vývoj."

http://www.celysvet.cz/n1475-rostliny-citi-a-mluvi.php
Návštěvník
 

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 15:25:36

"...jednotlivá rostlina necítí bolest v tom smyslu jak ji známe u lidí nebo u zvířat. Tudíž náš květák při vaření v hrnci zcela jistě nekřičí bolestí. Ale rozhodně si zaslouží naši vděčnost za to, že jej můžeme sníst."

Asi tak.
Návštěvník
 

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 15:26:40

"Rostliny, které pohladíte a zahynou

Koho by napadlo, že pouhým dotykem své ruky můžeme zahubit nevinnou rostlinu? Veškeré stromy, květin, ale třeba i trávu vnímáme jako samozřejmou součást našeho světa a nepřipisujeme jim žádné zvláštní vlastnosti. Většina z nás nedokáže připustit, že tyto „neživé předměty“ mohou mít emoce. Při hlubším zkoumání vzájemného vztahu mezi člověkem a rostlinnou říší však vědci zjistili šokující skutečnosti.

Biolog profesor doktor James Cahill z Pensylvánské univerzity ve Spojených státech amerických se zabýval výzkumem a pozorováním rostlin v přírodě. Při svém studiu si náhodou povšiml velmi neočekávaných jevů. Některé květiny na jeho častou přítomnost reagovaly uhynutím. Tímto zjištěním byl znepokojen, protože nedělal nic, čím by jim vědomě škodil. Když se pak svěřil svým kolegům, s překvapením zjistil, že není sám, kdo se s něčím podobným setkal.
Nepříjemná zkušenost jej nakonec přiměla, aby našel odpověď na otázku, proč k záhadným uhynutím rostlin dochází, když přece pouze měřil jejich růst. Vytvořil proto se svými spolupracovníky jeden tým a společně začali tento fenomén zkoumat. Nakonec dospěli k ohromujícím výsledkům, které zveřejnili v časopisu Ecology.

Zkázonosné doteky

Biologové zkoumali šest odlišných druhů rostlin na 23 různých úsecích předem vybraného pozemku. Polovinu z nich ponechali bez jakéhokoli ošetření jako kontrolní vzorek, zatímco druhou polovinu bylin jednou týdně po dobu dvou měsíců velmi šetrně prohlédli.

„Neudělali jsme nic, co by jim mohlo nějak dramaticky uškodit,“ říká Cahill. Vyšetření každé rostliny obnášelo pouze opatrné „pohlazení“ od kořenů po špičku při měření růstu, což je standardní praxe při výzkumu v terénu. Nikdo z nás neočekával, že by tyto dotyky mohly mít nějaký devastující vliv. Na konci projektu však hmyz zcela zničil jeden z ošetřovaných druhů – takzvané indiánské konopí (Apocynum cannabinum). Některé exempláře měly okousány všechny listy a byly velmi poškozené nebo již uhynulé. Naproti tomu rostlinky indiánského konopí, kterých se nikdo nedotkl, byly zdravé.

Dalším překvapujícím zjištěním bylo, že jiným zkoumaným druhům lidské dotyky spíše prospěly. Například listy mochny přímé (Pontille recta) vypadaly lépe v ošetřované skupině než v kontrolní. Na ostatních sledovaných druzích nebyly patrné žádné zásadní změny. Jak si vysvětlit dosažené výsledky – může dotyk ruky rostlinu skutečně zabít, nebo jí naopak pomoci? Jedná se o nějakou chemickou reakci, nebo je tomu úplně jinak?

Badatelé přišli s celou řadou možných vysvětlení, ale ani jedno z nich nebylo stoprocentně průkazné. Možná už jen časté chození kolem ošetřovaných vzorků mohlo být příčinou jejich zkázy. Ušlapané okolí způsobilo větší přísun slunečního světla a mohlo také více rozvířit mikroskopické škůdce a hmyz. Ale to by se přece projevilo i u ostatních druhů, z nichž některým se dařilo naopak lépe! Jako pravděpodobnější se proto jeví teorie, podle níž manipulace s rostlinami spustila v jejich organismu určité vnitřní biologické procesy, které měly být obranou před nežádoucími doteky. Rostliny přitom vypouštěly chemické látky, které přitahovaly či naopak odpuzovaly hmyz.

Neviditelné záření

Cahillův experiment je dalším významným krokem k hlubšímu poznání zemské flóry. Zkoumání vědců ukázalo, že je třeba změnit naše chápání rostlinné říše jako organismů bez duše. Botanici sice zatím neobjevili nic, co by se podobalo nervům živočichů, ale vše nasvědčuje tomu, že i květiny a stromy mají nějaké vědomí. Dokonce badatelé provedli pokusy, kdy se někdo stará o dvě květiny, které mají naprosto stejné pěstitelské podmínky. Na jednu z nich však člověk myslí s láskou a starostlivostí, ke druhé chová nenávist. Asi si dokážete představit, jak takový pokus dopadne. Květině, o které se přemýšlí v dobrém, se daří skvěle, ta druhá usychá.

Někteří vědci dokonce tvrdí, že veškeré živé bytosti včetně rostlin jsou obklopeny neviditelným zářením, které může šířit i přijímat nejrůznější emoce. Určité organismy jsou na toto „bio záření“ citlivější, jiné na ně jednoduše nereagují.

Nelze tedy vyloučit, že indiánské konopí patří mezi ty citlivější byliny, na které přítomnost člověka a jeho „energie“ působí zhoubně. Kdo ví. Je také možné, že tým Jamese Cahilla, který se stále zabývá hlubším zkoumáním záhadného úhynu některých rostlin, „přijde“ s nějakým jiným, zcela jednoduchým vysvětlením.
(tot)"

http://magazin2000.cz/index.php?option= ... &Itemid=17
Návštěvník
 

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 15:27:05

luckykubrt píše:[ak už poznamenal PanBů rostliny nemají nervovou soustavu. Takže můžou těžko "cítit" nebo dokonce "žárlit". To můžou pouze opravdu, ale opravdu živí tvorové (teď jsem trochu napodobil Klause :) ).


Takže rostliny jsou neživé?
Od kdy?
Návštěvník
 

Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 15:40:11

Návštěvník píše:
"...jednotlivá rostlina necítí bolest v tom smyslu jak ji známe u lidí nebo u zvířat. Tudíž náš květák při vaření v hrnci zcela jistě nekřičí bolestí. Ale rozhodně si zaslouží naši vděčnost za to, že jej můžeme sníst."


Asi tak.


"Vzklíčený ječmen „zaječel', když laborantka ponořila jeho kořen do horké vody. Nebylo ovšem slyšet žádné zvuky, ale „křik' rostliny zachytil a zaznamenal na široký pruh papíru citlivý elektrický přístroj. Pouhým okem jsme přitom na rostlině nepozorovali žádné vnější znaky utrpení. Stéblo ječmene vypadalo „zdravě', lístky nepovadly a zelenaly se dále."


:what:

je to marný, jsme součástí přírody kde jeden neustále požírá druhého a tvrdit, že rostlina není živá a nevnímá a necítí mi přijde absurdní ... vnímá samozřejmě jinou formou než zvíře nebo člověk

souhlasím s izrealským biologem "že rostliny se od zvířat neliší zdaleka tolik, jak nás dosavadní vědecké poznání světa informuje."

a docela chápu, že uvědomit si to může být šokující
Návštěvník
 

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 15:41:31

Rostlinná neurobiologie

František Baluška z univerzity v německém Bonnu o rostlinné inteligenci vůbec nepochybuje. Jeho přesvědčení ho přivedlo dokonce až ke spoluzaložení nového oboru - rostlinné neurobiologie. Při jeho pojmenování vyšel ze staré řečtiny, v níž slovo neuron neoznačovalo ještě specializovanou nervovou buňku (se kterou se u rostlin nesetkáme), ale rostlinné vlákno. A novou disciplínou navázal na více než stoletou tradici:

„Kořeny jsou dost hluboké. Začalo to už v roce 1880, když Charles Darwin se svým synem Francisem načrtli rostliny jako organismy, které nejsou pasivní, ale jsou schopny aktivních pohybů a určitého chování,“ upřesnil Baluška.

Klasičtí botanikové vědí, proč jsou k rostlinné neurobiologii skeptičtí. Pokud totiž přiznáme rostlinám pocity, zážitky, paměť a inteligenci, neměli bychom se k nim chovat podobně jako ke zvířatům? Neměli bychom jim třeba přiznat jistá práva a dobře zvážit jejich zařazování na jídelníček? Fatima Cvrčková to tak vyhroceně nevidí:

„Někdo to může interpretovat, že to je ale průšvih, my a rostliny jedno jsme, když jíme salát, tak ho to bolí. A druhý to může interpretovat: No ano, co je na tom překvapujícího? Máme-li společné předky, což věříme, že máme, že se osvědčená technická řešení opakovaně používají v různých kontextech, což je můj pohled. Je to asi tak jako, co má společného řekněme nadzvukové letadlo, kosmická stanice a traktor? Pravděpodobně ve všech těchto objektech se najdou nějaké metrické šrouby a matky.“
Návštěvník
 

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod luckykubrt » úte 26. úno 2013 15:41:50

Návštěvník píše:Takže rostliny jsou neživé?
Od kdy?

Jak jsem dopsal: Jsou živé, ale jinak. Může mi někdo vysvětlit k čemu ty rostliny potřebují "cítit bolest" ? Bůh je dal přece člověku k jídlu, ne ? A to je nechá takhle se trápit ? :'-( Od teď asi začnu jíst pouze syntetickou stravu. :crazy: Jen jestli v nich taky není život i když jsou neživé ? :what:
Myslím, tedy jsem. ;)Obrázek
Uživatelský avatar
luckykubrt
 
Příspěvky: 125
Registrován: sob 02. úno 2013 13:12:53

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 16:02:33

"Rostliny jsou sice němé a nepohyblivé, přesto bychom je neměli podceňovat. Vnímají nespočet podnětů, umějí na ně strategicky zareagovat a dokážou si třeba ochočit i některého živočicha. Vzpomeňme třeba jen závislost kuřáků na tabáku. Neměli bychom proto rostliny považovat za inteligentní organismy a chovat se k nim podobně jako ke zvířatům?

Že se slunečnice otáčejí za sluncem a že třeba masožravé rostliny zavírají své listy přesně ve chvíli, kdy na ně usedne moucha, překvapí asi málokoho. Rostliny jsou ale daleko vnímavější.

Například cizopasná kokotice dá při výběru hostitele s téměř stoprocentní neomylností přednost rostlině tmavě zelené před světle zelenou. A semena některých asijských rostlin dokážou naplánovat své vyklíčení přesně na začátek monzunových dešťů. Vycítí totiž požár, který si racionálně zdůvodní asi takto: někde hořelo, což se stává nejčastěji v předmonuznovém období, bylo by tedy vhodné nastartovat klíčení a zakořenit v době přicházející vláhy.

Pokud tedy rostliny dokážou rozlišovat mezi barvami, rozpoznají dotek nebo vycítí kouřové signály, můžeme u nich mluvit o smyslovém vnímání?

„Smysl by pravděpodobně měl mít orgán, který začíná systémem receptorů, které signál přijímají, pak ho dávají dál, pak ten signál je zpracováván a pak se ho možná ujme něco jako vědomí, pokud si připustíme, že rostliny nějaké vědomí mají. Když si vezmeme to, co známe jako základní stupnici smyslu u člověka, počínaje zrakem přes sluch, čich, chuť a mezismysly jako hmat a vnímání něčeho zvláštního, tak si do jisté můžeme říci, že u rostlin všechny tyto kategorie najdeme. Je otázka, jestli je najdeme v takové podobě, jako je tomu u člověka,“ odpověděl pro magazín Klik-a profesor Zdeněk Opatrný z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Rostlina vnímá specializovanými smyslovými „orgány“ a každá buňka rostliny je nadána kouskem takového smyslu.

„Když to hodně přeženu, když budu mít izolovanou rostlinnou buňku, tak se odvažuji tvrdit, že ona sama bude vnímat tlak nebo dotyk, bude vnímat to, čemu bychom my mohli říct chuť, jaké látky k ní z vnějšku proudí,“ dodal Opatrný.

Auxin nebo nervy

Na podněty zvenčí, ať už ve formě elektromagnetického vlnění nebo třeba těkavých látek, dokáže zareagovat téměř každá rostlinná buňka. Ale nejen to. O svém zážitku dokáže navíc zpravit i všechny ostatní, takže se jeden stonek rostliny velmi záhy dozví, co se přihodilo na stonku druhém jinému. Může za to auxin.

„Auxin jakožto signální molekula, která je produkována některými pletivy, je transportována po rostlině. Ale abychom si to nepředstavovali jako naše nervové buňky, tam nejde primárně o přenos elektrických signálů po membránách, ale jde tam opravdu o přenos látkového signálu, něčeho, co si můžeme představit jako třeba hormon,“ vysvětlila Fatima Cvrčková z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Přenos signálů ať už pomocí auxinu bv rostlinách nebo nervů u zvířat souvisí s pohybem membránových váčků v buňce:

„Rostliny si na rozdíl od nás nemohou dovolit být centralizované. Rostlina si nemůže dovolit mít hlavičku, protože nemá nožičky, aby mohla utéct před tím, když jí někdo tu hlavičku chce uhryznout. Rostlina je distribuovaná, decentralizovaná. Nemožnost ochránit si jeden centralizovaný orgán se obvykle u rostlin řeší zálohováním, zálohováním, zálohováním.“

Paměť a zkušenosti

Lidé a zvířata jsou s to si takovéto události zapamatovat. A pokud se jim v životě přihodí opakovaně, reagují na ně právě na základě svých dřívějších zkušeností. Jak je tomu u rostlin? Jsou i ony schopné ukládat si podobné zážitky do jakési paměti?

„Mají paměť na věci, které je užitečné si pamatovat. Mají paměť například na to, jestli se den prodlužuje, nebo zkracuje, mají paměť na to, jestli zima už byla, nebo ještě nebyla,“ uvedla bioložka Cvrčková.

Rostliny jsou tedy schopné jakéhosi smyslového vnímání i ukládání zkušeností do paměti. K tomu, abychom u nich mohli mluvit o inteligenci, to ale podle Opatrného nestačí:

„Ten třetí prvek je aktivní práce s daty, jejich kombinatorika, schopnost se učit, ne jenom si to dávat do paměti a schopnost dál tvůrčím způsobem poznatky nějak využívat,“

Jiní botanikové, jako třeba Fatima Cvrčková, ale rostlinám jistou inteligenci neupírají:

„I ta nejhloupější rostlina je chytřejší než tzv. inteligentní mobil. Tím směřuji k tomu, že inteligenci lze chápat různými způsoby. Pakliže jsme pustili to slovo do mobilů, ledniček, fabrik a jízdních řádů, tak tím pádem se nám ta inteligence definitivně odpoutala od nějaké spojitosti s myslí nebo dokonce vědomím, a tím pádem je to pro ty kytky už v pořádku.“

Cvrčková doplnila, že pokud rostlina žije ve stínu, pozná, jestli je to stín neživého objektu, nebo další rostliny:

„Když je to rostlinou, tak to je vrcholný poplach, protože to je konkurence, které je třeba urůst. Rostlina se začne třeba vytahovat, začne odnožovat, začne aktivně unikat tomu stínu.“
Návštěvník
 

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 16:06:37

"Rostlinná neurobiologie

František Baluška z univerzity v německém Bonnu o rostlinné inteligenci vůbec nepochybuje. Jeho přesvědčení ho přivedlo dokonce až ke spoluzaložení nového oboru - rostlinné neurobiologie. Při jeho pojmenování vyšel ze staré řečtiny, v níž slovo neuron neoznačovalo ještě specializovanou nervovou buňku (se kterou se u rostlin nesetkáme), ale rostlinné vlákno. A novou disciplínou navázal na více než stoletou tradici:

„Kořeny jsou dost hluboké. Začalo to už v roce 1880, když Charles Darwin se svým synem Francisem načrtli rostliny jako organismy, které nejsou pasivní, ale jsou schopny aktivních pohybů a určitého chování,“ upřesnil Baluška.

Klasičtí botanikové vědí, proč jsou k rostlinné neurobiologii skeptičtí. Pokud totiž přiznáme rostlinám pocity, zážitky, paměť a inteligenci, neměli bychom se k nim chovat podobně jako ke zvířatům? Neměli bychom jim třeba přiznat jistá práva a dobře zvážit jejich zařazování na jídelníček? Fatima Cvrčková to tak vyhroceně nevidí:

„Někdo to může interpretovat, že to je ale průšvih, my a rostliny jedno jsme, když jíme salát, tak ho to bolí. A druhý to může interpretovat: No ano, co je na tom překvapujícího? Máme-li společné předky, což věříme, že máme, že se osvědčená technická řešení opakovaně používají v různých kontextech, což je můj pohled. Je to asi tak jako, co má společného řekněme nadzvukové letadlo, kosmická stanice a traktor? Pravděpodobně ve všech těchto objektech se najdou nějaké metrické šrouby a matky.“
Návštěvník
 

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 16:14:30

luckykubrt píše:
Může mi někdo vysvětlit k čemu ty rostliny potřebují "cítit bolest" ? Bůh je dal přece člověku k jídlu, ne ? A to je nechá takhle se trápit ?


to je jakoby jsi se ptal k čemu je králíkovi cítit bolest, když je potravou pro další ?

vnímání a cítění je projev života ...
Návštěvník
 

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 17:03:48

luckykubrt píše: Od teď asi začnu jíst pouze syntetickou stravu. :crazy:


jestli spíš není od věci, skutečně za všechno co jíme a pijeme v tichosti PODĚKOVAT a zbytečně ničím neplýtvat, tedy rozumně hospodařit s přírodními zdroji co máme k dispozici a nad ničím se neofrňovat :)
Návštěvník
 

Re: Život rostlin

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 26. úno 2013 17:09:37

Návštěvník píše:
luckykubrt píše: Od teď asi začnu jíst pouze syntetickou stravu. :crazy:


jestli spíš není od věci, skutečně za všechno co jíme a pijeme v tichosti PODĚKOVAT a zbytečně ničím neplýtvat, tedy rozumně hospodařit s přírodními zdroji co máme k dispozici a nad ničím se neofrňovat :)



neb jak je v bibli psáno "...jestliže jdete do nějaké země a putujete krajinou a přijímají vás, tak jezte, co vám předkládají a uzdravujte nemocné mezi nimi. Neboť to, co vchází do vašich úst, vás neposkvrní. Avšak to, co z vašich úst vychází, to je to, co vás špiní."
Návštěvník
 

Další

Zpět na Luckykubrtův koutek

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků