Jana píše:Pokud si uvědomuješ, že miluješ, potřebuješ o tom ještě přemýšlet ? Nebo to uvědomění lásky je už samo o sobě naprosto naplňující ? Je Největší přikázání: Miluj Boha celým svým srdcem, myslí, duší...? Nebo je: Přemýšlej o Bohu ?
No i to uvědomovaní si, že někoho milujeme vychází z naších myšlenek (nebo Božích). Pokud milujeme Boha neznamená to, že o Něm nemusíme přemýšlet. Podle Bible to je bohulibá činnost pátrat po Něm zda skutečně existuje a stává se dárcem odměny těm, kteří Ho hledají v opravdovosti.. Samozřejmě pokud připustíme, že všechny Jeho cesty jsou spravedlivé a my jsme nedokonalí a hříšní.
Jsme při tom tedy duchem nepřítomní ? Nezastaví se Tvá mysl alespoň na okamžik, když si uvědomuješ nějakou krásu ? Je třeba k jejímu uvědomění ducha-přítomnost ? Znamená tedy ducha-přítomnost nutnost přemýšlet ?
Možná, že někteří lidé rozjímají nad krásou duchem nepřítomni. Potom ale k čemu potřebujeme mozek ? Zdá se, že některým lidem tam opravdu jen zabírá zbytečně místo. Fakt mnohým se tam honí jen číslice se symbolem dolaru a pro krásu přírody už jim nezbývá místo. Takoví lidé jsou potom i schopni přírodu ničit např. kácením lesů, znečišťováním ovzduší a vody.
A můžeš po takovém spánku říct: To jsem se krásně vyspal ? Zažil jsi někdy blažený spánek beze snů ?
Řekl bych, že spánek je proto, aby si mozek i celé tělo odpočalo. Takže krásně se vyspím, když se probudím s chutí do života. Častěji se mi však stává, že se probouzím unavený a sny se mi téměř nezdají.