Linda. píše:Toužíme, aby nám někdo druhý dal lásku
a měl nás rád, protože jsme na toho dotyčného upnutí a potřebujeme ho, abychom se cítili dobře, aby nám dával pozornost, staral se o nás, dělal nás šťastným, a to se vyžebrat nedá a je za tím naše závislost, naše nezpracovanost ... kdy chceme člověka vlastnit, mít pro sebe, jako vyživující náhradní mámu, jako sladký dudan
Stejné to je i dokud žebráme u Mistra ... protože neumíme pustit svou touhu po sebezabezpečení, prostě se Mu beze zbytku odevzdat ....
to že neumíme pustit svou touhu po sebezabezpečení není překážkou odevzdat se Mu beze zbytku - POKUD JSME SCHOPNI upřímnosti a máme aspoň částečnou důvěru k JEMU
tak už jsme připravení nechat na sebe působit JEHO vliv
když jsem poprvé přišla na soukromou schůzku s Gáiou, tak můj tehdejší velmi tíživý problém bylo mé zoufalství, že ač dělám co dělám nejsem schopná být dobrým člověkem a žít život v lásce. být dobrým člověkem a žít život v lásce pro mne znamenal, žít tak, aby všem kdo se byli v kontaktu bylo dobře, abych jim neubližovala a žít život v lásce pro mne znamenalo žít pro jejich prospěch, obětovat se jim nehledě na své potřeby a zájmy. protože jsem tomuto nebyla schopná dostát, tak jsem se mučila pocity viny, že nejsem dost dobrá a že ostatní nemám dost ráda, že jsem sebestředný sobec, který nedokáže vyhovět ani lidem ani bohu, že zkrátka nevím jak SPRÁVNĚ ŽÍT ...
když se mne Gáia zeptal, ať mu popravdě řeknu co mně nejvíc trápí, tak jsem skutečně musela jít dost do hloubky, abych byla schopná vyjádřit co mne uvnitř aktuálně nejvíc žere
on mne pouhou otázkou donutil jít pod povrch pocitů, které je vyvolávali
bez upřímnosti a důvěry v něj, bych to neudělala, protože je to velice nepříjemné a bolestné si to před sebou, natož před někým druhým naplno přiznat, že navenek jako celkem oblíbený člověk, celkem úspěšný i ve svém zaměstnání, milovaný rodinou a obklopený přáteli, těšící se celkem dobrému zdraví - jsme rozervaný zoufalec, který si neumí poradit jak žít ...
to bylo prvně co se mi to vyjevilo v plné nahotě - jak si ve skutečnosti stojím, po odeznění šoku z tohoto uvědomění mne pochopitelně zaplavil proud emocí, přímo lavina ... nebyla jsem vůbec schopná mluvit, třásla jsem se, provázely to proudy slz, kdy jsem doslova brečela sama nad sebou a svou neschopností
Gáia byl velmi přítomný a velmi vnímavý, aniž se mne dotknul, tak jsem skutečně až fyzicky cítila proudy nekonečného pochopení a lásky a totální účasti
když to částečně odeznělo, začal na mne mluvit velmi pomalu a tiše, nicméně důrazně - řekl že - my chceme být dobří pro druhé, proto abychom si zasloužili jejich lásku a cítili se s nimi bezpečně. že tak moc toužíme po lásce, že se chceme obětovat pro druhé, protože tu lásku hledáme mimo sebe
ALE
že jednoho dne nás rodiče opustí, partner nás opustí, děti nás opustí, přátelé nás opustí a my zůstaneme sami
jako kůl v plotě
sami jen se sebou
každé jeho slovo ve mne vyvolávalo nejen další gejzír různých emocí, ale i různé obrazy a výjevy z dětství i z dospívání a tlaky v různých částech těla, ale i naprosto jasné uvědomění, že má naprostou pravdu
že ta moje touha být dobrý člověk, být dobrou dcerou, dobrou partnerkou, dobrou matkou, dobrou přítelkyní, dobrou nadřízenou, dobrou podřízenou atd. byla doslova mojí zoufalou snahou zasloužit si jejich lásku abych nezůstala sama izolovaná a vydaná na pospas cizímu nepřátelskému světu, kde bych neměla šanci přežít ... a že pro tu jejich lásku jsem byla schopná obětovat všechno co mně osobně, jako člověku bylo drahé, všechny své potřeby, zájmy, hodnoty prostě všechno pro to, aby se druzí cítili spokojeně a dali mi už konečně pokoj ...
tak to bylo ...
v přítomnosti Gáii jsme nahlédla jak na tom skutečně jsem, co skutečně v sobě cítím a co v sobě prožívám a také jsem si plně uvědomila, že je to převzatý a naučený program z dětství, z ranného dětství, který jsem se naučila a přijala ho jako životní mustr, který se dal shrnout větou KDYŽ BUDEŠ HODNÁ HOLČIČKA (to znamená uděláš všechno tak jak řekneme a tak jak chceme) TAK TĚ BUDEME MÍT RÁDI (to znamená, pomazlíme se s tebou, pohrajeme si s tebou, dáme ti najíst, umyjeme tě, přečteme ti pohádku a přikryjeme peřinkou, aby ti nebyla zima a tak přežiješ a přežiješ příjemně), když NEBUDEŠ HODNÁ HOLČIČKA, tak budeš izolovaná, hladová, špinavá, bude ti zima a budeš trpět, protože TĚ NEBUDE MÍT NIKDO RÁD A NIKDO TĚ NEBUDE CHTÍT a v bolestech UMŘEŠ
a toto uvědomění způsobovalo uvolňování dalších a dalších vln emocí (pocitů bezmocnosti, sebenenávisti, zoufalství, vzteku a tuny bolesti) a Gáia mi svou přítomností napomáhal být s těmito potlačenými tj. neuvědomovanými emocemi plně přítomná, nevyhnout se jim, naopak je plně prožít a uvědomit si je v těle, ve svém energetickém systému a skutečně až v morku kostí - kde se třepal strach že nepřežiju ...
ani nevím jak dlouho to trvalo, ale čím více jsem tím doslova procházela, tím větší úlevu jsem pociťovala, padaly ze mne doslova balvany, zaplavovala mne neskutečná vděčnost a další záplavy slz, tentokrát vděčnosti a radosti
pak teprve mne Gáia vedl (ale to není to správné slovo, spíš mne to vtáhlo za jeho asistence ještě hlouběji) do ticha, naprostého klidu domova, které jsem ve skutečnosti celou dobu hledala venku mimo sebe ... a řekl mi - tak vidíš je to i v tobě, je to vždycky k dispozici, to je TO co tě nikdy neopustí. byla jsi schopná to vnímat u druhých, ale nebyla jsi to schopná vidět i sama v sobě ... z tohoto "místa" můžeš vycházet a když se pozorností ztratíš a uvědomíš si svou vlastní ztracenost, tak víš kam jí obrátit a kam se vrátit - kdykoliv a ať se bude dít cokoliv je to tady ... v tobě
to byl příklad jen příklad jednoho individuálního satsangu, který jsem tu uvedla, že ani když nejsme schopní pustit svojí touhu po sebezabezpečení, tak to neznamená, že se nedokážeme otevřít JEMU
a že velmi důležité je to co řekla Petra - otevřenost k vlastním pocitům a upřímnost - jak ve vztahu k JEMU, tak ve vztahu k partnerovi, tak ve vztahu k sobě - protože je to jedno a totéž