Vztahy - komunikace mezi partnery s různou vibrační úrovní

[malpan]

Ten rychlejší (podle toho článku) by se měl tedy na toho pomalejšího či duchovně stojícího partnera vybodnout, přestože mají třeba spolu děti, nehádají se ani se neperou?
Rozejít se jen kvůli tomu, že ten vpředu už to duchovní slunce vidí a ten druhý dosud ne, je podle mne pořádná blbost.

Jinak by se každý došlý duchovní mistr měl na své žáky také vybodnout, protože ti se také pořád courají někde vzadu....

zajímalo by mě to vědomé zastavení v praxi..., pokud tím nemyslíte rozchod...

podle mě to zastavit nejde, proto ta otázka

[Návštěvník]

já si myslím že každý má své tempo růstu.. duchovního.. a pokud člověk lpí svou myslí na něčem kvůli čemu zůstává jakoby na místě tak to je špatně.. naopak ten který jde dál a je jakoby rychlejší by měl jít dál sám.. nebo s někým jiným kdo zase ho potáhne za sebou do předu.. ale to je věc názoru každého člověka.. člověk to vnímá srdcem..

To "by měl" není ok.
Každý si to musí rozhodnout sám. Podle své zralosti, podle empatie k dětem a k partnerovi/partnerce. Co je pro všechny to nejlepší a ne sobecky hledět jen na sebe. To by mohlo karmicky zastavit jeho duchovní růst.

vidím to stejně jako návštěvníci, Petra a ros

nota bene, co je to za duchovní pokrok, pokud mám za to, že je odvislý od toho jak je na tom můj partner ? a co to je za blbost, že mne někdo zase bude táhnout do předu ? to si neuvědomuji, že je to MŮJ PROBLÉM a ne problém partnera, který chci řešit útěkem za lepším bydlem ? a že předpokládám, že nový partner buď bude na tom stejně jako já nebo že on se má obětovat pro mne a táhnout mne do nebeských výšin ?

ale dovedu si živě představit, jak někdo usoudí jak je duchovně vyspělý a že ho jeho partner stahuje nízkými vibracemi a tak mu řekne - "miláčku, je mi to líto, ale nestačíš mi v duchovním rozvoji, proto bude lepší, abychom šli každý sám. potřebuji partnera, který buď půjde se mnou a nebo mne potáhne dopředu a ne někoho kdo mi brání v duchovním rozvoji."

lidi toho jsou schopni, stejně jako jsou schopni seřvat partner nebo děti, protože je ruší v jejich svatém meditativním úsilí nebo zruinovat rodinný rozpočet, abych mohli absolvovat další duchovní univerzitu, putovat do indického ašrámu atd.

vůbec si neuvědomují, že je to obdoba toho, že seřvou ženu nebo děti za to že je ruší při sledování fotbalu a že jim brání užívat si své oblíbené koníčky ...

partnerství a rodičovství je školou vzdávání se svých osobních libůstek ve prospěch celku, učí nás vyváženosti, odpovědnosti, toleranci a sounáležitosti ... a je cennou příležitostí k odkrývání vlastních nezpracovaností ukrytých v podvědomí

[Návštěvník]

já si myslím že každý má své tempo růstu.. duchovního.. a pokud člověk lpí svou myslí na něčem kvůli čemu zůstává jakoby na místě tak to je špatně.. naopak ten který jde dál a je jakoby rychlejší by měl jít dál sám.. nebo s někým jiným kdo zase ho potáhne za sebou do předu.. ale to je věc názoru každého člověka.. člověk to vnímá srdcem..

pokud člověk vstupuje do partnerství z důvodu toho, že je nějak okouzlen svou myslí partnerem a očekává nějaký osobní přínos z toho co mu partner bude poskytovat, tak potěš Pán Bůh ...

pak není divu, že pokud usoudí, že už mu to partner neposkytuje - prohlásí vztah pro něho za nefunkční a vyrazí hledat partnera co mu to bude schopen dát a uspokojit ho ...

[malpan]

já si myslím že každý má své tempo růstu.. duchovního.. a pokud člověk lpí svou myslí na něčem kvůli čemu zůstává jakoby na místě tak to je špatně.. naopak ten který jde dál a je jakoby rychlejší by měl jít dál sám.. nebo s někým jiným kdo zase ho potáhne za sebou do předu.. ale to je věc názoru každého člověka.. člověk to vnímá srdcem..

budu mluvit k tobě, ale je to myšleno na obecné rovině, tak to na sebe nevztahuj - týká se to nás všech :

špatně není nic, jen je to možná z pohledu hlubšího pochopení řekněme zbytečné, ale i to zbytečné má svůj smysl, protože přináší taky svůj díl pochopení (třeba že ti to tu bylo už několikrát servírované a tys to zatím neviděl)...

sám jsi a budeš vždycky, jakmile přestaneš posuzovat druhé a začneš se skrze ně dívat na sebe.
Jakmile tedy zabouchneš za sebou dveře a jdeš o dům dál, stejně budeš "řešit svůj vývoj" - tedy budou tě dál provázet takové situace, kterýma se zabýváš. Pokud jsi doposud řešil (vymyslím si příklad:) neschopnost manželky s tebou otevřeně komunikovat, pak se dostaneš do prostředí, kde to budeš zase řešit, protože si ten "problém" neseš s sebou. Jen tím nekomunikujícím nemusí být zrovna nová partnerka, ale ochotně ti "jako školní pomůcka bude sloužit" někdo jiný. Je to tebou vnímaná nevyváženost jednoty, proto ti ta jednota tu nevyváženost servíruje - čili sám sobě ji servíruješ tak dlouho, dokud ten vtip nepochopíš a nebudeš řešit svůj přístup místo řešení manželky/partnerky.
Jednoznačnějším příkladem může být třeba to, že se ti dostává zpětné reakce na tvou agresivitu (nebo neschopnost si "ustát" názor) - žiješ tedy ve zlém světě, kde se těm blbům musíš stále bránit a tak si sebereš svých 5 švestek a i s tou agresivitou (neschopností stát na svých nohách - tedy bez zdravého sebevědomí) jdeš o dům dál...

Nedokážeme změnit jediného člověka ke kterému máme nejblíž a u kterého to jde nejsnáze - sebe - a přitom každý by chtěl měnit svět nebo aspoň lidi okolo sebe...


Znovu se vrátím do toho posuzování druhých:
Další otázkou je, jak chceš zhodnotit, kdo je dál? Pokud třeba tvůj partner řeší něco, co už máš dávno zpracované, ještě to neznamená, že jsi dál, protože on zase může zvládat něco o čem zatím nemáš ani potuchy že to existuje. Tady doslova platí, že kdo neprošel tou pomyslnou branou, stojí před ní a netušíš, kdy projde - jen si můžeš myslet, že až po tobě, jistotu však nemáš a mít nemůžeš - jeho vývoj může mít najednou oproti tobě raketový průběh a ty se dál budeš šourat svým tempem nebo zůstaneš zaseklý na nějaké připoutanosti...

[Návštěvník]

když to vezmeme všeobecněji nejen partnerský vztah rodinného typu, tak jsem se xkrát setkala u duchovňáků s tím, že neustále sledují, kdo jak na ně energeticky působí, aby je snad nedej bože, nějak nestahoval dolů
aby jim nepošpinili auru, aby na sebe nenatáhli něco negativního

pečlivě se vyhýbají všem a všemu kdo by mohl být na nižší vibrační úrovni a naopak se snaží vecpat, doslova vecpat k těm a tam, kde jsou ty vibrace vyšší a tam se udrželi za každou cenu

někteří to dotahují tak dalece, že už ani nejsou schopní jezdit MHD, chodit do nákupních center nebo někam kde je soustředěno víc lidí pohromadě, chodit do práce a nebo žít ve městě - jak je to energeticky ničí a jak je druzí vysávají - štítí se, snaží se od nižšího izolovat, ochránit se a naopak se otevřít jen tomu vyššímu, lepšímu, duchovnějšímu ... čímž se utvrzujeme ještě více v oddělenosti sebe - své osoby a svých vibrací od toho ostatního, od toho ne našeho, že se ještě více a více stahuje a tím se vydělujeme z jednoty celku

je jistě rozumné vnímat energetické vibrace lidí i míst a řídit se vlastní intuicí, záměrně nevyhledávat místa nebo lidi se kterými se necítíme dobře a sladěni, ale zároveň je také na místě uvědomit si, že jsme všichni vzájemně provázání ať se nám to líbí nebo ne a že je naprosto přirozené, že vztahy jsou o vzájemné výměně. že nás někdo nebo něco bude vysávat nebo naopak že my se budeme občerstvovat z vyšších vibrací, že se vše neustále proměňuje a vyměňuje a že jako lidská bytost jsme energetickým průtokáčem ne držičem a vlastníkem vibrací

s tímto uvědoměním pak budou srozumitelnější například slova Golase o lásce, která sjednocuje a které stírá rozdíly

"Všichni jsme si rovni a vesmír tvoří naše vzájemné vztahy.

Milujte, jak nejvíce můžete, ať jste v jakékoliv situaci.

Nejsem nic, jsem prázdný, jsem tichý.
Nebráním se vibracím druhých.
Nebráním se rozšiřování a zužování druhých"

viewtopic.php?f=223&t=2824

[Návštěvník]

já si myslím že každý má své tempo růstu.. duchovního.. a pokud člověk lpí svou myslí na něčem kvůli čemu zůstává jakoby na místě tak to je špatně.. naopak ten který jde dál a je jakoby rychlejší by měl jít dál sám.. nebo s někým jiným kdo zase ho potáhne za sebou do předu.. ale to je věc názoru každého člověka.. člověk to vnímá srdcem..

budu mluvit k tobě, ale je to myšleno na obecné rovině, tak to na sebe nevztahuj - týká se to nás všech :

špatně není nic, jen je to možná z pohledu hlubšího pochopení řekněme zbytečné, ale i to zbytečné má svůj smysl, protože přináší taky svůj díl pochopení (třeba že ti to tu bylo už několikrát servírované a tys to zatím neviděl)...

sám jsi a budeš vždycky, jakmile přestaneš posuzovat druhé a začneš se skrze ně dívat na sebe.
Jakmile tedy zabouchneš za sebou dveře a jdeš o dům dál, stejně budeš "řešit svůj vývoj" - tedy budou tě dál provázet takové situace, kterýma se zabýváš. Pokud jsi doposud řešil (vymyslím si příklad:) neschopnost manželky s tebou otevřeně komunikovat, pak se dostaneš do prostředí, kde to budeš zase řešit, protože si ten "problém" neseš s sebou. Jen tím nekomunikujícím nemusí být zrovna nová partnerka, ale ochotně ti "jako školní pomůcka bude sloužit" někdo jiný. Je to tebou vnímaná nevyváženost jednoty, proto ti ta jednota tu nevyváženost servíruje - čili sám sobě ji servíruješ tak dlouho, dokud ten vtip nepochopíš a nebudeš řešit svůj přístup místo řešení manželky/partnerky.
Jednoznačnějším příkladem může být třeba to, že se ti dostává zpětné reakce na tvou agresivitu (nebo neschopnost si "ustát" názor) - žiješ tedy ve zlém světě, kde se těm blbům musíš stále bránit a tak si sebereš svých 5 švestek a i s tou agresivitou (neschopností stát na svých nohách - tedy bez zdravého sebevědomí) jdeš o dům dál...

Nedokážeme změnit jediného člověka ke kterému máme nejblíž a u kterého to jde nejsnáze - sebe - a přitom každý by chtěl měnit svět nebo aspoň lidi okolo sebe...


Znovu se vrátím do toho posuzování druhých:
Další otázkou je, jak chceš zhodnotit, kdo je dál? Pokud třeba tvůj partner řeší něco, co už máš dávno zpracované, ještě to neznamená, že jsi dál, protože on zase může zvládat něco o čem zatím nemáš ani potuchy že to existuje. Tady doslova platí, že kdo neprošel tou pomyslnou branou, stojí před ní a netušíš, kdy projde - jen si můžeš myslet, že až po tobě, jistotu však nemáš a mít nemůžeš - jeho vývoj může mít najednou oproti tobě raketový průběh a ty se dál budeš šourat svým tempem nebo zůstaneš zaseklý na nějaké připoutanosti...

velmi přesně a názorně vyjádřeno, jak to funguje ...

[malpan]

když to vezmeme všeobecněji nejen partnerský vztah rodinného typu, tak jsem se xkrát setkala u duchovňáků s tím, že neustále sledují, kdo jak na ně energeticky působí, aby je snad nedej bože, nějak nestahoval dolů
aby jim nepošpinili auru, aby na sebe nenatáhli něco negativního

pečlivě se vyhýbají všem a všemu kdo by mohl být na nižší vibrační úrovni a...

čistému vše čisté, ale současně není potřeba být stále uprostřed bláta, i když vím, že mi to bláto nemůže nijak ublížit - i tady to svým způsobem "volá" po zlatém středu

[Návštěvník]

když to vezmeme všeobecněji nejen partnerský vztah rodinného typu, tak jsem se xkrát setkala u duchovňáků s tím, že neustále sledují, kdo jak na ně energeticky působí, aby je snad nedej bože, nějak nestahoval dolů
aby jim nepošpinili auru, aby na sebe nenatáhli něco negativního

pečlivě se vyhýbají všem a všemu kdo by mohl být na nižší vibrační úrovni a...

čistému vše čisté, ale současně není potřeba být stále uprostřed bláta, i když vím, že mi to bláto nemůže nijak ublížit - i tady to svým způsobem "volá" po zlatém středu

jistě proto také píšu níže

"je jistě rozumné vnímat energetické vibrace lidí i míst a řídit se vlastní intuicí, záměrně nevyhledávat místa nebo lidi se kterými se necítíme dobře a sladěni, ale zároveň je také na místě uvědomit si, že jsme všichni vzájemně provázání ať se nám to líbí nebo ne a že je naprosto přirozené, že vztahy jsou o vzájemné výměně. že nás někdo nebo něco bude vysávat nebo naopak že my se budeme občerstvovat z vyšších vibrací, že se vše neustále proměňuje a vyměňuje a že jako lidská bytost jsme energetickým průtokáčem ne držičem a vlastníkem vibrací

s tímto uvědoměním pak budou srozumitelnější například slova Golase o lásce, která sjednocuje a které stírá rozdíly

"Všichni jsme si rovni a vesmír tvoří naše vzájemné vztahy.

Milujte, jak nejvíce můžete, ať jste v jakékoliv situaci.

Nejsem nic, jsem prázdný, jsem tichý.
Nebráním se vibracím druhých.
Nebráním se rozšiřování a zužování druhých"

[malpan]

jistě proto také píšu níže

"je jistě rozumné vnímat energetické vibrace lidí i míst a řídit se vlastní intuicí..."

ano

"...Nejsem nic, jsem prázdný, jsem tichý.

vnímám jako jen jednu stranou mince

[Návštěvník]

když to vezmeme všeobecněji nejen partnerský vztah rodinného typu, tak jsem se xkrát setkala u duchovňáků s tím, že neustále sledují, kdo jak na ně energeticky působí, aby je snad nedej bože, nějak nestahoval dolů
aby jim nepošpinili auru, aby na sebe nenatáhli něco negativního

pečlivě se vyhýbají všem a všemu kdo by mohl být na nižší vibrační úrovni a...

čistému vše čisté, ale současně není potřeba být stále uprostřed bláta, i když vím, že mi to bláto nemůže nijak ublížit - i tady to svým způsobem "volá" po zlatém středu

proto jsou vztahy tak cenné, že nás to učí

vzpomínám si na jednu velmi moudrou Učitelku meditace, tak nám vyprávěla, že v životě prošla také fází vytváření si obran svého energetického pole, pochopitelně před špatnými vibracemi, který by jí mohli napadnout zvenku a vytvářela imaginacemi různá ochranná vajíčka

jednou v meditaci uviděla sama sebe, uzavřenou a izolovanou v pevné neprostupné krustě, kterou si sama léty vytvořila

říkala, že se velmi dokonale zabetonovala, že k ní nemohlo nic zlého, nečistého a negativního proniknout, ale stejně tak k ní nemohlo proniknout nic dobrého, čistého a pozitivního a ona si zaživa hnila v tom svým svojím vypěstovaných vysokofrekvenčním poli

ta vize byla pro ní naprosto zdrcující, protože jí to ukázala naprosto natvrdo, jak se v tom nejlepším úmyslu doslova zazdila za živa a dovedlo jí to k pochopení toho, že jde naopak o naprostou uvolněnou otevřenost

tak zase imaginárně vzala dláta a kladiva a šla si tu svojí imaginární ochranu rozbíjet

známkou duchovního pokroku, skutečného duchovního rozvoje je rozšiřování vědomí a prostupnost, tj. že se otevíráme víc a víc a tím se naše osobní hranice tenčí, stávají se méně a méně zřetelnější

kdo má tu cennou možnost setkávat se s realizovanými lidmi tak si může uvědomit, jak tito lidé jsou naprosto otevření, naprosto prostupní všem a všem ... každému člověku, každé vibraci, každé situaci ... jsou totálně uvolnění

oni jsou v jednotě a to doslova se vším a s každým

to je mimořádně inspirující a je to ukazovátko k tomu, že duchovní pokrok je provázen uvolňováním hranic mezi mým a ostatním a ne jejich posilováním

[Návštěvník]

jistě proto také píšu níže

"je jistě rozumné vnímat energetické vibrace lidí i míst a řídit se vlastní intuicí..."

ano

"...Nejsem nic, jsem prázdný, jsem tichý.

vnímám jako jen jednu stranou mince

toto je jedna z forem modlitby nebo kontemplace nebo mantry, která napomáhá ke stále větší uvolněnosti a otevřenosti


"Nejsem nic, jsem prázdný, jsem tichý.
Nebráním se vibracím druhých.
Nebráním se rozšiřování a zužování druhých"

stejně jako toto:

"Odevzdávám se této realitě. Nebráním se této realitě. S touto realitou jsem totožný. Odevzdávám se spravedlnosti lidské rovnosti. Nebráním se spravedlnosti lidské rovnoprávnosti. Se spravedlností lidské rovnosti jsem totožný."


"Ať si to uvědomuji nebo ne,
jsem totožný s příčinou všeho, co existuje.
Ať to cítím nebo ne,
jsem totožný s veškerou láskou ve vesmíru."

viewtopic.php?f=223&t=2824

[malpan]

...to je mimořádně inspirující a je to ukazovátko k tomu, že duchovní pokrok je provázen uvolňováním hranic mezi mým a ostatním a ne jejich posilováním

moc pěkně sepsané

[malpan]

"...Nejsem nic, jsem prázdný, jsem tichý.

vnímám jako jen jednu stranu mince

ano, děkuji, s tímto doplněním se mi to zdá kompletnější - tedy nejen nicota, ale i plnost:

... S touto realitou jsem totožný...
...jsem totožný s příčinou všeho, co existuje.
Ať to cítím nebo ne...

[Návštěvník]

"...Nejsem nic, jsem prázdný, jsem tichý.

vnímám jako jen jednu stranu mince

ano, děkuji, s tímto doplněním se mi to zdá kompletnější - tedy nejen nicota, ale i plnost:

... S touto realitou jsem totožný...
...jsem totožný s příčinou všeho, co existuje.
Ať to cítím nebo ne...

jasně jsou to kontemplace doporučované Golasem - výpisky z jednotlivých kapitol jsou na tom odkazu co jsem uváděla

zde

viewtopic.php?f=223&t=2824

je to útlounká knížečka co může být hodně inspirativní

kdysi mi jí doporučila Lída a bylo to v době, kdy jsem byla doslova přecitlivělá na vibrační vlivy, proto jsem to tu dávala - mně ty jeho jednoduché meditace pomohly a také mi to otevřelo oči v tom, že je to celé právě o absolutní otevřenosti ...

když jsem se pak setkala s realizovanými lidmi, tak jsem měla možnost ověřit si, že to tak skutečně je

[.Petra]

Fakt je, že když by se mnou už někdo nechtěl být - at už protože se nemůže duchovně vedle mne rozvíjet nebo by uváděl jiné důvody - tak bych řekla, at si jde. Takový člověk mě nemá (už) dost rád, aby se mnou dál byl, tak co s takovým?

[Návštěvník]

když to vezmeme všeobecněji nejen partnerský vztah rodinného typu, tak jsem se xkrát setkala u duchovňáků s tím, že neustále sledují, kdo jak na ně energeticky působí, aby je snad nedej bože, nějak nestahoval dolů
aby jim nepošpinili auru, aby na sebe nenatáhli něco negativního

pečlivě se vyhýbají všem a všemu kdo by mohl být na nižší vibrační úrovni a...

čistému vše čisté, ale současně není potřeba být stále uprostřed bláta, i když vím, že mi to bláto nemůže nijak ublížit - i tady to svým způsobem "volá" po zlatém středu

ještě se vrátím k tomuto

jsou dvě možnosti

1) budeme se neustále vyhýbat tomu s čím nejsem sladěni a naopak budeme vyhledávat to s čím sladěni jsme
2) naučíme se zacházet se vším s čím přicházíme do styku, ať je to co je to

co to obnáší:

1) existuje na to spousta metod a technik slibující osvobození osoby držící opratě života a svého osudu plně ve svých rukách, takže se zajistí aby se dělo a vnímalo pouze to co je pokládáno za libé a ochránilo se před tím co je pokládáno za nelibé - časem se ukáže, že je to nekonečný velmi vyčerpávající kolotoč, který nepřináší konečné řešení, protože člověk je životem neustále stavěn do všemožných situací a konfrontací a není v jeho silách (ač jsou "učení", které tvrdí, že ano) dostat život a to co je vnímáno a jak je vnímáno pod jeho absolutní osobní kontrolu. je to kolotoč neustálého předělávání toho co je, na to co bychom chtěli aby bylo a když toho na chvíli dosáhneme, tak zase nekonečná starost jak si to udržet.

2) o tom je duchovní praxe kde základním pilířem je sebereflexe - obrácením pozornosti k sobě - bdělou všímavostí nad obsahy mysli a to až ke zdroji jejich uvědomění, o sebepoznání tedy o prozkoumávání toho co jsme - časem se ukáže, že to přináší vyrovnanost - pokojnost, která není odvislá od toho co se děje a jak se děje

zdá se že lidská bytost má možnost volby zde se vydá cestou 1) nebo 2) a že hodně z nás nejdříve udělá všechno možné, aby osvobodila a zabezpečila svojí osobu než to vzdá a uvědomí si, že konečná úleva je možná pouze uvolněním od ztotožnění s naší osobou

jako lidské bytosti máme dvě stránky tu proměnlivou osobní a tu neproměnlivou, tak tu zlatou střední cestu vidím v kombinaci osobního rozvoje, který je založen ne na osobních preferencích, ale na uvědomění sebe sama

nebo-li jak to výstižně nazval Paul Brunton na kombinaci "dlouhé" a "krátké" cesty

ta kombinace je výborná v tom, že se podstatě snižuje riziko ulpívání na jedné straně na osobě a na druhé na jejím popírání ...

[Návštěvník]

:what:
Fakt je, že když by se mnou už někdo nechtěl být - at už protože se nemůže duchovně vedle mne rozvíjet nebo by uváděl jiné důvody - tak bych řekla, at si jde. Takový člověk mě nemá (už) dost rád, aby se mnou dál byl, tak co s takovým?

to je samozřejmé, že nelze někoho nutit k tomu, aby s námi byl, když s námi být nechce - i když není výjimkou, že mnoho lidí není schopná nechat partnera v klidu odejít a bude se pokoušet ho zadržet jakýmikoliv prostředky

ale to vlákno nastínilo otázku, jestli ukončit nebo pokračovat ve vztahu, když partner je duchovně na nižší úrovni než na jaké se pokládám já

[.Petra]

Rafael se tímto tématem tady už jednou zabýval.

Už jsi opustil svoji ženu/přítelkyni nebo ještě ne, Rafaeli?

Ramana by ti na to zřejmě řekl: "Jestli je to tvůj osud, tak to uděláš. Pokud se ptáš nebo se to snažíš nějak "generalizovat" (= měl by ), tak to tvůj osud není. "


Duchovně hledající se často snaží být "hodní", nechtějí dělat nic, co je povážováno za bezohledné a sobecké. Z toho důvodu potlačují pocity nespokojenosti a nelibosti, až se mohou stát opravdu hluboce neštastnými, aniž by si to uvědomovali. Potom hledají nevědomky důvody - pokud možno duchovní, aby se z té situace mohli konečně osvobodit.

Chce to úpřimnost sám k sobě, ke svým pocitům.

[.Petra]

:what:
Fakt je, že když by se mnou už někdo nechtěl být - at už protože se nemůže duchovně vedle mne rozvíjet nebo by uváděl jiné důvody - tak bych řekla, at si jde. Takový člověk mě nemá (už) dost rád, aby se mnou dál byl, tak co s takovým?

to je samozřejmé, že nelze někoho nutit k tomu, aby s námi byl, když s námi být nechce - i když není výjimkou, že mnoho lidí není schopná nechat partnera v klidu odejít a bude se pokoušet ho zadržet jakýmikoliv prostředky

ale to vlákno nastínilo otázku, jestli ukončit nebo pokračovat ve vztahu, když partner je duchovně na nižší úrovni než na jaké se pokládám já

Když ho máš upřímně rád a jsi s ním spokojený/štastný, tak tato otázka vůbec nevznikne.

[Návštěvník]

k té zlaté střední cestě to výstižně vyjadřuje Jeff Foster

"Jsi lidskou bytostí, hluboce spojený s každým a se vším nepředstavitelnými způsoby, závislými na celém vesmíru a každém kolem tebe. A to díky šatům, které nosíš, jídlu, které jíš, slovům, která používáš, příběhům, které slyšíš a čteš a sleduješ. Také díky vzduchu, který dýcháš, i kvůli této zprávě, kterou právě čteš.

Jako lidská bytost jsi zranitelný a perfektně nedokonalý, učící se znovu milovat, protože jsi to zapomněl za ta léta podmiňování. Jsi lidská bytost učící se jak cítit a sjednocovat se, mluvit autenticky a svobodně a naslouchat s porozuměním a bez předsudků. To je stezka stále se prohlubujícího ozdravování a uskutečňování, která nikdy nekončí.
Některá učení zdůrazňují tento "relativní" pohled.

Ale zároveň jsi vědomí samo, před všemi koncepty, vždy přítomné, již nyní úplné, nikdy na ničem a na nikom nezávislé. Není zde žádná otázka, jak se stát probuzený nebo osvícený, neboť ty jsi To vždy byl, dokonce ještě před tím, než vznikl čas. Jsi zde před vznikem všech otázek a odpovědí. Není zde žádná léčba, neboť zde není nikdo, kdo by měl být léčen a žádná budoucnost mimo Teď. Pro vědomí není žádného utrpení. Pro vědomí není žádného úsilí.

Některé duchovní stezky zdůrazňují tento "absolutní" pohled, nebo alespoň prohlašují, že je to jediný skutečný pohled.

Ale má to háček:

Zamítni relativní, lni k absolutnímu, odvrhni nebo zamítni lidskou cestu, a zůstaneš navždy zraněný a polapený do utrpení, odmítání nebo neschopen čelit svým jizvám, i když věříš, že jsi plně probuzený a osvobozen od příběhů a osobnosti.

Zavrhni absolutní, lni k relativnímu, zapomeň na to, kdo skutečně jsi, a navždy zůstaneš hledač, provždy hledající a zaměstnaný příběhy, dokonce i když věříš, že jsi plně zdravý na lidské úrovni, ať už to pro tebe znamená cokoli.

Během let jsem se setkal s mnoha lidmi, někteří z nich jsou duchovní učitelé, kteří prohlašují, že jsou plně probuzeni, za egem, zcela osvobození, hovořící ve smyslu "zde není kdokoli" a "nejsem osoba" a "není zde žádné já", a přesto zřejmě, na relativní lidské úrovni, jsou hluboce zranění, bojující s podvědomou bolestí, přenášející své rány na druhé - jejich rodiny, jejich přátele a dokonce na jejich studenty. Zraňují druhé, ale odůvodňují to s chytrou "logikou nedvojnosti" (např. "není zde žádná volba", "vše je pouze tvá projekce" atd.).

Probuzení bez soucitu je jako oceán bez myriád svých vln, jako kosmická matka bez jejích milovaných dětí. Již jsem hodně mluvil o tom, jak jsem i já sám kdysi spadl do této suché duchovní pouště. Není to žádné veselé místo. Nicméně je to součást cesty.

Rovněž jsem během let potkal mnoho lidí, kteří viděli sami sebe jako plně rozvinuté lidské bytosti, dobře opracované, úspěšné, šťastné, přímo perfektní lidi. Ale stejně pořád někde hluboko dole se cítí jaksi odděleni od života, uvnitř prázdní - je zde pořád touha po něčem, co nemohou nalézt či dokonce pojmenovat. Když naše lidskost ztratí svůj základ, jsme navždy polapeni v bezdůvodném lidském dramatu, které začíná tak prázdné, nicméně které dokážeme vyvíjet a vyvíjet. Ale navzdory tomu, jak usilujeme a hledáme, nikdy se tam nedokážeme zcela dostat. I tuhle část cesty jsem poznal.

Kdy dokážeme konečně přijmout tento duchovní paradox? Když zastavíme oddělování "absolutního" od "relativního".

Když uvidíme, že naše lidství nebo naše probuzenost, naše Buddhovská podstata a naše lidskost, naše duchovnost a naše životy jak je žijeme, cesta uzdravování a ne-cesta probuzení do přítomnosti, nebyly nikdy odděleny.
Navždy se uzdravující v lidském smyslu a provždy již zcela uzdraveni jako vědomí samo, v naprosté propojenosti."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... tvi-v-nas/