Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Moderátor: rafael

Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod rafael » úte 17. úno 2015 21:25:59

Ze svých každodenních zkušeností máme často pocit, že touha je jedna věc a Bůh je něco jiného. Říkáme, že touha je v duchovním životě špatná, protože když po něčem toužíme, cítíme, že je to samotný objekt, po kterém toužíme. Je pravda, že pouze pomocí aspirace můžeme realizovat Boha, ale musíme si uvědomit, že Bůh přebývá jak v naší touze, tak v naší aspiraci. Když si uvědomíme, že i touha existuje v Bohu, zažijeme své první osvícení.

Naše pozemská pouť začíná s touhou a v obyčejném životě bez ní nemůžeme žít. Ale pokud cítíme, že nejsme připraveni pro duchovní život jenom proto, že jsme plní žádostí, pak bych chtěl říci, že nebudeme připraveni nikdy. Musíme začít svoji cestu tady a teď, dokonce i když kráčíme po cestě touhy.

Vezměme touhu jako věc a pokusme se uvnitř ní cítit Dech Boha. Dech Boha vystoupí pomalu a jistě do popředí a přemění naši touhu na aspiraci. Potom použijeme tento postup také pro aspiraci a začneme cítit, že naše aspirace a pozemská existence nemohou být nikdy odděleny.

Na zemi jsou dva typy lidí, kteří netouží: ti, kteří mají osvobozenou duši, a ti, kteří mají beznadějnou, netečnou, neživou duši. Osvobozené duše se vyprostily ze spoutání, omezení a nedokonalostí. Ti, kteří mají osvobozenou duši, se zbavili nevědomosti a v transcendentálním osvícení se stali jedním se svou duší. Naproti tomu některé lidské bytosti od života nic nechtějí. Jen si hoví v potěšeních nicnedělání a letargie. O nic neusilují. A tak nikdy, nikdy nezískají osvícení.

Mladý muž se jednou zeptal velkého duchovního hrdiny, Svámí Vivékánandy, jak může realizovat Boha. Vivékánanda řekl: „Od této chvíle začni lhát.“ Mladík řekl: „Chceš, abych lhal? Jak potom mohu realizovat Boha? Je to proti duchovním principům.“ Ale Vivékánanda řekl: „Vím víc než ty. Znám tvou úroveň. Nepohneš se ani o kousek; jsi zbytečný, nevíš nic o obyčejném životě, nemluvě o duchovním životě. Když začneš lhát, lidé tě budou sužovat a bít a ty pak začneš používat svou vlastní osobnost. Nejprve si musíš rozvinout svou vlastní individualitu a osobnost. Potom přijde den, kdy je budeš muset odevzdat božské moudrosti, nekonečnému Světlu a Blaženosti. Nejdřív ale musíš svou cestu začít.“

Je tu ještě jiný příběh o muži, který přišel ke Svámí Vivékánandovi a ptal se ho na realizaci Boha. Vivékánanda odpověděl: „Jdi a hraj fotbal. Když budeš hrát fotbal, realizuješ Boha dříve, než když budeš studovat Bhagavadgítu.“ Abychom realizovali Boha, potřebujeme sílu. Nemusí to být síla zápasníka nebo boxera, je ale naprosto nezbytné mít tolik síly, kolik je zapotřebí v normálním každodenním životě.

Někteří nevyrovnaní lidé cítí, že realizují Boha tím, že budou chodit jako pobudové nebo budou trápit své tělo a zůstanou slabí. Svou fyzickou slabost berou jako předzvěst realizace Boha. Velký Pán Buddha vyzkoušel cestu askeze, ale došel k závěru, že střední cesta bez extrémů je nejlepší. Musíme být normální. Musíme se ve svém každodenním životě chovat přiměřeně. Není to tak, že aspirace je jedna věc a naše fyzické tělo je něco jiného. Aspirace našeho srdce a naše fyzické tělo k sobě patří. Fyzická a psychická aspirace mohou a musí běžet společně.
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 562
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 17. úno 2015 22:42:37

Had

Učitel (usmívaje se): „Co o tom soudíš, Narendro? Lidé, žijící světsky, mluvívají často málo shovívavě o těch, kteří žijí v Bohu. Kdykoli slon pokojně kráčí po silnici, vždy za ním s povykem běží houfec psů a jiných drobných zvířat. Ale slon, jako by neslyšel, jde dále svou cestou. Předpokládej, synu, že lidé tě za tvými zády pomlouvají. Co uděláš?“

Narendra (pohrdavě): „Budu se na ně dívat jako na pouliční psy, kteří za mnou štěkají!“

Učitel (se usmívá): „Ne, synu můj, tak daleko se nikdy nesmí jít! Věz, že Bůh má příbytek ve všech věcech živých i neživých. Musíme tedy všemu projevovat úctu… Ve styku s lidmi můžeme jenom jedno: pozorně vyhledávat styk s lidmi dobrými a vyhýbat se společnosti zlých. Je pravda, že Bůh je i v tygrovi. Ale z toho přece neplyne, že máme tygra objímat a tisknout ho v náruč!“

Narendra: „Má tedy člověk mlčet jako ryba, když ho ostouzeči urážejí?“

Učitel: „Bylo jednou pastvisko, na němž malí pastýři hlídali dobytek. Na tom pastvisku žil strašný a jedovatý had. Jednou tam tudy šel svatý muž. Děti k němu přiběhly a volaly: „Svatý muži, tam nechoď! Je tam zlý had“
„Milé děti, řekl světec, já se vašeho hada nebojím. Znám Mantry, které mě chrání před každým zlem.“ A toto řka, jde dále… Had ho vidí a plazí se k němu se vztyčenou hlavou. Světec šeptá nějaká kouzelná slova a had padá k jeho nohám, bezmocný jako červ.
„Pročpak žiješ tak, že škodíš druhým?“ zeptal se ho svatý muž. „Dám ti opakovat Svaté Jméno (jméno Páně) a naučíš se milovat Boha; nakonec Ho uzříš a touha po zlých skutcích tě opustí.“ Šeptá do hadova ucha Svaté Jméno. Had se sklání a ptá se: „Ó, pane, co mám dělat, abych došel spásy?“ „Opakuj stále Svaté Jméno“, řekl světec, „a neubližuj žádnému živému tvoru! Přijdu se sem po čase podívat, jak se chováš.“ A toto řka, svatý muž odešel…

Dni plynou. Malí pastýři si všimli, že had už nekouše. Házejí po něm kamením. Had leží tiše a neškodně jako žížala. Jeden z chlapců ho chytil za ocas a několikrát ho roztočil kolem hlavy a mrštil jím o kameny. Had krvácel z úst a děti ho tam nechaly ležet, domnívající se, že je mrtev. V noci se probral z mrákot; pomalu, pomaloučku se doplazil do své díry; celé tělo měl potlučeno; za několik dní byl už jen kost a kůže; trvalo velmi dlouho, než mohl vylézt a vyhledat si nějakou potravu. Ze strachu před dětmi vylézal teď z díry jenom v noci. Od toho dne, kdy ho brahman poučil, přestal ubližovat tvorům božím. Snažil se jakžtakž žít, živě se jenom listím a různými odpadky…
Světec se vrátil. Rozhlížel se a hledal hada. Děti mu řekly, že had už nežije. Brahman se velice podivil; věděl, že jméno Páně, které had opakoval, má ztajenou moc odvracet smrt, dokud není rozřešen problém života, tj., dokud nebyl spatřen Bůh. Jal se hledat a několikrát hada volal jeho jménem. Had vylezl z díry a poklonil se svému učiteli. Potom spolu rozmlouvali takto:
Světec: „Hola, jak se ti daří?“
Had: „Ó, pane můj, děkuji vám. Z milosti boží se mi daří velmi dobře.“
Světec: „Proč tedy jsi už jen kost a kůže? Co se ti stalo?“
Had: „Ó, pane můj, poslušen vašeho příkazu, snažím se neubližovat žádnému živému tvoru. Živím se listím a odpadky, takže je možné, že jsem teď hubenější.“
Světec: „Bojím se, že tě tak nezbědovala jenom strava. Jistě se ti stalo ještě něco jiného. Vypravuj mi to!“
Had: „Ach, možná, ano, už vím, co to asi je… Jednou mě mladí pastýři dost krutě ztýrali. Chytili mě za ocas a prudce mnou několikrát udeřili o kameny. Ubohé děti! Nevěděly, jaká změna se se mnou stala. Jak mohly vědět, že už nikoho nepokousám?“
Světec: „Ale jaká to hloupost! Jaká to hloupost! Jsi jistě hlupák, když nevíš, jak svým nepřátelům zabránit, aby tě tak netýrali!... Zakázal jsem ti kousat tvory boží. Ale proč jsi nesyčel, abys postrašil ty, kteří tě chtěli zabít?...“

A Ramakrišna, pohlížeje na žáky svým usměvavým okem, skončil:

„Vztyčujte tedy hlavu… Ale nekousejte!... Člověk, žijící ve společnosti lidské, a zvláště občan, hlava rodiny, musí se tvářit, jako by se na svou obranu vzpíral zlu. Ale zároveň musí dávat dobrý pozor, aby zlo nesplácel zlem…


Z knihy Mystický a činný život dnešní Indie, ROLLAND Romain
Návštěvník
 

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. úno 2015 9:49:56

ahoj rafaeli :) vždy si ráda počtu tvé životní postřehy, ale kolikrát už mne při tom čtení zarazilo, jak dokážeš vynášet velmi rezolutní soudy, jako například toto:

"Naproti tomu některé lidské bytosti od života nic nechtějí. Jen si hoví v potěšeních nicnedělání a letargie. O nic neusilují. A tak nikdy, nikdy nezískají osvícení."


a pak mne napadá otázka a kdopak ty vlastně jsi, že si dovolíš takovýto rozsudek vynášet, že takoví lidé nikdy a nikdy ??? copak realizace je odvislá od našeho lidského chtění a snažení, copak je to něco co člověk může dosáhnout jako nějakého nového a lepšího svého stavu ???

tohle ti nikdy Brahmám neřekl, neřekl to ani žádný realizovaný člověk, to jsou jen představy lidského ega, které chce dosáhnout své vlastní osvícenosti ... to jsou představy hodné církevních dogmatů pomocí kterých s lidmi manipulují a udržují je záměrně v nevědomosti a područenosti - dělej to a to a pak dosáhneš toho a toho ... realizace není žádný obchod já dám tohle a dostanu tohle

realizace není výsledkem žádné naší lidské touhy, ani snahy, je to přirozený stav říkají mu sahadža každé cítící a vnímající bytosti, je stav nestav, protože je to to co umožňuje stav vědomosti i nevědomosti a jen lidské představy vyprávějí bajky o dosažení něčeho výjimečného a zvláštního, něčeho co realizovaný člověk má a nerealizovaný nemá ... je to jako když sedíš a přepadne tě touha naučit se sedět ... rozdíl mezi realizovanou a nerealizovanou bytostí je jen v tom uvědomění, že už sedí - realizovaná bytost si je toho vědoma a nerealizovaná bytost ne a pokud se v ní vzedme touha, tak dělá všechno možné i nemožné, aby si konečně sedla - což je samo o sobě absurdní... a i ta touha (která je sama o sobě jen další překážkou) buď nastane nebo nenastane v Bohu, který realizuje sebe sama i prostřednictvím lidské bytosti a jak to nastane nikdo z nás neví ... nikdo z nás neví proč u někoho nastala a proč u někoho nenastala ...

a jak známo k realizace došlo a dochází i u lidí, které jak ty nazýváš si hoví v tamasu ... nebo jsou plně zaujati v radžasu - je o tom mnoho a mnoho příběhů a nakonec i moudrost rčení říká Když Pán Bůh dopustí, tak i motyka spustí a kupodivu vůbec realizace nemusí nastat u lidí, které si hoví v sattvě ... i když život člověka rozvíjející a podporující sattvu je jistě bohabojný a vede k harmonizaci jeho osobního života a je prospěšný i všem co jsou s ním ve styku, a rozhodně je všeobecně prospěšné sattvu rozvíjet a podporovat, ale se realizací to nemá co dělat :what:

z absolutního hlediska je to naprostý nesmysl a s relativního hlediska jde o přirozený proces probouzení se z nevědomosti o své vlastní neosvícenosti nebo naopak potřebě dosáhnout toho co už každá bytost je, kde jde o stejně přirozený proces, jako když ovoce zraje na stromě ... tak žádné nikdy, nikdy !!!

realizované bytosti pokud vůbec dají konkrétní radu, tak radí každému podle jeho míru uvědomění a podle toho, jaké aktuální bloky a vásány znemožňují člověku zůstat v pokoji a míru ... a jako všeobecnou radu ukazují pořád prstem k podstatě všech bytostí, tedy obrácením pozornosti do nitra a spočívat tam co nejdéle to jde bez myšlenek a jen se nebránit tomuto vlivu a nechat to přirozeně působit bez žádných představ o tom jak by to mělo vypadat a kdy by k tomu mělo dojít nebo nedojít, pustit všechny své představy a touhy po tom - doslova se tomu dát - odevzdat se, nečekat nic, jen pozorně vnímat, jen být ... k tomu směřuje sebedotazování nebo soustředění na prostý vjem existence sebe sama :)
Návštěvník
 

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. úno 2015 10:01:18

a k tvé tiché kontemplaci nad tématem zda hraje touha na cestě k realizaci Bohu nějakou roli přidám i svoje zamyšlení

podle mne ano, všechno co se děje a jak se děje, dokonce i války a všechna ta hrůza pramenící z egoistického přístupu k životu, hraje svou naprosto nezastupitelnou úlohu při realizaci Boha v člověku a člověka v Bohu ...

můj Učitel často upozorňuje lidi na to, že ve svém duchovním snažení je velmi zrádná představa o své vlastní duchovnosti a neduchovnosti tzv. světských lidí ... nazývá to duchovní pýchou a ta jak známo předchází pád

doslova říká, že v okamžiku, kdy se někdo z nás cítí duchovně povznesen nad kýmkoliv i byť by to byl člověk válející se ožralý v příkopě u cesty, kterého míjíme, tak si můžeme být jistí, že v tom okamžiku je proti nám ten ubožák na daleko vyšší duchovní úrovni než my ...
Návštěvník
 

je lepší být jógínem nebo bhógínem ?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. úno 2015 10:25:43

z rozhovorů s Maharadžem


"Tazatel: Onehdy jsem se vás ptal na dvě cesty růstu – na cestu odříkání a na cestu požitků (jógu a bhógu). Není mezi nimi tak velký rozdíl, jak se zdá – jógin provádí odříkání kvůli tomu, aby si mohl užívat a bhógin vyhledává požitky proto, aby se jich mohl zřeknout. Jógin začíná s odří­káním, kdežto bhógin si nejprve užívá.

Maharádž: No a co? Nechte jóginovi jeho jógu a bhóginovi jeho bhógu.

Nemá smysl stavět jógina proti bhóginovi. Cesta směřující ven (pra­vrtti) nezbytně předchází cestě návratu (nivrtti). Vynášet soudy a dávat nálepky je směšné. Všechno přispívá ke konečné dokonalosti

T: Dá se pozorovat, že existuje něco, čemu lze říkat duchovní růst. Pů­vodně sobecký člověk se stává zbožným, ovládá sebe sama, pročišťuje své myšlenky a pocity, začne se věnovat duchovní praxi a realizuje své pravé bytí. Je tento růst řízen kauzalitou nebo je náhodný?

M: Z mého pohledu se všechno děje samo od sebe, naprosto spontánně. Ale člověk si představuje, že se kvůli nějakému podnětu snaží dosáhnout určitého cíle. Neustále myslí na odměnu a pokouší se ji získat.

T: Hrubý a nevyzrálý člověk přece nebude pracovat bez odměny. Není snad správné dát mu něco, co ho bude podněcovat?

M: Podněty si opatří tak jako tak sám. Neví, že růst je přirozeností vě­domí. Poroste od pohnutky k pohnutce a bude se honit za guruy kvůli vyplnění svých tužeb. Jakmile však podle zákonů svého bytí nalezne cestu návratu (nivrtti), opustí všechny pohnutky, jelikož ztratí zájem o svět. Nebude chtít nic – ani od druhých, ani od sebe. Nechtít nic a nedělat nic – to je pravé tvoření!"
Návštěvník
 

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. úno 2015 11:55:40

miroslav píše:
Návštěvník píše:"Naproti tomu některé lidské bytosti od života nic nechtějí. Jen si hoví v potěšeních nicnedělání a letargie. O nic neusilují. [u]A tak nikdy, nikdy nezískají osvícení."
z absolutního hlediska je to naprostý nesmysl a s relativního hlediska jde o přirozený proces probouzení se z nevědomosti o své vlastní neosvícenosti nebo naopak potřebě dosáhnout toho co už každá bytost je, kde jde o stejně přirozený proces, jako když ovoce zraje na stromě ... tak žádné nikdy, nikdy !!!
)


Dokud si člověk hoví v potěšeních nicnedělání a letargie, tak nekvete a ani nezraje - je jen jako spící pupen na stromě.
A tak nikdy, nikdy - pokud si takto bude hovět věčně, nevykvete ani nedozraje, nakonec tak akorát zaschne.

Tedy opravdu nikdy, nikdy, dokud se nezmění a to zásadně. Musí zemřít jako hověč a letargik a znovu se zrodit v duchu.
Povstat z popela staré bytosti.
Pupen také zanikne a vyraší z něj květ a z květu po opylení plod a ten roste a pak zraje. To je přirozený dynamický proces proměny.
Úsilí a žhavá touha jsou nedílnou a nezbytnou součástí růstu a proměn jako je nezbytnou podmínkou tvorby a zrání plodu míza z kořenů a teplo slunce.

V každém z nás je možnost zralého plodu, v tom jsme si všichni rovni, ale nejsme tím pádem už zároveň zralým plodem. Dokonce se jím nejspíš nikdy nestaneme, protože ve svém hovění, letargii a planých kecech o duchovnosti a absolutním hledisku "zaschneme", a tak se sami "vyškrtneme" z Knihy Života.
A oba způsoby bytí jsou stejně přirozené. Letargie i úsilí, hovění si v potěšeních i touha po pravdě.

"Pomoz si sám a bůh ti pomůže"


pěkný přirovnání, akorát pupen nikdy nenapadne přisuzovat si zásluhu na svém vlastním zrání ... tenhle přístup uplatňuje akorát lidská mysl ... nic jiného než ona a proto jen skrze mysl může dojít k uvědomění, že představa osvobození je odvislá od představy svázanosti
s prohlédnutím, že toto jsou pouhé představy - padá obojí a procese zrání se děje jakožto přirozený jev ... bez toho, že by to dělal někdo konkrétní

pro toho kdo je ztotožněn jen se svou soustavou těla a mysli a považuje se tak za oddělenou a nezávislou entitu platí to, že on sám musí udělat něco, aby mu pomohl od něho oddělený Pán Bůh (je to však záležitost představivosti lidské mysli)
Návštěvník
 

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. úno 2015 12:05:07

tady na těchto příkladech je vidět, jak velmi zatvrzelá představa je pocit vlastního konatelství ... a jak nepřijatelná je pro mnoho z nás vůbec si připustit, že vše se pouze spontánně děje ...

a tisíckrát může být člověk konfrontován se starými texty, které tuto představu našeho vlastního konatelství nazývají iluzorní - a doslova otravující mysl člověka, nespočetněkrát o tom mohou slyšet hovořit realizované bytosti a stejně jsou to pro většinu z nás pouhá prázdná slova ... protože jsme od malička našimi rodiči a společností učeni pravý opak

holt k tomu každý z nás spěje svou vlastní individuální cestou, stejně jako jeden pupen dojde ke svému rozvoji a druhý zaschne :) :) :)
Návštěvník
 

...

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. úno 2015 12:19:40

"Nejsem to já, kdo koná - Aštávakragíta

"Já konám" - tento blud tě otravuje jako uštknutí velkého černého hada. ,,Nejsem to já, kdo koná" - pij božský nápoj této víry a buď blažen!"

Činy jsou všude konány kvalitami přírody, ale člověk zmatený osobivostí se domnívá, že sám je činitelem" (Gíta 3:27).

"Vždyť každý je bez vlastní vůle poháněn k činnosti kvalitami zrozenými z přírody " (Gíta 3:5).
Návštěvník
 

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. úno 2015 12:52:24

"Jste si vědomi toho, že vaše vědomí nepřetržitě cvaká obrázky skrze slovo, dotek, formu, chuť a vůni? Děje se to automaticky. Jak k tomu dochází, nevíte; tudíž přijímáte falešnou pýchu za své činny. Vše se děje spontánně, proto na sebe neberte žádnou pýchu z konatelství."

Maharadž

"Považujeme-li se za konatele,
musíme sklízet plody svého konání.
Ale pátráme-li: "Kdo je konatel?"
a prožíváme-li Střed Sám,
mizí představa "Jsem konatel"
se všemi jejími karmickými plody -
a to je stav věčné svobody."


Mahariši
Návštěvník
 

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod nop » stř 18. úno 2015 13:02:01

Návštěvník píše:.... vše se pouze spontánně děje ...
to se stává v kastami plné Indii, kde je všechno od začátku dané, od narození v kastě ...,
ale u nás ne, a proto v Indii
a tisíckrát ..je.. člověk konfrontován se starými texty, které tuto představu našeho vlastního konatelství nazývají iluzorní - ... protože Indové jsou od malička rodiči a společností učeni, že se o nic nelze přičinit.
:) :) :)
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod rafael » stř 18. úno 2015 13:20:05

Návštěvník píše:ahoj rafaeli :) vždy si ráda počtu tvé životní postřehy, ale kolikrát už mne při tom čtení zarazilo, jak dokážeš vynášet velmi rezolutní soudy, jako například toto:

"Naproti tomu některé lidské bytosti od života nic nechtějí. Jen si hoví v potěšeních nicnedělání a letargie. O nic neusilují. A tak nikdy, nikdy nezískají osvícení."


a pak mne napadá otázka a kdopak ty vlastně jsi, že si dovolíš takovýto rozsudek vynášet, že takoví lidé nikdy a nikdy ??? copak realizace je odvislá od našeho lidského chtění a snažení, copak je to něco co člověk může dosáhnout jako nějakého nového a lepšího svého stavu ???

tohle ti nikdy Brahmám neřekl, neřekl to ani žádný realizovaný člověk, to jsou jen představy lidského ega, které chce dosáhnout své vlastní osvícenosti ... to jsou představy hodné církevních dogmatů pomocí kterých s lidmi manipulují a udržují je záměrně v nevědomosti a područenosti - dělej to a to a pak dosáhneš toho a toho ... realizace není žádný obchod já dám tohle a dostanu tohle

realizace není výsledkem žádné naší lidské touhy, ani snahy, je to přirozený stav říkají mu sahadža každé cítící a vnímající bytosti, je stav nestav, protože je to to co umožňuje stav vědomosti i nevědomosti a jen lidské představy vyprávějí bajky o dosažení něčeho výjimečného a zvláštního, něčeho co realizovaný člověk má a nerealizovaný nemá ... je to jako když sedíš a přepadne tě touha naučit se sedět ... rozdíl mezi realizovanou a nerealizovanou bytostí je jen v tom uvědomění, že už sedí - realizovaná bytost si je toho vědoma a nerealizovaná bytost ne a pokud se v ní vzedme touha, tak dělá všechno možné i nemožné, aby si konečně sedla - což je samo o sobě absurdní... a i ta touha (která je sama o sobě jen další překážkou) buď nastane nebo nenastane v Bohu, který realizuje sebe sama i prostřednictvím lidské bytosti a jak to nastane nikdo z nás neví ... nikdo z nás neví proč u někoho nastala a proč u někoho nenastala ...

a jak známo k realizace došlo a dochází i u lidí, které jak ty nazýváš si hoví v tamasu ... nebo jsou plně zaujati v radžasu - je o tom mnoho a mnoho příběhů a nakonec i moudrost rčení říká Když Pán Bůh dopustí, tak i motyka spustí a kupodivu vůbec realizace nemusí nastat u lidí, které si hoví v sattvě ... i když život člověka rozvíjející a podporující sattvu je jistě bohabojný a vede k harmonizaci jeho osobního života a je prospěšný i všem co jsou s ním ve styku, a rozhodně je všeobecně prospěšné sattvu rozvíjet a podporovat, ale se realizací to nemá co dělat :what:

z absolutního hlediska je to naprostý nesmysl a s relativního hlediska jde o přirozený proces probouzení se z nevědomosti o své vlastní neosvícenosti nebo naopak potřebě dosáhnout toho co už každá bytost je, kde jde o stejně přirozený proces, jako když ovoce zraje na stromě ... tak žádné nikdy, nikdy !!!

realizované bytosti pokud vůbec dají konkrétní radu, tak radí každému podle jeho míru uvědomění a podle toho, jaké aktuální bloky a vásány znemožňují člověku zůstat v pokoji a míru ... a jako všeobecnou radu ukazují pořád prstem k podstatě všech bytostí, tedy obrácením pozornosti do nitra a spočívat tam co nejdéle to jde bez myšlenek a jen se nebránit tomuto vlivu a nechat to přirozeně působit bez žádných představ o tom jak by to mělo vypadat a kdy by k tomu mělo dojít nebo nedojít, pustit všechny své představy a touhy po tom - doslova se tomu dát - odevzdat se, nečekat nic, jen pozorně vnímat, jen být ... k tomu směřuje sebedotazování nebo soustředění na prostý vjem existence sebe sama :)


návštěvníku:) nevím kde chodíš na ty soudy, ale tohle asi bude zřejmě omyl, nikdy nesoudím a tohle sem nikdy nenapsal ,pleteš si mě s jiným uživatelem :)

"Naproti tomu některé lidské bytosti od života nic nechtějí. Jen si hoví v potěšeních nicnedělání a letargie. O nic neusilují. A tak nikdy, nikdy nezískají osvícení." tohle nejsou má slova..ani nic podobného
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 562
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54

Mahariši o svobodné vůli člověka

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. úno 2015 13:21:36

citace je z knihy Buďte tím čím skutečně jste

"Ot.: Existuje něco takového, jako je svobodná vůle?

Odp.: Čí vůle to je? Dokud existuje pocit konání, existuje také pocit potěšení
nebo individuální vůle. Je-li však tento pocit praxí vičáry ztracen, bude působit
božská síla, která bude běh událostí řídit.
Osud je překonáván džňánou, Sebepoznáním,
jež je mimo vůli a osud. [18]

Ot.: Chápu, že vnější záležitosti lidského života, jako je země, národnost, rodina,
kariéra nebo zaměstnání, sňatek, smrt atd. jsou předurčeny karmou člověka.
Je však možné, aby byly předurčeny všechny, i ty nejmenší detaily jeho života?
Když nyní například položím vějíř, který držím v ruce, sem na podlahu, je možné,
že již bylo určeno, že toho a toho dne v tu a tu hodinu takovýmto vějířem pohnu
a položím jej zde na podlahu?

Odp.: Zajisté. Vše, co má toto tělo udělat, a jakákoli zkušenost, kterou má projít,
byly rozhodnuty, už když vstoupilo do existence.

Ot.: Co se tedy stalo se svobodou člověka a jeho odpovědností za činnosti, které
koná?

Odp.: Jedinou svobodou člověka je ze všech sil se snažit o džňánu a získat ji,
což ho učiní způsobilým neztotožňovat se s tělem. Tělo nevyhnutelně projde
všemi zkušenostmi, které stanovuje prarabdha a člověk se s ním může buď ztotožnit
a být přitahován ovocem jeho činů nebo být k němu nepřipoután a být
jen svědkem jeho činností. [19]

Ot.: Svobodná vůle je tedy mýtus?

Odp.: Svobodná vůle panuje ve vztahu k individualitě. Pokud trvá individualita,
existuje svobodná vůle. Všechna písma jsou založena na tomto faktu a radí
namířit svobodnou vůli správným směrem.


Zjistěte, pro koho má svobodná vůle nebo osud význam. Zjistěte odkud přicházejí
a přebývejte v jejich zdroji. Jestliže to uděláte, bude obojí překročeno. To
je jediný důvod, proč se o těchto otázkách diskutuje. Komu tyto otázky vznikají?
Zjistěte to a buďte v míru. [20]

Ot.: Když se stane to, co je určeno aby se stalo, je k nějakému užitku modlitba
či úsilí nebo bychom měli zůstat nečinní?

Odp.: Existují jen dvě cesty jak zvítězit nad osudem nebo na něm být nezávislý.
Jednou cestou je zkoumat, pro koho tento osud existuje a odhalit, že osudem
je vázáno jenom ego a nikoli Já a že ego neexistuje. Druhou cestou je ego
zabít úplným podrobením se Pánu tím, že si uvědomíte svou bezmocnost
a stále říkáte, „Ne já, ale ty, Pane“, vzdávaje se přitom jakéhokoli pocitu „Já“
a „mé“ a přenechávaje Pánu, aby s vámi činil co je mu libo. Podrobení nikdy
nelze považovat za úplné, dokud oddaný od Pána chce to nebo ono. Skutečné
podrobení je láska k Bohu a nic jiného, dokonce ani nic, co by sloužilo osvobození.
Jinými slovy, pro vítězství nad osudem je třeba úplně vyhladit ego, ať už
sebedotazováním nebo cestou bhakti. [21]"
Návštěvník
 

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. úno 2015 13:24:41

rafael píše:
[návštěvníku:) nevím kde chodíš na ty soudy, ale tohle asi bude zřejmě omyl, nikdy nesoudím a tohle sem nikdy nenapsal ,pleteš si mě s jiným uživatelem :)

"Naproti tomu některé lidské bytosti od života nic nechtějí. Jen si hoví v potěšeních nicnedělání a letargie. O nic neusilují. A tak nikdy, nikdy nezískají osvícení." tohle nejsou má slova..ani nic podobného


já to vzala z tvého úvodního příspěvku :crazy: tam je to pod tvým nickem a není to označeno jako převzatá citace, tak jsem usoudila :) že se jedná o tvůj vlastní úsudek, který si rozvedl k otázce zda HRAJE TOUHA NA CESTĚ K REALIZACI BOHA NĚJAKOU ROLI ???

:what:
Návštěvník
 

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod .Petra » stř 18. úno 2015 13:32:55

Návštěvník píše:pěkný přirovnání, akorát pupen nikdy nenapadne přisuzovat si zásluhu na svém vlastním zrání ... tenhle přístup uplatňuje akorát lidská mysl ...


Pokud jsi si skutecne vedoma, ze vse se deje spontanne, tak budes i to, co pise Miroslav vnimat jako spontanni deni a vubec te to nenapadne kritizovat. Stejne tak neni to, co pises ty,nic jineho, nez to, co se spontanne deje. Ale tak hluboke pochopeni se nachazi jen u relizovanych. Nerealizovani to budou pouzivat nejvyse k nejake sve argumentaci proti druhym. Ale i to je to, co se spontanne deje. :)
.Petra
 

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. úno 2015 13:41:39

nop píše:
Návštěvník píše:.... vše se pouze spontánně děje ...
to se stává v kastami plné Indii, kde je všechno od začátku dané, od narození v kastě ...,
ale u nás ne, a proto v Indii
a tisíckrát ..je.. člověk konfrontován se starými texty, které tuto představu našeho vlastního konatelství nazývají iluzorní - ... protože Indové jsou od malička rodiči a společností učeni, že se o nic nelze přičinit.
:) :) :)


jako křesťan by jsi mohl odhalit, že jedním ze základním sdělení odkazu křesťanství je DĚJ SE VŮLE BOŽÍ - ne moje osobní vůle ... respektive, že tímto směrem je směrováno pozornost hledajícího a učí ho odevzdanosti vůli Otce ... a že i Ježíš se v Gesematské zahradě v potu krve modlí k Otci, aby byl schopen nelézt svou osobní vůlí vůli Otce do cesty ... a vyplnil tak to co mu bylo jako synu Otcem dáno učinit ...

je to i ve Starém zákonu, Bůh hovoří se svými prorokem a říká mu co má učinit a trvat na tom, i když on jako Bůh zatvrdí srdce a oči egyptského vládce :) takže mu faraon nebude schopen naslouchat a propustit jej a národ Izrealců z otroctví ... nemá tedy na výběr svobodné volby ani Prorok ani faraon a dokonce ani atom se nepohne, aniž by to bylo vůlí Boží

jen pýcha lidí smýšlí o tom, že to oni vládnou svou vlastní vůlí ...

toto poselství, že činí Bůh a ne člověk, je zakotveno ve všech základních náboženstvích světa - v křesťanství, v buddhismu, v hinduistické tradici i v islámu -Inšalah :) :) :)

člověk ovšem trvá na tom, že má schopnost konat nezávisle dle své osobní libovůle a přitom jeho myšlení, cítění i konání je stejně jako například dýchací, trávící proces, krevní oběh atd. řízeno přírodními sílami - jak tvrdí staré texty silami tří gun ... a on je jejich uvědomovatelem a zároveň tím kdo zprostředkovává konání ...
Návštěvník
 

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. úno 2015 13:44:42

.Petra píše:
Návštěvník píše:pěkný přirovnání, akorát pupen nikdy nenapadne přisuzovat si zásluhu na svém vlastním zrání ... tenhle přístup uplatňuje akorát lidská mysl ...


Pokud jsi si skutecne vedoma, ze vse se deje spontanne, tak budes i to, co pise Miroslav vnimat jako spontanni deni a vubec te to nenapadne kritizovat. Stejne tak neni to, co pises ty,nic jineho, nez to, co se spontanne deje. Ale tak hluboke pochopeni se nachazi jen u relizovanych. Nerealizovani to budou pouzivat nejvyse k nejake sve argumentaci proti druhym. Ale i to je to, co se spontanne deje. :)


ano to je docela přesně napsáno, proto také málokdy vzniká nějaká silnější emocionální reakce přilnavosti, či odporu v mé osobní rovině a pokud vznikne, je téměř automaticky zaznamenána jen jako další spontánně vzniklý jev, který je mnou a ve mně uvědoměn ...

snad mi rozumíš, co tím chci vyjádřit :what:
Návštěvník
 

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. úno 2015 13:50:45

.Petra píše:
Návštěvník píše:pěkný přirovnání, akorát pupen nikdy nenapadne přisuzovat si zásluhu na svém vlastním zrání ... tenhle přístup uplatňuje akorát lidská mysl ...


Pokud jsi si skutecne vedoma, ze vse se deje spontanne, tak budes i to, co pise Miroslav vnimat jako spontanni deni a vubec te to nenapadne kritizovat. Stejne tak neni to, co pises ty,nic jineho, nez to, co se spontanne deje. Ale tak hluboke pochopeni se nachazi jen u relizovanych. Nerealizovani to budou pouzivat nejvyse k nejake sve argumentaci proti druhym. Ale i to je to, co se spontanne deje. :)


zvláštní ... napsat, že lidská mysl, na rozdíl od pupenu, považuje zrání za svou vlastní zásluhu vidíš Petro jako kritizování Miroslavova příspěvku ???

lidská mysl to tak dělá, že si přisuzuje zásluhy a nezásluhy, je to jednou z jejich navyklých činností ... pokud je přítomno ztotožnění s tělem a myslí, tak jsou činnosti těla a mysli považovány za osobní konání a od toho pak vzniká pocit, že já sklízím odměnu či trest a mně se to také děje (bez toho pocitu já to dělám by to vůbec nemohlo nastat)

a nastává to až v určitém věku dítěte , které toto přesvědčení přebralo od svých rodičů (cca kolem druhé až třetího věku)
Návštěvník
 

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod rafael » stř 18. úno 2015 14:00:20

Návštěvník píše:
rafael píše:
[návštěvníku:) nevím kde chodíš na ty soudy, ale tohle asi bude zřejmě omyl, nikdy nesoudím a tohle sem nikdy nenapsal ,pleteš si mě s jiným uživatelem :)

"Naproti tomu některé lidské bytosti od života nic nechtějí. Jen si hoví v potěšeních nicnedělání a letargie. O nic neusilují. A tak nikdy, nikdy nezískají osvícení." tohle nejsou má slova..ani nic podobného


já to vzala z tvého úvodního příspěvku :crazy: tam je to pod tvým nickem a není to označeno jako převzatá citace, tak jsem usoudila :) že se jedná o tvůj vlastní úsudek, který si rozvedl k otázce zda HRAJE TOUHA NA CESTĚ K REALIZACI BOHA NĚJAKOU ROLI ???

:what:



to je v pohodě že jsi to vzala, nic se neděje.. často vkládám části článků k diskuzi pro lidi na foru, mnohokrát je to dobré a každý napíše svůj vlastní názor, jsme forum :) , vkládané články je ale potřeba brát jako celek, ne pouze jednotné věty, protože můžou samostatně být zavádějící jako zrovna jak si zvýraznila.. ale to je v pořádku vše je ok.. :)
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 562
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod .Petra » stř 18. úno 2015 14:01:45

Návštěvník píše:lidská mysl to tak dělá,


Lidska mysl nedela vubec nic. Vsechno se deje spontanne.
:)
.Petra
 

Re: Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

Nový příspěvekod .Petra » stř 18. úno 2015 14:04:54

Návštěvník píše:
.Petra píše:
Návštěvník píše:pěkný přirovnání, akorát pupen nikdy nenapadne přisuzovat si zásluhu na svém vlastním zrání ... tenhle přístup uplatňuje akorát lidská mysl ...


Pokud jsi si skutecne vedoma, ze vse se deje spontanne, tak budes i to, co pise Miroslav vnimat jako spontanni deni a vubec te to nenapadne kritizovat. Stejne tak neni to, co pises ty,nic jineho, nez to, co se spontanne deje. Ale tak hluboke pochopeni se nachazi jen u relizovanych. Nerealizovani to budou pouzivat nejvyse k nejake sve argumentaci proti druhym. Ale i to je to, co se spontanne deje. :)


ano to je docela přesně napsáno, proto také málokdy vzniká nějaká silnější emocionální reakce přilnavosti, či odporu v mé osobní rovině a pokud vznikne, je téměř automaticky zaznamenána jen jako další spontánně vzniklý jev, který je mnou a ve mně uvědoměn ...

snad mi rozumíš, co tím chci vyjádřit :what:


No, ono i to uvedomeni je to, co se spontanne deje.

:)
.Petra
 

Další

Zpět na Rafael

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků