daršan Matky Meera letos v Praze

[Návštěvník]

S tím se dá souhlasit,

ovšem bytostná touha patří k egu,

jako bota k noze...

Spíš bych tu touhu charakterizoval jako vztah mezi egem a Já.

A ta touha o který píšu, je jako zápalná šňůra k dynamitu...
Po výbuchu je už klídek.

Už žádná touha po Bohu ?

No vidíš, s tím se dalo taky začít...

A jak to začalo u tebe, touhou nebo netlačením na pilu?

[Alaja]

A když se Pravda nakonec pozná....co si s tím poznáním dotyčný počne dál? Hmm?

No Vznikne taková hra mezi osobním a neosobním principem To osobní se začne neustále odevzdávat neosobnímu,
zatím co to neosobní neusále dává tomu osobnímu svobodu. Navenek se to může projevovat různě, veskrze pozitivně..

Různě? Pozitivně?
Zatím to končí tak, že se začne o té Pravdě učitelovat, mistrovat, guruovat, psát knihy, články......protože kolem je ještě velká spousta lidí, co Pravdu dosud neznají....

A co dál? Pořád tomu nemohu přijít na kloub, co si s tou Pravdou lidi počnou, až ji všichni budou znát.....

[Návštěvník]

Oboje najednou,

tedy dvě různé zkušenosti,

jakoby jsi praktikoval tu touhu


a zcela nezávisle na tom,
praktikoval stav bez touhy



Tedy jako kdyby jsi kopal dvě jámy,

jednou s touhou

a jednou bez touhy

tedy jednou stav hluboké spokojenosti a podruhé stav hluboké touhy



První ale byl stav bez touhy


Tedy jsou to dvě různé zkušenosti,
ne jedna

Opravdu tam nebyl prvotní záchvěv touhy, poznat jak to vlastně všechno je?
Možná už jsměl odpracováno.

[Návštěvník]

Různě? Pozitivně?
Zatím to končí tak, že se začne o té Pravdě učitelovat, mistrovat, guruovat, psát knihy, články......protože kolem je ještě velká spousta lidí, co Pravdu dosud neznají....

Opravdu všichni lidé, kteří toto dělají, poznali Pravdu? Nebo jen někteří z nich? Ale i ti kteří to dělají uměle, tak činí, protože momentálně jinak nemohou. - A stejně tak ti,
kteří jim naletí...

A co dál? Pořád tomu nemohu přijít na kloub, co si s tou Pravdou lidi počnou, až ji všichni budou znát.....

A co by si s ní měli počít? Šlo jim přece o to poznání, další cíl už není, Život pokračuje dál...

[Alaja.]

Opravdu všichni lidé, kteří toto dělají, poznali Pravdu? Nebo jen někteří z nich? Ale i ti kteří to dělají uměle, tak činí, protože momentálně jinak nemohou. - A stejně tak ti,kteří jim naletí...

No jo, všichni opravdu ne....jsou i mlčící buddhové....

2.Pratjéka-buddha (v pálí paččéka-buddha, tzv. osamělý buddha nebo buddha samotář). Na základě nezměrných zásluh a moudrosti, které nashromáždily v předchozích životech, dosáhnou tyto bytosti osvícení, aniž by následovaly učení nějakého učitele. Objevují se v době, kdy není známa dharma a neobjevil se žádný probuzený učitel (samjaksambuddha), který by dharmu vyučoval. Po svém probuzení žijí tiše v ústraní, aniž by vyučovali a tak si objevenou dharmu nechávají sami pro sebe. Údajně jsou schopní druhým vysvětlit, jakým způsobem žít svatý život, ale nedokáží popsat jak lze dojít k osvícení. Jsou často přirovnáváni k němému, který by chtěl vyprávět svůj nádherný sen.

A co by si s ní měli počít? Šlo jim přece o to poznání, další cíl už není, Život pokračuje dál...

Poznali a pak odložili Poznání do šuplíku mezi kamínky a lastury od moře.......?

[Návštěvník]

Opravdu všichni lidé, kteří toto dělají, poznali Pravdu? Nebo jen někteří z nich? Ale i ti kteří to dělají uměle, tak činí, protože momentálně jinak nemohou. - A stejně tak ti,kteří jim naletí...

No jo, všichni opravdu ne....jsou i mlčící buddhové....

2.Pratjéka-buddha (v pálí paččéka-buddha, tzv. osamělý buddha nebo buddha samotář). Na základě nezměrných zásluh a moudrosti, které nashromáždily v předchozích životech, dosáhnou tyto bytosti osvícení, aniž by následovaly učení nějakého učitele. Objevují se v době, kdy není známa dharma a neobjevil se žádný probuzený učitel (samjaksambuddha), který by dharmu vyučoval. Po svém probuzení žijí tiše v ústraní, aniž by vyučovali a tak si objevenou dharmu nechávají sami pro sebe. Údajně jsou schopní druhým vysvětlit, jakým způsobem žít svatý život, ale nedokáží popsat jak lze dojít k osvícení. Jsou často přirovnáváni k němému, který by chtěl vyprávět svůj nádherný sen.

A co by si s ní měli počít? Šlo jim přece o to poznání, další cíl už není, Život pokračuje dál...

Poznali a pak odložili Poznání do šuplíku mezi kamínky a lastury od moře.......?

viz:

Opravdu všichni lidé, kteří toto dělají, poznali Pravdu?

To znamená, že jsou mezi nimi i lidé na správném místě. Např. ti kteři ke svému poznání zároveň obdrželi i
dobré vyjadřovací schopnosti ve smyslu slova, hudby, malby, sochání....

Jo jsou i samotáři.. Rozmanitost funguje i tady.

[Návštěvník]

Opravdu tam nebyl prvotní záchvěv touhy, poznat jak to vlastně všechno je?
Možná už jsměl odpracováno.

No i já mám samozřejmě touhy všeliké,

ale v ten okamžik, tedy spíše v té chvíli či čase jsem zrovínka žádnou neměl,

jsa vcelku spokojený jsem hodil relax

a uvolnil se do stavu bez vůle,

stavu nevědění,

něco mezi spánkem a bděním...

Hele, než jsi potkal nějakou první oficiální zduchovnatělost, neříkej mi žes bez jakékoliv touhy
byl najednou v relaxu. On ten úder tý touhy může být fakt mocnej, že až vyrazí dech, potom se
to sklidní. A člověk už si moc nepamatuje, co předcházelo...

[Návštěvník]

To se to fantazíruje o něčem o čem nemáš ani páru.

V čem fantazíruju Miroslave? Raděj si to ještě jednou projdi.

[Návštěvník]

neříkej mi žes bez jakékoliv touhy
byl najednou v relaxu.

To se přece stává mnoha lidem,

kteří se takto dostanou díky spokojenosti do relaxu...


Tedy samozřejmě není to na dením pořádku,

ale stává se to

Nojo, to jo, ale jakto že potom toho tolik víš o všelijakých mistrech, jógách a samadhí, když ti to vlastně bylo ukradený?

[Návštěvník]

To se to fantazíruje o něčem o čem nemáš ani páru.

V čem fantazíruju Miroslave? Raděj si to ještě jednou projdi.

Já čtu pozorně.
Když někdo píše, co není pravda, tak buď vědomě lže, nebo jen fantazíruje a někdy těm svým fantaziím i věří.

No tak mi to ale vysvětli v čem tady buď lžu anebo fantazíruju:

No Vznikne taková hra mezi osobním a neosobním principem To osobní se začne neustále odevzdávat neosobnímu,
zatím co to neosobní neustále dává tomu osobnímu svobodu. Navenek se to může projevovat různě, veskrze pozitivně..

Upřesňuji že je řeč o člověku kterého se dotkla Pravda.
Třeba jsou tu jen dvě perspektivy pohledu...

[Alaja.]

nebot Mysl je vcelku flexibilní a velká jak spartakiándní stadion na strahově
(jenž je největší na světě)

Koukla jsem se na leteckou mapu a viděla jsem, že strahovák je rozparcelovaný na 7 fotbalových hřišť, 1 menší hřiště a jedno ještě menší hřiště a jedno parkoviště pro auta včetně nějaké nové budovy......a takový krásný velký spartakiádní stadion to byl...

[Alaja]

Já být vámi, tak si ke hraní vyberu pouze hmotnou rovinu.
Ty vyšší úrovně vědomí nejsou totiž na hraní.

[Návštěvník]

No tak mi to ale vysvětli v čem tady buď lžu anebo fantazíruju:

No Vznikne taková hra mezi osobním a neosobním principem To osobní se začne neustále odevzdávat neosobnímu,
zatím co to neosobní neustále dává tomu osobnímu svobodu. Navenek se to může projevovat různě, veskrze pozitivně..

Upřesňuji že je řeč o člověku kterého se dotkla Pravda.
Třeba jsou tu jen dvě perspektivy pohledu...

Nic takového, co píšeš, se nestane a žádná hra nevznikne.
Ale je marné to vysvětlovat někomu, kdo nic nechápe, nic neví a žije jen ve svých fantaziích a pocitech

Starého psa novým kouskům nenaučíš

Ty vole, co ty seš za suchara že si pod pojmen "hra" hned představíš něco falešnýho a pravděpodobně spojenýho (i když kdo by se tomu podivil) s letitým fenoménem svého zájmu jménem "Jana"..? To jsi ale vedle a chceš-li podumej o tom i třeba o aspektech stavu "líla"...

[Návštěvník]

Hele když mi někdo vysvětlí, kde se pletu, vidím to blbě, když už s tím vyleze, tak to poberu... Ale tihle nicnemusilové, kteří to však o sobě dávaj hojně znát - jak to pěkně mají s tou nezávislostí k tomu a onomu - ti vždycky dokážou akorát nasrat.

[Alaja]

Ty zmizíš...

Pán Bůh zůstane...

A hned tu máme boží ruce, co nosí vodu a štípou dříví...

[Pavla]

Ty zmizíš...

Vážně Ty ?

A co Já ?

zmizi i JA

[Pavla]

Opravdu tam nebyl prvotní záchvěv touhy, poznat jak to vlastně všechno je?
Možná už jsměl odpracováno.

No i já mám samozřejmě touhy všeliké,

ale v ten okamžik, tedy spíše v té chvíli či čase jsem zrovínka žádnou neměl,

jsa vcelku spokojený jsem hodil relax

a uvolnil se do stavu bez vůle,

stavu nevědění,

něco mezi spánkem a bděním...

Hele, než jsi potkal nějakou první oficiální zduchovnatělost, neříkej mi žes bez jakékoliv touhy
byl najednou v relaxu. ...

ja bych rekla, ze ta zkusenost relaxu bez touhy neni nic neobvykleho, ja ty zazitky mam od detstvi, kdy jsem o duchovnu vedela uplne prd....totalni spokojenost, klidna pohoda,nepremysleni a pohlti me stav, ktery popsat neumim......... zkoumani nejake duchovnosti muze byt obycejne relaxaci a uvolnenosti dost velkou prekazkou, protoze do hlavy porad naskakuji prectene informace,co a jak ktery mistr rekl a co a jak by melo byt, to se pak uvolnit moc nejde. Nejdriv to chce tu duchovnost vyhodit... Ale je fakt, ze po tydennim intenzivnim meditacnim kurzu se sesty den vecer, pri spolecnem povidani s jednim ucastnikem kurzu pri me totalni pohode a zamilovanosti do zivota aniz bych po tom touzila (tehdy bych ani nevedela po cem vlastne mam touzit), dostavil poprve stav rozsireneho vedomi, spojeny s pocitem, ze me telo posunulo hranice tak o metr kolem bezneho fyzickeho tela jako energeticka bublina a ja byla vsim.,..ten intenzivni stav jemnohmotneho videni trval pul roku, aniz by mu prekazela bezna kazdodenni cinnost a bezny zivot, ... kazde rano se znova dostavil ten vjem, ze jsem o metr dokola rozsirenejsi a bylo to nadherne, a srandovni vnimat jak moje energie pronika do energii ostatnich veci, aniz bych se jich dotykala, zaroven jsem si uvedomovala, ze jsem vsim. neslo to odehnat, zrusit, tak jsem si to uzivala......i vzpominka ten jev znova vyvola, ale co to je, nevim...ale popve to prislo po urcitem duchovnim treninku a po fakt intenzivnim meditovani.....

[nop]

Bůh se hledá jen kvůli blaženosti a pocitu štěstí???To jsem netušila.....

Hledá se pro bytostnou touhu poznat Pravdu. Která je naprosto nezávislá na tom, co o Pravdě říkají mistři, nauky, náboženství..
A tato touha se v člověku ozývá mnohem dříve než ho zasáhnou nějaká moudra zvenčí. A na síle této touhy taky záleží, nakolik
se těmi moudry zvenčí nechá později ovlivnit. Jest-li je to v něm opravdu silné - blízké vyhoření - nepotřebuje otom číst knihy a
a pendlovat po přednáškách...

Pro mě je pravda - Bůh štěstím, protože je láskou.

To vyhoření je nějaký žádoucí stav, že se tak považuje?
samozřejmě, že také krize mohou lidem pomoci,
ale dobré je mít žádoucí postoj, ochotu k pravdě atpod., jinak mnohdy je to nebezpečné.

Kolik herců zažilo vyhoření? po tom, co se hrálo poslední představení a ona postava, do níž se mezitím vžil se už na prknech nerealizovala, takže ji přestal mít možnost ji dál prožívat.
J. P. Sartre v románu Nevolnost píše o archiváři, který pátral v životě jednoho markýze, až se s ním sžil. Vstával pro markýze, snídal a oblékal se pro markýze atd., -- až jednou objevil v životě markýze cosi, s čím se nedovedl ztotožnit.
Náhle všechen jeho zájem skončil. A také neměl pro koho žít, ani jiný ideál neměl (ani vzor, ani Buddhu, ani Krista), a zůstal jen pocit nevolnosti, bylo mu jen na zvracení.

Takže herci, ošetřovatelé a "pomáhající profese" by potřebovali poučení, aby krize zvaná vyhoření pomohla. Bez "světla k cestě" to může i zdrtit neznalého zákonitostí duchovnho vývoje.
Jinak nic proti tomu, když potřeba pravdy je silná "blízká vyhoření", ale je dobře spadnout pod "dobrý osud", narodit se do věřící rodiny, dostat poučení a radu včas. A proto si vážím sanghy, více hlav, více rozumu. Nebo i když zkušené srdce poradí.

[Návštěvník]

Třeba dnes ještě stihnete daršan od Sri Swami Vishwananda :

Jogadishen Igor Ličko: V neděli 9. listopadu přijíždí duchovní mistr Sri Swami Vishwananda

Sri Swami Vishwananda je duchovní mistr z ostrova Mauricius. Narodil se v roce 1978 do hinduistické rodiny a bylo rychle zřejmé, že nebyl obyčejným dítětem. Ve věku pěti let byl poprvé navštíven svým guruem Mahavatarem Babajim. Událo se kolem něj mnoho zázraků a úkazů a jeho moudrost i jeho láskyplný charakter dávaly tušit, že byl obdařen duchovní velikostí.

Hlavní poselství Sri Swamiho Vishwanandy je jednoduché: „Prostě milujte.“ Jeho cílem je pomoci druhým najít bezpodmínečnou Božskou Lásku, která je již v každé bytosti přítomna. Sídlem Swamiho je ášram v německém Springenu, vzdálený jen několik hodin cesty autem z Prahy.

V následujících řádcích se jeden z českých oddaných s námi podělil o svoji osobní zkušenost: Potkal jsem někoho, kdo mi ukázal něco, na co můj rozum nestačil. Nepodmíněnou Lásku. Kdo probudil a otevřel mé srdce. Kdo mi dal zážitek štěstí. Tak silný, že jsem si myslel, že to nelze přežít a že se zblázním. Tak silný zážitek štěstí, že nic, co jsem doposud prožil, nebylo ani odleskem toho, co jsem právě poznal. Potkal jsem někoho, kdo mi pomohl pochopit smysl mého života, s kterým jsem doposud jen zápasil a odmítal ho. Někoho, kdo vnesl do mého života opravdovou radost – Sri Swamiho Vishwanandu. Stalo se to v roce 2009, když přijel poprvé do Prahy dávat Daršan.

To už jsem měl za sebou dvacet let hledání smyslu života, hledání Pravdy, poznávání sama sebe. S malými úspěchy a žádnou velkou změnou. Zkoušel jsem leccos. Ačkoli jsem se do všeho vrhal po hlavě, po nějaké době jsem se vyčerpal a zas hledal nový impuls a začínal jinde. Na pražském Daršanu jsem viděl mladého mistra, který dal světu Atma Kriyu – duchovní cvičení, které jsem později sám pochopil jako cestu s potenciálem dovést oddaného žáka až ke konečnému poznání, k realizaci Jednoty s Bohem.

Moje další a o mnoho bližší setkání se Swamim se odehrálo při osobním interview. Byl jsem tam i s manželkou a Swami seděl v křesle a doslova zářil na celou místnost. Zeptal se nás, jaké máme otázky. Ty však v ten moment byly ty tam. Zmizely. Zůstaly jen vzrušení, Láska a prázdná mysl. V rámci tohoto prvního setkání jsem přece jen dokázal specifikovat otázku související se zaměstnáním a úrovní negativity mnou ve světě vnímané – a Swami najednou zatočil rukou a v ní se objevil zářivý přívěšek na krk, který mi dal do dlaní. Nikdy předtím jsem nic podobného nezažil, tak jsem jen tak stál a koukal. Materializace v přímém přenosu. Potkal jsem osvíceného mistra, a ten mi dal něco velmi osobního, věnoval mi ochranný přívěšek. Nejde pouze o třpitivý dárek, nýbrž o mocný nástroj pomoci a ochrany na cestě, který v momentě, kdy naplní svůj účel, často také zmizí z našeho světa. Co je ale mnohem důležitější – skutečné zázraky, které Swami koná, jsou mnohem větší a odehrávají se v nás, v naší psychice, v našich srdcích a životech.

Krátce před tímto setkáním jsem absolvoval kurz Atma Kriya jógy, kterou Swami šíří po celém světě. Jel jsem na něj do Vídně, jelikož tenkrát ještě nebyli její čeští učitelé, od kterých bych se ji mohl naučit. Začal jsem hned cvičit. Až po čase jsem si uvědomil, že dělám opět stejnou chybu jako u všech předchozích cest. Dával jsem přednost kvantitě nad kvalitou. Až když jsem porozuměl, že nejde o kvantitu cvičení, ale o prožitek, o Lásku s jakou praktikujeme. Až pak se věci kolem mě začaly pomalu měnit, a to nejen vnitřně, ale i v reálném životě. Na vlastní kůži jsem poznal to, o čem jsem před tím pouze četl v knížkách.

Pochopil jsem, co mi Swami řekl hned na prvním interview: „Vyber si jednu cestu a tu dotáhni do konce.“ Pomalu začínám rozumět tomu, co mi říká celá léta: „Buď šťastný.“ Ne, že by některá cesta byla špatná, k Bohu vede mnoho cest, ale je potřeba si vybrat a nepřebíhat sem a tam tak, jak je patrné z příběhu o muži na poušti, který hledal vodu a kopal studny. Po chvíli kopání to vzdal a začal na jiném místě. Ačkoli kopal na mnoha místech, přece vodu nenašel. Na pramen nikdy nenarazil. Přitom stačilo jít jen trochu hlouběji. Stejně tak je to i s duchovní cestou. Mnohá vede k cíli, ale je důležité si jednu vybrat a u té jít do hloubky.

Sám nevím, jak se to stalo, ale od dalšího Daršanu v Praze jsem se dostal ke Swamimu blíže a pomáhal organizovat jeho aktivity v České republice. Není nic lepšího, než jakkoli malým dílem přispět k misi duchovního mistra. Když pomůžete Bohu, on se o vás postará, on vám dá vše! Po všech stránkách. Dokonce i po té materiální.

Cítím, že pro můj duchovní život je zásadní nejen setkání se Swamim, ale i praktikování Atma Kriya jógy. Je to cesta po dlouhá tisíciletí uchovávaná v indické Himálaji, která se díky Swamimu dostala až sem k nám do našich domovů, a to v podobě přístupné dnešnímu modernímu člověku. Kurz můžete absolvovat v Čechách a lze si vybrat z několika místních českých učitelů, nemusíte jako zasvěcenci kdysi v Himáláji sedět a meditovat 16 hodin denně, odcházet do samoty vzdálených jeskyň, zříkat se světa. Ne, můžete vše mít tady a teď. Nemusíte nikam utíkat, hledat v dálkách. Můžete mít práci, můžete mít rodinu. Můžete žít obyčejný život. Vše je tady.

Bůh je všudy přítomen. Guru a Bůh jsou Jedno. Pokud najdete svého Gurua, je to obrovská milost. Skutečný Guru – takzvaný Satguru – na vás nikdy nezapomene, nikdy vás neopustí. Vždy tady pro vás je a bude s vámi až do konce vaší cesty. Mně se to stalo. Setkali jsme se. Už nehledám, svou cestu jsem našel. Přeju to každému.

Guru dává svým žákům cvičení, aby mohli sami postupovat. Říká se tomu sádhana. Sádhanou Sri Swamiho Vishwanandy je Atma Kriya. Nevím, možná že nikdy nebudu schopen splatit to, že jsem potkal svého mistra i to, že jsem dostal zasvěcení do Kriye. Nejen to, také jsem dostal později milost tyto techniky šířit dále. Atma Kriya má živoucího mistra – to je velké požehnání. Nemusíte trávit dlouhé hodiny cvičením – nejde zde o kvantitu. Jde o kvalitu. Jde o Lásku. I pár minut cvičení denně dokáže změnit váš život od základu. Dokáže vás naplnit štěstím, nepodmíněnou Láskou. Pochopíte, že díky požehnání mistrů ráj může být už teď, teď a tady, na Zemi.

Ještě o něco se musím podělit. Pokud najdete v životě pravého Mistra, vše se změní! Zase tolik jich po Zemi nechodí a vy, kteří čtete tyto řádky, máte tu možnost. Dne 9. listopadu 2014 od 14 hodin na pražském Chodově ve sportovní hale hotelu Chodov jej můžete potkat osobně při Daršanu, který bude dávat všem příchozím. Nepromeškejte tuto příležitost. Může změnit váš život navždy. Každý, kdo přijde, i kdyby vás byly tisíce, dostane osobní Daršan. Znamená to vidět Božství nebo pohlédnout na duchovního Mistra. Děje se to tak, že vás Swami chytí za hlavu a dívá se vám do očí. Je velmi pravděpodobné, že stejně tak jako pro tisíce lidí po celém světě, kteří už Daršan zažili, bude i pro vás jeho obdržení mohutným zážitkem. Zážitek Božství, zážitek Lásky. Moment, na který nelze zapomenout.

Všichni jste srdečně zváni. Přijďte zažít kontakt se svým vlastním Božstvím. Všichni jsme Jednotou, všichni jsme Láskou. Posláním Sri Swamiho Vishwanandy, jak sám říká, je otevírat srdce lidí Lásce. Už to zažili tisíce lidí po celém světě. Můžete i vy.

Jogadishen Igor Ličko, koordinátor akcí
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

http://www.astrolife.cz/?p=37952#more-37952

[Pavla]

A pak je tady zaky dostatek různých informací z různých směrů duchovna,

ale jen ze strany dzogčhenu (což je podle mne popis relaxace) slyšíš informaci,

že nějaký mistr (a bylo jich asi více) dokázal proměnit tělo ve světlo,

a zbyly zde po něm jen falešný zuby a špinavý trenýrky


Vcelku jsem projel indii křížem krážem,

ale našel jsem v tom neuvěřitelným množství jen jednoho svatýho muže,

kterej toto dokázal,

snad někdy před 500 lety

Hezký...
S tou proměnou těla ve světlo,to mě zajímá... Řekla bych, že tato schopnost je přístupná opravdu velice čistému vědomí... Já se zase šťourám ve všem dostupném o Ježíšovi a například on je pro mě jedním z těch, kteří tuto přeměnu těla ve světlo taky demonstrovali.
Podle mě, jeho zmrtvýchvstání a způsob, jakým bylo zdokumentováno, je důkazem, že svoje tělo poté, co bylo mrtvé uloženo v hrobce v pohřebním rouchu, omotaném pevně okolo těla, přeměnil ve světlo. Dle zkoumání jeho pohřebního roucha, jeho tělo zmizelo a látka zůstala nerozmotaná... Otisky těla na Turínském plátně jsou do dnes předmětem zkoumání a jediné, co bylo tak nějak vyzkoumáno, že otisk těla se na látku dostal nějakým neznámým tepelným procesem...

To odpovídá mým drobným zkušenostem, že se vzrůstem energie vzrůstá i tělesné teplo..
Ježíš pak ale ještě dokázal snížit vibrace svého světelného těla natolik, aby bylo viditelné očím jeho přátel i dalších lidí... A 40 dalších dní se jim "zjevoval"... Je taky známo, že poté asi po těch 40 ti dnech před zrakem davu svoje tělo přeměnil opět ve světlo a zrakům lidí zmizel...

Zvláštní je, že chtění podle mě nebylo nijak moc na překážku... Tak jak to teda je...?