Moderátor: rafael
Jana píše:V bezpodmínečné lásce všechny myšlenky mizí a zůstává jen ona, protože je Bohem. Bůh tvoří jen dobré věci, takže ty zbylé funkce, co uvádíš, nejsou potřeba.
Jana píše:Životu.
Návštěvník píše:Co když je někde iluze o tom, že žiji bezpodmínečnou láskou, jsem bezpodmínečnou láskou, hovoří ze mne Bůh, jsem božími rukami a přitom si to jen namlouvám.
Že si to namlouvám, rozpozná opět jen bezpodmínečná láska. Já bych řekla Pravda, resp. ten, kdo ji "zná", "vidí", žije ji a zná tedy, vidí i projevy nepravdy.
Existuje takový pěkný citát:
"Pravda lež pozná, ale lež Pravdu nepozná."
Návštěvník píše:Proč to hned Jani obrátíš na toho druhého? V tom, co píšeš, je skrytá vlastní obrana. Svou reakcí jasně říkáš, že ty tu bezpodmínečnou lásku žiješ a pokud se objeví myšlenka, že ne všichni ji skutečně žijí, někteří si to namlouvají - hned to otočíš PROTI té myšlence a proti tomu, kdo ji psal.
Koho chráníš?
Návštěvník píše:Že nastala realizace se pozná podle utichnutí mysli cokoli chtít, protože není pro koho...
Že nenastala realizace pozná se podle neustálé potřeby a někdy až hladu(!) něco....
Něco chtít pro hladovou mysl, nějaký pokrm, hračku, aby...
Chybí tiché plutí, projev je spíše kraválem, někdy menším, někdy větším, protože takové shánění potravy je bojem.
Utichnutí v mysli i v srdci s sebou přináší i pro "své" okolí až hmatatelný klid..., např. v oblasti desítek kilometrů kolem místa, kde bydlí Matka Meera, tento klid je.
Také podle přítomnosti takových projevů a právě takových projevů, jako je obrana nebo útok se pozná, jestli se jedná o nositele realizované mysli nebo ne.
Návštěvník píše:Že nastala realizace se pozná podle utichnutí mysli cokoli chtít, protože není pro koho...
Že nenastala realizace pozná se podle neustálé potřeby a někdy až hladu(!) něco....
Něco chtít pro hladovou mysl, nějaký pokrm, hračku, aby...
Chybí tiché plutí, projev je spíše kraválem, někdy menším, někdy větším, protože takové shánění potravy je bojem.
Utichnutí v mysli i v srdci s sebou přináší i pro "své" okolí až hmatatelný klid..., např. v oblasti desítek kilometrů kolem místa, kde bydlí Matka Meera, tento klid je.
Také podle přítomnosti takových projevů a právě takových projevů, jako je obrana nebo útok se pozná, jestli se jedná o nositele realizované mysli nebo ne.
Existuje takový pěkný citát:
"Pravda lež pozná, ale lež Pravdu nepozná."
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Že nastala realizace se pozná podle utichnutí mysli cokoli chtít, protože není pro koho...
Že nenastala realizace pozná se podle neustálé potřeby a někdy až hladu(!) něco....
Něco chtít pro hladovou mysl, nějaký pokrm, hračku, aby...
Chybí tiché plutí, projev je spíše kraválem, někdy menším, někdy větším, protože takové shánění potravy je bojem.
Utichnutí v mysli i v srdci s sebou přináší i pro "své" okolí až hmatatelný klid..., např. v oblasti desítek kilometrů kolem místa, kde bydlí Matka Meera, tento klid je.
Také podle přítomnosti takových projevů a právě takových projevů, jako je obrana nebo útok se pozná, jestli se jedná o nositele realizované mysli nebo ne.
A co tvá mysl, je už zticha, nebo má stále hlad?
Návštěvník píše:Existuje takový pěkný citát:
"Pravda lež pozná, ale lež Pravdu nepozná."
Možná i takto:
Pravda je ke lži milostivá, jako matka, která se dívá na spící dítě. Chápe a ví, vidí, že dítě ještě spí a miluje ho, jako sebe samou a ani to ne, protože celé její srdce patří jemu, dítěti, patří Jemu, ona sama není...
Lež k Pravdě není milostivá, podvědomě vnímá ohrožení, ego vnímá ohrožení pro svou existenci a brání se, kope nebo utíká.
Přitom kdyby vědělo....
Návštěvník píše:Návštěvník píše:A co tvá mysl, je už zticha, nebo má stále hlad?
V Tichu uslyšíš.....
Ale v kraválu nee
Návštěvník píše:Jak poznám, koho je ten neklid, co je v mé mysli?
Obrácením pozornosti správným směrem
miroslav píše:Jana píše:Tak jako ego nehořelo láskou, tak se ani iluze nestávala pravdou.
Výsledek vypadá spíš že to proběhlo bez těch "ne" a "ani"
Jana píše:Jana píše:Životu.Je život žitý ve hmotě opravdu nutný?[/
Já nevím. Nemám pocit, že žiju v hmotě. Je ve mně projekce světa prostřednictvím smylů. Nemůžu říct, že svět není skutečný, ta projekce vypadá naprosto věrohodně , ale skutečnost si stále uvědomuju jako to věčné, neměnné, z tohohle pohledu svět skutečný není. Možná by to projevené stálo za to prozkoumat dál, tohle zatím není úplně jasné.
Jana píše:
Pokud v někom jiném vidíš něco jiného, než poznáváš v sobě, není to způsobeno nekvalitní ( ) psychosomatickou jednotkou někoho jiného, ale je to způsobeno tím, že Ty se díváš na druhého skrz filtr osobní mysli.
Pavla píše:Takové projevy na sobě ale musí poznávat každý sám za sebe, sebeupřímně si je přiznat...
Zajímá mě ten proces jako takový: pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme, samo vede k hlubší všímavosti. Je tak možné začít si u sebe uvědomovat i to, co zatím unikalo pozornosti - nevědomé důvody, které rozhodují, jaké vzniknou reakce na to, co se děje, na vlastní jednání i na to, jak reaguje okolí. V buddhismu se tomu říká rozvíjení pozornosti - bdělosti k mysli a nad myslí. To umožňuje postupné odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli, které se neobjevují jako myšlenky, ale jen jako nezřetelné pocity na pozadí jednotlivých myšlenek.
Tenhle postup mi přijde docela užitečný vzhledem k tomu, že si uvědomujeme jen malou část obsahů vlastní mysli. V minulosti se odborníci shodovali, že si je uvědomujeme asi jen z 10% a že ve zbývajících cca 90% je to naše nevědomí, které určí, jak zareagujeme. Dr. Radkin Honzák ale nedávno konstatoval, že aktivní působení nevědomí v běžném životě je zřejmě ještě mnohem rozlehlejší a mnohem častější.
Aha, pro mě je to ulpívání pozornosti na rozdílech mezi osobami, ulpíváním na iluzi dvojnosti, tedy něčím, co namísto, aby umožnilo prostup skrz mysl k čistému Vědomí, naopak myšlenky zahušťuje a zneprůhledňuje skutečnost.
Považuješ odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli za ulpívání na rozdílnostech a na iluzi dvojnosti?
viewtopic.php?f=205&t=3516&start=10#p77682
Jana píše:Pavla píše:asi se nedá mluvit o trvale spáleném egu, pokud čas od času vystrčí ego růžky a naše vnímání všeho ostatního jako Nás samotných je zastřeno nějakým projevem třeba sebeobrany nebo nelásky.....
Takové projevy na sobě ale musí poznávat každý sám za sebe, sebeupřímně si je přiznat...
Je možné se na totéž dívat ze dvou úhlů pohledu.
Z pohledu ztotožnění s iluzí a pak osvobozování se od iluze je věčným nikdy nekončícím bojem, kdy je tendence iluzi ega vylepšovat do nekonečna s marnou nadějí, že se z ní stane jednou pravé Já.
A nebo se na to dívat z pohledu pravého Já, jako na Boží hru, božskou zábavu, ve které o nic nejde.
Tomášovi radili dobře: "Vyměňte si s Bohem místo."
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků