Boží vůle

[Návštěvník]

Ramana řekl, teprve po zkušenosti Já (= Self) je možné vidět, že Já je všechno. Tedy i to, co se na začátku hledání muselo odmítat jako neexistující

nebo jako nežádoucí.

[Linda]

Je v pořádku se takhle v tomto momentě cítit...nezpůsobili jste to. Když to můžete přijmout, okamžitě začnete rozkládat tuto sílu...Když se naučíte to skrývat, možná to nikdy nepřekonáte." (Mooji)

Přístup k sobě, o kterém Mooji mluví nejen na tomhle videu, rozpouští všechny pocity, nejen úzkost, nervozitu a strach, ale i nadšení, hněv, smutek, odpor...

Když ale člověk všechno co považuje za negativní v sobě odmítá a stále to instinktivně vytlačuje pryč z vědomí přesvědčením, že nic negativního ve skutečnosti neexistuje, nakonec už nic negativního v sobě nevnímá. Dostává se mu to do vědomí už jen nepřímo, prostřednictvím projekcí.

[Návštěvník]

že probuzenému se dál objevují negativní reakce - i u Míly Tomášové)

Byly pořád stejně časté? Nebo pomalu ubývaly?

Jak na ně reagoval její manžel E. Tomáš?

[Návštěvník]

nebo už nebudeš o ničem jiném psát, než o tom, že jsi šťastná a ostatní jsou nešťastní z toho, že jsi šťastná?

On je tady někdo nešťastný?
Když je někdo opravdu šťastný, tak je to vidět z jeho projevu a ne že pořád dokola píše, jak je šťastný. Pravá blaženost není extatická (E. Tomáš). Jen extatická blaženost neustále provolává, jak je šťastná - dokud Bůh dá. Pak je konec nepravé blaženosti.
Pravou blaženost, pokud je opravdu poznaná, nemohou překrýt nesouhlané reakce okolí. Ale extatickou, nepravou blaženost mohou, a proto se musí bránit a chránit před nesouhlasnými reakcemi.

[Pavla]

Když ale člověk všechno co považuje za negativní v sobě odmítá a stále to instinktivně vytlačuje pryč z vědomí přesvědčením, že nic negativního ve skutečnosti neexistuje, nakonec už nic negativního v sobě nevnímá. Dostává se mu to do vědomí už jen nepřímo, prostřednictvím projekcí

To je obecně známý fakt. Proto taky mistři upozorňuji, že probuzenému se dál objevují negativní reakce (to bylo vidět nejen u Nisargadatty, ale třeba i u Míly Tomášové) a že rozdíl mezi probuzenými a obyčejnými lidmi je v tom, že probuzený se s vyvstalou negaci neztotožní, nechá ji probíhat a ona se tím rozpustí, kdežto běžný člověk se se svou reakcí buď ztotožní, nebo ji v sobě potlačí. Pak se stává, že lidé, kteří sami sebe vnímají a cítí výhradně pozitivně, vyvolávají v druhých reakce na to, co v sobě potlačili, protože to ovlivňuje jejich chování a způsoby, jakými reagují.

Raméš Balsekar říká:

"Ego je ztotožněné vědomí. Proč s egem bojovat? Jen pozorovat hrátky ega. Když ego něco provede, je to tatáž mysl ega, která říká „To se nemělo dělat.“ Jakmile se objeví pochopení, že nemáte s egem bojovat, jen ho pozorovat, pak už ego není překážkou nebo nepřítelem. Ego je pouhá fikce. Proč byste měl bojovat s výmyslem?"

A v knize "Mír a harmonie v každodenním životě" upozorňuje:

"Takže znovu, neodchýlili jste se od svého přirozeného stavu pokaždé, když vás přepadl hněv nebo když se objevila touha. V takové situaci je nejdůležitější si vzpomenout, že přijde-li některý ze smyslů do kontaktu s příslušným objektem – když oči něco uvidí nebo uši uslyší – tak ať se objeví cokoliv, hněv nebo úzkost nebo soucit či cokoliv dalšího, jde o přirozenou, biologickou či mechanickou reakci psychosomatického organismu, která závisí na jeho konkrétním naprogramování. A tak přijme-li se tato reakce jako taková, k žádné zapletenosti nedojde. K zapletenosti, která vás vytáhne z vašeho přirozeného stavu, dojde jen tehdy, když se s touto reakcí ztotožníte: ´Jsem rozhněvaný, jsem vystrašený, a to se mi nelíbí.´ Dokud k tomuto osobnímu zapletení nedojde, pouhé vyvstání reakce vás z přirozeného stavu nevytáhne.

A tak vidíme mudrce, který je obecně přijímán jako člověk s nejzazším Pochopením, jak prožívá svůj každodenní život, neustále plně zaměstnaný, a čas od času projevuje – stejně jako každý jiný obyčejný člověk – potěšení, bolest, hněv, strach, údiv, soucit a tak podobně. A přesto je vidět, že je mistrovsky zakotvený v přirozeném stavu – v míru, harmonii, a pokoře. Přirozené reakce psychosomatického organismu lze pozorovat jen čas od času; není tu žádné zaplétání se, které by vznikalo rozvíjením osobních reakcí na instinktivní zareagování."

probuzeni je zacatek........ vyjadrit hnev je sice ulevne, ale taky je znamkou nedostatecne momentalni energie.... a vyjadreny hne se vrati ke svemu puvodci ..... Osho krasne vysvetluje ...jak pracovat s vlastni destruktivni energii, ktera v cloveku vyvstava, tak, ze hnev nebude vyjadren vne, aby jeho energie nespalila vse k cemu je namirena, ale jak se hnev udrzi uvnitr a spali se v sobe.... aby priste pri setkani se s konkretnim spoustecem, uz hnev nevyvstaval.... je jiste v poradku emoce vypustit, dokud to jinak nejde, neumime...ale je treba si uvedomit, ze se k nam zase vrati a ze ublizi nasemu okoli........

[Návštěvník]

nebo už nebudeš o ničem jiném psát, než o tom, že jsi šťastná a ostatní jsou nešťastní z toho, že jsi šťastná?

On je tady někdo nešťastný?
Když je někdo opravdu šťastný, tak je to vidět z jeho projevu a ne že pořád dokola píše, jak je šťastný. Pravá blaženost není extatická (E. Tomáš). Jen extatická blaženost neustále provolává, jak je šťastná - dokud Bůh dá. Pak je konec nepravé blaženosti.
Pravou blaženost, pokud je opravdu poznaná, nemohou překrýt nesouhlané reakce okolí. Ale extatickou, nepravou blaženost mohou, a proto se musí bránit a chránit před nesouhlasnými reakcemi.

Jen opravdový blázen, který by se chtěl opravdu chránit před nesouhlasnými reakcemi by dal takovou pravomoc vyjadřovat se nesouhlasně i anonymně. Jen opravdový blázen by dal těm, kdo se vyjadřují nesouhlasně, na svém webu všechna moderátorská práva.

Není tahle možnost anonymity tím, co dává příležitost nahlédnout do toho, co v nás opravdu je?

Jestli je v nás přejícnost, láskyplnost, radost z radosti a štěstí druhého a nebo jestli máme potřebu stále dokazovat, že to štěstí někoho jiného není a nemůže být opravdovým štěstím, a to jen proto, že si nedovolíme být sami šťastní?

[Alaja]

Ono stačilo trochu ubrat ty decibely Lásky hned na samém počátku už na JZ a k tomuhle by nikdy nedošlo.
Já ti to mockrát psala, uber, uber, ale ty jsi tomu odmítala věřit.
Tady to nyní máš....




Decibely Lásky

Čas je fit díky naší touze,
chladnej pot teď po tvářích nám stéká,
reflektor ten umí stovky kouzel,
tak se dá žít jenom v diskotékách.

óóóóóóóóó
óóóóóóóóó

Diskžokej zas má nás všechny v hrsti,
pouští nám to co se nejvíc líbí,
muzikou nás neúnavně hostí
hraje dál ty písně co nám slíbil.

Ten kdo sem dneska přišel
ten se nenapálil,
dneska to tu prostě žije,
udělal by chybu
kdo by se hned vzdálil
kdo by tuhle diskotéku míjel.

Ó, ó, ó, decibely lásky,
ó, ó, ó, to je muzika,
Ó, ó, ó, decibely lásky,
ó, ó, ó, zbytečně se neříká.


Je to fajn, a má to atmosféru,
muzika sem proudem řeky vtéká,
do uší, pak někam do éteru,
tak se dá žít jenom v diskotékách.

óóóóóóóóó
óóóóóóóóó

Diskžokej zas má nás všechny v hrsti,
pouští nám to co se nejvíc líbí,
muzikou nás neúnavně hostí
hraje dál ty písně co nám slíbil.

Ten kdo sem dneska přišel
ten se nenapálil,
dneska to tu prostě žije,
udělal by chybu
kdo by se hned vzdálil
kdo by tuhle diskotéku míjel.

Ó, ó, ó, decibely lásky,
ó, ó, ó, to je muzika,
Ó, ó, ó, decibely lásky,
ó, ó, ó, to je muzika,

Ó, ó, ó, decibely lásky,
ó, ó, ó, to je muzika,
Ó, ó, ó, decibely lásky,
ó, ó, ó, to je muzika,

Ó, ó, ó, decibely lásky,
ó, ó, ó, to je muzika,
Ó, ó, ó, decibely lásky,
ó, ó, ó, zbytečně se neříká.


Ó, ó, ó,
ó, ó, ó,
Ó, ó, ó,
Ó, ó, ó,
....

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Ach, ta láska nebeská
ach, ta láska nebeská,
je jak hebké pohlazení,
které život v štěstí změní,
ach, ta láska nebeská.

Bez ní život šťastný není
bez ní život šťastný není,
a proč lásky políbení,
člověk nikdy nedocení,
ach, ta láska nebeská
ach, ta láska nebeská.

[Návštěvník]

Když je někdo opravdu šťastný, tak je to vidět z jeho projevu a ne že pořád dokola píše, jak je šťastný. Pravá blaženost není extatická (E. Tomáš). Jen extatická blaženost neustále provolává, jak je šťastná - dokud Bůh dá. Pak je konec nepravé blaženosti.
Pravou blaženost, pokud je opravdu poznaná, nemohou překrýt nesouhlané reakce okolí. Ale extatickou, nepravou blaženost mohou, a proto se musí bránit a chránit před nesouhlasnými reakcemi.

Proč ne, jak jinak by hra mohla pokračovat?

[Návštěvník]

"extatická blaženost"

[Návštěvník]

...někdy musí být člověk hnusnej na druhé, aby vydržel sám se sebou a nemusel být hnusný sám na sebe.

Ten důvod, proč se člověk naježí, když je někdo jiný šťastný, je ten, že tohle nedovoluje sám sobě...

I tak je možné vidět svoje bližní.

[Návštěvník]

Ten kdo tvrdí, že nemiluje stav štěstí, si lže do kapsy. A pokud si takhle lže, jak by mohl dopřát štěstí ostatním, když ho nedopřeje ani sám sobě ?

Když někdo netouží po štěstí, tak je jediný logický závěr: že štěstí má. Kdo to má, ten po tom netouží.

Může si mysl šťastného člověka dělat představy o někom, že lže?

Je to možná hloupé, ale mne nikdy nenapadne, že by někdo mohl lhát.

Ale asi nezaškodí, když se ta možnost anonymity bude trochu korigovat. Blbnout se dá všemožně, třeba i tím, že se bude banovat. Uvidím, jakými cestami mě Boží vůle povede.

K Jana-ašrámu?

[Návštěvník]

Může si mysl šťastného člověka dělat představy o někom, že lže?

Řekla bych, že lež zůstane lží nezávisle na tom, jestli je někdo zrovna šťastný a nebo ne.

.

Takže když si děláš představu o někom, že lže, tak to odpovídá pravdě, i když ve skutečnosti nelže?

Štastný člověk nepodsouvá druhým lži. To štěstí v něm by to nikdy nepřipustilo.

[Návštěvník]

A když tady není stav štěstí, tak se ani nemůže vyzkoušet, čím ten stav štěstí ve skutečnosti je.

Podle Ramany je to dokonalost "já", která nastává po každém splněném přání "já". Každý tento stav zná, a proto se po něm touží. Přestává se po něm toužit, když je tady trvale.
Ale neklidná mysl, která se nedokáže udžet v tichu, to může pitvat a rozebírat, jak se jí líbí.

[nop]

jsou dvě hlediska na vůli ke správnému konání: hledisko 1/ nebo hledisko 2/:
Bhagavan hovoří o vůli, v minutě 1:55.
„Někteří si myslí, že mají na výběr, že mohou ovlivnit a změnit směr svého života dle svého přání,…“ (hledisko 1)
V porovnání s tím je tu vliv na budoucí život konáním podle Buddhy. Skutky působí karmu.(hledisko 2).
Nop má hledisko 3/, píše: jako obvykle, správná jsou obě hlediska.