Ramana řekl, teprve po zkušenosti Já (= Self) je možné vidět, že Já je všechno. Tedy i to, co se na začátku hledání muselo odmítat jako neexistující
nebo jako nežádoucí.
Moderátor: rafael
Ramana řekl, teprve po zkušenosti Já (= Self) je možné vidět, že Já je všechno. Tedy i to, co se na začátku hledání muselo odmítat jako neexistující
Je v pořádku se takhle v tomto momentě cítit...nezpůsobili jste to. Když to můžete přijmout, okamžitě začnete rozkládat tuto sílu...Když se naučíte to skrývat, možná to nikdy nepřekonáte." (Mooji)
Linda píše:že probuzenému se dál objevují negativní reakce - i u Míly Tomášové)
Alaja. píše:nebo už nebudeš o ničem jiném psát, než o tom, že jsi šťastná a ostatní jsou nešťastní z toho, že jsi šťastná?
Linda píše:Když ale člověk všechno co považuje za negativní v sobě odmítá a stále to instinktivně vytlačuje pryč z vědomí přesvědčením, že nic negativního ve skutečnosti neexistuje, nakonec už nic negativního v sobě nevnímá. Dostává se mu to do vědomí už jen nepřímo, prostřednictvím projekcí
To je obecně známý fakt. Proto taky mistři upozorňuji, že probuzenému se dál objevují negativní reakce (to bylo vidět nejen u Nisargadatty, ale třeba i u Míly Tomášové) a že rozdíl mezi probuzenými a obyčejnými lidmi je v tom, že probuzený se s vyvstalou negaci neztotožní, nechá ji probíhat a ona se tím rozpustí, kdežto běžný člověk se se svou reakcí buď ztotožní, nebo ji v sobě potlačí. Pak se stává, že lidé, kteří sami sebe vnímají a cítí výhradně pozitivně, vyvolávají v druhých reakce na to, co v sobě potlačili, protože to ovlivňuje jejich chování a způsoby, jakými reagují.
Raméš Balsekar říká:"Ego je ztotožněné vědomí. Proč s egem bojovat? Jen pozorovat hrátky ega. Když ego něco provede, je to tatáž mysl ega, která říká „To se nemělo dělat.“ Jakmile se objeví pochopení, že nemáte s egem bojovat, jen ho pozorovat, pak už ego není překážkou nebo nepřítelem. Ego je pouhá fikce. Proč byste měl bojovat s výmyslem?"
A v knize "Mír a harmonie v každodenním životě" upozorňuje:"Takže znovu, neodchýlili jste se od svého přirozeného stavu pokaždé, když vás přepadl hněv nebo když se objevila touha. V takové situaci je nejdůležitější si vzpomenout, že přijde-li některý ze smyslů do kontaktu s příslušným objektem – když oči něco uvidí nebo uši uslyší – tak ať se objeví cokoliv, hněv nebo úzkost nebo soucit či cokoliv dalšího, jde o přirozenou, biologickou či mechanickou reakci psychosomatického organismu, která závisí na jeho konkrétním naprogramování. A tak přijme-li se tato reakce jako taková, k žádné zapletenosti nedojde. K zapletenosti, která vás vytáhne z vašeho přirozeného stavu, dojde jen tehdy, když se s touto reakcí ztotožníte: ´Jsem rozhněvaný, jsem vystrašený, a to se mi nelíbí.´ Dokud k tomuto osobnímu zapletení nedojde, pouhé vyvstání reakce vás z přirozeného stavu nevytáhne.
A tak vidíme mudrce, který je obecně přijímán jako člověk s nejzazším Pochopením, jak prožívá svůj každodenní život, neustále plně zaměstnaný, a čas od času projevuje – stejně jako každý jiný obyčejný člověk – potěšení, bolest, hněv, strach, údiv, soucit a tak podobně. A přesto je vidět, že je mistrovsky zakotvený v přirozeném stavu – v míru, harmonii, a pokoře. Přirozené reakce psychosomatického organismu lze pozorovat jen čas od času; není tu žádné zaplétání se, které by vznikalo rozvíjením osobních reakcí na instinktivní zareagování."
Návštěvník píše:Alaja. píše:nebo už nebudeš o ničem jiném psát, než o tom, že jsi šťastná a ostatní jsou nešťastní z toho, že jsi šťastná?
On je tady někdo nešťastný?
Když je někdo opravdu šťastný, tak je to vidět z jeho projevu a ne že pořád dokola píše, jak je šťastný. Pravá blaženost není extatická (E. Tomáš). Jen extatická blaženost neustále provolává, jak je šťastná - dokud Bůh dá. Pak je konec nepravé blaženosti.
Pravou blaženost, pokud je opravdu poznaná, nemohou překrýt nesouhlané reakce okolí. Ale extatickou, nepravou blaženost mohou, a proto se musí bránit a chránit před nesouhlasnými reakcemi.
Když je někdo opravdu šťastný, tak je to vidět z jeho projevu a ne že pořád dokola píše, jak je šťastný. Pravá blaženost není extatická (E. Tomáš). Jen extatická blaženost neustále provolává, jak je šťastná - dokud Bůh dá. Pak je konec nepravé blaženosti.
Pravou blaženost, pokud je opravdu poznaná, nemohou překrýt nesouhlané reakce okolí. Ale extatickou, nepravou blaženost mohou, a proto se musí bránit a chránit před nesouhlasnými reakcemi.
...někdy musí být člověk hnusnej na druhé, aby vydržel sám se sebou a nemusel být hnusný sám na sebe.
Ten důvod, proč se člověk naježí, když je někdo jiný šťastný, je ten, že tohle nedovoluje sám sobě...
Jana píše: Ten kdo tvrdí, že nemiluje stav štěstí, si lže do kapsy. A pokud si takhle lže, jak by mohl dopřát štěstí ostatním, když ho nedopřeje ani sám sobě ?
Jana píše:
Ale asi nezaškodí, když se ta možnost anonymity bude trochu korigovat. Blbnout se dá všemožně, třeba i tím, že se bude banovat. Uvidím, jakými cestami mě Boží vůle povede.
Jana píše:Návštěvník píše:Může si mysl šťastného člověka dělat představy o někom, že lže?
Řekla bych, že lež zůstane lží nezávisle na tom, jestli je někdo zrovna šťastný a nebo ne.
.
Jana píše:
A když tady není stav štěstí, tak se ani nemůže vyzkoušet, čím ten stav štěstí ve skutečnosti je.
Jana píše:
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků