JÁ JSEM

[vostalpetr]

Myslím, ze jen nemají moznost, jinak by byli stejní vožungři jako lidi.

To je docela možný, náš pes je taky docela alkoholicky zatíženej...

[nop]

....Ačkoli celý život působím v oboru choromyslnictví, dnes poprvé jsem zapochyboval, na které vlastně straně. Lidské plémě má ve svém arsenálu silnou a osvědčenou zbraň. Jistě znáte idiom "vypálit červa". Dovolím si vyjádřit přesvědčení, že nic lepšího proti té potvoře nevymyslíme."

vidíš Nope a ty se tomu chlastu tak bráníš - to bude to ego a jeho vedlejší produkt inteligence. No, abstinenti a inteligenti, měli byste se zamyslet nad svou duchovní cestou

Divím se, kde bereš tolik znalostí o mně. Viděla jsi mne poprvé v prosinci na setkání čtenářů a pak už ne. Odkud máš, že se bráním chlastu? Tobě jsem nic neodmítl. A když se uvolním a zaženu starosti a chmury s čela, dovedu se rozparádit - s kofolou, jak jsi ještě neviděla. Vypiji i celou láhev. A litr podmáslí s rohlíkem potom jako vycpávkou, aby tak nežbluňkalo.

[Iru]

....Ačkoli celý život působím v oboru choromyslnictví, dnes poprvé jsem zapochyboval, na které vlastně straně. Lidské plémě má ve svém arsenálu silnou a osvědčenou zbraň. Jistě znáte idiom "vypálit červa". Dovolím si vyjádřit přesvědčení, že nic lepšího proti té potvoře nevymyslíme."

vidíš Nope a ty se tomu chlastu tak bráníš - to bude to ego a jeho vedlejší produkt inteligence. No, abstinenti a inteligenti, měli byste se zamyslet nad svou duchovní cestou

Divím se, kde bereš tolik znalostí o mně. Viděla jsi mne poprvé v prosinci na setkání čtenářů a pak už ne. Odkud máš, že se bráním chlastu? Tobě jsem nic neodmítl. A když se uvolním a zaženu starosti a chmury s čela, dovedu se rozparádit - s kofolou, jak jsi ještě neviděla. Vypiji i celou láhev. A litr podmáslí s rohlíkem potom jako vycpávkou, aby tak nežbluňkalo.

Prima odvaz
No vis, ja jen bdele čtu a protože o tom často píšeš, zřejmě se te to nejak týká.

[Návštěvník]

To není zlý konec, nope. Je to vývojový stupeň lidí, kteří nevidí stavy své mysli, svoje pocity jako něco, co se v dané situaci zákonitě děje.

Vnímají jen svoje představy o tom, co cítí: že je to záslužné, nebo naopak hříšné. A na tohle převzaté hodnocení pak zareagují.

To je utrpení duality, která vzniká chtěním něčeho a odmítáním něčeho jiného - podle toho, jestli to ohodnotíme kladně, nebo záporně.

Přitom teprve když jsi ochotný přijímat sebe sama plně, takového, jaký právě jsi, se všemi chybami, vzniká šance, že začne docházet k ubývání tzv. "hříšných" sklonů, které se do té doby musely držet na uzdě.

Tak to je nabádání.

To není nabádání, ale konstatování, co k čemu vede. Zákonitosti, které fungují, stejně jako ostatní, obecně platné přírodní zákonitosti.
Je jen na nás, jestli to budeme ignorovat, nebo ne.

[Návštěvník]

Jak může začít docházet k ubývání těch sklonů?

svoje negativní sklony odmítá jako hříšné

tj. cítí se provinilý, kdykoliv si něco takového u sebe uvědomí.
A protože to nechce mít, nechce být takový "špatný", odmítnutím se to odsune z dohledu vědomí - potlačí se to.

Kdyby ale ten negativní hříšný pocit bral jako přirozenou lidskou reakci, jaká se v té situaci přirozeně objeví, a jen v sobě ten pocit chvíli pozoroval, pocit by se beze zbytku rozplynul a nic z něho by se do podvědomí neuložilo.

Buddhisti to dobře vědí, proto v klášterech cvičí pozorování vyvstávajících obsahů mysli, ať je jakýkoliv - pozitivní nebo negativní. Když se objeví mentální reakce, třikrát ji slovně pojmenují - například "hněv... hněv... hněv..." Díky tomu pozorování ztratí hněvivá reakce energii a rozpustí se.

[Návštěvník]

Jak může začít docházet k ubývání těch sklonů?

Možná by bylo dobré si nejdřív uvědomit, kdo to chce, aby nějaké sklony ubývaly.

[nop]

Jak může začít docházet k ubývání těch sklonů?

Možná by bylo dobré si nejdřív uvědomit, kdo to chce, aby nějaké sklony ubývaly.

Tak mi přichází myšlenka, že tu je nebezpečí, že dostanu po nose.
Když řeknu, že to chci já, dostanu vynadáno, že já neexistuji anebo se mne zeptají "kdo jsi ty?".
Kdyř napíši Pepa Novák z Popradu, řeknou, že i Pepa je fiktivní osoba.
Pak mi řeknou, že rovnou nejlepší je nic nechtít nebo se rozpustit.
A když to ustojím, řeknou, nech to být, ono to odplave a vyvane samo.
Nebo, že i sklony jsou fiktivní a nejsou, naopak je to má představa, že se váží,
a nejlepší může být, že neexistující sklony mne vezmou sebou při rozpuštění a blahodárně já také přestanu být osobou.
Óo pomóóc, kdo mne zachrání, když mi tady hrozí takový poučný masakr od laskavých čtenářů?

[Návštěvník]

svoje negativní sklony odmítá jako hříšné

tj. cítí se provinilý, kdykoliv si něco takového u sebe uvědomí.
A protože to nechce mít, nechce být takový "špatný", odmítnutím se to odsune z dohledu vědomí - potlačí se to.

Kdyby ale ten negativní hříšný pocit bral jako přirozenou lidskou reakci, jaká se v té situaci přirozeně objeví, a jen v sobě ten pocit chvíli pozoroval, pocit by se beze zbytku rozplynul a nic z něho by se do podvědomí neuložilo.

Buddhisti to dobře vědí, proto v klášterech cvičí pozorování vyvstávajících obsahů mysli, ať je jakýkoliv - pozitivní nebo negativní. Když se objeví mentální reakce, třikrát ji slovně pojmenují - například "hněv... hněv... hněv..." Díky tomu pozorování ztratí hněvivá reakce energii a rozpustí se.

Možná by bylo dobré si nejdřív uvědomit, kdo to chce, aby nějaké sklony ubývaly.

Proč do toho promítat nějakou svou představu o chtění?

Ve skutečnosti jde jen o pochopení souvislostí - je to podobné jako například při vaření. Když do polívky přidáváš zeleninu, taky pokaždé netrpíš chtěním to tam dát. Prostě do ní postupně přidáváš, co do ní patří. Protože víš, co a jak pozmění její chuť.

Úplně stejně, jak se přijímá fakt, že celer a petržel potřebuje před nakrájením oloupat, se dá přijmout a pozorovat negativní sklon mysli, který právě vyvstal. Nebojuješ s odporem to udělat, nevzniká chtění to udělat.

Prostě se to děje, tak jako všechno ostatní, co vyplývá z pouhého pochopení, co k čemu vede, z pochopení, že "když - tak potom..."

Pak dochází k jednání bez jakéhokoliv chtění.

[nop]

Jak může začít docházet k ubývání těch sklonů?

Možná by bylo dobré si nejdřív uvědomit, kdo to chce, aby nějaké sklony ubývaly.

Proč do toho promítat nějakou svou představu o chtění?....
Úplně stejně, jak se přijímá fakt, že celer a petržel potřebuje před nakrájením oloupat, .....

Je tu bohatá škála vědomostí. Vajíčko se oloupe až po uvaření.

[Návštěvník]

Proč do toho promítat nějakou svou představu o chtění?

Ve skutečnosti jde jen o pochopení souvislostí - je to podobné jako například při vaření. Když do polívky přidáváš zeleninu, taky pokaždé netrpíš chtěním to tam dát. Prostě do ní postupně přidáváš, co do ní patří. Protože víš, co a jak pozmění její chuť.

Úplně stejně, jak se přijímá fakt, že celer a petržel potřebuje před nakrájením oloupat, se dá přijmout a pozorovat negativní sklon mysli, který právě vyvstal. Nebojuješ s odporem to udělat, nevzniká chtění to udělat.

Prostě se to děje, tak jako všechno ostatní, co vyplývá z pouhého pochopení, co k čemu vede, z pochopení, že "když - tak potom..."

Pak dochází k jednání bez jakéhokoliv chtění.

Je tu bohatá škála vědomostí. Vajíčko se oloupe až po uvaření.

Spíš než vědomost je to pochopení, co k čemu vede, pochopení, že "když - tak potom..."
Proto se vejce neloupe před vařením, ani se po uvaření nejí se skořápkou.

[vostalpetr]

Ve skutečnosti jde jen o pochopení souvislostí -

Nebo také o chtění chápat souvislosti...

Takže, budto chápu souvislosti díky životním zkušenostem, tedy bez chtění něco chápat,

nebo chci něco chápat...

Přišli by jste na tyto věci co zde píšete sami o sobě díky životním zkušenostem ????



No o tom si dovolím poněkud pochybovat,
obzvláště u pilných studentů věd duchovních...

[vostalpetr]

Jedinej, kdo opravdu dobře a zasvěceně píšu o stavu bez chtění je Hloupej Oslík...

Ono totiž ego je neustále ve stavu nějakého často nevědomého chtění,
chtění chápání souvislostí, chtění rozpouštění vasán, chtění s něčím manipulovat, chtění poznání, chtění tvoření atd. atd.

Když ale poznáte stav bez chtění,
začnete psát to samé, co píše Oslík...

A tak, jako jste se ve stavu relaxace všeho vzdali,
tak i ve stavu normálního života se začnete vzdávat svého chtění,
nebot to vcelku dobře poznáte, kdy u vás nastane stav chtění,

obzvláště stav nějakého duchovního chtění, protože s tím budete konfontováni...

viewtopic.php?f=175&t=1473

[Návštěvník]

Přišli by jste na tyto věci co zde píšete sami o sobě díky životním zkušenostem ?

Jen díky jim. Tedy hlavně díky tomu, když pořád znovu zjišťuješ, že lautr nic z těch všech návodů co jsi vytrvale zkoušel, aby se to konečně natrvalo změnilo, nefunguje.

Do té doby furt něco chceš měnit, i když si to neuvědomuješ, a právě to je příčinou, že se pořád obnovuje ten, kdo chce, aby to bylo jinak.

Nakonec se to asi nějak samo bhakticky vzdá - ne rezignovaně, rezignace má v sobě bezděčný odpor, ale sám od sebe zmizí zájem udělat něco pro možnost změny (protože je to pitomost, nefunguje to) - vlastně se ukáže až zpětným pohledem, po nějakém čase, že tě to přešlo.

Moje zkušenost je, že tohle se záměrně udělat nedá. Nezbývá než nechat ego podnikat v duchovní oblasti tak dlouho, až začne být nad veškerou pochybnost jasné, že právě tahle podnikavost je pro ego Živou vodou - která ho pořád znovu aktivuje.

V podstatě to vidím asi dost podobně jako ty, s tím rozdílem, že předchozí dlouhodobá praxe prohlubování pozornosti k vnímanému asi hraje určitou roli u lidí, co jsou karmicky zapatlaní - vede to k poměrně diferencovanému vhledu do skladiště vnitřních spouštěčů ulpívání, a tak se na ty ulpívavosti už tolik nechytáš - jo, vznikají, i když už slabší ... No a co, v předchozích dobách se postupně vytvořil návyk všímavosti k obsahům vědomí... neskáčeš tomu všemu na špek... ztotožnění na moment vznikne, ale nenalepí se to jako kdysi... a tenhle návyk funguje dál, i když se tím už nic nesleduje... jako každý jiný návyk...

Potom, co se to všechno pustí, zřejmě zmizí nevědomé napětí (bezděčný hlídač) v psychice, protože i tělo je pak mnohem uvolněnější, i při činnostech

Pořád mě ale baví vnímat příčiny a důsledky, to mě zajímalo odjakživa, asi se tím bezděčně řídíme všichni - viz "vajíčko se oloupe až po uvaření"

[vostalpetr]

a tenhle návyk funguje dál, i když se tím už nic nesleduje... jako každý jiný návyk...

S duchovníma návykama je problém,

samozřejmě jsou to návyky jako každé jiné,

jen se o něco hůře asi pouštějí...

vede to k poměrně diferencovanému vhledu do skladiště vnitřních spouštěčů ulpívání, a tak se na ty ulpívavosti už tolik nechytáš - jo, vznikají, i když už slabší ... No a co, v předchozích dobách se postupně vytvořil návyk všímavosti k obsahům vědomí... neskáčeš tomu všemu na špek... ztotožnění na moment vznikne, ale nenalepí se to jako kdysi... a tenhle návyk funguje dál, i když se tím už nic nesleduje... jako každý jiný návyk...

No uvidíš,
já tedy nejsem nějaký velký praktik,
ale když jsi v nějakém uvolněném stavu a pak z něj vypadneš, tak si toho všimneš (dřív či později)

a ted si můžeš vybrat,
budto to změníš nebo to necháš být,

v duchovnu se radí to hlídat a změnit
v relaxaci bych to neradil měnit a zůstat skoklej na špeku

Když máte hlad jezte, když se vám chce spát, spěte, když jste unavení odpočívejte, když jste smutní plačte, když máte vztek vztekejte se. Vše kde není rozpor s tím co je je meditace. Je-li tu bolest stačí si uvědomovat bolest, je-li tu stres, strach, stačí si ho jen uvědomovat a nemanipulovat s ničím, do ničeho nezasahovat... neposuzovat nic jako nepříjemné a příjemné... nechtít měnit aktuální stav věcí!

Moje zlušenost je stejná, chtít měnit aktuální stav (byt jsem na špeku) je podle mne kontraproduktivní vůči relaxaci...

[Návštěvník]

Když máte hlad jezte, když se vám chce spát, spěte, když jste unavení odpočívejte, když jste smutní plačte, když máte vztek vztekejte se. Vše kde není rozpor s tím co je je meditace. Je-li tu bolest stačí si uvědomovat bolest, je-li tu stres, strach, stačí si ho jen uvědomovat a nemanipulovat s ničím, do ničeho nezasahovat... neposuzovat nic jako nepříjemné a příjemné... nechtít měnit aktuální stav věcí!

Přesně tak...

Stačí si uvědomovat - to je ten výsledek všímavosti

Dokud si nevšimneš, jsi s tím ztotožněný a neuvědomuješ si to

[vostalpetr]

No ale to je asi tak všechno,
jsem nasranej, no tak jsem nasranej,
rozhodně to neměním...

[Návštěvník]

Stačí si uvědomovat - to je ten výsledek všímavosti

Dokud si nevšimneš, jsi s tím ztotožněný a neuvědomuješ si to

No ale to je asi tak všechno,
jsem nasranej, no tak jsem nasranej,
rozhodně to neměním...

Snaha to změnit = aktivita duchovního ega

[vostalpetr]

Ale i snaha to záměrně pozorovat je snaha duchovního ega..

Budto jsem si vědom třeba svý nasranosti, nebo nejsem,
nemusím být za každou cenu si vědom toho jak a co se děje

Neřeším, jestli jsem bdělý, nebo nebdělý,
nenaháním bdělost,

budto je nebo není...

[Pavla]

Ale i snaha to záměrně pozorovat je snaha duchovního ega..

Budto jsem si vědom třeba svý nasranosti, nebo nejsem,
nemusím být za každou cenu si vědom toho jak a co se děje

Neřeším, jestli jsem bdělý, nebo nebdělý,
nenaháním bdělost,

budto je nebo není...

tomu říkám pravdivost... když je naštvanost, tak je naštvanost
žádné hrátky o to vidět naštvanost jako lásku třeba

[vostalpetr]

Jestliže povstanou myšlenky, zůstaň v tomto stavu bděle přítomen, jestliže žádné myšlenky nepovstanou, buď bděle přítomen i v tomto stavu. V bdělém vědomí obou stavů není žádný rozdíl."
“
— Garab Dordže

Takto je to v dzogčhenu,

ale já bych si nějaký starosti o to, jestli jsem bdělý nebo nebdělý nedělal,
stejně jako bych si nedělal starost o to, jestli jsem nebo nejsem uvolněný

jsem uvolněný i od záměru být uvolněný či být bdělý