vostalpetr píše:armin píše :
Vše se odehrává "ve vědomí" . Všechny záře, realizace, pozorování, iluze, stavy atd. zkrátka všechny projevy
Vědomí samo nemá žádné přívlastky ani omezení, nemůže být objektem pozorování ani nic nedělá ani se neprojevuje ani neprochází nějakými stavy (nerealizuje, nepozoruje, nezáří atd.)
Vědomí samo o sobě neexistuje, je jen jedním z aspektů Skutečnosti, tedy toho, co je.
Pokud vědomí přisuzujeme nějaké jiné vlastnosti či stavy, než je aspekt "vědomosti", pak už mluvíme jen o nějakých představách, sebeprojekcích, konceptech, které označujeme pojmem vědomí (podle toho jak se nám to zrovna líbí, nebo hodí)
Pravda je před svědkem – pozorovatelemOtázka: Je Já pouze svědkem (sákšimátra)?
Bhagavan: Pojem „svědek – pozorovatel“ je vhodný, když je zde objekt k pozorování. Pak je to dualita. Pravda leží za touto dvojicí. V mantře sákši čéta kévala nirgunaša, slovo sákši (svědek) musí být chápáno jako sannidhi (vědomá přítomnost), bez které nemůže nic dalšího existovat. Všimni si, jak je slunce nezbytné pro denní činnosti. Přesto ale není součástí dění světa – to však bez slunce nemůže existovat. Slunce je svědek činností. Podobně to je s Já.
Když hovoříme o „svědku – pozorovateli“, nesmí to vést k představě, že zde existuje pozorovatel, a něco odděleného od něj, co pozorovatel pozoruje. „Svědek“ ve skutečnosti označuje světlo, které osvěcuje pozorovatele, pozorované a proces pozorování. Před, během i po objevení se trojice pozorovatel – pozorované – pozorování, existuje osvícení. Pouze ono vždy existuje.
Den za dnem s Bhagavanem, 18. července 1946.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Komentář:
Vědomí existuje nezávisle na čemkoliv, co si uvědomuje. Je existencí samo o sobě – prvotním principem, bez kterého neexistuje nic ostatního. Aby něco mohlo existovat, musí si to vědomí uvědomovat. To, zda si něco současně uvědomujeme, nebo vnímáme pomocí mysli a smyslů, neovlivňuje samo vědomí, které propůjčuje svou duchovní moc k činnostem. Vědomí, kterým podstatně jsme a jenž je Já, existuje a je možné si jej uvědomovat i bez konkrétního pozorování. Tato základní rozlišená trojice – triputis pozorovatel – pozorování – pozorované, je zevním rozvinutím původních božských sil – mohutností vědomí, které kašmírský šivaismus nazývá iččhá šakti (síla vůle – touhy), džňána šakti (síla poznání – poznávání) a krijá šakti (síla tvoření – projevování). Objevení se pozorovatele je projevem boží vůle či touhy. Pozorování je následným rozvinutím vůle – touhy něco poznávat. Pozorované je konečným projevem – rozvinutím či odhalením touhy – vůle něco poznávat do podoby poznávaného – pozorované zkušenosti objektu. Tyto tři základní síly moci vědomí spočívají ve svém neprojeveném nerozlišeném božském stavu v samotném vědomí – jeho neprojevené duchovní moci. Ve svém božském stavu je iččhá šakti svobodnou boží Vůlí, džňána šakti je Poznáním a krijá šakti je tvořivou Mocí.
Tyto tři základní síly symbolicky znázorňuje Šivův trojzubec, který je základním atributem Šivy znázorněného jako jogína. Podobný obraz můžeme vidět u Neptuna či Poseidona – „vládců moří“, jak je známe z řecké a římské mytologie. Obě tato božstva symbolizovala samo vědomí a jeho moc rozvinutí do podoby pozorovatele – pozorování – pozorovaného.
Já, jako ryzí sebe si vědomé vědomí, zahrnuje celou rozlišenou zkušenostní trojici pozorovatel – pozorování – pozorované, a současně není ani jedním z těchto tří rozlišených aspektů naší zkušenosti. Proto často hovoříme o absolutním Pozorovateli, který je Světlem. Světlo neoznačuje nic jiného, než samo ryzí vědomí, které osvěcuje vše, co si v sobě uvědomuje, vše, co pozoruje. Jiné Světlo než samo vědomí neexistuje. Já je tedy vždy přítomno ještě před rozvinutím síly vůle nebo touhy cokoliv poznávat, a tak pozorovat – je na konkrétním pozorování zcela nezávislé. Já – Světlo ryzího vědomí je před samotným mechanismem pozornosti – tedy věnování či soustředění pozornosti k čemukoliv pozorovanému. Sannidhi je vědomá přítomnost či zkrátka „sebe-vědomí“ nebo „uvědomění sebe sama – své přítomnosti“. To je ve skutečnosti cíl, kam musíme obrátit své uvědomování neboli rozlišující moc naší pozornosti, abychom dosáhli uvědomění v Já, které je přítomno, ať již je přítomna zkušenostní trojice pozorovatel – pozorování – pozorované, nebo tato základní trojice sil Já spočívá ve svém božském stavu.
V tradiční praxi meditační řady na rozlišujícího se pozorovatele, jak ji uvádí advaita, Šankara nebo šivaismus a kterou provádíme na našich seminářích, využíváme specifické soustředěné pozorování pouze k dosažení potřebného soustředění toku pozornosti, abychom v naší zkušenosti získali prostor pro zachycení a rozpoznání právě vědomé přítomnosti – sannidhi, rozlišené od celé zkušenostní trojice pozorovatel – pozorování – pozorované, jak o tom hovoří Ramana Maháriši; tedy sebe si uvědomujícího – vědomého pozorovatele, jehož ryzím základem, prostého veškerého pozorování a pozorovaného, je ryzí vědomí samo – ryzí Světlo – Já.
Já je absolutním Pozorovatelem, který má povahu neomezeného prostoru – pole vědomí (čitákáša), které si v sobě a ze sebe uvědomuje a v sobě zahrnuje pozorované zkušenosti i vlastní pozorování daného pozorovatele, jenž jsou zevním rozvinutím – projevením původních neprojevených potenciálních božských sil Vůle – Poznání – Tvoření.
http://www.jirivacek.cz/index.php?optio ... &Itemid=76 
