jak to vlastně doopravdy je..

[rafael]

Kdo je guru?

Často je pokládána otázka, jestli člověk vůbec potřebuje gurua. Jistě že existují výjimky, ale z vlastní zkušenosti vidím, že většina lidí, které potkávám, potřebují člověka, který by je doprovázel v jejich rozvojových procesech a napomáhal jim při jejich duchovnímu vzrůstu. Obzvláště ti, kteří se snaží guruovi velmi bránit a hledají potvrzení, že to jde i bez něj, ho z mého pohledu potřebují nejvíc.

Kdo vlastně je guru? Existuje představa, že guru je někdo, kdo je vševidoucí a vševědoucí nebo vlastní léčebné síly. Není tomu nebo nemusí být tomu vždycky tak. Zde se jedná o takzvané "sidhis", nadpřirozené schopnosti ducha, které jako takové nemají s poznáním Pravdy nic společného, ale které se mohou u gurua vyskytovat, jako výsledek jeho vývojového procesu.

Když mluvím o guruovi, nemám na mysli člověka, který předvádí nějaké zázraky. Mám na mysli džňánina, toho, který poznal Pravdu, který nemá žádné já, které by chtělo někde něco předvádět. Spousta věcí se děje kolem džňánina, ale tento nepřebírá za nic zodpovědnost, ani za zázraky či léčbu nebo seberealizaci, která nastala v jeho blízkosti. Džňánin ví, že je pouze jedno jediné nejvyšší JÁ, skrze které se všechno děje.

Vše, co se děje, se děje automaticky, náhle a spontánně v přítomnosti gurua. Spontánní léčby během daršanu se nestávají úsilím nebo schopností, protože Tady není nikdo, kdo by něco dělal. Tělo džňánina je pouze kanálem, které umožňuje nejvyššímu JÁ, vyzařovat a kanalizovat universální sílu.

Omyly na cestě

Ze zkušeností posledních let vidím, že hledající potřebují gurua ne proto, aby mu potvrdil, že osvícení nastalo, ale především proto, aby mu sdělil, že osvícení ještě nenastalo a jeho já ještě nebylo konečně usmrceno. Zde dochází ke spoustě omylů, které je schopen vymýtit pouze guru, když vidí, že se hledajícího mysl plně oddává iluzi. Někteří lidé žijí v domnění, že jsou osvícení a zároveň v obavě, že osvícení ztrácí, což je naprosto nesmyslné.

Jiná mysl hledá zase potvrzení, že je možné dosáhnout Poznání krok po kroku a oddává se představě, že už vlastně Poznání před lety dosáhla. Další mysli si zase myslí, že už budou brzy u cíle. Důležité je i tady pochopení, že pokud je tady stále ještě nějaké chtění, nemůžeš plně splynout s Bohem. Při úplném slynutí v oddanosti k Bohu, všechna přání odcházejí a stupeň toho, že si nic nepřeješ je právě předvojem Poznání.
Pokud se hledající nachází ve své vlastní přirozenosti, kde je guruem poukazováno na to, "že jsme zde doma", "že jsme zde osvíceni", neznamená to v žádném případě, že došlo ke konečnému usmrcení ega, jedná se pouze o poukázání na momentální zkušenost hledajícího, která je (dlouhodobým) předvojovým stupněm seberealizace.

Naopak většinou právě tady začíná ego ještě více narůstat, v důsledku svých nových příjemných zkušeností a pokládá tento stav za vlastní osvícení. Mysl dokáže být natolik nadaná, že se takzvané "osvícení" nachází pouze v mysli, která nebyla s konečnou platností zničena.

Podle toho, jak guru celou situaci vidí, je možné buď nechat ego i nadále narůstat, až se časem samo od sebe zase zhroutí nebo může být tento vzrůst guruem přímo podchycen. To záleží na individuálním postoji hledajícího.


Soustředit se na jméno nebo na formu gurua je forma duchovní praxe. Jestliže se spojíš s guruem v lásce a oddání, spojuješ se s jeho vědomím. Zde nejde o spojení s určitou formou, určitým člověkem, ale o spojení se svou vlastní přirozeností, guru představuje tvé nejvyšší JÁ. Když dokáže být toto spojení natolik silné, že nevyvstává žádná jiná myšlenka, a když se v guruovi, ve svém nejvyšším JÁ ztratíš, naprosto utopíš, může Tě tato forma duchovního spojení dovést až k seberealizaci.

Guru představuje Tvé nejvlastnější JÁ. On není ani tělo ani mysl, a když se díváš na gurua, tak se díváš na sebe samého. Stejně tak jako když se guru dívá na tebe, vidí před sebou své nejvlastnější JÁ. Medituj v srdci, spoj se s nim vnitřně, ponoř svoji mysl do Srdce a nech se unášet krásou a blažeností svého nejvlastnějšího Já.

Každá myšlenka na gurua Tě vede k sobě samému. Pokud myslíš, medituješ nebo se díváš na gurua, pak se nacházíš ve své vlastní přirozenosti a jsi si vědom svého nejvlastnějšího JÁ. Guru není někdo, kdo je od Tebe oddělený. Proto ho integruj ve svém Srdci. Ta samá síla, která je v mém Srdci je i uvnitř Tvého Srdce a pohání jak Tvůj tak i můj dech.

Když se budeš koncentrovat na Boha ve formě gurua tak Tě to bude vtahovat k němu do Srdce a nakonec Tě to celého pohltí a nezůstane nic jiného než Bůh. Všude, kam pohlédneš, bude jen Bůh a ten, který ho hledal, zmizí.

Ačkoliv ani mysl ani ego neexistují, je paradoxní, že jsou naší největší zábranou při Poznání a překonání duality. Mysl, hledá odpovědi na všechny možné otázky a tyto otázky nikdy neskončí. Odpovědi produkují nové a nové otázky a nakonec nezbude nic jiného, než se těchto otázek vzdát, aby mysl mohla navždy utichnout. Mysl nikdy nebude schopna pochopit Mystérium života.

Proto se dívám člověku do očí. Při pohledu do očí dochází k očišťování mysli hledajícího, k její harmonizaci a ke transformaci stresu a ke zbavování se a k vyplavování jejich nečistot. Po té je mysl vtahována do Srdce.

Když jsi poblíž gurua, jsi nepřetržitě čištěn silou nejvlastnějšího JÁ, aniž by jsi si toho byl vždy vědom, to se děje velmi diskrétním způsobem a prostřednictvím milosti Ticha. Hledající může na toto reagovat zvýšeným psychickým stresem nebo i fyzickými problémy, ve kterých se odráží momentální transformace mentálních vzorků.


Abychom mohli dojít k seberealizaci a ke konečnému osvobození, je nutné se oddat, ztišit a zharmonizovat naši mysl, která se musí vzdát především veškerých svých představ a tužeb. Proto nech svoji mysl na pokoji, vždyť stejně neexistuje, existují pouze myšlenky, které přicházejí a odcházejí. Když jim přestaneš věnovat pozornost a nebudeš si jich všímat, přestanou Tě ovládat. Zklidni se a buď v tichosti, splyň se svou pravou podstatou a odevzdej své tužby, přáni a veškeré otázky Bohu.

Guru /džňánin vidí stav Tvé mysli, Tvé problémy a veškeré Tvé disharmonie. Vidí veškeré problémy, nezpracovaná témata a nucení, kterých si hledající sám není vědom a které není schopen reflektovat. Guru je tady od toho, aby Tvou mysl zharmonizoval. Mysl, která je příliš aktivní musí dosáhnout sattvickou kvalitu - stát se čistou, plnou míru a klidu.

Když se vzdáš myšlenek, satsang a prezence gurua a oddanost k němu vtáhne myšlení do Srdce; proto udržuj pozornost ke guruovi nebo k nejvyššímu JÁ. Učiň Boha svým partnerem. Otázky a odpovědi na Tě drží v mysli, proto je musíš odevzdat Bohu, odevzdej svou mysl, aby milost mohla proudit. Je nutné učinit Boha svou nejvyšší prioritou a soustředit se na duchovní cestu také tím, že se vzdáme myšlenek a dalších mentálních aktivit, které nás odvádějí od našeho nejvlastnějšího JÁ.

Odpověď na většinu otázek je nevyjádřitelná slovy, je to zkušenost naší vlastní přirozenosti, našeho nejvlastnějšího JÁ. Síla našeho nejvyššího Já pohltí všechny otázky a zbude jedna jediná odpověď, nejjasnější vyzařující sama ze Sebe.

Když je mysl čištěna guruem dostává se hledajícímu různých zkušeností blaženosti bytí. Toto může způsobovat přírůstek ega. Hledající si toho, jak bylo již řečeno, většinou nejsou vědomi, že jejich ego začíná narůstat. Guru, který tento stav vidí, může udělat nutné korektury.


Málokdo je schopen skutečně se oddat. Někteří lidé mají paniku z představy, že by mohli své já ztratit. Když mysl klesá do Srdce, muže vznikat panika, protože mysl se bojí toho, že by mohla být vyhlazena. Někteří hledající si myslí, že chtějí realizaci, ale jejich mysl má strach a není dostatečně čistá a připravená na tento šok, aby ho mohla vydržet.

Množství milosti, která je poskytována guruem je přímo závislá na množství, které jsi schopen absorbovat. Guru může poskytovat jen tolik milosti, kolik jsi schopen přijmout. Toto množství je omezeno vlastní kapacitou, vlastní schopností hledajícího se vůči guruovi otevřít.

Většina hledajících potřebuje velmi dlouhou dobu na to, aby byla jejich mysl očištěna a aby se naučili oddat se svému nejvyššímu Já. Hledající zdaleka nejsou připraveni na seberealizaci a především ne na ten šok, který následuje, když milost přijde. Jsou schopni přijímat milost pouze po částech, velké množství této energie by bylo psychicky i tělesně nebezpečné.

Aby došlo k ulehčení těchto procesů, poukazuji zásadně na veškeré disharmonie ducha, které na cestě vidím a vedu tak hledající vědomě jejich transformačním procesem ke klidné sattvické mysli. Tato cesta je pro hledající příjemnější. V jiných případech dochází k nárůstu ega do takové míry, že se toto musí zákonitě po určité době dostat do velkých těžkostí a stresu. Teprve poté mohou být provedeny další korektury.

Pokud se budeš soustředit na formu gurua, je možné, že se Ti guru zjeví a že ho uvidíš před sebou. Nejsilnější je spojení prostřednictvím Srdce. Vyber si proto určitou duchovní cestu a zůstaň jí věrný. Vyber si gurua, který k Tobě pasuje.

Mysli na mistra jako na neoddělitelného od Tebe samého. Je jen jedna síla, která proudí ve všech. Musíš ho cítit uvnitř sama sebe, abys poznal, že není žádná oddělenost. Když budeš meditovat ve spojení s guruem v Srdci, tak objevíš, že on je Tvé nejvlastnější Já. Ponoř mysl do Srdce. Pokud na něj myslíš, je mysl stále ještě aktivní, a proto nebude schopna rozpustit se v kráse Srdce. Pokud se zbavíš všech myšlenek, mysl se automaticky ponoří do Srdce. Meditace v Srdci nastává až tehdy, když je mysl plně ponořena do Srdce a je absorbována nejvyšším Já.

Seberealizace budeš schopen pouze tehdy, pokud se vzdáš všech svých přání a tužeb. Pokud se o ni budeš snažit jako o nějaký cíl, tak ji nikdy nedosáhneš. Čím více se o ni budeš snažit, tím více Ti bude unikat.

V nejvyšším Já neexistují žádné rozdíly ani vztahy. Abys dosáhl tohoto stavu, je nutné zbavit se veškerých vášní a odloučit se od všeho, co Tě ve světě drží. Žádné fyzické ani mentální úsilí Tě k Bohu nedovede, musíš Mu padnout k nohám, nechat se Jím absorbovat a odevzdat Mu svou vůli.

[Alaja]

Jak se tak prokousávám všelijakými naukami a náboženstvími, tak vidím, že jejich zakladatelé své učení věnovali pouze a jedině mužům.

Třeba buddhisté - mají se vyhýbat ženám, jako čert kříži, aby nebyli jimi uvedeni v pokušení. Pak, když se ženám dostatečně navyhýbají, tak se z nich třeba stanou guruové.
No a pak si nějaká nezkušená hledačka Pravdy přijde k nějakému takovému guruovi a věnuje mu všechnu svou lásku, jak jí bylo doporučeno, onen guru se stane jejím idolem, jejím milovaným Guru.
Kdo odolá vášni, která většinou provází lásku mezi mužem a ženou? Guru nebo adeptka? Měli by odolat oba dva, že áno.
Pouze v mysli milovat, vášně a touhy po kontaktu musí zcela stranou, i v představách.

Musí to být hezké, pro takového gurua, když je neustále obklopen spoustou žen, které ho zbožňují, vyslovují jeho jméno hned po ránu a i než ulehnou k spánku, na stěně v ložnici mají jeho zarámovaný obrázek.....

Docela by mne zajímalo, jak to takový guru vnímá....sice jsem kdysi v Praze viděla několik takových guruů, ale nějak mi to tenkrát nenapadlo, se je na něco takového ptát, a i kdyby, tak by mně ti, co je nekonečně uctívali a chránili je svými těly, k nim ani nepustili...

[Alaja]

Ženy české a buddhisté

Všimli si toho i další: mnohé české manželky jakoby poslední dobou zanevřely na své manžele jógíny a buddhisty. Přesněji vzato, na ty jejich rysy, které donedávna platily za ctnosti. Jakoby se jim přestalo líbit, že jsou hodní a že jsou milovány. Jakoby toužily po násilném opaku (tak jako se cikánkám líbí, když je muž občas seřeže). A tak je prostě chtějí vyměnit za jiný typ. Jenže manžel není mobil, a duchovnost není máslo. Naznačuji, že uvažovat (a psát a diskutovat) o buddhismu, spiritualitě nebo duchovním partnerství jako o prášku na praní, nebo reklamovat zdánlivé chyby partnera (místo pokusu o nápravu těch svých) je chybou daleko větší než malou.

V čem je žena jiná, než muž? Má snad k Bohu blíž, nebo dál? Proč asi? zauvažoval jeden internetový žurnalista, a vyprovokoval mne k reakci jak obecné, tak konkrétnější, týkající se současných českých žen. Jiný mladý muž se po dvou rozchodech (s psycholožkami) zeptal, jestli by mu ve styku s ženami pomohlo, kdyby byl osvícený… Svou odpovědí (viz níže) jsem ho nepotěšil.

Jak tušili naši předkové, a jak dnes víme, žena má k Bohu a ke skutečné, nejen té proklamované duchovnosti, přirozeně blíž, než muž. Jaké jsou ty hlavní důvody? Propojenější mozkové hemisféry, jakési pravidelné (hormonálně-menstruační, ale pro duchovnost blahodárné) zamlžení racionality, silnější intuice, transformace mozku v pubertě a hlavně v těhotenství a po porodu, který je v ideálním případě jakýmsi duchovním probuzením (osvícením) – dívka se rodí v Ženu.

Musel to vycítit i Buddha, když tak dlouho váhal se založením ženských klášterů. Hlavním důvodem tehdy bylo ale především totéž, co dnes: ženy muže při meditaci a v duchovní praxi rozptylují a překáží. Letmý pohled na obliny a mnohaměsíční práce na soustředění mysli je ta tam, odplavena hormony a tělesným vzrušením (dnes přece víme, že největším sexuálním orgánem je mozek). Jinými slovy, žena duchovnost (a mužské praktické metody k ní vedoucí) vlastně ani tak nepotřebuje. Tedy, nepotřebovala by, pokud by zůstala Ženou, jenže dnes jsou ženy většinou již tak infikovány mužským způsobem vnímání reality, že by jim taky neuškodila. Ještě jinak, původní ženská duchovnost je prostě jen jiná než ta pracně vymeditovaná mužská (podobně jako se liší strohá a přímá matematika mužů od intuitivnější, ale není-li potlačována a upozaďována, stejných výsledků dosahující matematiky ženské).

Buddha nakonec řád mnišek založil, ale původně to byl řád pro ženy, jejichž manželé opustili rodiny. Skutečnost, že připustil schopnost žen dosáhnout osvícení a poskytl jim k tomu příležitost je z jeho pohledu pochopitelný (i když, zejména uvážíme-li, jaké bylo postavení ženy v tehdejší Indii, zároveň za revoluční) čin. Mnišky ale musely dodržovat mnohem přísnější pravidla než mniši, a tak jejich řád nakonec v mnoha částech buddhistického světa zanikl, poznamenává Donald S. Lopez jr. v knize Příběh buddhismu.

Nemyslím si ale, že je zvláště dnes třeba pátrat po nějakém spirituální odpovědi na výše položenou otázku: problém není teoretický, ale ryze praktický (a proto se mu věnuji). V poslední době tak časté odchody českých manželek od buddhistických nebo jógínských manželů mají podle mne mnohem přízemnější než duchovní důvody. Jde o jev, kterého si už povšimli i nebuddhisté, pozoruhodný je ale fakt, že manželky českých buddhistů a jógínů od svých mužů odcházejí, přesto (nebo právě proto) že jsou to v jistém smyslu ideální manželé, kteří nepijí, neklejí, jsou často doma, pečlivě se starají o děti, milují, odpouštějí, jsou hodní a tolerantní…jenže, a tady narazila kosa na evoluční kámen a současný nátlak médií – jsou až příliš často poněkud nemajetní (majetek, tedy peníze, pro ně nehrají až takovou roli). Ženy české, které se tak rychle a naprosto nepřipraveny ocitly v (tolik rozkoší a požitků nabízejícím) kapitalismu, dříve či později volí partnera, který alespoň slibuje onu dávnou (a feministkami nesmyslně tvrdě kritizovanou) mužnost, reprezentovanou vysokým platem, nebo rozsáhlým movitým majetkem… nebo alespoň rádoby dobrodružným životem.

Zatímco v 70. a 80. letech min. stol. byly odchody manželek od jógínů a ranných buddhistů spíše vzácné, a měly výhradně osobní důvody, koncem 90. let min. stol. a zvláště pak s nástupem dalšího desetiletí se s rozvody těchto jinak spokojených párů roztrhl pytel (a rozvést se vždy chtěly ženy). Tvrdím, že to časově souvisí s nárůstem možností utrácet za něco, co pro buddhisty jsou zbytečnosti. A s bezprecedentním mediálním nátlakem, kterému mozek ženy nedokáže odolat.

Samozřejmě existují společnosti, ve kterých ženy stále (naštěstí) nepodlehly lákavé západní formě emancipace, a které si uchovaly jistou morální úroveň, ať už vycházející z rituálů a dávných „desater“ všeho druhu, anebo z pragmatické zkušenosti minulých generací. Například bódhisattvové, zvláště v Tibetu (a zvlášť zvláště v tantrickém buddhismu), jsou běžně ženského pohlaví (bódhisattva soucitu Avalokitéšvara, má v Číně podobu bohyně Kuan Jin, v Tibetu je to Tara), a nemyslím, že si tamější ženy stěžují na muže neschopné je zaopatřit. Jenže vlastnosti tamních (a jiných asijských) žen nelze jen tak importovat k nám, a uječené české estradiolce, střídající partnery jak svetříky, jejíž ekologická stopa je navíc gigantická, nelze (protože je pozdě, protože její mozek je již přestavěn), co se týká vztahů, jakkoliv poradit.

Tyhle nespokojené ženy, v nichž neustále sílí napětí mezi evolučně daným programem ženy a menstruace a současným tlakem médií a „módy“ a lákadel všeho druhu, takže se cítí nespokojené a nešťastné, si odmítají přiznat, že a) šťastné budou jen když budou nejprve pečovat o (své partnery i děti), a až poté o sebe, a právě proto budou intenzivně niterně a tedy i tělesně šťastny, b) guru je také jen a především (pro ty ostatní, a zvláště pro jeho manželku) člověk, c) si s tím svým nikdy neporozumí jako s kamarádkou, d) duchovní partnerství jako sociologický model pro nejbližší budoucnost (oba partneři si vzájemně pomáhají na duchovní Cestě) je u nás zatím naprosto nemožný: obávám se, že i ta „nejduchovnější“ současná česká žena by s osvíceným manželem moc dlouho nevydržela.

Jako bych slyšel námitku Buddhovy i Ježíšovy matky, stejně jako mé první i druhé ženy: co mi budeš vykládat, když ti peru ponožky… jakoby ženy nedokázaly vnímat svého manžela buddhistu (i delší dobu po období zamilovanosti) jako muže a zároveň jako buddhistu, a tak měly neustále neovladatelnou tendenci dělat ze všeho guláš (eintopf) a účelově tyto role míchat. Jako by ve jménu emancipace vyžadovaly respekt a ohledy vůči sobě samým, ale nebyly ochotné totéž poskytnout i partnerům. Z pohledu feministek a těchto žen: když muž kope díru, zmocňuje se země, znásilňuje, ale když ji kope žena, jde o imitaci ženského těla a nedochází ke zranění země. Jako by jim nikdy nedošlo, že i guru je jen člověk, a že i ten největší učitel je ve věcech vztahů bezmocný jako malé dítě.

Popsal jsem to již několikrát (ale protože nikdo nepochopil, je třeba to popsat znovu): hlubinný rozdíl v pojetí duchovnosti mezi muži a ženami, a zároveň neoddiskutovatelnou hmotnou zainteresovanost českých, ale i amerických (a těch hezčích západoevropských žen) výstižně ilustruje vtip: Americký guru, spisovatel a pyšný otec pozoruje ve dveřích se svou o generaci mladší manželkou šestiměsíčního syna, který spí v nové postýlce u otevřeného okna, jímž je vidět jasné tmavé nebe se spoustou blikajících hvězd. Po chvíli mlčení, inspirován hlubinami vesmíru i lidských duší, ženě zašeptá do vlasů: „Vím, na co teď myslíš.“ Žena po chvíli pronese: „Jak mohli chtít za tu postýlku 200 dolarů, to nepochopím.“

Vlastimil Marek
http://blog.baraka.cz/2010/11/zeny-ceske-a-buddhiste/

[Honzam]

Ano, řekla bych, že skutečný guru Ti nic nedává, ale všechno vezme.

K čemu mu to všechno je, když nic nedává?

[Návštěvník]

Ano, řekla bych, že skutečný guru Ti nic nedává, ale všechno vezme.

K čemu mu to všechno je, když nic nedává?

Zbaví tě břemene a to umožní poznání toho, co se nedá vzít.

[Honzam]

Ano, řekla bych, že skutečný guru Ti nic nedává, ale všechno vezme.

K čemu mu to všechno je, když nic nedává?

Zbaví tě břemene a to umožní poznání toho, co se nedá vzít.

Vzít znamená nejen zbavit. Co s tím "břemenem" dělá? Co všechno se dá vzít?

Guru představuje Tvé nejvlastnější JÁ.

...

Žádné fyzické ani mentální úsilí Tě k Bohu nedovede, musíš Mu padnout k nohám, nechat se Jím absorbovat a odevzdat Mu svou vůli.

[Honzam]

To vůbec není k smíchu!

http://guruphiliac.blogspot.cz/2006/03/ramana-hearted-hitler.html

In a 1980 article "Hitlerism & the Hindu World" published, in The National Socialist, Savitri explained the basis of Esoteric Hitlerism and related some of her experiences with the Hindus during the war. Quoting Ramana Maharishi, "one of the greatest spiritual personalities of modern India", the sage's reply to a question on Hitler was that "He is a gnani".

In neo-Nazi circles, it is even claimed (here by Claudio Mutti on p.26), on the authority of one Sadhu Arunachala: A Sadhu's Reminiscences of Ramana Maharshi (1994, p.52) that Ramana Maharshi (d.1950), indisputably one of the greatest Hindu yogis of the 20th century, had declared:"It is possible that Hitler is a jnani, a divine instrument."

"Je možné, že Hitler je džnánin, boží nástroj."

[Honzam]

Pozná jen opravdický mistr opravdického mistra? Je to tak doopravdy?

[Honzam]

"Je možné, že Hitler je džnánin, boží nástroj."

No přece vždyt o tom každou chvíli píšu,
Hitler měl blízko k Nietzemu a jeho nadčlověku a Vůli

Vůle Univerzálního Vědomí má univerzální moc a sílu,
je to něco univerzálního co je nad člověkem
něco archetypálního

Ovšem tato Vůle UV má být "překročena" tím, že je realizována
ale ne tím, že nás začne ovládat
a vanou s námi stříbrné větry touhy

Fašismus a komunismus měl ohromnou sílu proto,
protože byl v souladu s některými kvalitami UV


Proto je to taky tak pro mnohé lidi fascinující...

S kterými ano a s kterými ne? Díky.

[Honzam]

Co je doopravdy kvalitní Jednota?

[Návštěvník]

Vzít znamená nejen zbavit. Co s tím "břemenem" dělá?

Co udělá slunce s nocí?
Co udělá poznání s nevědomostí?

Co všechno se dá vzít?

Všechno, co nepotřebuješ ke své existenci, i když si myslíš, že to potřebuješ.

[Honzam]

Co je doopravdy kvalitní Jednota?

Aspekty Já jsou i kvalitami Jednoty projevu

Píšu o nich tady furt

Můžeš prosím ty důležité vyjmenovat?

Kvalitní Jednota je: ???

i nenávist je láska ? platí to i naopak ? Něco jako všechno zlé je k něčemu dobré? tj. ->
-> vědomí a bytí jsou podstatou neutrální
všechno je stejné, protože všechno je prázdné
...

???

Kvalitní Jednota není: ???

řád, úklid, cenzůra kontrola, hrozba za porušování řádu a odstranění nežádoucích jedinců,
přesvědčení o pravdě, přesvědčení že já nekonám, ale koná vyšší moc (prozřetelnost)
etika, morálka, smysluplnost (Hitler byl odborník na smysluplnost toho co je umění)
záchrana světa a vyvolené rasy, šíření božího řádu do světa

???

Jde mi je jen o takový brainstorming po úderném titulku "JAK TO VLASTNĚ DOOPRAVDY JE.."
O podstatu té kvality a nekvality v Jednotě a mimo ni.

[Honzam]

V čem spočívá ta Jednota?

Co z toho všeho (třech úrovní) si guru vezme? Co vzít nejde?

nebo

Nic vzít nejde, protože tohle všechno je Jedním? Jak se to kvalitně integruje v Já a v guru?

[Honzam]

Se podívej, o čem kterej guru píše
a budeš to vidět,
co si "vzal" a co si "nevzal"

Každej povětšinou píše o tom co zná...

Mě zajímají moje děti a s jakými očekáváními jsou ochotné nechat se okrást.
Mě nezajímá menšinový názor guru, mě zajímá ten většinový.

[Návštěvník]

No jo, boj je boj,
i já si rád zaválčím jako ten Hitler za životní prostor na JZ,
neměli ho zužovat...

Vypadá to tam bledě, Lama skončil, Eva taky, nebude ti vadit, když se nastěhují sem k tobě a zúží ti tady tvůj prostor?

[Návštěvník]

Eva už tu přece registrovaná dávno je.....

[Návštěvník]

V čem spočívá ta Jednota?

Co z toho všeho (třech úrovní) si guru vezme? Co vzít nejde?

nebo

Nic vzít nejde, protože tohle všechno je Jedním? Jak se to kvalitně integruje v Já a v guru?

Jednota je když....se všichni svorně s láskou mezi sebou perou. Jeden chce božský klid, jiný tu umělotinu nechce, třetímu je to fuk, chce něco jinýho a tak dále a tak dál, každý z nich chce mít to nejlepší místo pod sluncem.. a aby ostatní dál kráčeli tak, jak se to líbí jemu....

Aspoň to tak z pohledů hledačů Jednoty na diskusních forech vypadá. Od pradávna.

[Návštěvník]

Existují fóra, která už té jednoty dosáhla, jsou ponořena v hlubinách věčného ticha.

[Návštěvník]

Existují fóra, která už té jednoty dosáhla, jsou ponořena v hlubinách věčného ticha.

Jo jo, třeba diskusní forum na Matrixu, diskusní forum na Osudu, diskusní kluby na Quicku, stará diskusní fora na JZ, diskusní fora na Mozaikách, NFJZ....

Zastavme se na chvíli a vzdejme jim vzpomínku a náš dík, za ty krásné dny, které jsme na oněch stránkách strávili...

[Návštěvník]

Budou stačit dvě munuty ticha,
nebo budeme držet státní smutek a nebudeme tři dny psát,
jako to bylo když umřel Brežněv ?

Dvě minuty stačily - a nyní lze obnovit síly k dalšímu diskutování....no, snad to poradnazdarma přežije ve zdraví...