Poradna zdarma

Jana píše:

irulan píše:Nedůvěra? Zkusenost sama se sebou, sebepozorovani....clovek si dokáže vysnit cokoliv a pak si na to sam skočit a vypada to tak skutecne. Je to docela zajimavy sledovat (a zda se ze jen jaksi zpetne) jak ty "věčnosti" vsechny pomíjejí. I tenhle pohled zrejme pomine, proc ne.

Teď jde o to, jestli to, čemu říkáš sebepozorování, není jen pozorování vlastní mysli

a ta dokáže vymyslit cokoliv.

Pravda však mysl přesahuje.

Nepotřebuješ si nic myslit, aby bylo vědomé, že to bytí existuje.

no ano, pozorování vlastní mysli (i když ji pozoruje zase jen mysl, že)
"pravda však mysl přesahuje" vymyslel kdo? Typla bych si na mysl
nepotřebuju si nic myslet, to jo. Ale pak taky není žádné "vědomé, že to bytí existuje"

irulan píše:no ano, pozorování vlastní mysli (i když ji pozoruje zase jen mysl, že)
"pravda však mysl přesahuje" vymyslel kdo? Typla bych si na mysl
nepotřebuju si nic myslet, to jo. Ale pak taky není žádné "vědomé, že to bytí existuje"

řekl bych, že jde o to, jak ji používáš - buď zaslepeně valíš své pravdy nebo jdeš v proudu - u obojího používáš mysl - jednou jako zdroj tvorby v závislosti na egoismu, podruhé jen jako nástroj intuice (v souladu se vším)

..no ano, pozorování vlastní mysli (i když ji pozoruje zase jen mysl, že)

Zjištění že není v moci mysli aby si byla sama sebe vědoma,
za nás nikdo neudělá.
Zrovna tak, jako se za nás nikdo nemůže vyspat.

"pravda však mysl přesahuje" vymyslel kdo?

Vymyslet se dá cokoliv, právě tak jako se dá o čemkoliv pochybovat.
Něco jiného je zjistit si sám, co je na tom pravdy.

Jana píše:

irulan píše:"pravda však mysl přesahuje" vymyslel kdo? Typla bych si na mysl
nepotřebuju si nic myslet, to jo. Ale pak taky není žádné "vědomé, že to bytí existuje"

Potřebuješ si něco myslet, aby mohla být vědomá láska ?

Musíš si něco myslet, když si uvědomuješ krásu ?

Zakusila jsi někdy chvíli ticha, ve kterém se neobjevovala žádná myšlenka, a přeci ten život byl šťastný ?

Když nemyslím, tak nemyslím a nevím tak nic o "vědomé lásce", kráse, štěstí. To až ti tam nějaký takový úvahy (to je krása, láska apod.) naskočí, je to myšlenka, tedy mysl, kterou ty tady popíráš.
Můžeš si snad u nemyšlení něco uvědomovat? Já tedy ani náhodou, když nemyslím, nic si neuvědomuju a jako bych nebyla. Zkus si něco uvědomovat a je tu mysl. Zkus popisovat stav nemyšlení a je to spekulativní mysl jako vyšitá, musíš si vymýšlet a domýšlet jaký to v tom stavu bylo. Stejně jako ve spánku (jak ráda přirovnáváš), vnímám s odpuštěním hovno, ale spekulativně si pak můžu domýšlet a popisovat, jaký to bylo blaho.

Ruda píše:

Jarda: Smím vědět o čem je tady řeč?
Tedy co ..nikdy nechybí?

Pozorování vlastní mysli, sebe-pozorování, jinak taky sebereflexe.
Že bývá tato schopnost nevyužita - pozornost bloudí po povrchu (vlastní mysli),
vázne v sebelásce a předsudcích, atp - ještě neznamená že není.

Aha.
No z praktických důvodů budu dál vycházet z toho,
že sebereflexe je užitečná schopnost
a pozornost jejím důležitým nástrojem či podmínkou.

Můžeš si snad u nemyšlení něco uvědomovat?

Jo.
Toho, kdo si uvědomuje jak myšlení, tak ne-myšlení.
Holý život.
Uvědomovat si ho samozřejmě nemohu, to je jenom taková slovní licence,
"jenom" se jím mohu stát.
A až z tohohle bodu se lze něco skutečně dozvídat.
Ne z nějakých knížek nebo diskuzí.

Já tedy ani náhodou, když nemyslím, nic si neuvědomuju a jako bych nebyla.

Já v nepřítomnosti myšlení ..jsem.

Jarda Malej píše:

Ruda píše:

Jarda: Smím vědět o čem je tady řeč?
Tedy co ..nikdy nechybí?

Pozorování vlastní mysli, sebe-pozorování, jinak taky sebereflexe.
Že bývá tato schopnost nevyužita - pozornost bloudí po povrchu (vlastní mysli),
vázne v sebelásce a předsudcích, atp - ještě neznamená že není.

Aha.
No z praktických důvodů budu dál vycházet z toho,
že sebereflexe je užitečná schopnost
a pozornost jejím důležitým nástrojem či podmínkou.

Podmínka je splněna již v kolébce - důvody budou nejspíš praktické-
velké dobrodružství "sebe-pozorování" (které zveš jinak sebereflexí)
může začít, ne? Bimbam. Jak bude u koho probíhat a jak skončí? To jsou
kapitoly tehdy prázdné. Tehdejší čas - jak je jeho zvykem - nyní pokročil
a tak můžeme tu pozoruhodnou knihu sebepoznání otevřít na stránce
s číslem "teď", a mrknout jak se nám právě vede, což?

Ruda:
Podmínka je splněna již v kolébce - důvody budou nejspíš praktické-
velké dobrodružství "sebe-pozorování" (které zveš jinak sebereflexí)
může začít, ne? Bimbam. Jak bude u koho probíhat a jak skončí? To jsou
kapitoly tehdy prázdné. Tehdejší čas - jak je jeho zvykem - nyní pokročil
a tak můžeme tu pozoruhodnou knihu sebepoznání otevřít na stránce
s číslem "teď", a mrknout jak se nám právě vede, což?

Díky za analýzu Rudo
a kdyby někdo chtěl vědět o čem je zrovna řeč, tak si v týhle pozoruhodný knize může nalistovat
včerejší ráno (úte 23. pro 2014 9:12:26)
Viz.

Jana:
Teď jde o to, jestli to, čemu říkáš sebepozorování, není jen pozorování vlastní mysli

Jarda:
Ano.
Pozorování vlastní mysli to je sebe-pozorování, jinak taky sebereflexe.
Když tahle schopnost chybí, ..tak se dějou věci!

teď ještě, Malej Jardo, jestli ta sebereflexe, kterou nabízí mysl, může dát pravdivou informaci o tom, kým jsme.

Ano.
Kdo k ní už přikročil ...a pokračuje, tak tohle ví.

Na rozloučenou přeju všem přítomným příjemné vánoce
a do příštího roku zdraví a dobrou náladu.

vostalpetr píše:Taky vždycky tak po vánočním salátu hrozně prdíte ???

Nejhorší je kombinace salát + pročítání poradny, to mám kolikrát co dělat
abych se neposral.

Jak to tu pročítám, to je úroveň, paní Milerová
Tobě se Jani divím, že na svých stránkách toleruješ tenhle způsob komunikace...

Tak pěkné Vánoce všem. ♥

Tara píše:Jak to tu pročítám, to je úroveň, paní Milerová
Tobě se Jani divím, že na svých stránkách toleruješ tenhle způsob komunikace...

Tak pěkné Vánoce všem. ♥

Taro, proč tohle toleruje, to je tajemství. Ale já to ozřejmím.
v Janě tepe Božské Srdce a to nezavrhuje ani debility ani vrahy.

Matka nezavrhuje pokakaného kojence, protože (přestože) nedorostl k tomu, aby se postaral sám.
Žádný hříšník není od Srdce zavrhnutý. Maximálně bude trpět podle míry své zlotřilosti.

V Petrovi je uvězněný lepší díl a je pod tlakem, a on neví o tom, že trpí.
Rozšiřováním exkrementů okolo sebe si sám zamazává výhled přes své okno do skutečnosti.

Takže zavrhnout jej jen pro to, co píše by bylo nebožské.

vostalpetr píše:Ale je, je tam rozdíl,

já nejsem žádnej pitomej věřící, co si namlouvá dle nějakých duchovních mustrů že je Já, nebo že je v cíli...


Já jsem Já,

Já Jsem Vědomí, Bytí, Blaženost


a ne žádný vědomý blažený bytí

to tedy nejsem...

Osvícené ego duchovně hledající ženy svaří všechno, co si kde přečetla dohromady, a vytvoří duchovní guláš. Má hotovo, je uvařeno...

Z mého pohledu je ego jen sen, iluze, něco, co fakticky neexistuje

Existuje i neexistuje, tady s logickou myslí vcelku pohoříš. Je pravdou že ego je iluze, že ve skutečnosi neexistuje, že skutečnost je nedvojná a když je nedvojná tak ego tedy prvek oddělující ve skutečnosti neexistuje, je to jen sen jak píšeš. Ale zároven tady ta iluze, že jsem oddělenou entitou žijící svůj život prostě vzniká a to ve stejném okamžiku, kdy tu i zároven není:-) a v kompetenci teto iluze je samo snaha se té iluze zbavit a pak uměrně tomu následuje chování a jednání- být vědomějším, vyrovnanějším, směřovat k pravdě jako jednotlivec, jako entita, která pak bude držitelem té pravdy, a že probuzení je probuzením osoby, která toho pílí a odříkáním dosáhne a podobný bullshitárny. Prohlédnutí ega neznamená dezinterpretaci nakých mistrových slov, že již ted jsem probuzen a tudíž není co dělat. Je to pravda i není. Paradoxně. Je to pravda v tom smyslu, že nelze nic udělat proto, aby se iluze ega rozplynula a zároven ale platí, že ikdyž nic dělat nebudu a nemůžu a řeknu si, že již ted je hotovo, že tímto mentálním pochopením je iluze opravdu prokouknuta, tedy lépe řečeno žita! Zmizení egoismu není závislé na tom co si myslím ani na tom co si nemyslím. Neznamená to, když udržuju pozornost v srdci a myšlenkám nepřikládám žádnou váhu, že je rozpuštěno příčinné tělo a že je ztotožnění s tělem zničeno. V podstatě většina duchovních výroků lze napasovat na stav ega a pak lehce vznikají dezinterpretace stavů v závislosti na vnitřním pokřivení. Např.:
již ted jsi Já
stav Já je stav bez myšlení
Tady a ted jsi realizovaná
Nelze ničeho dosáhnout, protože dosahování je vypadávání z Toho, apd.,apod.

Vše je určitě pravda již ted, ale zároven tato pravda nemá vliv na to jestli se vnímám odděleně(je tu ego), nebo je tu nedvojné vnímání. Když tato rozlišovací schopnost chybí, at z jakéhokoliv důvodu, pak člověk žije v iluzi, ikdyž si myslí, že žije v pravdě. A z jeho vnitřního bytí je to pak manifestováno jako úporná snaha, křečovitost, sebeobhajoba(iluzeobhajoba). apod., apod...
Ale stejně je to fuk, iluze, neiluze, bud jses na jedný, nebo na druhý straně stejný mince. Vo nic nejde, vo nic nejde.....

Ze Tvého pohledu je ego - tedy připoutanost k iluzi - něco statického, pevného, neměnného, čeho se prakticky není možné zbavit.

Není možno se toho zbavit, ale může to zmizet....

Z mého pohledu je ego jen sen, iluze, něco, co fakticky neexistuje

ano:
z mého = z pohledu vydělenosti = z pohledu ega ... ego neexistuje(....?), .... rozpor v samotném tvrzení