s tím darem a vděčností za to moct někoho obdarovat
moje kamarádka si zlomila v kotníku nohu, žila v té době sama a bylo to v zimě, kdy napadlo hodně sněhu a bylo neustále náledí. nebyla pojištěná na úraz a neměla ani ušetřené peníze, protože co měla tak je dala na záchranu galerie kde před tím pracovala a tak zůstala sama a bez prostředků
kdo z kamarádů mohl a jak mohl, tak se snažil pomoci - nejen návštěvami a psychickou podporou ale především praktickou pomocí - my s mužem jí nakupovali, kluci jí udělali takovou pojízdou židličku na které se mohla pohybovat po bytě, aniž by nohu zatěžovala, další kamarádka jí platila nákupy, protože Jitka s tou židličkou byla schopná vařit, tak uvařila pro obě, kdo měl volno, když potřebovala dovést na kliniku na Budějovické, tak jí tam vozil atd.
jenže to stejně nestačilo, jak je zvykem v dnešní době, tak nemocenská jí přišla se tří měsíčním zpožděním a holka zůstala bez peněz a co hůř neměla na zaplacení nájmu a inkasa. tak jsem se zkoušeli poskládat, ale zapláclo se s tím jen trocha. vypadalo to skutečně bídně. já si zrovna s jednou mojí přítelkyní psala o stavu našeho zdravotního a sociálního systému a uvedla jsem příklad této mé kamarádky a že prakticky přežívá pouze díky vzájemné výpomoci, že je největší problém s dopravou na kliniku a zpátky, že na taxíka nemá peníze a ne vždy mají kluci s autama volno a ona se nabídla, že jí věnuje 10 000,-- korun aby měla na taxíka a potřebné věci, než jí příjdou peníze od státu. mně to doslova ohromilo. normálně jsem se rozbrečela, protože ta Jitule naše bláznivá, byla takový to dobrosrdečný srdíčko co podporuje kde koho, včetně psích útulků a když se sama dostala do průšvihu, tak ač děláme co můžeme, tak to nestačí a že najednou, ten Vesmír jí skutečně posílá to co chybí. brečela jsem dojetím a vděkem.
jenže ...
pak jsem si představila, jak jdu s těmi penězi za Jitkou a že to bude vypadat, že jsme chodili po Libuši ŽEBRAT a že ona to nebude chtít přijmout a jak to udělat, aby se necítila blbě ... a tak jsem to rozebírala s tou přítelkyní a ona vymyslela geniální věc :
bylo před Vánocemi, takže až tam půjdu s nákupem a vezmu sebou ty peníze a zeptám se jí jestli věří na Ježíška a když řekne, že jo, tak jí řeknu že má pravdu, protože jí něco poslal a když řekne že ne, takže řeknu, že by měla začít věřit, protože jí něco posílá, tak musí existovat
a tak jsem to taky udělala. no pochopitelně z toho byly opět záplavy slz na obou stranách, na Jitku jsem musela trochu dupnout s tím, že ona taky dávala lidem co potřebovali a ti si to vzali, tak když potřebuje ona, takže jí taky Ježíšek poslal to co potřebuje. ale dobrý ...
mělo to ale úžasný pokračování - Jitka nejen poplatila co měla, noha se jí začala hojit, takže nemusela na operaci, kterou jí vyhrožovali a ještě jí 4 tisíce zbyly. a ona si tak mohla splnit svůj sen a koupit si pec na smalty a začít dělat smaltované šperky, které jsou skutečně naprosto originální a dělané technikou, která Jitka objevila. jak byla doma tak se do toho pustila a deprese vzaly za svý, dostala zpátky životní drajf ... a když se uzdravila a sádru jí sundali, tak jsem spolu taky jezdili na umělecké trhy prodávat ty její šperky a ona se tam seznámila s jedním sympaťákem a to tak moc, že spolu mají skoro 3letého Káju a žijí spolu v baráčku v Lánech
těch 10 000 jí doslova změnilo život a vrátilo jí to nejen radost do života, ale taky důvěru v lidi, důvěru v život ...
tak a kdo tady byl obdarovaný ? kdo tady byl dárce ?
takže věřte na Ježíška, já už na něj taky věřím