Bůh a lidstvo

Pravidla fóra
více: http://cz.srichinmoylibrary.com/

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 20. říj 2016 12:16:48

Boží Spravedlnost

Obrázek

V obyčejném lidském životě spravedlnost říká: "Jak zaseješ, tak sklidíš." Toto je spravedlnost: oko za oko, zub za zub. Když někdo udělal něco špatného, cítíme, že máme právo mu vyhrožovat, zastrašovat ho a potrestat ho. Ale tento druh spravedlnosti je na nejnižší příčce lidského žebříku. Když postoupíme k vyšší příčce, spravedlnost se stává odpuštěním. Dokážeme-li odpustit někomu, kdo udělal něco špatného, toto odpuštění samo je spravedlností.

Božská Spravedlnost je připravena nám neustále pomáhat, inspirovat nás, vést nás, utvářet nás a tvarovat nás. My se však božské Spravedlnosti obáváme stejně jako lidské spravedlnosti. Když uděláme něco špatného, cítíme, že budeme odhaleni. To je pravda v případě lidské spravedlnosti. Ale božská Spravedlnost nás nikdy, nikdy neodhalí. Když poprvé uděláme něco špatného, božská Spravedlnost nám se svým Soucitem odpustí. Když uděláme něco špatného podruhé, dá nám více Soucitu. Když uděláme něco špatného potřetí, nabídne nám nekonečný Soucit. Potom, když Nejvyšší vidí, že dokonce ani Jeho nekonečný Soucit neřeší tento lidský problém, použije svou milující, božskou Autoritu, svou božskou Sílu.

Tato božská Síla není destruktivní silou. Není hrozivou silou. Tato božská Síla probouzí spícího lva v každé lidské bytosti. Božská Síla neovládá. Jen probouzí duchovně hladového lva v každé lidské bytosti. Lev může řvát, ale zatím tvrdě spí. Tento lev ztělesňuje náš vnitřní pláč po tom, abychom spatřili nejvyšší Pravdu, abychom vrostli do Absolutní Skutečnosti.


Dnes mi můj Pán Nejvyšší říká,

že Jeho Soucit

je naprosto zdarma

a Jeho Spravedlnost hraničí se shovívavostí.

Jsem celý dychtivý,

abych je měl

v hojné míře.


Když vstoupíme do nejvyšší úrovně vědomí, není zde žádná otázka potrestání nebo odpuštění. Je to jen věcí osvícení. Nejvyšší Já obsahuje a ztělesňuje veškerou Skutečnost. A tak je-li jedna část její existence neosvícená, netrestá ani neodpouští. Snaží se tuto část své vlastní existence osvítit. Když se díváme na svět z nejvyšší úrovně vědomí, cítíme, že nevědomý, temný, nečistý, nedokonalý svět potřebuje osvícení. Zde je spravedlnost pocitem jednoty. Božská Spravedlnost je přeměna naší vlastní neosvícené existence. Božská Spravedlnost je sebeosvícení.

Božská Spravedlnost není nic než božské Odpuštění. Lidská spravedlnost říká, že když někdo něco ukradl, musí být potrestán. Lidská spravedlnost nám říká, že je to správné, a má nesmírné potěšení z potrestání člověka. Ale když působí božská Spravedlnost, dokonce i když na sebe vezme vnější podobu, uvnitř této Spravedlnosti je nesmírný soucit. Zatímco vnitřní soudce říká světu, že ten a ten je viníkem, osvěcuje mysl toho člověka tak, aby znovu nevstoupil do nevědomosti. Když je nabídnuta božská Spravedlnost, je v ní vnitřní soucit a vnitřní osvícení. Pracují společně tak, aby hledající neupadal znovu a znovu do moře nevědomosti.

Když pracuje lidská spravedlnost, viník necítí, že ho někdo naváděl. Cítí, že on byl zodpovědný po celou dobu. Božská Spravedlnost pomáhá viníkovi uvědomit si, že to není on, kdo spáchal špatný čin, ale něco jiného, co nazýváme nevědomost, která působila v něm a skrze něj.

Když působí božská Spravedlnost, člověk se cítí špatně, že dovolil špatným silám, aby do něj vstoupily a jednaly v něm a skrze něj. Cítí, že byl pošetilý, když dovolil někomu nebo něčemu jinému, aby pracoval v něm a skrze něj. Uvědomuje si, že by měl jednat jen podle božského vedení své vlastní duše.


Boží Soucit

nám odpouští.

Boží Spravedlnost

nás osvěcuje.


Proč se nám někdy zdá, že Boží Spravedlnost nedává každému stejnou příležitost?

Když vidíme, že někdo od Boha nedostává stejné množství míru, světla nebo blaženosti, musíme cítit, že Nejvyšší dává každému podle jeho kapacity nebo jeho přijímavosti. Nejvyšší je vždy spravedlivý ke slabšímu, k tomu, který je ještě v přípravné fázi. A zároveň má pro něj veškerou lásku. Nechce, aby se jeho vnitřní nádoba rozbila. Když se zeptáte: "Proč Nejvyšší nehraje svou Hru spravedlivě? Proč dává tolik míru a síly jednomu člověku a ne druhému?" odpovědí je, že tento člověk není připraven. Cokoliv Bůh dává kterémukoli člověku, je znakem Jeho Lásky. Řekne: "Jsi Mé nemluvně, Mé dítě, a já ti mohu dát jen toto. To je to, co potřebuješ." Když mu Nejvyšší dá více, může zničit jeho vnitřní pokrok. Ale ten, kdo dostane více, má schopnost to přijmout, ztělesnit a naplnit.

V běžném životě cítíme, že rovnost je spravedlnost. Ale v božském životě, má-li někdo schopnost přijmout Shůry více míru, více světla, více blaženosti, měl by dostat více. Každý by měl mít stejnou příležitost, ale pokud máte více schopnosti nebo přijímavosti než já, potom byste měli dělat pokrok podle své vlastní rychlosti, a ne zpomalovat na mou rychlost. Když na mě budete čekat, Boží Hodina bude muset čekat na vás a vy v Boží vyvolené Hodině nedosáhnete Cíle.

Tento druh rovnosti není aktem osvícení. Pokud přišel váš čas, jděte. Bůh mi dal stejnou příležitost, ale vy jste si vyvinuli více schopnosti. To je důvod, proč jste přijali více světla a můžete běžet k Cíli rychleji. Až mi Bůh ve své vyvolené Hodině dá schopnost, tehdy také já dosáhnu Cíle. Tomuto se říká božská Spravedlnost. Bůh nám všem neustále dává stejnou příležitost, ale naše individuální kapacita není stejná.

Co dělá Boží Spravedlnost, když je před Nejvyšší Soud přivedena žárlivost a nečistota?

Boží Spravedlnost není lidskou spravedlností; není potrestáním. Bůh jen říká: "Dal jsem ti šance znovu a znovu, ty jsi však nevyužil správně zlatou Hodinu. Jsem ale znovu připraven dávat ti příležitost donekonečna." V tu chvíli Bůh používá svou nekonečnou Trpělivost. Nejprve používá Světlo. Snaží se osvítit naši žárlivost a nečistotu a přeměnit je v pocit jednoty a čistoty.

Když však hledající nechce, aby byla jeho žárlivost a nečistota osvícena, potom Bůh použije jinou zbraň: svou zbraň Trpělivost. První zbraň, kterou používá, je Jeho zbraň Moudrost. Trpělivost je také podobou moudrosti a moudrost je trpělivost, ale my je oddělujeme.

Řekněme, že jste sobecký člověk. Bůh řekne: "V okamžiku, kdy zapomeneš na svůj osobní, sobec-ký, sebehledající život a budeš se starat jen o sebedávání, tehdy tvá žárlivost odejde. V okamžiku, kdy budeš věnovat svou pozornost jen čistotě, tehdy tě nečistota opustí." Nejprve se vás Bůh pokusí zahrnout touto moudrostí. Ale pokud nevyužijete této příležitosti přijmout Boží Moudrost, potom Bůh použije jinou zbraň, které říkáme Jeho Trpělivost. Bude čekat, dokud nepocítíte nezbytnost pročištění a přeměny své přirozenosti.

Potom po deseti nebo dvaceti nebo padesáti letech se vás znovu pokusí inspirovat. Když uspěje, dobře. Jinak přijde další příležitost. Tímto způsobem bude neustále pokračovat, pokračovat, pokračovat. Postupem času hledající naplní požadavky své vnitřní bytosti a Příslib Boha Jeho vlastní Skutečnosti.


Můj Pane Nejvyšší,

odpouštíš mi

a dáváš mi další šanci,

ne proto,

že si zasloužím odpuštění,

ale protože chceš,

aby celé Tvé stvoření

bylo naprosto dokonalé.



Je v božské Spravedlnosti vyloučena síla?

Nejvyšší používá sílu, ale není to lidská síla. Bít nebo uhodit někoho, ukázat nadřazenost a autoritu: to je lidská síla. Ale Síla Nejvyššího se projevuje jiným způsobem. Jeho Síla je intenzita nezbytnosti. Řekněme, že hledající není intenzivní ve své aspiraci. Nejvyšší ho učiní intenzivním. Tuto intenzitu můžete nazývat silou, ale není mu vnucována. Někdo je letargický. Chce jít pomalu rychlostí býčího povozu. Ale Bůh říká: "Vynalezl jsem tryskové letadlo. Proč bys měl používat býčí povoz?"

Takže Bůh použije svou Sílu Intenzity. Tuto Intenzitu můžeme špatně pochopit. Můžeme si myslet, že Bůh nás nutí jít. Ne, On nás jen probouzí. Říká jen: "Podívej, otevři oči. Toto je nejvyšší rychlost." Když probouzí naše vědomí, cítíme, že to bylo uděláno násilně. Ale jsme-li upřímní, oddaní a odevzdaní, necítíme žádný tlak; cítíme jen, že čas nadešel. Bůh vybral zvolenou Hodinu a probudil nás.

V lidské síle je nátlak. Síla přichází, aby nás postrašila, aby nás vyděsila. Ale když je síla v božské Spravedlnosti, nestraší nás ani neděsí. Jen zvyšuje intenzitu naší aspirace tak, abychom jako střela letěli k cíli. Když Bůh použije sílu, požádá nás, abychom k cíli běželi krokem, který On určí, ne naším vlastním krokem. Když se nesjednotíme s Vůlí Boha, potom se to skutečně stane určitým tlakem, silou. Ale staneme-li se s Ním jedním, potom nepocítíme žádný tlak nebo sílu.

Ó bázlivé srdce,

věř tomu, že Bůh neví,

jak trestat.

Bůh ví jen jak osvítit

a tak uspokojit Sny Nekonečné Vize

své Věčnosti.



Jaký je váš názor na tu část Bible, která říká, že bychom se měli bát Spravedlnosti Boha?


Musíte mi odpustit, ale neschvaluji tento názor. Nesmíme se bát Spravedlnosti Boha a nesmíme se bát Boha. Pokud se bojíme Boha, nikdy Jej nebudeme schopni dosáhnout, nikdy od Něj nebudeme schopni nic přijmout. Když se dítě bude bát svého otce, nedokáže od něj nic získat. Dokonce k němu ani nepůjde. Když uvidí, že jeho otec je tak vysoký a silný a mocný, nepůjde k němu. Ale pokud dítě otce miluje, potom přestože má otec moc a sílu, dítě cítí, že ji nepoužije, aby ho udeřil. Naopak, cítí, že otec použije tuto sílu, aby ho ochránil, když bude v nebezpečí. Dítě cítí, že síla jeho otce je celá pro něj.

Jít k Bohu se strachem nebo skrze strach je velice nezdravé. Boha bychom měli jen milovat. Měli bychom cítit, že cokoliv má náš Otec, máme i my. Naneštěstí jsme stále dětmi; to je důvod, proč nám to Otec nemůže dát. Otec nedá své rozsáhlé bohatství dítěti. Ale až dítě vyroste, získá to, co jeho otec má a čím jeho otec je. Dokážeme-li Boha milovat oduševněle, potom nám Bůh dá vše.


Neboj se.

Ten, kdo se bojí, nemůže zůstat blízko

Božího Oka Soucitu

a Božích Nohou Odpuštění.


Když si dítě hraje v blátě a najednou na něj matka zavolá, neobává se, že jej uhodí, protože je špinavé. Poběží ke své matce a jeho matka okamžitě přijme jeho špínu, jeho nečistotu, jako svou vlastní. Umyje ho, aby ukázala druhým, že její syn je také velice čistý. Takto musíme přistupovat k Bohu. Nezáleží na tom, kolik nebožských věcí děláme, můžeme k Němu běžet a cítit, že nás svým Soucitem okamžitě očistí.



Používá Bůh sílu, aby donutil lidské bytosti, aby Jej poslouchaly?


Bůh je nekonečně moudřejší než my. Někdo, kdo má menší sílu než Bůh, se může snažit donutit druhého člověka, aby udělal něco, co udělat nechce. Ale Bůh nikoho k ničemu nenutí. Cítí, že když použije sílu, tehdy nemůže získat nejvyšší radost.

Můžete někoho donutit jíst, ale vnitřně vás bude proklínat. Bůh jen říká: "Mé dítě, říkám ti, abys to snědl, pro tvé vlastní dobro. Když toto jídlo sníš, získáš výživu. Potom budeš silný a budeš schopen bojovat proti nevědomosti." Bůh nabízí své Světlo, svou vnitřní výživu, ale nikoho nenutí, aby ji přijal.

Bůh vidí minulost, přítomnost a budoucnost. Ví, že je správné nám neustále nabízet svou Moudrost a nekonečnou Trpělivost. Lidské bytosti nemají vždy trpělivost. Cítí, že když své dítě udeří a donutí ho dělat určité věci, dělají to nejlepší. Ale Bůh Otec nebude jednat tímto způsobem. Jen nám ukáže nekonečné Světlo Soucitu. Potom, na oplátku, mu Jeho dítě nabídne nekonečnou vděčnost. Dítě přijme tento Soucit a bude se snažit být hodno svého Otce.

Podívejte se na moc soudce Nejvyššího soudu, když je ve svém úřadu. Na druhou stranu, když je stejný muž se svou ženou a dětmi, nemůže tento druh moci projevovat. Jeho vlastní syn ho možná neposlouchá. Soudce Nejvyššího Soudu a otec jsou jeden a ten samý člověk. Když je u soudu, celý národ ho poslouchá, ale doma ho možná neposlouchají jeho vlastní děti.

Podobně, když je Nejvyšší v Nebi, je skutečně tím Nejvyšším, a zároveň sám sebe neustále překonává. Nejvyšší má ve vnitřním světě nejvyšší Sílu, ale když chce pracovat zde na zemi se svými dětmi, používá nekonečnou Trpělivost. Stává se jedním s jejich nevědomostí a říká: "Dobrá, když Mě nechcete poslouchat, když chcete hrát tyto bláhové hry, potom Já budu hrát trochu s vámi."

Bůh projevuje na zemi nejen Sílu, ale všechny své ostatní kvality prostřednictvím Lásky. Bůh může používat svou Sílu, ale raději projevuje sám sebe skrze Lásku, Zájem a Soucit.


Když otevřete své srdce,

ucítíte, že Bůh

na vás nikdy nemůže být přísný,

nikdy,

protože Jeho Výška Soucitu

je nekonečně silnější

než Jeho Světlo Spravedlnosti.


Jak se liší Božské zákony od lidských?

Boží Zákon je řízen Jeho Světlem Soucitu a lidský zákon je řízen lidskou mocí soudit. Když udělám něco špatného, lidský zákon se mě pokusí potrestat, ale trest není konečná odpověď. V případě Božího Zákona, když udělám něco špatného, například když budu krást, Soucit Nejvyššího se dotkne kořene mého činu a nechá mě uvědomit si, že krást je špatné, že bych měl pracovat pro to, co potřebuji, a získat to řádným způsobem.

Boží Soucit pracuje tak, aby nám pomohl změnit se, zatímco lidský zákon nedokáže změnit lidskou přirozenost. Je to jen božský Zákon, který je osvěcující, co může změnit a přeměnit lidskou přirozenost. Lidský zákon je okamžitou odpovědí na to, co jste udělali; je to akce a reakce. Božský Zákon vstoupí do kořene nevědomosti a přemění ji.

Protože se v dnešním světě děje tolik násilných věcí a protože je svět tak plný nedokonalostí a hádání, mnoho lidí říká, že Bůh je na svět rozzlobený. Myslíte si, že Bůh se na svět zlobí, anebo je spokojený?

Když myslíme na Boha jako na Soucit, jako na Lásku, okamžitě cítíme, že Bůh je s námi spokojen. Ale když myslíme na Boha jako na Spravedlnost, cítíme, že Bůh je s námi pro naši nedokonalost, naše hádání, bojování a tak dále, nespokojený. Jdeme-li hlouběji, cítíme, že Bůh je veškerou Láskou a že Jeho Láska je všude; je všeprostupující. Právě Jeho Láska prostupuje Nebe a zemi.

Bůh je Blaženost. Z Blaženosti vzniklo stvoření, v Blaženosti svět přebývá a do Blaženosti se každá jednotlivá duše vrátí. Je-li Bůh veškerou Blažeností, je-li v Blaženosti, potom se na své stvoření nemůže zlobit. Má-li někdo radost, pravou radost, nezlobí se na nic ani na nikoho.

Nakonec zjišťujeme, že to nejsme my, kdo ve skutečnosti něco dělá. Bůh je Tím, kdo činí, i činem, a je to On, kdo má zážitky, které zakoušíme všude kolem sebe. Bůh Soucit se na nás nezlobí. Bůh Láska s námi není nespokojený, protože je to On, kdo jedná v nás a skrze nás. On je zážitkem a On je tím, kdo zážitek zakouší.





Dokonce i když

sestupuje Boží Spravedlnost,

je doprovázena

Jeho neviditelným Soucitem.


http://www.srichinmoy.org/czech/duchovn ... zske_pravo
Návštěvník
 

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 17. led 2017 19:34:45

.

Jak mluvit s Bohem


Bůh je všude. Ale pokud Jej nevidíme nebo necítíme ve svém srdci, potom Jej nedokážeme vidět nikde. Nejprve Jej musíme vidět v sobě a promlouvat k Němu ve svém srdci. Jen tehdy budeme schopni vidět Boha a mluvit s Bohem.

Žijeme v nevědomosti. Proto cítíme, že Bůh je někde jinde. Ale jdeme-li hluboko dovnitř, uskutečníme-li to Nejvyšší v nás, uvidíme, že naše vlastní vědomí je jedním s Vědomím Boha. V tuto chvíli si obyčejná lidská bytost nikdy nedovolí prohlásit, že on a Bůh jsou jedním, protože ví, že jeho vědomí je malé, omezené, ohraničené. Ale když Kristus řekl: "Já a můj Otec jsme jedním," byl si plně vědom toho, že jeho vědomí a Vědomí Boha jsou naprosto jedním.

Musíme ronit dušeplné slzy, jestliže chceme vědomě ztělesnit Nejvyššího a jestliže chceme naplnit a projevit Nejvyššího v každém okamžiku naší pozemské existence. Když dítě pláče, matka přiběhne. Podobně, když my pláčeme z nejvnitřnějších zákoutí našeho srdce, náš věčný Otec, Nejvyšší, přiběhne, aby nás nasytil, osvítil a dovedl ke Zlatému břehu světa Za.


Hlas Pravdy

k nám bude promlouvat jen tehdy,

když se naše srdce stane

posvátnou nádobou
.




Jak se mohu naučit mluvit s Bohem?

Bůh je připraven s vámi mluvit, ale vy Mu nevěnujete pozornost, protože tak rádi slyšíte zvuk svého vlastního hlasu. Dokážete-li začít cítit, že zvuk svého hlasu jste slyšeli již miliónkrát a nyní chcete slyšet mnohem významnější a plodnější hlas, tehdy uslyšíte Hlas Boha velmi jasně.

Na druhou stranu, je velký rozdíl mezi slyšením a posloucháním. Právě nyní můžete slyšet božské ve mně, ale nemusíte je poslouchat, nemusíte to aplikovat ve svých každodenních činnostech. Když slyšíte, co někdo říká, důležitost toho nemusí trvat ani vteřinu. Ale pokud skutečně posloucháte, potom jsou ta slova zapsána na tabulce vašeho srdce, ve vaší aspirující bytosti. Potom je toto božské poselství spontánně projeveno ve vašich vnitřních a vnějších činnostech. Chcete-li se naučit mluvit s Bohem, musíte Bohu dovolit, aby k vám mluvil. Musíte přestat neustále mluvit sami. Potom, když k vám Bůh mluví, musíte poslouchat; musíte aplikovat božské Poselství Boha ve vašem každodenním životě.


Bůh poslouchá.

Jen mluv tiše.

Bůh poslouchá.

Jen mluv oddaně.

Věř mi,

Bůh není a nemůže být hluchý

k touze tvého srdce.

Jeho Dokonalost Soucitu

zachytila úplně první nepatrný pláč

tvého srdce jednoty.

Bůh poslouchá.

Jen mluv tiše a oddaně.





Co nazýváte meditací?


Meditace je jazyk Boha. Chceme-li vědět, jaká je Boží Vůle v našem životě, chceme-li, aby nás Bůh vedl, utvářel a naplnil se v nás a skrze nás, potom meditace je jazyk, který musíme použít.

Meditace neznamená jen tiše sedět pět nebo deset minut. Vyžaduje vědomé úsilí. Mysl musí být uklidněna a ztišena. Zároveň musí být bdělá, tak aby nedovolila vstoupit žádné rušivé myšlence nebo touze. Dokážeme-li mysl uklidnit a ztišit, pocítíme, že uvnitř nás svítá nové stvoření. Když bude mysl prázdná a tichá a celá naše existence se stane prázdnou nádobou, Bůh ji naplní mírem, světlem a blažeností.


Dokážeš-li utišit svou mysl

a požádat své srdce, aby mluvilo k Bohu,

jen tehdy míříš

správným směrem.



Když si myslíme, že jsme to my, kdo se snaží meditovat, potom se meditace zdá obtížná. Ale skutečnou meditaci neprovádíme my. Provádí ji náš Vnitřní Pilot, Nejvyšší, který neustále medituje v nás a skrze nás. My jsme jen nádoba a Jeho necháváme, aby nás naplnil celým svým Vědomím. Začínáme svým osobním úsilím, ale jakmile jdeme hluboko dovnitř, vidíme, že to není naše úsilí, které nám dovoluje vstoupit do meditace. Je to Nejvyšší, který medituje v nás a skrze nás s naší vědomou bdělostí a souhlasem.



Jak se můžeme naučit meditovat?

Duše každého člověka má svůj vlastní způsob meditace. Můj způsob meditace se nebude hodit pro vás a váš způsob meditace se nebude hodit pro mě. Nemáte-li duchovního Mistra, který vás může vést, musíte jít hluboko dovnitř a získat svou meditaci z nejhlubších skrýší vašeho srdce.

Máte-li učitele, který je realizovanou duší, jeho tichý pohled vás naučí, jak meditovat. Mistr nemusí navenek vysvětlovat, jak meditovat, nebo dávat zvláštní techniku meditace. Prostě na vás bude meditovat a vnitřně vás naučí, jak meditovat. Vaše duše vstoupí do jeho duše a bude se od ní učit.



Jaký je konečný cíl meditace?

Konečným cílem meditace je vytvořit si naši vědomou jednotu s Bohem. My všichni jsme dětmi Boha, ale v tuto chvíli nemáme vědomou jednotu s Bohem. Někdo může věřit v Boha, ale tato víra není skutečností v jeho životě. Prostě věří v Boha, protože mu nějaký světec nebo jogín nebo duchovní Mistr řekl, že Bůh je, nebo proto, že o Bohu četl v duchovních knihách. Ale cvičíme-li meditaci, přijde den, kdy si vytvoříme naši vědomou jednotu s Bohem.


Aby rozmlouval s Bohem,

člověk má svou tichou meditaci.

Aby rozmlouval s člověkem,

Bůh má svůj naléhavý Mír.




Jaký je rozdíl mezi modlitbou a meditací?

Když se modlíme, my mluvíme a Bůh poslouchá. Když meditujeme, my posloucháme a Bůh mluví. Když se modlíme, cítíme, že stoupáme vzhůru k Bohu. Když meditujeme, snažíme se uklidnit a ztišit a dovolit míru, světlu a blaženosti, aby sestoupily.

Když se modlíme, často je zde jemná touha po něčem. Můžeme tomu říkat aspirace, protože se modlíme, abychom se stali dobrými nebo měli něco božského. Ale je tu vždy pocit, že jsme "božskými žebráky". V meditaci nežádáme Boha o nic. Jen vstupujeme do moře Jeho Skutečnosti. Tehdy nám Bůh dává víc, než jsme si kdy mohli představit.

V modlitbě cítíme, že my nemáme nic a Bůh má všechno. V meditaci víme, že cokoliv má Bůh, my buď také máme nebo jednoho dne budeme mít. Cítíme, že cokoliv Bůh je, my také jsme, ačkoliv jsme ještě nevynesli svou božskost do popředí. Když se modlíme, žádáme Boha o to, co chceme. Ale když meditujeme, Bůh nám dává vše, co potřebujeme. Vidíme a cítíme, že je nám k dispozici celý vesmír. Nebe a země nepatří někomu jinému; jsou naší vlastní skutečností.


Jestliže si je Nejvyšší plně vědom všech našich potřeb, proč je dobré se modlit?

Získáte-li něco skrze modlitbu, jen to zvýší svou hodnotu ve vašem životě. Můžete říci světu: "Modlil jsem se. Proto jsem to získal." Dítě je hladové a řekne matce: "Mám hlad." Matka potom dítě nakrmí. Dítě pak může říci světu: "Podívej, takhle blízko mám ke své matce." Ano, matka by dítě nakrmila sama, ale skutečnost, že ono požádá a matka ho poslechne, mu dává radost. Znamená to, že je mu k dispozici. Kvůli svému vnitřnímu spojení a blízkosti s matkou ji dítě může požádat, aby mu pomohla.

Bůh vidí vše, ale pokud Jej o něco požádáme a On nám to dá, potom my získáme veškerou slávu. Ale přesto jsme od Něj v tu chvíli jako jednotlivci odděleni. Domníváme se, že Bůh je někde a my jsme někde jinde. Nikdy si nemyslíme, že je v našem nitru. Nezůstáváme ve svém nejvyšším vědomí, kde cítíme, že my a Bůh jsme jedním. Když cítíme, že jsme s Bohem jedním, potom nenastává otázka modlitby, neboť naše potřeby jsou Jeho potřebami.

Dokud cítíme, že jsme od Boha oddělení a musíme Jej žádat o to, co potřebujeme, máme z naší modlitby radost. Myslíme si: "Jen proto, že jsem se modlil, Bůh mi dal, co jsem chtěl, takže si zasloužím Jeho Soucit." On by to býval udělal bezpodmínečně, ale my bychom nezískali stejné uspokojení.

Když se v závodě někdo velmi usilovně snaží a uběhne celou vzdálenost, bude mít takovou radost, když mu dám trofej. Běžel s takovými obtížemi a s tolika problémy a cítí, že si trofej zaslouží. Přestože vy třeba závod nedokončíte, mohu dát trofej i vám, protože trofej je tady, ale vy nebudete uspokojeni, protože jste nic neudělali. Bůh může dát vše bezpodmínečně, ale vy nebudete šťastní, zatímco člověk, který se snaží a ukazuje svou schopnost, si skutečně zaslouží to, co dostane. Zde trofej představuje vyplnění naší modlitby. Když se někdo modlí a medituje a něco dostane, získá více uspokojení, než kdyby mu to Bůh dal bezpodmínečně.

Modlitba zintenzivňuje naši blízkost s Nejvyšším. Meditace zvyšuje naši jednotu s Nejvyšším. Pokud se před meditací několik vteřin modlíme, vytváříme si své blízké spojení s Nejvyšším. Poté, když začneme meditovat, vytváříme si svou skutečnou jednotu s Nejvyšším. Dokud si nejsme blízcí, jak se můžeme stát jedním? Nejprve musíme cítit, že jsme s Bohem blízcí přátelé; potom si můžeme uvědomit svou skutečnou jednotu s Bohem.


Bůh slyší

oduševnělé modlitby hledajícího

nejen s velkou připraveností,

ale také s okamžitou jednotou.




Můžeme si naší každodenní meditací zodpovědět své otázky?

Jakákoliv otázka, kterou máte, může být zodpovězena během vaší meditace nebo na jejím konci. Jdete-li hluboko dovnitř, musíte dostat odpověď. Ale když odpověď dostanete, snažte se prosím rozlišit, zda přichází z duše, ze srdce nebo z mysli. Přichází-li ze srdce nebo z duše, získáte pocit ulehčení, pocit míru. Po odpovědi nebude následovat žádná protikladná myšlenka. Ale pokud odpověď nepřichází ze srdce nebo z duše, mysl vyjde do popředí a popře to, co jste právě přijali.


Bůh zodpovídá mé modlitby,

jen když vidí,

že nezneužiji

Jeho Odpověď.




Co je nejdůležitější, aby si duchovní hledající pamatoval?

Duchovní hledající by měl mít vždy na mysli, že patří Bohu a že je pro Boha. Právě teď může být rozkvétajícím hledajícím, může být začátečníkem, a tak pro něj Bůh nemůže nebo nemusí vždy být živoucí skutečností. Někdy si bude hledající schopen Boha jen představit. Někdy i přes své vnější úsilí v sobě nemusí cítit Přítomnost Boha, a někdy může dokonce na existenci Boha zapomenout.

Musí však mít na mysli, že má Zdroj a tímto Zdrojem je Světlo, neomezené Světlo, nekonečné Světlo. V potěšeních nevědomosti si hověl po mnoho let. Musí však cítit, že jeho Zdrojem není nevědomost, jeho Zdrojem je Světlo a Blaženost. On existuje pro tento Zdroj a vynakládá vědomé úsilí, aby se ke svému Zdroji navrátil. Při návratu projevuje Blaženost Boha zde na zemi. Dokonce i nyní je do určité míry v nevědomosti, ale je vždy pro Život Boha a pro Světlo Boha. Dokáže-li si toto pamatovat, bude ve svém životě cítit neustálý pocit uspokojení. Ve svém vnějším životě bude cítit Světlo, více Světla, záplavu Světla, nekonečné Světlo.



Jak můžeme zvýšit svou potřebu Boha?

Je to velice snadné. Začněte zmenšováním svých osobních potřeb. Čím více dokážete snížit své osobní potřeby, tím dříve zvýšíte svou potřebu Boha. Máte-li deset tužeb, potom zmenšete toto číslo na devět nebo osm. Potom, po určité době, mějte jen sedm tužeb. Okamžitě uvidíte, že jen tím, že jste zmenšili své touhy, se vaše láska k Bohu a vaše potřeba Boha zvětšuje.

Na druhou stranu si někdy namlouváme, že my nepotřebujeme od světa nic, ale svět potřebuje nás. Tento pocit je stejně špatný. Pokusíme-li se naplnit potřeby světa, zjistíme, že je to prostě nemožné. Dnes má svět jednu potřebu, zítra bude mít jinou. Bude tu nekonečná řada potřeb.

Svět nás nepotřebuje a ani my nepotřebujeme svět jako takový, ale potřebujeme Nejvyššího uvnitř světa. Potřebujete Nejvyššího ve svém otci, ve své matce, ve svých příbuzných a v lidstvu. Ale pokud cítíte, že potřebujete lidské bytosti jako takové, pak je to prostě absurdní. Od lidstva nezískáte nic z toho, co potřebujete.

Abych se vrátil zpět k vaší otázce, vaše potřeba Boha se okamžitě zvýší, když se zmenší vaše potřeba naplnit vaše touhy. Pokaždé, když se dokážete zbavit nějaké touhy, uvidíte, že síla vaší lásky a vaše potřeba Boha vzroste.
https://www.srichinmoy.org/czech/duchov ... it_s_bohem
Návštěvník
 

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod religionista » úte 11. črc 2017 12:45:25

Jenom přepis toho co nějaký guru kázal kdysi v Americe bez jakékoli souvislosti s dnešní dobou a naším regionem.
O jakého boha ale vlastně jde? To nevědí ani oni sami. Jenom donekonečna budou přepisovat "nadčasové" přednášky ze 70.let.
Bůh západu? Bůh otec? Universální Bůh? Nejvyšší? Nad všemi bohy i bohyněmi všech náboženství celého světa všech dob? Spíš asi sám velký učitel, nejspíš trpěl více než Kristus na kříži. Oni přece mohou být nad Bohem, jak by ne, sami to tvrdí. Má být nade vším, bytostí i bez formy, plný lásky, soucitu a míru bez jména i bez podoby. Na východě má být podle nich Bůh-matka. Ne žádná bohyně. Ale kde je podle nich působiště Boha? USA, New York nebo Saudská Arábie? Bůh matka je podle nich zřejmě v Indii, že ano. To je samozřejmě hloupost. Spíš to připomíná monoteismus. A nezapomínejme, že monoteistický Bůh není vždy jen láskyplný ale i plný pomsty a hněvu, jako byl k vyvolenému národu v době jeho babylonského exilu.
religionista
 

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod Jana » úte 11. črc 2017 15:11:23

religionista píše:Jenom přepis toho co nějaký guru kázal kdysi v Americe bez jakékoli souvislosti s dnešní dobou a naším regionem.
O jakého boha ale vlastně jde? To nevědí ani oni sami. Jenom donekonečna budou přepisovat "nadčasové" přednášky ze 70.let.
Bůh západu? Bůh otec? Universální Bůh? Nejvyšší? Nad všemi bohy i bohyněmi všech náboženství celého světa všech dob? Spíš asi sám velký učitel, nejspíš trpěl více než Kristus na kříži. Oni přece mohou být nad Bohem, jak by ne, sami to tvrdí. Má být nade vším, bytostí i bez formy, plný lásky, soucitu a míru bez jména i bez podoby. Na východě má být podle nich Bůh-matka. Ne žádná bohyně. Ale kde je podle nich působiště Boha? USA, New York nebo Saudská Arábie? Bůh matka je podle nich zřejmě v Indii, že ano. To je samozřejmě hloupost. Spíš to připomíná monoteismus. A nezapomínejme, že monoteistický Bůh není vždy jen láskyplný ale i plný pomsty a hněvu, jako byl k vyvolenému národu v době jeho babylonského exilu.


Religionisto, díky za rozbor. Ptáš se o jakého Boha jde? Není jiný Bůh, než život.

V Bibli najdeš definici Boha jako: "Jsem, který jsem."

Bůh je existencí, Bytím.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod religionista » pon 17. črc 2017 18:41:55

Pokud si odmyslím pojem Boha jako maskulinní bytosti, a beru to jako pojem po staletí omílaný filosofy a učenci pak v dnešním pojetí to je dobrá odpověď. Je to sám život nebo vědomí. A to se v průběhu dějin mění.
Když čtu některé spisy duchovních mistrů pak mám dojem, že jde o cosi nadčasového a nadpozemského, přesto však všudypřítomného. Tedy nejspíš lásku. Ale na každý žije celý život v lásce.
V českém jazyce je to pojem skloňovaný podle vzoru pán. Jasně, jde čistě o skloňování, ale úplně se při tom zapomíná na Bohyni. To by bylo podle vzoru žena. Bůh je pojem v monotheismu. Takže jakmile přijde řeč na Bohyni, automaticky to znamená přechod do polytheismu. Chinmoy zmiňuje, že v hinduistické tradici je tolik bohů jako lidských bytostí, ale přesto zmiňuje absolutního boha. Toho pod různými najdeme pod náboženstvími označované jako abrahamistická. Odtud je i verš z bible: Jsem, který jsem (Exodus 3:14). Jestli to dobře chápu, tak Bůh své jmého výslovně Mojžíšovi nesdělil, přesto se tento verš v hebrejské bibli přepisuje jako kdysi zakázané jméno JHVH. Chinmoy ještě zmiňuje Nejvyššího. Chinmoy, jej zmiňuje z důvodu vyšší důvěrnosti pro své věrné. V nekonečném vesmíru mi označovat někoho za Nejvyššího zdá dost relativní na to aby to mohla být absolutní pravda.

Jana píše:
religionista píše:Jenom přepis toho co nějaký guru kázal kdysi v Americe bez jakékoli souvislosti s dnešní dobou a naším regionem.
O jakého boha ale vlastně jde? To nevědí ani oni sami. Jenom donekonečna budou přepisovat "nadčasové" přednášky ze 70.let.
Bůh západu? Bůh otec? Universální Bůh? Nejvyšší? Nad všemi bohy i bohyněmi všech náboženství celého světa všech dob? Spíš asi sám velký učitel, nejspíš trpěl více než Kristus na kříži. Oni přece mohou být nad Bohem, jak by ne, sami to tvrdí. Má být nade vším, bytostí i bez formy, plný lásky, soucitu a míru bez jména i bez podoby. Na východě má být podle nich Bůh-matka. Ne žádná bohyně. Ale kde je podle nich působiště Boha? USA, New York nebo Saudská Arábie? Bůh matka je podle nich zřejmě v Indii, že ano. To je samozřejmě hloupost. Spíš to připomíná monoteismus. A nezapomínejme, že monoteistický Bůh není vždy jen láskyplný ale i plný pomsty a hněvu, jako byl k vyvolenému národu v době jeho babylonského exilu.


Religionisto, díky za rozbor. Ptáš se o jakého Boha jde? Není jiný Bůh, než život.

V Bibli najdeš definici Boha jako: "Jsem, který jsem."

Bůh je existencí, Bytím.
religionista
 


Zpět na Sri Chinmoy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků