Bůh a lidstvo

Pravidla fóra
více: http://cz.srichinmoylibrary.com/

Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 04. črc 2014 15:56:25

Bůh má živoucí Dech,
a jméno tohoto Dechu je člověk.
Člověk má živoucí Cíl,
a jméno tohoto Cíle je Bůh.

Člověk a Bůh jsou svojí vzájemnou nejvyšší nezbytností. Člověk potřebuje Boha pro své nejvyšší transcendentální uskutečnění a Bůh potřebuje člověka pro své úplné pozemské projevení. Člověk potřebuje Boha, aby uskutečnil svou nejvyšší pravdu, svou nejvyšší existenci. Bůh potřebuje člověka, aby se projevil zde na zemi úplně, božsky a svrchovaně.
Cítíme, že potřebujeme Boha více než On nás, což není správné. Bůh nás potřebuje stejně, ne-li více. Proč? On zná naše schopnosti a možnosti nekonečně lépe než my. My se považujeme za zbytečné, beznadějné, bezmocné, ale v Božím Oku jsme skutečně Jeho božskými nástroji. Chce nás používat nekonečně mnoha způsoby. Toto je Jeho Sen, který chce přeměnit ve Skutečnost. Bůh chce, abychom byli nejenom nekoneční, ale také věční a nesmrtelní. On ví, že máme tuto schopnost, protože nám ji dal. Nyní chce, abychom tuto schopnost využili.


Mluvíte o Bohu, ale my nemáme vůbec žádné ponětí o tom, kdo je Bůh. Kdo je Bůh?

Bůh je veškerou Láskou. Bůh je veškerým Světlem. Bůh je veškerou Krásou. Bůh je vším: Pravdou, Mírem, Světlem, Blažeností v nekonečné míře. Má podobu; je bez podoby. Zažijete-li Boha jako Mír, potom řeknete, že Bůh je Mír. Zažijete-li Boha jako Světlo, potom řeknete, že Bůh je Světlo. Zažijete-li Boha jako Lásku, potom řeknete, že Bůh je Láska.
Protože jsme lidské bytosti, podle našeho omezeného chápání říkáme, že Bůh je toto nebo Bůh je tamto. Ale Bůh je skutečně vším. Chceme-li Jej zažít jako nekonečné rozpětí bez jakékoliv podoby, můžeme. Na druhou stranu, chceme-li Jej zažít důvěrně jako nanejvýš osvícenou bytost přímo před námi, potom se jí Bůh stane.
Když se dotknete Stromu-Boha, můžete získat zážitek Míru, zatímco někdo jiný získá zážitek Blaženosti. A tak vy řeknete, že Bůh je veškerým Mírem, a on řekne, že Bůh je veškerou Blažeností. Ale je to ten stejný Bůh, ten stejný Cíl. Během našeho úsilí o dosažení Cíle jej můžeme vidět různými způsoby, ale jakmile ho jednou skutečně dosáhneme, uvidíme, že je vším. Budeme-li jej potom muset popsat, říci definici, popíšeme Strom-Boha v tom aspektu, který máme nejraději. Můžeme zažít cokoliv, ale v našem vyjádření, v našem odhalení, odhalíme aspekt, který máme nejraději.

Je-li Bůh to, co chceš,
potom nemůže nikdy stát na druhém místě.
Vždy bude přicházet jako první.
Přijde jako
tvůj Důvěrník.
Přijde jako
tvůj nejvyšší Rádce.
Přijde jako
tvůj jediný Přítel.

Je jen jeden Bůh?

Existuje jeden absolutní Bůh. Ale každá lidská bytost je částí Boha. Nejvyšší Bůh je jako oceán. Každá kapka má trochu z vědomí oceánu, proto můžeme říci, že každá kapka je malý bůh, část Boha. Jste-li částí Nekonečného, můžete říci, že vy sami také ztělesňujete podstatu Nekonečného.
Podle naší indické filozofie je tolik bohů, kolik je lidských bytostí. Co se tím myslí? Každá lidská bytost má v sobě Boha. Po většinu času Bůh uvnitř nás tvrdě spí. Když se však modlíme a meditujeme, náš Bůh vychází do popředí. Duše, která je Božím představitelem v nás, má úplné a neoddělitelné spojení s Absolutním Bohem.

Bůh je božský Zahradník.
Uvnitř každé květiny duše
vidí svou vlastní
novou a jedinečnou Krásu.


Bůh je vaše vlastní nejvyšší, nejosvícenější, nejdokonalejší část. Máte dvě části: jedna je vyšší, jedna nižší. Většinu času zůstáváte v nižší části. Až si budete plně vědomi své vyšší části a vaše nižší část bude úplně přeměněna a sjednocena s tím Nejvyšším, tehdy nebudete nikým jiným než Bohem. Ačkoliv jste to ještě nepoznali nebo neodhalili, vaší vlastní nejvyšší, nejrozvinutější, nejdokonalejší a nejosvícenější částí je Bůh. Avšak to, co jste nyní, není dokonalé, má to daleko k dokonalosti.

Věčná otázka člověka je:
„Kdo je Bůh?“
Okamžitá odpověď Boha je:
„Mé dítě, kdo jiný je Bůh,
když ne ty?“

Někteří lidé tvrdí, že nevěří v Boha, ale přesto jsou to dobří lidé a vypadají š`astně. Jak to dokážete vysvětlit?

Nezáleží na tom, jakým způsobem chceme obdivovat skutečnost nebo se ztotožňovat se skutečností, musíme cítit, že obdivujeme Božskost a ztotožňujeme se s Božskostí, a tuto Božskost můžeme nazývat Bohem nebo Duchem či Bytostí. Pokud to nechcete nazývat Bůh, máte naprostou svobodu. Ale musíte to nazývat štěstím. Štěstí samo o sobě je Bůh. Můžete obdivovat krásu přírody a jste-li přitom š`astní, potom štěstí, které zažíváte, je Bůh. Má-li být Bůh definován jedním slovem, potom si přeji říci, že Bůh je štěstí.

Skutečnou skutečností
je jednoduchá jednoduchost
a ne složitost.
Složitost nebyla nikdy spojená se skutečností.
Je Bůh ekvivalentní energii?

Bůh je nejen ekvivalentní energii, Bůh sám je energie. Musíme však vědět, jaký aspekt Boha se nám líbí. Pokud se nám líbí Bůh v podobě energie, potom k nám Bůh přijde v podobě nekonečné energie. Ale zamlouvá-li se naší mysli a našemu srdci podoba Boha jako lidské bytosti, Bůh přijde a postaví se přímo před nás jako lidská bytost v nejzářivější podobě.


Když mluvíte o „Nejvyšším“, máte na mysli Boha?

Namísto slova „Bůh“ používám většinou slovo „Nejvyšší“. Žádám své studenty, aby dělali totéž, protože to vytváří důvěrnější vztah k Němu. Ačkoliv jsou Bůh a Nejvyšší jedním, je mezi nimi nepatrný rozdíl. Když mluvíme o realizaci Boha, „Bůh“ má stejný význam jako Nejvyšší. Ale obvykle když říkáme „Bůh“, cítíme, že ztělesňuje výšku, která je statická, je jako hora, která je vysoká, ale nehybná. Když používáme termín „Bůh“, cítíme, že dosáhl své Výšky a zastavil se. Nemá neustále se vyvíjející vědomí; je něčím dokončeným, hotovým produktem.
Když ale říkáme „Nejvyšší“, víme, že mluvíme o Nejvyšším Pánu, který nejen dosahuje absolutní Výšky, ale zároveň jde stále dál a dál a překračuje svět Za. Je tu neustálý pohyb vzhůru.

On je věčný a nesmrtelný.
Je v tomto světě i za ním.
On je Stvořitel,
univerzální i transcendentální.

Je možné mít filozofický důkaz Boha, anebo musíme být závislí na víře?

Musíte být závislí na své upřímnosti. Když něco vidíte, můžete potvrdit, co to je, anebo to můžete nazvat mentální halucinací. Když duchovní Mistr medituje ve svém nejvyšším vědomí, nabízí mír, světlo a blaženost v nezměrné míře. Díváte-li se na něj, okamžitě v něm uvidíte odraz vědomí Boha. Jeho vědomí bude změněno do takové míry, že musíte vidět, že se nachází někde jinde. Jeho tvář bude zářit a vy v něm něco uvidíte.
Filozofie je v mysli; duchovnost je v srdci. Chcete-li Boha definovat svou myslí, nikdy to nedokážete. Boha musíte vidět svým srdcem. Nejlepším důkazem Boha je vaše vlastní vědomí. Přijdete-li k duchovnímu Mistrovi a budete několik minut meditovat, uvidíte rozdíl ve svém vědomí. Pak a` je soudcem vaše upřímnost.

Bůh vás nemusí přesvědčovat
o své Existenci.
Jen přesvědčte sami sebe,
že jste přišli do světa,
abyste učinili něco velkého
a byli něčím dobrým.

http://www.srichinmoy.org/czech/duchovn ... uh_lidstvo
Návštěvník
 

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. led 2016 11:48:35

Boží Vůle


Boží Vůle v jednotlivci se vyvíjí, je jako rostoucí sval - silný, silnější, nejsilnější. Boží Vůlí je nechat jednotlivce pocítit, že existuje něco trvalého, stálého, věčného. Když jednotlivec dosáhne tohoto stupně, bude znát Boží Vůli. Boží Vůli můžeme poznat podle pocitu trvalého uspokojení, který nám dává.

Cokoliv, co je věčné, cokoliv, co je nesmrtelné, cokoliv, co je božské, je Vůlí Boha. Ačkoliv Bůh jedná s Věčností, není lhostejný ani na vteřinu, protože je to z jedné vteřiny, dvou vteřin, tří vteřin, kdy vstupujeme do Nekonečnosti a Věčnosti. Snažme se v sobě cítit Vůli Boha v každé vteřině.

Existuje velice jednoduchý způsob jak poznat, co je pro nás jako jednotlivce Vůle Boha. Každé ráno, když začínáme svůj den, vytváříme si svůj vlastní svět. Rozhodujeme se. Cítíme, že věci musí být udělány určitým způsobem. S tímto člověkem musím jednat takto. Musím říci toto; musím udělat toto; musím dát toto. Všechno je já, já, já. Dokážeme-li namísto tohoto plánování učinit svou mysl naprosto klidnou a tichou, v tu chvíli můžeme poznat Boží Vůli. Toto ticho není tichem mrtvého těla; je to dynamické, progresivní ticho přijímavosti. Skrze naprosté ticho a neustále rostoucí přijímavost mysli můžeme poznat Boží Vůli.

Pokud lidská mysl naplno pracuje, Boží Vůle nemůže pracovat. Boží Vůle pracuje jen tehdy, když lidská mysl nepracuje. Když se mysl stane čistou nádobou, Nejvyšší do ní může vlít svůj nekonečný Mír, Světlo a Blaženost.

V této chvíli nedokážeme slyšet Hlas Boha. Můžeme zevnitř slyšet něco, co cítíme, že je Hlas Boha, ale může to být jen hlas přicházející z našeho subtilního fyzického nebo subtilního vitálna nebo odjinud. Ale když utišíme mysl, můžeme v největší hloubce našeho srdce nebo nad naší hlavou slyšet tichý hlas, a to je Hlas Boha. Jakmile jednou slyšíme Hlas Boha, nemůžeme ve svém životě učinit žádnou chybu. Budeme-li po celou dobu poslouchat jeho příkazy, půjdeme stále vpřed, vzhůru a dovnitř.

Neustále stavíme a boříme náš mentální dům. Ale namísto abychom ho stavěli a bořili podle své libovůle, dokážeme-li vyprázdnit svou mysl a učinit ji klidnou a tichou, potom v nás Bůh může vystavět svůj Chrám nebo svůj Palác svým vlastním způsobem. A když v nás postaví svůj Příbytek, řekne: "Postavil jsem ho pro Tebe a pro mne, abychom v něm žili společně. Já jsem ho postavil, ale není jenom Můj. Je také tvůj. Pojď dál."

Nejsnazší způsob, jak znát Vůli Boha, je stát se nástrojem, a ne tím, kdo činí. Staneme-li se pouhými nástroji pro vykonávání plánů Boha, Boží Vůle bude jednat v nás a skrze nás. Bůh činí a je činem. Je vším. My jen pozorujeme.



Abychom snadno věděli, co je Boží Vůle,

musíme sytit božské v sobě

a osvítit lidské v sobě.




Jak mohu znát Vůli Boha ve svém každodenním životě?


Vůli Boha ve svém každodenním životě můžete znát, pokud brzy ráno nabídnete Bohu svou největší vděčnost za to, co pro vás již učinil. Když nabídnete své srdce vděčnosti, začne se rozšiřovat; a zatímco se rozšiřuje, stává se jedním s Univerzální skutečností Boha. Srdce vděčnosti rozkvétá jako květina. Když je květina plně rozkvetlá, tehdy ji oceňujete a obdivujete.

Stejně tak ve vašem případě, když vaše srdce vděčnosti rozkvete, Bůh bude okamžitě potěšen. Jakmile nabídnete Bohu vděčnost za to, co pro vás již udělal, sladká Vůle Boha bude přirozeně pracovat ve vás a skrze vás. Brzy ráno, předtím než meditujete nebo děláte cokoliv jiného, nabídněte tolik vděčnosti, kolik jen dokážete. Nabídněte své oduševnělé slzy jen za to, že jste se stali tím, čím jste. Budete-li to dělat, nakonec se stanete nekonečně větším a lepším, než jste nyní. Vděčnost vás nechá pocítit, jaká je Boží Vůle. Boží Vůle bude jednat ve vás a skrze vás a Bůh bude dělat vše ve vás, skrze vás a pro vás, pokud nabídnete vděčnost.



Jak mohu vědět, co Bůh chce, abych dělal?

Budete to vědět snadno, pokud nebudete lpět na výsledku ani jím nebudete povzneseni. Předtím, než cokoliv uděláte, modlete se k Bohu: "Bože, je-li to Tvá Vůle, potom mě prosím inspiruj, abych to udělal dobře." Během práce řekněte Bohu: "Bože, protože jsem přijal tuto práci s pocitem, že jsi chtěl, abych ji dělal, pracuj ve mně a skrze mě tak, abych ji dokázal dělat dobře. Z Tvé inspirace budu schopen vědět, že je to Tvá Vůle." Na konci práce nabídněte výsledek, ať už přijde jako úspěch nebo selhání, k Nohám Boha se stejnou radostí.



Jak mohu poznat, jestli vykonávám Vůli Boha, nebo jestli naplňuji své vlastní ego?

Když budete naplňovat požadavky ega, okamžitě začnete cítit, že jste pánem světa anebo že se stanete pánem světa. Budete nafouklí pýchou a budete cítit, že zbytek světa je u vašich nohou. Jakmile bude vaše touha naplněna, okamžitě pocítíte: "Ó má touha je naplněna; stal jsem se něčím a zbytek světa nedosáhne toho, co mám." Bude-li naplněno ego, vždy zde bude pocit nadřazenosti.

Když vykonáváte Vůli Boha, otázka nadřazenosti a podřazenosti nevznikne. V tu chvíli cítíte jen svou jednotu. Cítíte, že Bůh vás vybral nebo přijal jako svůj vybraný nástroj a že jedná ve vás a skrze vás. Nezáleží na tom, čeho dosáhnete, i když to bude něco úžasného, zvláštního, neobvyklého, nebudete mít žádný pocit osobní pýchy. Naopak, budete nanejvýš vděční Bohu, že si vás vybral, aby naplnil sám Sebe ve vás a skrze vás. Nebude zde žádná pýcha, jen pocit rozpětí.

Vykonat Vůli Boha znamená něčeho dosáhnout. Když něčeho dosáhnete, cítíte rozpětí svého vědomí, ale když vyplníte požadavky svého ega, cítíte se naprosto odděleni od zbytku světa. Vy jste páni a zbytek stvoření je u vašich nohou. Takto můžete poznat rozdíl.



Sebedávání Vůli Boha

je nepochybně pomalu zrající,

ale nanejvýš chutné ovoce.




Měli bychom se modlit pro něco, co si přejeme, nebo bychom se měli modlit jen pro naplnění Boží Vůle?

Modlit se pro naplnění Boží Vůle je nejvyšší formou modlitby. Ale pro začátečníka je téměř nemožné upřímně se modlit k Bohu, aby ho naplnil svým vlastním způsobem. Brzy ráno začátečník řekne Bohu: "Bože, chci být Tvým bezpodmínečně odevzdaným dítětem." Potom vzápětí, když do něj vstoupí žárlivost, nejistota nebo pýcha, celé jeho sebenabízení se stane podmíněným. V tu chvíli hledající řekne: "Bože, brzy ráno jsem se k Tobě tak upřímně modlil, abys ve mně naplnil svou Vůli, ale Ty jsi mé modlitbě nenaslouchal. Jinak bych byl nad žárlivostí, strachem, pochybností, úzkostí a lpěním."

Pokud se ráno hledající pro něco modlí a jeho modlitba není vyplněna během několika hodin, okamžitě je odrazen. Potom se přestane modlit a meditovat na šest měsíců. Jeden den nabídne svou upřímnou modlitbu a potom je připraven těšit se šest měsíců z nevědomosti. A tak když hledající právě začíná, je vždy vhodné, aby se k Bohu modlil pro cokoliv, co cítí, že potřebuje nejvíce, ať je to trpělivost, čistota, upřímnost, pokora nebo mír. Bůh mu potom dá mír, světlo a blaženost, které jsou předchůdci něčeho nekonečného, co se chystá vstoupit do jeho vnitřní bytosti.

Jakmile jednou přijme a dosáhne trochy míru, světla a blaženosti a upevní se do určité míry ve své vnitřní bytosti, bude mít více důvěry v Boží konání a také ve svůj vlastní život aspirace.

Dělá-li někdo velmi rychlý pokrok nebo je trochu pokročilý, cítí, že uvnitř něj je skutečnost, která ho nezklame ani neopustí. Cítí, že Bůh si je plně vědom toho, co potřebuje, a je dychtivý zásobovat ho těmito věcmi, protože Bůh chce naplnit sám Sebe ve svém vybraném nástroji a skrze něj. Ve svou zvolenou Hodinu Bůh naplní sám Sebe v tomto určitém vybraném nástroji a skrze něj.

Když v sobě hledající cítí tento druh jistoty, tehdy pro něj nastal čas modlit se: "Staň se Vůle Tvá." V tu chvíli může upřímně říci: "Bože, nyní chci potěšit jen Tebe Tvým vlastním způsobem." V tu chvíli bude cítit, že Bůh se v něm a skrze něj chce projevit. Bude cítit, že v okamžiku, kdy ho Bůh učiní dokonalým, bude moci sloužit božskosti v lidstvu.



Je-li někdo v rodině nemocný, co si myslíte o tom, modlit se k Bohu pro léčivou sílu?

Řekněme, že vaše matka je nemocná. Namísto, abyste říkal: "Uzdrav mou matku, uzdrav mou matku," dokážete-li říci: "Pokládám svou matku k Nohám Boha," uděláte tu nejlepší věc. Vaší nejlepší léčivou silou bude položit vaši matku k Nohám Boha, protože On ví, co je nejlepší.

Nabídnete-li svou vlastní vůli Vůli Boha, získáváte sílu a tato síla bude využita pro Boha. Bůh sám vám řekne, jak ji využít. Ale snažíte-li se léčit sám, přes vaše nejlepší úmysly můžete stát proti Boží Vůli.

Předpokládejme, že se modlíte a meditujete pro získání božské síly, abyste mohl léčit lidi a pomáhat světu. Řeknete: "Chci být velbloudem a nést celé břemeno světa na svých ramenou." Ale není-li velbloud osvícený, jak může pomoci získat osvícení ostatním?

Běžíte ke svému cíli. Žádáte-li Boha, aby vám něco dal, pak je to jen další věc, kterou musíte nést a která vás může zpomalit. Je-li vaším cílem osvícení, myslete jen na svůj cíl a na nic jiného.

Na druhou stranu, pokud lék přijde spontánně zevnitř a vy nemusíte používat svou mentální sílu nebo sílu vůle, pak zde není žádná otázka ega, pýchy nebo marnivosti. Pokud ve své meditaci najednou uvidíte vnitřní světlo a v tomto světle získáte lék na nějakou smrtelnou nemoc, potom přirozeně dokážete nabídnout toto vnitřní osvícení celému světu. Ale tím nejlepším je stát se nejprve osvíceným. Jen tehdy budete schopen sloužit Bohu Jeho vlastním způsobem. Jinak budete někdy sloužit Bohu Jeho vlastním způsobem a jindy budete sytit své vlastní ego.



Jak je možné rozlišit Vůli Boha od zbožného přání?



Aby člověk znal Vůli Boha, nemusí být velkým duchovním Mistrem nebo vysoce pokročilou duší. Těch je na zemi velmi málo. Ale člověk musí být alespoň hledajícím, aby znal Vůli Boha. Jak může být člověk skutečným hledajícím? Člověk může být skutečným hledajícím, když bude cítit, že je bez Boha nejenom zcela bezmocný, ale také zcela beznadějný, bezvýznamný a zbytečný. Bez Boha je ničím, ale s Bohem je vším. Bůh je aspirace. Bůh je realizace. Bůh je odhalení. Bůh je projevení. Pokud má člověk takovýto vnitřní pocit, může se stát pravým hledajícím přes noc.

Upřímný hledající se snaží meditovat oddaně každý den. Ten, kdo oddaně medituje každý den, bude mít brzy volný přístup do vnitřního Království Boha a bude schopen slyšet Jeho Poselství. Samozřejmě je snadné říci, že musíte meditovat oddaně, ale ve skutečnosti meditovat oddaně se může zdát tak obtížné jako vyšplhat na Mount Everest. Když začnete meditovat, musíte cítit, že samotný váš život, samotná vaše existence, samotný váš dech se nabízí Vnitřnímu Pilotovi ve vás. Jen tímto způsobem můžete meditovat oddaně a mít pocit oddanosti k Bohu.

Během vaší meditace nastane doba, kdy vaše mysl bude naprosto klidná a tichá. Ve vaší mysli bude jen čistota, jasnost a hloubka. Čistota, upřímnost a hloubka mají jednu společnou tvář, které se říká klid. Mají-li v sobě klid, jsou dokonalé.

Když se mysl stane klidnou, tichou, průzračnou a prázdnou, ucítíte ve svém srdci chvění anebo můžete vnímat něco velice drobného, něco jako jemnou bublinu. Je to drobná věc, ale je na ní zlatými písmeny napsáno poselství. Dokonce i když máte oči zavřené, nevadí. Někdy je poselství přeneseno ze srdce do hlavy a svou myslí můžete vnímat, že toto poselství přišlo. Ale pokud jste schopni jít hluboko dovnitř, uvidíte, že poselství již bylo napsáno ve vašem srdci. Jen proto, že ho tam nedokážete vidět, přišlo do fyzické mysli, aby vás přesvědčilo.

V nejvnitřnějších skrýších srdce, kde je vše zaplaveno čistotou, nemůže poselství napsat nikdo jiný než Bůh. Nemůže do něj vstoupit žádná nebožská síla. To neplatí o mysli. V mysli může být mentální halucinace, výmysl nebo námi vytvořená pravda, kterou jsme si vnutili.

Ale do nejvnitřnějších skrýší našeho srdce si žádná rušivá myšlenka, žádná bojovná myšlenka, žádná svírající myšlenka nikdy nedovolí vstoupit. Hloubky našeho srdce jsou dobře chráněny, dobře střeženy Bohem samým, protože se v nich ukrývá Boží vlastní Bohatství a Poklad. On sám je zde jako vrátný, který hlídá svůj Poklad.

Když meditujete, snažte se prosím cítit, že je nezbytné zcela otevřít své srdce a zcela zavřít svou fyzickou mysl. Fyzická mysl je ta mysl, která myslí na naše blízké a drahé, na naše přátele, na zbytek světa. Když zavřete dveře své fyzické mysli a otevřete dveře svého srdce, mysl se stane klidnou a tichou a srdce se stane veškerou přijímavostí. Je-li vaše koncentrace a meditace zaměřena na srdce a srdce dokáže přijímat, potom přirozeně to, co srdce má, Poselství od Boha, vyjde do popředí, a vy ho dokážete číst a využít ve svém každodenním životě.

Jedna věc je slyšet Poselství Boha správně a věc druhá je poslouchat ho a naplnit ho. Je celá řada těch, kteří dokáží slyšet Poselství Boha, ale ve svém vnějším životě ho nedokáží naplnit. Abyste to dokázali, potřebujete víru v sebe sama, víru, že nejste jen dítětem Boha, ale vybraným dítětem Boha. Každý je dítětem Boha, ale každý nemůže být vybraným dítětem Boha, protože ne každý vědomě aspiruje. Vybraní jsou ti, kteří skutečně chtějí Boha zde a nyní. Ti, kteří cítí, že neexistují a nemohou existovat bez Boha. Jen proto, že upřímně aspirujete, můžete se považovat za vybrané dítě Boha.



Když je váš život zasvěcení a aspirace na zemi

jen pro naplnění Vůle Boha,

potom musíte cítit,

že váš život úspěchu a srdce pokroku

nejsou ničím jiným, než úsilím bez úsilí.





Jak mohu získat pozitivnější přístup k odevzdání se Vůli Boha?

Když se odevzdáváme Bohu, odevzdáváme se naší nejvyšší části, protože Bůh je naše nejosvícenější část. Nemůžeme oddělit Boha od naší existence. Pokud cítíme, že Bůh a my jsme jedním, potom Bůh je naší nejosvícenější částí a my jsme v této chvíli neosvícení. Jsme-li moudří a víme, že Ten, který je veškerým osvícením, je nedílnou součástí naší existence, půjdeme k Němu a budeme od Něj přijímat. Vnímáme-li odevzdání tímto způsobem, není zde žádný problém.

Ale vnímáme-li odevzdání jako odevzdání se otroka svému pánovi, nikdy nebudeme schopni cítit naši jednotu. Otrok se odevzdává svému pánovi ze strachu. Obává se, že bude propuštěn, pokud neudělá svou práci dobře. Cítí, že nezáleží na tom, co udělal, dokonce i když udělal pro pána vše oduševněle, oddaně, dokonce bezpodmínečně, stále nemá žádnou záruku, že mu pán dá to, co chce, nebo že pána skutečně potěší. Je-li jeho pán obyčejná lidská bytost a má několik otroků, potom od nich získá cokoliv chce; ale co se týká jeho vlastního sebedávání, může být milióny mil vzdálen od jejich potřeb.

Když nabízíme svou existenci Bohu, máme pocit jednoty mezi Otcem a synem nebo Matkou a dítětem. Malé dítě vždy cítí, že cokoliv vlastní jeho otec, je také jeho. Jeho otec má auto. Dítěti jsou jen tři roky, ale říká: "Já mám auto." Nemusí říkat: "Můj otec má auto." Jen řekne: "Je to naše auto."

A tak když změníme vnímání našeho vztahu k Bohu, nebude zde žádný problém. Pokud On má Mír, potom my máme právo považovat Jeho Mír za svůj vlastní. On je naším Otcem, takže ho můžeme zdědit. Protože Bůh je naším Otcem, protože Bůh je naší Matkou, můžeme mít tento pocit. Jestliže máme pocit, že jsme otroky Boha a On je naším Pánem Nejvyšším, že jsme u Jeho Nohou a musíme pro Něj udělat vše, potom nemáme žádnou jistotu, žádnou záruku, že nás potěší.

Ale pokud budeme mít pocit jednoty mezi otcem a synem, mezi matkou a dítětem, budeme cítit, že to, co vlastní matka nebo otec, má dítě právo považovat za své zcela vlastní. Dítě se neodevzdává. Jen právoplatně považuje bohatství své matky nebo svého otce za své zcela vlastní.

My neodevzdáváme nic; jen si uvědomujeme skutečnost, že patříme někomu, kdo má vše. Prostě jdeme a v každém okamžiku to považujeme za své. Pro nohy není vůbec obtížné cítit svou jednotu s hlavou, protože nohy vědí, že hlava také velice často potřebuje pomoc od nohou.

Podobně když aspirujeme, začneme cítit, že Bůh nás potřebuje stejně jako my Jeho. Tak jako my Jej potřebujeme, abychom realizovali to Nejvyšší, Absolutní Pravdu, také On nás potřebuje pro své projevení. Jestliže není pod důstojnost Boha přijmout pomoc od nevědomých lidí pro své projevení na zemi, jak může být pod naši důstojnost žádat Boha, aby nám dal mír, světlo a blaženost?

Jakmile si jednou vytvoříme vědomou jednotu s Bohem, neexistuje žádné odevzdání. Je jen vzájemné dávání a braní. Co nohy nabízejí, hlava radostně přijímá a obráceně. My dáváme Bohu svou aspiraci a On nám dává svou Realizaci. My Mu dáváme to, co máme, a On nám dává to, co má a čím je. Neodevzdáváme se tedy, ale jen se navzájem považujeme za své zcela vlastní.

Je rozvíjení síly vůle na překážku naší schopnosti odevzdání se?

Máme-li nezdolnou sílu vůle, získáme schopnost bezpodmínečného odevzdání. Na druhou stranu, když se dokážeme bezpodmínečně odevzdat, rozvíjíme si sílu vůle. Vnitřní síla vůle, která je světlem duše, a odevzdání, které je jednotou srdce s Absolutním, jdou společně. Není žádný rozdíl mezi silou vůle duše a bezpodmínečným odevzdáním Vůli Nejvyššího. Obojí je stejně silné. Když se někdo dokáže bezpodmínečně odevzdat Vůli Nejvyššího, je to výsledek jeho vnitřní síly vůle, světla duše.



Odevzdej svou vůli Vůli Boha.

Uvidíš, že všechna tvá zklamání

budou přeměněna v nepředstavitelnou sílu.




Jak se můžeme odevzdat Nejvyššímu?

Odevzdat se je velice snadné. Již jste se odevzdali nevědomosti. Nemůžete říci, že jste se nikomu neodevzdali. Takže umění odevzdání znáte. Můžete se odevzdat Nejvyššímu stejně tak, jako jste se odevzdali nevědomosti. Jen musíte změnit svého pána. Neustále musíte cítit, že potřebujete nového učitele. Někdo vás naučil všechno špatně. Nejvyšší nyní čeká, aby vás naučil všechno správně. Ten, který vás učil, není skutečným učitelem, ale vy jste se mu odevzdávali po stovky a tisíce let. Nyní se musíte stejným způsobem odevzdat Nejvyššímu.





Když odmítnete odevzdat se nevědomosti,

Bůh vám jistě dovolí žít v Přístavu svého Soucitu.

Každý život se musí stát řekou odevzdání předtím,

než může dát to, co má a to, čím je,

moři uspokojení.


http://www.srichinmoy.org/czech/duchovn ... /Bozi_vule
Návštěvník
 

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod jaosiva1 » sob 09. led 2016 13:10:35

Cet sem jenom prvni odstavec, kde se pise, ze buh a clovek se navzajem potrebuji...ok...maji rovnovazny vztah...
Kdyz se ale bohu clovek znelibi...udela si jineho cloveka
A co clovek? Kdyz se mu znelibi jeho buh, muze si udelat jineho boha?

Cim chci rict, ze v mem Modelu ma clovek zanedbatelnou roli, vyznamnou jen tim, ze si ho Buh nahodou...a to slovo pouzivam u vedomi, ze rade esoteriku se nelibi...vytvoril....jakoz si moh vybrat a vytvorit z miliard jinych moznosti

Mozna chtel tim odstavcem autor dodat lidem sebevedomi, kdo vi
Nestane se ocel ze zeleza, aniz by bylo zelezo nejprve zakalovano...auvajs!

...x...
jaosiva1
 
Příspěvky: 263
Registrován: úte 14. led 2014 21:55:05

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod Jana » sob 09. led 2016 13:53:25

Možná spíš, než poměr oceli se železem by byl patřičnější poměr železa a železného stroje.

Ještě krásnější podobenství by mohlo být, že Tvá ústa jsou tady proto, aby Bůh mohl ochutnávat své dílo.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod jaosiva1 » sob 09. led 2016 14:05:05

Aha
Proc ale potom dostavam tak horke sousta...myslim s hackem
Anebo tak stiplave, az slzim
?

Zkratka---primer se zelezem je pro moji etapu ted daleko prilehavejsi...

Nekdy pomaha se bohu vysmat:
Hehe, to je vsechno, co umis?
Nic kyselejsiho tam uz nemas?
Kal, kal, boze
Mozna se pokalim
Ale SE ZAKALIM!
To ti slibuji!
...x...
jaosiva1
 
Příspěvky: 263
Registrován: úte 14. led 2014 21:55:05

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod Jana » sob 09. led 2016 14:26:06

jaosiva1 píše:Aha
Proc ale potom dostavam tak horke sousta...myslim s hackem
Anebo tak stiplave, az slzim
?


Aby se objevilo poznání, že tohle už si příště nedáš a začal jsi hledat něco Bohu lahodnějšího.

Obrázek
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod arikiran » sob 09. led 2016 16:03:37

proč bohu lahodnějšího, já ochutnávám, tak bylo zadání

já prdím na to, jak to chutná...hlavně když to je výživné a uzdravující
...x...
arikiran
 

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 19. kvě 2016 16:46:37

Dokonalost

Dokonalost - co je to? Je to neustále se překonávající skutečnost. Dokonalost znamená lidským srdcem dosáhnout nohou Božskosti. Dokonalost znamená změnit způsob života konečného světa a projevit způsob života Nekonečného.
Dokonalost není sebeospravedlňování. Dokonalost není sebeprovolávání. Dokonalost není sebezničení. Dokonalost je pozvání Boha, uctívání Boha a uspokojení Boha.
Dokonalost znamená mít pevnou víru v plačící aspiraci člověka. Dokonalost znamená mít ryzí víru ve stálý Soucit Boha.
Kdo tvrdí, že dokonalost na zemi je sebeklam? Dokonalost je oslavou Boha v člověku.
Kdo tvrdí, že dokonalost je ještě daleko? Ne, je blíže než tlukot srdce, blíže než dech života.
A něco víc: dokonalost ztělesňuje Boha - aspirujícího, rozvíjejícího se, překonávajícího, osvěcujícího a naplňujícího člověka.

http://www.srichinmoy.org/czech/knihovn ... dokonalost
Návštěvník
 

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 19. kvě 2016 16:55:47

Božská a univerzální dokonalost


To, co je uvnitř nás, je dokonalost. To, co je okolo nás, je nedokonalost. Vnější svět může dosáhnout dokonalosti, jedině když je inspirován, veden a utvářen vnitřním světem.

Včerejšek snil o dnešku jako o dokonalosti. Dnešek sní o zítřku jako o dokonalosti. Již dosažená dokonalost vybledá do bezvýznamné nedokonalosti před zrodem rychle se blížící budoucnosti.

Dokonalost roste. Tak si počíná od začátku stvoření. Bůh má, na rozdíl od nás, jeden Sen: dokonalou Dokonalost. Aby mohla být absolutní Skutečnost úplným projevením Kosmické Vize, musí tato dokonalá Dokonalost zazářit v aspirujícím srdci každého jednotlivce i ve všech dohromady.

Bohu je milý každý. Avšak ten nejsladší a nejdůvěrnější vztah existuje jenom mezi oddaným a Pánem. Pravý oddaný uctívá Pána bez řady tužeb. Pán mu žehná nejenom bezvýhradně, ale i nepodmíněně. To, co oddaný potřebuje, je odhodlaná síla srdce. Jakmile ji získá, seberealizace už pro něj nebude daleko.

Pochopit Pravdu je jedna věc. Uvěřit v ni je věc druhá. Nerozumět Pravdě není žádný zločin, to rozhodně ne. Ale pochybovat o Pravdě není nic než neomluvitelný hřích. Dítě nechápe otcovu ohromnou moudrost. Přesto v ni spontánně a upřímně věří.

Sri Kršna je absolutní moudrostí. Je nejvyšší dokonalostí. Jeho dokonalost nikdo nechápe. Ne, dokonce ani bohové. Ardžuna možná Kršnu nechápe, ale jeho bezvýhradná víra, kterou v Něj má, mluví za něj: “Ó Kršno, Ty jsi Pán Pánů. Ty jsi Nejvyšší. Věřím tomu. Ani bohové, ani démoni nechápou tvá tajemná projevení. Ty jsi zdrojem všech bytostí. Jedině Ty znáš sám Sebe.“ (10.12-15)

Je-li to, v co věříme, neuvěřitelné, pak je právě tak neuvěřitelné, že v neuvěřitelné dokážeme věřit.
—  Sv. Augustin
Víra je naprostá svoboda mysli. Víra je úplná nezávislost srdce.

Kršna nyní Ardžunovi vysvětluje, že Jeho božskou dokonalost lze objasnit a ukázat, nikdy ji však nelze vyčerpat. Vesmír v celé své úplnosti není nic než drobná jiskra Jeho nekonečné velikosti.

Kršna říká: Pāṇḍavānām Dhanañjayaḥ — „Mezi Pánduovci jsem Dhanandžaja.“ (10.37) Dhanandžaja je Ardžunův přídomek. Každý člověk má jedno tělo, jednu mysl, jedno srdce a jednu duši. Jak někdo může před někým jiným říci, že ve skutečnosti on sám je tím druhým člověkem! Nezní to absurdně? Tak nám to ovšem připadá jen tehdy, když žijeme ve fyzickém, ne však tehdy, žijeme-li v jednotě Ducha.

Pokud prohlásíme, že všechny lidské bytosti jsou totožné, vyslovujeme pouze skutečnost, které uvnitř věříme nebo se pokoušíme věřit. Ztotožňuje nás naše vnímání jednoty. Kršna říká: „Já jsem toto, Já jsem tamto, Já jsem všechno.“ Říká také, že On je tím nejlepším, nejvyšším a nejmocnějším ve všem. Znamená to, že Jeho Vědomí je zabarveno upřednostňováním? Dělá rozdíly? Ne, On neupřednostňuje, nedělá rozdíly. „Ardžuno, já jsem Já, které dlí v srdci všech bytostí. Jsem počátek a střed a také konec všech bytostí.“ (10.20)

Kršna chce osvítit Ardžunovu mysl a říká, že On v procesu kosmického vývoje odhaluje a projevuje svou vlastní Dokonalost. Má nekonečné množství božských projevení. Zmínil se pro příklad jen o několika z nich. Z Něj pramení stálost, laskavost a síla. Říká Ardžunovi, že se nemá učit Jeho božská projevení do nejmenších podrobností. Jen by to zmátlo jeho mysl. „Celý vesmír jsem stvořil z části sebe Samého.“ (10.42) Tímto poznáním může hledající v Ardžunovi snadno nasytit svůj hlad.

„Jsem zárodkem všech věcí, živých či neživých.“ (10.39) Ardžuna teď chápe, že Kršna není jenom tělo. Je všeprostupující Já. Ardžuna si přeje vědět, jakou konkrétní podobu tohoto Já by lidé měli uctívat. „Všechny podoby,“ zní okamžitá Kršnova odpověď. „Nic neexistuje bez onoho Já. Toto Já je ve všem a vše je v tomto Já. To je moudrost, kterou musí hledající poznat.“

Gíta nás učí nejčistší jednotě. Tato jednota je jednotou vnitřní. Je zároveň spontánní i jedinečná. Mysl tuto jednotu nemůže nikdy osekat ani zmenšit. Říše jednoty leží daleko za dosahem fyzické mysli.

Sebepoznání je poznání univerzální jednoty. Jedině na úrodné půdě univerzální jednoty lze vybudovat božskou dokonalost. Služte lidstvu jen proto, že se z něj vynořuje Božskost. Poznejte Božskost a okamžitě si uvědomíte Boží Nesmrtelnost v sobě a svou Nesmrtelnost v Bohu. Jedině Bůh v člověku a člověk v Bohu mohou oznámit nejskutečnější ztělesnění dokonalé Dokonalosti.

Sri Chinmoy, Komentář k Bhagavadgítě,
Návštěvník
 

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 26. srp 2016 14:18:07

Cíl dokonalosti

Dokonalost je naplňující realizací a naplněným projevením hledajícího. Vše kromě dokonalosti, dokonalé dokonalosti, už na zemi zasvitlo.

Dokonalost je strom. Dokonalá dokonalost je plod.

Přemýšlení člověka o dokonalosti je jeho nevědomostí. Koncentrace člověka na dokonalost je jeho poznáním. Meditace člověka na dokonalost je jeho moudrostí. Kontemplace člověka na dokonalost je jeho svět osvěcujícím a svět přeměňujícím vnitřním okem.

Poselstvím Boha je dokonalost.
Poselstvím člověka je pokušení.
Poselstvím Boha je dokonalost.
Poselstvím člověka je zklamání.
Poselstvím Boha je dokonalost.
Poselstvím člověka je zničení.


Cíl dokonalosti a duše svobody patří k sobě. Ten, kdo dosahuje stavu duše svobody, dobyl svůj vnitřní život a znesmrtelnil svůj vnější život. Je vybraným nástrojem Boha. Je přímým kanálem Boha. Je představitelem Boha zde na zemi.

Plač a snaž se.

Když pláčeme, abychom spatřili transcendentální Světlo, a když se snažíme zdokonalit svou vnější přirozenost, naše dokonalost nezůstává vzdálená. Dokonalost je naše.

Používej a ovládej.

Když používáme božské v sobě a ovládáme zvířecí v sobě, začíná uvnitř nás svítat dokonalost. Květina dokonalosti rozkvétá.

Dívej se a buď.

Když se Pravdu snažíme vidět Okem Boha, a ne svýma vlastníma očima, a když se vědomě snažíme být odevzdaným nástrojem Boha, dokonalost ihned svítá. Zlaté Vše dokonalosti volá naše aspirující srdce. Je pravda, že dokonalosti nemůžeme dosáhnout přes noc. Realizace nemůžeme dosáhnout hned. Trvá to nějakou dobu.

Řeknu vám jeden příběh. Mladý hledající šel jednou k duchovnímu Mistrovi, aby ho zasvětil, a byl také náležitě zasvěcen. Následujícího dne řekl: „Mistře, teď když jsi mě zasvětil, musíš mi dát realizaci. Chci spatřit Boha.“

Mistr mu řekl: „Mé dítě, jak bys mohl realizovat Boha za jediný den?“

Po dvou dnech řekl: „Mistře, chci realizovat Boha.“

Mistr řekl: „Nejsi připravený.“

O několik dní později opět stejná žádost: „Mistře, chci realizovat Boha.“ Sotva začal svou duchovní cestu. Ještě se do duchovního života ani pořádně nepustil. Teprve nedávno ho Mistr zasvětil a on okamžitě volal po realizaci, aniž by následoval řádnou cestu sebedisciplíny a meditace. Chtěl uskutečnit Boha bez toho, aby plaval v moři aspirace.

Když se šel Mistr koupat do Gangy, pozval tohoto žáka, aby šel s ním. Když byli oba ve vodě, Mistr ho popadl a strčil mu hlavu pod vodu téměř na minutu. Když ho nakonec pustil, zeptal se ho: „Co jsi cítil, když jsem ti držel hlavu pod vodou?“

Těžce oddychuje, žák odpověděl: „Mistře, zoufale jsem potřeboval vzduch! Myslel jsem, že zemřu! Najisto jsem cítil, že pokud se nenadechnu, nepřežiju!“

Mistr řekl: „Dokážeš-li dosáhnout stejného stavu vědomí, pokud jde o Boha — dokážeš-li cítit, že bez Boha nemůžeš žít ani pár minut — tehdy Boha realizuješ. V tu chvíli realizuješ Boha na základě své nejvyšší aspirace. Tvůj nejvnitřnější vnitřní plamen musí hořet a ty musíš neustále plakat po Bohu tak, jako dítě pláče po své matce. Jen tehdy je realizace Boha možná.“

Žák ponaučení pochopil. Vstoupil do duchovního života opravdově a oduševněle a následoval všechny příkazy svého Mistra. Vydal se na duchovní cestu z celého srdce. Ucítil, že je nezbytné vymanit se z oblasti tužeb. Ucítil, že je nezbytné vrůst do stoupajícího plamene aspirace, neustálé aspirace. Realizace potom nezůstala daleko od něj. Boha skutečně realizoval.

Když používáme slovo ‚Nebe‘, cítíme, že Nebe je samým světlem, blažeností a dokonalostí. Kde je však toto Nebe? Je hluboko uvnitř nás, v nejvnitřnějších zákoutích našeho srdce. Vysoké Nebe, vyšší Nebe a nejvyšší Nebe, vše je uvnitř nás.

Když svým bratrům a sestrám nabízíme své oduševnělé myšlenky, žijeme ve vysokém Nebi. Když lidstvu nabízíme výsledky svých oduševnělých činů, žijeme ve vyšším Nebi. Když celému lidstvu nabízíme svou oduševnělou existenci, bezvýhradně a nepodmíněně, žijeme v nejvyšším Nebi.

Každý den můžeme žít v tom nejvyšším Nebi. Bůh nám k tomu dal schopnost. Dal nám možnost. My svou vnitřní možnost a schopnost musíme projevit. Pokud budeme naplněni nezdolnou vnitřní odvahou, dokážeme to.

Bohužel svou vnitřní neomezenou schopnost nepoužíváme. Používáme svou vnější omezenou schopnost. Bojíme se ponořit hluboko dovnitř. Uvnitř je poklad. Uvnitř je klíč. Nevíme, kam jsme klíč dali. Úplně jsme zapomněli, kde se poklad nachází.

V tomto bodě potřebujeme duchovního Mistra, který ví, kde je klíč a kde je poklad. Nedává hledajícímu něco svého. Co dělá, je to, že vynáší do popředí vlastní vnitřní bohatství hledajícího. Realizace Boha není jeho výhradním monopolem. Boha určitě realizuje každý. Je to jen otázkou času. Jeden člověk realizuje Boha díky své vnitřní inspiraci dnes. Jiný Jej realizuje zítra díky své upřímné aspiraci. Každý nakonec v Boží vyvolené Hodině Boha uskuteční.

Ti z nás, kdo jsou upřímní hledající, mohou svou cestu urychlit. Ke svému cíli můžeme jít. Ke svému cíli můžeme pochodovat. Ke svému cíli můžeme běžet. Pokud poběžíme, přirozeně dosáhneme cíle rychleji než ti, kteří ke svému cíli jdou.

Cíl dokonalosti. Zde na zemi musí být projevena dokonalá dokonalost. Ale jak? Svou cestu musíme začít s inspirací. Každý den musíme hluboko uvnitř sebe, ve všech svých činnostech cítit nutnost inspirace. Bez inspirace není žádné skutečné dosažení.

Potom musíme jít o krok dále. Po inspiraci musíme cítit důležitou nutnost aspirace. Abychom dosáhli Zlatého Všeho, abychom spatřili Zlatý Břeh vždy se překonávajícího Za, musíme aspirovat. To je to, co čekáme od aspirace, stoupajícího plamene uvnitř nás.

Aspirace zahrnuje meditaci. Když meditujeme, musíme cítit, že vstupujeme do Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti. To nejsou jen nejasná slova, ale naše skutečná vlastnictví. Je naším rodným právem znovu vědomě získat svá božská vlastnictví — Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost.

Když jsme ve své meditaci pokročilí, když nám začíná nabízet své plody, vstupujeme do říše realizace. Nejvyšší Pravdu realizujeme v tomto těle zde na zemi. K tomu, abychom realizovali Boha, nemusíme chodit nikam jinam. K tomu, abychom se zabývali duchovností, nemusíme odejít do himalájské jeskyně nebo sedět na zasněžené hoře. Ne, duchovností se musíme zabývat uprostřed hluku a shonu života. Musíme přijmout život na zemi takový, jaký je, a potom ho přeměnit. Pokud se života budeme obávat, pokud se mu budeme vyhýbat, naše realizace Boha nám zůstane navždy vzdálená. Nejvyšší Pravdu musíme realizovat zde na zemi.

Ale dokonce ani realizace nestačí. Po realizaci musíme své poznání odhalit. Pokud své poznání neodhalíme, budeme se chovat jako lakomci, kteří si hromadí své bohatství. To není správné. Své poznání musíme nabídnout lidstvu v podobě odhalení.

Nicméně ani odhalení nestačí. Musíme vstoupit do oblasti projevení. Jestliže neprojevíme to, co jsme zde na zemi realizovali, jestliže Matka Země nedostane plody naší realizace, aby si je navždy nechala, nikdy nemůžeme být opravdově naplněni. Matka Země musí být nasycena plody naší realizace. Zde na zemi musí dojít k projevení realizace, a když k němu dojde, dokonalost dozajista zasvitne. Dokonalá dokonalost není nic jiného než úplné projevení Transcendentální Vůle Boha zde na zemi.

My všichni jsme hledajícími nekonečné Pravdy. Je naší svatou povinností vystoupit vysoko, výše, nejvýše. Každá lidská bytost přišla na svět s poselstvím dokonalosti.

Žádná lidská bytost na zemi nezůstane nerealizovaná. Žádná lidská bytost na zemi nezůstane nenaplněná. Žádná lidská bytost na zemi nezůstane nedokonalá.

Realizace, naplnění a dokonalost: to jsou tři sourozenci. Realizace je v rodině nejmladší, naplnění prostřední a dokonalá dokonalost nejstarší. Tito tři sourozenci musí jít společně. Musí kráčet po poli aspirace. Musí plavat v moři meditace. Musí létat na modré obloze kontemplace.

K realizaci Boha, odhalení Boha a projevení Boha může dojít jen tehdy, když cítíme, že se musíme překonávat. Náš dnešní cíl není konečným cílem. Dnešní cíl musíme zítra překonat. Dnešní cíl je základním kamenem. Musíme se neustále překonávat, a zatímco se budeme překonávat, hluboko uvnitř sebe budeme chovat poselství dokonalosti.

Pokud cítíme, že aspirace je jediná věc, kterou potřebujeme, jediná věc, o kterou se snažíme, tehdy se ve všech našich činnostech musí objevit dokonalost. Klíč, který nakonec otevírá dveře dokonalosti, je aspirace.

MRP 3. University of London, ve středu, 11. listopadu 1970
Návštěvník
 

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 20. říj 2016 12:16:48

Boží Spravedlnost

Obrázek

V obyčejném lidském životě spravedlnost říká: "Jak zaseješ, tak sklidíš." Toto je spravedlnost: oko za oko, zub za zub. Když někdo udělal něco špatného, cítíme, že máme právo mu vyhrožovat, zastrašovat ho a potrestat ho. Ale tento druh spravedlnosti je na nejnižší příčce lidského žebříku. Když postoupíme k vyšší příčce, spravedlnost se stává odpuštěním. Dokážeme-li odpustit někomu, kdo udělal něco špatného, toto odpuštění samo je spravedlností.

Božská Spravedlnost je připravena nám neustále pomáhat, inspirovat nás, vést nás, utvářet nás a tvarovat nás. My se však božské Spravedlnosti obáváme stejně jako lidské spravedlnosti. Když uděláme něco špatného, cítíme, že budeme odhaleni. To je pravda v případě lidské spravedlnosti. Ale božská Spravedlnost nás nikdy, nikdy neodhalí. Když poprvé uděláme něco špatného, božská Spravedlnost nám se svým Soucitem odpustí. Když uděláme něco špatného podruhé, dá nám více Soucitu. Když uděláme něco špatného potřetí, nabídne nám nekonečný Soucit. Potom, když Nejvyšší vidí, že dokonce ani Jeho nekonečný Soucit neřeší tento lidský problém, použije svou milující, božskou Autoritu, svou božskou Sílu.

Tato božská Síla není destruktivní silou. Není hrozivou silou. Tato božská Síla probouzí spícího lva v každé lidské bytosti. Božská Síla neovládá. Jen probouzí duchovně hladového lva v každé lidské bytosti. Lev může řvát, ale zatím tvrdě spí. Tento lev ztělesňuje náš vnitřní pláč po tom, abychom spatřili nejvyšší Pravdu, abychom vrostli do Absolutní Skutečnosti.


Dnes mi můj Pán Nejvyšší říká,

že Jeho Soucit

je naprosto zdarma

a Jeho Spravedlnost hraničí se shovívavostí.

Jsem celý dychtivý,

abych je měl

v hojné míře.


Když vstoupíme do nejvyšší úrovně vědomí, není zde žádná otázka potrestání nebo odpuštění. Je to jen věcí osvícení. Nejvyšší Já obsahuje a ztělesňuje veškerou Skutečnost. A tak je-li jedna část její existence neosvícená, netrestá ani neodpouští. Snaží se tuto část své vlastní existence osvítit. Když se díváme na svět z nejvyšší úrovně vědomí, cítíme, že nevědomý, temný, nečistý, nedokonalý svět potřebuje osvícení. Zde je spravedlnost pocitem jednoty. Božská Spravedlnost je přeměna naší vlastní neosvícené existence. Božská Spravedlnost je sebeosvícení.

Božská Spravedlnost není nic než božské Odpuštění. Lidská spravedlnost říká, že když někdo něco ukradl, musí být potrestán. Lidská spravedlnost nám říká, že je to správné, a má nesmírné potěšení z potrestání člověka. Ale když působí božská Spravedlnost, dokonce i když na sebe vezme vnější podobu, uvnitř této Spravedlnosti je nesmírný soucit. Zatímco vnitřní soudce říká světu, že ten a ten je viníkem, osvěcuje mysl toho člověka tak, aby znovu nevstoupil do nevědomosti. Když je nabídnuta božská Spravedlnost, je v ní vnitřní soucit a vnitřní osvícení. Pracují společně tak, aby hledající neupadal znovu a znovu do moře nevědomosti.

Když pracuje lidská spravedlnost, viník necítí, že ho někdo naváděl. Cítí, že on byl zodpovědný po celou dobu. Božská Spravedlnost pomáhá viníkovi uvědomit si, že to není on, kdo spáchal špatný čin, ale něco jiného, co nazýváme nevědomost, která působila v něm a skrze něj.

Když působí božská Spravedlnost, člověk se cítí špatně, že dovolil špatným silám, aby do něj vstoupily a jednaly v něm a skrze něj. Cítí, že byl pošetilý, když dovolil někomu nebo něčemu jinému, aby pracoval v něm a skrze něj. Uvědomuje si, že by měl jednat jen podle božského vedení své vlastní duše.


Boží Soucit

nám odpouští.

Boží Spravedlnost

nás osvěcuje.


Proč se nám někdy zdá, že Boží Spravedlnost nedává každému stejnou příležitost?

Když vidíme, že někdo od Boha nedostává stejné množství míru, světla nebo blaženosti, musíme cítit, že Nejvyšší dává každému podle jeho kapacity nebo jeho přijímavosti. Nejvyšší je vždy spravedlivý ke slabšímu, k tomu, který je ještě v přípravné fázi. A zároveň má pro něj veškerou lásku. Nechce, aby se jeho vnitřní nádoba rozbila. Když se zeptáte: "Proč Nejvyšší nehraje svou Hru spravedlivě? Proč dává tolik míru a síly jednomu člověku a ne druhému?" odpovědí je, že tento člověk není připraven. Cokoliv Bůh dává kterémukoli člověku, je znakem Jeho Lásky. Řekne: "Jsi Mé nemluvně, Mé dítě, a já ti mohu dát jen toto. To je to, co potřebuješ." Když mu Nejvyšší dá více, může zničit jeho vnitřní pokrok. Ale ten, kdo dostane více, má schopnost to přijmout, ztělesnit a naplnit.

V běžném životě cítíme, že rovnost je spravedlnost. Ale v božském životě, má-li někdo schopnost přijmout Shůry více míru, více světla, více blaženosti, měl by dostat více. Každý by měl mít stejnou příležitost, ale pokud máte více schopnosti nebo přijímavosti než já, potom byste měli dělat pokrok podle své vlastní rychlosti, a ne zpomalovat na mou rychlost. Když na mě budete čekat, Boží Hodina bude muset čekat na vás a vy v Boží vyvolené Hodině nedosáhnete Cíle.

Tento druh rovnosti není aktem osvícení. Pokud přišel váš čas, jděte. Bůh mi dal stejnou příležitost, ale vy jste si vyvinuli více schopnosti. To je důvod, proč jste přijali více světla a můžete běžet k Cíli rychleji. Až mi Bůh ve své vyvolené Hodině dá schopnost, tehdy také já dosáhnu Cíle. Tomuto se říká božská Spravedlnost. Bůh nám všem neustále dává stejnou příležitost, ale naše individuální kapacita není stejná.

Co dělá Boží Spravedlnost, když je před Nejvyšší Soud přivedena žárlivost a nečistota?

Boží Spravedlnost není lidskou spravedlností; není potrestáním. Bůh jen říká: "Dal jsem ti šance znovu a znovu, ty jsi však nevyužil správně zlatou Hodinu. Jsem ale znovu připraven dávat ti příležitost donekonečna." V tu chvíli Bůh používá svou nekonečnou Trpělivost. Nejprve používá Světlo. Snaží se osvítit naši žárlivost a nečistotu a přeměnit je v pocit jednoty a čistoty.

Když však hledající nechce, aby byla jeho žárlivost a nečistota osvícena, potom Bůh použije jinou zbraň: svou zbraň Trpělivost. První zbraň, kterou používá, je Jeho zbraň Moudrost. Trpělivost je také podobou moudrosti a moudrost je trpělivost, ale my je oddělujeme.

Řekněme, že jste sobecký člověk. Bůh řekne: "V okamžiku, kdy zapomeneš na svůj osobní, sobec-ký, sebehledající život a budeš se starat jen o sebedávání, tehdy tvá žárlivost odejde. V okamžiku, kdy budeš věnovat svou pozornost jen čistotě, tehdy tě nečistota opustí." Nejprve se vás Bůh pokusí zahrnout touto moudrostí. Ale pokud nevyužijete této příležitosti přijmout Boží Moudrost, potom Bůh použije jinou zbraň, které říkáme Jeho Trpělivost. Bude čekat, dokud nepocítíte nezbytnost pročištění a přeměny své přirozenosti.

Potom po deseti nebo dvaceti nebo padesáti letech se vás znovu pokusí inspirovat. Když uspěje, dobře. Jinak přijde další příležitost. Tímto způsobem bude neustále pokračovat, pokračovat, pokračovat. Postupem času hledající naplní požadavky své vnitřní bytosti a Příslib Boha Jeho vlastní Skutečnosti.


Můj Pane Nejvyšší,

odpouštíš mi

a dáváš mi další šanci,

ne proto,

že si zasloužím odpuštění,

ale protože chceš,

aby celé Tvé stvoření

bylo naprosto dokonalé.



Je v božské Spravedlnosti vyloučena síla?

Nejvyšší používá sílu, ale není to lidská síla. Bít nebo uhodit někoho, ukázat nadřazenost a autoritu: to je lidská síla. Ale Síla Nejvyššího se projevuje jiným způsobem. Jeho Síla je intenzita nezbytnosti. Řekněme, že hledající není intenzivní ve své aspiraci. Nejvyšší ho učiní intenzivním. Tuto intenzitu můžete nazývat silou, ale není mu vnucována. Někdo je letargický. Chce jít pomalu rychlostí býčího povozu. Ale Bůh říká: "Vynalezl jsem tryskové letadlo. Proč bys měl používat býčí povoz?"

Takže Bůh použije svou Sílu Intenzity. Tuto Intenzitu můžeme špatně pochopit. Můžeme si myslet, že Bůh nás nutí jít. Ne, On nás jen probouzí. Říká jen: "Podívej, otevři oči. Toto je nejvyšší rychlost." Když probouzí naše vědomí, cítíme, že to bylo uděláno násilně. Ale jsme-li upřímní, oddaní a odevzdaní, necítíme žádný tlak; cítíme jen, že čas nadešel. Bůh vybral zvolenou Hodinu a probudil nás.

V lidské síle je nátlak. Síla přichází, aby nás postrašila, aby nás vyděsila. Ale když je síla v božské Spravedlnosti, nestraší nás ani neděsí. Jen zvyšuje intenzitu naší aspirace tak, abychom jako střela letěli k cíli. Když Bůh použije sílu, požádá nás, abychom k cíli běželi krokem, který On určí, ne naším vlastním krokem. Když se nesjednotíme s Vůlí Boha, potom se to skutečně stane určitým tlakem, silou. Ale staneme-li se s Ním jedním, potom nepocítíme žádný tlak nebo sílu.

Ó bázlivé srdce,

věř tomu, že Bůh neví,

jak trestat.

Bůh ví jen jak osvítit

a tak uspokojit Sny Nekonečné Vize

své Věčnosti.



Jaký je váš názor na tu část Bible, která říká, že bychom se měli bát Spravedlnosti Boha?


Musíte mi odpustit, ale neschvaluji tento názor. Nesmíme se bát Spravedlnosti Boha a nesmíme se bát Boha. Pokud se bojíme Boha, nikdy Jej nebudeme schopni dosáhnout, nikdy od Něj nebudeme schopni nic přijmout. Když se dítě bude bát svého otce, nedokáže od něj nic získat. Dokonce k němu ani nepůjde. Když uvidí, že jeho otec je tak vysoký a silný a mocný, nepůjde k němu. Ale pokud dítě otce miluje, potom přestože má otec moc a sílu, dítě cítí, že ji nepoužije, aby ho udeřil. Naopak, cítí, že otec použije tuto sílu, aby ho ochránil, když bude v nebezpečí. Dítě cítí, že síla jeho otce je celá pro něj.

Jít k Bohu se strachem nebo skrze strach je velice nezdravé. Boha bychom měli jen milovat. Měli bychom cítit, že cokoliv má náš Otec, máme i my. Naneštěstí jsme stále dětmi; to je důvod, proč nám to Otec nemůže dát. Otec nedá své rozsáhlé bohatství dítěti. Ale až dítě vyroste, získá to, co jeho otec má a čím jeho otec je. Dokážeme-li Boha milovat oduševněle, potom nám Bůh dá vše.


Neboj se.

Ten, kdo se bojí, nemůže zůstat blízko

Božího Oka Soucitu

a Božích Nohou Odpuštění.


Když si dítě hraje v blátě a najednou na něj matka zavolá, neobává se, že jej uhodí, protože je špinavé. Poběží ke své matce a jeho matka okamžitě přijme jeho špínu, jeho nečistotu, jako svou vlastní. Umyje ho, aby ukázala druhým, že její syn je také velice čistý. Takto musíme přistupovat k Bohu. Nezáleží na tom, kolik nebožských věcí děláme, můžeme k Němu běžet a cítit, že nás svým Soucitem okamžitě očistí.



Používá Bůh sílu, aby donutil lidské bytosti, aby Jej poslouchaly?


Bůh je nekonečně moudřejší než my. Někdo, kdo má menší sílu než Bůh, se může snažit donutit druhého člověka, aby udělal něco, co udělat nechce. Ale Bůh nikoho k ničemu nenutí. Cítí, že když použije sílu, tehdy nemůže získat nejvyšší radost.

Můžete někoho donutit jíst, ale vnitřně vás bude proklínat. Bůh jen říká: "Mé dítě, říkám ti, abys to snědl, pro tvé vlastní dobro. Když toto jídlo sníš, získáš výživu. Potom budeš silný a budeš schopen bojovat proti nevědomosti." Bůh nabízí své Světlo, svou vnitřní výživu, ale nikoho nenutí, aby ji přijal.

Bůh vidí minulost, přítomnost a budoucnost. Ví, že je správné nám neustále nabízet svou Moudrost a nekonečnou Trpělivost. Lidské bytosti nemají vždy trpělivost. Cítí, že když své dítě udeří a donutí ho dělat určité věci, dělají to nejlepší. Ale Bůh Otec nebude jednat tímto způsobem. Jen nám ukáže nekonečné Světlo Soucitu. Potom, na oplátku, mu Jeho dítě nabídne nekonečnou vděčnost. Dítě přijme tento Soucit a bude se snažit být hodno svého Otce.

Podívejte se na moc soudce Nejvyššího soudu, když je ve svém úřadu. Na druhou stranu, když je stejný muž se svou ženou a dětmi, nemůže tento druh moci projevovat. Jeho vlastní syn ho možná neposlouchá. Soudce Nejvyššího Soudu a otec jsou jeden a ten samý člověk. Když je u soudu, celý národ ho poslouchá, ale doma ho možná neposlouchají jeho vlastní děti.

Podobně, když je Nejvyšší v Nebi, je skutečně tím Nejvyšším, a zároveň sám sebe neustále překonává. Nejvyšší má ve vnitřním světě nejvyšší Sílu, ale když chce pracovat zde na zemi se svými dětmi, používá nekonečnou Trpělivost. Stává se jedním s jejich nevědomostí a říká: "Dobrá, když Mě nechcete poslouchat, když chcete hrát tyto bláhové hry, potom Já budu hrát trochu s vámi."

Bůh projevuje na zemi nejen Sílu, ale všechny své ostatní kvality prostřednictvím Lásky. Bůh může používat svou Sílu, ale raději projevuje sám sebe skrze Lásku, Zájem a Soucit.


Když otevřete své srdce,

ucítíte, že Bůh

na vás nikdy nemůže být přísný,

nikdy,

protože Jeho Výška Soucitu

je nekonečně silnější

než Jeho Světlo Spravedlnosti.


Jak se liší Božské zákony od lidských?

Boží Zákon je řízen Jeho Světlem Soucitu a lidský zákon je řízen lidskou mocí soudit. Když udělám něco špatného, lidský zákon se mě pokusí potrestat, ale trest není konečná odpověď. V případě Božího Zákona, když udělám něco špatného, například když budu krást, Soucit Nejvyššího se dotkne kořene mého činu a nechá mě uvědomit si, že krást je špatné, že bych měl pracovat pro to, co potřebuji, a získat to řádným způsobem.

Boží Soucit pracuje tak, aby nám pomohl změnit se, zatímco lidský zákon nedokáže změnit lidskou přirozenost. Je to jen božský Zákon, který je osvěcující, co může změnit a přeměnit lidskou přirozenost. Lidský zákon je okamžitou odpovědí na to, co jste udělali; je to akce a reakce. Božský Zákon vstoupí do kořene nevědomosti a přemění ji.

Protože se v dnešním světě děje tolik násilných věcí a protože je svět tak plný nedokonalostí a hádání, mnoho lidí říká, že Bůh je na svět rozzlobený. Myslíte si, že Bůh se na svět zlobí, anebo je spokojený?

Když myslíme na Boha jako na Soucit, jako na Lásku, okamžitě cítíme, že Bůh je s námi spokojen. Ale když myslíme na Boha jako na Spravedlnost, cítíme, že Bůh je s námi pro naši nedokonalost, naše hádání, bojování a tak dále, nespokojený. Jdeme-li hlouběji, cítíme, že Bůh je veškerou Láskou a že Jeho Láska je všude; je všeprostupující. Právě Jeho Láska prostupuje Nebe a zemi.

Bůh je Blaženost. Z Blaženosti vzniklo stvoření, v Blaženosti svět přebývá a do Blaženosti se každá jednotlivá duše vrátí. Je-li Bůh veškerou Blažeností, je-li v Blaženosti, potom se na své stvoření nemůže zlobit. Má-li někdo radost, pravou radost, nezlobí se na nic ani na nikoho.

Nakonec zjišťujeme, že to nejsme my, kdo ve skutečnosti něco dělá. Bůh je Tím, kdo činí, i činem, a je to On, kdo má zážitky, které zakoušíme všude kolem sebe. Bůh Soucit se na nás nezlobí. Bůh Láska s námi není nespokojený, protože je to On, kdo jedná v nás a skrze nás. On je zážitkem a On je tím, kdo zážitek zakouší.





Dokonce i když

sestupuje Boží Spravedlnost,

je doprovázena

Jeho neviditelným Soucitem.


http://www.srichinmoy.org/czech/duchovn ... zske_pravo
Návštěvník
 

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 17. led 2017 19:34:45

.

Jak mluvit s Bohem


Bůh je všude. Ale pokud Jej nevidíme nebo necítíme ve svém srdci, potom Jej nedokážeme vidět nikde. Nejprve Jej musíme vidět v sobě a promlouvat k Němu ve svém srdci. Jen tehdy budeme schopni vidět Boha a mluvit s Bohem.

Žijeme v nevědomosti. Proto cítíme, že Bůh je někde jinde. Ale jdeme-li hluboko dovnitř, uskutečníme-li to Nejvyšší v nás, uvidíme, že naše vlastní vědomí je jedním s Vědomím Boha. V tuto chvíli si obyčejná lidská bytost nikdy nedovolí prohlásit, že on a Bůh jsou jedním, protože ví, že jeho vědomí je malé, omezené, ohraničené. Ale když Kristus řekl: "Já a můj Otec jsme jedním," byl si plně vědom toho, že jeho vědomí a Vědomí Boha jsou naprosto jedním.

Musíme ronit dušeplné slzy, jestliže chceme vědomě ztělesnit Nejvyššího a jestliže chceme naplnit a projevit Nejvyššího v každém okamžiku naší pozemské existence. Když dítě pláče, matka přiběhne. Podobně, když my pláčeme z nejvnitřnějších zákoutí našeho srdce, náš věčný Otec, Nejvyšší, přiběhne, aby nás nasytil, osvítil a dovedl ke Zlatému břehu světa Za.


Hlas Pravdy

k nám bude promlouvat jen tehdy,

když se naše srdce stane

posvátnou nádobou
.




Jak se mohu naučit mluvit s Bohem?

Bůh je připraven s vámi mluvit, ale vy Mu nevěnujete pozornost, protože tak rádi slyšíte zvuk svého vlastního hlasu. Dokážete-li začít cítit, že zvuk svého hlasu jste slyšeli již miliónkrát a nyní chcete slyšet mnohem významnější a plodnější hlas, tehdy uslyšíte Hlas Boha velmi jasně.

Na druhou stranu, je velký rozdíl mezi slyšením a posloucháním. Právě nyní můžete slyšet božské ve mně, ale nemusíte je poslouchat, nemusíte to aplikovat ve svých každodenních činnostech. Když slyšíte, co někdo říká, důležitost toho nemusí trvat ani vteřinu. Ale pokud skutečně posloucháte, potom jsou ta slova zapsána na tabulce vašeho srdce, ve vaší aspirující bytosti. Potom je toto božské poselství spontánně projeveno ve vašich vnitřních a vnějších činnostech. Chcete-li se naučit mluvit s Bohem, musíte Bohu dovolit, aby k vám mluvil. Musíte přestat neustále mluvit sami. Potom, když k vám Bůh mluví, musíte poslouchat; musíte aplikovat božské Poselství Boha ve vašem každodenním životě.


Bůh poslouchá.

Jen mluv tiše.

Bůh poslouchá.

Jen mluv oddaně.

Věř mi,

Bůh není a nemůže být hluchý

k touze tvého srdce.

Jeho Dokonalost Soucitu

zachytila úplně první nepatrný pláč

tvého srdce jednoty.

Bůh poslouchá.

Jen mluv tiše a oddaně.





Co nazýváte meditací?


Meditace je jazyk Boha. Chceme-li vědět, jaká je Boží Vůle v našem životě, chceme-li, aby nás Bůh vedl, utvářel a naplnil se v nás a skrze nás, potom meditace je jazyk, který musíme použít.

Meditace neznamená jen tiše sedět pět nebo deset minut. Vyžaduje vědomé úsilí. Mysl musí být uklidněna a ztišena. Zároveň musí být bdělá, tak aby nedovolila vstoupit žádné rušivé myšlence nebo touze. Dokážeme-li mysl uklidnit a ztišit, pocítíme, že uvnitř nás svítá nové stvoření. Když bude mysl prázdná a tichá a celá naše existence se stane prázdnou nádobou, Bůh ji naplní mírem, světlem a blažeností.


Dokážeš-li utišit svou mysl

a požádat své srdce, aby mluvilo k Bohu,

jen tehdy míříš

správným směrem.



Když si myslíme, že jsme to my, kdo se snaží meditovat, potom se meditace zdá obtížná. Ale skutečnou meditaci neprovádíme my. Provádí ji náš Vnitřní Pilot, Nejvyšší, který neustále medituje v nás a skrze nás. My jsme jen nádoba a Jeho necháváme, aby nás naplnil celým svým Vědomím. Začínáme svým osobním úsilím, ale jakmile jdeme hluboko dovnitř, vidíme, že to není naše úsilí, které nám dovoluje vstoupit do meditace. Je to Nejvyšší, který medituje v nás a skrze nás s naší vědomou bdělostí a souhlasem.



Jak se můžeme naučit meditovat?

Duše každého člověka má svůj vlastní způsob meditace. Můj způsob meditace se nebude hodit pro vás a váš způsob meditace se nebude hodit pro mě. Nemáte-li duchovního Mistra, který vás může vést, musíte jít hluboko dovnitř a získat svou meditaci z nejhlubších skrýší vašeho srdce.

Máte-li učitele, který je realizovanou duší, jeho tichý pohled vás naučí, jak meditovat. Mistr nemusí navenek vysvětlovat, jak meditovat, nebo dávat zvláštní techniku meditace. Prostě na vás bude meditovat a vnitřně vás naučí, jak meditovat. Vaše duše vstoupí do jeho duše a bude se od ní učit.



Jaký je konečný cíl meditace?

Konečným cílem meditace je vytvořit si naši vědomou jednotu s Bohem. My všichni jsme dětmi Boha, ale v tuto chvíli nemáme vědomou jednotu s Bohem. Někdo může věřit v Boha, ale tato víra není skutečností v jeho životě. Prostě věří v Boha, protože mu nějaký světec nebo jogín nebo duchovní Mistr řekl, že Bůh je, nebo proto, že o Bohu četl v duchovních knihách. Ale cvičíme-li meditaci, přijde den, kdy si vytvoříme naši vědomou jednotu s Bohem.


Aby rozmlouval s Bohem,

člověk má svou tichou meditaci.

Aby rozmlouval s člověkem,

Bůh má svůj naléhavý Mír.




Jaký je rozdíl mezi modlitbou a meditací?

Když se modlíme, my mluvíme a Bůh poslouchá. Když meditujeme, my posloucháme a Bůh mluví. Když se modlíme, cítíme, že stoupáme vzhůru k Bohu. Když meditujeme, snažíme se uklidnit a ztišit a dovolit míru, světlu a blaženosti, aby sestoupily.

Když se modlíme, často je zde jemná touha po něčem. Můžeme tomu říkat aspirace, protože se modlíme, abychom se stali dobrými nebo měli něco božského. Ale je tu vždy pocit, že jsme "božskými žebráky". V meditaci nežádáme Boha o nic. Jen vstupujeme do moře Jeho Skutečnosti. Tehdy nám Bůh dává víc, než jsme si kdy mohli představit.

V modlitbě cítíme, že my nemáme nic a Bůh má všechno. V meditaci víme, že cokoliv má Bůh, my buď také máme nebo jednoho dne budeme mít. Cítíme, že cokoliv Bůh je, my také jsme, ačkoliv jsme ještě nevynesli svou božskost do popředí. Když se modlíme, žádáme Boha o to, co chceme. Ale když meditujeme, Bůh nám dává vše, co potřebujeme. Vidíme a cítíme, že je nám k dispozici celý vesmír. Nebe a země nepatří někomu jinému; jsou naší vlastní skutečností.


Jestliže si je Nejvyšší plně vědom všech našich potřeb, proč je dobré se modlit?

Získáte-li něco skrze modlitbu, jen to zvýší svou hodnotu ve vašem životě. Můžete říci světu: "Modlil jsem se. Proto jsem to získal." Dítě je hladové a řekne matce: "Mám hlad." Matka potom dítě nakrmí. Dítě pak může říci světu: "Podívej, takhle blízko mám ke své matce." Ano, matka by dítě nakrmila sama, ale skutečnost, že ono požádá a matka ho poslechne, mu dává radost. Znamená to, že je mu k dispozici. Kvůli svému vnitřnímu spojení a blízkosti s matkou ji dítě může požádat, aby mu pomohla.

Bůh vidí vše, ale pokud Jej o něco požádáme a On nám to dá, potom my získáme veškerou slávu. Ale přesto jsme od Něj v tu chvíli jako jednotlivci odděleni. Domníváme se, že Bůh je někde a my jsme někde jinde. Nikdy si nemyslíme, že je v našem nitru. Nezůstáváme ve svém nejvyšším vědomí, kde cítíme, že my a Bůh jsme jedním. Když cítíme, že jsme s Bohem jedním, potom nenastává otázka modlitby, neboť naše potřeby jsou Jeho potřebami.

Dokud cítíme, že jsme od Boha oddělení a musíme Jej žádat o to, co potřebujeme, máme z naší modlitby radost. Myslíme si: "Jen proto, že jsem se modlil, Bůh mi dal, co jsem chtěl, takže si zasloužím Jeho Soucit." On by to býval udělal bezpodmínečně, ale my bychom nezískali stejné uspokojení.

Když se v závodě někdo velmi usilovně snaží a uběhne celou vzdálenost, bude mít takovou radost, když mu dám trofej. Běžel s takovými obtížemi a s tolika problémy a cítí, že si trofej zaslouží. Přestože vy třeba závod nedokončíte, mohu dát trofej i vám, protože trofej je tady, ale vy nebudete uspokojeni, protože jste nic neudělali. Bůh může dát vše bezpodmínečně, ale vy nebudete šťastní, zatímco člověk, který se snaží a ukazuje svou schopnost, si skutečně zaslouží to, co dostane. Zde trofej představuje vyplnění naší modlitby. Když se někdo modlí a medituje a něco dostane, získá více uspokojení, než kdyby mu to Bůh dal bezpodmínečně.

Modlitba zintenzivňuje naši blízkost s Nejvyšším. Meditace zvyšuje naši jednotu s Nejvyšším. Pokud se před meditací několik vteřin modlíme, vytváříme si své blízké spojení s Nejvyšším. Poté, když začneme meditovat, vytváříme si svou skutečnou jednotu s Nejvyšším. Dokud si nejsme blízcí, jak se můžeme stát jedním? Nejprve musíme cítit, že jsme s Bohem blízcí přátelé; potom si můžeme uvědomit svou skutečnou jednotu s Bohem.


Bůh slyší

oduševnělé modlitby hledajícího

nejen s velkou připraveností,

ale také s okamžitou jednotou.




Můžeme si naší každodenní meditací zodpovědět své otázky?

Jakákoliv otázka, kterou máte, může být zodpovězena během vaší meditace nebo na jejím konci. Jdete-li hluboko dovnitř, musíte dostat odpověď. Ale když odpověď dostanete, snažte se prosím rozlišit, zda přichází z duše, ze srdce nebo z mysli. Přichází-li ze srdce nebo z duše, získáte pocit ulehčení, pocit míru. Po odpovědi nebude následovat žádná protikladná myšlenka. Ale pokud odpověď nepřichází ze srdce nebo z duše, mysl vyjde do popředí a popře to, co jste právě přijali.


Bůh zodpovídá mé modlitby,

jen když vidí,

že nezneužiji

Jeho Odpověď.




Co je nejdůležitější, aby si duchovní hledající pamatoval?

Duchovní hledající by měl mít vždy na mysli, že patří Bohu a že je pro Boha. Právě teď může být rozkvétajícím hledajícím, může být začátečníkem, a tak pro něj Bůh nemůže nebo nemusí vždy být živoucí skutečností. Někdy si bude hledající schopen Boha jen představit. Někdy i přes své vnější úsilí v sobě nemusí cítit Přítomnost Boha, a někdy může dokonce na existenci Boha zapomenout.

Musí však mít na mysli, že má Zdroj a tímto Zdrojem je Světlo, neomezené Světlo, nekonečné Světlo. V potěšeních nevědomosti si hověl po mnoho let. Musí však cítit, že jeho Zdrojem není nevědomost, jeho Zdrojem je Světlo a Blaženost. On existuje pro tento Zdroj a vynakládá vědomé úsilí, aby se ke svému Zdroji navrátil. Při návratu projevuje Blaženost Boha zde na zemi. Dokonce i nyní je do určité míry v nevědomosti, ale je vždy pro Život Boha a pro Světlo Boha. Dokáže-li si toto pamatovat, bude ve svém životě cítit neustálý pocit uspokojení. Ve svém vnějším životě bude cítit Světlo, více Světla, záplavu Světla, nekonečné Světlo.



Jak můžeme zvýšit svou potřebu Boha?

Je to velice snadné. Začněte zmenšováním svých osobních potřeb. Čím více dokážete snížit své osobní potřeby, tím dříve zvýšíte svou potřebu Boha. Máte-li deset tužeb, potom zmenšete toto číslo na devět nebo osm. Potom, po určité době, mějte jen sedm tužeb. Okamžitě uvidíte, že jen tím, že jste zmenšili své touhy, se vaše láska k Bohu a vaše potřeba Boha zvětšuje.

Na druhou stranu si někdy namlouváme, že my nepotřebujeme od světa nic, ale svět potřebuje nás. Tento pocit je stejně špatný. Pokusíme-li se naplnit potřeby světa, zjistíme, že je to prostě nemožné. Dnes má svět jednu potřebu, zítra bude mít jinou. Bude tu nekonečná řada potřeb.

Svět nás nepotřebuje a ani my nepotřebujeme svět jako takový, ale potřebujeme Nejvyššího uvnitř světa. Potřebujete Nejvyššího ve svém otci, ve své matce, ve svých příbuzných a v lidstvu. Ale pokud cítíte, že potřebujete lidské bytosti jako takové, pak je to prostě absurdní. Od lidstva nezískáte nic z toho, co potřebujete.

Abych se vrátil zpět k vaší otázce, vaše potřeba Boha se okamžitě zvýší, když se zmenší vaše potřeba naplnit vaše touhy. Pokaždé, když se dokážete zbavit nějaké touhy, uvidíte, že síla vaší lásky a vaše potřeba Boha vzroste.
https://www.srichinmoy.org/czech/duchov ... it_s_bohem
Návštěvník
 

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod religionista » úte 11. črc 2017 12:45:25

Jenom přepis toho co nějaký guru kázal kdysi v Americe bez jakékoli souvislosti s dnešní dobou a naším regionem.
O jakého boha ale vlastně jde? To nevědí ani oni sami. Jenom donekonečna budou přepisovat "nadčasové" přednášky ze 70.let.
Bůh západu? Bůh otec? Universální Bůh? Nejvyšší? Nad všemi bohy i bohyněmi všech náboženství celého světa všech dob? Spíš asi sám velký učitel, nejspíš trpěl více než Kristus na kříži. Oni přece mohou být nad Bohem, jak by ne, sami to tvrdí. Má být nade vším, bytostí i bez formy, plný lásky, soucitu a míru bez jména i bez podoby. Na východě má být podle nich Bůh-matka. Ne žádná bohyně. Ale kde je podle nich působiště Boha? USA, New York nebo Saudská Arábie? Bůh matka je podle nich zřejmě v Indii, že ano. To je samozřejmě hloupost. Spíš to připomíná monoteismus. A nezapomínejme, že monoteistický Bůh není vždy jen láskyplný ale i plný pomsty a hněvu, jako byl k vyvolenému národu v době jeho babylonského exilu.
religionista
 

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod Jana » úte 11. črc 2017 15:11:23

religionista píše:Jenom přepis toho co nějaký guru kázal kdysi v Americe bez jakékoli souvislosti s dnešní dobou a naším regionem.
O jakého boha ale vlastně jde? To nevědí ani oni sami. Jenom donekonečna budou přepisovat "nadčasové" přednášky ze 70.let.
Bůh západu? Bůh otec? Universální Bůh? Nejvyšší? Nad všemi bohy i bohyněmi všech náboženství celého světa všech dob? Spíš asi sám velký učitel, nejspíš trpěl více než Kristus na kříži. Oni přece mohou být nad Bohem, jak by ne, sami to tvrdí. Má být nade vším, bytostí i bez formy, plný lásky, soucitu a míru bez jména i bez podoby. Na východě má být podle nich Bůh-matka. Ne žádná bohyně. Ale kde je podle nich působiště Boha? USA, New York nebo Saudská Arábie? Bůh matka je podle nich zřejmě v Indii, že ano. To je samozřejmě hloupost. Spíš to připomíná monoteismus. A nezapomínejme, že monoteistický Bůh není vždy jen láskyplný ale i plný pomsty a hněvu, jako byl k vyvolenému národu v době jeho babylonského exilu.


Religionisto, díky za rozbor. Ptáš se o jakého Boha jde? Není jiný Bůh, než život.

V Bibli najdeš definici Boha jako: "Jsem, který jsem."

Bůh je existencí, Bytím.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Bůh a lidstvo

Nový příspěvekod religionista » pon 17. črc 2017 18:41:55

Pokud si odmyslím pojem Boha jako maskulinní bytosti, a beru to jako pojem po staletí omílaný filosofy a učenci pak v dnešním pojetí to je dobrá odpověď. Je to sám život nebo vědomí. A to se v průběhu dějin mění.
Když čtu některé spisy duchovních mistrů pak mám dojem, že jde o cosi nadčasového a nadpozemského, přesto však všudypřítomného. Tedy nejspíš lásku. Ale na každý žije celý život v lásce.
V českém jazyce je to pojem skloňovaný podle vzoru pán. Jasně, jde čistě o skloňování, ale úplně se při tom zapomíná na Bohyni. To by bylo podle vzoru žena. Bůh je pojem v monotheismu. Takže jakmile přijde řeč na Bohyni, automaticky to znamená přechod do polytheismu. Chinmoy zmiňuje, že v hinduistické tradici je tolik bohů jako lidských bytostí, ale přesto zmiňuje absolutního boha. Toho pod různými najdeme pod náboženstvími označované jako abrahamistická. Odtud je i verš z bible: Jsem, který jsem (Exodus 3:14). Jestli to dobře chápu, tak Bůh své jmého výslovně Mojžíšovi nesdělil, přesto se tento verš v hebrejské bibli přepisuje jako kdysi zakázané jméno JHVH. Chinmoy ještě zmiňuje Nejvyššího. Chinmoy, jej zmiňuje z důvodu vyšší důvěrnosti pro své věrné. V nekonečném vesmíru mi označovat někoho za Nejvyššího zdá dost relativní na to aby to mohla být absolutní pravda.

Jana píše:
religionista píše:Jenom přepis toho co nějaký guru kázal kdysi v Americe bez jakékoli souvislosti s dnešní dobou a naším regionem.
O jakého boha ale vlastně jde? To nevědí ani oni sami. Jenom donekonečna budou přepisovat "nadčasové" přednášky ze 70.let.
Bůh západu? Bůh otec? Universální Bůh? Nejvyšší? Nad všemi bohy i bohyněmi všech náboženství celého světa všech dob? Spíš asi sám velký učitel, nejspíš trpěl více než Kristus na kříži. Oni přece mohou být nad Bohem, jak by ne, sami to tvrdí. Má být nade vším, bytostí i bez formy, plný lásky, soucitu a míru bez jména i bez podoby. Na východě má být podle nich Bůh-matka. Ne žádná bohyně. Ale kde je podle nich působiště Boha? USA, New York nebo Saudská Arábie? Bůh matka je podle nich zřejmě v Indii, že ano. To je samozřejmě hloupost. Spíš to připomíná monoteismus. A nezapomínejme, že monoteistický Bůh není vždy jen láskyplný ale i plný pomsty a hněvu, jako byl k vyvolenému národu v době jeho babylonského exilu.


Religionisto, díky za rozbor. Ptáš se o jakého Boha jde? Není jiný Bůh, než život.

V Bibli najdeš definici Boha jako: "Jsem, který jsem."

Bůh je existencí, Bytím.
religionista
 


Zpět na Sri Chinmoy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník