zlobilka píše:5) .
http://www.lampa.cz/buddhtexty/metta_sutta.html
Tak jako matka svým vlastním životem
chrání své dítě, své jediné dítě,
právě v tak nezměrném srdci
měl by každý chovat všechny živé tvory
a vyzařovat laskavost do celého světa:
Ať se šíří vzhůru k nebesům
a dolů do hlubin,
do všech stran a mimo jakékoli meze.
Stoje či kráčeje, sedě či leže,
ať nikdo neochabuje
a uchovává toto připomenutí -
to se nazývá vznešeným prodléváním.
Aniž by se držel utkvělých názorů,
ten, kdo má čisté srdce a nezkalený zrak,
nespoután lákáním smyslů,
splnil své poslání na tomto světě.
Jana píše:Pasáž: Zjevení Janovo 12,7-12
A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem.
Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi.
A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.
A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí.
Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti.
Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“
Ti, kdo jsou nebešťané, ti, kteří nalézají Království nebeské mohou jásat,
ale Ti kdo jsou připoutáni k pozemskému, to mají těžké.
zlobilka píše:5) ... Buddhova nedělitelná jednota formy a prázdnoty s rodičovstvím souvisí tak, že je vyjádřením jednoty ženské a mužské části bytosti a toto sjednocení je podstatou realizace. To vše ostatní je projev tohoto sjednocení. Nejedná se o nějaké symbolické vyjádření, je to přímý popis stavu vědomí a mysli realizované bytosti, jak je v každém okamžiku prožíván. Všechny popisy mysli jako něčeho svébytně fungujícího jako nějaký přehrávající se děj, který je případně potřeba utlumit nebo jinak překonat vlastně vyjadřují prožitek té samotné rozdělenosti ženské a mužské části bytosti a boj s tímto nesouladem, kdy je odehrávající se skutečnost jakoby pozorována. Realizovaná bytost se prožívá nepřetržitě jako každý i ten nejmenší kousíček všech myšlenek/forem a tento stav není dělitelný na někoho "pozorujícího" vně těch myšlenek a myšlenky samotné.
Takový Bůh je jako univerzální rodič, který je nedělitelně žena i muž a matka i otec. Bytost tak transcenduje lidskou existenci a už se jako člověk znovu nenarodí.
http://www.lampa.cz/buddhtexty/metta_sutta.html
Tak jako matka svým vlastním životem
chrání své dítě, své jediné dítě,
právě v tak nezměrném srdci
měl by každý chovat všechny živé tvory
a vyzařovat laskavost do celého světa:
Ať se šíří vzhůru k nebesům
a dolů do hlubin,
do všech stran a mimo jakékoli meze.
Stoje či kráčeje, sedě či leže,
ať nikdo neochabuje
a uchovává toto připomenutí -
to se nazývá vznešeným prodléváním.
Aniž by se držel utkvělých názorů,
ten, kdo má čisté srdce a nezkalený zrak,
nespoután lákáním smyslů,
splnil své poslání na tomto světě.
Takhle je vyjádřena realizace jako ta cesta k univerzálnímu rodičovství.
zlobilka píše:https://cz.srichinmoy.org/
"Když síla lásky nahradí lásku k síle, člověk bude mít nové jméno: Bůh."
dodo píše:Takto je vyjadrená Najvyššia realizácia, Buddhom Gautamom. Tá nikdy nebola vyjadrením cesty k "univerzálnemu rodičovstvu".
Jana píše:Tak jako každá matka přeje svým milovaným dětem, aby byly šťastné,
stejně tak je naším posláním přát všem živým bytostem štěstí.
Ať jsou šťastny všechny bytosti, bez ohledu na to, jestli je někdo považuje za pozemšťany nebo mimozemšťany.
Ať Boží láska všechny bytosti spojuje v nebešťany, ve šťastnou existenci v Království nebeském.
KÉŽ JSOU ŠŤASTNY VŠECHNY BYTOSTI
Mettá (pálí: मेत्ता,Mettā, sanskrt: मैत्री, Maitrí, čínština: 慈, Cí ) je buddhistický termín pro nepodmíněnou a nesobeckou milující laskavost zaměřenou na všechny bytosti bez rozdílu. Často se překládá také jako dobrotivost. Je přirovnávána k rodičovské lásce, protože jí nejde o vlastní prospěch, a zahrnuje také přátelství a upřímné přání, aby byly všechny bytosti šťastné. Mettá je jednou z théravádových páramit (Dokonalostí).
Člověk sklidí to, co zasel. Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život. Nepřestávejme tedy konat dobro, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání. (spis Galatským sv. Pavla 6:7-9)
Zrealizovat Boha v Kristu lze tedy jen prostřednictvím modliteb a meditací. Je-li nutný na cestě nějaký boj s pokušením a démony, už závisí jen na tom jak hluboko dalece je hledající ve svém srdci v lásce. Jen pak je snáze rozlišit mezi nebezpečím domnělým a skutečným.
religionista píše:Sri Chinmoy psal, že je to boj s vlastními nedokonalostmi. Už se bohužel příliš mnoho nezajímal o křesťanství, které je základem naší kultury. Křesťanské mýty jsou zase naopak zahaleny mnoha nejasnostmi. Démon muže mít jak podobu fyzického těla, tak zcela vnitřní podobu. Stejně tak i andělé. Může tak jít o naprostou banalitu, jako o to jak odolat nějakému jídlu, které vede k nadváze nebo neumytý hrníček od kávy, stejně tak o mnohem vážnější věci.
religionista píše:Osvícení v etickém slova smyslu, dodržování desatera, zákona a přikázání, pokud se vyloženě nepříčí naší momentální situaci, je, domnívám, v této fázi vývoje lidstva, mnohem důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Jana píše:
S podobným démonem, s jakým se setkal Ježíš na poušti, se setkal Buddha.
Ovšem to, co se jeví v iluzi oddělenosti, v připoutanosti k tělu a k mysli, jako nebezpečné, nemá nad osvobozenou bytostí žádnou moc. Ďábel mohl svádět Ježíše jak chtěl, ale nesvedl ho.
Proč Ježíš nebažil po světské moci, slávě, po majetku?
Protože znal Boží království, znal pravdu, kým je.
Ale ono je tam ještě něco víc.
Ve světle Pravdy temnota nemá vůbec žádnou moc, není nijak nebezpečná.
Jakmile světlem posvítíme do temného koutu, tak z něj ta temnota zmizí.
Zmizí původce strachu.
Není-li naše mysl, ego, tím co vytváří stín, v jehož temnotě není pravda poznatelná,
pak ve světle Pravdy je tady osvícená skutečnost,
ve které je jasné, že tady fakticky žádné nebezpečí není.
Tím neříkám, že není možné prožívat iluzi oddělenosti a tím pádem peklo jako realitu.
Při ztotožnění s tělem a myslí je celá ta existence smrtelně nebezpečná
a nekončí jinak, než smrtí.
zlobilka píše:Křesťanství se dopouští redukce Boha na Otce, což je v rozporu se situací lidí a dalších živých bytostí na Zemi! Křesťanství samo porušuje své zákony tím, že zobrazuje Boha jako lidskou bytost umírající na kříži!
V této fázi vývoje lidstva je nejdůležitější zachránit život na planetě, dokud to ještě jde a k tomu je potřeba držet se zdravého rozumu a vědeckých poznatků.
religionista píše:Nikajský koncil křesťanům v tomhle smyslu způsobil medvědí službu na několik století, jelikož mnoho evangelií, která známe dnes pod názvy - Berlínský kodex (evangelium Máří Magdaleny), Tomášovo a Jidášovo evangelium, došlo k úplné zákazu a tedy zkreslení pravdy. Ale to v žádné případě neznamená, že všechno v Bibli je špatně a že bychom měli ztrhat kříže z kostelů a nahradit je novými symboly i když proč ne, bude-li to na základě dobrovolné rozhodnutí katolické církve či jakékoli jiné diecéze.
religionista píše:Proč by jiný druh realizace, jako například rodiče vychovávající děti mělo být v poměru k realizaci Boha méněcenné? Cožpak nestačí řídit se v běžném životě desaterem, intuicí a zdravým rozumem.
zlobilka píše:Religionisto, když se vrátíme zpět k původní otázce:religionista píše:Proč by jiný druh realizace, jako například rodiče vychovávající děti mělo být v poměru k realizaci Boha méněcenné? Cožpak nestačí řídit se v běžném životě desaterem, intuicí a zdravým rozumem.
Co s Tebou teď víc souzní? Věci napsané v Tomášově a Lukášově evangeliu jako slova Ježíše nebo to, co píšu já?
Díky.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků