Dá se popsat realizace Boha

[Jana]

Člověk sklidí to, co zasel. Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život. Nepřestávejme tedy konat dobro, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání. (spis Galatským sv. Pavla 6:7-9)

Zrealizovat Boha v Kristu lze tedy jen prostřednictvím modliteb a meditací. Je-li nutný na cestě nějaký boj s pokušením a démony, už závisí jen na tom jak hluboko dalece je hledající ve svém srdci v lásce. Jen pak je snáze rozlišit mezi nebezpečím domnělým a skutečným.

Můžeš o tom domnělém a skutečném nebezpečí napsat něco víc?

[religionista]

Sri Chinmoy psal, že je to boj s vlastními nedokonalostmi. Už se bohužel příliš mnoho nezajímal o křesťanství, které je základem naší kultury. Křesťanské mýty jsou zase naopak zahaleny mnoha nejasnostmi. Démon muže mít jak podobu fyzického těla, tak zcela vnitřní podobu. Stejně tak i andělé. Může tak jít o naprostou banalitu, jako o to jak odolat nějakému jídlu, které vede k nadváze nebo neumytý hrníček od kávy, stejně tak o mnohem vážnější věci.

[Jana]

Sri Chinmoy psal, že je to boj s vlastními nedokonalostmi. Už se bohužel příliš mnoho nezajímal o křesťanství, které je základem naší kultury. Křesťanské mýty jsou zase naopak zahaleny mnoha nejasnostmi. Démon muže mít jak podobu fyzického těla, tak zcela vnitřní podobu. Stejně tak i andělé. Může tak jít o naprostou banalitu, jako o to jak odolat nějakému jídlu, které vede k nadváze nebo neumytý hrníček od kávy, stejně tak o mnohem vážnější věci.

S podobným démonem, s jakým se setkal Ježíš na poušti, se setkal Buddha.

Ovšem to, co se jeví v iluzi oddělenosti, v připoutanosti k tělu a k mysli, jako nebezpečné, nemá nad osvobozenou bytostí žádnou moc. Ďábel mohl svádět Ježíše jak chtěl, ale nesvedl ho.

Proč Ježíš nebažil po světské moci, slávě, po majetku?

Protože znal Boží království, znal pravdu, kým je.

Ale ono je tam ještě něco víc.

Ve světle Pravdy temnota nemá vůbec žádnou moc, není nijak nebezpečná.

Jakmile světlem posvítíme do temného koutu, tak z něj ta temnota zmizí.

Zmizí původce strachu.

Není-li naše mysl, ego, tím co vytváří stín, v jehož temnotě není pravda poznatelná,

pak ve světle Pravdy je tady osvícená skutečnost,

ve které je jasné, že tady fakticky žádné nebezpečí není.

Tím neříkám, že není možné prožívat iluzi oddělenosti a tím pádem peklo jako realitu.

Při ztotožnění s tělem a myslí je celá ta existence smrtelně nebezpečná

a nekončí jinak, než smrtí.

[religionista]

Kolik lidí dokáží vydržet přímý pohled do slunce?
Můžeme pak být všichni plně osvíceni?
Naše nejvyšší osvícení je jako zkušenost prvního výtrysku energie ve vesmíru a tím byla událost označovaná také jako Velký třesk.
V hinduismu se to někdy označuje tato událost jako první výdech Brahmy, Indry (dosadit lze jakéhokoliv Boha nebo Bohyni, např. Kali, pro křesťany pochopitelně Kristus atd.)
Poměrně nová fyzikální teorie Mnohovesmíru pracuje s Velkým třeskem už jenom jako z jednou z mnoha podobných událostí. Opět v hinduismu nacházíme analogii s výdechy a nádechy Višnua. Ale je to celé těžko pochopitelné. Ve středověku byl střed vesmíru na Zemi a zem placatá Dnes již víme, že naše planetární soustava je součástí galaxie Mléčná dráha s černou dírou resp. singularitou gravitačního prostoru uprostřed. Jenom ten jediný vesmír, kde je naše Země se zdá nekonečný, natož pak ještě s představou nějakého Mnohovesmíru.
Je snad plné osvícení cosi jako zkušenosti lidského těla a mysli k návratu ke své původní plazmě?
Možná, ale zřejmě pokud bychom by jsme neměli na mysli sluneční plazmu, kde panují teploty v řádech několika milionů stupňů.
Naše zkušenost ve tomto fyzikální světě se světlem, které vyzařuje především ze Slunce není totiž jediným světlem, které vidíme. I v cela tmavé místnosti je vidět určitý druh světla, avšak toto světlo přímo hmotu neozařuje. Možná jde o zkušenost podobnou jakou člověk zažívá ve snu, když vidí věci, které ve skutečnosti nejsou hmatatelné ale protože jsou vidět, nelze je popřít.
Osvícení v etickém slova smyslu, dodržování desatera, zákona a přikázání, pokud se vyloženě nepříčí naší momentální situaci, je, domnívám, v této fázi vývoje lidstva, mnohem důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát.

[zlobilka]

Osvícení v etickém slova smyslu, dodržování desatera, zákona a přikázání, pokud se vyloženě nepříčí naší momentální situaci, je, domnívám, v této fázi vývoje lidstva, mnohem důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Křesťanství se dopouští redukce Boha na Otce, což je v rozporu se situací lidí a dalších živých bytostí na Zemi! Křesťanství samo porušuje své zákony tím, že zobrazuje Boha jako lidskou bytost umírající na kříži!

V této fázi vývoje lidstva je nejdůležitější zachránit život na planetě, dokud to ještě jde a k tomu je potřeba držet se zdravého rozumu a vědeckých poznatků.

[religionista]

S podobným démonem, s jakým se setkal Ježíš na poušti, se setkal Buddha.

Ovšem to, co se jeví v iluzi oddělenosti, v připoutanosti k tělu a k mysli, jako nebezpečné, nemá nad osvobozenou bytostí žádnou moc. Ďábel mohl svádět Ježíše jak chtěl, ale nesvedl ho.

Proč Ježíš nebažil po světské moci, slávě, po majetku?

Protože znal Boží království, znal pravdu, kým je.

Ale ono je tam ještě něco víc.

Ve světle Pravdy temnota nemá vůbec žádnou moc, není nijak nebezpečná.

Jakmile světlem posvítíme do temného koutu, tak z něj ta temnota zmizí.

Zmizí původce strachu.

Není-li naše mysl, ego, tím co vytváří stín, v jehož temnotě není pravda poznatelná,

pak ve světle Pravdy je tady osvícená skutečnost,

ve které je jasné, že tady fakticky žádné nebezpečí není.

Tím neříkám, že není možné prožívat iluzi oddělenosti a tím pádem peklo jako realitu.

Při ztotožnění s tělem a myslí je celá ta existence smrtelně nebezpečná

a nekončí jinak, než smrtí.

Pokušení, které zažíval Ježíš bylo dle mého mínění neskutečně horší než Buddhovo. Úlohou mesiáše, totiž podle tehdejší měřítek bylo být nejen náboženským vůdcem nýbrž i vůdcem vojenským. Židé od Ježíše očekávali, že povede povstání, ale to Ježíš neučinil. Pouze kázal a činil zázraky. Ježíš odolal satanovi (snad podle egyptského boha Séta), který je ztělesněním žádostivosti a bohem války, protože poslechl boha, JHVH a hlasu andělů a odešel meditovat do pouště, aby se pak pokojně vrátil a kázal pravdu.
Podobnou zkušenost, ale jen v omezené míře mohl mít i Mohamed, ten však při návratu zpět do civilizace z osamocení špatně pochopil poselství seslaná archandělem Gabrielem. Mír, kterého se dosáhl na sklonku svého života neměl příliš dlouhého trvání.
Ani v době Ježíšově nebylo ještě míru a Království nebeského plně dosaženo, avšak jeho poselství jsou podpořena jeho plnou oddaností k Bohu a jeho příkazům.
Buddhův démon Mára, se mi nejeví tak hrozivý, netouží totiž vést vojenská tažení, jde mu pouze o rozkoš, která nepřináší žádného užitku, totiž zrození nové láskyplné bytosti. Možná se v tomhle mýlím.

[religionista]

Křesťanství se dopouští redukce Boha na Otce, což je v rozporu se situací lidí a dalších živých bytostí na Zemi! Křesťanství samo porušuje své zákony tím, že zobrazuje Boha jako lidskou bytost umírající na kříži!

V této fázi vývoje lidstva je nejdůležitější zachránit život na planetě, dokud to ještě jde a k tomu je potřeba držet se zdravého rozumu a vědeckých poznatků.

To je do jisté míry pravda. Ale v křesťanství je mnoho gnostických proudů, které se snaží vidět celou historii jinak než je tomu v Bibli a katolické církvi. Tyto proudy v myšlení jsou známy již od raného křesťanství. Než bylo křesťanství uzákoněno římským císařem Konstantinem ve 3.stol n.l. jako státní náboženství, panovala mezi křesťany náboženská svoboda, ale za cenu toho, že byli na smrt pronásledováni. Tenhle dějinný paradox přežívá a opakuje se až dodnes. Nikajský koncil křesťanům v tomhle smyslu způsobil medvědí službu na několik století, jelikož mnoho evangelií, která známe dnes pod názvy - Berlínský kodex (evangelium Máří Magdaleny), Tomášovo a Jidášovo evangelium, došlo k úplné zákazu a tedy zkreslení pravdy. Ale to v žádné případě neznamená, že všechno v Bibli je špatně a že bychom měli ztrhat kříže z kostelů a nahradit je novými symboly i když proč ne, bude-li to na základě dobrovolné rozhodnutí katolické církve či jakékoli jiné diecéze.

Co se týče záchrany života na planetě, to závisí na mnoha hlediscích. Jedním z nich jsou globální změny klimatu. Zvýšení teplot v červenci letošního roku totiž jednoznačně souvisí se zvýšenou sluneční aktivitou. K výronu obrovského množství slunečního plazmatu došlo 14.7.2017

Což ukazuje, že my lidé jsme do jisté míry zcela bozmocní co se týče způsobu jak ovlivnit klima. Tím rozhodně nenabádám k větší spotřebě a ani tím nechci podporovat další ropné války, jenom chci naznačit, že v boží vůli, totiž pokud tím označím jevy jež lidé zcela jednoznačně nemohou nijak ovlivnit, je na první pohled mnohem více než by se mohlo zdát. Srovnáme-li dnešní dobu např. Malou dobou ledovou (cca 1638-1715) https://cs.wikipedia.org/wiki/Maunderovo_minimum, kdy téměř nedocházelo k výronům plazmatu na Slunci s dnešní dobou, pak je jasné, že změny sluneční aktivity mají na naše klima větší vliv než těžba ropy. Avšak vyvozovat z toho, že konzumní život vlastní není příčinou našeho neštěstí považuji za nerozumnou hloupost. Stačí se podívat kolem sebe na to obrovské množství plastového odpadu, který se z ropy vyrábí.

[zlobilka]

Nikajský koncil křesťanům v tomhle smyslu způsobil medvědí službu na několik století, jelikož mnoho evangelií, která známe dnes pod názvy - Berlínský kodex (evangelium Máří Magdaleny), Tomášovo a Jidášovo evangelium, došlo k úplné zákazu a tedy zkreslení pravdy. Ale to v žádné případě neznamená, že všechno v Bibli je špatně a že bychom měli ztrhat kříže z kostelů a nahradit je novými symboly i když proč ne, bude-li to na základě dobrovolné rozhodnutí katolické církve či jakékoli jiné diecéze.

http://gnosis9.net/download.php
http://gnosis9.net/pdf/Tomasovo_evangelium.pdf

99.
Učedníci mu řekli: Tvoji bratři a tvá matka stojí v
enku. Řekl jim: Ti zde, co činí vůli
Otce, to jsou moji bratři a má matka. To jsou ti, k
teří vejdou do království mého Otce.
(Mt 12,46450; Mk 3,32435; L 8,19421)

[i]101.
(Ježíš řekl:) Ten, kdo neměl tak jako já v nenávis
ti svého [otce] a svou matku,
nemůže se stát mým [učedníkem]. A kdo nemiluje svéh
o [otce] a svou matku tak jako já,
nemůže být mým [učedníkem]. Neboť má matka, která (
...
chybí 1-2 slova
...) ale moje
pravá [matka] mi dala život.
(L 14,26)

„Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
- Lukáš 14,26[/i]

http://gnosis.org/naghamm/gosthom.html

99. The disciples said to him, "Your brothers and your mother are standing outside."

He said to them, "Those here who do what my Father wants are my brothers and my mother. They are the ones who will enter my Father's kingdom."

101. "Whoever does not hate [father] and mother as I do cannot be my [disciple], and whoever does [not] love [father and] mother as I do cannot be my [disciple]. For my mother [...], but my true [mother] gave me life."

--------------

Co to jako je? Nedá se nijak obhájit, že by toto bylo v souladu s desaterem. Nedivím se, že ho Židé nechali ukřižovat. Muslimům musí být křesťanství se svým pokrytectvím pro smích. Křesťanství je spíš než samostatné náboženství sekta "Svědkové Ježíšovi" naroubovaná na Judaismus.

[zlobilka]

Religionisto, když se vrátíme zpět k původní otázce:

Proč by jiný druh realizace, jako například rodiče vychovávající děti mělo být v poměru k realizaci Boha méněcenné? Cožpak nestačí řídit se v běžném životě desaterem, intuicí a zdravým rozumem.

Co s Tebou teď víc souzní? Věci napsané v Tomášově a Lukášově evangeliu jako slova Ježíše nebo to, co píšu já?

Díky.

[religionista]

Religionisto, když se vrátíme zpět k původní otázce:

Proč by jiný druh realizace, jako například rodiče vychovávající děti mělo být v poměru k realizaci Boha méněcenné? Cožpak nestačí řídit se v běžném životě desaterem, intuicí a zdravým rozumem.

Co s Tebou teď víc souzní? Věci napsané v Tomášově a Lukášově evangeliu jako slova Ježíše nebo to, co píšu já?

Díky.

Tohle jsem nikde nikam nenapsal ani nikomu netvrdil.

Ale je to nejspíš pořád ještě jedno z pravidel pro vstup do určité duchovní komunity, ale ne do každé. A to pravidlo nemít děti a věnovat se Bohu místo dětem. Tohle hodně závisí na jednotlivci. Co je dobré pro jednoho nemusí být dobré pro druhého. Horší to bývá pokud někdo někoho k něčemu nutí nebo nechce pustit pryč.
Tenhle blog založil nejspíš někdo, kdo má nick návštěvník, takže nebudu hodnotit co mi více souzní. To je ostatně nad moje možnosti. Zodpovědět tuhle otázku si totiž musí každý sám.

[religionista]

Tohle jsem nikde nikam nenapsal ani nikomu netvrdil.

Chtěl bych to vzít. Psal jsem to já. A dosud mi nikdo neodpověděl.

[dodo]

Takto je vyjadrená Najvyššia realizácia, Buddhom Gautamom. Tá nikdy nebola vyjadrením cesty k "univerzálnemu rodičovstvu".

Vždy byla.

Ak je hlavnou náplňou mysle nás oboch prianie dobra všetkým cítiacim bytostiam, mettá, potom strácajú zmysel naše odlišnosti v chápaní buddhizmu.

Na nás dvoch, potom už vlastne vôbec nezáleží. Ostáva iba prianie mettá.

Nech sú všetky bytosti šťastné.

[religionista]

„Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
- Lukáš 14,26[/i]

Tohle je opravdu těžko pochopit. Hodí se to jenom do nějaké vyhrocené situace. Tenhle biblický verš už zřejmě způsobil mnoho neštěstí v rodinách, kde sice nebylo všechno úplně v pořádku, ale přesto to byla pořád ještě rodina.

[zlobilka]

Tohle jsem nikde nikam nenapsal ani nikomu netvrdil.

Chtěl bych to vzít. Psal jsem to já. A dosud mi nikdo neodpověděl.

Vždyť jsem Ti na otázky z úvodu vlákna pečlivě odpovídala. I na tuhle.

http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=227&t=7145&start=30

Nestačí jim, když se lidí řídí božími příkazy, jejich guru po nich chce víc? Byl vůbec "zrealizovaný"? Jaký byl vůbec Bůh kterého zrealizoval? Tak jak jej kázal a popisoval ve svých knihách? A jaké bylo jeho dilema těsně před aktem "realizace" jako v případě Buddhy nebo Krista? Mimochodem buddhisté v žádného Boha nevěří. Proč by jiný druh realizace, jako například rodiče vychovávající děti mělo být v poměru k realizaci Boha méněcenné? Cožpak nestačí řídit se v běžném životě desaterem, intuicí a zdravým rozumem. Teď když už má sochu, kde se dá, se velký Sri Chinmoy může považovat za boha.

5) Je potřeba vyjít ze základů původní lidské existence: Realizace rodiče vychovávajícího děti je ve svém principu stejně cenná jako realizace Boha a vysvobození z kruhu znovuzrození v lidské existenci. Transformace od člověka k Bohu je principiálně stejná jako transformace od dítěte k dospělému.

Lidé byli rodiči dávno před narozením Šankary, Ježíše a Buddhy ... https://cs.wikipedia.org/wiki/Occamova_b%C5%99itva

[zlobilka]

Takto je vyjadrená Najvyššia realizácia, Buddhom Gautamom. Tá nikdy nebola vyjadrením cesty k "univerzálnemu rodičovstvu".

Vždy byla.

Ak je hlavnou náplňou mysle nás oboch prianie dobra všetkým cítiacim bytostiam, mettá, potom strácajú zmysel naše odlišnosti v chápaní buddhizmu.

Na nás dvoch, potom už vlastne vôbec nezáleží. Ostáva iba prianie mettá.

Nech sú všetky bytosti šťastné.

Tomu nerozumím. Proč by nemělo záležet, když je to přání všem? To už Tě Jana tak zpracovala, že taky nejsi cítící bytost jako ona?

[zlobilka]

„Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
- Lukáš 14,26[/i]

Tohle je opravdu těžko pochopit. Hodí se to jenom do nějaké vyhrocené situace. Tenhle biblický verš už zřejmě způsobil mnoho neštěstí v rodinách, kde sice nebylo všechno úplně v pořádku, ale přesto to byla pořád ještě rodina.

Takhle nemluví člověk, který o sobě prohlašuje, že nepřišel zrušit zákon.

Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.
- Lukáš 14,33

[Jana]

Nech sú všetky bytosti šťastné.

...Jana ....

Zlobilko, moc nezlob, jinak si budeš muset ty své hry hrát na inspiruj sama.

[Jana]

Kolik lidí dokáží vydržet přímý pohled do slunce?
Můžeme pak být všichni plně osvíceni?

Nejen, že můžeme, ale JSME. Nebo lépe řečeno, jsme tím osvícením. Jsme tím paprskem pravdy, ve kterém se vše vyjasňuje. Ale ten paprsek může být zacloněný temnotou nepravdy, iluzí, snem mysli. I to probouzení se z iluze oddělenosti je součástí té iluze, že to "JSEM, KTERÝ JSEM" může být někdy jiné, než Božské, že to čisté vědomé Bytí se připoutaností k mysli stává něčím, čím nebylo a že je závislé na stavu hmoty, že je závislé na těle.

Naše nejvyšší osvícení je jako zkušenost prvního výtrysku energie ve vesmíru a tím byla událost označovaná také jako Velký třesk.
V hinduismu se to někdy označuje tato událost jako první výdech Brahmy, Indry (dosadit lze jakéhokoliv Boha nebo Bohyni, např. Kali, pro křesťany pochopitelně Kristus atd.)
Poměrně nová fyzikální teorie Mnohovesmíru pracuje s Velkým třeskem už jenom jako z jednou z mnoha podobných událostí. Opět v hinduismu nacházíme analogii s výdechy a nádechy Višnua. Ale je to celé těžko pochopitelné. Ve středověku byl střed vesmíru na Zemi a zem placatá Dnes již víme, že naše planetární soustava je součástí galaxie Mléčná dráha s černou dírou resp. singularitou gravitačního prostoru uprostřed. Jenom ten jediný vesmír, kde je naše Země se zdá nekonečný, natož pak ještě s představou nějakého Mnohovesmíru.
Je snad plné osvícení cosi jako zkušenosti lidského těla a mysli k návratu ke své původní plazmě?

Přihořívá. Ještě malinko dál. Ještě něco původnějšího. Zkus uchopit samo Božské Bytí nezávislé na tvarech, formách, projevech. Nijak ho neuchopíš. Není možné se ho jakkoliv zmocnit, vnímat ho smysly. Ale je možné si to "JSEM, KTERÝ JSEM" uvědomit.

To světlo Pravdy je mnohem jednodušší záležitostí, než jakou si lze představit. Ten zdroj osvícení je přímo v Tobě. V Tobě je ta možnost sledovat ve svém nitru pravdu toho: "JSEM, KTERÝ JSEM".

Je to nejúčinnější a nejrychlejší cesta pro toho, kdo zkoumá pravdu, pro toho, kdo miluje pravdu, pro toho, kdo se jí nebojí. Pro toho, kdo se nebojí vzdát se všech nepravdivých představ o sobě, které se jeví zdánlivě jako jistoty.

To sebevědomé: "VÍTE, KDO JÁ JSEM?" dostane pořádně na frak, protože všechno, co bylo získané, o to se přijde, a to tím čistým: "JSEM, KTERÝ JSEM" není.

Cesta východních Mudrců k poznávání Pravdy je stejná, jakou učí Ježíš, Bible.

Maharadž říká: "Následoval jsem instrukce svého Mistra, zaměřoval jsem mysl na čiré bytí "já jsem" a přetrvával v něm. Sedával jsem v tomto stavu hodiny, s ničím jiným, s pouhým "já jsem" v mé mysli, a brzy se klid, radost a hluboká všezahrnující láska staly mým přirozeným stavem."

Co Maharadž tím nalezením Pravdy objevil? Klid, radost a lásku.

V Bibli se stále objevuje instrukce: "radujte se", prý se to objevuje 365 krát, abychom se radovali každý den. Minařík učil bezpodmínečné radostivosti, protože tohle je cesta do míruplného klidu.

Ježíš učí jako největší přikázání: "Miluj Boha..." , miluj to "JSEM, KTERÝ JSEM", protože bezpodmínečná láska obrácená ke zdroji všeho vede k poznání Pravdy.

Láska sama nemá žádnou formu, funkci, není ničím omezená... Je nemateriální povahy, je podstatou všeho, je pravdou o tom všem, o nás všech.

Možná, ale zřejmě pokud bychom by jsme neměli na mysli sluneční plazmu, kde panují teploty v řádech několika milionů stupňů.
Naše zkušenost ve tomto fyzikální světě se světlem, které vyzařuje především ze Slunce není totiž jediným světlem, které vidíme. I v cela tmavé místnosti je vidět určitý druh světla, avšak toto světlo přímo hmotu neozařuje. Možná jde o zkušenost podobnou jakou člověk zažívá ve snu, když vidí věci, které ve skutečnosti nejsou hmatatelné ale protože jsou vidět, nelze je popřít.

Ještě malinko hlouběji. To čisté Bytí je vědomé v hlubokém spánku beze snů, ve spánku spravedlivých, každý tuhle čistou vědomou existenci moc dobře zná, po takovém spánku v nás zůstává jasné, že "ten spánek těla a mysli byl sladký", spánku beze snů se vůbec nebojíme, těšíme se na něj.

Osvícení v etickém slova smyslu, dodržování desatera, zákona a přikázání, pokud se vyloženě nepříčí naší momentální situaci, je, domnívám, v této fázi vývoje lidstva, mnohem důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Ano,přesně tak. Teď ještě prozkoumat, jestli existuje něco skutečného, co by se mohlo momentální situaci příčit.

[Jana]

„Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
- Lukáš 14,26[/i]

Tohle je opravdu těžko pochopit. Hodí se to jenom do nějaké vyhrocené situace. Tenhle biblický verš už zřejmě způsobil mnoho neštěstí v rodinách, kde sice nebylo všechno úplně v pořádku, ale přesto to byla pořád ještě rodina.

Povrchní uchopení duchovních textů vždycky způsobí víc zatemnění, než osvícení.

Nejprve je třeba nalézt a dodržovat největší přikázání, milovat to čisté božské "JSEM, KTERÝ JSEM" bez jakýchkoliv ztotožňování s rolemi, formou, funkcemi a pak teprve skrz to poznávání pravdy je možné žít v osvícené jednotě s Bohem, poznávat to samotné Božské "JSEM, KTERÝ JSEM" v každé bytosti.

Tedy zjednodušeně řečeno, zřekneme se všech našich životních rolí, prohlédneme všechny lidské role jako pomíjivé a uvědomíme si, že to samotné "JSEM, KTERÝ JSEM" je láska, pak každá vědomá bytost, která je tím "JSEM, KTERÝ JSEM" je také láska.

Naše kroky pak v našem životě nevede ego, ale Bůh - láska. Neděláme něco pro někoho jen z toho titulu, že je to naše rodina, otec, matka, šéf, atd.., ale protože jsme láska. A láska sama umí udělat pro nás to nejlepší, co je možné.

Poznávání Pravdy a bezpodmínečná láska nám otevírají Království nebeské, ke kterému je vše přidáno.

[Jana]

Pokušení, které zažíval Ježíš bylo dle mého mínění neskutečně horší než Buddhovo. Úlohou mesiáše, totiž podle tehdejší měřítek bylo být nejen náboženským vůdcem nýbrž i vůdcem vojenským. Židé od Ježíše očekávali, že povede povstání, ale to Ježíš neučinil. Pouze kázal a činil zázraky. Ježíš odolal satanovi (snad podle egyptského boha Séta), který je ztělesněním žádostivosti a bohem války, protože poslechl boha, JHVH a hlasu andělů a odešel meditovat do pouště, aby se pak pokojně vrátil a kázal pravdu.
Podobnou zkušenost, ale jen v omezené míře mohl mít i Mohamed, ten však při návratu zpět do civilizace z osamocení špatně pochopil poselství seslaná archandělem Gabrielem. Mír, kterého se dosáhl na sklonku svého života neměl příliš dlouhého trvání.
Ani v době Ježíšově nebylo ještě míru a Království nebeského plně dosaženo, avšak jeho poselství jsou podpořena jeho plnou oddaností k Bohu a jeho příkazům.
Buddhův démon Mára, se mi nejeví tak hrozivý, netouží totiž vést vojenská tažení, jde mu pouze o rozkoš, která nepřináší žádného užitku, totiž zrození nové láskyplné bytosti. Možná se v tomhle mýlím.

Jestli Ti nepřipadá Buddhův démon tak hrozivý jako Ježíšův, pak možná je pro Tebe jednodušší cesta Buddhy.