Boží Láska

Pravidla fóra
více: http://cz.srichinmoylibrary.com/

Boží Láska

Nový příspěvekod rosada » úte 20. lis 2012 15:49:54

Bůh nás miluje. Miluje nás neustále a bezpodmínečně. Nezáleží na tom, co jsme udělali, co děláme nebo co budeme dělat, On nás bude vždy milovat. Bůh nás miluje mnohem více, než miluje sám sebe. Použijeme-li svou uvažující a pochybující mysl, může se zdát těžké tomu uvěřit. Ale použijeme-li své milující a odevzdávající se srdce, potom musíme cítit, že Bůh nás miluje nekonečně více, než miluje sám sebe. Proč nás tolik miluje? Miluje nás, protože cítí, že bez nás zůstává Jeho Sen nenaplněn, bez nás zůstává Jeho Skutečnost neprojevena; bez nás je Bůh neúplný.

Stalo se mnohokrát, mnohokrát v našem životě, že jsme se cítili špatně, protože jsme lhali, někoho podvedli nebo jsme na druhé začali žárlit. Když uděláme něco špatného, naše svědomí vyjde do popředí a cítíme se špatně. Proklínáme se a chceme se potrestat. Ale Boží Láska k nám zůstává úplně stejná. My se za své chyby nenávidíme, ale Bůh nás stále miluje a vždy nás bude milovat. Naše síla spravedlnosti nás odsuzuje, ale Boží Síla Soucitu nám odpouští, osvěcuje nás a naše slabosti přeměňuje v sílu. Bůh získává uspokojení, když nám svým Úsměvem plným požehnání dá Záplavu svého Soucitu, Oblohu svého Zájmu a Moře své Lásky tak, abychom mohli vrůst do Jeho pravého obrazu.

Bůh nás miluje a na oplátku chce, abychom se usmívali, milovali a překonávali. V okamžiku, kdy Mu nabídneme oduševnělý úsměv, Bůh je námi potěšen. V okamžiku, kdy Mu nabídneme trochu své lásky, Bůh je námi potěšen. V okamžiku, kdy chceme překonat své pozemsky spoutané vědomí, Bůh je námi potěšen.

Naše lidská láska se neustále snaží oddělovat a rozdělovat, ale božská Láska, kterou získáváme od Boha, vždy přidává a znásobuje. Bůh použil Sílu své Blaženosti, když stvořil svět, a nyní používá Sílu své Lásky, aby svět chránil a přinesl na zem, do svého stvoření, dokonalost.

Bůh nám dává to, co má a čím je. Co Bůh má, je nekonečný Mír, Světlo a Blaženost, a čím je, je Jeho neustálý Zájem - Zájem o naše vysvobození ze sítě nevědomosti a Zájem o naši dokonalost. Bůh nás miluje. My milujeme Boha. Láskou k Bohu získáváme vítězství nad naší prastarou nevědomostí. svou Láskou k nám nás Bůh nechává vědomě pocítit, že jsme věčnými hráči, božskými hráči v Jeho Kosmické hře.



Bůh mě jistě miluje

bez ohledu na to, co dělám,

ale dozajista mě bude milovat

nekonečně více,

když uvidí, že sním o tom,

že se stanu dalším Bohem

jako On.



Láska je vnitřní pouto, vnitřní spojení, vnitřní linka mezi člověkem a Bohem, mezi konečným a Nekonečným. K Bohu musíme vždy přistupovat skrze lásku. Bez lásky se nemůžeme stát jedním s Bohem. Jdeme-li po naší cestě s absolutní láskou, nikdy nemůžeme selhat v dosažení a naplnění Boha, ať už ve svém vlastním životě nebo v lidstvu.

Co je láska? Pokud láska znamená někoho nebo něco vlastnit, potom to není skutečná láska; není to pravá láska. Pokud láska znamená dávat a stát se jedním se vším, s lidstvem a s božskostí, potom to je skutečná láska. Pravá láska je naše naprostá jednota s milovaným předmětem a s vlastníkem lásky. Kdo je vlastníkem lásky? Bůh.

Koho milujeme? Milujeme Nejvyššího v každém jednotlivci. Když milujeme tělo, svazujeme sami sebe; když milujeme duši, osvobozujeme se. Je to duše v jednotlivci, Nejvyšší v každé lidské bytosti, koho musíme milovat.

Nic nemůže být větší než láska. Bůh je velký jen proto, že má nekonečnou Lásku. Chceme-li definovat Boha, můžeme Jej definovat milióny způsobů, ale přeji si říci, že žádná definice Boha není tak výstižná jako definice Boha jako veškeré Lásky. Pokud do naší mysli vstoupí strach, když řekneme "Bůh", tehdy jsme od Něj milióny a miliardy mil vzdáleni. Pokud láska vyjde do popředí, když opakujeme jméno Boha, tehdy je naše modlitba, naše koncentrace, naše meditace a naše kontemplace opravdová. Nemůže být žádná větší moudrost, žádná větší znalost, než láska.

Svět existuje jen proto, že na zemi stále existuje láska. Kdyby tato jediná božská kvalita opustila svět, potom by na zemi nemohla být žádná existence. Žádná jiná božská kvalita nemůže vytvořit, udržet a naplnit Boha zde na zemi tak, jako kvalita lásky. Božská láska neznamená emocionální výměnu lidských myšlenek nebo nápadů; je naplněním jednoty.


Jak mohu vědět, že mne Bůh miluje?

Nejvyšší vám jako lidské bytosti dal schopnost a možnost realizovat Jej. Kdyby nebyl laskavý, proč by vám dával tento lidský život? Dal vám tento život, dal vám aspiraci, dal vám příležitost a dal vám schopnost realizovat Jeho nejvyšší Výšku. Dal by vám to všechno, kdyby vás nemiloval? Nejvyšší vás skutečně miluje. Proto vám dal aspiraci hledat Jeho Lásku.

Pokud si myslíte, že vás Nejvyšší nemiluje, měl byste vědět, že jste opravdový pošetilec. Nejvyšší je ten, kdo stvořil lásku. On stvořil samotnou vaši existenci. Je to jako zahradník, který vypěstoval zahradu plnou krásných květin. Když květina řekne: "Ne, ne, on mne nemiluje!" není to směšné? Sama skutečnost, že zahradník zasadil a vypěstoval květiny - není toto jeho láska? V každém okamžiku musíte cítit, že vás Nejvyšší miluje. Jinak by vás nepřivedl do svého stvoření.



Bůh tě miluje

pro čistotu aspirace

tvého srdce.



Bůh tě miluje

pro intenzitu zasvěcení

tvého života.



Bůh tě miluje

pro všudypřítomnou záři

tvé duše.





Jaký je rozdíl mezi lidskou láskou a božskou láskou?

Lidská láska je velice omezená. V lidské lásce je možné, že bude lapena potěšením. V lidské lásce není téměř žádná příležitost rozšířit naše božské vědomí. Pravá lidská láska, dokonce i když není duchovní, bude mít v sobě alespoň trochu psychických emocí. Tyto emoce se nám budou snažit ukázat, že láska by neměla svazovat a zneužívat. I přesto však v lidské lásce vždy cítíme, že ten druhý člověk nás nechce nebo nepotřebuje. V lidské lásce je vždy nějaký strach nebo nenávist. Lidská láska, jak každý ví, končí ve zklamání, a zklamání je následováno zničením. V lidské lásce končíme tím, že ztratíme svůj vlastní sladký pocit jednoty s druhým člověkem i svou božskou skutečnost.

Božská láska neklade žádné požadavky. Je spontánní a neustálá. Je v každém ohledu neomezená. Je jako slunce. Slunce je pro každého. Každý může využívat sluneční světlo, ale necháme-li naše dveře a okna zavřeny, co může slunce dělat? Je to božská Láska Boha, která musí působit v lidské lásce a skrze lidskou lásku. Pokud však nedbáme o božskou lásku, která plyne kolem nás anebo chce plynout v nás, potom v nás a skrze nás nemůže božská láska pracovat.

Lidská láska svazuje; ale předtím než sváže, je již svázána. Božská láska osvěcuje, ale předtím než osvítí, vidíme, že je již osvícena. Božská láska začíná uvědoměním si vyšší skutečnosti. Je to naše neustálé přesvědčení o velmi vysoké pravdě. Božská láska nás v každém okamžiku osvěcuje a v osvícení vidíme naprosté naplnění.





Bůh bezpodmínečně miluje

zcela všechny lidské bytosti.

Vskutku, toto je božské tajemství,

které žádná lidská mysl

nemůže nikdy pochopit.



Samou přirozeností lidské lásky je přilnout jen k jednomu člověku a odmítnout všechny ostatní. Ale v božské lásce, která je neomezená a nekonečná, otázka přijetí a odmítnutí vůbec nevznikne. V božské lásce není žádné vlastnictví, ale jen pocit jednoty. Tato jednota může vstoupit do zvířete, do květiny, do stromu nebo dokonce i do zdi. Není jako lidská láska, kde dnes chceme vlastnit jednoho člověka nebo věc, zítra dva lidi, pozítří tři. Máme-li k někomu božskou lásku, v tu chvíli je zde automaticky neoddělitelná jednota. Není zapotřebí žádný most; prostě se staneme jedním.

Božská láska nám říká, že náš život je nekonečně důležitější, než si představujeme. Božská láska znamená neustálé překonávání nejen našich lidských hranic, ale překonávání Boží vlastní Realizace v nás a skrze nás.

V božské lásce rosteme. Božská láska, láska duše, osvobozuje a rozšiřuje naše vědomí. Láska znamená jednotu božskosti, jednotu skutečnosti, jednotu individuálního vědomí s neomezeným Vědomím. Když prostřednictvím své meditace vstoupíme do Univerzálního vědomí, nemyslíme na lidskou lásku. Myslíme jen na božskou lásku a na jednotu. Máme-li něco malého jako malý nůž, potom s ním nemůžeme krájet nic obrovského. Ale když máme velký nůž, potom s ním můžeme ukrojit něco velmi velkého. Nástroj, který používáme teď, je naše velmi omezené vědomí. To je důvod, proč jsme ve své lásce omezení. Ale použijeme-li druhý nástroj, který je velmi rozlehlý, použijeme-li Univerzální Vědomí, naše schopnost božské lásky se stane neomezenou.

Božská láska přijde od Boha a z naší vlastní meditace, ale jen pokud nemáme žádná očekávání. Dítě od svého otce očekává penci, pěticent nebo čtvrťák. Více než to je nad jeho očekávání. Pokud po celou dobu od svého otce očekává, otec mu dá, ale jen to, co dítě očekává. Pokud však dítě cítí, že cokoliv má jeho otec, je také jeho, a pokud chce svého otce jen těšit, potom až otec ucítí, že dítě je schopné to přijmout, dá mu celé své bohatství.





Právě se učím cítit,

že ve skutečnosti nemusím chytat Boha,

ale že jednoho dne Bůh chytí mě

a vlije do mého srdce

záplavu nevýslovné Blaženosti.





Když od Boha nic neočekáváme, Bůh nám dá vše. Řekne: "Jsem to Já, kdo dává nekonečnou Lásku. Jak je možné, že Mé děti zůstávají s velmi omezenou schopností, s velmi omezeným dosažením?" Aby dokázal, že On a Jeho děti jsou jedním, že jsme Jeho cennými nástroji, dá nám svůj nekonečný Mír, Světlo a Blaženost.

Když se člověk bezpodmínečně odevzdá Vůli Boha, dostane nekonečnou božskou lásku. Všechno přijde v podobě lásky. Dostaneme mír, ale přijde v podobě lásky; a tento mír nabídneme lidstvu skrze lásku. Právě proto, že milujeme, šíříme svůj mír nebo sílu. Bůh sám projevuje vše skrze Lásku. Zde na zemi i tam v Nebi je jen jedna věc, na kterou je Bůh hrdý, a tou je Láska, božská Láska.





Modlíme se k Bohu Síle,

ale Bůh Milovník

odpovídá na naše modlitby.





Jak můžeme cítit, že nás Bůh miluje nekonečně více, než milujeme sami sebe?

Důkaz pudinku je v jeho snězení. Lidské v nás cítí, že jsme buď nejnižší nebo nejvyšší. Když se sjednotí s nejnižším, říká: "Jsem zbytečný, nejsem ničím." Tímto způsobem přichází vitálno do popředí a snaží se získat sympatie. Pokaždé, když přijde pochybnost a cítíme, že nejsme nástroji Boha, ztrácíme svou schopnost. Jak často zpochybňujeme sami sebe, zmenšujeme sami sebe, zabíjíme sami sebe! V okamžiku, kdy zpochybňujeme, že Bůh je uvnitř nás, na zlaté tabulce našeho srdce se objeví tmavý bod. Když nemilujeme sami sebe, tvář slunce je zakryta mraky. V okamžiku, kdy zmenšujeme svou schopnost a zpochybňujeme sami sebe, v okamžiku, kdy zapomeneme, kým věčně jsme, v tu chvíli jsme od pravdy milióny mil vzdáleni. Milujeme sami sebe, jen když máme pocit, že jsme něčeho dosáhli, anebo cítíme, že zítra nebo pozítří něco uděláme. To je lidské v nás.

Bůh je naše nejvyšší část, naše nejvíce osvícená část. Když vstoupíme do našeho nejvyššího vědomí a víme, že jsme ve všem, patříme všemu a jsme pro všechno, v tu chvíli o sobě nepochybujeme. V tu chvíli jsme vším, kdo koho tedy může zpochybňovat? Ztělesňujeme Boha a chceme Boha odhalit a projevit, a tak dokonce ani nesníme o zmenšování své schopnosti. Zde spontánně ztělesňujeme a odhalujeme božské.

Když skutečná, nejvyšší, nejosvícenější část v nás vyjde do popředí, v tu chvíli skutečně milujeme sami sebe. Milujeme sami sebe, protože víme, kdo jsme. Láska není žádný vnější pohyb nebo čin. Láska je život, a život sám je spontánní nektar a blaženost. A tak Nejvyšší v nás, který je nekonečnou Blažeností, nás miluje nekonečně více, než milujeme sami sebe.



Zdá se mi, že Božská Láska je podmínečná, že záleží na tom, zda řádně medituji a aspiruji, nebo ne, anebo zda si jí cením.

Bohužel zde děláte chybu. Božská Láska není podmínečná; není závislá na tom, co děláte. Důvodem, proč to tak cítíte, je to, že jste nevyprázdnili svou nádobu. Když vyprázdníte svou vnitřní nádobu, uvidíte, že skrze vás plyne láska, a potom ucítíte, že vaše nádoba je plná po okraj. Láska Boha není závislá na tom, co děláte, kromě tohoto smyslu: když necháte dveře doširoka otevřené, potom Nejvyšší může vstoupit. Pokud však své vnitřní dveře neotevřete, je pro nejvyšší Skutečnost nemožné, aby do vás vstoupila.

Vše, co přichází od Boha, je bezpodmínečné. Svou Lásku dává bezpodmínečně, ale někdo ji musí přijmout. Sluneční světlo je bezpodmínečné; každý ho může přijmout. Pokud ale tvrdě spíte, pokud nechcete otevřít okna a dveře, potom pro vás žádné sluneční světlo není.



Nerozumím tomu, proč do mě Boží Láska nevstoupí, i když mám dveře zavřené.

Vstoupí-li do vás Boží Láska, když ji nejste schopni přijímat, budete ji považovat za cizí prvek. Nebudete si jí vážit nebo se o ni zajímat. Když někdo přímo před vás přinese vynikající jídlo, ale vy si ho nebudete vážit, potom ho prostě odmítnete a budete cítit, že nemá žádnou hodnotu.





Má je mysl,

která je zmatená.

Mé je srdce,

které je zlomené.

Mé je vitálno,

které je potlučené.

Má je duše,

která cítí bolest.

Můj Pane,

přesto cítím,

že mě miluješ,

přesto vím,

že se o mě staráš.







Láska, která objímá vesmír,

není nová.

Je stará,

starodávná

a věčná.

http://www.srichinmoy.org/czech/duchovn ... zska_laska
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1090
Registrován: úte 20. zář 2011 9:22:05

Re: Boží Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 15. úno 2016 21:53:47

Duchovní srdce

OTÁZKA: Chtěla bych vědět, jak lze dosáhnout duchovního srdce při meditaci.

ODPOVĚĎ: Duchovní srdce je umístěno přímo uprostřed hrudi. Duchovní srdce můžete cítit, když intenzivně a silně aspirujete, a také je můžete spatřit třetím okem. Pokud shledáváte těžkým meditovat na duchovní srdce, můžete se soustředit na fyzické srdce v hrudi. Ale poté, co zde budete meditovat několik měsíců nebo rok, ucítíte, že uvnitř obyčejného lidského srdce je božské srdce a uvnitř božského srdce je duše. Pocítíte-li toto, začnete meditovat na duchovní srdce.

K dosažení duchovního srdce musíte cítit, že nemáte mysl, nemáte paže, nemáte nohy, máte jen srdce. Potom musíte cítit, že nemáte srdce, ale jste srdcem. Dokážete-li cítit, že jste srdcem a ničím jiným, budete schopni snadno dosáhnout svého duchovního srdce při meditaci.


OTÁZKA: Shledávám velmi obtížným opustit mysl a vstoupit do srdce. Co bych měl dělat?

ODPOVĚĎ: Prostě vrhněte mysl a všechno její vlastnictví do srdce. Možná si myslíte: "Jestliže odhodím pryč svou mysl, jak potom budu moci existovat? Bude ze mne hlupák." Ale říkám vám, mysl, kterou užíváte na rozmlouvání s lidmi, mysl, kterou užíváte na získání informací, mysl, kterou užíváte pro běžné světské činnosti, vás nemůže vzít ani o coul blíž k realizaci Boha. Je chromá. Je slepá. Je hluchá.

Snažte se cítit, že celé vaše bytí, od chodidel nohou až ke koruně hlavy, je duše. Opakujte z plné duše: "Já jsem duše. Já jsem duše." Jestliže toto můžete pět minut oduševněle opakovat, odpor mysli odstoupí a bude pro vás existovat pouze duše. Jakmile žijete v duši a přinášíte světlo duše do popředí, toto světlo vynese mysl do vyšších oblastí nebo přinese se shora mír. V každém případě fyzická mysl, jak ji znáte, bude transformována a vy nebudete mít žádné další problémy.


OTÁZKA: Když medituji, někdy mám problém rozlišit, zdali skutečně cítím své srdce, anebo zda je to má mysl, co prožívám.

ODPOVĚĎ: Je-li to skutečně vaše srdce, potom získáte pocit čistého uspokojení. Je-li to mysl, možná získáte uspokojení, ale vzápětí dostanete také pochyby. Váš prožitek bude napadán jinými myšlenkami: "Jsem tak špatný, tak nečistý, tak nevědomý. Dnes ráno jsem lhal a včera jsem udělal něco jiného, co je špatné, jak tedy můžu mít tento pocit uspokojení?" Jestli přijde takovýto druh myšlenek, poznáte, že vaše prožitky byly z mysli.

Získáte-li prožitky z mysli, můžete se dočasně cítit velmi šťastní. Ale tato radost nepotrvá, protože nebudete schopni dosáhnout svého ztotožnění s tím, co mysl viděla nebo cítila nebo si uvědomila. Ale jakmile je jednou získáte ze srdce, okamžitě ucítíte jednotu s nimi a vaše radost bude trvalá.

Když vidíte květinu svou myslí, vážíte si jí a obdivujete ji. Ale vidíte-li ji svým srdcem, okamžitě ucítíte, že vaše srdce je uvnitř květiny nebo že květina je uvnitř vašeho srdce. A tak máte-li prožitek a jste jedním s tímto prožitkem, seznáte, že je ze srdce. Jestliže však cítíte, že prožitek je cosi, co jste získal z vnějšku, potom je z mysli.


OTÁZKA: Jaký je rozdíl mezi tím, jdeme-li vysoko a jdeme-li hluboko v meditaci?

ODPOVĚĎ: Je velký rozdíl ve způsobech meditace, ačkoliv nakonec výška i hloubka se stanou jedním. Když chceme v meditaci jít hluboko, musíme začít svou cestu z duchovního srdce. Měli bychom cítit, že se prokopáváme či putujeme velmi hluboko do svého srdce. Cestujeme dovnitř, ne zpátky nebo dolů k nohám. Pod koleny začíná úroveň podvědomí. Pokud cítíme, že jdeme dolů, potom to není duchovní hloubka, co získáváme, je to jen nižší úroveň vědomí. Duchovní srdce je nekonečně rozsáhlé, proto není žádné omezení, jak hluboko můžeme jít. Nikdy se nemůžeme dotknout jeho hranic, protože duchovní srdce ztělesňuje nesmírný vesmír, který vidíme, a zároveň je větší a rozsáhlejší než vesmír.

Když chceme jít v meditaci vysoko, musíme ve své meditaci cítit směr vzhůru. Naše aspirace stoupá, stoupá nebojácně k Nejvyššímu. Musíme projít tisícikvětým lotosem na vrcholku naší hlavy. Ale znovu, vzdálenost je nekonečně veliká. Není žádného konce na naší vzhůru stoupající cestě, protože cestujeme v Nekonečnosti. Stoupáme ke vždy přesahujícímu Za. Z hlediska vzdálenosti, vzhůru i dovnitř, jsou nekonečné cesty k jednomu Cíli, k Nejvyššímu.

Nemůžeme jít jakkoli vysoko užíváním mysli. Musíme projít myslí, za mysl a do říše duchovního srdce. Panství duchovního srdce je nekonečně vyšší a rozlehlejší, než nejvyšší mysl. Daleko za myslí je panství srdce. Srdce je neomezené v každém směru, a tak je v srdci nejvyšší výška stejně jako nejhlubší hloubka.

Čím výše můžeme jít, tím hlouběji můžeme jít. A také čím hlouběji můžeme jít, tím výše můžeme jít. Působí to současně. Dokážeme-li meditovat velmi silně, musíme cítit, že jdeme jak velmi vysoko, tak i velmi hluboko. Výška a hloubka kráčejí společně, ale působí ve dvou rozdílných dimenzích. Ale pokud může jít člověk ve své meditaci velmi vysoko, má také schopnost jít velmi hluboko.

Před tím, než uskutečníme Nejvyššího, cítíme, že je rozdíl mezi výškou a hloubkou. Když stoupáme vzhůru, cítíme, že jsme dosáhli určité výšky, a když se noříme hluboko, cítíme, že jsme dosáhli určité hloubky. Ale výška i hloubka jsou zcela v mentálním vědomí. Jakmile jdeme za bariéry mysli a vstoupíme do Univerzálního Vědomí, vidíme vše jako jedno a neoddělitelné. V tu chvíli Skutečnost zpívá a tančí uvnitř nás a my se stáváme Skutečností samou. Nemá žádnou výšku, žádnou hloubku, žádnou šíři. Vše je jedním a zároveň vždy přesahuje sama sebe.


OTÁZKA: Co se stane, jestliže medituji na pupeční centrum?

ODPOVĚĎ: V tomto bodě vašeho duchovního vývoje to pro vás není dobrý nápad, meditovat na pupeční centrum. Je to centrum dynamiky, síly a moci. Zneužijete-li tuto dynamiku, stane se brutální agresivitou. Pupeční centrum je také emocionálním centrem. S těmito emocemi se můžete rozpínat a stát se Nekonečným. Jestliže však nejste zaplaven čistotou ve své přirozenosti, stanete se obětí potěšení světského života. Namísto toho byste měl meditovat na srdeční centrum, abyste získal mír, lásku a radost. Máte-li tyto kvality, ucítíte, že mír sám je silou, láska sama je silou, radost sama je silou.


OTÁZKA: Jaký je vztah mezi třetím okem a srdečním centrem?

ODPOVĚĎ: Řekněme, že srdce je vědomí a třetí oko je světlo, přestože mezi obojím není žádný skutečný rozdíl. Třetí oko má nekonečné světlo a zároveň je nekonečným světlem. Duchovní srdce vlastní nekonečné vědomí a zároveň je nekonečným vědomím. Ale nekonečné světlo a nekonečné vědomí je jedno a to samé. V tento okamžik nekonečné světlo - které nazývám třetí oko - je budova a uvnitř sídlí srdce. Ale v další chvíli se nekonečné vědomí - které nazývám srdce - může stát budovou a třetí oko se stane bydlícím. Neustále se mění, protože ve skutečnosti nejsou oddělení. Někdy vidíme světlo před vědomím, zatímco jindy vidíme vědomí před světlem. Cítíme, že to, co je první, je zdrojem druhého. Ale nastane čas, kdy uvidíme, že světlo a vědomí jsou neoddělitelné.

Srdce obvykle ztělesňuje sladkost a lásku a třetí oko ztělesňuje sílu a osvícení. Ale ti, kteří jsou velmi moudří, ucítí, že třetí oko je také srdcem, protože co jiného je srdcem než to, co nám dává uspokojení? A co nám dává uspokojení? Jenom světlo! Proto dává-li nám světlo z třetího oka uspokojení, jednáme přirozeně s kvalitami srdce. A co nám dává nejvyšší moudrost? Moudrost přichází jen když jdeme hluboko dovnitř, do nejzazších skrýší svého srdce, kde si hraje Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost. Vlastnit Nekonečnost jako naši vlastní, vlastnit nekonečné Světlo a Blaženost věčně jako své vlastní je skutečnou moudrostí. Proto můžeme říct, že moudrost přichází ze srdce.


OTÁZKA: Je žádoucí snažit se otvírat třetí oko při meditaci?

ODPOVĚĎ: Vnitřní oko by mělo být otevřeno jen tehdy, je-li zde vnitřní čistota a zralost a kdy vás neznepokojuje ani minulost, ani budoucnost. Častokrát není nádoba připravena, ale s pomocí ohromného odhodlání se hledajícímu podaří třetí oko otevřít. Výsledek je potom nanejvýš odrazující a ničivý. Nejste-li duchovně zralí a uvidíte svým třetím okem, že vaše matka zítra zemře, budete dnes umírat strachy a starostí. Nebo pokud si uvědomíte určité nešťastné události, které se odehrály ve vaší minulosti, budete se cítit nesmírně bídně a nebudete mít sílu pokračovat dál.

Jsou někteří lidé, kteří si otevřeli centrum mezi obočím předtím, než otevřeli své srdeční centrum, a Milostí Nejvyššího neudělali v užívání této síly vážné chyby. Ale většinou do té doby, než je otevřeno srdeční centrum a je naprosto pročištěna emocionální část lidské přirozenosti, pokud si hledající otevře třetí oko, stane se obětí nemilosrdného pokušení. Bude se snažit vidět cosi vnitřně a okamžitě to poví druhým nebo se pokusí vstoupit do někoho ze zvědavosti, aby viděl, co se odehrává v přirozenosti této osoby. Je tisíc a jedna věc, které mohou nakonec hledajícího zavést daleko, daleko pryč z cesty duchovnosti.

Zvláště pro začátečníky je vždy vhodnější nejdříve meditovat na srdeční centrum. Ve skutečnosti byste měli meditovat zde, i když jste pokročilí, protože v srdečním centru získáváte radost a stáváte se částí a dílem čehokoli, na co právě meditujete. Pokud se soustředíte na třetí oko, možná nebudete mít pocit jednoty. Můžete vidět světlo, ale budete cítit, že není vaše; pomyslíte si, že to snad ani nebylo světlo, ale jen představa nebo halucinace. Do vaší mysli mohou vstoupit pochybnosti. Ale když užíváte srdce, radost, kterou získáte, ucítíte okamžitě jako svoji; mír, který cítíte, je váš; cokoliv cítíte se stane vaším. Toto je schopnost jednoty srdce.


* Ó mé srdce, ó srdce mé, jsi lodí mého života. Plavíš se po nezmapovaných mořích nevědomosti a dosahuješ Zlatého Břehu, jenž je Za. Ó sladké, sladší, nejsladší srdce mé, ty nejsi jenom Boží. Bůh je také tvůj.

http://www.srichinmoy.org/czech/duchovn ... ovni_srdce
Návštěvník
 

Re: Boží Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 19. srp 2017 13:46:11

GURU


Guru vidí ve svém žákovi skutečnou podobu Boha, a proto se pro žáka naprosto obětuje. Žák ve svém Guruovi vidí a cítí jediné útočiště svých omezení, a proto svého Gurua naprosto miluje.

Silou Gurua je jeho láska k žákovi. Silou žáka je jeho odevzdání Guruovi.

Guru je zdrojem dosažení žáka a zároveň nejvěrnějším služebníkem jeho lásky.

Guru má jen jednu soucitnou zbraň: odpuštění. Žák má tři vytasené meče: omezení, slabost a nevědomost. Guru nicméně snadno vítězí.

Dosáhnout realizace vlastní silou je jako přeplout oceán na voru. Avšak dosáhnout realizace milostí Gurua je jako přeplout oceán na rychlé a pevné lodi, která vás bezpečně dopraví přes moře nevědomosti ke Zlatému břehu.

Žáku, znáš toho nejpošetilejšího zákazníka na zemi? Je jím tvůj Guru a nikdo jiný. Kupuje tvou nevědomost a dává ti poznání. Kupuje tvou bezmocnost a dává ti sílu. Dovedeš si představit pošetilejší obchod? A teď poslyš jméno pošetilosti svého Gurua: je jím soucit a nic jiného.

Sri Chinmoy, Mistr a žák
Návštěvník
 


Zpět na Sri Chinmoy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník