nop píše:Jano, také se uč nesoudit podnikatele.
A ono je nezbytné je soudit?
Při genetické výbavě a zkušenostech kohokoliv není v našich možnostech žít lépe, než on, dělat něco lépe nebo hůře, než on.
Proč bychom se měli soudit za něco, za co vůbec nemůžeme?
Bez prodeje jablek v minulosti by nechutnala tak ta ranní káva připravená s pozorností v přítomnosti.
Je potřeba soudit prodej jablek? Je potřeba soudit službu těm, kteří jablka vypěstují a službu těm, kterým jablka chutnají? Je třeba soudit službu, která mezi pěstiteli a odběrateli vytváří spojení?
Kdy je něco takového službou životu?
A kdy je něco takového službou egu?
Všichni pomáháme. Jak děl Werich, pekař: "a všichni uděláme moc".
Ano, je potřeba něco takového soudit?
Mne zaujalo to, že kromě u mystiků se těžkosti mohou vyskytnout i u dalších sort lidí a u těch se tomu trublu neříká TND, ale paradox.
Trable zůstávají trably, ať se jim říká jakkoliv a jejich zdroj nalezneme jen ve své vlastní mysli, která soudí a "zná" zlé.
Ale paradox sám o sobě, pokud se vyjasní, o co jde, trable nepůsobí.
A na druhé straně - nemůže mít mystik potíže z toho, že se mu nejprv dařilo, byl duchovní hýčkané dítě, a pak přijal rozšíření boží nabídky jako inflaci a tu rozsáhlost nezvládl? Rozsypalo se mu to, když se neomezil.
Rozsypalo se mu to, když se omezil na to osobní.
Jinak by to rozsypání bylo osvobozující, protože tím rozsypáním toho omezujícího, osobního, tady už není nikdo, komu by se to mohlo rozsypat.