Sklep na který jsme už dávno zapomněli
představuje naše nevědomí (podvědomí),
ve kterém je skryté Světlo, Láska, Podstata
pod hromadou ledových střepin.
To jsou neuvědomované obsahy mysli,
které nás vskrytu ovlivňují
a které neustále rozhodují,
jak zareagujeme na to,
co se právě děje.
Brát do teplých dlaní ledové střepiny znamená
plně přijmout jakoukoliv negativní myšlenku i pocit,
který v nás vyvstane.
K tomu je nezbytná všímavost k obsahům vědomí
a jejich plné přijetí (malpan: "když to přijmeš, obejmeš...
- přestaneš s tím bojovat, přestane to být nepříjemné,
splyneš s tím, stane se to další vědomou částí tebe sama")
Dokud je nechceme vnímat a odvracíme od nich pozornost,
ovlivňují nás, ačkoliv to vůbec netušíme
a ačkoliv jsme hluboce přesvědčeni,
že tu nic takového není.
Držet ledový střep v teplých dlaních znamená
setrvávání ve stavu čiré pozornosti
(nejen k snadno pozorovatelným emocím,
ale hlavně k nenápadným pocitům a emocionálnímu pozadí,
na kterém všechno naše myšlení probíhá
např. k potřebě dokazovat, že to vím správně,
touze to druhému vysvětlit, aby to konečně pochopil,
lehounké podrážděnosti spojené s nádechem smutku,
když to pořád nechápou ...
protože je tu zájem, aby...,
a s tím jsme ztotožněni,
aniž to tušíme.)
Setrváváním ve stavu čiré pozornosti
k čemukoliv, co se právě v sobě rozpoznává,
se pozorované rozpouští.
Čirá pozornost je Světlem v temnotách
a tomu žádná ledová střepina neodolá.
Změní se ve vodu hasící všechnu žízeň.
viewtopic.php?f=277&t=3069&p=58729#p58728