Když se hledá Bůh

[Návštěvník]

Absolutně nejdůležitější věcí tedy je udržet si nerozptýlenou bdělou přítomnost a uvědomit si jakoukoli myšlenku, která vznikne, ať už je dobrá či špatná, důležitá či nedůležitá, a tento stav "pohybu" pak dále pozorovat...

Tak se to dělá i v konstelacích a regresích. Pocity které si člověk zatím vůbec neuvědomoval nebo si nechtěl přiznat,že ho ovládají,se tam návratem do situací kdy vznikly prožívají znovu a naplno,dokud se nerozplynou. Tím jak se to plně prožívá a současně pozoruje a neutíká se od toho, to zeslábne a nakonec zmizí.

V práci i doma ten člověk pak nereaguje jako dřív, tak úzkostlivě nebo podrážděně nebo panovačně,a lidi kolem se často diví,co ho tak změnilo.Nejdřív si myslí, že se asi zamiloval,no a pak si zvyknou

[Návštěvník]

Cílem dzogčhenu není rozpouštět myšlenky,

cílem je uvědomění nek. prostoru (který rozpouští myšlenky)

tvrdit, že prostor myšlenky rozpouští je jako tvrdit, že obloha rozpouští mraky, které se v něm jeví

[Linda]

Absolutně nejdůležitější věcí tedy je udržet si nerozptýlenou bdělou přítomnost a uvědomit si jakoukoli myšlenku, která vznikne, ať už je dobrá či špatná, důležitá či nedůležitá, a tento stav "pohybu" pak dále pozorovat...

Tak se to dělá i v konstelacích a regresích. Pocity které si člověk zatím vůbec neuvědomoval nebo si nechtěl přiznat,že ho ovládají,se tam návratem do situací kdy vznikly prožívají znovu a naplno,dokud se nerozplynou. Tím jak se to plně prožívá a současně pozoruje a neutíká se od toho, to zeslábne a nakonec zmizí.

V práci i doma ten člověk pak nereaguje jako dřív, tak úzkostlivě nebo podrážděně nebo panovačně,a lidi kolem se často diví,co ho tak změnilo.Nejdřív si myslí, že se asi zamiloval,no a pak si zvyknou

Je to proces, kterým dochází k rozpouštění = transformaci předtím neuvědomovaných pocitů v Energii. Plně se prožívají a současně pozorují.
Dokud se ty pocity nedostanou nějakým způsobem do vědomí, nevíme o nich, proto je pořád znovu nevědomky živíme sebeztotožňováním s nimi.

Když nás nic tak moc netrápí (ať se trápí ti kolem, co je mi potom), navyklým reagováním emočního těla se hromadí určitý druh karmy. Nějakou dobu nám to prochází, nakonec přijde čas, kdy nám to začne všechno padat zpátky na hlavu. Pořád znovu si pak každou navyklou reakcí přitáhneme nějakou nepříjemnou až bolestnou zkušenost, a trvá to tak dlouho, dokud nás to konečně netrkne.

Eduard Tomáš říkal, že čím víc jsme vědomí, tím rychleji se nám karma vrací.

[Linda]

A tím chceš říct co ?

Že s oběma fázema

Když nás nic tak moc netrápí (ať se trápí ti kolem, co je mi potom), navyklým reagováním emočního těla se hromadí určitý druh karmy. Nějakou dobu nám to prochází, nakonec přijde čas, kdy nám to začne všechno padat zpátky na hlavu. Pořád znovu si pak každou navyklou reakcí přitáhneme nějakou nepříjemnou až bolestnou zkušenost, a trvá to tak dlouho, dokud nás to konečně netrkne

mám vlastní zkušenost, že Eduard nekecal

[Linda]

No ale taky můžeš mít zkušenost,
že když ti to začne padat zpět na hlavu,
a přitáhneš si tedy nějakou bolestnou zkušenost,
že i to může být velmi pozitivní a pěkné ?

Stejně jako TND.

Ony všechny ty neg. věci mohou být velmi pěkné...

jojo, je to tak. Jak se rozpozná, proč se mi tohle teď stalo



vždycky se pak objeví vděčnost (protože to mohlo být i daleko horší), a tak to pomalu přestala být TND

Než se to pustí a začne se všechno přijímat, tak to ale může být docela hustý

[Linda]

To víš, i osmdesátiletá baba se může někdy cítit jako prcek

[nop]

.....

Svobodou bylo třeba pro Ježíše i to, že mohl vyhánět penězoměnce z chrámu.

....Penězoměnci vlezli do chrámu, který byl určen k osvobození ducha od připoutaností. A oni na místo osvobozování svého ducha věnovali pozornost připoutanosti k hmotě. Objevilo se tady to, co v normálním životě. Jakmile si popleteme hodnoty a stanovíme si špatně priority, tak dostaneme od života na držku.

Jak to běhalo v realitě tehdy: v Palestině platily dvě měny:
1/ židovská a v té se odváděly poplatky a dary do chrámu,

2/ římská, imperiální, jako tvrdá měna pro celou říši, ale s tou se nesmělo do chrámu, protože na těch penězích byla vyražená na jedné straně lidská podoba císaře a na další straně podoba boha Jova. Každá podoba byla náboženstvím zakázaná, ale život je takový, že peníze jsou.

Římští vojáci dostávali na den až tři zlatky, ale pro trh je potřebovali vyměnit, protože při kupování za zlatku by neměli obchodníci na trhu dost drobných nazpátek.

A tak římská tvrdá měna se pro chrám musela vyměnit za domácí židovskou, než se dal do chrámu desátek.
Chrám byl veliká stavba s nádvořími a v těch se usadili penězoměnci, zatímco v úzkých uličkách by se tísnili.
Rovněž tam byli prodejci obětních beránků a holubic pro příchozí poutníky.

Penězoměnci nebyli pouze ve chrámovém nádvoří, ale i v branách města. Tam sedávali i celníci. Jeden z celníků se stal apoštolem, tuším Matouš.

Ježíš tedy rozdělil plochu tak, že očistil chrámové náádvoří, obnovil hranici posvátného okrsku.
Včetně prodávaných obětních zvířat.