Když se hledá Bůh

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 08. úno 2014 21:47:41

Sklep na který jsme už dávno zapomněli
představuje naše nevědomí (podvědomí),
ve kterém je skryté Světlo, Láska, Podstata
pod hromadou ledových střepin.

To jsou neuvědomované obsahy mysli,
které nás vskrytu ovlivňují
a které neustále rozhodují,
jak zareagujeme na to,
co se právě děje.

Brát do teplých dlaní ledové střepiny znamená
plně přijmout jakoukoliv negativní myšlenku i pocit,
který v nás vyvstane.

K tomu je nezbytná všímavost k obsahům vědomí
a jejich plné přijetí (malpan: "když to přijmeš, obejmeš...
- přestaneš s tím bojovat, přestane to být nepříjemné,
splyneš s tím, stane se to další vědomou částí tebe sama")

Dokud je nechceme vnímat a odvracíme od nich pozornost,
ovlivňují nás, ačkoliv to vůbec netušíme
a ačkoliv jsme hluboce přesvědčeni,
že tu nic takového není.

Držet ledový střep v teplých dlaních znamená
setrvávání ve stavu čiré pozornosti
(nejen k snadno pozorovatelným emocím,
ale hlavně k nenápadným pocitům a emocionálnímu pozadí,
na kterém všechno naše myšlení probíhá

např. k potřebě dokazovat, že to vím správně,
touze to druhému vysvětlit, aby to konečně pochopil,
lehounké podrážděnosti spojené s nádechem smutku,
když to pořád nechápou ...

protože je tu zájem, aby...,
a s tím jsme ztotožněni,
aniž to tušíme.)

Setrváváním ve stavu čiré pozornosti
k čemukoliv, co se právě v sobě rozpoznává,
se pozorované rozpouští.

Čirá pozornost je Světlem v temnotách
a tomu žádná ledová střepina neodolá.

Změní se ve vodu hasící všechnu žízeň.

:)

viewtopic.php?f=277&t=3069&p=58729#p58728
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 08. úno 2014 22:39:27

veškeré tendence mysli (neg a poz.) rozpouští pouze a jen síla Já

:yes:

= To co všechno tvoří, ať tomu říkáme jakkoliv
například pozorování bez pozorujícího

Nastává to při úplné relaxaci pranické energie,
která protéká všemi částmi hrubohmotného tvaru a oživuje ho,
(její stav se neustále mění, každou vteřinou: při sebemenším ulpívání se zdisharmonizuje,
v některých částech tělesného systému i zablokuje, současně vznikne v těle napětí.)

Pranická relaxace je spojená s čirou neosobností, je to stav zprůchodnění celého systému vč. čaker, kterými volně proudí

Může být provázená ležingem, který ji usnadňuje - pokud tu není nevědomé sebeztotožnění se subtilním pocitovým pozadím.

Jde v podstatě o ni, a když pranická relaxace nastane, tělo je uvolněné i při činnosti
(aktivní jsou jen potřebné svaly a jejich aktivita nevzniká pranickou disharmonií, ale nějak jinak, netuším jak).
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod irulan » sob 08. úno 2014 23:03:47

Brát do teplých dlaní ledové střepiny znamená
plně přijmout jakoukoliv negativní myšlenku i pocit,
který v nás vyvstane.

K tomu je nezbytná všímavost k obsahům vědomí
a jejich plné přijetí (malpan: "když to přijmeš, obejmeš...
- přestaneš s tím bojovat, přestane to být nepříjemné,
splyneš s tím, stane se to další vědomou částí tebe sama")

Dokud je nechceme vnímat a odvracíme od nich pozornost,
ovlivňují nás, ačkoliv to vůbec netušíme
a ačkoliv jsme hluboce přesvědčeni,
že tu nic takového není.

Mam takovou zkušenost, ze jsem si plně uvedomovala ponoření do pocitu (strach, zamilovanost) a věděla jsem, ze se z toho chci a musím vynořit. Neslo to. Až kdyz jsem si ten pocit, tu pripoutanost a ponoření v tom plně přiznala a nahlas to sama sobe vykřičela do obličeje a pak vzdala jakoukoliv moznost s tim něco jako osoba dělat, pak to začlo odchazet. To přiznání a přijetí a rezignace na odstranění tu věc dokázalo pustit.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 08. úno 2014 23:09:01

sebeztotožnění se subtilním pocitovým pozadím

je příčina, že zůstává pořád zbytek osobního vědomí, není to čistý stav

jako spánek, ale ne spánek

A vědomě to udělat nejde. Sebeodevzdáním to nastane hned, i ve dne při činnosti. Ale jen v době, kdy se předchozí várka karmických závislostí už postupně rozpustila a v třetí karmické čakře se ještě nezačala uvolňovat do vědomí další porce vasán, které byly doteď úplně mimo dohled vědomí. To uvolňování karmy připomíná něco jako

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 08. úno 2014 23:33:38

Potíž vznikne, když se do vědomí dostalo při tom uvolňování něco silnějšího, co ovládlo vědomí natolik, že se tím sebeztotožněním snížila vibrační rovina. Člověk totálně zblbne a začne "zkoušet", jak se dostat zpátky. Jsme zvyklí používat úsilí, že když se dostanem do roviny vnímání, kde k tomu dřív pořád docházelo, ta setrvačnost nás shltne a v tu ránu začnem znovu šmatat po tom, co bychom rádi měli zase zpátky - neosobní vnímání

jo jo :D

No a po chvilce nebo po nějaké době to doblikne a dojde k tomu, co tu popsala irulan

a pak vzdala jakoukoliv moznost s tim něco jako osoba dělat

čímž se to rozdivočené pranické proudění znovu zharmonizuje.
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 08. úno 2014 23:45:13

což samozřejmě znamená na něj zaměřit pozornost
a věnovat tomu úsilí,

což si myslím, že není správné,
že se tento stav nemáme snažit udržet či se do něj vracet

Mně funguje v takovém stavu akorát úplné sebeodevzdání, k tomu ale nedojde hned, teprve až když se projde různýma pokusama "co s tím", anebo totální rezignací (připomíná stav TND) a ta se přijme "tak jo." Pak je tu spokojenost, i když nic není tak, jak by mělo, a ta způsobí, že najednou je všechno OK.
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 09. úno 2014 7:47:54

Návštěvník píše:
veškeré tendence mysli (neg a poz.) rozpouští pouze a jen síla Já


Samozřejmě. Je to Já, které všechno včetně tendencí mysli vytváří, a tak je zase i rozpouští.
:)
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 09. úno 2014 8:07:18

irulan píše:Mam takovou zkušenost, ze jsem si plně uvedomovala ponoření do pocitu (strach, zamilovanost) a věděla jsem, ze se z toho chci a musím vynořit. Neslo to. Až kdyz jsem si ten pocit, tu pripoutanost a ponoření v tom plně přiznala a nahlas to sama sobe vykřičela do obličeje a pak vzdala jakoukoliv moznost s tim něco jako osoba dělat, pak to začlo odchazet. To přiznání a přijetí a rezignace na odstranění tu věc dokázalo pustit.


Všechno, co přišlo, zase jednou odejde. O tom, jak dlouho to tady bude, nerozhoduje osoba. Přesto o to vytrvale usiluje. V podstatě se brání změně, obvyklému nahoru a dolů, chce se pořád cítit stejně = stejně dobře.
:)
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 09. úno 2014 12:20:43

Ještě k tomu včerejšímu
i když nic není tak, jak by mělo,... je všechno OK.

Potíž jsou jen ty představy spojené s přesvědčením, co a jak by mělo být, a běda, kdyby ne. Líhnou se poměrně dlouho, dokud je energie k jednání splácnutá dohromady s chtěním, aby to dopadlo tak nebo onak.. nebo naznak :D

Jak ten slepenec ubývá, je to trochu jednodušší, to vzpomenutí si a puštění je přece jen menší dřina než pořád reagovat na svoje představy, kdo zas co provedl a proč je to špatně. Ne že by se někdy neobjevovaly, to asi nehrozí, ale dají se vzít do dlaní - tedy když je Pámbu doma

vostalpetr píše:podle mého názoru tendence chtít dobro (pro sebe i druhé)
je mnohem větší průser,
nežli nějaké neg. emoce

Myslím, že je jedno, jestli chceš někoho zfackovat, nebo ti jde o dobro pro sebe a pro druhé, je to stejný průser, protože to chceš. Pak ti vadí (mrzí tě, štve tě, nebo je ti líto - záleží na nátuře), když se to nepovedlo.

To je ta motivace, o které se tu dost často mluví. Důvod, proč to děláš.

Když se tví prvňáci v šatně v jednom kuse mydlí a postrkují, protože šatna je malá a někteří musí počkat, až se ti zdatnější oblíknou, můžeš zkusit najít ve škole nějaký větší prostor - třeba nevyužívaný sklad, který je hned vedle. Protože je to rozumný řešení. A když to nejde udělat, protože to tam nevyhovuje hygienickým normám a na investice škola nemá, pokrčíš ramenama, holt si musí mládež zvykat, v životě je taky nečeká samý komfort. Pokud jsi ale pro ně chtěl dobro, jsi teď zklamaný a začneš ředitele obviňovat, že pro to nemá pochopení, vždyť jsi chtěl dobro pro žáky, ne pro sebe, sakryš!

Mně připadá nejjednodušší rozumně řešit situace, jak přicházejí, udělat, co zrovna jde. Jako když jste všichni na chatě, ty si zajdeš pro něco do kuchyně, kde babička vaří oběd, jenže ona si právě někam odskočila a ty vidíš, jak polívka na kamnech začíná přetékat. Odtáhneš hrnec na okraj plotny a jdeš si po svém. Taky jsi to nedělal "pro dobro rodiny".
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » ned 09. úno 2014 14:25:02

Jana píše:Vstupuji vstupuji s Tebou
do toho domu ledových střepů,
které si berou teplo z dlaní.

Nepouští mě to dál.


Vidím, že v mé básničce chybí jedno důležité slůvko:

"Kdo najde odvahu
vydat se do svého sklepa
na který už dávno zapomněl

pokleknout a začít brát do rukou
všechny ty ledové střepiny

a které se teplem jeho dlaní
rozpouštějí ..."


O tom to celé je :)

Ne o snaze vstupovat do sklepa druhých, ačkoliv nás o to nepožádali (to vnímám jako podstatné), protože jsme si jistí, že víme, co jim pomůže. Někdy se tahle snaha nazývá dost tvrdě pácháním dobra, a obávám se, že je to dost přesné. Můžeme tím víc ublížit než pomoct.

Něco jiného je říct, co mi pomáhá, a něco jiného je doporučovat to každému jako ten jediný a nejlepší prostředek. Jenže dokud člověk věří, že co pomohlo jemu, pomůže každému a kdykoliv, pak mu asi nezbývá než v tom pokračovat.

Přitom právě v diskusi se dá poznat, jak různě má každý z nás ty střepy ve svém sklepě namixované. A že chvíle, kdy je nutné některý z těch střepů plně rozpoznat, aby se dal "vzít do dlaně", zřejmě u každého z nás přijde na řadu teprve tehdy, až k tomu nastanou nejen vnější, ale současně i vnitřní podmínky. I když jde v podstatě o totéž, u každého z nás to přichází na pořadí jindy, za jiných okolností.

Někdy mě docela překvapí, že paradoxně nejvíc druhému pomůže, když ho bereš takového, jaký je, a pokud Tě o to sám nepožádá, nepokoušíš se mu vysvětlovat, co by měl udělat pro to, aby mohl žít trvale ve Světle.

:)
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 11. úno 2014 12:26:30

irulan píše:Mam takovou zkušenost, ze jsem si plně uvedomovala ponoření do pocitu (strach, zamilovanost) a věděla jsem, ze se z toho chci a musím vynořit. Neslo to. Až kdyz jsem si ten pocit, tu pripoutanost a ponoření v tom plně přiznala a nahlas to sama sobe vykřičela do obličeje a pak vzdala jakoukoliv moznost s tim něco jako osoba dělat, pak to začlo odchazet. To přiznání a přijetí a rezignace na odstranění tu věc dokázalo pustit.


mám naprosto stejnou zkušenost :) spíš než rezignací bych to nazvala odevzdáním ...
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » stř 12. úno 2014 0:49:31

Zkusím tentokrát místo básničky fejeton, možná spíš burlesku nebo co to je, moc se v těch žánrech nevyznám. Takže:


Ono tu nic jiného než Já není, jenže Ho napadlo nechat v Sobě vyvstat Velkej třesk, aby Si tak mohlo začít hrát na různý tvary. Nějakou dobu Mu to stačilo, ale pak - aby to bylo zábavnější - Si v nich začalo pěstovat takový Svoje výhonky, malý jáčka. Aby v nich mohlo na čas jakoby na Sebe zapomenout.

Protože ale Vědomí nemůže být nikdy úplně nevědomý, furt to všechno jedním očkem sleduje, coby Pozorující princip v nich.

Jak běží čas, který si současně s prostorem Já k tomu účelu v Sobě vytvořilo, začne mít v některých Svých tvarech dojem, že už Si tý Svý hry vlastně užilo dost, vono je to furt víceméně stejný, pořád znovu přitažlivost, odpor, nějak to dopadne a zas repete přitažlivost,odpor... a začne Se zajímat, jakým způsobem by šlo v tom tvaru Se znovu plně rozvzpomenout na Sebe. Začne zkoušet ledacos, a nakonec zjistí, že nejlíp funguje čistý pozorování. Jenže se ukáže, že někde bude asi nějakej renonc. Sice Se na chvilku probere k Sebeuvědomění, ale pak Si zas znovu naletí na Svou hru.... a tak pořád znovu, zapomene - rozvzpomene Se - a zase zapomene... Hernajs, v čem může bejt ten zakopanej pes? :what:

Konečně Ho napadne, že možná něco z těch spouštěčů Hry spadlo pod stůl (kterej si k tomu účelu samozřejmě Samo vyrobilo), kde to nejde zhora pozorovat. No jasně, bez toho by byl návrat příliš jednoduchej a kazilo by to všechno napětí ze hry! Jako kdyby v detektivce, když najdou mrtvolu, stačilo nakouknout do sousední místnosti, a vida: vrah je tady!

A tak když se Mu to Sebeuvědomění zas někam bůhvíproč vytratí (správně by bylo Jávíproč, ale tady to použít nejde, protože inkarnovaný Já to tu jakoby neví), zkusí se podívat pod stůl - a vida! zpod něj vykukuje, co Mu umožňovalo při Jeho dosavadní hře fíglovat a fixlovat a dělat fauly, a Ono to tam nechávalo v pohodě všechno zapadnout, aby to nemělo tak moc na očích. Protože to by Ho v Jeho hře omezovalo. Nojo, řekne Si, to byl vlastně dobrej fígl, nenápadně Si mimo dohled nechávat přihrával nápady do Svý hry... jenže Mě už ta hra zas tak moc nebaví...tak co s tím?

Ahá, přece pozorovat to, no eště že Mi to napadlo Obrázek a že je pod ten Můj stůl vidět, když se trochu skloním Obrázek
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 12. úno 2014 13:43:06

Linda píše:Zkusím tentokrát místo básničky fejeton, možná spíš burlesku nebo co to je, moc se v těch žánrech nevyznám. Takže:


Ono tu nic jiného než Já není, jenže Ho napadlo nechat v Sobě vyvstat Velkej třesk, aby Si tak mohlo začít hrát na různý tvary. Nějakou dobu Mu to stačilo, ale pak - aby to bylo zábavnější - Si v nich začalo pěstovat takový Svoje výhonky, malý jáčka. Aby v nich mohlo na čas jakoby na Sebe zapomenout.

Protože ale Vědomí nemůže být nikdy úplně nevědomý, furt to všechno jedním očkem sleduje, coby Pozorující princip v nich.

Jak běží čas, který si současně s prostorem Já k tomu účelu v Sobě vytvořilo, začne mít v některých Svých tvarech dojem, že už Si tý Svý hry vlastně užilo dost, vono je to furt víceméně stejný, pořád znovu přitažlivost, odpor, nějak to dopadne a zas repete přitažlivost,odpor... a začne Se zajímat, jakým způsobem by šlo v tom tvaru Se znovu plně rozvzpomenout na Sebe. Začne zkoušet ledacos, a nakonec zjistí, že nejlíp funguje čistý pozorování. Jenže se ukáže, že někde bude asi nějakej renonc. Sice Se na chvilku probere k Sebeuvědomění, ale pak Si zas znovu naletí na Svou hru.... a tak pořád znovu, zapomene - rozvzpomene Se - a zase zapomene... Hernajs, v čem může bejt ten zakopanej pes? :what:

Konečně Ho napadne, že možná něco z těch spouštěčů Hry spadlo pod stůl (kterej si k tomu účelu samozřejmě Samo vyrobilo), kde to nejde zhora pozorovat. No jasně, bez toho by byl návrat příliš jednoduchej a kazilo by to všechno napětí ze hry! Jako kdyby v detektivce, když najdou mrtvolu, stačilo nakouknout do sousední místnosti, a vida: vrah je tady!

A tak když se Mu to Sebeuvědomění zas někam bůhvíproč vytratí (správně by bylo Jávíproč, ale tady to použít nejde, protože inkarnovaný Já to tu jakoby neví), zkusí se podívat pod stůl - a vida! zpod něj vykukuje, co Mu umožňovalo při Jeho dosavadní hře fíglovat a fixlovat a dělat fauly, a Ono to tam nechávalo v pohodě všechno zapadnout, aby to nemělo tak moc na očích. Protože to by Ho v Jeho hře omezovalo. Nojo, řekne Si, to byl vlastně dobrej fígl, nenápadně Si mimo dohled nechávat přihrával nápady do Svý hry... jenže Mě už ta hra zas tak moc nebaví...tak co s tím?

Ahá, přece pozorovat to, no eště že Mi to napadlo Obrázek a že je pod ten Můj stůl vidět, když se trochu skloním Obrázek

Pokora?
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » stř 12. úno 2014 14:12:23

Mě občas něco takového napadne a nikdy nevím,jestli to bude něžná poezie nebo kopec srandy
člověk si to přitom sám líp uvědomí :D
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 12. úno 2014 14:48:25

Návštěvník píše:Pokora?


Možná. Ochota sklonit se pod ten stůl a podívat se, co mi vadí, že na to reaguju podrážděně
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 12. úno 2014 15:19:34

Co tomu napomáhá? A co v tom brání?
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Éro » stř 12. úno 2014 15:36:14

I ta pokora,
je dána seshora

Máš-li jí jen ždibec,
klekni, ohni hřbet
a děkuj.
Éro
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod rosada » stř 12. úno 2014 15:41:07


Ono tu nic jiného než Já není, jenže Ho napadlo nechat v Sobě vyvstat Velkej třesk, aby Si tak mohlo začít hrát na různý tvary. Nějakou dobu Mu to stačilo, ale pak - aby to bylo zábavnější - Si v nich začalo pěstovat takový Svoje výhonky, malý jáčka. Aby v nich mohlo na čas jakoby na Sebe zapomenout.

Protože ale Vědomí nemůže být nikdy úplně nevědomý, furt to všechno jedním očkem sleduje, coby Pozorující princip v nich.

Jak běží čas, který si současně s prostorem Já k tomu účelu v Sobě vytvořilo, začne mít v některých Svých tvarech dojem, že už Si tý Svý hry vlastně užilo dost, vono je to furt víceméně stejný, pořád znovu přitažlivost, odpor, nějak to dopadne a zas repete přitažlivost,odpor... a začne Se zajímat, jakým způsobem by šlo v tom tvaru Se znovu plně rozvzpomenout na Sebe. Začne zkoušet ledacos, a nakonec zjistí, že nejlíp funguje čistý pozorování. Jenže se ukáže, že někde bude asi nějakej renonc. Sice Se na chvilku probere k Sebeuvědomění, ale pak Si zas znovu naletí na Svou hru.... a tak pořád znovu, zapomene - rozvzpomene Se - a zase zapomene... Hernajs, v čem může bejt ten zakopanej pes? :what:

Konečně Ho napadne, že možná něco z těch spouštěčů Hry spadlo pod stůl (kterej si k tomu účelu samozřejmě Samo vyrobilo), kde to nejde zhora pozorovat. No jasně, bez toho by byl návrat příliš jednoduchej a kazilo by to všechno napětí ze hry! Jako kdyby v detektivce, když najdou mrtvolu, stačilo nakouknout do sousední místnosti, a vida: vrah je tady!

A tak když se Mu to Sebeuvědomění zas někam bůhvíproč vytratí (správně by bylo Jávíproč, ale tady to použít nejde, protože inkarnovaný Já to tu jakoby neví), zkusí se podívat pod stůl - a vida! zpod něj vykukuje, co Mu umožňovalo při Jeho dosavadní hře fíglovat a fixlovat a dělat fauly, a Ono to tam nechávalo v pohodě všechno zapadnout, aby to nemělo tak moc na očích. Protože to by Ho v Jeho hře omezovalo. Nojo, řekne Si, to byl vlastně dobrej fígl, nenápadně Si mimo dohled nechávat přihrával nápady do Svý hry... jenže Mě už ta hra zas tak moc nebaví...tak co s tím?

Ahá, přece pozorovat to, no eště že Mi to napadlo Obrázek a že je pod ten Můj stůl vidět, když se trochu skloním Obrázek

Pokora?

:yes:
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1090
Registrován: úte 20. zář 2011 9:22:05

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod rosada » stř 12. úno 2014 17:13:23

jojo:
Mědvěd se mi bude klanět, ale tvůj hřbet se přitom bude ohýbat

Nic jsi nepochopil, Ivane!
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1090
Registrován: úte 20. zář 2011 9:22:05

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 13. úno 2014 15:08:37


Ono tu nic jiného než Já není, jenže Ho napadlo nechat v Sobě vyvstat Velkej třesk, aby Si tak mohlo začít hrát na různý tvary. Nějakou dobu Mu to stačilo, ale pak - aby to bylo zábavnější - Si v nich začalo pěstovat takový Svoje výhonky, malý jáčka. Aby v nich mohlo na čas jakoby na Sebe zapomenout.

Protože ale Vědomí nemůže být nikdy úplně nevědomý, furt to všechno jedním očkem sleduje, coby Pozorující princip v nich.

Jak běží čas, který si současně s prostorem Já k tomu účelu v Sobě vytvořilo, začne mít v některých Svých tvarech dojem, že už Si tý Svý hry vlastně užilo dost, vono je to furt víceméně stejný, pořád znovu přitažlivost, odpor, nějak to dopadne a zas repete přitažlivost,odpor... a začne Se zajímat, jakým způsobem by šlo v tom tvaru Se znovu plně rozvzpomenout na Sebe. Začne zkoušet ledacos, a nakonec zjistí, že nejlíp funguje čistý pozorování. Jenže se ukáže, že někde bude asi nějakej renonc. Sice Se na chvilku probere k Sebeuvědomění, ale pak Si zas znovu naletí na Svou hru.... a tak pořád znovu, zapomene - rozvzpomene Se - a zase zapomene... Hernajs, v čem může bejt ten zakopanej pes?

Konečně Ho napadne, že možná něco z těch spouštěčů Hry spadlo pod stůl (kterej si k tomu účelu samozřejmě Samo vyrobilo), kde to nejde zhora pozorovat. No jasně, bez toho by byl návrat příliš jednoduchej a kazilo by to všechno napětí ze hry! Jako kdyby v detektivce, když najdou mrtvolu, stačilo nakouknout do sousední místnosti, a vida: vrah je tady!

A tak když se Mu to Sebeuvědomění zas někam bůhvíproč vytratí (správně by bylo Jávíproč, ale tady to použít nejde, protože inkarnovaný Já to tu jakoby neví), zkusí se podívat pod stůl - a vida! zpod něj vykukuje, co Mu umožňovalo při Jeho dosavadní hře fíglovat a fixlovat a dělat fauly, a Ono to tam nechávalo v pohodě všechno zapadnout, aby to nemělo tak moc na očích. Protože to by Ho v Jeho hře omezovalo. Nojo, řekne Si, to byl vlastně dobrej fígl, nenápadně Si mimo dohled nechávat přihrával nápady do Svý hry... jenže Mě už ta hra zas tak moc nebaví...tak co s tím?

Ahá, přece pozorovat to, no eště že Mi to napadlo Obrázek a že je pod ten Můj stůl vidět, když se trochu skloním Obrázek

Pokora?

:yes:

Ochota sklonit se pod ten stůl a podívat se, co mi vadí, že na to reaguju podrážděně

Co tomu napomáhá? A co v tom brání?
Návštěvník
 

Další

Zpět na Křesťanství

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník