Když se hledá Bůh

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 14. úno 2014 22:32:33

Je to stejný, jako když ti napadne se natáhnout, tělo se pak už uvolní samo. Ten nápad vzniknul v mysli, no a co? Nějak k tomu dojít muselo. Napětí nevznikne - pokud ovšem na tom nelpíš a neseřveš každýho, kdo tam vstrčí nos a začne ti něco povídat
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 14. úno 2014 23:01:19

To máš stejný, jako když ti někdo řekne, že nejlepší je si napětí v těle vůbec nevšímat, a když už si toho všimneš, tak to nechat bejt jít tam, kam to jde... Což samozřejmě ten, kdo s oblibou relaxuje, neudělá :)

Dá si občas pohov, protože se pak sám od sebe ocitne na rozhraní spánku a bdění

Prostě záměry ega, nic jiného

:)
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 14. úno 2014 23:12:20

PS. A někdy vznikne nápad i bez potřeby. Prostě jen tak... třeba při tvoření něčeho
Je to uvolněný stav, kdy se objevují nápady a něco vzniká, netušíš, co... jako když tu spolu žvaníme

:)
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod lin da » pát 14. úno 2014 23:29:17

vostalpetr píše:
Ale tvůj nápad hodit očkem je mě tedy podezřele známý z duchovní literatury...

Kdepák, v duchovní literatuře nejde o žádný hození očkem, jako když se ti někdo líbí.

Je to stav, kdy seš povinej kontrolovat všechny možný nevěsty, co se objevujou, abys náhodou nezasral rodinnej klan někým nevhodným
Věř mi, znám to moc dobře, dělala jsem to dostatečně dlouho, aby mi konečně došlo, že to nefunguje

,............................

Safra dneska se mi s tebou fakt dobře kecá

a hele, očko zafungovalo, žádná tvořivost, ale príma ulpění :D

no a je to, můžu jít do hajan

tak čau :)
lin da
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. úno 2014 10:40:51

PS. A někdy vznikne nápad i bez potřeby. Prostě jen tak... třeba při tvoření něčeho
Je to uvolněný stav, kdy se objevují nápady a něco vzniká, netušíš, co... :)

To se stává, když nás nic nenutí vzájemně se přesvědčovat, kdo z nás má pravdu, a jen píšem, co nás právě napadá, že to vidíme tak nebo tak. Mysl je v těch chvílích hravá, není zabarikádovaná, nápady se objevujou samy od sebe.

Ale i potřeba - například potřeba vymyslet jídelníček na zítřejší večeři, na kterou přijde pár kamarádů - vyvolá nejdřív řadu nápadů, co uvařit, a některý z nich si vyberu. Může se ale i stát, že se nakonec rozhodnu pro nějaký jiný, když se ukáže, že pro uskutečnění toho prvního nápadu chybí nějaké ingredience. Je tu pořád ochota přizpůsobit se momentální situaci, no problem. Taky se tomu říká pracovní mysl.

Když mi ale některý z těch nápadů začne připadat důležitý, tak se rozhodnu, že tenhleten a žádný jiný, protože... V té chvíli si nápad přivlastnila spekulující mysl, plná chtění a představ, co je nejlepší a proto to tak musí být, a začala ho prosazovat hlava nehlava. A běda když se ukáže, že pro jeho uskutečnění chybí nějaká podstatná součást.

V prvním případě tedy potřeba nachystat večeři vyvolala řadu nápadů, a ten optimální se pak zrealizoval bez ulpění na něm. Byla tu ochota kdykoliv od něj upustit a vybrat něco příhodnějšího, nebo i zkusit zaimprovizovat, když už příprava běží a ukáže se, že by se něco dalo udělat i jinak. V druhém případě se nápadu chytla spekulující mysl a ulpěla na něm.

Asi jde tedy hlavně o tu úpornost, trvání na svých představách, které naše reakce víc nebo míň podbarvuje. Ono se to u sebe těžko rozpoznává, právě kvůli tomu neuvědomovaném ulpění.
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. úno 2014 11:08:06

Jana píše:
A může tady být i při tom povídání si o tom, jak to všechno je.

:)


Jani, ty pořád jen vykládáš o tom, jak to máš. Nezdá se, že by to někoho zajímalo.
:)
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. úno 2014 11:12:13

vostalpetr píše:a na tom si moje já úporně trvá....



Toho si všichni již jistě všimli.
:)
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. úno 2014 11:53:59

vostalpetr píše:
V prvním případě tedy potřeba nachystat večeři vyvolala řadu nápadů, a ten optimální se pak zrealizoval bez ulpění na něm. Byla tu ochota kdykoliv od něj upustit a vybrat něco příhodnějšího, nebo i zkusit zaimprovizovat, když už příprava běží a ukáže se, že by se něco dalo udělat i jinak. V druhém případě se nápadu chytla spekulující mysl a ulpěla na něm.

Asi jde tedy hlavně o tu úpornost, trvání na svých představách, které naše reakce víc nebo míň podbarvuje. Ono se to u sebe těžko rozpoznává, právě kvůli tomu neuvědomovaném ulpění.

Ale to stále o "já" a jeho improvizacích
Já říkám bez "já" a bez vůle
Vy mluvíte o improvizacích a já říkám bez "já"
a na tom si moje já úporně trvá....

Nemám nic proti improvizacím,
ale když není já, nejsou ani improvizace,
i když já mám improvizace rád, ale jsou to improvizace já...

Jj, improvizace pracovního já, které reaguje každým okamžikem jen na aktuální dění... a to je všechno. Stav, kdy se reaguje jen na momentální dění, vylučuje možnost chtít, aby... a uplatnit tím svou vůli.

Reagovat podle své vůle je možné jen v souvislosti s minulostí a budoucností, pod vlivem představy, přesvědčení, souvisejícím s minulostí nebo s budoucností. Pocit že by něco mělo nebo naopak nemělo být pak sám spustí naši vůli to zařídit. Proto je improvizace tak fajn, že na chvíli tu není žádná osobní vůle, jen pouhé reagování na to, co právě je, jako při každé tvořivé činnosti. Když něco dělá jen pracovní já, tak se to ve skutečnosti děje v něm samo, možná by to chtělo vymyslet pro tenhle stav nějaký výstižnější název :)

Když se lidi vyptávají probuzených, jak to vypadá, když se pak musí věnovat svým každodenním činnostem, tak říkají všichni totéž, i když různými slovy: že zmizelo vměšování spekulující mysli (ulpívajícího já s osobní vůlí udělat to, co ono samo preferuje) a zůstává jen pracovní já. A že pracovní já funguje až do zániku fyzického organismu. Do jednání pracovního já a reagování na okolí se už nevměšuje ego, které potřebovalo dělat věci podle vlastní vůle, protože ulpívalo na svých osobních představách.

Ta naše improvizace je sice chvilkový stav bez ega, proto je asi tak příjemná, jenže jen to jen pauza, kdy je ego mimo hru, tak jako ve spánku.
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. úno 2014 12:05:59

Jana píše:
Návštěvník píše:
Jana píše:
A může tady být i při tom povídání si o tom, jak to všechno je.

:)


Jani, ty pořád jen vykládáš o tom, jak to máš. Nezdá se, že by to někoho zajímalo.
:)


No, mě je celkem jedno, jestli to zajímá zrovna Tebe,


Tobě je jedno, jestli to vůbec někoho zajímá.

Linda píše:
Řekla bych, že...

Jano, šetři silama :) Představy si každý z nás může dělat o čemkoliv, jak je mu libo. Mě by asi nenapadlo komentovat, co se dělo třeba u Maharišiho, ale každá máme zřejmě jiné priority :)

Potřebu agitovat na webu ve prospěch vlastních představ o Lásce a o tom, co by druzí měli udělat, aby byli taky tak láskyplní, opravdu nemám a jako projev Lásky k bližním to nevnímám. Ale dokud v Tobě vzbuzuje rozhořčení, že to někdo může vnímat jinak než Ty, a máš potřebu ho přesvědčovat, že se mýlí, nezbývá Ti než pokračovat v tom dál. Tak už to holt chodí :)

Víc k tomu už nemám. Pokud s tím máš ještě nějaký další problém, budeš se muset obrátit na někoho jiného, nebo si to vyřešit sama.

Měj se Obrázek

:)
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Jarda Malej » sob 15. úno 2014 13:18:36

Ta naše improvizace je sice chvilkový stav bez ega, proto je asi tak příjemná,

Ta příjemnost je způsobena pouze chvilkovým zabavením (se), rozptýlením.
Rozptýlením (se) do činností. Pocit neuspokojení se po jakékoliv "improvizaci" opět vrací,
dokud nebude rozpoznána závislost na improvizacích všeho druhu.

:)
Jarda Malej
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Petra » sob 15. úno 2014 13:28:11

Jana píše:
Návštěvník píše:

No, mě je celkem jedno, jestli to zajímá zrovna Tebe,


Tobě je jedno, jestli to vůbec někoho zajímá.


Tohle je zajímavá otázka,


To nebyla otázka.
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » sob 15. úno 2014 14:08:33

vostalpetr píše:
Ta naše improvizace je sice chvilkový stav bez ega, proto je asi tak příjemná, jenže jen to jen pauza, kdy je ego mimo hru, tak jako ve spánku.


No to je to, na co jsem upozornoval...

On i Schopenhauer tuto "uměleckou činnost " staví poměrně na vysokou úroven, kdy se zbavíme vůle,
at už jako autoři či jako diváci jenž sledují umělecké dílo,
ale říká že to je jen dočasná úleva od ztotožnění s vůlí (egem)

Ta naše improvizace je sice chvilkový stav bez ega...

Je to jen přirozený stav, o kterém si obvykle děláme představy jako o něčem úúúžasném, kdy všechno utrpení navždycky zmizí :yeah:

V tu ránu se objeví touha "kééééééž by tu ten přirozený stav byl pořád!!!!!" Ta v nás spustí neutuchající snahu dosáhnout oněch výšin. Vůle se vybičuje k neuvěřitelným výkonům... a může trvat opravdu hodně dlouho, než to všechno duchovňák úplně vzdá. Až když to zkoušel pořád znovu a znovu a znovu a nic z toho nevedlo ke spontánnímu přirozenému stavu. Bránily mu v tom představy, že když splní ty a ty podmínky, tak přirozený stav prostě MUSÍ nastat, a proto se o to snažil ze všech sil.

Teprve když mu tohle všechno dojde, začne si konečně uvědomovat, co zatím vůbec nevnímal, fakt, na který tu pořád upozorňuje Petr: příčinou je bezděčný návyk používat vlastní osobní vůli, vznikající reakcí, která následuje po sebeztotožnění - následnou představou, co by teď mělo správně nastat. Tím se zaktivuje usilující já. Jenomže všimnout si, že k tomu došlo, a nechat to všechno být je příliš neefektní, tak prosté, že to duchovní ego nemůže připustit. Muselo by napřed zmizet - spolu se svou starší polovinou, obyčejným egem, které posuzuje pro změnu všechno kolem sebe a se svými představami se ztotožňuje stejně jako ego duchovní. Obyčejné ego i to duchovní jsou vlastně dvě podoby jednoho jevu: potřeby posuzovat, co se děje, a chtít, aby to bylo jinak (radžas), nebo tamasicky rezignovat. Obyčejné ego reaguje na zevní dění, duchovní ego na dění vnitřní.

Balsekar to říká stručně:

"Ztratit svůj přirozený stav není tak snadné! ...Neodchýlili jste se od svého přirozeného stavu pokaždé, když vás přepadl hněv nebo když se objevila touha. ...Ať se objeví cokoliv, hněv nebo úzkost nebo soucit či cokoliv dalšího, jde o přirozenou, biologickou či mechanickou reakci psychosomatického organismu, která závisí na jeho konkrétním naprogramování. A tak přijme-li se tato reakce jako taková, k žádné zapletenosti nedojde.

K zapletenosti, která vás vytáhne z vašeho přirozeného stavu, dojde jen tehdy, když se s touto reakcí ztotožníte: ´Jsem rozhněvaný, jsem vystrašený, a to se mi nelíbí.´ Dokud k tomuto osobnímu zapletení nedojde, pouhé vyvstání reakce vás z přirozeného stavu nevytáhne."


Mně se osvědčuje "prostě to vyvstalo, klidně ať si tu ten tvar Energie je..."... , pak to nějak zmizí samo.

Jenže chtít si tohle osvojit je jen další cesta do pekel :D
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » sob 15. úno 2014 14:21:28

Kdyby to někoho zajímalo, tady je celá Balsekarova odpověď utrápenému hledajícímu:

"Život může probíhat jedině v současném okamžiku. Cokoliv, co se stalo před deseti léty, i to, co se stane za deset let, se může stát jen v současném okamžiku. Zapletenost nastává, pohlížíme-li na to, co se v současném okamžiku děje, z hlediska osobní perspektivy, vycházející ze vzpomínek na minulost, která se už nedá změnit, nebo z obav a nadějí, upínajících se na budoucnost, která ještě nenastala. Zapletenost povstává z minulosti a budoucnosti a to vytváří problémy v současném okamžiku. Právě přemítající mysl nás zaplétá do horizontálně probíhajícího času, směrem pryč od současného okamžiku.

Pokud s životem jednáme okamžik od okamžiku, tak, jak probíhá, rozhodujeme-li se a jednáme-li tak odpovědně, jak dokážeme, nezaplétáme se do horizontálního času. Život obsahuje problémy jen proto, že dovolujeme svým minulým i budoucím zájmům, založeným na našich osobních úvahách, aby ovlivňovaly naše současné rozhodování. Naneštěstí nečelíme svým problémům v současném okamžiku s plnou pozorností; kdybychom to tak dělali, objevovali bychom svá řešení a rozhodovali bychom se mnohem snadněji a s větší sebedůvěrou. A co je nejdůležitější, stále bychom byli ve svém přirozeném stavu, protože při svém rozhodování v současném okamžiku bychom se nezaplétali do horizontální minulosti a budoucnosti.

Ten, kdo hledá svůj přirozený stav, je obětí mylného dojmu, že vždycky, když se rozhněvá, když dostane strach nebo má nějaký pocit či myšlenku, tak tento stav ztrácí. Není tomu tak. Ztratit svůj přirozený stav není tak snadné! Takovým situacím, které se objevují téměř neustále, je třeba velmi jasně porozumět. Takže znovu, neodchýlili jste se od svého přirozeného stavu pokaždé, když vás přepadl hněv nebo když se objevila touha. V takové situaci je nejdůležitější si vzpomenout, že přijde-li některý ze smyslů do kontaktu s příslušným objektem – když oči něco uvidí nebo uši uslyší – tak ať se objeví cokoliv, hněv nebo úzkost nebo soucit či cokoliv dalšího, jde o přirozenou, biologickou či mechanickou reakci psychosomatického organismu, která závisí na jeho konkrétním naprogramování. A tak přijme-li se tato reakce jako taková, k žádné zapletenosti nedojde. K zapletenosti, která vás vytáhne z vašeho přirozeného stavu, dojde jen tehdy, když se s touto reakcí ztotožníte: ´Jsem rozhněvaný, jsem vystrašený, a to se mi nelíbí.´ Dokud k tomuto osobnímu zapletení nedojde, pouhé vyvstání reakce vás z přirozeného stavu nevytáhne.

Pro hledajícího bude dalším krokem vpřed jasně poznání, že nejde jen o vzácné okamžiky záblesků ´jeho´ přirozeného stavu míru a vyrovnanosti, že v přirozeném stavu je stále – v jakém jiném stavu by mohl být?! Zapomíná na něj jen při těch příležitostech, kdy se utápí ve vzpomínkách na minulost, která je už nezměnitelná, když přemítá o spoustě věcí, které udělat neměl, nebo o tom, co udělat měl a neudělal. Pokud nepřemítá o nezměnitelné minulosti, napadají ho představy věcí, kterých se obává nebo ve které doufá v neznámé budoucnosti a zbytečně si představuje, jaké nepříjemnosti by ho mohly postihnout. V obou těchto případech, kdy si dopřává luxus prožívání iluzorní minulosti nebo budoucnosti, ztrácí klid přirozeného stavu současného okamžiku, kde je doma. Jste neustále v přirozeném stavu kromě těch případů, kdy se vám stane, že se zatouláte: neosobní Vědomí je přítomné v současném okamžiku – JÁ JSEM."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. úno 2014 14:27:37

Tohle si uvědomovat je podmíněno tím, že budeme chtít si to uvědomovat.
Nebudemeli chtít si to uvědomovat, veškerá moudrá slova nám k užitku nejsou.
A jsme zpátky u vůle.
:what:
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » sob 15. úno 2014 14:42:54

Návštěvník píše:Tohle si uvědomovat je podmíněno tím, že budeme chtít si to uvědomovat.
Nebudemeli chtít si to uvědomovat, veškerá moudrá slova nám k užitku nejsou.
A jsme zpátky u vůle.
:what:

Nebo že budeme ochotní zkoušet si to uvědomovat a přijímat, že se to třeba zatím daří málo nebo skoro vůbec. Přijímáme, že nezávisí na nás, nakolik se nám to daří, ale na Nejvyšším. Odevzdávání výsledků té činnosti Jemu - karmajóga.

Osobní vůle je rozhodnutí, že něco budu dělat, abych tím dosáhla toho.... nebo toho...
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. úno 2014 14:56:51

Pak tu ještě máme možnost čekání, až to dorazí samo od sebe, bez našeho vědomého očekávání, bez připravenosti na to, že by to mohlo dorazit.
Když se to objeví nečekaně, třeba pilotovi v letadle při přistávání, nebo řidiči autobusu v husté dopravě, nebo chirurgovi když zrovna operuje pacientovi mozek .....asi by výsledky nebyly moc uspokojivé. Proto nám mistři doporučují, aby jsme při čekání na to si udělali volno od jiných aktivit, zajistili si klid, sedli si nebo si lehli a čekali a čekali...nebo rovnou podnikli nějaké ty kroky, aby se čekání zkrátilo. Neboli abychom vědomě udělali sami první kroky, aby se to k nám mohlo snadněji přiblížit...a bylo s radosti očekávané...
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » sob 15. úno 2014 15:08:36

Návštěvník píše:... třeba pilotovi v letadle při přistávání, nebo řidiči autobusu v husté dopravě, nebo chirurgovi když zrovna operuje pacientovi mozek .....

V knize Vědomí mluví Balsekar odpovídá na otázky, jak to vypadá při činnosti, kdy jsme v přirozeném stavu, bez ovlivňování naší přemítající (spekulující) myslí. Došlo tam i na piloty a chirurgy - probíhal následující rozhovor:

Je pro mě velmi nesnadné představit si operující mysl, která by pracovala bez zásahů přemítající mysli.

RB: Obě vždycky do jisté míry působí současně, dokud nedojde ke konečnému probuzení a dokud pocit jednajícího „já“ úplně nezmizí.

Dobrá, pokud tedy bude džňáni pilotovat 747, bude přijímat jednotlivá rozhodnutí, založená na činnosti operující mysli. Kdyby se stalo, že by jedno z takových rozhodnutí bylo chybné a letadlo by se začalo nebezpečně naklánět, neobjevila by se v mysli džňániho představa, že v důsledku jeho rozhodnutí by se letadlo mohlo zřítit a mohlo by dojít ke zničení stovek životů?

RB: Myslím, že ne. Naopak při i jen částečném pochopení by operující mysl pracovala naplno s největší možnou intenzitou, aby situaci zkorigovala.

Ale pokud ho nenapadne „To letadlo se zřítí, jestli neudělám určité kroky“, jak potom bude vědět, že má udělat určité kroky, které zachrání letadlo před zřícením?

RB: Všechny takové úvahy jsou součástí operující mysli, aby mohla rozhodnout, jestli to, co se v daném okamžiku dělá, je správné či nesprávné, pokud jde o samotné jednání, ne ve vztahu k výsledkům.

Ale neměla by se vytvořit představa toho, jak má výsledek jeho činnosti vypadat, aby korekce mohla z této představy vycházet?

RB: Ano, tato představa ale nebude představou zřícení. Nebude tu žádná obava nebo strach.

Když při jízdě svým vozem vybírám zatáčku a všimnu si, že jsem dostatečně neotočil volantem, neřeknu si „Ty můj bože, vždyť vletím do příkopu a bude po mně!“ Prostě otočím volantem o trochu víc. To je to, o čem mluvíte?

RB: Naprosto správně. Ona korigující činnost je instinktivní a intuitivní. Právě rušivé představy přemítající mysli mohou nejspíš způsobit nehodu.

Po většinu doby je mysl intuitivní. Nicméně existují chvíle, kdy tu nejsou teď-teď-teď-teď situace. Člověk má čas k reakcím na alternativní možnosti. Jsem chirurg. Během operace si můžu říci „Dobrá, když udělám tohle, tak pacient bude prožívat tohle, udělám-li ale něco jiného, bude výsledek jiný.“ Vezmou se v úvahu alternativní představy toho, co může nastat, a aplikují se na danou situaci. Není tomu tedy tak, že přemítající mysl někdy ovlivňuje operující mysl pozitivně?

RB: To, co popisujete, je stále ještě činnost operující mysli. Neříkám, že takové představy nevzniknou, budou to ale představy operující mysli a budou se vztahovat přímo k úkolu, který se právě řeší.

Takže vytváření představ není nezbytně součástí přemítající mysli?

RB: Přesně tak. Jak jsem řekl, z paměti čerpá operující mysl i mysl přemítající. Přemítající mysl bude z paměti vybírat vzpomínky na minulost, aby si představovala něco, čeho se obává v budoucnosti. Ale operující mysl čerpá z paměti vzpomínky, které použije k tomu, aby práce, kterou právě dělá, byla efektivnější.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. úno 2014 15:26:48

Návštěvník píše:Pak tu ještě máme možnost čekání, až to dorazí samo od sebe, bez našeho vědomého očekávání, bez připravenosti na to, že by to mohlo dorazit.
Když se to objeví nečekaně, třeba pilotovi v letadle při přistávání, nebo řidiči autobusu v husté dopravě, nebo chirurgovi když zrovna operuje pacientovi mozek .....asi by výsledky nebyly moc uspokojivé. Proto nám mistři doporučují, aby jsme při čekání na to si udělali volno od jiných aktivit, zajistili si klid, sedli si nebo si lehli a čekali a čekali...nebo rovnou podnikli nějaké ty kroky, aby se čekání zkrátilo. Neboli abychom vědomě udělali sami první kroky, aby se to k nám mohlo snadněji přiblížit...a bylo s radosti očekávané...

Napadá mi to podobenství o rybách, jak dvě ryby plavou a dají se spolu do řeči:

"Poslyš, slyšela jsi už, že existuje nějaká voda?"

"Jo, tuhle jsem něco o tom zaslechla. Ale prej je to jen pro vyvolený."

"Mě to moc nezajímá, kdoví, co to je, mohlo by to bejt i nebezpečný"

:hm:
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. úno 2014 15:33:17

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:Pak tu ještě máme možnost čekání, až to dorazí samo od sebe, bez našeho vědomého očekávání, bez připravenosti na to, že by to mohlo dorazit.
Když se to objeví nečekaně, třeba pilotovi v letadle při přistávání, nebo řidiči autobusu v husté dopravě, nebo chirurgovi když zrovna operuje pacientovi mozek .....asi by výsledky nebyly moc uspokojivé. Proto nám mistři doporučují, aby jsme při čekání na to si udělali volno od jiných aktivit, zajistili si klid, sedli si nebo si lehli a čekali a čekali...nebo rovnou podnikli nějaké ty kroky, aby se čekání zkrátilo. Neboli abychom vědomě udělali sami první kroky, aby se to k nám mohlo snadněji přiblížit...a bylo s radosti očekávané...

Napadá mi to podobenství o rybách, jak dvě ryby plavou a dají se spolu do řeči:

"Poslyš, slyšela jsi už, že existuje nějaká voda?"

"Jo, tuhle jsem něco o tom zaslechla. Ale prej je to jen pro vyvolený."

"Mě to moc nezajímá, kdoví, co to je, mohlo by to bejt i nebezpečný"

:hm:

Někdo si začne myslet, že se ocitl v místě, kde není dost vzduchu, v tu ránu se mu začne špatně dýchat a nakonec začne zoufale hledat místo, kde by našel vzduch. Autohypnóza funguje dokonale, a nejen v tomhle.
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod irulan » sob 15. úno 2014 15:52:46

Linda píše:
Když při jízdě svým vozem vybírám zatáčku a všimnu si, že jsem dostatečně neotočil volantem, neřeknu si „Ty můj bože, vždyť vletím do příkopu a bude po mně!“ Prostě otočím volantem o trochu víc. To je to, o čem mluvíte?

RB: Naprosto správně. Ona korigující činnost je instinktivní a intuitivní. Právě rušivé představy přemítající mysli mohou způsobit nehodu....

Ja jsem holt na ty priklady ze zivota, tak to zkouším porovnat se svými zkušenostmi. Mnohokrát se mi stalo, ze jsem dostala smyk, mysl v te chvíli vědoma si pouze toho, ze je to blbe, konstatuje "do prdele, do prdele..." A něco pod tim, jakoby telo samo, operuje, zvládá situaci samo.. A nedokážu si ani vybavit, co jsem dělala. Kdyby mysl v tu chvíli nespekulovala, ze je to v kelu, možna by dokázala i vnímat, jak "telo" (či kdo?) jedná.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

PředchozíDalší

Zpět na Křesťanství

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník