Když se hledá Bůh

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Petra » sob 15. úno 2014 13:28:11

Jana píše:
Návštěvník píše:

No, mě je celkem jedno, jestli to zajímá zrovna Tebe,


Tobě je jedno, jestli to vůbec někoho zajímá.


Tohle je zajímavá otázka,


To nebyla otázka.
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » sob 15. úno 2014 14:08:33

vostalpetr píše:
Ta naše improvizace je sice chvilkový stav bez ega, proto je asi tak příjemná, jenže jen to jen pauza, kdy je ego mimo hru, tak jako ve spánku.


No to je to, na co jsem upozornoval...

On i Schopenhauer tuto "uměleckou činnost " staví poměrně na vysokou úroven, kdy se zbavíme vůle,
at už jako autoři či jako diváci jenž sledují umělecké dílo,
ale říká že to je jen dočasná úleva od ztotožnění s vůlí (egem)

Ta naše improvizace je sice chvilkový stav bez ega...

Je to jen přirozený stav, o kterém si obvykle děláme představy jako o něčem úúúžasném, kdy všechno utrpení navždycky zmizí :yeah:

V tu ránu se objeví touha "kééééééž by tu ten přirozený stav byl pořád!!!!!" Ta v nás spustí neutuchající snahu dosáhnout oněch výšin. Vůle se vybičuje k neuvěřitelným výkonům... a může trvat opravdu hodně dlouho, než to všechno duchovňák úplně vzdá. Až když to zkoušel pořád znovu a znovu a znovu a nic z toho nevedlo ke spontánnímu přirozenému stavu. Bránily mu v tom představy, že když splní ty a ty podmínky, tak přirozený stav prostě MUSÍ nastat, a proto se o to snažil ze všech sil.

Teprve když mu tohle všechno dojde, začne si konečně uvědomovat, co zatím vůbec nevnímal, fakt, na který tu pořád upozorňuje Petr: příčinou je bezděčný návyk používat vlastní osobní vůli, vznikající reakcí, která následuje po sebeztotožnění - následnou představou, co by teď mělo správně nastat. Tím se zaktivuje usilující já. Jenomže všimnout si, že k tomu došlo, a nechat to všechno být je příliš neefektní, tak prosté, že to duchovní ego nemůže připustit. Muselo by napřed zmizet - spolu se svou starší polovinou, obyčejným egem, které posuzuje pro změnu všechno kolem sebe a se svými představami se ztotožňuje stejně jako ego duchovní. Obyčejné ego i to duchovní jsou vlastně dvě podoby jednoho jevu: potřeby posuzovat, co se děje, a chtít, aby to bylo jinak (radžas), nebo tamasicky rezignovat. Obyčejné ego reaguje na zevní dění, duchovní ego na dění vnitřní.

Balsekar to říká stručně:

"Ztratit svůj přirozený stav není tak snadné! ...Neodchýlili jste se od svého přirozeného stavu pokaždé, když vás přepadl hněv nebo když se objevila touha. ...Ať se objeví cokoliv, hněv nebo úzkost nebo soucit či cokoliv dalšího, jde o přirozenou, biologickou či mechanickou reakci psychosomatického organismu, která závisí na jeho konkrétním naprogramování. A tak přijme-li se tato reakce jako taková, k žádné zapletenosti nedojde.

K zapletenosti, která vás vytáhne z vašeho přirozeného stavu, dojde jen tehdy, když se s touto reakcí ztotožníte: ´Jsem rozhněvaný, jsem vystrašený, a to se mi nelíbí.´ Dokud k tomuto osobnímu zapletení nedojde, pouhé vyvstání reakce vás z přirozeného stavu nevytáhne."


Mně se osvědčuje "prostě to vyvstalo, klidně ať si tu ten tvar Energie je..."... , pak to nějak zmizí samo.

Jenže chtít si tohle osvojit je jen další cesta do pekel :D
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » sob 15. úno 2014 14:21:28

Kdyby to někoho zajímalo, tady je celá Balsekarova odpověď utrápenému hledajícímu:

"Život může probíhat jedině v současném okamžiku. Cokoliv, co se stalo před deseti léty, i to, co se stane za deset let, se může stát jen v současném okamžiku. Zapletenost nastává, pohlížíme-li na to, co se v současném okamžiku děje, z hlediska osobní perspektivy, vycházející ze vzpomínek na minulost, která se už nedá změnit, nebo z obav a nadějí, upínajících se na budoucnost, která ještě nenastala. Zapletenost povstává z minulosti a budoucnosti a to vytváří problémy v současném okamžiku. Právě přemítající mysl nás zaplétá do horizontálně probíhajícího času, směrem pryč od současného okamžiku.

Pokud s životem jednáme okamžik od okamžiku, tak, jak probíhá, rozhodujeme-li se a jednáme-li tak odpovědně, jak dokážeme, nezaplétáme se do horizontálního času. Život obsahuje problémy jen proto, že dovolujeme svým minulým i budoucím zájmům, založeným na našich osobních úvahách, aby ovlivňovaly naše současné rozhodování. Naneštěstí nečelíme svým problémům v současném okamžiku s plnou pozorností; kdybychom to tak dělali, objevovali bychom svá řešení a rozhodovali bychom se mnohem snadněji a s větší sebedůvěrou. A co je nejdůležitější, stále bychom byli ve svém přirozeném stavu, protože při svém rozhodování v současném okamžiku bychom se nezaplétali do horizontální minulosti a budoucnosti.

Ten, kdo hledá svůj přirozený stav, je obětí mylného dojmu, že vždycky, když se rozhněvá, když dostane strach nebo má nějaký pocit či myšlenku, tak tento stav ztrácí. Není tomu tak. Ztratit svůj přirozený stav není tak snadné! Takovým situacím, které se objevují téměř neustále, je třeba velmi jasně porozumět. Takže znovu, neodchýlili jste se od svého přirozeného stavu pokaždé, když vás přepadl hněv nebo když se objevila touha. V takové situaci je nejdůležitější si vzpomenout, že přijde-li některý ze smyslů do kontaktu s příslušným objektem – když oči něco uvidí nebo uši uslyší – tak ať se objeví cokoliv, hněv nebo úzkost nebo soucit či cokoliv dalšího, jde o přirozenou, biologickou či mechanickou reakci psychosomatického organismu, která závisí na jeho konkrétním naprogramování. A tak přijme-li se tato reakce jako taková, k žádné zapletenosti nedojde. K zapletenosti, která vás vytáhne z vašeho přirozeného stavu, dojde jen tehdy, když se s touto reakcí ztotožníte: ´Jsem rozhněvaný, jsem vystrašený, a to se mi nelíbí.´ Dokud k tomuto osobnímu zapletení nedojde, pouhé vyvstání reakce vás z přirozeného stavu nevytáhne.

Pro hledajícího bude dalším krokem vpřed jasně poznání, že nejde jen o vzácné okamžiky záblesků ´jeho´ přirozeného stavu míru a vyrovnanosti, že v přirozeném stavu je stále – v jakém jiném stavu by mohl být?! Zapomíná na něj jen při těch příležitostech, kdy se utápí ve vzpomínkách na minulost, která je už nezměnitelná, když přemítá o spoustě věcí, které udělat neměl, nebo o tom, co udělat měl a neudělal. Pokud nepřemítá o nezměnitelné minulosti, napadají ho představy věcí, kterých se obává nebo ve které doufá v neznámé budoucnosti a zbytečně si představuje, jaké nepříjemnosti by ho mohly postihnout. V obou těchto případech, kdy si dopřává luxus prožívání iluzorní minulosti nebo budoucnosti, ztrácí klid přirozeného stavu současného okamžiku, kde je doma. Jste neustále v přirozeném stavu kromě těch případů, kdy se vám stane, že se zatouláte: neosobní Vědomí je přítomné v současném okamžiku – JÁ JSEM."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. úno 2014 14:27:37

Tohle si uvědomovat je podmíněno tím, že budeme chtít si to uvědomovat.
Nebudemeli chtít si to uvědomovat, veškerá moudrá slova nám k užitku nejsou.
A jsme zpátky u vůle.
:what:
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » sob 15. úno 2014 14:42:54

Návštěvník píše:Tohle si uvědomovat je podmíněno tím, že budeme chtít si to uvědomovat.
Nebudemeli chtít si to uvědomovat, veškerá moudrá slova nám k užitku nejsou.
A jsme zpátky u vůle.
:what:

Nebo že budeme ochotní zkoušet si to uvědomovat a přijímat, že se to třeba zatím daří málo nebo skoro vůbec. Přijímáme, že nezávisí na nás, nakolik se nám to daří, ale na Nejvyšším. Odevzdávání výsledků té činnosti Jemu - karmajóga.

Osobní vůle je rozhodnutí, že něco budu dělat, abych tím dosáhla toho.... nebo toho...
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. úno 2014 14:56:51

Pak tu ještě máme možnost čekání, až to dorazí samo od sebe, bez našeho vědomého očekávání, bez připravenosti na to, že by to mohlo dorazit.
Když se to objeví nečekaně, třeba pilotovi v letadle při přistávání, nebo řidiči autobusu v husté dopravě, nebo chirurgovi když zrovna operuje pacientovi mozek .....asi by výsledky nebyly moc uspokojivé. Proto nám mistři doporučují, aby jsme při čekání na to si udělali volno od jiných aktivit, zajistili si klid, sedli si nebo si lehli a čekali a čekali...nebo rovnou podnikli nějaké ty kroky, aby se čekání zkrátilo. Neboli abychom vědomě udělali sami první kroky, aby se to k nám mohlo snadněji přiblížit...a bylo s radosti očekávané...
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » sob 15. úno 2014 15:08:36

Návštěvník píše:... třeba pilotovi v letadle při přistávání, nebo řidiči autobusu v husté dopravě, nebo chirurgovi když zrovna operuje pacientovi mozek .....

V knize Vědomí mluví Balsekar odpovídá na otázky, jak to vypadá při činnosti, kdy jsme v přirozeném stavu, bez ovlivňování naší přemítající (spekulující) myslí. Došlo tam i na piloty a chirurgy - probíhal následující rozhovor:

Je pro mě velmi nesnadné představit si operující mysl, která by pracovala bez zásahů přemítající mysli.

RB: Obě vždycky do jisté míry působí současně, dokud nedojde ke konečnému probuzení a dokud pocit jednajícího „já“ úplně nezmizí.

Dobrá, pokud tedy bude džňáni pilotovat 747, bude přijímat jednotlivá rozhodnutí, založená na činnosti operující mysli. Kdyby se stalo, že by jedno z takových rozhodnutí bylo chybné a letadlo by se začalo nebezpečně naklánět, neobjevila by se v mysli džňániho představa, že v důsledku jeho rozhodnutí by se letadlo mohlo zřítit a mohlo by dojít ke zničení stovek životů?

RB: Myslím, že ne. Naopak při i jen částečném pochopení by operující mysl pracovala naplno s největší možnou intenzitou, aby situaci zkorigovala.

Ale pokud ho nenapadne „To letadlo se zřítí, jestli neudělám určité kroky“, jak potom bude vědět, že má udělat určité kroky, které zachrání letadlo před zřícením?

RB: Všechny takové úvahy jsou součástí operující mysli, aby mohla rozhodnout, jestli to, co se v daném okamžiku dělá, je správné či nesprávné, pokud jde o samotné jednání, ne ve vztahu k výsledkům.

Ale neměla by se vytvořit představa toho, jak má výsledek jeho činnosti vypadat, aby korekce mohla z této představy vycházet?

RB: Ano, tato představa ale nebude představou zřícení. Nebude tu žádná obava nebo strach.

Když při jízdě svým vozem vybírám zatáčku a všimnu si, že jsem dostatečně neotočil volantem, neřeknu si „Ty můj bože, vždyť vletím do příkopu a bude po mně!“ Prostě otočím volantem o trochu víc. To je to, o čem mluvíte?

RB: Naprosto správně. Ona korigující činnost je instinktivní a intuitivní. Právě rušivé představy přemítající mysli mohou nejspíš způsobit nehodu.

Po většinu doby je mysl intuitivní. Nicméně existují chvíle, kdy tu nejsou teď-teď-teď-teď situace. Člověk má čas k reakcím na alternativní možnosti. Jsem chirurg. Během operace si můžu říci „Dobrá, když udělám tohle, tak pacient bude prožívat tohle, udělám-li ale něco jiného, bude výsledek jiný.“ Vezmou se v úvahu alternativní představy toho, co může nastat, a aplikují se na danou situaci. Není tomu tedy tak, že přemítající mysl někdy ovlivňuje operující mysl pozitivně?

RB: To, co popisujete, je stále ještě činnost operující mysli. Neříkám, že takové představy nevzniknou, budou to ale představy operující mysli a budou se vztahovat přímo k úkolu, který se právě řeší.

Takže vytváření představ není nezbytně součástí přemítající mysli?

RB: Přesně tak. Jak jsem řekl, z paměti čerpá operující mysl i mysl přemítající. Přemítající mysl bude z paměti vybírat vzpomínky na minulost, aby si představovala něco, čeho se obává v budoucnosti. Ale operující mysl čerpá z paměti vzpomínky, které použije k tomu, aby práce, kterou právě dělá, byla efektivnější.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. úno 2014 15:26:48

Návštěvník píše:Pak tu ještě máme možnost čekání, až to dorazí samo od sebe, bez našeho vědomého očekávání, bez připravenosti na to, že by to mohlo dorazit.
Když se to objeví nečekaně, třeba pilotovi v letadle při přistávání, nebo řidiči autobusu v husté dopravě, nebo chirurgovi když zrovna operuje pacientovi mozek .....asi by výsledky nebyly moc uspokojivé. Proto nám mistři doporučují, aby jsme při čekání na to si udělali volno od jiných aktivit, zajistili si klid, sedli si nebo si lehli a čekali a čekali...nebo rovnou podnikli nějaké ty kroky, aby se čekání zkrátilo. Neboli abychom vědomě udělali sami první kroky, aby se to k nám mohlo snadněji přiblížit...a bylo s radosti očekávané...

Napadá mi to podobenství o rybách, jak dvě ryby plavou a dají se spolu do řeči:

"Poslyš, slyšela jsi už, že existuje nějaká voda?"

"Jo, tuhle jsem něco o tom zaslechla. Ale prej je to jen pro vyvolený."

"Mě to moc nezajímá, kdoví, co to je, mohlo by to bejt i nebezpečný"

:hm:
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. úno 2014 15:33:17

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:Pak tu ještě máme možnost čekání, až to dorazí samo od sebe, bez našeho vědomého očekávání, bez připravenosti na to, že by to mohlo dorazit.
Když se to objeví nečekaně, třeba pilotovi v letadle při přistávání, nebo řidiči autobusu v husté dopravě, nebo chirurgovi když zrovna operuje pacientovi mozek .....asi by výsledky nebyly moc uspokojivé. Proto nám mistři doporučují, aby jsme při čekání na to si udělali volno od jiných aktivit, zajistili si klid, sedli si nebo si lehli a čekali a čekali...nebo rovnou podnikli nějaké ty kroky, aby se čekání zkrátilo. Neboli abychom vědomě udělali sami první kroky, aby se to k nám mohlo snadněji přiblížit...a bylo s radosti očekávané...

Napadá mi to podobenství o rybách, jak dvě ryby plavou a dají se spolu do řeči:

"Poslyš, slyšela jsi už, že existuje nějaká voda?"

"Jo, tuhle jsem něco o tom zaslechla. Ale prej je to jen pro vyvolený."

"Mě to moc nezajímá, kdoví, co to je, mohlo by to bejt i nebezpečný"

:hm:

Někdo si začne myslet, že se ocitl v místě, kde není dost vzduchu, v tu ránu se mu začne špatně dýchat a nakonec začne zoufale hledat místo, kde by našel vzduch. Autohypnóza funguje dokonale, a nejen v tomhle.
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod irulan » sob 15. úno 2014 15:52:46

Linda píše:
Když při jízdě svým vozem vybírám zatáčku a všimnu si, že jsem dostatečně neotočil volantem, neřeknu si „Ty můj bože, vždyť vletím do příkopu a bude po mně!“ Prostě otočím volantem o trochu víc. To je to, o čem mluvíte?

RB: Naprosto správně. Ona korigující činnost je instinktivní a intuitivní. Právě rušivé představy přemítající mysli mohou způsobit nehodu....

Ja jsem holt na ty priklady ze zivota, tak to zkouším porovnat se svými zkušenostmi. Mnohokrát se mi stalo, ze jsem dostala smyk, mysl v te chvíli vědoma si pouze toho, ze je to blbe, konstatuje "do prdele, do prdele..." A něco pod tim, jakoby telo samo, operuje, zvládá situaci samo.. A nedokážu si ani vybavit, co jsem dělala. Kdyby mysl v tu chvíli nespekulovala, ze je to v kelu, možna by dokázala i vnímat, jak "telo" (či kdo?) jedná.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. úno 2014 18:00:23

Mysl se zastaví.
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 16. úno 2014 20:10:00

Mořská voda se začne vzdouvat a na povrchu vytváří ze sebe různý tvary. Každá vlna vypadá jinak než ty ostatní a taky se jinak chová.
Při vlno-bití jedna vlna přepadá přes druhou a zatlačuje ji pod sebe :D

Přitom je to všechno pořád ta samá voda jako v hlubinách, kde k pohybům nedochází

Mně se to přirovnání docela líbí :)
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 16. úno 2014 20:25:04

Představovat si, že v jednotlivostech je celá existence, je jako říkat, že celý oceán je v jednotlivých vlnách. Oceán není jednotlivými vlnami. Vlna - jednotlivost - je jen pohyb nezměrného oceánu na jeho povrchu.

Princip hologramu funguje - stručně řečeno - následovně: Každý z menších celků dostává ve společném poli existence v dané chvíli stejné informace, na všudypřítomné informace ale každý z nich zareaguje úměrně své vybavenosti, t.j. schopnosti ty informace vnímat. Na příklad lidský mozek dokáže zareagovat na nějakou informaci svými různými částmi, tj. systémy i subsystémy, velmi sofistikovaně a na několika rovinách současně. Mnohem jednodušeji na tutéž informaci zareagují jednotlivé orgány v jeho těle. A ještě menší celky - tělesné buňky v nich - zareagují na tutéž informaci zcela primitivně, protože jejich "mozky", buněčné membrány, jsou velmi jednoduché.

Vesmírné vědomí v sobě neustále promítá veškeré tvary a komplexní informace, týkající se celého projeveného systému a všech jeho podob. Každý projevený tvar - organismus - zachytí z komplexní informace tolik, kolik mu umožňují jeho orgány. To platí na všech rovinách a týká se to všech jevů v dualitě: například list na stromě zareaguje na sluneční světlo primitivním způsobem, fotosyntézou. Rozvinutější organismus člověka zareaguje na totéž sluneční světlo mnohem složitějšími chemickými pochody.

http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f= ... 180#p13051
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 16. úno 2014 22:08:14

A můžou se ty proudy v hlubinách vzájemně napadat, jako to dělají rozbouřené vlny a tvary vědomí v podobě lidí a zvířat?
Ne, dokážou jen splývat.

Každé podobenství v něčem sedí a v něčem ne.
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 17. úno 2014 9:25:54

vostalpetr píše:Copak se vlny napadaj ?

Když se moře rozbouří, jedna z vln vlna vyletí do vejšky,pak přepadne přes vrchol a všechny menší vlny kolem sebe převálcuje

Jistota že se vlněj ve stejném směru je tím pádem v háji
a s tím všechny závěry, který si z toho vydedekujem :(


Ale mně se náhodou to podobenství líbí, je vidět, že příroda má svý oblíbený zvyky, ať jde o lidi nebo o vlny
akorát že na moři se to stává jen občas

:D :D :D
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 17. úno 2014 9:30:20

Vlny se mohou navzájem sčítat nebo naopak rušit

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mo%C5%99sk%C3%A1_vlna
Návštěvník
 

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » pon 17. úno 2014 9:40:55

vostalpetr píše:A ted si vemte to co se v joze učí : neosobní pozorovatel a neosobní pozorování :

Především to znamená že jsme jako to celé moře,
tedy jsme vším
vše je dobré
(což je samozřejmě pro ego nemožné takto to hnedka nahlédnout a být vším)
a nahlížet různé proudy jako vodu

Takže v podstatě jediné co lze je být NEUTRÁLNÍ, tedy být BEZ VŮLE NĚCO MĚNIT

Moře je bez vůle i když se v něm projevují různé proudy, je bez vůle je měnit jen je umožnuje

Navíc, moře má neustále jakýsi celistvý náhled,
takže i když si uvědomuje nějaký proud tak si zároven uvědomuje moře
takže je opět neutrální a bez vůle,
neustále je uvolněné v tom celistvém náhledu

Jediné co je podstatné,
vystopovat různé tendence,
v kterých je obsažena nějaká touha po změně situace
aby se nějakým způsobem neprojevovala nějaká naše touha něco dělat, něčeho dosáhnout, něco rozpustit, nějakej cíl a záměr

A to jak v případě osobních tendencí (po dobru) tak i duchovních tendencí (po dobru duchovna)

Jj,

a platí to o proudech i o vlnách. Moře neprojevuje svou vůli, když se jeho vlny vzpínají a dopadají na ty ostatní.

Voda tu symbolizuje prvotní Energii
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » pon 17. úno 2014 9:45:27

vostalpetr píše:Takže v podstatě jediné co lze je být NEUTRÁLNÍ, tedy být BEZ VŮLE NĚCO MĚNIT

Jediné co je podstatné,
vystopovat různé tendence

a uvidět je jako vlnění nebo proudění
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » pon 17. úno 2014 10:21:34

PS ke "stopování" různých tendencí: je to spíš ochota uvidět, jaký sklon se právě objevil, ne dychtivost stopovat to jako divokou zvěř :knock:

Je vcelku jedno, jestli ta tendence je snahou zbavit se ega, všechny spasit, nebo jestli jde o nutkání probírat, jakej je kdo blbec, protože...

Pohyby vody... uvidět je jako vlnění, proudění prvotní Energie
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Když se hledá Bůh

Nový příspěvekod Linda » pon 17. úno 2014 12:31:13

Pohyby vody... uvidět je jako vlnění, proudění prvotní Energie:

Dzogčhen:

"Stav klidu je ve skutečnosti podstatou mysli, zatímco pohyb je její energií. To jsou dva od sebe neoddělitelné aspekty téhož – stejně tak se nedá odlišit slunce od svých paprsků nebo jezero od vln. Pokládáme-li stav klidu za něco kladného a žádoucího a pohyb myšlenek za cosi záporného, čeho se chceme zbavit, pak tím jen podporujeme své dualistické představy o přijímání a odmítání. Takto bychom ale svůj běžný mentální stav nikdy nepřekonali. Absolutně nejdůležitější věcí tedy je udržet si nerozptýlenou bdělou přítomnost a uvědomit si jakoukoli myšlenku, která vznikne, ať už je dobrá či špatná, důležitá či nedůležitá, a tento stav "pohybu" pak dále pozorovat... Vědomě rozpoznávat znamená, že jsme si plně vědomi přítomnosti jakékoli myšlenky, týkající se minulosti, přítomnosti či budoucnosti, stejně jako jakéhokoliv smyslového objektu. Skrze toto bdělé vědomí přítomnosti "rozpoznáváme" stav pohybu myšlenek a dále v tomto stavu pokračujeme, aniž toto rozpoznávání opomíjíme. V žádném případě to ale neznamená, že bychom se měli snažit proud myšlenek nějak přerušit nebo usilovat o to, abychom myšlenky zadržovali, měnili či mysl jakkoli korigovali... Pokud se v nás objeví myšlenka odporu, také tu rozeznáme a aniž bychom se tímto odporem nechali nekontrolovaně ovládnout, pokračujeme nadále v bdělé přítomnosti i této myšlenky...

Jestliže neumíme svou bdělou přítomnost sjednotit s veškerou každodenní činností včetně jídla, chůze, spánku, sezení, nemůžeme pokračovat v meditativním stavu mimo časově omezené úseky věnované meditaci... Proto je velice důležité, abychom se snažili udržet si bdělou přítomnost co nejvíce a integrovali ji se vším, co děláme...

Abychom byli schopni dosáhnout neodlučitelnosti meditace od každodenní činnosti, nestačí věnovat meditaci každý den jen nějakou hodinu, ale je zapotřebí uplatňovat praxi celých čtyřiadvacet hodin denně. Toho lze dosáhnout jen tehdy, když nejsme rozptýleni. Učení dzogčhenu je obecně označováno jako "cesta samoosvobozování". "Samoosvobozování" zde znamená to, že myšlenky a vášně není třeba zavrhovat, nýbrž je jen jednoduše rozpoznat jako energii svého prvotního stavu."

Z knihy Čhögjal Namkhai Norbu: Zrcadlo
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

PředchozíDalší

Zpět na Křesťanství

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník