Jana píše:Návštěvník píše:
No, mě je celkem jedno, jestli to zajímá zrovna Tebe,
Tobě je jedno, jestli to vůbec někoho zajímá.
Tohle je zajímavá otázka,
To nebyla otázka.
Jana píše:Návštěvník píše:
No, mě je celkem jedno, jestli to zajímá zrovna Tebe,
Tobě je jedno, jestli to vůbec někoho zajímá.
Tohle je zajímavá otázka,
vostalpetr píše:Ta naše improvizace je sice chvilkový stav bez ega, proto je asi tak příjemná, jenže jen to jen pauza, kdy je ego mimo hru, tak jako ve spánku.
No to je to, na co jsem upozornoval...
On i Schopenhauer tuto "uměleckou činnost " staví poměrně na vysokou úroven, kdy se zbavíme vůle,
at už jako autoři či jako diváci jenž sledují umělecké dílo,
ale říká že to je jen dočasná úleva od ztotožnění s vůlí (egem)
Ta naše improvizace je sice chvilkový stav bez ega...
Návštěvník píše:Tohle si uvědomovat je podmíněno tím, že budeme chtít si to uvědomovat.
Nebudemeli chtít si to uvědomovat, veškerá moudrá slova nám k užitku nejsou.
A jsme zpátky u vůle.
Návštěvník píše:... třeba pilotovi v letadle při přistávání, nebo řidiči autobusu v husté dopravě, nebo chirurgovi když zrovna operuje pacientovi mozek .....
Návštěvník píše:Pak tu ještě máme možnost čekání, až to dorazí samo od sebe, bez našeho vědomého očekávání, bez připravenosti na to, že by to mohlo dorazit.
Když se to objeví nečekaně, třeba pilotovi v letadle při přistávání, nebo řidiči autobusu v husté dopravě, nebo chirurgovi když zrovna operuje pacientovi mozek .....asi by výsledky nebyly moc uspokojivé. Proto nám mistři doporučují, aby jsme při čekání na to si udělali volno od jiných aktivit, zajistili si klid, sedli si nebo si lehli a čekali a čekali...nebo rovnou podnikli nějaké ty kroky, aby se čekání zkrátilo. Neboli abychom vědomě udělali sami první kroky, aby se to k nám mohlo snadněji přiblížit...a bylo s radosti očekávané...
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Pak tu ještě máme možnost čekání, až to dorazí samo od sebe, bez našeho vědomého očekávání, bez připravenosti na to, že by to mohlo dorazit.
Když se to objeví nečekaně, třeba pilotovi v letadle při přistávání, nebo řidiči autobusu v husté dopravě, nebo chirurgovi když zrovna operuje pacientovi mozek .....asi by výsledky nebyly moc uspokojivé. Proto nám mistři doporučují, aby jsme při čekání na to si udělali volno od jiných aktivit, zajistili si klid, sedli si nebo si lehli a čekali a čekali...nebo rovnou podnikli nějaké ty kroky, aby se čekání zkrátilo. Neboli abychom vědomě udělali sami první kroky, aby se to k nám mohlo snadněji přiblížit...a bylo s radosti očekávané...
Napadá mi to podobenství o rybách, jak dvě ryby plavou a dají se spolu do řeči:
"Poslyš, slyšela jsi už, že existuje nějaká voda?"
"Jo, tuhle jsem něco o tom zaslechla. Ale prej je to jen pro vyvolený."
"Mě to moc nezajímá, kdoví, co to je, mohlo by to bejt i nebezpečný"
Linda píše:
Když při jízdě svým vozem vybírám zatáčku a všimnu si, že jsem dostatečně neotočil volantem, neřeknu si „Ty můj bože, vždyť vletím do příkopu a bude po mně!“ Prostě otočím volantem o trochu víc. To je to, o čem mluvíte?
RB: Naprosto správně. Ona korigující činnost je instinktivní a intuitivní. Právě rušivé představy přemítající mysli mohou způsobit nehodu....
Představovat si, že v jednotlivostech je celá existence, je jako říkat, že celý oceán je v jednotlivých vlnách. Oceán není jednotlivými vlnami. Vlna - jednotlivost - je jen pohyb nezměrného oceánu na jeho povrchu.
Princip hologramu funguje - stručně řečeno - následovně: Každý z menších celků dostává ve společném poli existence v dané chvíli stejné informace, na všudypřítomné informace ale každý z nich zareaguje úměrně své vybavenosti, t.j. schopnosti ty informace vnímat. Na příklad lidský mozek dokáže zareagovat na nějakou informaci svými různými částmi, tj. systémy i subsystémy, velmi sofistikovaně a na několika rovinách současně. Mnohem jednodušeji na tutéž informaci zareagují jednotlivé orgány v jeho těle. A ještě menší celky - tělesné buňky v nich - zareagují na tutéž informaci zcela primitivně, protože jejich "mozky", buněčné membrány, jsou velmi jednoduché.
Vesmírné vědomí v sobě neustále promítá veškeré tvary a komplexní informace, týkající se celého projeveného systému a všech jeho podob. Každý projevený tvar - organismus - zachytí z komplexní informace tolik, kolik mu umožňují jeho orgány. To platí na všech rovinách a týká se to všech jevů v dualitě: například list na stromě zareaguje na sluneční světlo primitivním způsobem, fotosyntézou. Rozvinutější organismus člověka zareaguje na totéž sluneční světlo mnohem složitějšími chemickými pochody.
http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f= ... 180#p13051
vostalpetr píše:Copak se vlny napadaj ?
vostalpetr píše:A ted si vemte to co se v joze učí : neosobní pozorovatel a neosobní pozorování :
Především to znamená že jsme jako to celé moře,
tedy jsme vším
vše je dobré
(což je samozřejmě pro ego nemožné takto to hnedka nahlédnout a být vším)
a nahlížet různé proudy jako vodu
Takže v podstatě jediné co lze je být NEUTRÁLNÍ, tedy být BEZ VŮLE NĚCO MĚNIT
Moře je bez vůle i když se v něm projevují různé proudy, je bez vůle je měnit jen je umožnuje
Navíc, moře má neustále jakýsi celistvý náhled,
takže i když si uvědomuje nějaký proud tak si zároven uvědomuje moře
takže je opět neutrální a bez vůle,
neustále je uvolněné v tom celistvém náhledu
Jediné co je podstatné,
vystopovat různé tendence,
v kterých je obsažena nějaká touha po změně situace
aby se nějakým způsobem neprojevovala nějaká naše touha něco dělat, něčeho dosáhnout, něco rozpustit, nějakej cíl a záměr
A to jak v případě osobních tendencí (po dobru) tak i duchovních tendencí (po dobru duchovna)
vostalpetr píše:Takže v podstatě jediné co lze je být NEUTRÁLNÍ, tedy být BEZ VŮLE NĚCO MĚNIT
Jediné co je podstatné,
vystopovat různé tendence
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník