Okna vesmíru .......

[Mahaaha]

Září září vesmíru květina;
žár smyslů sváří její tvar
ze snových plátků siločar.

[Kirby]

Vylít foton z vakuua,
(nadsvětelnou rychlostí)
rozhlídl se dokola,
(když kapánek přibrzdil)
nikde ani noha,
(byl to dobrák od kosti)
tak vytvořil boha.

[Návštěvník]

Filosofické "nic" je takový termín, který intuitivně používáme v běžném životě. Fyzika má pro "nic" svůj termín - vakuum. V kterékoli reálné části vesmíru nalézáme hmotu ve dvou základních podobách: částice (kvarky a leptony) a pole (gravitony, fotony, gluony a intermediální bosony). V praxi nelze sice dosáhnout absolutního vakua, ale udělejme si nyní myšlenkový experiment s absolutně dokonalými přístroji:

• uzavřeme určitou část prostoru ideálními, naprosto nepropustnými stěnami, a k takovéto "krabici" připojme dokonalou vývěvu, kterou odsajeme veškerou látku. Hmota uvnitř má nulovou hustotu, ale nevzniká vakuum, protože se uvnitř nachází elektromagnetické záření (fotony), řídící se Planckovým zákonem pro danou teplotu prostředí. Protože klidová hmotnost fotonů je nulová, neporušuje se zde ani nulová hustota.

• k odstranění elmg. záření použijeme dokonalé chladící zařízení a "krabici" ochladíme na absolutní nulu (-273,15 oC) a měli bychom tedy po tomto kroku získat absolutní vakuum, ale...

• i po uskutečnění takto ideálního experimentu budou však v "krabici" neustále přítomny fyzikálně zjistitelné částice - virtuální páry částic a antičástic a "nulové" elektromagnetické záření; toto prostředí se pak nazývá fyzikální vakuum

Časopis Vesmír.

[Návštěvník]

Zrod vesmíru se udál v okamžiku, který se jazykem fyziky nazývá "singularita". Tento moment, singularitu, nemá význam fyzikálně zkoumat, neboť právě v okamžiku singularity vznikla veškerá hmota, čas i prostor, z čehož lze odvodit, že "vznikla" také samotná fyzika a potažmo fyzikální zákony. Mluví-li kosmolog o vzniku vesmíru, mluví zásadně o jakkoli minimálním avšak nenulovém časovém intervalu po singularitě. Smíříme-li se s časovým počátkem vesmíru a nebudeme-li si klást otázky "co bylo před singularitou ?" (ponechme je teologům a filosofům), můžeme celkem jednoduše začít s chronologickým popisem vývoje vesmíru. Singularita je rovna nule na imaginární časové ose a my se v současnosti nacházíme v bodě cca 13,7 miliardy let od tohoto počátku. Vše co se událo mezi těmito body na časové ose se dozvíte v části o vývoji vesmíru. Ještě je třeba odskočit k druhému aspektu vzniku vesmíru. V intencích kosmologie jsme vyřešili otázku "kdy vznikl vesmír", ale vtírá se otázka "z čeho vznikl ?". Kdo tuší nějakou záludnost, tuší správně... Vesmír vznikl z ničeho, z vakuua

Časopis vesmír.

[Návštěvník]

Fotony vytřesené z vakua

Jan Valenta
Publikováno: Vesmír 76, 34, 1997/1
Obor: Kvantová fyzika

Vakuum znamená pro většinu z nás prostě prázdno, úplné prázdno. Proto představa, že zatřeseme-li zrcadly ve vakuu, začnou se řinout fotony, nám zní jako „Oslíčku, otřes se“! Jde ovšem o seriózní závěry kvantové elektrodynamiky – kvantové teorie elektromagnetického pole. Nedávno se vědci pokusili odhadnout množství takto vytvořitelných fotonů a přehodnotili názory o neproveditelnosti takového experimentu (Physical Review Letters 77, 615, 1996, Nature 382, 761, 1996).

Z hlediska kvantové elektrodynamiky není vakuum (kvantové vakuum) absolutní nic bez energie, ale má jistou „nulovou“ energii a hemží se virtuálními fotony, které vznikají a zanikají. Jsou důsledkem kvantových fluktuací, které existují vždy i ve vakuu a při absolutní nule teploty. (Možná celý náš vesmír vznikl jako obrovská fluktuace metastabilního vakua.) Virtuální částice nemohou být detektovány, ale mohou produkovat měřitelné reálné jevy, neboť interagují (neenergeticky) s reálnými částicemi. Takové interakce vyvolávají např. spontánní emisi vybuzených atomů nebo molekul.

Jedno ze známých „kouzel“ kvantové elektrodynamiky je vznik přitažlivé síly mezi dvěma paralelními zrcadly ve vakuu, tzv. Casimirův jev (podle holandského fyzika Hendrixe B. G. Casimira, který jev předpověděl r. 1948, viz rovněž Vesmír 72, 147, 1993/3; Casimirův efekt byl experimentálně potvrzen o deset let později). Příčinou tohoto zvláštního jevu je porušení kvantového vakua odrážejícím rozhraním. Před 20 lety popsali S. Fulling a P. Davies dynamickou obdobu Casimirova jevu. Odvodili, že jedno zrcadlo nebude narušovat kvantové vakuum, pokud bude v klidu, v rovnoměrném pohybu, nebo dokonce rovnoměrně zrychlované. Nerovnoměrně zrychlované zrcadlo ovšem způsobí narušení vakua a vede ke vzniku fotonů z vakua. Pro získání měřitelného množství fotonů tímto způsobem by ovšem zrychlení bylo nereálně velké. ...

[Návštěvník]

http://www.denik.cz/z_domova/marek-orko ... 50404.html