Krize duchovního vývoje

Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod Luck » úte 28. srp 2012 8:06:34

Jelikož se zde objevilo téma jaké si zaslouží samostatný prostor, nabízím vlákno na němž si lze povídat o tom,
jak se zorientovat v nečekaných (a někdy dost dramatických) situacích, jaké nás mohou potkat na cestě k osobní transformaci.

------------------------------------------------------------------------------------------

Návštěvník » pon 27. srp 2012 23:23:03

Bohužel, knihy, které nenabídly nic z toho, o čem se tu bavíme, byly po prolistování, někdy i po přečtení, okamžitě odloženy, jejich jména nebyla zapsaná do notýsku, nekupovaly se do knihovny.

Takže - která kniha to má vše pohromadě?
Tzn.,že je tam srozumitelně popsaný onen skrytý vnitřní svítící prostor, protože termín Prázdnota bývá pro toho, kdo ji sice viděl, ale neví jak tomu lidé říkají, celkem nicneříkající pojem.
Dále aby tam bylo jasně vysvětleno to, k čemu to je, proč to je a co ho může při dalším zkoumání toho jevu potkat. Slovo Bůh, boží...nic onomu materialistovi neříká, dosud neví, co si má pod tím představovat.
Knihy veřejně známých učitelů bohužel jsou psány pro jejich žáky, a ten důkladný popis oné prázdnoty raději moc není používán (asi aby nebyl zneužíván, či co).

Možná že by bylo lepší, kdyby onen materialista, než aby louskal spousty knih a hledal od nich pomoc, onen popis,
šel rovnou k obvodnímu lékaři a nechal se hospitalizovat na psychiatrii.
Pořádně silné léky by mu už tu Prázdnotu důkladně vyhnaly z hlavy a měl by klid.


:)
Luck
 
Příspěvky: 259
Registrován: pát 23. zář 2011 15:56:36

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod Luck » úte 28. srp 2012 8:08:09

Návštěvník píše:Nějak mi není jasné, proč by měli popisovat a vysvětlovat zážitky.
Mně stačí, že pojmenovávají příčiny, to, co v nás brání vnímat bez zkreslení to, co je. A že vysvětlují, čím se ty bariéry můžou rozpustit.

:)

--------------------------------------------------------------------------------
Návštěvník » pon 27. srp 2012 23:56:46

Ty to hledáš, i když to ještě neznáš. To je něco jiného.

Ale mohou mezi námi lidé, kterým seony bariéry samy nečekaně rozpustily, ale kteří nic takového nikdy nehledali - pro ty by byla vhodná nějaká tenká brožůrka, kde by to měli napsané všechno pohromadě - duchovní manuál. A mohli by ji předepisovat lékaři, když se na ně takto "postižený" člověk obrátí, protože ten opravdu neví, o co tu jde.
Nečekaný vhled se musí teprve pomalu jemně kultivovat, pracovat s tím a hlavně vědět, že to nejsou jen nějaké halucinace.
A takových lidí bude přibývat.

:)
Luck
 
Příspěvky: 259
Registrován: pát 23. zář 2011 15:56:36

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. srp 2012 10:04:51

Reagoval jsem na větu

Takže - která kniha to má vše pohromadě?
Tzn.,že je tam srozumitelně popsaný onen skrytý vnitřní svítící prostor, protože termín Prázdnota bývá pro toho, kdo ji sice viděl, ale neví jak tomu lidé říkají, celkem nicneříkající pojem

slovy

"Nějak mi není jasné, proč by měli popisovat a vysvětlovat zážitky.
Mně stačí, že pojmenovávají příčiny, to, co v nás brání vnímat bez zkreslení to, co je. A že vysvětlují, čím se ty bariéry můžou rozpustit."

Protože moje zkušenost je, že Prázdnota se může objevit sama od sebe. Jenže v té chvíli nejsi, je jen ona.
Neobjeví se tím, že by ti někdo popsal svítící vnitřní prostor a protože máš o to zájem, začneš se pokoušet to zažít. Dojde k tomu naopak upouštěním ode všech představ a objektů ve vědomí, včetně pocitu vlastního já. Vlastně nezbyde nic než uvědomující si vědomí, ale ty tam nejsi, aby sis to mohl uvědomit. Uvědomíš si to až dodatečně.

Popisy jaké to je vyvolávají v já představy a ono se pak přirozeně snaží toho dosáhnout. Nestačí pochopit, že všechno je Prázdnotou, té se otevřít a nechat to na ní?
Návštěvník
 

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod Linda » úte 28. srp 2012 10:45:06

která kniha to má vše pohromadě?

Paul Brunton napsal řadu knih, ve kterých vede zájemce od počátečních mystických zážitků cestou sebeočišťování a jogické praxe k prohlubování vhledu. Závěrečné pochopení, co je Nekonečné Bytí, a praktické návody, jak To poznat a žít trvale bez osobního já, najdeme ve dvoudílné knize

Skrytá nauka za jógou I. a Skrytá nauka za jógou II. (Moudrost Nadjá)

Obrázek

Vydalo ji nakladatelství IRIS RR, tady je podrobnější výklad obsahu.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 1010
Registrován: pát 23. zář 2011 12:43:47

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod Luck » úte 28. srp 2012 11:38:31

Ale mohou mezi námi lidé, kterým se ony bariéry samy nečekaně rozpustily, ale kteří nic takového nikdy nehledali - pro ty by byla vhodná nějaká tenká brožůrka, kde by to měli napsané všechno pohromadě - duchovní manuál.
A mohli by ji předepisovat lékaři, když se na ně takto "postižený" člověk obrátí, protože ten opravdu neví, o co tu jde.

Představa že by tomu "postiženému" dal obvoďák do ruky duchovní manuál se slovy:
"Tady to máte všechno pohromadě, je to taková slabá knížečka nezabere vám to moc času, přijďte se ukázat za čtrnáct dní"

..taková představa je samozřejmě přinejmenším zajímavá.
Koneckonců koresponduje se vžitou představou že na léčení našich neduhů je tu doktor.

Nicméně i takových pár doktorů existuje, kteří pomáhají lidem, procházejícím psycho-spirituální krizí.
Do češtiny jsou například překládány knihy manželů Grofových, ve kterých je tohle téma probíráno dost podrobně.
Ale mohli bychom najít řadu dalších knih, které obsahují rady pro lidi nalézající se v období psycho-spirituálních zmatků.

Nicméně otázka:
která kniha to má vše pohromadě?
..se tu poprvé neobjevila v souvislosti s nečekanými zážitky.



:)
Luck
 
Příspěvky: 259
Registrován: pát 23. zář 2011 15:56:36

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod teonik » úte 28. srp 2012 13:48:07

ahoj
velké krize sem měl 2x,1990 a 2006

první nastoupila po 10ti letém cvičení hathajogy
žádné knihy ani nebyly,kamarádi cvičící byli stejně nevědomí,jako já...neprozřetelně sem v zaměstnání řek,že vidím duchy a skončil sem u psychiatra
ordinované pilule dokonale utlumily nejen duchy ale i mě

druhá krize přišla náhle,když už sem myslel,že všechno znám i vím...začal se mi plést astrál s touto realitou,takže sem ani nevěděl,kde sem

mít knihu na krize,by bylo jistě fajn,ale jak krize přijde,tak už nic studovat a vůbec organizovat ani nejde,proto je to Krize,že člověk sotva lapá po dechu a valí bulvy na to,co vnímá,at už deprese,či naopak extáze...

v zahraničí mají centra pomoci takovým lidem
u nás se to bohužel háže do jednoho pytle se schizofrenií a drsně léčí medikamenty na psychiatrii
v praze je jedno takové centrum pomocné- diabasis,vzniklé na principu svépomoci
v opavě druhé- holos,které vede dr.Havránek
koukal sem do jejich materiálů a vskutku vše se většinou odvíjí podle grofových zjištění,myslím,že i holotropní dýchání používají..

proto je navýsost důležité mít dobrého kamaráda či rodinu,která daleko dřív,než já sám,pozná,že se něco děje...a mít připraveno alespoň nějaké uzemňující cvičení,pravidlo,či akci(např masáž nebo řízek nebo něco jiného..)

ale v podstatě:krizí se musí projít,jde o to jen s co nejmenšími šrámy a škodami

když padám do propasti,tak asi nebudu číst knihu
věř ale,že tento pád je léčivý a osvobozující
Ja krásné,když vše kolem svítá-také svítat

JSEM-SILOU PŘEDSTAVIVOSTI!
........................................................
teonik
 
Příspěvky: 821
Registrován: sob 12. lis 2011 8:18:16
Bydliště: havířov

centrum pomoci při psychospirituální krizi

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. srp 2012 14:17:00

http://www.diabasis.cz/

Diabasis – pomoc v psychospirituální krizi

Občanské sdružení Diabasis působí v ČR již od roku 2004 a sjednocuje zájem odborníků (psychologů, psychiatrů, psychoterapeutů a dalších pomáhajících profesí) i laiků. Hledá odpověď na stále aktuálnější potřebu informovanosti, uznání legitimnosti a podpory pro ty, kteří procházejí psychospirituální krizí. V roce 2010 se na organizaci obrátilo 71 klientů, kterým byla zprostředkována adekvátní odborná pomoc.

O. s. Diabasis se zabývá především

•diagnostikou a nabídkou terapeutické pomoci pro osoby s psychospirituální krizí;
•osvětou v oblasti duševního zdraví;
•vzděláváním pro odbornou i laickou veřejnost.

Od svého vzniku v roce 2004 buduje Diabasis síť spolupracujících psychoterapeutů v Praze i celé ČR, kteří se pravidelně vzdělávají v problematice psychospirituální krize a jsou schopni profesionálně provádět klienty tímto nelehkým obdobím vnitřní proměny a podporovat je při obnovování rovnováhy, růstu a v pozitivním vývoji k vyšší integraci osobnosti a plnějšímu zdraví.

Pro blízké osob v psychospirituální krizi

Sdílet život s člověkem, který prochází psychospirituální krizí je často náročné pro všechny zúčastněné. Osoba samotná i její nejbližší věnují hodně energie i času přizpůsobení se změnám, které krize přináší do jejich života, často jsou konfrontováni s vlastními emocemi a omezeními. Vztahy, které se zdály být stabilní, jsou ohrožovány náhlými změnami zájmů a chování osoby v psychospirituální krizi, které si často žádají nevítané přízpůsobování ze strany přátel a rodiny.

Jak se může psychospirituální krize u vašeho blízkého projevovat?

•změnou denních návyků, změnou vzhledu;
•odchodem do ústraní, sebezkoumáním a přemýšlivostí;
•odmítáním běžného světa jako příliš triviálního a světského, způsobené velkým zaujetím novými zážitky a vhledy;
•změnou zájmů, potřebou diskutovat o svých nových zážitcích s blízkými;
•obviňováním okolí nebo okolností za jejich potíže, které doprovázejí transformační proces psychospirituální krize;
•velkým zaujetím tématem smrti;
•změnou sexuální apetence;
•zdůrazňeným vnímáním intuice, synchronicit a mimosmyslového vnímání.

Jak se můžete cítit, pokud jste přátele a příbuzní osoby v psychospirituální krizi

•odmítat, že by cokoliv bylo špatně;
•cítit se zmateně;
•cítit se bezmocně;
•bát se;
•cítit se v ohrožení;
•obviňovat sebe sama;
•cítit stud;
•mít potřebu situaci hodnotit nebo hledat viníka;
•odmítat kontakt se svým blízkým.

Jak můžete pomoci, pokud jste přátele a příbuzní osoby v psychospirituální krizi

•uvědomit si své odhodlání blízkému pomoci;
•podpořit transformační proces v jeho rozvoji s důvěrou a trpělivostí;
•s blízkým komunikovat otevřeně;
•odložit potřebu hodnotit;
•nabízet častou podporu a ujištění, včetně fyzického kontaktu;
•využívat svou intuici a pocity;
•dovolit si být flexibilní, otevřený, naslouchat druhému.

Co můžete udělat sami pro sebe, pokud jste přátele a příbuzní osoby v psychospirituální krizi

•vzdělávat se;
•říci si o podporu pro sebe sama;
•stanovit si míru, ve které jste schopni a ochotni se účastnit na procesu změny Vašeho blízkého;
•opustit přesvědčení, že je možné situaci kontrolovat nebo „vyřešit“;
•věnovat se aktivitám, které Vám přinášejí posilu a úlevu;
•využít situaci k práci na sobě samém;
•sledovat své vlastní potřeby a být laskavý sám k sobě.

Zdroj: Grof, Stanislav; Grof, Christina: Nesnadné hledání vlastního já. Praha, Chvojkovo nakladatelství 1999, ISBN 80-86183-10-6
Návštěvník
 

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. srp 2012 14:18:15

Teoniku, děkuji.

Průběhy ovšem nemusí být tak silné. Někdy jsou to jen vize, které se dostavují samy od sebe. Když se neví, že se to týká nějakých ezoterických záležitostí, tak se pak chodí od jednoho doktora k druhému, kteří mohou jen konstatovat, že tělo i duch jsou v naprostém pořádku, že vize nemají důvod vznikat (a nebo i jiné prožitky, než jsou vidiny).
Návštěvník
 

projevy psychospirituální krize

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 28. srp 2012 14:22:33

Psychospirituální krize

Psychospirituální krize je transformativní proces s léčivým potenciálem, který může mít vnější podobu psychózy, ale neměl by se zaměňovat s psychózou jako duševní poruchou. Využití adekvátních terapeutických metod může u osob v psychospirituální krizi napomoci k vyšší integraci osobnosti a plnějšímu zdraví. Jedno ze základních poselství tohoto souboru příznaků je, že za jistých okolností je normální mít „nenormální“ zážitky. Psychospirituální krize je, i přes své bouřlivé a neobvyklé projevy, fází osobního rozvoje jedince, která má potenciál spouštět pozitivní změny a při citlivém a profesionálním provázení vede k lepší integraci osobnosti.

Definice psychospirituální krize

Psychospirituální krize je v oblasti duševního zdraví poměrně novým pojmem. Jde o náročné období v životě jedince, které se projevuje epizodami neobvyklých zážitků, které zahrnují změny vědomí, vnímání, emocí a myšlení. V těchto zkušenostech se výrazně projevuje přesah do té doby obvyklých hranic prožívání sebe sama s častým výskytem transpersonálních (přesahujících běžné hranice vnímání sebe sama) nebo spirituálních (duchovních) zážitků. Psychospirituální krize nastává tehdy, když je průběh a projevy osobního rozvoje jedince příliš intenzivní a on přestává své zážitky zvládat zároveň se svým dosavadním fungováním.

Koho se psychospirituální krize týká?

•může nastat u osob v každém věku;
•záleží více na vnitřních faktorech;
•procento lidí s psychospirituální krizí v populaci není známo, ale je odhadováno, že psychospirituální krizí prochází přibližně 15% pacientů hospitalizovaných v psychiatrických léčebnách s diagnózou psychóza.

Co psychospirituální krizi spouští?

•extrémní zážitky (ohrožení života, extrémní fyzická zátěž atd.);
•silné emoční prožitky (např. ztráta blízké osoby, traumatizace, zamilování);

•intenzivní meditační nebo jiná duchovní praxe;

•užití psychedelických látek za nevhodných okolností;

•série životních nezdarů;

•náhlá ztráta obvyklé životní struktury a nemožnost ji nahradit něčím jiným;

•a další mezní zážitky.

Příznaky psychospirituální krize

Co se při psychospirituální krizi děje?

•projevy jsou velmi individuální;
•energetické prožitky v těle;
•tělesné prožitky podobné závažným zdravotním stavům, např. infarktu,
•smyslové vjemy, které ostatní lidé nevnímají (zvuky, tvary, barvy, světla),
•předtuchy;
•zážitky propojení s mytologickými a archetypálními fenomény;
•a další zážitky parapsychologického a mystického charakteru.

Psychospirituální krize nebo psychóza?

•pro další nasměrování osoby s psychospirituálními zážitky, které jí ztěžují běžné fungování je důležitá odborná diagnostika;
•osoba v psychospirituální krizi na zážitky, ať jsou sebedramatičtější, nahlíží jako na psychologický proces (naproti tomu osoba trpící psychózou vnímá své prožitky jako platnou realitu);
•osoba i v akutní psychospirituální krizi je schopna navázat spolupráci a terapeutický vztah s pomáhajícím profesionálem (naproti tomu, člověk v akutní fázi psychózy má s navázáním spolupráce potíže a léčba často musí na začátku probíhat proti jeho vůli).

Léčba psychospirituální krize

Na začátku prochází klient diagnostikou (viz výše).

Pokud jde o psychospirituální krizi, odborné psychoterapeutické doprovázení podpoří transformativní a sebeléčivý potenciál těchto zkušeností a s nimi spojených vnitřních procesů. Terapeuticky zvládnutá psychospirituální krize může vést k vyšší integraci osobnosti.

http://www.diabasis.cz/psychospiritualni-krize/
Návštěvník
 

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod rosada » ned 23. zář 2012 11:49:26

Centrum je asi lepší než kniha, protože se komukoliv můe stát cokoliv. Jedna příručka to nevyřeší. To je jako mít útlou příručku pro manželskou krizi, a při tom Je někdy rozvod lepším řešením než usmíření.
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1241
Registrován: úte 20. zář 2011 10:22:05

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 23. srp 2017 10:50:45

Návštěvník
 

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 23. srp 2017 11:05:36

Rozhovor Petra Procházky se Stanislavem Grofem


Ve své bývalé vlasti České republice jste znám především jako autor a popularizátor metody holotropního dýchání. Můžete charakterizovat podstatu této metody?
Holotropní dýchání je metoda sebepoznání, kterou jsem vyvinul společně s manželkou Christinou. Je to v podstatě metoda - technika, která používá mimořádného stavu vědomí. Ten stav je navozen velice jednoduchými prostředky - zrychleným dýcháním a velmi intenzivní muzikou. Tato hudba většinou vychází z domorodých kultur, jako jsou například africké bubnování, muzika z Bali, rituální hudba Tibetu nebo súfijské zpěvy. Už sama tato hudba předznamenává nástup transu, který se stupňuje především zrychleným dýcháním.

Co se tím vlastně lidem navodí? Jaký je účel vaší metody?
Prvotní podstatou je navodit mimosmyslový stav vědomí, v němž se začínají vynořovat vzpomínky, které mají vysoký emoční náboj, například nedokončené věci z raného dětství. Řada lidí prožívá porod nebo prenatální traumata. Nejzajímavější na této metodě je, že tyto zážitky potom otevřou bránu do spirituálních mystických dimenzí. Něco podobného bylo dříve popsáno například v literatuře o józe, v různých školách buddhismu nebo v taoismu.

Jaký to má zpětný vliv na pacienta?
Mé vzdělání je klinický psychiatr, čili mne zajímá terapeutický neboli léčebný účinek. Tuto terapii používáme při léčbě řady emočních či psychosomatických potíží. Mnoho lidí však využívá této techniky také k hlubšímu vlastnímu sebepoznání.

Mohou se tím tedy odstranit problémy, jejichž původ i příčina jsou neznámy?
V současné době se praktikuje psychoterapie většinou verbálně. Lidé se při rozhovoru snaží dobrat zážitků rekonstrukcí nepřímo, například analýzou snů anebo tzv. »prožitkovou terapií«, jako je třeba tvarová terapie, kdy se pracuje s tělem. Tyto terapie však probíhají v normálním stavu vědomí. Při holotropním dýchání se naopak hluboce změní právě stav vědomí.

Tyto zážitky jsou velice intenzivní, hluboké, lidé o tom nepříliš rádi hovoří…
Já jsem si nevšiml, že by o tom lidé neradi hovořili. Spíše si myslí, že ten, kdo to neprožil, může jen těžko pochopit, oč se jedná. Čili jsou selektivní v tom, s kým o tom hovořit a s kým nikoli.

V čem je tato metoda odlišná od standardní praxe?
Naše kultura má velice úzké pojetí toho, co je normální. Celá psychiatrie a psychologie má model, který se omezuje na postnatální biografii, tj. to, co se nám stalo v dětství, útlém dětství, později v životě, a také na tzv. freudovské individuální nevědomí. Technikou holotropního dýchání se pacient dostává do stavu, jenž Carl Gustav Jung nazýval »kolektivní nevědomí« či karmické zážitky.

Řídí se kurz holotropního dýchání podle nějakého pevného rámce?
Existuje pouze zevní rámec. My většinou pracujeme ve skupinách. V nich si lidé vyberou partnera, polovinu vedeme my a druhá polovina asistuje. Navíc tam vždy máme několik pomocníků, kteří už tímto tréninkem prošli. Pokud se kterémukoli z kritiků transpersonální psychologie podaří předložit přesvědčivé, střízlivé a realistické materialistické vysvětlení mimořádného světa holotropních zážitků, budu první, kdo to přivítá a vysloví mu své uznání.

Začíná se jakýmsi relaxačním úvodem, pak volně navazuje vybraná hudba, čímž postupně přecházíme do onoho zrychleného dýchání. Ti lidé pak pracují většinou sami se svým dechem. My intervenujeme, jenom když je to vážně zapotřebí - například když se člověk začne pohybovat, interferovat s ostatními účastníky, nebo když úroveň jeho strachu je tak veliká, že to vyžaduje nějakou naši podporu.
První dvě hodiny sezení probíhají tak, že lidé leží klidně na matracích se zavřenýma očima, zrychleně dýchají a přitom sami zpracovávají vynořující se zážitky. V případě, že ono dýchání samo něco nevyřeší, máme zvláštní způsob tělesné práce, jenž pomáhá uvolnit zbytek potlačených emocí či blokovaných energií.

Jak se dostanou zpětně do normálního stavu? Je nutná nějaká speciální příprava?

Ne. Všechno je spontánní. Prožitky se stupňují, kulminují, až dochází k bodu, kterému říkáme »break through« - průlom. Pak se stav zcela spontánně zklidňuje. Většina lidí skončí ve velice relaxovaném, meditačním stavu. Hudba je stále klidnější a klidnější…

Může to u slabší povahy zanechat i negativní zážitek?
V takovém případě je právě potřeba naše psychologická podpora, protože tyto zážitky mohou být opravdu traumatické - například když se v transu vynoří vzpomínky na fyzické či sexuální zneužití.

Takže trvalé negativní zážitky můžete opravdu vyloučit?
Já jsem se s tím dosud nesetkal.

Jak jste na tuto metodu či techniku přišel? Přece nespadla z nebe…
Prvních dvacet let mé psychiatrické praxe jsem se věnoval terapeutické práci pomocí psychedelických látek. To byla tehdy neobvyklá oblast studia. Můj zájem vyvstal zcela neočekávaně a velmi dramaticky v roce 1956, pouhých pár měsíců po absolvování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v tehdejším Československu. Dobrovolně jsem se přihlásil na psychiatrické klinice téže fakulty k pokusu s LSD. Zážitek při tomto pokusu hluboce ovlivnil můj osobní i profesionální život a inspiroval mě k celoživotnímu závazku zkoumat vědomí. Nejdříve v Pražském výzkumném ústavu a od roku 1967 v USA. Vedl jsem po sedm let poslední program psychedelického výzkumu ve Spojených státech. A tato metoda vznikla právě na základě tohoto výzkumu.

Můžete být konkrétnější?
Ačkoli jsem se zajímal o celé spektrum mimořádných stavů vědomí, největší osobní zkušenosti jsem získal v oblasti psychedelického výzkumu, s terapií jedinců, kteří spontánně prožili tzv. »psychospirituální krizi«. Při psychedelické terapii se mimořádné stavy vědomí navozují chemickými prostředky, kdežto psychospirituální krize se vyvíjí spontánně z neznámých příčin uprostřed běžného života.
V našem výzkumu jsme při léčbě pacientů pracovali s přírodními i chemickými psychedelickými látkami; byly to třeba LSD, psilocybin, peyotl, meskalin, konopí (THC), metylendioxyamfetamin (MDA), ayahuasca a další, a zkoumali jsme jejich terapeutické účinky. V průběhu léčby se často stávalo, především při odeznívání těchto látek, že ve stavu pacienta zůstávalo pořád ještě něco nevyřešeného, řekněme silné emoce či nějaké fyzické symptomy. A v některých případech mne lidé žádali, abych s tím něco udělal. Jednalo se například o bolest v rameni, kdy chtěli, abych to nějakým způsobem masíroval nebo tlačil na to místo. Když jsme to praktikovali, vynořily se velice silné emoce, jako třeba agrese, výraz agrese, velice silný třes. Potom byl v několika minutách ten člověk v úplně jiném stavu - relaxovaný, bez oněch předchozích potíží. Několikrát se potom stalo, že když jsme s pacientem takto tělesně pracovali, začal velice rychle dýchat. Při následných rozhovorech nám všichni takto »rozdýchaní« pacienti popisovali, že právě to silné a rychlé dýchání je vrátilo zpátky do toho sezení, ačkoli farmakologický účinek té které psychedelické látky už tam nebyl, tak to dýchání samo vytvořilo velice intenzivní změněný stav vědomí. Potom, když už jsme nemohli s těmi látkami pracovat z legálních (administrativních) důvodů, tak jsem si vzpomněl na tato pozorování. Experimentálně jsme pak došli k tomu, že dýchání, hudba a práce s tělem dokáží vyvolat velice silné stavy. Výhodou je, že ty stavy jsou daleko lépe kontrolovatelné, než když se jedná o psychedelické látky. Lidé se sami musí přičinit, aby se dostali hlouběji - čili kdykoli si to mohou rozmyslet a zpomalit ten vývoj, což s psychedelickými látkami není možné.
Sezení začalo neuvěřitelným vzrůstem pudových sil. Vlny orgastických sexuálních pocitů se střídaly nebo kombinovaly s agresivními výbuchy obrovské síly. Měl jsem pocit, že jsem uvízl v jakémsi ocelovém soukolí, které hrozí umačkat mě k smrti, a přesto mě tento proud životní energie též fascinoval a strhával. Mé zorné pole planulo celým spektrem červeně, jejíž děsivé zabarvení vzbuzovalo posvátnou bázeň. Nějak jsem vycítil, že symbolizuje mystickou sílu krve, která zvláštním způsobem sjednocuje lidstvo všech dob.

Takže se dá říci, že jako u mnoha velkých objevů zde sehrála roli náhoda?
Je možné, že bez administrativního zrušení psychedelického výzkumu bychom pokračovali jiným směrem.

S jakým ohlasem se tato vaše terapeutická metoda tehdy setkala a jaký ohlas zaznamenáváte v současné, řekněme, poněkud již liberálnější době?
Ve Spojených státech byl a i v současné době stále je velký zájem. Také v řadě jiných zemí. S manželkou děláme tzv. trénink (Grof Transpersonal Training Program, pozn. autora), kde cvičíme odborníky, kteří se chtějí naučit vést holotropní skupiny. Tomuto výcviku se teď s manželkou věnujeme přednostně. Většinou jsou to přednášky a semináře pro psychiatry, psychology a terapeuty. Tyto tréninkové skupiny máme v USA, Argentině, Brazílii, Austrálii, Španělsku a Itálii.

A v České republice?
V Čechách ještě momentálně výcvik nemáme. Už je tady ale dvanáct lidí, kteří prošli celým holotropním tréninkem.

Nesetkává se tato vaše metoda u odborné veřejnosti s nevolí? Není pro odborníky příliš kontroverzní?
Ani ne. Samozřejmě, psychiatři starého typu se proti tomu brání, protože je to přeci jenom odlišné od toho, pod čím si normálně představují terapii - což je sedět u stolu a povídat si, nebo ležet na gauči a volně asociovat. Naše holotropní sezení se podobají spíše šamanským rituálům nebo tomu, co vidíme u domorodých národů v podobě »obřadů přechodu«. Jsou tam intenzivní emoce, velice intenzivní výraz fyzických energií. Čili to vypadá docela jinak než tradiční psychoterapie.
Ještě větším důvodem pro odpor tradičních psychiatrů je moment, že vzpomínky pacientů jdou před vlastní početí až do zmíněného jungovského »kolektivního nevědomí«. Lidé prožívají věci z jiných století, z jiných zemí, jsou tam často prožitky setkání s archetypálními, mytologickými figurami, božskými bytostmi z různých kultur, reinkarnační zážitky a tak podobně. Dnešní psychiatrie nedělá žádný rozdíl mezi mystickým - spirituálním zážitkem a zážitkem psychotickým. A to je velice hluboký omyl. V Americe je zřejmě společnost v tomto směru jiná, liberálnější, ale naše odborná veřejnost, vyrostlá v exaktní vědě, jakmile slyší o spiritistických zážitcích či minulých životech, tak ihned počnou vstávat vlasy na hlavě a okamžitě se začne bránit stylem: Ne ne ne, vymýšlíte si, jsou to nepodložené bláboly… Je zapotřebí studovat především fenomény, které se objevují, nemít pouze představu o tom, co je dovoleno, co není dovoleno, co je možné či nemožné. Podívejte se - fyzika a fyzikové sami prošli v prvních třiceti letech dvacátého století obrovskou revolucí. A tato revoluce byla založena na mnohem menších stupních pozorování. Výsledky mého výzkumu a současného výzkumu vědomí obecně v zásadě potvrzují a podporují názory starých spirituálních filozofií a mystických tradic, ať už buddhismu, védánty, taoismu, súfismu, gnóze, křesťanské mystiky, kabaly a řady dalších propracovaných duchovních systémů. Jsou přitom ale v pronikavém rozporu s nejzákladnějšími předpoklady materialistické vědy, pokud jde o vědomí, podstatu člověka a skutečnosti. Nicméně výsledky těchto výzkumů jasně dokazují, že vědomí není produktem mozku, nýbrž prvotním principem bytí, a že hraje rozhodující roli při vzniku světa jevů. Moderní výzkum vědomí v podstatě potvrdil základní principy filozofie věčnosti. Co má být považováno za zdravé, normální či racionálně oprávněné, kriticky závisí na okolnostech a na kulturním nebo historickém kontextu. Zážitky a chování šamanů, indických jogínů a sádhuů či hledačů duchovna v jiných kulturách by byly, měřeno západními psychiatrickými standardy, dostačující pro diagnózu psychózy. Naopak, nenasytné ambice, iracionální kompenzující popudy, posedlost technologií, moderní závody ve zbrojení, bratrovražedné války či revoluce a povstání, které jsou brány jako normální na Západě, by indický mudrc viděl jako příznaky úplného šílenství.

To už se ale dotýkáme nehmatatelné nevědecké roviny…
Ale spirituální filozofie a mystické tradice minulosti byly a jsou často zavrhovány a dokonce zesměšňovány s odůvodněním, že jsou »iracionální« a »nevědecké«. To je nepodložený, nezasloužený a neopodstatněný úsudek.
Řada velkých duchovních soustav je výsledkem staletí trvajícího hlubinného zkoumání lidské psychiky a vědomí, které se v mnoha směrech podobá vědeckému výzkumu. Tyto systémy nabízejí podrobné návody, týkající se metod, jak navodit duchovní zážitky, na nichž staví své filozofické úvahy. Systematicky shromažďovaly poznatky získané pomocí těchto zážitků a ověřovaly jejich platnost obvykle po dobu mnoha staletí. Přesně takových postupů je zapotřebí k získání platných a spolehlivých znalostí v jakékoliv oblasti vědeckého snažení.
Necelé století, budeme-li výzkum vědomí počítat od C. G. Junga, je pro hodnocení výsledků stále pouze zlomkem ve vývoji moderní psychiatrické vědy ve srovnání s vámi uváděnými starými učeními.
Způsoby sebezkoumání umožňující takové moderní ověření, jak je praktikuji já při holotropním výzkumu a mnoho vědců tzv. otevřeného nového výzkumu, nevyžadují týž stupeň angažovanosti a osobní oběti jako staré duchovní praktiky. Jsou tak přístupnější a praktičtější pro lidi žijící na Západě, spoutané složitostí moderního života. Zatímco užívání psychedelických látek bylo zneváženo široce rozšířenými a nekontrolovanými pokusy a v současné době je regulováno řadou administrativních a právních omezení, holotropní dýchání je metoda přístupná všem, kdo se o sebezkoumání zajímají. Zkušenosti z našich seminářů pořádaných po celém světě a zpětná vazba od několika tisíc lidí, kteří prošli naším výcvikem a nyní sami vedou programy holotropního dýchání, mě přesvědčily o tom, že tato pozorování jsou plně opakovatelná, a tedy vědecky prokazatelná a ověřitelná. Já věřím, že kdyby se psychiatři opravdu systematicky zabývali zážitky lidí, které se vynořují například právě při holotropním dýchání (jsou samozřejmě i jiné metody), došlo by k radikální revizi psychiatrie a psychologie. Tato »revoluce« by se přinejmenším ve svém rozsahu podobala tomu, co se stalo ve fyzice oněch prvních třicet let minulého století.
Je zajímavé, uvědomíme-li si, že dokonce změny v duchu doby a v módě mohou občas vést k tak velkým odchylkám od předchozích norem, že by byly považovány za patologické, kdyby se vyskytly u izolovaných jedinců v původním kontextu.
Stanislav Grof, Za hranice mozku

Dotýkáme se filozofických témat, psychospirituální krize jedince, mimořádných stavů vědomí, metody - techniky holotropního dýchání, nicméně vy se vyjadřujete spíše o »holotropních stavech vědomí«…
Lidské vědomí může být hluboce pozměněno různými patologickými procesy - poraněním mozku, otravou jedy, infekcemi či degenerativními a oběhovými mozkovými procesy. Takové stavy mohou zajisté vyústit do hlubokých mentálních změn, jež lze zahrnout pod pojem mimořádných stavů vědomí. Ve skutečnosti však způsobují »triviální delirium« nebo »organické psychózy«. Tyto stavy, jakkoli jsou klinicky významné, pro výzkum vědomí jako celku nejsou až tak podstatné. Pro lidi trpící blouznivými (delirantními) stavy je charakteristické, že jsou dezorientovaní. Mohou být zmatení do té míry, že nevědí, kde a kdo jsou, ani jaký je měsíc či rok. Typicky vykazují narušení intelektuálních funkcí a trpí následnou amnézií - nepamatují si, co prožili.
Můj prvotní cíl je zaměřen na velkou významnou podskupinu mimořádných stavů vědomí, pro něž nemá současná psychiatrie specifické označení. Jsem totiž pevně přesvědčen, že si zaslouží, aby byly odlišeny od zbytku a zařazeny do zvláštní kategorie, pro níž razím název »holotropní«. Je to složený výraz, který doslova znamená »orientované směrem k celistvosti«. Z řeckého »holos - celý« a »trepein - pohybující se směrem k něčemu«. Význam tohoto pojmu naznačuje, že ve svých běžných stavech vědomí nejsme ve skutečnosti celiství - jsme fragmentováni a ztotožňujeme se pouze s malým zlomkem toho, čím opravdu jsme.

A čím opravdu jsme?
Samozřejmě jsme všichni jedinečné osobnosti. Jde o to, otevřít a uvědomit si celé své vědomí. Holotropní stavy charakterizuje specifická proměna vědomí spojená se změnami vnímání ve všech smyslových oblastech, s intenzivními a často neobvyklými emocemi a s hlubokými změnami procesu myšlení. Jsou obvykle provázeny škálou intenzivních psychosomatických projevů a nekonvenčních forem chování. Vědomí se od základu mění, není však narušeno, jak je tomu v případě delirantních stavů. Při holotropních stavech zakoušíme průniky jiných rozměrů bytí, jež mohou být velice intenzivní, dokonce i ohromující. Důležité a příznačné je, že si zachováváme úplnou orientaci a neztrácíme zcela styk s běžnou skutečností. Prožíváme současně dvě různé reality.
A pak, bez výstrahy, nastala náhlá změna. Cítil jsem, že jsem obklopen něčím nevýslovně odporným, topil jsem se v nějaké archetypální žumpě s esencí živočišného odpadu všech věků. Zdálo se, že mě celého prostoupil odporný puch. Ústa jsem měl plná výkalů, až jsem se zajíkal. Opakovaně se objevovaly scény složitých labyrintů kanalizací celého světa. Cítil jsem, že důvěrně znám biologický odpad všech metropolí světa s každou žumpou a každým kanálem. Bylo to otřesné setkání s tím nejhorším, co biologický život produkuje - výkaly, odpad, hnis, rozklad a hnilobu.
Uprostřed tohoto otřesného estetického hororu mi problesklo hlavou: To, co prožívám, je typická reakce dospělého člověka. Dítě nebo pes by mohli reagovat úplně jinak. Zcela jistě existuje mnoho forem života - bakterie, červi, larvy hmyzu - pro které by toto bylo velmi vyhovující prostředí, kde by se mohly rozvíjet. Pokusil jsem se naladit na takový postoj a prozkoumat toto prostředí z jejich pohledu. Postupně jsem začal být schopen akceptovat toto místo a jistým způsobem v něm nacházet zalíbení.
(Záznam z osobního sezení s vysokou dávkou LSD.)
Stanislav Grof, Dobrodružství sebeobjevování

Cosi jako šamanské vize, kdy je šaman vědomím v jakémsi jiném rozměru a zároveň je schopen své vize racionálně popsat, sdělit?
Ano, například. Mimořádné změny smyslového vnímání představují velice důležitý a charakteristický prvek holotropních stavů. Emoce spojené s holotropními stavy zabírají široké spektrum sahající daleko za hranice našich běžných zážitků. Od pocitů extatického vytržení, nebeského blaha a míru, až po epizody propastné hrůzy, strachu, totálního zoufalství, viny a jiných forem krajního emočního utrpení. Tyto prožitky mohou být tak intenzivní, že odpovídají popisům pekelných muk v některých velkých světových náboženstvích. Tělesné pocity provázející tyto stavy jsou podobné. Mohou to být pocity mimořádného zdraví a síly, blaha, až orgastické sexuální pocity obrovské intenzity, ale stejně tak i krajně nepříjemné situace, jako jsou mučivé bolesti, tlaky, nevolnost, závrať, dušení a podobně.

Stále jsme ale, jak se říká, při smyslech?
Samozřejmě při prvním navození holotropního stavu jsme šokováni intenzitou emocí, které v sobě objevíme. Ovšem po uvědomění si sama sebe můžeme pronikat stále hlouběji a snadněji. To je právě asi nejzajímavější součást holotropních stavů - jejich účinek na procesy myšlení. Intelekt není oslaben, ale funguje způsobem, který se významně liší od jeho běžné činnosti. V tomto stavu se sice nemůžeme spolehnout na svůj úsudek o běžných praktických věcech, můžeme však být doslova zahlceni pozoruhodnými novými informacemi o celé řadě témat. Jsme schopni hlubinného psychologického vhledu do své vlastní osobní minulosti, nevědomé dynamiky, emočních potíží a mezilidských vztahů. Můžeme zažít i mimořádná odhalení týkající se různých aspektů přírody a vesmíru, které zcela překračují naše vzdělanostní a intelektuální pozadí.
Nejzajímavější vhledy umožněné holotropními stavy se ovšem týkají filozofických, metafyzických a spirituálních otázek. Můžeme zažívat sledy psychospirituální smrti a znovuzrození, mimotělní zážitky, při nichž si vědomí zbavené tělesnosti podržuje schopnost optického vnímání a může přesně pozorovat události v bezprostředním okolí těla i na různých vzdálených místech.
… Pak jsem měl velmi realistický pocit, že jsem orlem. Vznášel jsem se a zkušeně využíval vzdušných proudů i nepatrných změn v poloze křídel. Očima jsem sledoval oblast v hloubce pod sebou a hledal jsem kořist. Všechno na zemi vypadalo zvětšené, jako bych se díval dalekohledem. Dokázal jsem rozeznat i ten nejmenší detail terénu. Zdálo se mi, že reaguji na změny ve zrakovém poli. Když jsem zpozoroval pohyb, bylo to, jako by mé oči náhle znehybněly a zaostřily se na něj. Bylo to něco jako pohyb tunelem nebo dlouhou úzkou trubkou. Pocit, že tento zážitek přesně odpovídá mechanismu vidění dravých ptáků (něco, o čem jsem nikdy nepřemýšlel, ani se o to nezajímal), byl tak přesvědčivý a podmanivý, že jsem se rozhodl jít do knihovny a prostudovat anatomii a fyziologii jejich zrakového systému. Zjistil jsem, že poloha čočky umožňuje dravým ptákům zvětšené vidění a že mají také schopnost bifokálního vidění. (Ze sezení s podáním LSD člověku, který se vážně a systematicky zabýval sebepoznáním.) Stanislav Grof, Dobrodružství sebeobjevování

Podobně probíhalo mé zasvěcení od indiánského šamana. Také jako bych při obřadu sledoval jiná místa a přitom se všeho naprosto vědomě účastnil. Přestože jsem neustále byl na jednom místě, navštěvoval jsem své známé tisíce kilometrů daleko. Ti se po čase po mém vyprávění nevěřícně podivovali, jak jsem všechno, co tehdy prožívali, mohl vědět a vidět.
Ano. Holotropní zážitky lze navodit řadou různých starých a primitivních posvátných technik, které kombinují různými způsoby bubnování, chrastění, zvuky zvonků či gongů, zpěvy, různými tanci a podobně. Mohou obsahovat i delší společenskou a smyslovou izolaci, půst, nedostatek spánku, dehydrataci, někdy i drastické tělesné zásahy. Zvlášť účinnou posvátnou technikou bylo rituální požívání psychedelických rostlin.

Musí tyto procedury vždy provázet navození holotropních stavů?
Ne vždy. K epizodám holotropních stavů měnící se hloubky a trvání může dojít také spontánně bez zvláštní zjistitelné příčiny a často proti vůli dotyčných osob. Bohužel, vzhledem k tomu, že moderní psychiatrie nečiní rozdíl mezi mystickými či spirituálními stavy a psychotickými epizodami, bývají tito lidé diagnostikováni jako duševně nemocní, bývají hospitalizováni a podrobováni rutinní farmakologické léčbě. Pokud však někdo tyto stavy správně pochopí a pokud se těm, kdo je prožívají, dostane podpory zkušených terapeutů, mohou epizody tohoto druhu vyústit v psychosomatické uzdravení, duchovní otevření se a celkovou pozitivní proměnu osobnosti.
Jedinci, kteří úspěšně integrovali své vnitřní zážitky, se blízce seznámili s oblastmi duše. Tito lidé jsou pak schopni předávat toto vědění druhým a vést je na jejich duševní cestě. V mnoha kulturách Asie, Austrálie, Polynésie, Evropy, Jižní a Severní Ameriky byla tato úloha tradiční funkcí šamanů. Dramatické zasvěcovací zážitky šamanů, obsahující intenzivní procesy smrti a znovuzrození, jsou vysvětlovány západními psychiatry a antropology jako ukazatele duševní choroby. Většinou jsou označovány jako šamanská nemoc a diskutovány v souvislosti se schizofrenií, hysterií či epilepsií.


Vy vždy rozlišíte mystické či spirituální stavy od psychotických?
Dá se říci, že ano. Intenzivně a dlouhodobě se zajímám o všechny kategorie holotropních stavů vědomí a s mnoha z nich mám významné osobní zkušenosti. Jak jsem se již však zmínil, týkala se má profesionální práce většinou psychedelické terapie, holotropního dýchání a psychospirituání krize. A ačkoli se zážitky z těchto tří situací liší co do spouštěcích mechanismů, které je vyvolávají, zdá se, že jsou si pozoruhodně podobné svým prožitkovým obsahem a filozofickými vhledy. Jsou tedy zásadně odlišné od standardních psychotických stavů.
Řídil jsem osobně za své profesionální kariéry více než čtyři tisíce psychedelických sezení a měl jsem přístup k více než dvěma tisícům takovýchto sezení, řízených mými kolegy. Významně se na nich podílela sezení s účastí psychiatrických pacientů trpících různými druhy emočních a psychosomatických poruch, jako jsou deprese, psychoneuróza, alkoholismus a závislost na narkotikách. Jinou velkou skupinu tvořili pacienti s různými nevyléčitelnými druhy rakoviny. Cílem těchto pokusů nebylo pouze ulevit jim od stresu a silných bolestí, nýbrž také nabídnout jim příležitost dosáhnout mystických stavů, aby se jejich pomocí zbavili strachu ze smrti.
Vhledy získané při práci s holotropními stavy mají také významné dopady na způsob, jakým se v praxi stavíme k posledním obdobím vlastního života i života jiných lidí. Věříme-li, že hlavním rozměrem našeho bytí je vědomí a nikoli hmota, budeme se spíše starat o podstatu a kvalitu našeho prožitku umírání než o mechanické prodlužování života za každou cenu.

Dosažením mystických stavů ulevíme možná pocitům strachu, lze tím však vyléčit tělo?
Celý vesmír podle západní vědy je nesmírně složitým souborem materiálních částic, který se v podstatě vytvořil sám. Život vděčí za svůj vznik náhodným chemickým reakcím. Tvrdí se nám, že vědomí se vyvinulo v pozdním stádiu evoluce ze složitého souboru fyziologických procesů v centrální nervové soustavě a že je produktem mozku. Podle tohoto způsobu chápání reality je obsah naší psychiky limitován informacemi získávanými z vnějšího světa našimi smyslovými orgány od okamžiku našeho zrození. Tento postoj samozřejmě vylučuje možnost mimosmyslového vnímání, tzn. přístup k informacím jakéhokoli druhu, které nezprostředkovávají smysly, jako je telepatie, jasnovidectví nebo mimotělní zážitky s přesným vnímáním vzdálených míst.
Ovšem z dlouhodobých zkušeností a výzkumu víme, že je zde ještě jiná oblast lidské psychiky, kterou právě C. G. Jung označil jako »kolektivní nevědomí«. Tato obrovská a po předcích zděděná pokladnice různých druhů vzpomínek představuje celé historické a kulturní dědictví lidstva. Obsahuje i prapůvodní organizující principy, které řídí procesy probíhající v naší psychice, ale i obecné dění ve světě. Při holotropních stavech se obsah kolektivního nevědomí stává dostupným vědomému prožívání. Pečlivé zkoumání prenatálních a transpersonálních zážitků ukazuje, že hranice mezi individuální lidskou psychikou a zbytkem kosmu jsou libovolné a lze je překračovat. Každý z nás je souměřitelný s bytím jako celkem. Prakticky to znamená, že se s čímkoli, co vnímáme ve svém běžném stavu vědomí jako objekt, se můžeme také setkat jako s odpovídajícím subjektivním zážitkem, dostaneme-li se do holotropního stavu. Můžeme podrobně prožívat své biologické narození, vzpomínky na svůj život před narozením a dokonce i záznam o svém buněčném početí. Transpersonální zážitky mohou vyvolat příhody ze života našich bezprostředních či vzdálených předků, mohou nám zpřístupnit příhody, jež se zdají být vzpomínkami z předešlých vtělení, můžeme prožívat úplné vědomé ztotožnění s jinými lidmi, skupinami lidí, zvířaty, rostlinami a dokonce i s anorganickými předměty. Při takových zážitcích se nám může dostat zcela nových přesných informací a poznatků, jež jsme sotva mohli získat běžným způsobem ve svém nynějším životě. Tyto zážitky nám pomohou chápat a řešit problémy a neduhy celé naší osobnosti a tím samozřejmě i našeho těla.
Podle našich běžných měřítek je Albert Einstein génius, který bezesporu vysoko převyšuje svoje spoluobčany, nemluvě o primátech, jako je třeba šimpanz. Z kosmického pohledu však není mezi Einsteinem a primátem žádný rozdíl v úrovni, neboť oba jsou dokonalými jedinci splňujícími, k čemu byli předurčeni.

Ještě se vrátím k osobní šamanské iniciaci. Sám jsem byl poprvé šokovaný možnostmi vizí a vlastně celým svým stavem po obřadu, po procitnutí do běžného vědomí. Přesto, byť zprvu skeptik, jsem vše cítil bezprostředně a s jakousi nečekanou samozřejmostí. Promění vždy takovéto uvedení do holotropního stavu každou osobnost, každého jedince?
Jsem přesvědčen, že při správném a citlivém vedení ano. Prožívání transcedentálních stavů má naprosto osobitou povahu a řád, umožňuje nám překročit záhadné paradoxy, kterými se moří vědci teoretizující o hmotném vesmíru řízeném mechanickými zákony. Tento proces má v sobě jakousi samozřejmost, jednoduchost a přirozenost. Prožitkové vhledy tohoto druhu provází pocit náhlého prozření a pochopení. Vzhledem k tomu, že na této úrovni vnímáme hmotný svět jako výraz absolutního vědomí, přinášejí nám tyto zážitky nečekaná řešení některých nejobtížnějších a nejtíživějších problémů, které sužují rozum.

Setkal jste se vy s něčím nevysvětlitelným či nadpřirozeným?
Nadpřirozeným? To nemohu říci. Nevím… Ale viděl jsem a prožil sám spoustu věcí, které se nedaly vysvětlit v rámci dnešního materialistického vědeckého názoru. Když pracujete s mimořádnými stavy vědomí, jsou taková pozorování prakticky na denním pořádku. To ale neznamená, že je to cosi nadpřirozeného. Znamená to, že máme omezený koncepční rámec, kterým se na věci díváme.
Ve vědě jsem se velice často setkal s tím, že takzvaní vědci přistupovali ke svému vědeckému názoru způsobem, který se příliš nelišil od fundamentalistického náboženství. Naprosto neotřesitelně! A nepřipouštěli, že by se mohlo stát něco, co se nedá vysvětlit dnešním vědeckým názorem. Teorie a výzkum lidské psychiky je třeba odvodit z pozorování psychologických procesů a nikoli z teorie fyziků o hmotném světě. Jak kdysi vtipně podotkl brilantní myslitel Gregory Bateson: "Pokud budou vědci pokračovat v takovýchto omylech, snědí jednoho krásného dne v restauraci místo oběda jídelní lístek."
Návštěvník
 

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 03. říj 2017 9:38:13

Návštěvník
 

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 07. říj 2017 8:58:36



Kdopak za to může?
Návštěvník
 

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 29. říj 2017 13:55:14



Z TEMNOTY DUŠE… SVĚTLO - režie: Viliam Poltikovič (2017)
Návštěvník
 

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 01. led 2019 20:07:08

S psychospirituální krizí nemusíte do Bohnic, říká Michael Vančura

Obrázek

Psychospirituální krize je náročné období v životě člověka, kdy jeho psychika a často i tělo prochází dramatickou proměnou. Jedná se o zvláštní stav vědomí, kdy člověk prožívá různé neobvyklé zážitky, například má pocit, že opouští tělo, nebo si vybavuje minulé životy.

Vzhledem k tomu, že se projevy často podobají nějakému psychickému onemocnění, například schizofrenii, tak tito lidé bohužel často končí v psychiatrických léčebnách, kde se jim ale nedostává péče, kterou by potřebovali. Lidem, kteří prochází tímto procesem, v současnosti pomáhá sdružení Diabasis, s jehož zakladatelem, psychologem Michaelem Vančurou, jsme mluvili nejen o psychospirituální krizi, ale i o tom, co ji spouští.

Jak jste se vlastně k tématu psychospirituální krize dostal?

Když jsem začínal na psychiatrii, pracoval jsem na uzavřeném oddělení, kde probíhal farmakologický výzkum. Chodili k nám pacienti, kteří byli poprvé hospitalizováni s diagnózou psychóza, a já jsem měl jako psycholog za úkol s nimi mluvit. Po několika dnech se asi u poloviny z nich stav výrazně zlepšil. I když jsem jim kladl jen otázky, začali se chovat opět normálně a chtěli být propuštěni. Druhá polovina zůstala bez větší změny. Na základě této zkušenosti jsem si uvědomil, že některým pacientům s psychotickými problémy je možné pomoci poměrně nekomplikovaně psychoterapeuticky.

Krizi může zapříčinit i smrt blízkého člověka, psychedelická zkušenost v problémovém prostředí, zamilování se anebo silný sexuální zážitek.

Konkrétně to byli ti z nich, u nichž bych dnes řekl, že procházeli právě psychospirituální krizí. Dokázali brát to, co se jim dělo, jako vnitřní proces a pochopili, proč se jim děje. Poté, co jsem získal další zkušenosti v této oblasti, jsme s kolegy založili krizové centrum RIAPS, kde část našich klientů tvořili lidé s tímto souborem příznaků. Časem se ukázalo, že potřebují velmi specifické prostředí, proto vznikla myšlenka založit pro ně centrum s 24hodinovou péčí. Je to jeden z projektů Diabasis, který čeká na příležitost. V běžném provozu se věnujeme lidem, kteří procházejí nejen psychospirituální krizí, ale i lidem, kteří mají obtíže spojené s používáním psychedelik v nesprávném rámci, tedy setu a settingu, spolupracujeme s Psychiatrickou nemocnicí v Bohnicích a pomáháme s výukou v této oblasti na FF UK.

Co může psychospirituální krizi spustit?

Spouštěčem může být například intenzivní duchovní aktivita, při které dochází ke ztenčení hranice mezi vědomím a nevědomím, na které nemusí být člověk připraven. Intenzivní meditace, víkend s rodinnými konstelacemi či tantra je pro někoho zkušenost přesahující míru. Krizi může zapříčinit i smrt blízkého člověka, psychedelická zkušenost v problémovém prostředí, zamilování se anebo silný sexuální zážitek.

Obrázek

Psychospirituální krizi mohou vyvolat také traumatické okolnosti, zdravotní zátěž, operace. Existuje přibližně 12 typických spouštěčů, které lze zaznamenat na počátku takové vlny zážitků. Ale je zásadně důležité, jaké vnitřní nastavení či prostor právě dotyčný má, tedy jak je na takové zážitky připraven a jak je pružné jeho ego. Také je zásadní to, jak spirituální zážitky vnímá jeho okolí a společnost, ve které žije.

Jak se tedy samotná krize projevuje?

To závisí na tom, jak je člověk uspořádaný, jak se cítí sám se sebou, jak se má, nebo nemá rád. Jak se v sobě vyzná. Podkladem je nejčastěji osobní historie, na jejímž základě je pak možné projevy krize vysvětlit. Konkrétně se pak mohou objevit silné pocity štěstí a lásky ke všem, porozumění všemu, setkání s prožitkem, kde člověk vidí sám sebe jako bojovníka nebo pannu Marii, jde o slyšení určitého typu hlasů, vystupování z těla nebo zmatek a strach z rozpadu a zbláznění se.

Psychóza, o které mluvíme, je sama o sobě symptom něčeho hlubšího, podobně jako horečka.

To vše a mnoho dalšího může psychospirituální krize přinést. Když má člověk v sobě dostatečně široký prostor, může zážitek nechat, i když ne snadno, proběhnout jako objevování dalších částí sebe sama. Když je prostor úzký, tak silné obranné mechanizmy brání změně, průběh může být někdy hodně dramatický. A to i navenek. Někdy může mít dokonce i podobu psychózy určitého typu. Takovýto náročný proces považuji za nejzazší způsob hledání sebe sama.

U jakých lidí může tato nejzazší forma psychospirituální krize propuknout?

Psychóza, o které mluvíme, je sama o sobě symptom něčeho hlubšího, podobně jako horečka. Je to jedna z funkcí mozku a v krizové situaci může proběhnout u každého. Neplatí to ale samozřejmě o všech typech psychóz, například o schizofrenii.

Obrázek

Lidé, o kterých mluvíme, mají silné obrany vytvořené často už v dětství. Když se objeví něco neobvyklého, nedokážou připustit, že je to něco, co k nim také ještě patří. Krize vzniká, když to začnou od sebe odhánět, nebo si myslí, že je potkala nemoc, že se zbláznili a že musí něco dělat, aby se toho zbavili. Chůze proti proudu tvoří víry.

Na webu Diabasis máte motto „Krize jako příležitost.“ Může být tedy pro člověka krize pozitivní?

To záleží na tom, jak na ni nahlížíme. V Diabasis k ní přistupujeme jako k příležitosti integrovat i ty části nás samých, o kterých jsme předtím nevěděli, nebo o nich vědět nechtěli, například různé potlačené emoce, strach, různá „temná“ místa. Pokud ji tedy s asistencí odborníků lidé dobře zpracují, mají prožitek vyššího zdraví, cítí se lépe než dříve. Cítí zisk, někdy až ohromující.

Léčba pouze psychofarmaky u těchto lidí způsobí, že člověk už nemůže proces, který mu tam někde zůstal rozpracovaný, dokončit.

Mají pocit, že se jim rozšířil život, a opravdu začnou žít jinak, změní pohled na vztahy a jejich důležitost. Nebo třeba na peníze – vidí víc možností, jak je využít pro druhé lidi. Hlavně v nich ale nezůstanou temná místa, která jsou neprobádaná a která jim mohou brzdit celý život, pokud by k takové radikální situaci nedošlo. Poznají a integrují tak i své stinné stránky místo toho, aby je nevědomě žili navenek a ubližovali sobě nebo druhým.

Opravdu lidé s těmito problémy, kteří nevědí například o Diabasis, mohou skončit na psychiatrii s tlumícími léky?

Psychiatrie má svá pravidla a jedním z jejích nástrojů je medikace. Na náročnou psychoterapii není bohužel na přetížených přijímacích odděleních prostor. Musíme doufat, že probíhající reforma psychiatrie přinese změny. Ke spolupráci s Diabasis se naštěstí v posledních letech hlásí Psychiatrická nemocnice Bohnice, kde proběhlo několik seminářů na téma rozpoznání této krize. Jsme tedy občas pozváni za někým, u koho jsou rozpoznány její symptomy, a můžeme mít první kontakt ještě v průběhu hospitalizace.

To je nejlepší varianta, pokud krize vedla až na psychiatrii. Často se pak podaří, že tito lidé projdou krizí jen s minimem léků nebo zcela bez nich. Také je vyšší pravděpodobnost zkrácení pobytu, protože je s Psychiatrickou nemocnicí Bohnice dohodnuto, že tihle pacienti budou pokračovat v terapii u terapeutů Diabasis.

Jak terapeuticky pracujete s lidmi, kteří mají psychospirituální krizi s psychotickými příznaky?

Nejlepší je, když lidé za pomoci terapeuta rozpoznají, že s tím, co se jim děje, je lepší plynout a dát tomu bezpečný rámec, ne se tomu bránit, nebo to manifestovat v chování navenek. Objeví tak pro sebe bezpečnější vnitřní prostor a o to jde. Oproti tomu léčba pouze psychofarmaky u těchto lidí způsobí, že člověk už nemůže proces, který mu tam někde zůstal rozpracovaný, dokončit.

Rozhodně nejsem proti vědomé farmakoterapii. Mám opakovanou zkušenost, že léky v nižších dávkách, které ponechávají lidem průběh a souvislosti jejich procesu dostupnými, mohou pomoci k jeho snazšímu a méně dramatickému průběhu a pak i ke zpracování v následné psychoterapii. Naším snem je ale vytvořit takové centrum pro lidi s náročnějším průběhem psychospirituální krize, které by sloužilo jako bezpečné místo s celodenní péčí, ve kterém se i na člověka s „nenormálními“ příznaky pohlíží jako na normálního.

zdroj: Diabasis
Návštěvník
 

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod vostal petr » ned 06. led 2019 22:25:39

Tento člověk mi ovlivnil život víc než vlastní rodiče.


Můj život nejvíce ovlivnil medvídek Pú,

kromě toho, že je nejbohatší pohádkovou postavou s ročním příjmem 5,9 miliardy dolarů,

má tento plyšáček pronikavý vhled jemuž se v duchovní oblasti vyrovná pouze indická bohyně Kálí,

má rád med a ovládá wu wei...

"Je dnes!" řeklo Prasátko. "Můj nejoblíbenější den." řekl Pú.



PS.
18. ledna má narozeniny, tak mu nezapomente popřát a koupit med !!!
vostal petr
 

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod intago » pon 07. led 2019 8:49:22

Tady je nějaká pohádková země? Tak to jsem tu omylem :D
intago
 
Příspěvky: 130
Registrován: ned 06. led 2019 18:50:13

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod vostal petr » pon 07. led 2019 9:58:52

Jo, tady je pohádková země a omylem tady tedy nejsi,

vždyt i ty jsi zdatný pohádkář,

no ale nakonec kdo není, že jo ???
vostal petr
 

Re: Krize duchovního vývoje

Nový příspěvekod vostal petr » pon 07. led 2019 10:30:08

Pohádky jsou přece to samý co ten tvůj šaneling,
jen je to jiný způsob vyjádření archetypů,
no a vždycky pojednávaj o krizi duchovního vývoje...
vostal petr
 

Další

Zpět na Pro chvíle ztišení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron