Mlha

[rosada]

Mlha

Jasně vidím k cíli směr.
Však cesta má kde je?
Otázky prudce střílí do naděje.
Kročeje tiché snad stezku nezaplaší,
Kde déšť milosti se snáší?
Tam průsečík je věr.

Cíl už rýsuje se matně.
Proč zlézám pochyb houští?
Překážky žádné rozum si nepřipouští.
Srdce smutné domů se chce vrátit.
Cestu dlouhou na skok zkrátit.
Co dělám špatně?

Tak naději foukám průstřel,
a pokorně rovnám křídla její.
Ať zase dál k obzorům slibným spěji.
Pěšina úzká jistě ukáže se v mlází,
Vím, nepoběžím bez nesnází.
Jen blázen by to chtěl.