Cesta do věčnosti.

[Návštěvník]

Každý, ať se obrací na koho chce, mluví vlastně jen sám k sobě.

Možná proto někteří reagují jen osobně, potřebují se sami v sobě s něčím konfrontovat, nebo se prostě na někom odreagovat.

Jiným vyhovuje porovnávat svoje poznatky s ostatními, říkat, co a jak momentálně vidí - asi jako když jednotlivě procházíme krajinou nedotčenou civilizací a vzájemně si o ní vyměňujeme informace. Přitom každý ji vnímá trochu jinak, přirozeně, to závisí na místě, na kterém zrovna je.

Obě skupiny se občas ve veřejných diskusích setkávají a pak někdy bývá zajímavé to sledovat. Ve skutečnosti nikdo z nás nemá moc na vybranou, jakým způsobem zareaguje. Kdo má potřebu reagovat osobně, má k tomu řadu důvodů. Je tu i určitá úměrnost: čím víc v diskusi začne převládat osobní tón, tím bývá diskuse ostřejší, a většinou do ní míň vstupují ti, kteří takovou potřebu necítí.

[Petra]

.
Cesta do věčnosti

Vede branou srdce.
.

Já myslím, při vší úctě k Tvému názoru, drahý Jozefe, že tato cesta nevede do věčnosti.
Vždyť my už v té věčnosti jsme, ne?

dokud ma kdo jit po ceste a vejit do vecnosti ... tak do ni cesta vede. ... a je to v poradku.

Je to v pořádku. Když se někdo vnímá mimo něco, o čem slyšel, a chce tam, tak hledá cestu.

Má to háček, že do věčnosti "já" - či-li někdo - nikdy nemůže vejít.

[Petra]

Inteligentní lidé se bavěj bez tlaků, nebot zkoumají danou věc,
idioti ovšem musejí tlačit proti a kritizují danou osobu,

Samozřejmě zcela neosobně.

jinak to neuměj

[Petra]

Má to háček, že do věčnosti "já" - či-li někdo - nikdy nemůže vejít.

Nejdřív musí ego umřít
Láska = smrt

Jaká smrt?

Láska = Bytí.

[Petra]

Prostě pravicová politika, vždy začít od sebe.

Bylo by lepší to začít praktikovat a ne o tom jen psát.

Připadá mi legrační myšlenka, která mě napadá, Péťo, že kdybys Andegarda osobně poznala, že bys mu něco takového nepsala.

To bych mu to spíš asi řekla, než napsala.

Proč pořád někoho zajímá, jací jsou ostatní, aby je mohl - samozřejmě zcela neosoně (osobní je fuj, fuj neduchovní ) - kritizovat. Proč radši nenapíší něco k tématu - cesta do věčnosti.
Ale pohoršovat se - zcela ctnostně a neosobně - nad druhými, je baví víc.

[konec zvonec]

Je to v pořádku. Když se někdo vnímá mimo něco, o čem slyšel, a chce tam, tak hledá cestu.

Má to háček, že do věčnosti "já" - či-li někdo - nikdy nemůže vejít.

ovsem pravdou taky je ... ze kazdy si to musi osahat a prijit na to ... sam .... samotinky ...

[konec zvonec]

Má to háček, že do věčnosti "já" - či-li někdo - nikdy nemůže vejít.

Nejdřív musí ego umřít
Láska = smrt

se tesim ... nezni to divne?

[Petra]

Má to háček, že do věčnosti "já" - či-li někdo - nikdy nemůže vejít.

Nejdřív musí ego umřít
Láska = smrt

se tesim ... nezni to divne?

Ani ne, když si ego od toho slibuje věčnost.

[Andegard]

Každý, ať se obrací na koho chce, mluví vlastně jen sám k sobě.

Možná proto někteří reagují jen osobně, potřebují se sami v sobě s něčím konfrontovat, nebo se prostě na někom odreagovat.

Jiným vyhovuje porovnávat svoje poznatky s ostatními, říkat, co a jak momentálně vidí - asi jako když jednotlivě procházíme krajinou nedotčenou civilizací a vzájemně si o ní vyměňujeme informace. Přitom každý ji vnímá trochu jinak, přirozeně, to závisí na místě, na kterém zrovna je.

Obě skupiny se občas ve veřejných diskusích setkávají a pak někdy bývá zajímavé to sledovat. Ve skutečnosti nikdo z nás nemá moc na vybranou, jakým způsobem zareaguje. Kdo má potřebu reagovat osobně, má k tomu řadu důvodů. Je tu i určitá úměrnost: čím víc v diskusi začne převládat osobní tón, tím bývá diskuse ostřejší, a většinou do ní míň vstupují ti, kteří takovou potřebu necítí.

Snažím se, hledám, ale musel bych do toho hodně tlačit, abych to něčím vylepšil, doplnil, vysvětlil. Takže nerad přiznám jen: ba, ba, je to tak. :.)

[konec zvonec]

Ani ne, když si ego od toho slibuje věčnost.

kde by byla vecnost bez zoufani a doufani ??