Praha je planeta, je to absurdní svět labyrint osudu, každej má svůj flek v obličejích lidí čteš smích i brek uložim do rapu patetickej track
Já miluju život, život miluje mě pak věci dávaj smysl, mý dny sou žně Já buduju hudbu, hudba buduje mě beru i dám, koloběh energie
Znal jsem Michala Há, od přírody sígr vod dětství dělal bordel, vytahanej flígr jednoho dne se mi ztratil z života ven prej ho popravili u zdi bez soudu beng
Pavel Vé, velkej pankáč vydělal prachy a teď je za vodou moje dětská láska byla Barbora Ef usínal jsem s představou jak jí hobluju Es
Čet jsem vo chlapovi Petr cokoli Há kdo sledoval noviny, toho zmrda zná postupně umučil svý dítě na smrt já usínal a snil jak mu dupu na krk
Vilma Es, ta holka černá jak noc děti jí nebrali byl to cikán, tak proč seděla vedle mě a já měl tu moc nabídnout jí pomoc, potom postavit most Byl jsem trouba, jen jsem sledoval tlak tu malou tmavou holku, jak já ujíždí vlak dodnes je to ve mě, jako černej střep těžko mi pomůže o tom napsat rap
V tramvaji vyndaval chlap na ženský péro dal jsem mu pár dobrejch rad, výchovný dělo za oknem to všechno sleduje starej chlap kterejmu v životě zbyli už jen pes a chlast
Já miluju život, život miluje mě pak věci dávaj smysl, mý dny sou žně Já buduju hudbu, hudba buduje mě beru i dám, koloběh energie
Znal jsem to jelito jménem Vladimír Bé od mala to s nim mrdalo, o ou jé lítal všude po městě jak malej pes potřeboval vědět, jak je hlubokej les dalo by se říct, že byl dítě hvězd miloval život a zkusil stovky cest nikdy na nic nezatrpk a makal furt dál o deset let později už narval sál Kdykoliv vstávám ke všem svejm krávám bulshitům světa a ranním zprávám k vykladačům grafu a všem těm krávám děkuju, děkuju, děkuju, že dávám
Martin Es, toho chrání zpěv svítí mu na cestu v černočerný tmě Zato Filip Vé, živil v životě hněv hailoval po městě, chtěl vidět krev
Ali byl náš homeboy, kurva dej mi pět je mi líto že se bez tebe už točí svět srdce nám krvací, Jonny Quest odpočívej v pokoji, hej, posílám rap
Teď sleduju město z perspektivy jiný všichni jsme v právu přitom všichni jsme vinný ulice je kostel i stoka a špíny jeden den zapíjíš pohřeb, druhej křtiny
Já miluju život, život miluje mě, pak věci dávaj smysl, mý dny sou žně Já buduju hudbu, hudba buduje mě, beru i dám, koloběh energie