Kde se nachází já?

[Honzam]

ahoj Honzo
toto ti říká zlatý had?
můj zlatý had mi říká něco jiného:
Já jsem ONA a ty jsi jsi Já

To je zajímavé, mně zase říká, že já jsem ON a Ty jsi Já.

Já jako had říkám, že jsem ONA i ON. Dokud jsem jen jedno z obou, hledám druhou půlku.

[Honzam]

Pro vědomí v květině je příchod zimy smrtí a utrpením. Pro Božské Vědomí je přeměna květu v semeník se semeny a přeměna rostliny v humus věčnou hrou života a blaženou extází.

A jaký je teda v těch dvou vědomích rozdíl, když jedno obsahuje utrpení a druhé ne?

První je zúžené, osobní, druhé neomezené Boží.

Že v prvním případě je vědomí v květině a ve druhém je květina ve vědomí?

Kdo určí, jak to je? To vědomí? Proč by chtělo trpět?

Protože se chce zažívat něco lepšího, než je, proto musí zažívat i něco horšího, než je.

Zúžené Ďábelské, neomezené Boží jsou dvě vědomí. Obě jsou omezená. Ďábelské svými hranicemi a Božské svým obsahem, proto samo vědomí je tou omezeností obou.

Když se Ďábel rozpouští v Bohu, květina roste.
Když se Bůh rozpustí v Ďáblu, vznikne nová květina.
Květina je neomezená, protože může růst a zároveň se dělit.

Proč květiny občas nevratně oddělují kousíčky sebe sama? O co jim jde? Jsou přece stále těmi stejnými květinami. Nebo vlastně nejsou?

[Dan]

Kde se nachází já?
Úplně všude.

Takže vlastně i - nikde.

Rozdíl mezi advaitou a přímým poukazováním je v tom, že v advaitě se postupně zbavuje připoutaností ( vasán ) a to v dlouhodobém procesu který může trvat až roky, no a někde v průběhu dojde k uvědomění si, že není žádná oddělenost, žádná oddělená bytost a tudíž všechno je Já.

V přímém poukazování jde o překonání iluze oddělenosti, vidění skrz "já" (toho odděleného samostatného já, jiného od ostatních) a k odpadání různých přesvědčení a myšlenkových struktur dochází až poté. Tento proces je rychlejší a trvá v rozmezí dnů až týdnů.

Oba přístupy směřují ke stejnému cíli, ale ani jeden z přístupů není lepší než ten druhý. Záleží na člověku pro co se rozhodne.

[Honzam]

Já nic nemůže. Ani růst ani se zmenšovat ani se rozdělit ani se spojit a navíc existuje jen v přítomnosti. Já = vědomí = vrchol omezenosti

[Honzam]

Já jako had říkám, že jsem ONA i ON. Dokud jsem jen jedno z obou, hledám druhou půlku.

Ono je jasné, že ON je Ty a Ty jsi Já, tudíž ON je ONA a já jsem ON.

Takže je to úplně celé, žádná půlka.

ONA + ON = celý had

Jak u Tebe probíhalo to spojení dvou duší různého pohlaví? Bylo tam nějaké pohlaví dominantní? Byl to ON?

[Honzam]

Honzame, když to poctivě zkoumám, tak všechno, co bylo jiné, než JE, byl jen sen. Byl tady všemohoucí stvořitel Bůh (Láska) + já (ta) + Kristus (bližní) a v extázi se probudilo uvědomění, že tady je jenom ta Boží přítomnost, která je Láskou.
Nedokážu si vybavit, jestli bylo nějaké pohlaví dominantní, spíš bych řekla, že v tom pohlaví nehrálo vůbec žádnou roli. Pohlavní energii nasávalo srdce a měnilo ji v bezpodmínečnou lásku, takže o rozdílnost pohlaví přestalo jít.

Ale přitažlivost těch dvou půlek duší byla tak silná, že jsem byla ochotná klidně nebýt, aby ta druhá půlka duše měla místo mě Boží náruč.
A to spojení těch dvou půlek duší s Bohem bylo takovým orgasmem, že se z toho ta půlka duše, o které jsem si myslela, že jsem já, nevzpamatovala.
To, co jsem si myslela, že je moje duše a duše bližního, zmizelo a je tady jen Boží vědomí bez hranic a omezení.

Díky.

Takže ta ženská půlka (ty) byla ochotná zemřít pro tu mužskou (bližní,Kristus)?

Kdybych to měl podobně popsat u sebe, tak mužská půlka (já) byla ochotná navždy trpět místo té ženské (všechny bytosti světa).
Je tady jen tělo, kde ty bytosti všechny září jako nekonečno zářících bodů tvořících jednu zlatou zář, která to tělo oživuje. Je nádherným životem ve tvaru.

[Honzam]

Kdybych to měl podobně popsat u sebe, tak mužská půlka (já) byla ochotná navždy trpět místo té ženské (všechny bytosti světa).

Jak by mohla moje půlka trpět, když by ta druhá půlka byla šťastná ?

Jeden had je si uvědomuje tělo (spojení obou hadů) a druhý Slunce. Dohromady jsou zářícím tělem.

Je tady jen tělo, kde ty bytosti všechny září jako nekonečno zářících bodů tvořících jednu zlatou zář, která to tělo oživuje. Je nádherným životem ve tvaru.

Tak kdo tedy ve skutečnosti trpí ?

Tělo je utrpení. Slunce je blaženost. Tělo ze Slunce je krása.
Myslím si, že díky tomu útrpnému tělesnu, je ta blaženost tak krásná.

Je to asi, jako když se díváš z pekla do nebe, a proto oceníš tu nádheru. Když Ďábel takto splyne s Bohem, je to krásné.

[Honzam]

Rozumím, taky mě to takhle napadlo,

jsem Slunce a nemám tělo.

Ale i tohle je pořád ještě pohled skrz mysl.

Není to konečná pravda o tom, kdo jsem.

Je tu jen Světlo jako jedna existence a snové tvary. ???

X

Je tu jen snový tvar a Zlatá záře jako nekonečně mnoho existencí.

------------------------------------

Ty jsi sjednotila Boha a já Ďábla.
Ty jsi rozpustila Ďábla a já Boha.

[Honzam]

Když se i Ďábel stal Boží Láskou, tak oba zmizeli.
Je tady jen Přítomnost, která je Boží.

Já taky miluju sebe jako tohle pohádkové tělo. Taky bych řekl, že Bůh miluje Ďábla a z toho jsem takhle vznikl.
Je tady jen tělo, které je krásné a šťastné.

[Honzam]

Když Ďábel miluje Boha, zůstane jen Bůh.

Ďábel Ďábla nenávidí. Bůh miluje všechny Ďábly.

Když se Ďábel stane Bohem, začne všechny milovat.
Když se Bůh stane Ďáblem, začnou ho všichni milovat.

[Honzam]

láska -> mnohost (formy) -> prázdnota -> jednota (Světlo) -> láska -> ...
láska -> jednota (tělo) -> prázdnota -> mnohost (Sluníčka) -> láska -> ...

[Honzam]

láska -> mnohost (formy) -> prázdnota -> jednota (Světlo) -> láska -> ...
láska -> jednota (tělo) -> prázdnota -> mnohost (Sluníčka) -> láska -> ...

láska = mnohost (formy) = prázdnota = jednota (Světlo) = láska = ...
láska = jednota (tělo) = prázdnota = mnohost (Sluníčka) = láska = ...

láska = mnohost (formy) = prázdnota = jednota (Světlo) = láska = ... = bytí bez já
láska = jednota (tělo) = prázdnota = mnohost (Sluníčka) = láska = ... = já bez bytí

[Honzam]

láska = mnohost (formy) = prázdnota = jednota (Světlo) = láska = ... = bytí bez já
láska = jednota (tělo) = prázdnota = mnohost (Sluníčka) = láska = ... = já bez bytí

Honzo, díky! Konečně je ten rébus rozluštěn .

bytí bez já = já bez bytí

bytí - já = já - bytí
2bytí = 2já
bytí = já

[Honzam]

bytí - já = já - bytí
2bytí = 2já
bytí = já

bytí = já
existence = ego
svět = tělo

[Honzam]

bytí = já
existence = ego
svět = tělo

bytí = existence = vědomí = blaho

ego = svět = tělo = sen = peklo

Protože sen sní svou noční můru o snícím.

[Honzam]

Protože sen sní svou noční můru o snícím.

Probuzením do sna se z můry stane krásný motýl.

zlatý motýl

[Návštěvník]

Láska se pozná snadno: člověk reaguje v té situaci způsobem, jaký ten druhý právě potřebuje.
Proto mistři často odpovídají různým tazatelům na tutéž otázku různě.

Když někdo říká například Moojimu o svých trablích a o tom, co mu nejde, Moooji je mu v té chvíli úplně k dispozici.
Je dokořán otevřený tomu tazateli a všemu, o čem mluví. Když mu pak odpovídá a vysvětluje mu, co s tím a co mu může pomoci dál, volí taková slova, aby to ten druhý pochopil. Mluví co možná jeho řečí a odpovídá na té rovině, kterou je hledající schopný pochopit.

Asi skutečná láska a soucítění jsou to samé.

[co jiného..]

Asi skutečná láska a soucítění jsou to samé.

asi jako matka a dítě.

[Návštěvník]

Skutečné soucítění přichází až po osvícení. Opravdové soucítění je totiž něco jiného než lítost a vyvstává, až když je uskutečněna Pravda. Potom člověk prožívá soucit automaticky. Soucítění jde ruku v ruce s láskou.

Pokud jde o pouhou soustrast či smilování se nad někým, je v emoci obsažena určitá nadřazenost: „Musím mu pomoci, potřebuje mě. Musím se nad ním slitovat. Mé srdce je plné milosrdenství. Jsem na tom lépe než on.“

Ve skutečném soucítění není ani stopy po egu. Osvícený člověk vnímá jednotu s druhými: „Vždyť jsou stejní jako já. Oni jsou mnou a já jimi. Pokud pro ně mohu něco udělat, jsem vždy připraven.“

Láska a soucítění jsou jako nerozluční sourozenci.

http://www.universalwisdom.in/topicItem ... c_t_n_.pdf

[šelma]

Asi skutečná láska a soucítění jsou to samé.

asi jako matka a dítě.

To je připoutanost.

... Tak jako matka svým vlastním životem
chrání své dítě, své jediné dítě,
právě v tak nezměrném srdci
měl by každý chovat všechny živé tvory
a vyzařovat laskavost do celého světa ...
- Metta Sutta

To je jen obrazný popis.


Mettá (pálí, maitrí v sanskrtu) je buddhistický termín pro nepodmíněnou a nesobeckou milující laskavost zaměřenou na všechny bytosti bez rozdílu. Často se překládá také jako dobrotivost. Je přirovnávána k rodičovské lásce,
- Mettá - Wikipedie