Kde se nachází já?

[Honzam]

Hadi jsou Láskou, protože polarity duše jsou Láskou, Ty jsi Láskou, Bůh je Láskou, vše je jedním.

Nemůžeš být ztracený případ, můžeš být uvězněn jen ve svém vlastním snu.

Láskou je to Slunce. Jsem uvězněný ve vlastním těle, které září blažeností, protože to Slunce ho miluje.

[Honzam]

To je i bůh...

Uvěznil jsem ho do sebe tím, že jsem se nepostavil na Jeho místo?

No to byl jen for,
ale znáš to, na každým šprochu, je pravdy trochu...

Proměnil jsem ho ve zlatou rohatou potvoru a sebe taky.

[Honzam]

Hadi jsou Láskou, protože polarity duše jsou Láskou, Ty jsi Láskou, Bůh je Láskou, vše je jedním.

Nemůžeš být ztracený případ, můžeš být uvězněn jen ve svém vlastním snu.

Láskou je to Slunce. Jsem uvězněný ve vlastním těle, které září blažeností, protože to Slunce ho miluje.

Slunce je Láskou, Tvé tělo je Láskou Slunce a co Ty ?

Já jsem to tělo, které zlatě září jako Slunce. Zároveň je to tělo i vědomí. Celým tvarem si uvědomuje sebe. Jsem to sebe si uvědomující tělo. Mezi rohama nacházím lásku jako to Slunce.

[Honzam]

Já jsem to tělo, které zlatě září jako Slunce. Zároveň je to tělo i vědomí. Celým tvarem si uvědomuje sebe. Jsem to sebe si uvědomující tělo. Mezi rohama nacházím lásku jako to Slunce.

Jsi to tělo? Jsi tedy Láskou Slunce ? Jsi Vědomí ? Jsi tedy tou Láskou - blažeností ?

Jsem to tělo a to tělo je blažeností a vědomím. Láska je jen mezi rohama. Odtud proudí ta blaženost a tvaruje se do těla.

[Honzam]

Jsi to tělo? Jsi tedy Láskou Slunce ? Jsi Vědomí ? Jsi tedy tou Láskou - blažeností ?

Jsem to tělo a to tělo je blažeností a vědomím. Láska je jen mezi rohama. Odtud proudí ta blaženost a tvaruje se do těla.

Když zkoumáš lásku, blaženost a vědomí, je mezi nimi nějaký rozdíl ?

Láska je tu jen při pozornosti nad hlavou. Normálně je tu blaženost, jako to tělo. Přijde mi, že pozornost je při tom možná v té díře místo srdce. Je to ale těžko pozorovatelné, když tam nic není. Spíš bych řekl, že pozornost je v celém tom těle a její centrum není, protože místo srdce je díra.

[Honzam]

Láska je tu jen při pozornosti nad hlavou. Normálně je tu blaženost, jako to tělo. Přijde mi, že pozornost je při tom možná v té díře místo srdce. Je to ale těžko pozorovatelné, když tam nic není. Spíš bych řekl, že pozornost je v celém tom těle a její centrum není, protože místo srdce je díra.

Je možné zároveň uvědomění lásky i blaženosti ?

Není. Ta láska mezi rohama se skrze to tělo stává blažeností.

Každopádně si myslím, že při opačném zapojení je to možné, protože hadí hlava v korunní čakře si uvědomuje lásku ze Slunce nad hlavou a pak ta dolní v kořenové ji převádí na blaženost, která září jako celý svět.

Máš to tak?

Láska -> Blaženost -> svět jako Blaženost

[Honzam]

Je možné zároveň uvědomění lásky i blaženosti ?

Není. Ta láska mezi rohama se skrze to tělo stává blažeností.

A když se stane blažeností, přestane být láskou ?

Stane se sebeláskou. To tělo miluje sebe sama a líbí se mu to. Tímto způsobem vnímám splynutí sebe a Boha. Jsme jedno tělo resp. já jsem tělo existující samo se sebou v nadpozemské blaženosti.

[Honzam]

Blaženost je Láskou a Láska je Blažeností,
je to stejné, dalo by se říct, že to je obousměrné, ale ono to ve skutečnosti nemá řádný směr. Vědomí - uvědomění - je beztvaré bezforemné a je láskou i blažeností.

Ale pokud sebe odděluješ od Boha jakoukoliv myšlenkou, pak to může proudit jen jedním směrem.

Takže se to v těch hadech cyklí.

[Honzam]

Stane se sebeláskou. To tělo miluje sebe sama a líbí se mu to. Tímto způsobem vnímám splynutí sebe a Boha. Jsme jedno tělo resp. já jsem tělo existující samo se sebou v nadpozemské blaženosti.

Je Láska vztahem někoho k někomu, nebo je stavem sjednocenosti ?

Vztahem Slunce k tělu. Sjednoceností je ta blaženost, kterou bych mohl nazvat i sebeláskou, kdy Slunce září v tělesném tvaru. Láska jde jednoznačně směrem od Slunce k tělu.

Blaženost zřejmě není láskou, protože hadi u mě nejsou zacykleni přes sušumnu.

[Honzam]

Láska k lásce je ta blaženost a to je moje tělo a vědomí a pozornost.

Až si to úplně sedne, zůstane podle mne jen tělo navždycky a to je to peklo, do kterého jsem chtěl. Sjednocení všeho v těle.

Společné je tělo. Tam se to všechno setkává.

[Honzam]

Láska k lásce je ta blaženost a to je moje tělo a vědomí a pozornost.

Až si to úplně sedne, zůstane podle mne jen tělo navždycky a to je to peklo, do kterého jsem chtěl. Sjednocení všeho v těle.

Společné je tělo. Tam se to všechno setkává.

Společné je Srdce, tam se to všechno setkává. To je Království Boží, protože je v něm pravé Já, Láska.

Láska do něj sestupuje shora. Slunce u každého září nad hlavou.

[Honzam]

Musí zcela zmizet připoutanost k tělu, tělo musí být odevzdáno. Pak nemáš hlavu nad kterou něco září.

Mám hadí hlavu a rohy z křídel, mezi kterými Slunce září.
Dal jsem Slunci křídla a jsem teď jeho tělem, které v temnotě zlatě září Slunečním svitem.

[Honzam]

Mám hadí hlavu a rohy z křídel, mezi kterými Slunce září.
Dal jsem Slunci křídla a jsem teď jeho tělem, které v temnotě zlatě září Slunečním svitem.

A můžeš dát Slunci i tu hlavu a rohy z křídel ? Můžeš mu odevzdat to tělo ? Co Ti zůstane ?

Všechno je to už Jeho. Já jsem Jeho. Ono mi zase dalo blažený Sluneční svit. Jsme jedno zlaté tělo.

[Honzam]

A je mezi vámi nějaký rozdíl ?

Já jsem hadí hlava v ohnisku eliptické plochy křídel, v jejichž druhém ohnisku je Slunce a zároveň to místo je mezi rohama. Takhle je to rozlišeno při zkoumaní způsobu, jakým to funguje.

Normálně jsem jen já jako zlatě zářící tělo, které je zároveň vědomím. Až při bodovém zaměření pozornosti mezi rohy se tam rozzáří Slunce. Ta blaženost se odtud rozlévá do těla.

[Honzam]

Jen nerozumím tomu, proč si připadáš ztracený.

Svět neexistuje. Neumím to popsat jinak, než že Slunce přestalo přestalo zářit ve tvarech. Všechno se propadlo prázdna. To pak začalo černat a začala vynikat ta blažená zář těla.

Teď bych to popsal, že jsem blaženě sám v hrobě. Vůbec si nedokážu uvědomit svět. Vědomí se rozplynulo do těla. To Slunce svět "spálilo".

[Honzam]

Jen nerozumím tomu, proč si připadáš ztracený.

Svět neexistuje. Neumím to popsat jinak, než že Slunce přestalo přestalo zářit ve tvarech. Všechno se propadlo prázdna. To pak začalo černat a začala vynikat ta blažená zář těla.

Teď bych to popsal, že jsem blaženě sám v hrobě. Vůbec si nedokážu uvědomit svět. Vědomí se rozplynulo do těla. To Slunce svět "spálilo".

Vědomí je omezené tělem ?

Do té míry, že je samo tělem. Je tu stále okřídlený tělesný vjem. Ne vjem fyzického těla, ale těch křídel.

[Honzam]

Mohl bys prozkoumat tu hranici, kde končí tělo ? Kde končí Vědomí ? Je ta hranice stejná ?

Když to prozkoumám, tak tělo je vědomí. Vědomí je stále ten tělesný tvar.

[Honzam]

Ta hranice je tou blažeností.

[Honzam]

Kde končí ? Je nějak prostorově ohraničená ?

Jen si ji uvědomuj a nedívej se ve své mysli na žádné tvary. Uvědomuj se blaženost a zkoumej, jestli má nějaký tvar, formu, hranici.

Má tvar tělesna, které je těmi křídly.

[Honzam]

Tvar vytváří mysl, ale to uvědomění je dál, za tou myslí.

To je plné Vědomí, beztvaré, bezforemné, za hranicí mysli.

Blaženost není v mysli.

To už znám. Kdysi Slunce zářilo samo bez formy. Teď má tvar se spoustou očí.