Eduard Tomáš :: 108 meditací

[Návštěvník]

"Pamatuj, že vše, co má jméno a tvar, je jen a jedině prázdno! Nemysli příliš na své chyby a hříchy. To všechno jsou objekty jako všechny myšlenky. Ty se ztotožňuj s átmanem, jenž není objektem, neboť jsi to ty sám. Chce to jen trochu odvahy a přenesení pozornosti na mír v pozadí mysli. Pozornost na pozornost! Ta nesmí jít ven, jak to obvykle dělá, ale do sebe. Není to akce pomalá, ale okamžitá. Člověk se nezabývá hříchy ani ctnostmi, ale náhle poznává Já, nebo aspoň jeho emanaci.

Při tomto obratu vždycky zasahuje milost. Je to rychlý posun vědomí z egoistických myšlenek na átmana. Na mír v srdci. Na to co je za myšlenkami, za egem. Pak žije člověk s mírem v srdci, mírem srdce.

Nemysli na to, co jsi měl dělat nebo neměl dělat, ale žij s mírem v srdci. Je to prudký revoluční obrat v jogínově cestě. Není to egoistické snažení, ale náhlé upření pozornosti na cíl. Je to skok. Je to ztotožnění s vlastní identitou, udržení se v ní až do osvobození."

Eduard Tomáš, 108 Meditací

[Návštěvník]

Nemedituj! Teď právě nemedituj! Buď si jen vědom svého normálního vědomí, jak pociťuje ticho v pozadí myšlenek. Ticho a občas i jemnou neextatickou blaženost.

Vědomí je trvale a nerozlučně spojeno s tímto vnitřním, živým tichem bytí a blaženosti, ale normálně si je neuvědomujeme. Může si je však uvědomit, kdykoliv se mu zachce, třeba teď, neboť tam je jeho pravý domov.

Uvědomování si ticha

Povšimni si, že jsi tímto uvědoměním si ticha vyloučil bez jakéhokoliv úsilí běžný obsah svého vědomí, tj. myšlenky, kterými bylo vědomí naplněno a zastíněno...


Je to velmi rychlé a účinné cvičení krátké cesty, které je možno cvičit celý den, třeba i v práci, když se to umí. Výsledkem je trvalý stav vnitřního míru. Myšlenky se při něm nemusí úplně vytratit, mohou stínovitě zůstat k okamžitému použití třeba po celý den. Teprve večer nebo ráno při meditaci jim dovolíš zmizet.


Na poznání nemusíš nezbytně čekat dlouho, stačí, když přesuneš svou totožnost z ega do nitra. Nejsi nevědomý, to si jen myslíš. Vmyslel ses do své nevědomosti a stejným způsobem si ji můžeš odmyslet. Věz, že nejsi tělem, myslí a citem, ale uvědom se jako to, čím ve skutečnosti jsi. Odlož zvyk osobnosti tělesné i mentální.


Stále vyciťuj ticho v pozadí mysli (myšlenek), neustále si připomínej, že jsi nejvyšším bytím a proveď to teď hned!


Hledání sama sebe

Hledáš sám sebe. Není to bláhové? Přestaň s tím konečně. Vyciťuj ticho, kterým jsi! Nech se tímto tichem úplně unést... Hledání sama sebe nech začátečníkům! Zdržuje tě od poznání! Začni s tím, že už poznání máš - a to je svatá pravda. Ty sám jsi božský. Vyciťuj ticho vědomím. Toto vědomí, které vyciťuje ticho v pozadí myšlenek, jsi ty! A ticho jsi také...


Skutečností, kterou stále hledáš, jsi už teď. Je jedině třeba, aby sis uvědomil, že je tichem v pozadí mysli. Je těžké si to uvědomit? Vůbec ne. Uvědom si to aspoň na okamžik, ale dělej to často. Častým opakováním se tento okamžik bude prodlužovat. Jenom si nemysli, že jsi od Boha vzdálen nebo že jste dva! Tvé pravé Já je Bůh! Hledající a hledaný je jedno a totéž. Je to bytí - vědomí a blaženost. Úplně však postačí, když je poznáš jen jako bytí. Ticho, vědomí a bytí za myšlenkami ega jsou, resp. je (neboť tyto pojmy vyjadřují tutéž skutečnost) trvalé: můžeš je mít kdykoliv a nikdy ti neuteče. Je za časem a prostorem. Ego a jeho myšlenky jsou v čase a v prostoru. Bezčasý a bezprostorový stav však není mimo tebe. Jsou to tvoje vlastní hlubiny jsoucnosti.


Vyciťuj jejich ticho...

(Eduard Tomáš-108 meditací)

[Návštěvník]

Slova nemohou učinit vaši mysl čirou, čistou a prázdnou, mohou však naznačit, jak na to. Ve srovnání s osvícením jsou však jen jako obláček na obloze.

[Návštěvník]

Miluj své nejvnitřnější jáství

Je velký rozdíl, medituješ-li s láskou k Já, či bez ní. Vyzkoušej to. Soustřeď se intenzivně na Já nebo třeba jen na myšlenku-cit "já" a po nějaké chvíli přidej k tomuto soustředění horoucí cit lásky. Ze srdce, ne z hlavy. Nedovedeš-li tento cit navodit bez příčiny, zahraj to jako dobrý herec. Reakce nebude o mnoho menší. Cit lásky můžeš doplnit nebo i nahradit citem úplné oddanosti a odevzdanosti Bohu - Já, nebo i vznešeným citem milosrdenství. V obou případech budeš příjemně překvapen hlubokým rozdílem v kladném účinku. Od té doby budeš meditovat výhrádně z láskou, milosrdenstvím nebo odevzdaností.
Ledaže bys na svůj pokus zapomněl.

Láska k Bohu (Já) přináší ještě jednu velmi vzácnou a prospěšnou výhodu. je totiž schopna udržet pozornost na Já, a to daleko snadněji než logika, rozumové úvahy či cokoliv jiného.

Život tvé mysli pramení, jak víš, z Já. Říka se, že Bůh je láska a láska že je Já. Proto láska k Bohu nebo Já je stupňováním lásky. Spočívej v Já s láskou. Nech se jí prostoupit a unést. Nebude člověka, který by tě nemiloval (s výjimkou sobců, u nichž může být reakce právě opačná).

... Láska není závislost, láska je nejvyšší svoboda, nejradostnější uvolnění. Medituj s láskou o lásce a svobodě a nikdy na ni nezapomínej.

Moudří říkají: "Nebudete-li Boha milovat, nikdy se s ním nespojíte!"

Není nejsnazší udržet během dne trvale cit lásky k Nadjá, átmanu. Jestliže se tvé pokusy o to setkávají soustavně s nezdarem, můžeš toto obracení se s láskou do nitra dělat alespoň přerušovaně. Budeš-li je opakovat často, účinek nebude o mnoho menší. Náhle přerušíš svou denní činnost a onrátíš svoji vypjatou vnitřní pozornost do svého duchovního srdce, a to s láskyplným uctíváním. Po krátkém čase se ti budou radost a štěstí spojené s tímto cvičením připomínat samy od sebe.
Nedostavují-li se žáku hlubší zkušenosti, je to proto, že nevyvíjí dost lásky k Bohu, zapomíná Boha prosit o milost poznání nebo se nesnaží zlepšit charakter. Láskou se člověk povznáší a odpoutává od ega až tak daleko, že se stává tím, co hledal.

Tomáš, Eduard: 108 meditací