Šťastny ať jsou všechny bytosti

Re: Šťastny ať jsou všechny bytosti

Nový příspěvekod vostal petr » ned 11. úno 2018 23:31:27

Proč bych měl brečet ?

Já to říkám správně a je mně vcelku fuk, na koho to platí,

jestli na nákýho Tomáše co papouškuje voloviny, nebo na nákýho Vacka,

nebo na tebe či na mě...

Já nemám přání aby byli všechny bytosti štastny, at si sou klině neštastny či jinak jak chtějí...

Jakejpak můj pesimismus,

mně se postačí dívat a vidím, co si kdo přeje a po čem touží,

já jen říkám že jsou to blbci, nemíním je ovšem měnit k vobrazu svému, to že jsou blci je pouhé kontatování toho, jak to je...
vostal petr
 

Re: Šťastny ať jsou všechny bytosti

Nový příspěvekod vostal petr » ned 11. úno 2018 23:45:25

Ostatně,

pokud si pamatuji, tak Tomáš mluvil vo nějakým tom svým vosvícení snad až v poslední přednášce,

takže tvá několikaletá známost spočívala nejspíše ve známosti nějakého vosvícenýho ega,

ale co říkal v tý svý poslední přednášce, tak to už si nepamatuji,

jestli se už konečně zbavil náký touhy po nákým vosvícení sebe a všech...
vostal petr
 

Re: Šťastny ať jsou všechny bytosti

Nový příspěvekod vostal petr » pon 12. úno 2018 1:11:55

Kód: Vybrat vše
a některé indické hochštaplery.


To je fakt, většinou to byli hoštapleři,

ale vcelku známí,

Mooji, Ganéšan, Brahmam, Sai Baba, Ánandamája Ma, Gurumája Čidvilasánanda, takovej ten guru pro celou jižní indii (titul si nevybavuju)

vcelku nic moc,

ale takoví dva, tři byli vcelku dobrý, ale víceméně zcela neznámí,

páč nenaháněli věřící a nebírali žáky jak brambory na poli...
vostal petr
 

Re: Šťastny ať jsou všechny bytosti

Nový příspěvekod vostal petr » pon 12. úno 2018 1:15:49

Zapomněl jsem na Balsekara,

i ten zde má své příznivce a nekonatele,

no bylo více lidí co jsem potkal, takže vcelku přehled mám,

asi mám nákou blbou karmu, žeš jsem žádnýmu nelíbal zadek...
vostal petr
 

Re: Šťastny ať jsou všechny bytosti

Nový příspěvekod miroslav » úte 13. úno 2018 11:01:58

Napsal jsem "potkal a poznal"
Jinak lidí, kteří potkali či potkávají skutečně probuzeného je jistě spousta, spousta je také těch, kteří chodí na jejich přednášky, čtou jejich knihy, nábožně poslouchají jejich slova, meditují atd, ale většinou ho nepoznají, nepoznají, nepochopí to, čeho je vnitřním nositelem, tedy té živé prázdnoty prosté představ, potřeb něčím být, něco mít něco chtít, chytají je jen vnějších slov a projevů jeho osoby a promítají si do ní svá různá omezení a motivace a tak ho potom vnímají.

Vypadá to, že jsi zrovna ve fázi odmítání všeho, všech iluzí. To je vzácné, opravdové, osvobozující, ale do úplnosti tomu možná chybí druhá strana mince úplnosti - soucit. Ani se nedivím, protože odstrašující příklady karikatur na "lásku" a "soucit" dnes tak hojně projevované je třeba také ostře odmítnout jako debilizující životní berličky.
Možná ale je to u tebe jen vyjádřením odmítnutí potřeby někoho předělávat - "ať si každý dělá, co chce" a skutečný soucit v tom nechybí.

Tohle by se ti mohlo líbit:
"Nech to jít, nech to zemřít..."
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 970
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Šťastny ať jsou všechny bytosti

Nový příspěvekod vostal petr » úte 13. úno 2018 14:23:34

inak lidí, kteří potkali či potkávají skutečně probuzeného je jistě spousta, spousta je také těch, kteří chodí na jejich přednášky, čtou jejich knihy, nábožně poslouchají jejich slova, meditují atd, ale většinou ho nepoznají, nepoznají, nepochopí to, čeho je vnitřním nositelem, tedy té živé prázdnoty prosté představ, potřeb něčím být, něco mít něco chtít, chytají je jen vnějších slov a projevů jeho osoby a promítají si do ní svá různá omezení a motivace a tak ho potom vnímají.


No já nekoukal ani tak na slova,
což je samozřejmě také důležitý,

ale na tu vyzařování co z koho vychází,
a tam jsem našel docela velký rozdíly dané nejspíše vlastnostmi či zaměřením té dané osoby,
a proto jsem se fakt nikde neměl zájem upíchnout, a pokud něco preferuji,
tak stejně jako taoisti, prostě tu přírodu,

nehledě na to, že taoismus nemluví o nějakým tom zlým egu, a blabla vo utrpení jako v křestanství či budhismu,
ale spíše to nahlíží jako vývoj jednotlivce na podkladě jeho konání,
tedy minimum filozofie a o to více jednoduché činnosti...

Nemíním považovat ego za něco zlého a takto sám sobě srát na hlavu,
takže se rozhodně nechytám keců když někdo straší zlým egem a potřebou je rozpouště apd.


Napsal jsem "potkal a poznal"


No ale on říkal že poznání dosáhnul až někde na konci života,
takže jsi nejspíše poznal nějaký to vosvícený ego apd.
tak jestli si kolem něj nevytváříš něco, co tedy nebyl...
vostal petr
 

Re: Šťastny ať jsou všechny bytosti

Nový příspěvekod vostal petr » úte 13. úno 2018 14:31:27

Možná ale je to u tebe jen vyjádřením odmítnutí potřeby někoho předělávat - "ať si každý dělá, co chce" a skutečný soucit v tom nechybí.


Ne, to at si každý dělá co chce je přímo popisem duchovní cesty,

nejde vo žádný soucit,

to je dle mne vyjádření úrovně U. vědomí, které vytváří "různý individuality" s různými talenty či dispozicemi,

a pokud jedinec využije svůj talent, tak pak vobjevuje to všeobecné pro všechny, bez nějakých všeobecných konceptů,

převzatých z druhý ruky,

a když na to nepřijde, tak nepřijde,

i to je rovnocenné tomu na to přijít...

Prostě jsou jen různé úrovně uvědomění (sebe sama), což rozhodně U. Vědomí nikterak nevadí, ba spíše vyhovuje....
vostal petr
 

Re: Šťastny ať jsou všechny bytosti

Nový příspěvekod Tara » úte 13. úno 2018 19:40:46

Ta vaše debata m připomněla úryvek z knihy Člověk v blázinci. O extázi a skutečnosti :-)

Ono i takové popírání všeho, relativizování všeho je svým způsobem extází neklidné mysli, která se svým pohybem sama v sobě snaží o vlastní vysvobození :-)

A přitom stačí tak málo... :-)


Jednoho dne jsem šel do kostela San Pietro ve Vicoli, abych zhlédl Michelangelova Mojžíše. Kostel byl prázdný, uvnitř seděl jen jeden muž, vzpřímený jako svíce.
Byl to Alvarez. Seděl se zavřenýma očima. Ústa tvořila úzký, zahořklý proužek. Nezpozoroval, že jsem prošel kolem něho. Ale rozptýlil mne, nemohl jsem soustředit pozornost na Mojžíše, rozhodl jsem se proto, že přijdu jindy a odešel jsem z kostela. Ale venku jsem chodil sem a tam a čekal na něho. Trvalo dlouho, než přišel a jeho pozdrav neprozrazoval žádnou radost ze shledání. V jeho zraku byl žár, který se mi nelíbil. Možná, že to byl tento žár, který mne přiměl říci: „Viděl jsem vás uvnitř v kostele.“
„No?“ odpověděl studeně.
„Vy asi stále hledáte extázi,“ pokračoval jsem a on k mému úžasu řekl důvěrně: „Nikdy jsem jí nebyl tak blízko jako dnes, nikdy od té doby, kdy se to stalo poprvé. Právě by se mi opět podařila, ale do mého vědomí pronikl zvuk zvenčí. Myslím, že to byly kroky, možná vaše. Vždyť říkáte, že jste byl uvnitř.“
„To je mi líto, Felipe.“
„Ó,“ řekl, „teď už vím, že se to podaří,“ – a přešel k něčemu jinému, co mu bylo zcela lhostejné, jak bylo možno poznat z tónu hlasu: „Máte naději stát se velkým klaunem.“
„Jde to velmi dobře,“ odpověděl jsem. „Pracuji s Albertem.“
Vyprávěl jsem mu, co pro mne znamená. Alvarezův obličej nasadil svůj posměšný výraz: „Vy si ho hodně vážíte? Přirozeně. Všichni si ho váží. Nikdo nevidí, co je ve skutečnosti – nevědomý, milý, zatvrzelý egoista.“
„Alberto a egoista?“
„Ten nejzarytější, jakého můžeme nalézt. Neexistuje pro něho nic jiného než pohodlí, ve kterém si lebedí. Neruší ho, že jsou lidé, kterým se vede špatně.“
„Viděl jsem ho často dávat chudákům peníze.“
„Ano, vykupuje si mír, aby mohl užívat svého blahobytu – ten si musí za každou cenu uhájit. A on je mistr v umění zachovat si blahobyt nedotčený soucitem. Až jednou vypukne válka, uvidíte ho brodit se ve zkáze a zoufalství se svým malým soukromým blahem, které si podržel – pokud ovšem jeho vlastní země nebude zatažena do války a nebude do ní sám povolán.“
Nechtěl jsem se s ním pouštět do diskuze a poslouchat jeho předpoklady, ale on dál mluvil o bídě lidského života, která dělá z existence nesnesitelný trest.
„Proto hledáte extázi?“ řekl jsem.
„Ano“, odpověděl. „Od ní očekávám osvobození.“
„Myslel jsem, že to děláte z lásky k Bohu,“ podivil jsem se a užasl, když jsem uviděl účinek mé malé špičaté poznámky.
Alvarez zbledl, zahlédl jsem úlek v jeho očích. Podíval se na mne a jeho pohled byl náhle skelný a pak rychle zprázdněl. Jen tak tak jsem ho zachytil, když padal. Položil jsem ho na dláždění. Hned zase přišel k vědomí a zdvihl se. „To se mi už jednou stalo,“ řekl, „úplně totéž. V posledním školním roce, při zkouškách. Písemná úloha. Radil jsem se s jedním kamarádem. Došli jsme k různým výsledkům. V náhlém záblesku jsem uviděl, že jsem se dopustil obrovské chyby ve svém nejlepším oboru. Omdlel jsem.“
Nedíval se na mne, když to vyprávěl. Pak se ke mně obrátil a řekl krátce: „Máte pravdu. Proto se to nikdy nedaří. Není ve mně láska.“ Obrátil se a odešel. Když jsem ho potkal později – bylo to ve Vídni – byl to opět milý, opilý Felipe.
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1535
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Šťastny ať jsou všechny bytosti

Nový příspěvekod vostal petr » úte 13. úno 2018 21:48:03

A přitom stačí tak málo... :-)


Já čekal něco vo banování,

s tím jsi tůdle nedávno vystačila,

a hele, soucit,

no vobě stejný hovna....

Tebe ten soucit hodně bere,

ale mně jsou soucitáři u prdele, nemám potřebu se dojímat pocity,

což tě nejspíše soucitně voslovilo.... :confused:
vostal petr
 

Re: Šťastny ať jsou všechny bytosti

Nový příspěvekod Tara » úte 13. úno 2018 22:30:26

vostal petr píše:
A přitom stačí tak málo... :-)


Já čekal něco vo banování,

s tím jsi tůdle nedávno vystačila,

a hele, soucit,

no vobě stejný hovna....

Tebe ten soucit hodně bere,

ale mně jsou soucitáři u prdele, nemám potřebu se dojímat pocity,

což tě nejspíše soucitně voslovilo.... :confused:

No, možná se budeš divit, ale nic z toho, co píšeš, mě jaxi neoslovilo :-)
Protože to jde nějak mimo mě.
Jako bychom mluvili oba úplně jinými jazyky. :-)

Hele, za to, jak to každý nyní máme, nemůžeme.
O tom jsem přesvědčená.
Ani ty, ani já.
A máš pravdu, soucit je na závadu absolutnímu osvobození.
Stejně tak jako všechny další "klihy", kterými se snažíme přilepit k tomu světskému.
Možná rozdíl bude v tom snažení se o něco - pro něco.
Je to takové, jak říkáme u nás na Moravě :-)

Např. o panu Tomášovi jeho blízcí ví, nebo tradují, že skutečného osvobození nedošel, právě pro ten soucit, který spojuje.....
Na rozdíl od Míly....

Ale nic není proti ničemu, nic není špatně nebo dobře, je to takové...

Jen možná z pohledu toho, kdo ví, nebo kdo "došel", dá-li se to tak říct, jsou tyhle kličky jasně rozeznatelné, jako kličky ega uniknout z pasti, kterou si na sebe ego samo vymyslelo :-)

Ten soucit, alias lásku bych ale určitě nezatracovala, minimálně proto, že skutečně SPOJUJE, jinými slovy stírá rozdíl mezi ty a já, což otupuje hrany, z ostrých nábojů se stávají náboje slepé, ze hry na zloděje a četníky se stává pouhá hra a odtud je jen malý krůček k (sebe)přijetí....

Je to, alespoň podle mě, nezbytný prvek k pochopení, příjmutí.
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1535
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

PředchozíDalší

Zpět na Eduard Tomáš

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník